čtvrtek 25. července 2013

Vegetariánství - reportáž psaná životem




Rozhodl jsem se po návštěvě jedné rodiny ve Švýcarsku v těchto letních krásných dnech po více než týdenním pobytu u rodiny, která nekonzumuje žádné masité pokrmy popsat můj pohled a pocity na tento způsob stravy.




Abych řekl pravdu, měl jsem tam uvnitř velké obavy, protože jsem patřil k těm, co jedí masité výrobky a můj vnitřní pocit byl velmi smíšený a plný obav, že budu strádat. Po více než týdenním pobytu u těchto lidí moje obavy byly rozmetány a mile překvapen, jak se dá plnohodnotně stravovat i bez masných výrobků, které nám tento systém stále podsouvá, aby jen a jen vydělával na naší hlouposti a tím i nechal trpět zvířata, k tomuto účelu pěstována.   
Rovněž mne dost pomohl i obraz pasoucích se krav na pastvině, která byla umístěna pod vysokým  napětím vedeního u atomové elektrárny Dukovany. Když jsem několikrát tímto místem projížděl, viděl jsem pasoucí se krávy v takovém stavu, který mně pomohl uvědomit si celý hrůzný stav toho, co nám přichází do obchodů a tedy i do našeho jídelníčku. Kravičky pasoucí se na tomto prostoru nevyzařovaly žádnou životní energii, pouze přežívání, jen šedou jejich životní energii, která značila jen smrt. V tomto prostoru VN vedení ani se nemohlo rovněž nic jiného objevit a uvědomění si, že tento systém přispívá do potravinového řetězce tímto materiálem v podobě mléka a nebo masa, mně naskočila husí kůže. 
Bylo velmi zajímavé a inspirativní pobývat v rodině, která žije  způsobem vegetariánství. Moje obavy, že budu strádat se vůbec nenaplnily, právě naopak, cítil jsem se velmi lehce a hlavně sytý, ani jednu chvíli jsem nepocítil touhu po mase, naopak pocity byly velmi lehké a žádné potíže se nevyskytly a naopak jsem již ani nepociťoval touhu po masité stravě.
Uvedená rodina používala k výrobě pokrmů jen přírodní rostlinné produkty jako jogurty, zelí, houby, brambory, soju, těstoviny a hlavně zeleninu. Mohu se přiznat, že takové pochoutky jsem ještě nikdy v životě nepozřel a navíc jsem se cítil vnitřně velmi silný a mohl svou energii plně věnovat i různým pracím tam momentálně potřebných a cítil se energeticky velmi silný. Nikdy jsem nevěřil, že by se dalo z jídelníčku odstranit masité výrobky pro plnou fyzickou funkčnost organismu, opak byl pravdou, moje energie byla na maximální míře a cítil jsem i úbytek vnitřní nervozity. Rodina si rovněž pekla i svůj chléb, který se nedal srovnat s běžným chlebem v obchodním řetězci, bylo to znát i na loudění pejska a koček, které se dožadovaly tohoto lahodného pokrmu. Nejvíce mně dostal hlívový guláš, kde jsem málem „sežral“ i ten hrnec, nebo pořádnou domácí houbovou polévku, nemluvě o různých salátech. Nebudu zde popisovat druhy jídel, každý si recepty najde, šlo mně o potvrzení na vlastní kůži o přechod na  nemasitou stravu a jak by člověk, který je zvyklý „baštit“ i masité výrobky bude reagovat na změnu. Dnes je mně úplně jasné, že utrpení hospodářských zvířat je opravdu zbytečné a vina je v plné míře na člověku a jeho hamižném systému po penězích a většina se nechá tímto systémem pohltit a tím ho i udržuje v chodu. Bylo to pro mne šokující poznání jak se dá lehce přejít na vegetariánskou stravu, aspoň u mne ano a vřele doporučuji to aspoň zkusit.
Ještě dodatek, aby nevznikl dojem, že jsem najednou vegetarián, prostě jsem to zkusil a plně mně tato strava vyhovovala bez nějakých příznaků a to jakoukoliv dobu, prostě všežravec, dle okolních tlaků se přizpůsobím, ale je pravdou, že nyní masa u mně v jídelníčku hodně ubylo a cítím se lépe.

středa 24. července 2013

Opakovanie je matkou múdrostí.



Prečo pravdepodobne zahynú aj mnohí dobrí?

Došel mně od našeho stálého člena Vojtěcha  K. zajímavý článek, který stojí za seznámení.


Uvediem konkrétny príklad istého, mediálne veľmi známeho slovenského kazateľa, ktorý podobne ako všetci ostatní kňazi a kazatelia rôznych kresťanských cirkví odmieta princíp reinkarnácie. Čo sa týka jeho osoby, je to bezpochyby dobrý človek, ktorý sa sám osobne o dobro usiluje a v ľuďoch sa snaží dobro vzbudzovať a podporovať. Avšak ani jeho dobré srdce a ani ten najkultivovanejší rétorický prejav nemôžu nič zmeniť na realite. Na tom, aké veci v skutočnosti sú! Na tom, že princíp reinkarnácie je zákonitosťou tohto univerza, ktorá z Vôle Tvorcu a bez ohľadu na názory, túžby a priania ľudí jestvuje a funguje. Na tom nemožno zmeniť nič.


Až sa však stane, že človek presvedčený o neexistencii reinkarnácie opustí svoje fyzické telo, vezme si so sebou tam, na druhý breh, vo svojej duši pevne zakorenené i všetky omyly. Omyly, ktorým verí a ktorých sa nemieni zriecť.

Avšak tieto omyly, skryté v jeho duši ho raz nevyhnutne zadržia na onej osudovej hranici, ktorá prísne oddeľuje všetko správne od nesprávneho a všetko pravé od falošného. Možnosť ďalšieho duchovného napredovania bude zastavená a to až dovtedy, kým sa nezbaví omylov, protirečiacich Pravde. Kým nepochopí, že sa mýlil a nenájde odvahu otriasť svojimi starými, pevne zakorenenými, ale nesprávnymi názormi. Musí teda v sebe vybojovať ťažký boj a to neraz i so základnými pravdami vlastnej viery, ktoré boli falošné a nesprávne. Musí sa stať ochotným pochopiť a prijať za svoje to, čo pred tým odvrhoval a popieral.

