středa 10. října 2012

Kytička černých kvítků


Uveřejňuji zde povídku od našeho čtenáře Petra H. Myslím, že stojí za to, jeho úvodní slova:
Ve svým šuplíku jsem vyhrabal jednu povídku, kterou jsem psal (bohůmžel ale nedokončil) ve svých asi 16 letech, když jsem byl na střední (rok 1994). Vůbec jsem netušil, že mohou existovat nějaké paralelní světy, astrální cestování a tisíc dalších věcí. Internet v té době byl ještě v plenkách. Povídka je čirou fantazií, kterou jsem rozvíjel stylem, co by se stalo, kdyby se stalo. Teďkom jsem při přečtení úplně užasl, že jsem se tehdy zas tolik nemýlil a že stojí za to ji dát k posouzení i ostatním.


Když se tehdy poprvé probudil, držel v ruce kytičku černých kvítků. Nevěděl co to znamená. Myslel si, že to má něco společného s večerním flámem. Že je to sranda. Nebyla. Tenkrát to bylo poprvé. Od té doby se děly věci, které ani on, ani nikdo z tohoto světa nedokázal vysvětlit.
Začalo to, jak jsem již řekl, černými kvítky. O několik dní později se stala další, mnohokrát děsivější událost, na kterou určitě nikdy nezapomene, událost, která zapříčinila zešedivění jeho hustých černých vlasů. Nepatřil rozhodně mezi ty lidi, kteří by věřili, že to, co bylo psáno nebo zfilmováno v hororech, je možné i ve skutečnosti, ba ani nepatřil mezi ty, kteří by měli blízko k duchovnu. Zkrátka úplně normální člověk dnešní doby, materialista. To, proč vám sděluji tenhle příběh, je jeho přání. Přání, abyste nepokoušeli osud a nepokoušeli jste se utéct z reality tohoto světa, jako on. Tam venku je to mnohem horší.

Asi tak před 15. lety jsem se s ním seznámil na jedné městské diskotéce. Už ani nevím kde to bylo, ale to, co nastartovalo běh událostí, byla nová generace drog, některými nazývaná jako extáze druhé generace. Stejně jako spousta dalších, tanečně orientovaných přátel, se náhodou dostal k této zakázané pilulce. Ona sama o sobě byla relativně neškodná, stejně jako ostatní drogy, ale v kombinaci s jistým druhem antidepresiv začala vyvolávat v mozku nevratné přeměny.
Po nějaké době užívání se začaly dít velmi pozoruhodné věci. Ten, o kom mluvím, byl student střední školy. Bydlel na internátě. Jeho znalosti nepřevyšovali průměr, ale od doby používání E2 se mu jakoby rozsvítilo. Všechno, co kde slyšel nebo viděl si pamatoval. Nepotřeboval se nic učit. Do maturity mu zbývaly už jen 4 měsíce, ale jak už to bývá, žádná sláva netrvá věčně. Pak přišla ta noc s černým kvítkem a o něco později, jeho do té doby nejhorší šok.
Probudilo ho šustění jakési látky o peřinu. Jakoby se něco dotýkalo jeho postele. Pomalu otevřel oči. Nad ním se asi ve vzdálenosti 20 cm vznášela postava s šíleným umrlčím výrazem ve tváři. Přestože byla tma, obličej byl jasně vidět, jakoby světélkoval zevnitř. Nemohl ani vykřiknout. Postava se začala potutelně uchichtávat a cenit zuby. Dál si už jen pamatoval, jak mu tekl studený pot po čele a poté, jak ho přepadla mdloba. Ráno ho našla vychovatelka zakrváceného a pokousaného v přeházeném pokoji jakoby tam celou noc řádili nějací šílenci.
O hodinu později už ležel na operačním sále v nemocnici v okresním městě. Poté ho převezli na JIPku. Tam za ním přišli snad všichni, co k tomu měli co říct včetně policie. Nikdo však z něj nic nedostal. Až zkušenému týmu psychiatrů se za pomoci různé chemie podařilo zjistit střípky pravdy z oné noci. Od té doby sice zůstal v jejich péči, ale to hlavní na něj teprve čekalo.
První noc v novém prostředí proběhla v pořádku, zato druhá ho málem stála život. Když se probudil, myslel si, že je to jen sen, ale nebyl. Něco ho táhlo za nohu z postele pryč. Křečovitě se držel všeho, co mu přišlo pod ruce. Zoufale se snažil křičet, ale nešlo to. Jakoby mu nějaká neznámá síla stahovala hrdlo. Srdce mu bušilo jako o závod a přestože v místnosti bylo poměrně světlo, nikoho neviděl. Pak ucítil, jak mu něco teplého proudí po obličeji. Byla to jeho vlastní krev. To, co ho táhlo za nohu ven z postele znenadání jakoby dostalo novou sílu. Chytilo ho za obě nohy a táhlo ke stropu. Nic stále nebylo vidět, jen za nohy visící a škubající se postavu. Pak se ozval strašlivý, přímo šílený smích, který kroužil kolem něho. V tu dobu ho jakési zuby kously do ruky. Útoky začaly být intenzivnější a bolestivější. Bránit se už nemělo cenu.
Jaké bylo zděšení ošetřující sestry, když ráno otevřela pokoj, se ani nedá popsat. Po stěnách i po stropě byly otisky zkrvavených končetin, veškeré vybavení pokoje bylo od krve a kdesi vzadu v koutku se třepající schoulená postava.
Následující noc byl připoután na lůžko a střežen dvěma lékaři. Nic se však nestalo. Nic se nestalo ani dalších pět dnů. Jeho rány se už částečně zahojily a dokonce už začal komunikovat. Nikdo mu však nevěřil i přesto, že osudný pokoj byl zamřížován a navíc chodba byla hlídaná kamerovým systémem. Nikdo se tak k němu nemohl dostat. Mysleli si, že si zranění způsobil sám. Jen on však věděl, že tam byl někdo další. Někdo další však na sebe dlouho čekat nenechal.
Večer před dalším útokem k němu přišla jedna asi dvacetiletá dívka a sdělila mu, že ví co se to s ním děje. Její kamarád měl před měsícem podobnou příhodu. O něm se dozvěděla z článku v novinách, nebylo tam celkem nic konkrétního, ale okolnosti jí napověděly, že by se mohlo jednat o stejný příběh. Vysvětlila mu, že je to způsobeno kombinací nové drogy E2 a některých prášků proti depresím. Ale proč to působí jen na některé jedince, to prý nikdo neví. Poté se rozloučila a odešla.
Večer na něj padla jakási úzkost. Pohlédl do zrcadla a uviděl tam úplně někoho jiného, než byl zvyklý. Od prvního fyzického útoku se na sebe nepodíval. Kdysi černé vlasy nahradily stříbrné a jeho věk doznal snad dvojnásobek. Po celém těle měl spoustu sešitých míst, spousty obvazů a dlah.
Poté co se na chodbě zhaslo světlo, si šel lehnout. Po chvíli usnul, jenže ne nadlouho. Podivné šeptání a šumění kolem jeho postele hlásily předzvěst něčeho děsivého. Tlumené hlásky, jakoby malých dětí hrajících si, se ozývaly ze všech stran. Chichotání pomalu zesilovalo. Vyskočil a rožnul světlo. Nic zvláštního ale neviděl. Znenadání se před ním vynořily jakési dveře gotického stylu, visící ve vzduchu.


