Jsem velmi rád, že
v této kapitole Matěj popisuje výměny energií ženského a mužského typu, podstatu stvoření obou
pohlaví i staré pravdy, které dnešní západní Systém záměrně odstranil a ze
všeho udělal jen nějaký živočišný pud. Těmito informacemi, mně pisatel-autor
ulehčil mnoho času s články o těchto informacích, které bych snad ani
raději nikdy sám neuveřejnil. Pisatel touto povídkou vám předal další vědění
přirozenou cestou, formou příběhu.
Iv
15. kapitola
Nojo, Matěji, ale když tyhle
kurzy dělám, tak jsou složený nejmíň z deseti lekcí. A představ si, že tam, kde
tantra opravdu ještě žije, tak je to celoživotní záležitost a ne jenom tahle
pitomoučká rychlovka. Tantra je učením o splynutí člověka s přírodou a božstvem
pocházející z matristních časů. Sexuální akt není dialogem mezi ženou a mužem,
ale dialogem ženy s přírodou a vesmírem prostřednictvím muže a naopak. Během
tohoto ne-verbálního rozhovoru těl, duší a Univerza se uskutečňuje ženskej
princip skrze muže a mužskej skrze ženu, kteří tu spolu pootvírají onu kdysi
před člověkem zaklapnutou bránu vesmíru a iluzorní klec duality, jak o tom v
sugestivně líčenejch obrazech hovoří několik dávnejch textů...
Amadeo, tak to pro ty naše
český potřeby zkrať.
Ignorante! Nezdá se ti, že
tohle je jeden z nejdůležitějších a nejobtížněji řešitelnejch člověčích
problémů?
Amadeo, prosím nevztekej se.
Já bych takovouhle složitost a takhle z gruntu podanou nikdy nepochopil a
myslím, že místní lidi s tímhle budou mít taky problém.
No vidíš, Matěji. A to bys,
blázínku, chtěl tantrickej kurz! Tantra je pradávný učení a nejspíše nejstarší
ucelenej filosofickej systém na světě pocházející z matristních časů. A není to
jenom o tom, na co ty myslíš v souvislosti s postelí, což se v Indii děje
nejspíš na nějakým kusu hadru a na zemi. Ale i na tom hadru je u nich ještě
dnes obvykle přítomno rozjímání nad přesahem člověka a úcta k principu tvoření
a stvoření. Tedy ono zásadní i poetický „co je tady, je všude, co tady není,
není nikde, a to, čemu říkáme vesmír, je pouze a jenom zde v tvůrčí lidský duši,
srdci a rozumu“. Chápeš?
Dobrý, Amadeo, první lekce
je u konce?
Nojo, Matěji, ale dospět k
tomuhle stavu pochopení představuje celoživotní meditaci. A já tohle téma
nehodlám znevažovat tím, že to budu přednášet opilcům v poplivaný knajpě.
Jasný!
Jasný, do smrti pak už budem
jenom meditovat. Ale co dál?
Víš, mě se do toho tímhle
způsobem fakt nechce. Je to znevážení všeho, o čem mluvila a co mě učila moje
dávná máma v Neretu. Já nechci nic hala-bala bourat a bejt k životu neuctivá.
Dobře, dobře, přejdem moudra
a sděl pár fíglů, který by mohly z evropský soulože udělat něco, co má k tantře
aspoň nakročeno.
Tak jo, Popleto, ale jen
stručně. Na tohle by se pro trochu vnímavýho Evropana šikla jednodušší a
podstatně sdělitelnější carezza. Ale to už se pak nejedná fakt o žádný ucelený
učení a velmi vážně míněný obřady související s tantrou.
Přeci víš, že stejně tyhle
cizí slova zapomenu, než mrknu, ale jako muzikantovi mi to taliánský slovo v
hlavě přímo rezonuje. Hm, carezza?
Ale to, Matěji, není žádný
taliánský slovo. Je to umělina.
Fuj, Amadeo, umělina?
Neštěť se! Systém carezzy
vytvořilil Američan John Humrpey Noyes v polovině 19. století a nazval ho
carezzou, což je slovo, který se nedá přeložit.