Ale najtragickejšou na celej veci je skutočnosť, že potom, keď tento boj v sebe vybojuje a nové a správne poznanie príjme za svoje, môže sa mu stať, že brána zostane aj naďalej pevne zatvorená, pretože čas vypršal.

Výstrahu pred týmto nebezpečenstvom nájdeme v podobenstve o piatich rozumných a piatich nerozumných pannách. Tie rozumné mohli vstúpiť, pretože lampy ich duší žiarili pravým poznaním, kým tie nerozumné nemali pravého poznania, akého bolo treba a preto si ho museli ísť doplniť a získať. Avšak vstupná brána smerom nahor sa medzi tým pevne uzavrela. Čas bol premeškaný a tým ich osobná tragédia zavŕšená.

V rôznych kresťanských, alebo aj iných cirkvách sa nachádza mnoho čestných a o dobro úprimne usilujúcich ľudí, ktorí by mohli radostne duchovne stúpať nahor, keby si vo svojich dušiach neniesli pevne zakorenené omyly, pochádzajúce z mylného učenia ich cirkví.

Ak zostaneme pri kresťanstve, je to napríklad už spomínaná reinkarnácia, alebo trebárs nesprávny pohľad na poslanie Krista, ktorý neprišiel trpieť a zomrieť na kríži ako zmierna obeta za hriechy sveta.

Kristus prišiel, aby ľuďom priniesol Slovo Pravdy, v ktorého poznaní a dodržiavaní spočíva spása každého jednotlivca. Zmyslom a hlavným účelom Kristovho príchodu bolo teda prinesenie Slova, ako ukazovateľa cesty k spáse ľudstva.

Jedine v tomto spočívala podstata jeho príchodu! Spočívala v prvoradosti Slova! Jeho utrpenie a smrť boli udalosťami, ktoré vyvstali z nenávisti ľudí voči Slovu. Z nenávisti voči tomu, čo hlásal.

Ťažisko celého kresťanstva musí teda spočívať v Kristovom Slove, ktorého hlásanie bolo ústredným bodom, ako i dôsledkom všetkého, čo sa pred dvomi tisíckami rokov udialo.

No a podobných omylov je v kresťanstve ešte viac. Mohli vzniknúť a celé stáročia pretrvávať iba preto, lebo sa ľudia neodvažovali samostatne myslieť a skúmať všetko, čo im cirkvi predkladali. Nikdy sa neodvažovali podrobiť to vlastnému skúmaniu, vážnemu premýšľaniu a predovšetkým vnútornému precíteniu. Ak sa totiž niečo nezhoduje s našim najvnútornejším cítením, nemáme tomu veriť! Ak tomu ale aj napriek tomu veríme len preto, že je to predkladané autoritou cirkvi, ak tomu veríme bez vnútorného pochopenia a vlastného presvedčenia je to viera prázdna, dutá, slepá a formálna.

Bezmyšlienkovité zotrvávanie ľudí v takýchto názoroch a dogmách sa stáva brzdou ich duchovného vzostupu. Zostávajú stáť ako prikovaní na jednom mieste a nebudú môcť ísť ďalej, kým túto prekážku v sebe neodstránia.

Ale odstrániť ju je nesmierne ťažké! Lebo ak je to ťažké, ba doslova nemožné už tu na zemi, na druhom brehu, čiže po našej pozemskej smrti to bude ešte omnoho ťažšie.

Nie je teda rozhodujúce to, čo si človek, i trebárs vo svojom dobrom chcení myslí, v čo verí a čo on považuje za pravdivé. Rozhodujúca je iba Pravda samotná a to, či sme s ňou, alebo nie sme s ňou vo všetkých našich názoroch v súlade.

Rozhodujúca je iba Pravda samotná! Pravda taká, akou je! Veci také, akými v skutočnosti sú! To, čo je mylné a protirečiace Pravde bude musieť nevyhnutne uviaznuť na onej osudovej hranici, oddeľujúcej všetko pravé od nepravého. Nič nepravé, pokrivené, mylné a falošné sa cez ňu nedostane.

Dôvody, prečo sa ľudia držia nesprávnych názorov a náhľadov môžu byť rôzne. Či už povrchnosť a pohodlnosť, bezmyšlienkovité prijímanie všetkého, čo je sprostredkovávané nejakou autoritou, či už cirkevnou alebo inou, nedostatok času, alebo odvahy sám veci samostatne skúmať, alebo z iných dôvodov.

Koľko je napríklad vôbec ľudí, ktorí si dali námahu vážne skúmať a poctivo vnútorne precítiť všetky základné pravdy vlastnej viery, aby napokon za svoje prijali iba to, s čím sa môžu naozaj plne vnútorne stotožniť?

Veď predsa každému z nás je jasné, že ak uzatvárame nejakú zmluvu, treba si ju veľmi pozorne preštudovať, aby sme na niečo nedoplatili. Avšak základné pravdy rôznych cirkevných vieroúk sa prijímajú bezmyšlienkovite a bez akéhokoľvek skúmania. Človek ich prijme za svoje, prežije v nich celý život a odnesie si ich uložené vo svojej duši i na druhý breh. Takto však nakoniec zožne neblahé dôsledky z toho vyplývajúce podobne, ako pri nedostatočnom preštudovaní a podpísaní nevýhodnej zmluvy.

Človek môže napokon prehrať i celé svoje bytie, pretože nesprávne, ale pevne zakorenené názory ho budú zadržiavať v jeho duchovnom vzostupe, nepustia ho ďalej a nakoniec mu nezostane času dohnať zameškané. Brána už totiž bude zavretá a všetko definitívne stratené. Zostane už len miesto pre plač a škrípanie zubov.