Byly mírně pootevřené a vanul z nich čerstvý vzduch. Aniž by si to uvědomil, cítil nutkání je otevřít. Pomalu vykročil. Kolem něj se znovu začaly ozývat dětské zvuky a k tomu ještě jeden odlišný, hrubší, který mu zřejmě chtěl cosi říci, ale čemuž nerozuměl. Adrenalin mu stoupal až skoro ke kritické hranici, přesto šel až ke dveřím. Neměl co ztratit. Zvedl ruku a opatrně uchopil za kliku. Chvilku ji jen tak držel, aby se ujistil, že je skutečná. Byla. A navíc hodně studená. Hlasy utichly. Kolem něj se začaly tvořit jakési páry držící se kolem. Neviděl nic jiného než právě tyto páry a dveře. Nebyl už žádný pokoj, neviděl ani sebe, jen cítil jak jeho neviditelná ruka drží kliku. Pomalu otevíral dveře. Byla tam tma a spousta páry. Vkročil dovnitř a zkoušel jít dál. Už neměl takový strach jako ze začátku. V dálce uviděl jakési světýlko. Cosi mu neustále napovídalo, aby se vrátil, ale on šel dál. Cítil z toho světýlka neodolatelně nádherný pocit, něco jako absolutní pocit bezpečí a dokonalost zároveň. Mlha kolem něj zmizela a on se ocitl ve vesmíru s jedinou hvězdou před ním. Pocit blaženosti se neustále zvyšoval. Čím byl blíž, tím víc tíhl dostat se do nitra toho světla. Když už byl velmi blízko, jakoby rázem vystřízlivěl. Najednou se kolem něj začaly slétávat všechny přeludy a zjevení, které znal i neznal, ty které se na něj v posledních pár dnech sápaly. Jejich zuřivost nebrala mezí. Snažil se vymanit z jejich sevření. Po nějaké chvíli se mu to podařilo, i když se spoustou zranění. Zajímavé bylo, že ho nic nebolelo. Osudnými dveřmi doslova proskočil a hned za sebou zavřel. Když se otočil, dveře už tam nebyly. Poté se zhroutil na zem.
Když se probral, začal lapat po dechu a vykřikovat jakési nesrozumitelné skřeky. Kolem něj postávající lékaři a psychiatři ho hned přivázali k lehátku. Dostal nějakou injekci a po ní se uklidnil. Najednou mu bylo všechno jedno a začal se smát. Ač to bylo podivné, začal přítomným sdělovat co se stalo. Několik jich s kroutícími hlavami odešlo.
Jednoho dne za ním přišel jakýsi stařešina, oděn jakoby z kláštera a chtěl se dozvědět, co všechno viděl. Na co si vzpomněl, tak mu řekl. Stařec se ho ještě zeptal na několik podrobností a pak se zamyslel a podal mu něco jako amulet. Vlastně to nebylo nic jiného než kamínek s vyrytým znakem podobným jako dvě x vedle sebe spojené čárkou uprostřed zavěšený na provázku. Pak se zamyslel a pověděl mu příběh, který se stal nadějí do jeho dalšího života:

Vítej v novém světě, je jen na tobě jak se s ním vypořádáš. Tam venku je to úplně jiné než znáš. Na co pomyslíš, to se ti může desetkrát vyplnit. Zapomeň na naše fyzikální zákony, tam nic neplatí, jen to co si budeš představovat a co si budou představovat ostatní v něm. Je to svět snů a iluzí. Někdy hodně dávno existovaly tyto světy na zemi pohromadě. Pak ale přišli démoni z hvězd a začala válka. Tehdejší vládce je proto oba oddělil od sebe a démoni museli odejít. Nic ale nebylo dokonalé a několik démonů zůstalo. A ty jsi jeden z těch, kteří je vnímají. I za tu spoustu času k nám pořád cítí nenávist. Kdo se tam dostane, může i zemřít. Ti nejsilnější z nás mohou měnit i podobu jako oni a předělávat ho podle sebe. Zatím je to svět démonů, na normálního člověka tam jen tak nenarazíš. Jednou ale přijde nový vládce a všechny zbylé démony zničí. Když budeš mít amulet u sebe, nikdo z toho světa se neobjeví. Bojí se stále starého vládce, ten znak je jeho síla. Až ho sundáš, znovu se objeví. Přeji ti mnoho úspěchů v poznávání.“
Potom se otočil a odešel. Vícekrát ho už neviděl. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale nezbývalo mu než uvěřit. Amulet si pověsil na krk a usnul bezstarostným spánkem. Druhého dne u něho sestra kamínek objevila. Pověděl jí, že je to od toho pána s dlouhým hnědým kabátem, co včera přišel a daroval mu ho. Sestra jenom pokrčila rameny, žádný starý pán tu nebyl, a jestli ano, tak by musel být na záznamu z kamer.
O týden později šel na vyšetření k obvodní komisi. Přeložili ho do oddělení bez dozoru. Té noci se mu zdál sen, ve kterém jde velkou prostornou zahradou, všude plno květin a zpívajících ptáků. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se nepodíval za sebe. Uviděl tam stát onoho starce z nemocnice. Usmíval se. Ale najednou se z jeho úst začal sypat písek. Sypal se čím dál tím rychleji až stařec nebyl vidět. Všude jen písek, duny písku. Začal panikařit. Vtom ho jakási síla vtáhla do hlubin, nic neviděl. Až zničehonic cosi jako světélko. Postupně se přibližovalo až se před ním znovu objevil tunel vedoucí k „nádhernému“, které již zažil a co se poté stalo „strašlivým“. Hned si šáhl ke krku, jestli má stále ten amulet. Měl ho a to ho naplňovalo jistým pocitem bezpečí, že mu ty přeludy nic zlého neudělají. Pokračoval dál. Kolem něj začalo cosi poletovat a drmolit nesrozumitelnou řečí. Vždycky když se hlasy přiblížily, tak se zase se sípěním odtáhly. Dodávalo mu to odvahu a tak šel dál. Kolem něj se rozlévalo nádherné světlo a pocit blaženosti. Nedokázal si to nijak vysvětlit. Šel dál. Vlastně už ani nešel, jeho nohy se země nedotýkaly. Letěl. Okolo se rozprostíraly spousty nádherných světel všech barev.
Kdo jsi, a kam chceš jít?,“ pronesl neznámý hlas.
Kde to jsem?.“
Jsi na našem světě, světě démonů, jak nás tobě podobní nazývají.“
A proč jsem zde?“
Máš moc otázek, nevím proč, já jsem jen strážce brány. Je ale zajímavé, že jsi se dostal až sem. Asi ti někdo pomohl. Jsi zřejmě v plánu našich vládců a tak tě budu muset pustit dál. Běž!“
Jakýsi malý skřet mu ukazoval na kruh, že se na něj má postavit. Poté se zničehonic probudil.
Zpocený a s velmi rychlým tepem srdce vyskočil z postele aby rožnul světlo. Uvědomil si, že zřejmě jediným východiskem bude jít tam. Přímo k těm démonům. Nevěděl sice proč, ale něco mu říkalo, že pokud se bude chtít zbavit nejistoty a pouhých spekulací o tom, co se vlastně děje, tak tam bude muset určitě jít. Ale to měl čekat až se mu bude zdát někdy znovu další sen? Potřeboval to urychlit. Nechtěl čekat.
Druhého dne k večeru se mu podařilo ukořistit nějaké oblečení z pokoje, kde uklizečky zapomněly zamknout dveře. Na vrátnici si ho vrátní ani nevšimli. Vyrazil do blízkého baru. Byla tam právě jedna jeho kamarádka, a tak se dali do řeči. Vyprávěl jí, co se mu všechno stalo a co všechno musel vytrpět. I ona už slyšela o účincích nových drog a zdaleka se jim proto vyhýbala. Sehnat je dovedla ale velmi rychle. Za chvíli už byl zpátky ve svém pokoji.