Fajn, a co to vlastně je ta
umělina, tedy carezza?
Pravidla jsou jednoduchý,
vše je dovoleno, mimo ejakulaci, o který si spousty takovejch chlápků, jako jsi byl ještě donedávna i ty, myslej, že
je tím, co oni nazývaj orgasmem. Tedy podobně jako v tantře tak i tenhhle
prohřešek v carezze sabotuje tu vaši opravdovou a skutečnou rozkoš, jež spočívá
v souznění těl a duší partnerů, při jejich oboustranný kontrole při dlouhý,
mnohonásobný jízdě na hraně onoho několikavteřinovýho šílenství, po kterým
obvykle u valný většiny mužů už nenásleduje nic, mimo vaši děsnou únavu,
zahanbení, stres a smutek.
Pravda pravdoucí, která bude
pro mnoho chlápků a hlavně pro tu drsnou sortu hospodskejch a soutěživejch
„chlapáků“ velkým překvápkem, pokud jim to ovšem vůbec dojde.
Nejspíš, Matěji ... ! Je tu
však jistá, ale pro mužský chápání možná velmi jemná a nepostřehnutelná odlišnost v tom, že když v tantře dojde k
onomu ne-estetickýmu incidentu, tak se ejakuluje do jóni a v případě carezzy
vždy mimo.
No a co?
Já to věděla, že ten rozdíl
nepostřehneš a to nemluvím už o jeho pochopení.
A co je tu k pochopení?
Vlastně nic, ale zkus
pátrat! A ještě bych chtěla podotknout, že tantra i carezza chápou a vnímaj
velice podobně existenci pólu druhu, což je sexualita, která se stará o
zachování potomstva, a pólu jednotlivce, jež zajišťuje radost, rozkoš a
duchovní přesah. Vyjadřuje lásku a v konečným důsledku je tato meditace v páru,
mystickou cestou k Univerzu, či k bohu vyjádřeno po „česko-americko-evropsku“.
Bouřlivej a vášnivej, či
ještě líp mnohokrát opakovanej orgasmus ženy je vždy přijatelnej a nanejvejš
žádánej. U muže je to tak, jak bylo uvedeno výše, ejakulace zakázána, protože
po ní už obvykle ztrácíte zájem a usnete po boku nešťastný ženský. Tohle
naprosto neříkám s despektem, ale pouze jen konstatuju váš fyziologicko-mentální
stav, kterej vyplynul z potřeby zajistit rodu potomky a potom z pitomýho vývoje
lidský historie a ze zrůdnejch programů aplikovanejch na bytost zvanou muž. Ale
z těchto fatálních programů samozřejmě nevyjímám ani ženy. Hlavně ty bytosti,
co posedávaj u televize, či v hospodě, žváro v puse a půllitr v ruce. A když
tedy ejakulace není vaším orgasmem, tak se musí dosavadní „pán tvorstva“ začít
pídit po tom, co vlastně jeho vyvrcholením je, ne?
Mlhavě jasný! Chudinky
neukojený, teprve trochu vzrušený, to musí bejt hrůza, co? Zvláště s půllitrem
v ruce.
Matěji, já tě zmlátím! Dyť
si žádný poznámky, jak jsi slíbil, nepíšeš!
Nepíšu, nepíšu. Copak je
vůbec možný tolik divnejch slov a bez slovníků zapsat? A ještě ke všemu je pak
někomu vysvětlovat?
S tím už se holt budeš muset
poprat ty! Hele já pokračuju a ty nasliň tužku! Carezza je o opravdu hluboký a
procítěný lásce. Co se chechtáš, člověče?
Nic, jen jsem si vzpomněl na
jeden dávnej českej film.
Tohle, Matěji, nekomentuju,
nýbrž jen pokračuju! Carezza nedoporučuje žádný extra polohy.
No dyť to říkám, to tam bylo
taky.
Hele, Matěji, tohle byl zas
jinej film a ještě jednou do toho takhle blbě vstoupíš, tak jdu spát. Slyšíš?
Jo, a promiň.