Človeče, bezohľadne skúmaj a vlastným prežívaním preciťuj pravdy svojej viery. Nech už je to viera akákoľvek! S čím sa nemôžeš plne vnútorne stotožniť, tomu never! Maj odvahu odvrhnúť všetko, za čo sa nemôžeš postaviť svojim presvedčením! Never autoritám len preto, že sú považované za autority, ale vážne skúmaj čo hovoria a čo prinášajú! Nájdi si čas a chuť hľadať Pravdu tam, kde ju možno nájsť. Lebo iba ten kto hľadá, môže nájsť a iba ten, kto prosí môže dostať. Lebo jedine v Pravde je sloboda a vzostup, kým v omyloch a nepravdách je zastavenie, spútanie a nakoniec záhuba.

Človeče, a buď si dobre vedomý toho, že zákonitosť nevyhnutného pohybu vo stvorení všetko nezadržateľne tlačí k osudovej hranici, na ktorej bude oddelené všetko pravé od nepravého a všetko správne od nesprávneho. Ako obstojíš?

sobota 13. července 2013

To si ČR za rámeček nedá


To si Česká republika za rámeček nedá. Americká agentura Bloomberg označila Česko za nejvíce dekadentní zemi na světě.


V květnu provedla americká agentura Bloomberg výzkum, ve kterém hodnotila státy podle míry neřestí. Ve výzkumu byly použity poslední údaje Světové zdravotnické organizace a dalších renomovaných institucí a porovnal, kolik dospělí lidé (15 až 64 let) v jednotlivých státech průměrně spotřebují alkoholu, tabáku, drog a kolik utratí na výherních automatech.
Výsledek studie americké agentury je jednoznačný: nejvíce se hřeší právě v české kotlině.
Nehledě na stereotypy o permanentně zpitých Rusech nebo Dánech, právě Češi se drží na špičce žebříčku v konzumaci alkoholu. Každý dospělý obyvatel České republiky ročně vypije 16,47 čistého lihu. Větší porci zvládnou pouze Bělorusové (18,85 litrů), Ukrajinci (17,47 litrů) a Estonci (17,27 litrů). V Rusku se přitom podle Bloombergu spotřebuje „pouze“ 16,23 litrů čistého lihu na hlavu. Naopak v Izraeli, Libanonu nebo Turecku se pije nejméně.
Zato v kouření marihuany Česká republika s přehledem vítězí. Konopí si zde dopřává 15,4 procent osob ve věku od 15 do 64 let. Více než na Jamajce, která je s „trávou“ a veselou náladou neoddělitelně spojena. Výrazně kladný vztah k marihuaně mají také v Itálii, USA nebo na Novém Zélandu.
Kromě konopí nemohou Češi odolat také taneční droze extázi. V její konzumaci se umístili hned za Australany na druhém místě. Opiátům naopak nejvíce holdují v USA, kokainu ve Španělsku a Velké Británii. Celkově nejvíce drogy užívají Američané. Čeští konzumenti jsou za nimi hned na druhém místě.
Také v dalších kategoriích si Česká republika, bohužel, nevede špatně. V kouření cigaret se Češi umístili na devátém místě (první příčku obsadilo Bulharsko), v hraní automatů na dvanáctém (na prvním místě jsou Filipíny).
Celkové si proto první místo v žebříčku amorálnosti, podle americké agentury Bloomberg, vysloužila Česká republika oprávněně.
Mírně pikantní je, že Česko v „hříšnosti“ nemá ve středoevropském i východoevropském regionu konkurenci. Sousední Slovensko skončilo na osmnáctém místě, Maďarsko na dvacátém prvním a Polsko na devětadvacátém. I to nezřídka zatracované Rusko dělí od České republiky sedm příček.
Existuje nějaké vysvětlení proto, proč si Češi častěji nalévají panáky a balí jointy než ostatní? Jak ukazuje nedávno zveřejněný průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), obyvatelé České republiky zastávají převážně kladný postoj jak ke konzumaci alkoholu, tak i nelegálního kuřiva.
Převážná většina respondentů (94 procent) považuje za morálně přijatelné pití alkoholu. S užíváním marihuany nemá problém bezmála třetina Čechů. Dalších 32 procent si myslí, že neškodí ji vyzkoušet.
Podle průzkumu CVVM česká společnost vyloženě nepožaduje ani restrikce proti kouření konopí. S trestním stíháním za užívání marihuany a hašiše souhlasilo 57 procent dotázaných. Kriminalizaci pěstování těchto návykových látek k léčebným účelům odmítá celých 83 procent Čechů.
Mezi teenagery má 81 procent kamarády, kteří kouří marihuanu (54 procent z nich konzumaci marihuany uvedlo i o sobě), kdežto mezi staršími generacemi podíl zhruba rovnoměrně klesá na 22 procent známých v případě respondentů nad 60 let (z nich 12 procent má vlastní zkušenost s marihuanou),“ uvádí zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění.
Možná, že je ale odpověď na otázku o původu české dekadence čistě prozaická. Češi nemají v posledních letech příliš důvodů k radosti. Dívat se na fotbalisty se lvem na hrudi, jak se točí okolo míče, je spíš k pláči. Také česká hokejová reprezentace může už jen vzpomínat na svou slavnou minulost. Málo kdo dnes věří, že si Češi v Soči zopakují zlatý sen z Nagana.
A politická situace? Za posledních deset let se ve Strakově akademii vystřídalo osm vlád. Bezmála tolikrát se i v Česku zvyšovaly daně a zdražovalo. Korupční skandály se v médiích střídají jak na běžícím pásu a kmotři se dál kochají západem slunce nad Jaderským mořem.

Proč by tedy Češi nemohli hřešit a zahánět smutek slivovičkou nebo konopím? Když nic jiného jim ani nezbývá.


pátek 12. července 2013

Rodina a děti v ohrožení


Človek so zdravým rozumom musí vidieť, čo sa deje. Dookola sa omieľajú frázy o ľudských právach, o ľudskom pokroku, atď. Pravda je ale tá, že ľudské práva sa postupne a veľmi tvrdo potláčajú a ľudským pokrokom sa nazýva totálny duševný a duchovný úpadok.
Ešte nedávno som si kládla otázku, či náhodou nie sú tieto toľko presadzované a neustále riešené práva LGBT/P/ nejakým zastieracím manévrom reálnych problémov, ako je kríza, nezamestnanosť, ap., čo by bol ten lepší prípad. Teraz už viem, že nie. Preto je tak potrebné nemlčať a nezavierať pred tým oči.