Amulet na krku, bílé světlo a spousta poletujících stvoření ho doprovázeli až k strážci brány. Vstoupil na pověstný kruh a zavřel oči. Když je znova otevřel, stál na velkém prostorném nádvoří, které bylo vydlážděno mramorem a na koncích zakončeno vysokou zdí ve tvaru pětiúhelníku. Na každé ze stran byly trojúhelníkové průchody. Vydal se k jednomu z nich. Prošel dlouhou chodbou, pak spousty točitých schodů až k dalším dveřím. Otevřel je a vešel do ochozu jakési věžičky. Nakoukl se skrze zábradlí dolů. Pod ním byla obrovská propast a v ní si bez obtíží poletovali různobarevné stíny, démoni a jiná havěť. Ještěže měl ten amulet. Podíval se na něj a uviděl, že písmo – dvojité x spojené čárkou začalo zářit. Jasná modravá záře osvítila prostor kolem něj.
Najednou uslyšel hlas, jemu dobře známý, hlas starce.
Je nejvyšší čas začít…, je již příliš mnoho lidí, kteří se ocitají na pokraji smrti. Když démoni zjistí, že mají cestu do našeho světa téměř volnou, budou stále agresivnější a drzejší a časem určitě najdou způsob, jak se přenést k nám.“
Kdo vůbec jste?“
Jsem poslední, kdo může pomoci. Ostatní jsou bohužel mrtví.“
A co mám dělat?“
Jdi dolů a hledej stejný symbol na zdi, až ho najdeš, posviť na něj svým a otevře se ti brána, skrze ni se dostaneš přímo mezi démony, které jsi viděl tam dole. Nemusíš se jich bát, nevědí kdo jsi. Modrý svit tě před nimi ochrání. V tomto světě můžeš létat, skákat jak vysoko a daleko chceš, a spoustu dalších věcí, které se ti na světě lidí ani nesnily. Všechno záleží na tvé fantazii. Tak jdi už.“
Modrý svit opravdu zapůsobil a tak se octl mezi démony, kteří, jak již bylo řečeno, dodržovali uctivý odstup. Ani si netroufal pomyslet, co by se stalo, kdyby amulet ztratil.
Probudil se ráno, když sestra přivezla snídani. Jen se pousmál a pustil se do jídla. Celou jeho mysl nyní zaměstnávalo, co se bude dít dál, co má záhadný stařec v plánu a jak se znovu dostane do světa démonů. V jedenáct hodin přišel doktor na vizitu. Ptal se ho jak se cítí, jestli stále vidí ty příšery a co by chtěl dělat, až bude propuštěn domů. S docela velkým klidem ho přesvědčil, že se má skvěle a že by se chtěl dívat třeba na televizi. Potřeboval rychle překlenout tu podivnou realitu zvanou denní bdělost a ponořit se do spánku.
Procitnul na tom samém místě kde včera zmizel, přímo mezi už téměř starými známými démony. Z povzdálí se opět ozval hlas, na který čekal.
Vítej zpátky. Máš nelehký úkol, musíš najít kel, prastarý kel prvního démona, který je klíčem k bráně. Ani já, ani nikdo, koho jsem znal, ho nikdy nenašel. Pokud jsi opravdu ten, kdo si myslím že jsi, tak ho najdeš. Ale pozor, někteří malí skřeti jsou zákeřní, mohou ti připravit všelijaké pasti, které tě budou brzdit. Takže mnoho zdaru.“
A kde mám začít?
Dál už musíš vystačit se svým rozumem.“
A co se stane, když ztratím ten amulet?“
Nesmíš, to by byl zřejmě tvůj konec. Ale legenda vypráví, že nový vládce bude mít svůj vlastní znak. Takže pokud jsi tím správným člověkem, nebudeš ho pak potřebovat.“
A co když nejsem tím správným?“
Věřím že jsi.“

Petr H.

Dobrý související film zde:
 

54 komentářů:

  1. Moc zajímavý,
    spousta intuice a vhledů do snovýho světa a vrstev reality. Představte si usnul jsem včera s vnoučkem v posteli a probudil mě pocit děsu z vibrující černý ostnatý koule (už jsem to parkrát, ale pouze a jen s tímhle vnukem zažil). Mrazení v zádech, strach o něj a samozřejmě i o sebe. Vstanu, projdu dům, nic. Sednu k počítači otevřu náš blocg a koukám jak u vytržení na KYŤIČKU ČERNEJCH KVÍTKŮ? Hm, podivný ... Popleta Matěj

    OdpovědětVymazat
  2. Je to teda tak napsané,že mně z toho chodil místy mráz po zádech a byla jsem ráda,že mám svůj milovaný kamen.Ale řekla bych,že všechny Petrovi články(doufám,že si ho nepletu s někým jiným :)),jsou velice výstižné a přínosné.T.

    OdpovědětVymazat
  3. jednej pani, ktora chodila k nam do obchodu umrel brat. dozvedeli sme sa to asi dva tyzdne po jeho smrti, ked prisla a zrazu sa rozplakala vraviac, ze mrtvy brat stale za nou chodi a zhovara sa s nou. jej smutok bol velky, tazko sa reagovalo v takej situacii, kedze to bol cudzi clovek. nic som jej nepovedal, ale tusil som odkial vietor fuka. Daniel

    OdpovědětVymazat
  4. Nevím kam bych to napsala,ale když Matěj zminuje svého vnoučka,tak se podivte na toto co dělá OSN v "zájmu" dětí,je to otřesný,ale vědět by jsme to určitě měli!!!! Doležité.sk(Rodičia poukazali na genocídne zločiny OSN)T.