Už se stalo. Carezza velmi
doporučuje vyhýbat se rytmickejm, zrychlujícím se a hluboko pronikajícím
pohybům. Doporučuje klid, něhu a měnit rytmus. V případě „hoří“, radí
znehybnět, poškrábat, či dokonce pořádně kousnout. Ovšem ne toho, kdo by přesně
na tenhle podnět reagoval okamžitým plamenem. Tenhle postup carezzy je velmi
podobnej tantrický maituně, nazývaný „Cesta hlubokým údolím“. Dále carezza
důrazně vyžaduje to, co její tvůrci nazvali magnetizací a což tantrici vnímaj
jako pránický výměny.
A jsou tu ještě jiný
rozdíly. Carezza totiž tvrdí, že pohlavní orgány mužů a žen jsou polarizovány.
Proto by obvykle muž mající v carezze (zas protiklad tantry) aktivní funkci,
měl dokázat vládnout svým magnetismem tak, aby ho uměl předat pasivnější ženě. Jeho pravá ruka je kladnej
pól, levá zápornej. Měl by se naučit svojí vůlí řídit přetékání oné energie ze
svý levý strany do přitahující ji, tedy do pravý strany ženy. Když tenhle
koloběh energií partneři zvládnou, tak mohou tato proudění posílat do různejch
částí a center milovaný bytosti k jejich podráždění, šílený vášni, nebo
zklidnění.
Tohohle jsou ovšem schopni a
mohou bez jakýhokoli kurzu dělat i velmi citliví a vnímaví lidé. Za těchto
okolností může carezza a samozřejmě i tantra nastat, i když o ní partneři ani
nikdy neslyšeli. A to prostě proto, že tenhle přirozenej magnetismus je
všudypřítomnej. Vnímavej, intuitivní a navíc zamilovanej člověk tohle objeví
ihned, a stačí mu k tomu pouze zaslechnout modulace partnerova hlasu. Podobně
se to děje i při prvním pohledu do očí a dotyku prstů, z čehož plynou i různá
přísloví, jež jsou si velmi podobná ve všech jazycích světa. Tyhle energie ale
lze vnímat i bez jakýhokoli fyzickýho kontaktu, a to dokonce i na velký
vzdálenosti.
A pánové, žádnej strach z
toho, že při vyloučení ejakulace, která vás nadměrně vyčerpává, nedojde k onomu
pomaloučkýmu od-magnetizová-vání, spojenýmu s něhou a mazlením, v nichž ještě
doznívají vibrace předchozích stavů splynutí a rozkoše.
Ovšem v případě, že akt byl
přerušen oním nevhodně načasovaným, či oboustranně nezvládnutým incidentem, tak
dochází k ráznýmu a hlavně pro ženy krutýmu ukončení, jehož dozvukem není už
něha, ale v lepším případě rozpaky, stud a taky je to dost často provázený
vzájemnou výčitkou.
Jak vidíš, jsou si tantra i
carezza velmi podobný v tom, že se snaží šetřit mužovu energii a zároveň není
žádnej z partnerů okrádán o rozkoš. Jsou tu ovšem stále přítomny - ale spíše už
jen na intelektuální a duchovní úrovni - rozdíly v chápání onoho spojení, který
carezza vyjadřuje pouze jako propojení polarit, kde ovšem chybí ono tantrický
spojení vesmírů, jež fungujou na celistvým principu fyzikální i duchovní
výměny.
V obou případech se spojená
těla stávají oproti člověku v sólo programu nepředstavitelně výkonnou anténou
příjímající a konzumující pozemský i vesmírný energie.
Ale u tantry je tenhle názor posunut na vyšší úroveň tím, že tohle
spojení je nejenom anténou, ale i akumulátorem a úžasným generátorem, měničem i
vysílačem informací a energií. Tyto pak, nejsou-li spotřebovány, tak míří
rovnou zpět do jejich přirozenýho kosmickýho víru. A přesně pro tuto nesmírně
dokonalou komunikační a energetickou funkčnost je tenhle božskej nástroj
většinou náboženskejch systémů zatracován a nekompromisně odmítán. Jeho konání
se nedoporučuje, ba přímo jako HŘÍCH se zapovídá a zakazuje!