Zdroj: 
http://www.magnificat.sk/2013/07/aktualne-vsetkym-matkam-a-rodinam-slovenska-ktore-si-chrania-svoje-deti/
Další video http://www.youtube.com/watch?v=6Y7-R3TaOMM&feature=player_embedded
Další článek:  
http://prekladrozhovoru.blogspot.sk/2013/06/preklad-clanku-z-novin-zavtra-zajtra.html 
http://leva-net.webnode.cz/products/novela-zakona-o-tzv-socialne-pravni-ochrane-deti-platna-o-1-1-2013/ 
Starší článek http://energieupramene.blogspot.cz/2013/07/rusko-australie-nechce-dopustit-rozklad.html
Žádáme proto Rusko a Austrálii jako řádné členy OSN, aby iniciovalo vyšetřování vzniku tohoto zákona a důsledně vyšetřilo konkrétní osoby, které tento zákon navrhly a byla zahájena trestná stíhání.  
Поэтому Россия и Австралия, как обычные члены ООН начать расследование настоящего Закона, и тщательно расследовать конкретного человека, что этот закон был предложен и судебного преследования.
Žádost o iniciaci s odkazem na tento článek, byla zaslána do Ruska  dne 12.7.13  Iv.

Věřící se velmi vehementně zastávali církevních restitucí, proč se nyní nepostaví za práva rodin a dětí, jež začínají být pošlapávána, kde se ztratila láska k bližnímu, tak proklamovaná v těchto institucích? 

Novější článek:
http://energieupramene.blogspot.cz/2013/08/juvenilni-justice-agenda.html

http://energieupramene.blogspot.cz/2013/10/teorie-v-praxi-koncentracni-tabory.html 
 

neděle 7. července 2013

Reportáž psaná životem


Dobry vecer Iv. Mozno sa to teraz velmy nehodi,no casto i na strankach kde je vidiet ze su ludia uz dost daleko v uvedomeni si duchovna atd. beru veci v stile nikomu neublizujem,zijem si svoj zivot a ostatny ma nezaujimaju.
Na stránkách je velmi dobře znát dle počítadla přečtení, jaká témata čtenáři nejvíce čtou a je pravdou, že články, které se zabývají i politickou atmosférou, jsou velmi často na menším čísle pozornosti. Svědčí to hlavně o otrávené společnosti těmito tématy, ne že by nebyl zájem, ale ten klesl záměrnou manipulací v médiích, ano, můžete kritizovat, navrhovat ta nejlepší řešení, ale to je vše co můžete, politický směr jde ovlivněn zákulisím jejich vybraným směrem, proto ta únava společnosti. Ano, je to špatně, každý člověk svou vůlí a svým chováním, jednáním ovlivňuje své okolí a je tedy třeba nikdy nic nevzdávat, když cítíte vnitřně, že je to dobře.  V horsom pripade-za mnou potopa.I ked sa to nezda tyka sa to dost temy osudu,duse a reinkarnacie.Preto mi napada otazka je lepsie nechat iste veci tak v style ved i tak vdaka osudu ide vsetko smerom akym ma..alebo je to zhruba takto?
V zásadě to není úplně pravda a poraženecký názor, že vše jde tak jak má, bez žádného vytipovaného  směru a  dosaženého duchovního poznání není to pravé ořechové. Tento poznatek můžete použít jak v poraženecké náladě, tak i v energetickém Vašem záměru nového poznání, jak pro blaho své, tak i okolí. V prostoru realit existuje nekonečné množství různých možných realit, které je třeba vždy zaměřovat, aby vám i okolí přinesly prospěch, jedním slovem, budoucnost není nikdy přesně dána a záleží na velikosti energie záměru, kdy možnou realitu(budoucnost) si zvolíte Vy a utváří i celá společnost svým duchovním zaměřením, nebo aspoň co nejvíce lidí a dá se postavit hráz dnešnímu směru událostí a zapojit vyrovnávací síly a změnit i možnou nastupující budoucnost, proto někdy předpovědi vychází a jindy ne..
Je zaujimave ako malo ludi je ochotnych pomoct inym nezistne iked ich to nic nestoji,alebo zaujimaju polohu mrtveho chrobaka v domneni-ved mna to co sa stane o par desiatok rokov uz nepostihne.  Kto veri v duse a reinkarnaciu tomu je jasne ze postihne.
S těmi inkarnacemi, jež jsou dnes v módě to rovněž není tak jednoduché a je nesprávné vše negativní, co nás postihne, svalovat na Karmu. Víte, člověk si své hříchy, které napáchal zde za svého života, většinou odpracovává již tady a pokud se stane některá z nepředložených událostí a on ji neodčiní, pak se teprve převádí do dalšího života, toto je velmi dobře pozorovatelné u dětí, které se narodí a hned nebo brzy zemřou, jsou zde jen chvíli, aby vyrovnaly staré energetické nevyrovnané pole a to většinou u těch lidí, jímž se narodily, protože tato bytost z nějakých důvodů nestihla tyto energie vyrovnat.
  Ak niekomu pomozeme..ak pomozete kazdemu komu mozete z velkych problemov miesto toho aby ste.. sme utiekli-ved to nieje moja vec a mna sa to netyka,tak mozno nebudu ludia ako Adolf,Breivick a kopec dalsich(povedzme i ta neprijemna pani z danoveho).Nemyslim hned financne,pracou ci ako kolvek konkretne inak ale kazdy ked a ako moze..no hlavne po psichyckej stranke.Ved nas to vecsinou nic nestoji.
Ano, máte pravdu, dnes se ze společnosti důsledně vytratila vzájemná nezištná pomoc v jakékoliv podobě a nastává ve společnosti převažující energie závisti, sobectví, egoismu a hamižnosti, ručička kyvadla je vychýlená na maximální míře negativity, v našem reálném světě je to vidět na každém kroku, samozřejmě jsou i vyjímky  a proto je to malý náboj na zrychlení kyvadla na opačnou stranu. V těchto pozicích maximální výchylky kyvadla se vždy jedná o okamžiky bytí a nebytí stávající společnosti a možnosti jejího zániku. Příroda se vyrovnává s tímto svým fenoménem, jež mnoho lidí ani nechápe, například enormním výskytem bouřek, tornád, záplav, aby se tyto negativní energie vybily a rovněž přiměly lidi k sebereflexi, ale jak vidíte, často marně, protože nepřipustí i jiné hlubší souvislosti.
 Ziadne dieta sa predca nenarodi ako vrah,sebec,zlodej,podvodnik..  Ano niektory ludia maju predispozicie k nervozite,agresii..ale vsetko to zle sa vnich zacne prejavovat a nadobuda nenapravitelnych psichyckych poruch az na zaklade zlych zivotnych udalosti.Iste chapete co myslim. Mozno len vdaka tomu ze som sa prave vykaslal na jedneho cloveka ktoremu bolo ublizovane ci potreboval pomoct ci mile slovo si to odskacem vo svojej dalsej reinkarnacii.
Pokud pomáháte a nevrací se Vám to negativně, je to vždy správné znamení, že to ten člověk potřebuje, pokud je to opačně, vaše pomoc škodí, protože ta bytost, které pomáháte se musí naučit něco sama a budou Vám při pomoci kladeny překážky a někdy i škoda, pokud si to neuvědomíte. Chtěl jsem jen osvětlit, že pomoc musí být vždy uvědomělá a jít se směrem té bytosti, které chcete pomoci.
Povedzme ze on potom bude zly na syna a ten bude v dalsom mojom zivote moj neprijemny sef v praci co mi robi zo zivota peklo.Ci povedzme vrah mojej zeny. A to sa tyka vsetkeho,i prirody.A takto to funguje zo vsetkym.Vlastne kazdy z nas ma kazdym svojim cinom vpliv na svoju vlastnu buducnost ako i buducnost nas vsetkych.  "Uz by si ludia mohli konecne uvedomit ze pridu i po smrti pravdepodobne na tuto planetu znova a takpovediac si tou nevsimavostou serieme do vlastneho hniezda"... (pardon,ale lepsie prirovnanie snad ani neexistuje:-)  Dobre skutky budu odmenene..mozno nie hned,ale v konecnom dosledku pride odmena urcite, aspon v dalsom zivote.Bude svet aspon o ten jeden dobry skutok lepsi..a lavinovite o stovky zlych chudobnejsi..       Asi som to zase napisal dost zlozito..Vy vsak ucite viete co myslim a ked to budte chciet pouzit dokazete to ludom podat lahsou formou..a okrem toho neviem ci vecsina nepovazuje tieto temy uz za uzavrete.   ..Mailo  