    OdpovědětVymazat
  5. Přemýšlel jsem, jestli ten příběh mám předělat dle mých současných znalostí a zkušeností a pokračovat dál, ale nechám ho tak jak je (nedokončen a ponechávající na fantazii čtenáře). To, co jsem od té doby nasbíral, věnuji dalším příběhům a článkům. Aspoň tak bude zachycen můj vývoj :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To Petr H
      Petře, mně se náhodou povídečka velmi líbila a to nehledě na věk, kdy byla psána. Navíc je v ní krásně poukázáno na hluboké podvědomí, kde u dotyčné osoby byl uložen životní strach, obavy a po užití se vše dralo bez skurpulí ven. Velmi zajímavá a poučná povídečka, kdo bude chtít hledat poučení, najde.

      Vymazat
    2. Poznala jsem to,je to ten Petr s orgonitovou pyramidou :).U Vás Petře,taky koukám.T.

      Vymazat
  6. Pro Petra H:
    Ten konec je ťip ťop! Nic tam nepostrádám, nic tam není zbytečně navíc. Kdo chce být jen čtenář, nechť si koupí zítřejší Blesk. Tato povídka přikládá polínka pod plamen nejenom představivosti a přemýšlení.
    Ode mne za jedna!

    OdpovědětVymazat
  7. Klobouk dolů Petře! V 16letech velmi dobré - povídka mě zaujala a též jsem měl jak moc hezky říkají naši slovenští kamarádi ZIMOMRIAVKY.
    Hezké dny.
    DV

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý večer, včera jsem byla opět utahaná, chtěla jsem si zde číst a tak jsem četla tuto povídku a začala se normálně bát, už jsem neviděla na oči. Tak jsem toho uprostřed nechala, šla do vany a do postele, bohužel se mi zdál příšerný sen. Něco podobného. Dívám se, nemůžu se hnout, přibližuje se obličej, je to muž, černé vlasy, černé oči, bledou plet, fousy, takovou tu bradku a pak se tak příšerně pitvoří a křičí a straší mě. Já, ale vím, že ke mě nemůže, jen je mi to nepříjemné. Pak jsem se probudila s bojovnou náladou, že mě teda naštval, že mě takhle očumnoval, prostě jsem si řekla,ty ošklivče uřvanej, co si to dovoluješ, kdybych chtěla, tak tě zničím pouhou myšlenkou. Jen jsem byla na sebe trošku naštvaná, že mě to nenapadlo v tom snu, ale až po probuzení:) Pak jsem spala dál. Jinak povídka pěkně napsaná, na 16 let, teda super. iva

    OdpovědětVymazat
  9. To som jeleň :(, takto ťa Peter H. nepoznám. Bed

    OdpovědětVymazat
  10. Včera před usnutím, jsem nechal otevřené oči se zaměřeným pohledem do jednoho bodu bez mrkání a najednou se začalo všechno ztmavovat jako kdybych zavíral oči. Nečekal jsem co bude dál, protože mě to zaskočilo a trochu vystrašilo a když jsem uhnul pohledem jinam tak to zmizlo. Zkusil jsem to několikrát, se stejným výsledkem. Neměl jsem odvahu to nechat zajít dál. Potom jsem normálně usnul.
    Co to bylo? Drogy neberu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už je to sice skoro dvě desítky let a já to četl jako náctiletý cucák neznaje souvislostí, ale o těchto pokusech psal Břetislav Kafka v Experimentální psychologii. Vím, že jsem to tehdá taky zkusil a ještě hodně dlouho mě z toho běhal mráz po zádech. Bylo to opravdu těžký vydržet nemrkat a vydržet to pálení, když vysychají oči, ale pak se začaly objevovat divný věci. Už jsem to pak nikdy nezopakoval, protože na halucinace to bylo příliš živý.
      Není to přirozený pro tělo, takže si myslím, že se lze sice takto "někam" dostat, ale nebude to určený pro někoho, kdo neví o co jde.
      Možná k tomu bude ještě někdo něco mít.

      Vymazat
    2. ... ano nie je to prirodzené pre telo, tak neblbnite, načo ? CHcete byť blbí ?
      Odporúčam knihu Kameň Mudrcov, Johanes Ankar Larsen, mystik známy a uznávaný, prišiel v závere svojej cesty na jednoduchú vec,
      PRÍTOMNÝ OKAMIH, nie mágia a taľafatky sú potrebné. Bed

      Vymazat
    3. O něčem podobném jsem četl, že při dlouhém pohledu do zrcadla na sebe sama bez mrkání náš obraz zmizne. Nezkoušel jsem to, co pak co kdyby to byla pravda, asi by mi to změnilo život.

      Nějak si myslím že to možná souvisí s tímhle článkem o šišince mozkové:
      http://srdcenoveenergie.blogspot.cz/2012/10/molekula-duse.html

      Je tam informace, že vnímáme okolní svět jenom z 0,0097%, zbytek informací (99,9913%) nevnímáme. Asi se nám otevře pohled někam, co běžně nevidíme. Určitě to má svůj důvod proč to nevidíme, ale taky si říkám proč mi to šlo tak rychle.
      Další večer před spaním už to nešlo a musel bych se asi víc soustředit.

      Vymazat
    4. Jsem od přírody opatrný a nikdy jsem v ničem neriskoval ani nemám v plánu začít.
      Jenom jsem koukal jak lehce a rychle to šlo bez větší snahy. Nebudu to nějak zkoušet dál. Mám pod postelí cca necelý měsíc orgonit, nevím jestli s tím nějak nesouvisí.

      Díky Michale i Bed za vaše příspěvky.

      Vymazat
    5. Petře T, ten orgonit by som dala preč. Nepotrebujete ho, radšej si nájdite v prírode kameň, čo vás bude "hriať" do ruky. Môj je 8 ročný ruženín.
      Vyvíjajte sa sám/sebou, prirodzene, bez pomôcok a mágie, to je stará cesta.
      A propo, kto ten orgonit vyrobil viete ? Aký človek, čo do neho vložil ? Daroval, či predával.
      Dúfam rozumiete, s láskou Bed/

      Vymazat
    6. Bed děkuji za rady, orgonity jsem koupil z www.orgonity.info, samozřejmě nepoznám co je do něho vložené/nahrané.
      Koupil jsem 4 v domnění, že odruším hlavně elektrosmog v domácnosti.
      Když jsem si dal jeden pod postel, 1. den se mi těžko usínalo a měl jsem živé sny.
      Teď si i sny ráno pamatuji, což už dlouho nebylo.

      Přece je teď nevyhodím.