Milovat se z čirý radosti se
tak stává skutkem hodným nejspíš kata, protože systémní programy nařizujou a
doporučujou toto pouze k plození populace. Tedy k výrobě sluhů, špiclů a
policajtů. Dále pak jako přísun lidskýho masa do revolučních a válečnejch jatek.
A rovněž k plynulejm dodávkám dělnýho lidu ku všeliký potřebě a spotřebě. Jsou
tu samozřejmě „výlučný výjimky“ pro bordely všeho druhu, jež toto konání - tedy
pouze na hrubý tělesný úrovni - náležitě zpoplatňujou. Pak z toho totiž plyne
tučnej, daňovej odvod pro křesťansko-, židovsko-, islámsko-, kapitalisticko-,
bolševicko-, iluminátsko-, pyramidální, korporátní a atd. Systém. Přesně jak
říká Míša Ellner, všechno je naruby a vzhůru nohama...
Ale, Amadeo, tohle, což je
nejspíš sv. Pravda, už jsme v templu probírali mockrát, ne? Teď by mělo jít o
něco důležitějšího, než jsou tyhle prkotiny.
To je teda dobrý, ty jedna
„prkotino“!
Dík, Amadeo, za pochvalu.
Jakoby se stalo, žáčku. A co
bys ještě rád mimo tyhle prkotiny slyšel?
No, něco ne tak suchopár,
ale šťáva, víš?
Hele, už jsem tě jednou
upozňovala, že tantra není nemravná?
Jo! Ale tos přeci nakousla
ty, když jsi mi připomínala všelijaký ty cviky a tak!
Jenomže na tom není nic
šťavnatě nemravnýho, ty cviku. A musíš si uvědomit, že tenhle výklad vždycky
bude působit ve srovnání s re-a-li-tou, a to i když blbě prováděnou,
suchopárně. Tak třeba jedním z těch zázračnejch cviků je, že místo na židli se
v Indii sedá na bobku, nebo na patách.
Panebože, Amadeo, ty myslíš,
že mi někdo „tohle“ a v samotinkým centru Evropy uvěří?
To je přeci, Matěji, věc
tvýho šarmu a inteligence, ne?
Jo, tohle všechno sice mám,
ale bohužel velice zakrnělý.
Jdi se bodnout, ignorante,
tohle nekomentuju a s převelikou trpělivostí pokračuju. A když tohle trošku pro
názornost přeženu, tak už skoro v miliardový Indii maj dneska tak nanejvejš
3000 židlí pro lid a 100 křesel výhradně pro vládu.
Jóó?
A to je tím základním a
zásadním indicko-jogínským tantrickým cvikem, víš?
Jejda, to jsem teda fakt
netušil. Já si totiž tu gymnastiku představoval jinak.
To mi je jasný! Další super
cvik je tahání vody na značný vzdálenosti od studní ve džberech na hlavě.
No, to je teda, Amadeo, fakt
na palici.
Přesně tak. Tam totiž nemaj
vodu v kohoutku kdekoli po chalupě, a proto ti chudí, chudší a nejchudší maj
čím dál rovnější a rovnější páteře.
Amadeo, a ty fakt myslíš, že
i ve všech směrech?
Jo, většinou jo! Pak ani
kolikrát nemaj střechu nad hlavou, a proto jsou otužilí jako zvířátka a
odolnější než my. Dále nehltaj jídlo jako Evropani a Amerikáni, jelikož ho maj
málo. Proto ho poctivě a s velkou úctou žvejkaj. A hlavně nejedí maso. Nemaj
pak v těle kyselo jako my, a proto se v nich skoro vůbec nedaří nádorům. Člověk
s vyváženým pH taky tak nepáchne a zbytečně neumírá na civilizační choroby.
Jejich důležitý vnitřní orgány se jim v těle netlačej a nemačkaj v sádle, jako
brahmánům nebo tlustejm, impotentním burziánům na všelijakejch Wall Streatech.
A takhle bych mohla furt a furt pokračovat. Ale nebudu.