Tato témata nejsou nikdy uzavřena a jsem rád Mailo za otevřené psaní ze života, to jsou totiž nejlepší témata pro nás všechny, kteří se snaží pochopit život a jeho skryté účinky. Víte, většinou Vás na tato hluboká témata přivedou životní události, která obsahují nejsilnější energie Vesmíru, jako je láska, žal, smutek, radost někoho milovat a těšit se s ním společně, prožívat emoce společně s nějakou blízkou bytostí a dává Vám to pocit sounáležitosti k nějaké Duši-Bytosti a pocitu ne osamění a  rovněž i přílivu energie. Kdyby lidé měli více každý těchto bytostí s otevřenou náklonností, život by byl o mnoho rychleji i hezčí, není to o větě Slunce v Duši, ale jeho opravdové prožívání a jednání v zde v reálu. Poznal jste v životě i Duši, ke které cítíte velmi velkou náklonnost a táhne Vás to v myšlenkách k ní za všech okolností, je to dar spřízněné Duše, jsou to nejvzácnější energie Vesmíru, a ty dělají z každého z nás právě dokonalou Bytost, i když to někdy bolí, ale i povznáší nad šedou realitu dnešního světa.
Pro všechny spřízněné Duše i jejich někdy nalezené polovičky, posílám jeden hudební klip, starší, ale vždy nádherný. Měsíc byl vybrán záměrně.

pátek 5. července 2013

Ahoj, templáři! II díl kapitola 14 - 16

14.  kapitola

Amadeo, ještě se bojíš?
Pokud najdem průvodce, tak už není čeho.
Ale řekni, že jo, a já ti budu vyprávět trochu bláznivej příběh, ve kterým poslední Křovák potká přesně na rovníku poslední Eskymačku a společně vydají prohlášení „už nikdy žádnej nám podobnej“ a navrhnou Evropskou unii.
A co s tím má společnýho hrad Pernštejn?