      Vymazat
    7. Pred 2 rokmi som dostala gift, 7 kusov orgonitov. 2 som zakopala, ostatné darovala do druhých domácností. Hm, došlo mi že nemám ani jeden. :-XX, aj ten malinký "gombík" z mobilu som odlepila, zdalo sa mi že príliš sa zohrieva pri telefonovaní moje ucho a hlava. Nedávno mi hovoril chalan, že sa s ním začali diať veci keď si nakúpil "materiál" na cloudbuster. Nebol z toho veselý...
      Bed

      Vymazat
    8. Když se člověk dívá bez mrkání, tak se realita ztmaví proto, že na chviličku (asi "milisekunda"?) zmizí = všude je tma. A pak se vše zase rozsvítí. Je to jako dýchání, jak ta realita bliká (samozřejmě bez mrkání=není to způsobené mrkáním). V tom stavu člověk vnímá víc věcí, ale spíše jak jsou různé věci propojené, než nějaká strašidla. Každopádně dlouhodobě se při tak rozšířeném vnímání v běžném světě fungovat nedá (kvůli práci).

      Když jsem se dívala dlouho do zrcadla, tak opravdu můj odraz zmizel. Už nevím, podle jakého návodu jsem to dělala (pravděpodobně jsem se dívala sama sobě dlouze do očí, ale to už nevím jistě). Viděla jsem všechno (zeď za mnou, nábytek..), ale sebe ne. Bylo to docela divné, ale nevyděsilo mě to.

      Vymazat
  11. Snad ste si vsimli a pozerali dnes vecer film CELESTINSKE PROROCTVO. Kto nie,je otom i kniha,i ta je dobra.Je to pribeh o hladani 9tich zvitkov ktore prepovedaju duchovny vyvoj lustva a ako ho dosiahnut.Nieco na stil Matejovich Templarov. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
  12. Vývoj nie je o tlačení na pílu, vývoj je o vyvíjaní sa. Ak si položíte otázku: Čím prispejem novou skúsenosťou, zážitkom charakteru o akom je tu reč /droga,DMT/, uvedomíte si, že to čo idete skúšať poslúži v podstate iba Vám a ako poslúži nepostrehnete dopredu. Takže žiť a myslieť predovšetkým na to čo DOBRÉ to prinesie , lebo DOBRÉ predsa chceme. Čo dáš dostaneš, ako vyšleme tak sa vráti. A tmavé prepadnutia ? no poslať do pr..., treba na nich zakričať, vyhnať TO. A nepozerajte tmavú produkciu. Ak začne človek Svietiť lepia sa na neho entítky, čo chcú ísť ku Svetlu ale nemajú dosť sily. Ak uletíte z pevného bodu, môžete ostať trčať s nimi, nebude sila ..... Bed

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím Bed, že až tak jednoduché jak píšete, to nebude.
      Kdybych Váš komentář měl připodobnit nějakému přísloví, asi jako první by mě napadlo to o tom házení kamene těmi, kdož jsou bez viny. Nevím, nevím, zda by se na celé Zemi našel někdo takový. Koneckonců, pak by tu ani neměl proč setrvávat, ne? Každý člověk byť by "svítil" sebevíc, bude mít někde hluboko schovaný malý kousek tmy. To je naše "prokletí". I ta tma je v konečném důsledku dílem Univerza, neexistuje nic, co by z něho nevzešlo. Osobně si myslím, že než se tvářit, že tma je všude možně kolem, jen ne uvnitř mne, je lepší jí plně v sobě odhalit, pochopit proč tam je a přijmout jí jako svojí nedílnou součást, s kterou je potřeba se naučit správně žít.
      Ale to je jen můj názor, zřejmě částečně chybný, ale můj. :-)

      Vymazat
    2. Moja tma MichaleB sa prihlásila, a po čase odišla. Tma existuje, v našich hlavách, ktorými fungujeme na pár percent. Inde je svetlo. Zabudnite na tmu, ona zabudne na Vás.
      Bed

      Vymazat
    3. Víte Bed, asi budete dál než já, v tom to bude, proč každý píšeme něco jiného.
      Já se nějakou dobu snažil žít tak, jako že mé tmavé stránky skončily. Dokonce se zdálo, že tomu tak může být, ale opak byl pravdou. Zpětně to vidím tak, že šlo pouze o potlačování mého nezanedbatelného podílu v celkovém JÁ. A bylo to asi tak, jako se skříní s prádlem u mých dětí. Po kouskách se to mačkalo, pěchovalo, udusávalo až to jednou vyvalilo dveře.
      Protože jsem to záměrně přehlížel, nevěnoval pozornost, ztratil jsem nad tím kontrolu i když jsem si myslel opak.
      Možná to někdo pochopí, ale přirovnal bych to k situaci, kdy mi po baráku poleze hnusnej velikej chlupatej pavouk (štítím se jich tak, že lézt mi po ruce, tak si jí klidně useknu polévkovou lžící :-) ). Než zjistím, jak s ním naložit (nikdy pavouky zásadně nezabíjím, paradoxně si jich velice vážím) určitě ho budu mít bedlivě na očích. Při představě, že se otočím a než dojdu s miskou do které ho chytnu, mi zmizí kamkoliv v domě, mě děsí i teď při psaní. Nemohl bych si lehnout, spát, sednout, zkrátka nic aniž bych se neděsil, odkud na mě vyskočí.
      Měj přítele vždy na blízku a nepřítele ještě blíž. To je to, co tím myslím.
      Vím moc dobře o svých horších, možná by se dalo říci temných stránkách, jsem s tím smířen. Ale tím, že si toto přiznávám, neuvěřitelným způsobem mi to pomáhá v situacích, které když bych své slabosti neznal (nepřiznal si je), by vedly i k činům, kterých bych potom litoval. Takto se mi daří předcházet důsledkům situací, které se tímto pro mne stávají vynikající každodenní výukou. Jen díky tomu, že se snažím porozumět svým vyloženě špatným vlastnostem, se posunuji vývojem mnohem rychleji, než kdybych tyto vlastnosti neměl a to i přes časté neúspěchy. Nemohl jsem si nevšimnout, jak v případě neúspěchu, mi Univerzum až s neuvěřitelnou trpělivostí předkládá tentýž úkol znovu a znovu, aniž by přicházelo potrestání. Budu opět hodně upřímný a asi s tím leckdo bude mít problémy, ale osobně si myslím, že špatné skutky jsou špatnými skutky jen pokud to bylo vyloženě záměrem "provinilce". Já své špatné skutky konám z nerozvážnosti a dost často jsou následkem automatických reakcí těla. Snad právě proto (neomlouvám to) dostávám tytéž úkoly znovu, protože když by mne Univerzum "sejmulo", nenaučím se nic. Věřím tomu, že udělat tentýž prohřešek s tím, že ho dopředu naplánuji, bude mi to vráceno i s úroky, protože tady by už nešlo z mé strany o snahu se učit. Musím i přiznat, že je mi vždy velice rychle naznačeno, kdy už to hraničí s úmyslem a to je to, čeho si převelice cením.
      Možná mě teď bude někdo vnímat jinak než doposud, jenže krom změny názoru dotyčného se nezmění lautr nic a už vůbec ne na mě samotném. Klidně tady veřejně vyšlehnu všechny svoje špatnosti, s tím už nemám nejmenší problém. Přijal jsem se takového, jaký jsem a to je pro mne teprve ta pravá startovní čára. Takže já na svoje horší já nezapomenu stejně jako na to lepší já. Oboje mne učí. Bez té temnoty uvnitř bych byl jako klidně ten "nejnadupanější" motor na světě, ale bez paliva.