Moc ti, Amadeo, děkuju. Ale
s tím umíráním v Indii je to taky na pováženou, ne?
Jasně, ale tam není důvodem
hloupost, tupost a nenasytnost obyvatel, ale úžasná a záměrně stále zvyšovaná
úroveň chudoby. A teď z jinýho soudku. A ten tě překvapí možná ještě víc. Už to
sice malinko, ale ne zas příliš, brkne o erotiku, zvrhlíku. Člověčí pánevní dno
je vystláno u žen i u mužů naprosto stejně osmi svěrači, tedy svaly, který
Indové už od malinka trénujou tím, že nemaj židle a v chalupě vodu. A tak sedaj
prostě na bobku. Navíc oproti nám je maminky už od malinka učej, aby kakali a
čůrali odděleně. Důvod je prostej, je to zaprvé výborný hnojivo a zároveň
cvičení kontroly oněch svalů. Proto se dětičky od malička vyprazdňujou tam, kde
je to ihned zužitkováno, tedy v zahrádce a na políčku. Navíc jsou jim touhle
nenásilnou formou vštěpovány pradávný a základní ekologický návyky. My,
civilizací namyšlení idioti, totiž tyhle cennosti splachujem do kanálu a
následně se mnoho těchto odpadů dostává - a to i záměrně - do povrchovejch a
tím i spodních vod. To proto, aby šly na dračku umělý hnojiva a kupovalo se
hodně aspartam-limonád nebo starý vody v pet-lahvích.
A tím, že ty dětičky
nepouštěj všechno rychle a najednou, tak se začínaj učit postupně vládnout
pánevním svalstvem. Ale nemusím ti snad připomínat, že tohle všechno se dá
praktikovat v Kerale nebo na Triobrianských ostrovech, nikoliv v Dilí či v
Bombaji. A naprosto ne před nějakou novou matkou Terezou.
Sem snad blbej?
No, někdy, Matěji, nevím?
Ale nebudu už ta svalstva rozvádět, to si najdi v nějakým doktorským atlase.
Toto, co jsem zatím uvedla, je pouhá příprava. Tedy jejich pánevní svalstvo je
mladý, pružný a funkční. A tohle je možný docílit, i když se začne později,
nebo i kdykoli. Vždy se lze dopracovat, sice ne k tomu, co umí jogíni a
tantrici, ale už to není to blátivý, rozplizlý americko-evropský prkno, tělo,
cajk!
Dále to pokračuje tak, že
například drávidský Šaktí jsou zasvěcovány do technik sahadžolí už dlouho před
pubertou. Obvykle je zasvěcuje matka. Velice zřídka už opravdovej tantrickej
guru, kterým běžně bejvá i žena, protože jich díky týhle pitomý
globál-civilizaci je stále míň a míň. A to v tomhle dosud ještě matriarchálním
světě, kterej oficiálně zrušil v polovině minulýho století samotnej osvícenej
Mahátma Ghándí. A proto jediným možným učitelem v dohledu se obvykle dnes
stávává maminka, babička nebo sousedka.
Tyhle praktiky se v
matristních časech učily všechny ženy. Každá uměla sevřít jóni tak, že lingam
postupně svírala jako ruka pastýřky struk při dojení kravičky. Dociluje se to
dlouhým tělesným cvičením a navíc promítnutím svý vůle do příslušnejch partií
těla a jeho specielních svalů. Tedy nejde jen o cvičení svalstva, ale i ducha.
Tyhle techniky, když se ženy naučí, tak mohou bejt prej i ošklivý. Jenomže já
jsem nikdy, n i k d y
neviděla ošklivou Indku a zvláště ne z nižších kast.
Je samozřejmý, že se tohle
kdysi učily posvátný tanečnice všech indickejch chrámů. Tedy pouze do doby, než
z nich po bělošským vzoru Angláni a pak kde kdo nadělal bordely. Testem tohoto
umění bylo přetnutí lingamu vymodelovanýho z velmi pevnýho těsta. Tohle musely
umět i řecký hetéry a japonský gejši. A předpokládám, že i ženy všech
opravdu, o p r a v d u vyspělejch kultur. A protože většina zápaďanek
tyhle techniky nezná, jelikož Systém nemá v oblibě šťastný lidi, tak maj mnohý
z nich už po třicítce problémy při kejchnutí.