Nic, ale jako naprosto nezávislej tvrdej šutr uprostřed Evropy bude tu unii možná opět dělit.
Copak dělit ji má nějakej smysl? Dyť stejně nebude potvora mít děti, když je - jak kvůli sobě, tak kvůli v Bruselu sídlícím politickem impotentům - navždy už chudinka neplodná.
No vidíš a takhle to dopadne vždycky, když potká Křovák Eskymačku rovnou na rovníku.
Matěji, tvoje divnost teď zrovna přesahuje všechny meze. Takovou blbost jsem fakt ještě neslyšela.
No vidíš, já taky ne, proto jsem si ji teď zrovna vymyslel, aby nám dobře ubíhala ta záchranná mise pořádaná kvůli ztracenýmu průvodci a jeho sirkám. To je teda situace, ztracenej průvodce a téměř na svým hradě. A podržte se, vážení, „prej míň divnej než já“. A to mi sděluje půlka našeho občas společnýho lingamu. Já se fakt z toho Pernštejna pominu.
Matěji, ten blbej šlágr už teď slyším ze všech stran, z vrchu i ze spodu.
To je, slečno, proto, že už tam asi jsme. A co uděláme, když tam najdem jenom tu pitomou melodii? Žádnýho průvodce, žádnej telefon, jenom nanicovatej, blbej šlágr, dirigovanej možná těma rozplizlejma stínama. Já se strachy asi počurám a ještě ke všemu se začíná stmívat. Dyť tady za chvilku nebudem vůbec nic vidět.
No a co, hrdino?
Ale Amadeo, já chci domu, do Podmoklan!
Hele Matěji, tady z těch dveří kouká nějaká bota, kalhota a noha.
Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou duši...! Doufám, že k ní bude i zbytek, lékařko, máš s sebou šití?
Neblbni, člověče, jaký šití? Copak mu budu látat punčošky?
Já nevím, doktoři se to možná na fuseklích učej, ale pak obvykle látaj něco úplně jinýho, někdy i tento… třeba rozsápanýho.
Už zas blbneš, viď?
Ne! Jen se snažím rozveselit a tobě, MUDr., udržovat mozek v čilosti a chodu.
Je to noha, človeče, je teplá a hele - i druhá.
Je prosím tě, lékařko, taky tak teplá, jako ta první?
Jo, úplně stejně.
A dál?
Dál už nic nevidím, je tam, Matěji, tma jak v pytli.
Tak víš co, zkusíme ho vytáhnout, MUDr., já víc otevřu ty pitomě šprajclý dveře a pak rychle ven s ním, ale ať ho nepřetrhnem, člověka a průvodce to od sirek.
Hele, slyšíš, Matěji? Jak jsme s ním hnuli, tak přestala ta hudební hrůza a je tu ticho.
Jo, ticho jak na hradě.
Tak už, člověče, nekecej a tahej!
Von se tam nějak šprajcnul, lékařko, musíš do tý místnosti vlízt a uvolnit ho.
Já, jo?
No jasně! Protože já neumím poskytnout první tento… pomoc!
Vlez tam ty, Matěji, vem ho za ruce a vynesem ho celýho na chodbu, ať už na něj, krucinál, konečně vidím.
Ách jo, von se tady válí, jako nějakej paša a já musím vlízt do tý tmy a vzít ho za ruce. Ale… co když nebude kompletní?
To by, Popleto, už byl za tu dobu studenej.
Najednou se ozvalo funění, nadávání a ty nohy se začaly samy od sebe stavět a do přítmí chodby se vypotácel ten míň divnej než jsem já. A dočista celej, jen s velkou boulí na čele a krvavým nosem jak bambule a doufejme, že i s těma zatracenejma sirkama. A doufám, že suchejma!!
Šklebil se šťastně a pomateně vod ucha k uchu, a když blábolení plynule přešlo k nadávkám, zjistili jsme, že jestli teta furt drží tu pozici v kuchyni, tak budem opět kompletní to tři – dva – tři  valčíkový čtyři mušketýři.
Pernštejn to opět ocenil a vzal jako dobrej fór, neboť vykouklo na chvilku z mraků zapadající sluníčko a my fortelně mazali jako fretky zpátky za tetou do kuchyně.
Když jsem otevřel dveře, ozvalo se její velmi suchý, tedy… úplně to „nejsušší sherry“: To vám to trvalo! No a první jednání naší inscenace s hradem Pernštejnem matriarchálně skončilo tak, jak to má bejt, tedy pěkně v kuchyni a u plotny.

15.  kapitola

Teta vstala a zkušenejma šamanskejma MUDr.-rukama prohlídla hradního průvodce, kterej konečně začal přecházet z upírský barvy na lidskou. A položila zas jednu ze svejch velmi suchejch otázek:
To se tady stává často?
A von se začal klepat jako sulc a opět blekotat to svoje nevím.
A proč jste tak vyděšenej? Ale nechci slyšet žádný nevím!
A von začal koktat ne, ne, ne…
Nepokoušejte se to dořeknout, člověče!
No a Pavel se znovu složil.
Této, neblbni! Von za to nemůže, vidíš přeci, jak je vyděšenej.
Amadeo, a ty myslíš, že já ne? Kam jdeš, Matěji?
Přeci, pro to dříví. A vy dvě ho prosím vás prošacujte, a než přijdu, jestli vůbec přijdu, tak objevte ty jeho zasraný, zázračný a doufám ještě suchý sirky.
Koukaly na mě, jako dvě naprosto zmatený sůvy. Mávl jsem rukou a vyrazil nevěda kam. Začal jsem si - ať je to stylový - pískat na hradě Pernštejně „Blues vylekanýho chlápka“. Ta chodba mi připadla, že se trochu svažuje, ale už byla tma jako v pytli, tak jsem to nerozebíral a šátral po vypínači, no a ejhle světlo. Cupital jsem k nějakýmu druhýmu, šátral po zdech… a nic! Na konci chodby jsem ale uviděl už v přírodním polosvětle ostění klenby, střihl jsem zatáčku a za ní - sporý, přirozený světlo. Nad hlavou nebe a ve výklencích dřevo. Nakládám do náruče polena, shýbám se pro hrst klestí a někdo mi poklepe na rameno! Praštím se dřevem a hodlám prchat a von to Arnim.
Člověče, co tady děláš?
No, co bych tady dělal, nevrátili jste se domu a zajímalo mě proč.
Proč, proč, Arnime. A s novým úlekem jsem si všimnul, že za ním je téměř bílej, nehybnej, i když moc krásnej chlapskej ksicht, kterej jakoby visel v tý stále větší temnotě výklenku. Chtěl jsem zaječet strachy, ale všimnul jsem si, že ten bleďoch má na strašidlo dost rozpačitej výraz, a tak říkám, Arnime, co to za tebou je?
Á promiň, Matěji, to je můj dávnej kamarád z dětství a puberty na Ukrajině, co se včera ohlásil, že přijede.
Ze stínu vystoupila vysoká, štíhlá postava v tmavým obleku, která mi obřadně podávala ruku a nakřáplým hlasem Toma Weitse říká…
Ahoj, ja Nikolaj.
Vydechl jsem se stejnou úlevou, jako před půlhodinkou, když se z temný komory vypotácel potlučenej, ale živej sirkovej průvodce. Posbírali jsme dřevo a křivolakou chodbou jsme došli k hradní kuchyni.