      Vymazat
    4. Michale B, ďakujem a vážim si vašu otvorenosť, ktorú považujem takmer za to isté ako pravdu. Či som ďalej ? myslím je to otázka návratov duše, som presvedčená, že som stará duša. A tiež podľa dátumu narodenia, tu žijem oveľa dlhšie, mám 3 dospelé potomky a 4 vnúčatá. Takže život úradoval, životil a dal co proto. :-) No a v neposlednej rade som žena. To je něco jiné neb muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Žena vybrečí, muž bojuje.
      A súhlasím s Vami, že bez zámeru nie je "hriechu", i mne sa prichomejtne panika, zahreším, ale pavúkom už vynášam von, i keď zblbnem ak sa vyrojí niečo vo väčšom ako mravenci v kredenci.. :-) Vidím a vážim sí progres u seba a dúfam aj vy u seba. A v neposlednej rade ďakujem, ďakujem, za všetko čoho sa mi dostáva... to ma nabíja najviac.
      Zdravím, Bed



      Vymazat
    5. Ano.Pefektne Michal! ..Mailo

      Vymazat
  13. Ráno je moudřejší večera.

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Mailo,
    jseš moc hodnej, že templáře srovnáváš s Celestinským Proroctvím, který jsem já pouze četl. Film jsem neviděl, ale byl bych velmi opatrnej v závěrech o něm, protože filmová verze puštěná v televizi může bejt dost významově pozměněná. A zvláště pokud to natočili na západním pobřeží, která je v iluminátský dominaci Metro-Goldvin-Mayer, ve který by určitě použili pouze jenom ten velmi atraktivní scénář, jako to devastujícím způsobem dělají ve všech filmech proto, aby se naprosto změnilo téma. Sežeň si raději knihu. A pokud jde o templáře, tak tam se pokouším popsat pouze a jenom svůj způsob hledání a to není návod, ale vyjádření jenom jedný verze z obrovský množiny možností. Ale přesto ještě jednou děkuju. Popleta M

    OdpovědětVymazat
  15. Promiň Mailo,
    nevšiml jsem si v Tvým komentáři, že jsi četl i knihu, takže máš s čím film srovnávat. Ještě jednou promiň Popletovi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. .. je aj nadstavba - pracovná knižka, ak už chcete makať :-)
      Bed

      Vymazat
    2. V pohode Matej.Film je celkom podla knihy!Cita som to ale uz davno,a az podla filmu a vdaka tomu co som sa tu nucil mi doslo par dalsich veci z filmu-knihy!(napriklad preco ich na konci vojaci nevideli) ..Mailo

      Vymazat
  16. No a mimochodom..keby mi niekto povedal ze tu knihu si pisal ty,vobec bi nebol premna problem uveit(aspon mne pripada vas styl dost podobny-bolo to prve co mi v tej suvislosti napadlo). ..Mailo

    OdpovědětVymazat
  17. Vážení,
    my opravdu vnímáme tak malinkou část reality, že nejenom tady na blogu převládá mínění, že např. naše tělo, tedy vlastně obraz o našem těle (stejně tak vnímáme všechno, co z reality jsme schopní zachytit) je věc nepodstatná, kterou duch po použití jakoby jenom, trochu s odporem zmuchá a odhodí. Ale Tantra říká, že člověk svoje tělo naprosto nezná a moderní fyzika to potvrdila, že nejenom tělo, ale naprosto celou realitu vnímáme jako nejasnej, rozmáznutej obraz promítnutej mozkem. A přirovnává to k jakýmusi elementárnímu plánku. Tedy, asi tak, jak se má např. plánek Prahy ke skutečný Pražský realitě. A říká naše skutečný tělo (ne ten námi vnímanej povrchní obraz) je neobyčejně složitej vesmír, jehož tajemnej život je nám naprosto neznámej. A vrací se otáka, proč se zabejvat jako Tantra něčím, co při jistý životosprávě tak dobře funguje. Navíc tělo neustále, nutkavě opakuje ono stvoření dalších a dalších vesmírů. Není náhodou ten neobyčejnej tvůrčí princip našich a nejenom našich těl už tady na planetě zemi rovnej jakýmukoli tvůrčímu fraktálu vesmíru? Tedy tomu, čemu říkáme třeba bůh? A my potom kuriozně a paradoxně tvrdíme, že jsme tím tělem fuj-tajbl ... omezovaní. Ale neukazuje ono náhodou ten správnej směr? A mezi jiným i na tom o čem tak sugestivně píše Petr? Tedy nejasno, tma, strach?
    Já bych to celý obrátil. Optimismus těla je pregnantně vyjádřenej ve smrti. Možná to leckomu bude připadat omezený a hloupý, hlavně tedy těm, co mě moc neznaj. Ale přeci v těle, bytnosti a energii spočívá fyzikální jistota a existence vesmíru a jeho trvání charakterizuje už ze starejch mýtů a nověji u Jan Helsinga SMRT - tedy jinak obnova - změna. A to čemu říkáme lidská a nejenom lidská duše je pro mně z toho prostředí vzniklej experimet, kterej ten prázdnej prostor zaplňuje s programem naučit se t v o ř i t ! Na první pohled to sice vypadá jako zakuklenej ateismus, ale to se dá Popletovi prominout, ne? Matěj

    OdpovědětVymazat
  18. Dobrý den, no, Matěji, to, co jsi tady napsal jsem si musela přečíst dvakrát:), já si také lámu hlavu, jak to s tou realitou a s tím vším všechno je. Tělo a duše patří k sobě, mozek patří tělu a duše patří duševnímu tělu, to, že toto máme všechno v sobě znamená, že se máme naučit s tímto vším, nejen žít, ale tvořit. Nové informace nám jdou do hlavy bud společným myšlením a pak naším spojením s bohem, neboli universem. Já si to představuji, jako obrovskou řeku informací, všichni máme pruty, které jsou do řeky ponořeny a podle šikovnosti, nebo náhodně, jak kdo, si taháme informace, nápady atd. S tou řekou jsme spojeni všichni. Já si tím vysvětluji to, jak je možné, že se mi v hlavě občas vyskytnou záblesky strašných myšlenek, jsou v tý řece, jsou tam napojeni i zlí lidé a bytosti.Zároven si tak vysvětluji, jak je možné, že 2 lidé, kteří jsou od sebe vzdáleni tisíce kilometrů složí stejnou melodii, nebo vymyslí stejný zlepšovák, nebo technologii. Prostě si to vytáhli z toho společného koktejlu. Doufám, že moc neblábolím. . . . . Jinak VŠE NEJLEPŠÍ PŘEJI TEREZCE K SVÁTKU. . .:) iva