A proč prosím tě?
No protože netrénovaný
pánevní dno se neumí postarat o to, aby si „dámy“ při tom kejchnutí skoro
vždycky, aspoň trošinku necvrkly do prádla. A ženy v Kerale správně říkají, že
jejich kolegyně na Západě a dnes už i v Japonsku maj jóní jako starej škrpál a
je to samozřejmě pravda.
A jak se to k nim, a rovnou
do „skalního matriarchátu“ doneslo?
Matěji, svět je malej… A
nemel mi furt do vejkladu! Podobně účelovejm technikám se učí i kluci, ale tam
je cílem naučit se vládnout slečně erekci, což je ze strany mužů základní
předpoklad. A je to opět o znalosti fungování těla. O kterým skoro žádnej
chlap, a natož učitel či učiteka místní
sex-školky, neví lautr nic! Matěji, jen tak mimochodem, nevíš náhodou,
proč je tolik populár-sex-literatury, která rozvláčně hovoří o ženským
pohlavním aparátu, ale o penisu skoro ani muk?
To teda nevím.
No vidíš, je to proto, že
tyhle pitomý knížky sepisujou obvykle chlapi a ti, pokud se nejedná o
hospodskej „chlub“, jako dýlka a kolikrát za noc, tak všechno ostatní považujou
už dávno za vyřešený. Ale co je vyřešený a jasný?
Tak se o tom rozpovídej,
MUDr.!
Dobře, vrcholovou
disciplínou u vás mužů má bejt ovládání ejakulace. Ale protože jsem před
chvilkou nakousla erekci, tak poklábosím trochu i o ní. Moc chlápků s ní má
dneska už po třicítce problém a představ si, že němečtí vědci zjistili na
velkým vzorku spících mužů od 18 do 92 let podivuhodnou věc. A tou je, že
každej z nich bez rozdílu let, a to i těch většinou považovanejch za naprosto
erekce neschopnejch, měl z 84 minut v 25 z nich při fázi REM, tedy během snů,
pinďour v dokonalým pozoru. Slyšíš, v pozoru!
Slyším, drahoušku, a jásám!
Jásej...
Z toho vědátoři vypočítali,
že když za 70 let zvedne jejich pinďour peřinu 5x za noc, tak to dělá
neuvěřitelnejch 33000 hodin. A když je probudili, téměř nikdy nebyl příčinou
erotickej sen! Ale vždy šlo o neuvěřitelně pevnou erekci, která trvala dost
dlouho po probuzení, i když nebyla vědomě nikterak přiživována. To je potenciál,
co?
No, když to říkáš, MUDr.,
tak i já sám už mockrát v noci po náhodným probuzení - a to ne, že by se mi
zrovna chtělo čurat - jsem si všimnul, že aniž bych měl „hambatej sen“, tak je
to přesně tak, jak ti němečtí vědátoři říkaj. A ono to trvá a trvá a je to v
naprostým pozoru, a furt by byl použitelnej! A navíc ten jeho tvar po nočním
probuzení, není oním baňatým a jakoby oteklým přirozením před souloží, ale
vypadá jako sportovec. Sevřenej, podstatně užší a špičatější žalud a ty svaly
dál jsou fakt svaly a žádná bubřina, Amadeo, něco jako byl kdysi mladej
Stalone, víš?
Nevím. To sis ho prohlížel
před zrcadlem?
Koho? Stalona?
Nééé, Popleto!
No já myslel, že už blbneš i
ty, Amadeo? Jasně Stalona, teda, co to melu!
Samozřejmě, že před zrcadlem, kde taky jinde bych tohle u mě na samotě
mohl líp zahlídnout? Snad nemyslíš, že bych měl v noci běžet vzbudit souseda a
říct mu, hele Mildo, ukaž mi péro?
Jasně, Matěji, přesně na
tohle sem myslela.
Amadeo?!?
Co?