Arnim mi otevřel dveře, nechal mě projít, a když jsem skládal dříví do výklenku pod kamny, uslyšel jsem neuvěřitelný zvuky. Chtěl jsem opět začít v děsu prchat, ale když jsem se ze sprinterskýho zákleku vztyčoval, uviděl jsem scénu tak zvláštní a krásnou, že mi začaly po chvilce týct slzy. Stejně jako tehdy v Neretu na náměstí.
Teta změnila barvu asi šestadvacetkrát. Bleďoch Nikolaj aspoň dvanáctkrát. Ani jeden z nich nemohl dejchat, jen vydávali takový podivně bublavý zvuky. Pohybovali se jak šílená chobotnice na rande s hadem. A já měl dojem, že to před hodinkou zažitý stínový, bublinový a strašidelný šou bylo proti tomuhle, na co jsem teď vyjeveně zíral, jen upatlaným okýnkem, kterým se vydávaj párky v rohlíku ... proti východu slunce nad mořem. Myslím, že perneštejnská silová pole, alias duchové, se jistě moc dobře bavili tím, jak jsme byli před hodinkou vyjevení. Ale možná, že ještě líp se bavěj teď, když koukaj na to, co právě provádí teta s Nikolajem. Můžou si totiž zavzpomínat na to, že s tímhle lidským tělem to fakt někdy bylo a asi furt je moc a moc fajn…

16.  kapitola

Když to skončilo, uzardělá teta povídá:
Matěji, tebe by mohlo trknout, kdo tenhle chlápek může bejt! Povídala jsem ti o něm v autě cestou z Prahy do Rybný!
Teto! To snad není možný? Zas se začínám rdít!
Jen se, hochu, rdi.
Toť pravoslavnej pop, ne?
Jo, Matěji!
Nejkrásnější chlap tvýho života?
Jo!
Tvůj nejlepší učitel češtiny. Jeden z mnoha slovanskejch Pepíků s pevnejma zadkama v okolí Cerro de Pasco?
No… no… Ale jo. Přesně tak!
Jižní Amerika?
Jo!
Peru?
Jóóó!
Teto, když jsme se tady tak v přirozeným zmatku sešli, neuděláme rovnou zde na Pernštejně něco, co jste vy dva asi dost prozřetelně neudělali s Nikolajem tehdy? Třeba jenom jako?
A co tím míníš, Matěji? No přeci tu „zapomenutou svatbu“? Cvrček tě v roli tvýho tatíka doprovodí ke kamnům. Pavel tě u nich jako kapitán na týhle pernštejnský kocábce konečně oddá s nejkrásnějším to slovanským Pepíkem v Peru. Na drůžičky a mládence si zahrajou ty naši noví, šedí kamarádi, co nás tu honili po hradě. Za svědka půjde Amadea s Arnimem a já budu fotit.
Ty máš sebou foťák, Matěji?
Jasně, takovej ten v hlavě, písmenkovej a s děsnejma hrubkama. A Arnime,  když už jsi měl o nás takovej strach, co takhle slivovička? Nezapomněls?
No, jako bych ty vaše hradní trable vytušil, člověče.
Máš?
Jasně že mám!
A co tak něco na zub?
Skočím pro to, brethariáne, do auta.
No jo, jen si rejpni, ale co když se ty oddavky protáhnou? Cvrček je ve stáji a určitě už hladovej, jako pes.
Dobře, já pro něj sjedu, ať jsme včetně jídla i slivovice komplet.
Akorát nesmím zapomenout říct Nikolajovi, že teta je potvora, protože nemá ráda jenom jeho, ale ještě nějakýho astrála? To aby věděl, až bude Pavel celebrovat tu jeho nesvatou svatbu, tak se přeci musí zeptat, jestli někdo ví něco, proč by se neměla konat, ne?

A vidíte, ani ty čiloučký stíny neprotestovaly, dokonce se snad i těšily na vůni jídla a pití. Jenom když se Arnim vrátil s Cvrčkem a slivovicí do kuchyně, hafan ji chvilku zmateně obíhal, podivně pohafávaje, jako by si povídal s někým, nebo něčím, co alespoň já zrovna teď nevidím. Musím tedy přiznat, že mě trochu mrazilo za krkem, přestože už v kamnech hučela zapálená polínka a od plátů stoupalo příjemný teplíčko. Ale ty strachy se děly jen a pouze do první magický stopičky slivovice, nebo do druhý? Brrrr! A už se, kluku, nebojíš?
No a představte si, že jsme si nakonec tu absurdní svatební férii na hradě Pernštejně, s hradem Pernštejnem a celým jeho hmotným i nehmotným osazenstvem  střihli. Včetně mocnejch přípitků, zpěvu a občasnýho štěkotu Cvrčka. Myslím, že i sám hrad, včetně mocnejch i nemocnejch duchů si zavzpomínal na dávný bujarý, drsný, nešťastný i šťastný časy. Chudinky bretariánky vyjeveně koukaly, jak se cpem uzeným a lejem do sebe kořalku. Možná, kdyby neměly strach, že jim bude zle, nebo je to dokonce zabije…? Hm, jsme pouze tím, čím zrovna teď a tady, ne?
Ze střízlivýho a vyděšenýho podvečera byla opilá noc, ve který mrzlo, až  praštělo. Hvězdy s měsícem tančily po nebeský báni nádhernej středověkej, pak renesanční a možní i barokní tanec. Snad jen škoda, že se skutečně nezjevily Bílá paní s Polyxenou, aby nám sdělily, jak to s nimi tehdy vlastně bylo.
Mně se motala hlava jako zamlada a všichni jsme byli vděčný za deky a rohože, který prozřetelně přivezl v kombíku Arnim, a zbytek dodal potlučenej sirkovej Pavel.
Rozpálený pláty a kobka kachlovejch kamen vydávaly příjemný teplo. Zvuk hučícího ohně a praskajících polen mě transportoval do hebkýho bezpečí i nebezpečí Amadeiny náruče. Takhle nějak to asi tady vypadalo kdysi dávno. A možná na chvilku ožilo i kamenný srdce hrdýho hradu Pernštejna.
Nevím samozřejmě, co vyváděli čerství novomanželé v dosud ještě nedobitým a nedobitným to hradě nyní anektovaném partou zvrhlíků, kteří zde drze provedli ilegální, svatební obřad! A představte si tu hrůzu, dokonce bez poplatků a specielně určenýho úředníka? Naštěstí tedy s průvodcem Pavlem. Což však může bejt – tady, na opuštěným hradě  - vnímáno stejně jako supl-svatby, který odbejvaj kapitáni na lodích, ne? Žádnej protest? Tak tedy jo...