    OdpovědětVymazat
  19. Píšu hned, než to úplně z hlavy vyšumí.
    Dnes jsem měl před budíkem zatraceně živý sen, kde mě fascinovalo brutální množství detajlů neznámého prostředí, které si umí mozek vymyslet. Není tolik počítačů dohromady, aby zvládly v reálném čase bez předlohy dynamicky vytvářet tak velký prostor, v kterém jsem se pohyboval, přičemž jsem vnímal kompletní prostor najednou, jako bych měl oči všude kolem hlavy. V krajině, kde jsem byl, létalo a pohybovalo se v rámci "běžných" fyzikálních zákonů množství lidí, zvířat i lidské techniky. I když vše mělo ode mne svojí běžnou vzdálenost (z pohledu když jsem teď bdělý), ve snu nevím jak to říci, prostě vzdálenost neexistovala. Vše bylo tady i tam zároveň. Například si živě pamatuji, jak jsem očima sledoval dva asi Gripeny pronásledující nějaké malé letadlo a že letěly nad loukou, v které jsem stál, ale přitom jsem je viděl ze hora.
    Ale proč vlastně píšu. Na noční obloze (přitom tam bylo světlo jako ve dne, ale byla noc) byly tři velké měsíce v úplňku. Jeden (tuším načervenalý) se objevoval a ztrácel, jak se zlíbilo, druhý byl citronově žlutý a třetí to byla pecka - bylo to dvojče Země. Co mě na tom i ve snu zarazilo, že (byl ke mě natočený euroasijskou pevninou) pevnina neměla zcela správný tvar. Bylo tam vidět Asie, Indie, Afrika - ty byly téměř identické, ale u Evropy jsem si právě všiml rozdílu hlavně u Itálie, která byl jen jakýsi špičatý pahýl a Portugalsko, Španělsko a východní pobřeží Afriky byly pozměněny. Teď si říkám, byla tam vůbec Anglie?
    Tento "měsíc byl oproti našemu tak asi 3-4x větší (nebo blíž?) a bohužel ve chvíli, když jsem se rozhodl, že si ho prohlédnu důkladněji a z blízka, mi zazvonil budík. Nejintenzivnější na tom snu byla emoce nadšení ve zcela jiné dimenzi při pozorování té nebeské show. V reálu jsem takové nadšení ještě nezažil.
    To mi řekněte, co si ten můj mozek o sobě vlastně myslí? :-)
    Proč tam vše bylo v základním zobrazení naprosto reálné a dotaženo do nejmenších detajlů (tváře cizích lidí, nábytek, jednotlivé rostliny v louce atd.), ale dvojče Země se v mnohém lišilo, i když jsem ve snu věděl, že to dvojče není, že to je Země.
    PS: Večer jsem nic nepil, vědomě nefetuji a jeté ponožky též nebyly "v dočuchu" :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidim nieco na tom ze clovek spracovava podnety ktore prezil,cital,videl-pri snivani svojskym sposobom.Tiez predstavivost. Na druhej strane je mozne ze sen moze byt aj vizia buducnosti ci munulosti(mozno spleť).Alebo sa nam snazi nieco povedat dusa(napoji s vtedy na zdroj no ego tomu nerozumie)?Ja som uz nadtym spekuloval davnjsie,ale neprisiel som nato.Asi to nezistime kym sa z dusou nespojime priamo..tvalo. ..Mailo

      Vymazat
  20. Pěkný sen Michale, připomíná mi to, shluk výpovědí mimozemských kontaktérů. Už nevím co to bylo. Nějaká žena vypovídala, že člověk ve vyšších vibracích vidí i dozadu, dostran, jakoby měl průhlednou hlavu a oči všude, prostor a čas lze různě ohýbat a vše se děje současně. Myslím, že jste se toulal v budoucím světě, v druhé realitě. Pak je ještě možnost, že ze všeho toho přemýšlení a čtení moudrých knížek a tak podobně trošku blbnete:))), MOŽNÁ OBOJÍ hezký večer přeje iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tak ta druhá možnost se mi jeví jako pravděpodobnější :-)

      Vymazat
  21. Myslím Michale, že ste si spomenuli na domovskú realitu. Preto tá presnosť...
    Bed

    OdpovědětVymazat
  22. Ivo,
    ne naprosto neblábolíš a ty pruty v řece to je geniální zkratka. Vidíš já Popleta půl stránky a ta dvě slova. Fuj to jsem bl.! Popleta M

    OdpovědětVymazat
  23. Michale,
    byl jsi holt uličníku jeden na stříbrný šňůrce. Popleta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím zda šlo o nějakou stříbrnou šňůrku, ale dneska v noci jsem byl na tuty spjatý tlustým gumovým lanem se záchodem. Takový výplach těla jsem ještě nezažil. Manželka to samé a přitom jídlo jsme žádné společné neměli. Největší kumšt bylo odhadnout jak se k problému (k míse) postavit, zda hrdě čelem nebo zbaběle zády, protože špatný odhad mohl mít nepříjemné následky jak pro stávajícího aktéra, tak pro následně střídající službu.
      Dnes si připadám jako hodně bolavý stín. Teď jen přijít na to, co to mělo znamenat.
      Každopádně jsem svému tělíčku slíbil, že už se o něj budu starat lépe, tak jsem zvědav, jak dlouho mi to předsevzetí vydrží.

      Vymazat
  24. ...a že vždycky ty nejlepší sny končí zazvoněním budíku... Ovšem - on čas pro sny neplatí.