Nic, Matěji, ale máš
naprostou pravdu v tom, jak jsi to vylíčil. To vaše „tento“ je v principu
jako nafukovací matrace složená ze třech částí. Tedy žalud, pak centrál
houbovitej válec, kterej se těsně před konečníkem opírá o kost, čímž je dobře
ukotven, aby se - stoje - nekymácel. Vše vyplněno kavernózními tělísky a
zabaleno do elastický a velmi houževnatý kůže. Myslím, že není v silách žádný
ženský čelisti tohle, byť i v děsným vzteku, překousnout, jak jsou někdy
bulvárem líčeny atentáty na tuhle dokonalou hydrauliku. Já sice nejsem, Matěji,
chirurg, ale kolegové operatéři říkaj, že tohle ufiknout i hodně ostrou kudlou
jde velmi obtížně, protože i mistr skalpel s tím má potíže.
Aha, takže už žádnej strach
z orál sexu?
Já tě fakt, Matěji, zmlátím!
Teď mluvím o vaší fyziognomii a ne o různejch erotickejch radostech. Ona
samotná erekce, tedy ona topořivá hydraulika, je hodně složitou záležitostí. A
naplnit tři houbovitý části s miliony chlopní krví je přímo zázrakem
programování a nervový organizace, čehož dodnes není schopen žádnej zavlažovací
systém, kterej dali dokupy lidi. Ještě nedávno se myslelo, že penis má i ve
splasklým stavu normální tlak těla. Ale on ho dosahuje pouze a jenom ve
ztopořeným stavu. Proto ty všelijaký kroužky k zadržení krve byly nahoubec.
Jelikož podpořit tenhle efekt nejsou schopny. On se sice trochu málo naplní,
ale zůstává smutně měkkej a pouze zmodrá. A když ho naprosto už zoufalá ženská
tejrá dál, tak někdy nadobro zčerná. Jinak ani ťuk. Chápeš?
Jak bych já mohl tuhle složitost s tím mým ptačím mozečkem
pochopit?
A teď si, Matěji, představ,
co by se asi stalo, kdyby tohle o oněch několikanásobnejch nočních dispozicích,
který zaznamenali němečtí vědátoři, poreferovali „bílý pláště“ všem těm
nešťastnejm manželům a milencům! Heleďtě, paní, nezoufejte, dyť je to vlastně
jenom taková prkotina. A v noci zkuste parkrát prošacovat starýho a uvidíte,
jak von je vlastně mladej. A fakt budete koukat, co všechno se tu pak může
dít!?!
Nojo, Amadeo, ale to by pak
neměli MUDr. žádnej důvod předepisovat modrý pilulky a referenční dovolená na
Bahamách by byla v čudu, ne?
No právě!
A další nutností je, že když
tyhle láskyplný hrátky vlastně závisej na několika velmi odlišnejch nervovejch
skupinách, tak je potřeba je trénovat. Jednou z nich je senzomotorický spojení
mezi duševnem a pohlavím. Parasympatikus (nerv útrobní) vyvolává a udržuje
erekci. Sympatikus (nerv životní) odpovídá za ejakulaci. A všechno dál je o tom
naučit se správně dejchat.
To snad, MUDr., umí každej,
ne?
Ne! Protože jsme ignoranti a
nikdo se tímhle - mimo hrstky jogínů - nezabejvá. Každá lidská situace a stav,
Matěji, má svůj přirozenej režim dejchání.
Hele, já z toho,
Amadeo, nebudu. To abych si, až půjdu ven do lesa, s sebou začal nosit
zápisníček s návodem, ne? Třeba, dejchání č. 10 při strachu a panice, atd.?
To seš, Matěji, hodně
blízko. Ono při tom nedostatečně poučeným milování jde dost často přesně o
stavy strachu a paniky. A zvláště u těch nezkušenejch. Protože když se blíží
ten váš nešťastnej incident, tak začínáte dejchat jako v létě psi.
Krátíte nádechy, ztrácite hlavu a mistr Sympatikus to holt
spustí...
A co máme teda dělat?