Matěj

středa 3. července 2013

Rusko a Austrálie nechce dopustit rozklad

Co si to vlastně ta "slovanská banda" a přistěhovalci  dovolují, no to je hrůza /samozvaná elita - Bilderberger-!!!!

Reč ruského prezidenta Putina v parlamente o menšinách.



4. února, 2013, Vladimir Putin, ruský prezident, oslovil Dumu, (ruský parlament), a přednesl projev o napětí s menšinami v Rusku: "V Rusku žijí Rusové. Kdokoliv menšinový, odkudkoliv, chce-li žít v Rusku, pracovat a jíst v Rusku, by měli mluvit rusky, a měl by respektovat ruské zákony. Pokud upřednostuje Shari'ya zákon, pak
doporučujeme, aby šli tam, kde to je to právo země. Rusko nepotřebuje menšiny!!!
Menšiny potřebují Rusko a my jim nebudeme poskytovat zvláštní výsady, nebo se snažit změnit naše zákony, aby vyhověly jejich touhám, bez ohledu na to, jak hlasitě křičí "diskriminace". Měli bysme se poučit od sebevražd Ameriky, Anglie, Holandska a Francie, pokud chceme přežít jako národ. Ruské tradice a zvyky nejsou kompatibilní s nedostatkem kultury nebo primitivními způsoby většiny menšin. Když tento zákonodárný orgán myslí na tvorbu nových zákonů, měl by mít na paměti národní zájmy první, se zřetelem na to, že menšiny nejsou Rusové".

 Bouřlivé ovace polslanců v Dumě trvaly pět minut!



Reč austrálskeho predsedy vlády Johna Howarda v parlamente

Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli ve středu vyzváni, aby
opustili Austrálii, čímž se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné
teroristické útoky.

Howard sám pak rozhněval některé australské muslimy prohlášením, že podporoval
špionážní agentury ve sledování národních menšin. Cituji:

„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem
unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či
jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů
zaznamenali nárůst vlastenectví.“

Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství
milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne
španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž,
pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!

Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý
fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských
principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno
na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné
části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.

 Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je aby
jste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.

 Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou
příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali
stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo
našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé
australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás
sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“

Možná, že pokud mezi sebou tohle rozšíříme, najdeme i my odvahu začít mluvit a
vyslovit tu samou pravdu. Hm, česká nátura - hamty, hamty, ať mám víc než tamti a nejlépe pokud sousedova koza zdechne, hlavně že moje bečí v chlívku, ostatní je přeci konspirace !




Další snahy pro rozklad rodiny, jako základ společnosti, nyní od Unicef(jasný programovatelný záměr s úsměvem a většina ovcí se tomu "tlemí", ovce po požití marijánky - hlavně sledujte mainstrém, budete IN a "jasno" v hlavě):


 

Kdo má ještě málo, může si do hlavinky pustit tuto informaci, není nad knedlo, vepřo, zelo a konspirační teorie, vždyť je "na světě tak krásně" ( bude se plížit jak zloděj v noci a mluvit o blahu ) - budíček!!!!!!




 

A ještě jeden "šmak" kladivem do hlavy pro ty, co ještě snad myslí, ať je to vše pohromadě, aspoň základní "starosti blaha" o obyvatele (spíše bych to nazval  agónie smrti s úsměvem na tváři, vždyť jsou to přeci pomatené  blbosti co tady uvádíme, nejlépe konspirace, to je taky IN a je zameteno pod stůl a ráno mazejte do roboty, večer trochu sexu a zábavy na obrazovce, uklidnit se na esoterických stránkách jak je svět nádherný, trochu odpočinku o výkendu, nejlépe v cyklistických jégrhóznách s plembákem na hlavě, aby jste byli fit na další pracovní týden a makat, vždyť je na "světě krásně" nedej bože, aby jste se dočkali důchodu, to by bylo špatné, makat a pak rychle umřít když se nemůže sosat na daních ).


Ovocná piva - Cool


OVOCNÁ  PIVA  - POZOR -  JSOU VELMI  ŠKODLIVÁ
Máte rádi módu posledních měsíců v Česku, různá ovocná piva? Pak se nyní o nich něco dozvíte. 


Hit tohoto léta - ovocná piva, tzv. radlery. Staropramen Cool Grep obsahuje celkem 13 éček, z toho 5 velmi škodlivých:

Sladidlo E952 je 40x sladší než cukr bez jakéhokoliv energetického obsahu. Vyrábí se z cyklohexylaminu, který se jinak používá na hubení hmyzu nebo proti korozi. Zvyšují účinky karcinogenů. V USA ZAKÁZÁNO!

Sladidlo E954 je dokonce až 500x sladší než běžný cukr bez energetického obsahu!! Vyrábí se z toluenu.

Další sladidla E950 a E951 ještě zvýrazňují sladivost ostatních sladidel. Údajně vhodné pro hubení krys.

E120 je skutečná lahůdka - rozemletí broučci Dactylopius Coccus. Dodávají potravinám zdravou červenou barvu. Mohou ale způsobit kožní nádor, astma, kopřivku, sennou rýmu, u dětí hyperaktivitu...                                          
Celkem pět velmi nebezpečných éček. To je COOL.