    DV

    OdpovědětVymazat
  25. Máte aj sny, ktoré končia odkazom ? Myslím normálne pri zobudení počujete hlas, či cudzí, al. známeho ? Nedávno sa mi stalo, že som popoludní schrupla a pri budení som počula kašľať ženu. Po hodine mi volala známa a sa ospravedlňovala, že mi nezavolala skôr, že pred hodinou mala astmatický záchvat. Ak máte telepatické vjemy napíšte prosím o tom, dík, Bed

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám různé zajímavé sny, ve snech ale nedostatkem energie (či je to ucpanýma "trubkama", nevím) si je pamatuji velmi matně. O dost zajímavější je to už při lucidních snech, kdy si plně uvědomuji že spím, že se mi to zdá, ale nemůžu nic tvořit tak jak chci, vše plyne jako ve filmu, jsem jen pozorovatelem. Dalším levelem je astrální projekce, kdy mohu dělat co chci, vím o tom, že nemám fyzické tělo (někdy ho i pozoruji a zkoumám), mohu létat, procházet zdmi a pod... po procitnutí (a stejně tak i z lucidního snu) si vše detailně pamatuji a uvědomuji.
      To co popisuješ je zřejmě něco jiného a nemá přímou souvislost se sněním. Spíš si myslím, že máš schopnost telepatie, ale v běžném vědomém režimu to právě ten režim ubíjí a přehluší. V alfa stavu (doba snění či meditace) máš schopnost se napojit na stav jiné osoby. Tak jen tak dál a nestyď se napsat další poznatky. Ikdyž, pozor na negativa meditací, ať se nenapojíš na něco jiného než chceš, temní se umí dobře maskovat: http://leva-net.webnode.cz/products/jak-se-promeditovat-skoro-do-pekla/

      Vymazat
    2. Ďakujem za príspevok k téme.
      Vôbec nemeditujem, neučila som sa ako to robiť, lebo neznášam keď mi niekto hovorí : teraz zavri oči, teraz mysli na to...brrr! Tiež sa neúčastním hromadných meditácií. Jedine raz som sa poddala šamankému "workshopu" a liečení. Akoby mi vnútro dávalo pokyn, čo je pre mňa správne.
      Prišlo to samo, ponor v teraz, tu, bez myšlienky, so sveteľnou žiarou. A viete kde som si prv všimla, keď som robila pri kuchynskej linke! Obyčajne, rutinne, bez myšlienok, krájam a krájam a zrazu vidím, akési menšie ruky, telo. Pokoj, svetlo , vravím čistý luft. :-))
      Jeden čas som hodne plakala - a potom prišli tri zážitky, a sny o budúcich dejoch, čo sa udiali. Drogy ani lieky som nebrala, nikdy. Som proti. Bola som na prednáške Ivana Bendu, tak som sa opýtala, k čomu to slúži, tie moje zážitky. Povedal : "... a načo sú darčeky ?".
      Ta telepatia je ďalší skils, teda zručnosť, lenže ľudia čo o tom niečo vedia ma stále vystríhajú..., takže nechám to "koňovi", má väčšiu hlavu. :-)
      A pár výletov do astrálu poznám, vraj jeden z toho nebol astrál ale naša planéta , neviem či minulosť či budúcnosť, či som bola v Agharte, alebo len v inej dimenzii. Uf bolo tam fajne !!!
      Bed

      Vymazat
    3. Bed,jak píšeš s těmi meditacemi,tak u mne to je přesně v tom,že se nedokážu prokousat přes ty všechny návody,tak to nedělám.O těch snech,mám jeden stejný v průběhu let,stejný dům,stejný muž,nikde nikdo,jen vždy dole v tom domě,místo podlahy teče řeka...Taky poslední aktuální jsou o tom,že jsem na místech kde to znám,ale není tam ani noha,úplně prázdno,jen věci zůstaly jak byly...Telepatie asi funguje u nás doma,mezi nejbližšími.Zkoušela jsem mluvit v duchu a většinou se pak ptají,co jsi říkala,myslí,že jsem mluvila na hlas,ale že špatně slyšeli.To,že bude někdo něco za chvíli chtít,už můžu jít dělat předem.Ale u "cizích" lidí,to je něco,nevím co,jako bych jim viděla do hlavy,ale já mám z toho strach,protože opravdu to u některých není vůbec hezké a navíc jak kdyby to tušili,že to vím,pak jsou někdy ty reakce ošklivý.Není to,že bych slyšela,jako ty,ale spíš,jak když si vlezeš do jejich kůže...No možná jsou to nesmysly,ale s tím se ted dost potýkám,nechci vědět,co si myslí...T.

      Vymazat
    4. Milá T. ,
      tiež sa mi snívalo o domoch, ale rôznych. Stále som hľadala vhodné miestnosti, ktoré zariadim pre druhých a či bude dosť miesta atp. Vidieť miesta známe ako píšeš, ale prázdne - to by mohlo aj byť z informácií, ktoré zachytíš, teda o našom možnom "odsťahovaní" kamsi a to sa podvedome vyplavuje v sne. Alebo vidíš istú budúcu situáciu. Ak sa mi zdá budúcnosť, som len pozorovateľom, nevstupujem do deja a sú so mnou sprievodcovia, čo mi ukazujú.
      Nerobím to často ale semtam idem na medo.cz, ozaj iný snár.
      No a vchádzať do hlavy druhému - to musí byť náročné, teda po tom netúžim.
      :-) Hoj, Bed

      Vymazat
    5. To Bed
      Milá Bed, dovolím si reagovat, každý máme nějaký úkol a ten se uskutečňuje různými způsoby projevu, ale výsledek je vždy tak jak má být. I ti co vlezou někomu do hlavy, je to jejich přirozený způsob, někdo zase vycítí při vstupu do místnosti energie a hned ví, kdo je zdrojem třeba i rušení, atd. mohl bych toho vyjmenovat hodně, každý jsme jinak vybaveni, neberte život jako klišé, je to velmi rozdílné, ale jako celek to pracuje pro konečný výsledek velmi dobře.

      Vymazat
    6. Možno sa mi to len zdá p. Iv, ale akoby ste ma upozorňovali na "celkovosť" . ?
      Som od detstva samotár, prišla som prežiť tento stav, pochopiť ho.
      Súhlasím úplne s Vami že všetko pracuje pre pestrosť a plnosť celku.
      V mojej odpovedi T. som uviedla svoje želanie, máme si želať ak vieme čo chceme, tak sa vedome programujem. Podotkla som po čom netúžim. :-)
      Božena Elizabeth Dworak, celé moje meno, BED je skratka...

      Vymazat
    7. Děkuji,myslel jsem, že máte ráda postel(BED) - nemyslím to špatně, jen mně zarazil nick, teď už je to jasné!

      Vymazat
    8. Bed,nemysli si,že když někam přijdu,tak se začnu okamžitě každému dobývat do hlavy,abych věděla na co myslí,to vůbec né,to nedělám ani náhodou.To je spíš tak,že pokud se objeví nějaká podšívka vychytralá,která záměrně se prezentuje jinak,než jak to je opravdu.To mně spíš upozornuje a pomáhá.Jednoduše řečeno,jak říkala moje babička,vidím do něj jak do hubený kozy :) a co mu tam v tý makovici běhá.Opravdu jsou i lidi,kteří nechtějí stát blízko mne,natož aby se mi koukali do očí.T.

      Vymazat
    9. A vy nemáte rád posteľ ? kto nemá :-D, u nás na Morave sa vravelo , že by mal dostať vyznamenanie, kto posteľ a tepláky vynašiel.

      A Terezko, ja si nic nemyslím, čítam čo píšeš, no problem .. :-).

      Be


      Vymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.