Ta nejjednodušší z mnoha
metod je zpomalit dejchání a učinit ho co nejhlubším. Zároveň se opřít vší
silou jazyka o přední horní zuby a jet s ním přiměřeně rychle, tedy podle toho,
jak to spěchá, po horním patře co nejdál a zúžit, jak nejvíc to jde, štěrbinu
do krku. A přestat sebou škubat jako v posledním tažení. Samozřejmě stejně musí
reagovat - a to ještě podstatně dřív než ty - tvoje partnerka, která by ten
proces měla vnímat se značným předstihem uvnitř, protože ji tak naviguje
nanejvejš citlivá jóní.
Nojo, Amadeo, ale co když ta
ženská nebude mít žádný zkušennosti? Třeba to bude dokonce snad panna!
To je teda situace, Matěji!
Tak to musíš zachránit ty, člověče zkušenej.
Já jo? Proč to najednou
házíš na mě? Dyť já sem jenom pitomej frekventant tvýho kurzu! To se snad mám
tím jazykem zadusit?
Jasně, co jinýho zbejvá?
No to jo, ale když
Parasypouš už spustil, to by se tu odehrály rovnou neštěstí dvě!
Matěji, doufejme, že takováto
situace v kurzu nenastane.
No doufejme, MUDr.!
Pak tedy navrhuju ihned
relaxovat a co nejhlubším tónem začít pronášet nějakou mantru, třeba osvedčená
pro její temnej zvuk je hrim, hram, hrum, hraim, hraum, hrahhhhh. Což není
ženám vůbec k smíchu, protože většinu z nich tyhle hluboký, temný a chrčivý
tóny vzrušujou.
Nojo, MUDr., ale tady jsme
měli před chvílí mrtvolu! A dokonce hypoteticky díky tomu tvýmu zmatku v tykání
a vykání jsem to mohl bejt já!
Mrvolu? Tu jsme přeci z
kurzu vyloučili, ne?
Jo, já zapomněl, že to je až
takhle jednoduchý, hm! A proč tu tedy byla ta minutka zmatku, MUDr.?
Pomiňme ho, žáku. No, ale
jak bych to řekla, jak vidíš… není to vůbec nic jednoduchýho, ale naučit se to
prej lze.
MUDr., i s tou možná za pár
dní gravidní slečnou, a ke všemu s mrtvolou? Jak tohle vysvětlí svýmu taťkovi?
Hele, Matěji, nepanikař, to
bylo jenom jako, víš?
Nóóó, jako, hm…
Ale všechno ostatní, vážení,
pokud budete mít zájem, se můžete doučit na dobrejch, podotýkám DOBREJCH
kurzech tantry. Stydlíni to maj možnost objevit v DOBREJCH, a opět podotýkám v
DOBREJCH knihách. A ještě líp… hledejte je beze studu u slušnej, hodnej a
moudrejch lidí.
Amadeo, proč najednou tak
obřadně?
Přeci kvůli tomu
shromážděnýmu davu.
Hm, ty ses teda rozjela.
No a teď zadarmo přidám
jednu informaci navíc, kterou vám ale nevnucuju. Ona se totiž ani vnutit nedá,
protože podobnej tým byste pravděpodobně nenalezli nikde na světě. A dokonce
možná už ani v samotný Indii. Když se totiž hypoteticky někde dá dohromady
alespoň takhle připravenejch osm párů, tak se tomu po indicku říká askeze v
šestnácti, tedy čakrapůdža. Což je obřad na počest Šakti a Šivy, kdy se provádí
rituální maithuna, ve který každá žena je Šakti a každej muž je Šiva.
Není to žádná orgie, každýho
s každým, jak to roztrušujou systémní media. Ale je to nejlíp, nejvíc a
nejpečlivěji utajenej projev lásky osmi vybranejch párů, to podle počtu
okvětních lístků božskýho květu lotosu. A pověsti tvrdí, že to je jedinej obřad
na světě, kterej v celý jeho historii nezahlídlo oko nezúčastněnýho člověka.
A všimněte si, což mě rovněž
fascinuje, že první je vždy uváděna Šakti, která svýho Šivu vede a nikdy to
není naopak...
Matěj