Hej
Slované 22. červen 1941
Duch slovanský není nostalgií, i s těmi ve světě
zatoulanými, je nás 350 milionů. I ten pouhý pohled na mapu
Evropy nás naplňuje hrdostí. Slované jsou národem budoucnosti…
I proto ta závist, dokonce až nenávist. Proto i snaha o rozkol, či
vzájemné nepřátelství. Dějiny se se slovanskými národy nikdy
nemazlily, staly se cílem nájezdů cizích vetřelců, válečná
kořist plnila jejich pokladnice, galerie, zámky.
V těchto dnech si připomínáme 22. červen 1941, kdy německý
agresor a další státy Evropy se vydaly na východní tažení
proti slovanským národům Sovětského svazu. Národy slovanské
měly být zotročeny, vyvražděny, lákalo jejich přírodní
bohatství, rozloha i pracovitost. Československo bylo jedno z
prvních, které zažilo nástup fašismu, německou okupaci a vznik
Protektorátu v březnu 1939. Začal boj o holou existenci Slovanů.
Slované obstáli! Nakonec i zvítězili! Jejich vítězná cesta
vedla až do Berlína. Slovanské národy nesly největší tíhu II.
světové války, přinesly také největší oběti. Rusko, největší
slovanský národ, za svobodu platil miliony svých padlých,
umučených, popravených. Také další slovanské národy platily
za svobodu svou i evropskou. Počty československých obětí jdou
do statisíců….
Máme zapomenout, místo hrdosti na slavné předky, máme zase
žmoulat poddanskou čepici… Vidíme tu jejich snahu vrátit duch
monarchie, Protektorátu, případně čekat na novou vrchnost ?
Bruselským zájmem je potlačit naše slovanství, ty snahy jsou
zcela zjevné, nenápadné, ale jdou krok za krokem…. Jejich cílem
je zejména mladá generace, předložit jí nové idoly a naopak
vymazat z paměti „nevhodné“ české osobnosti. Novodobí tvůrci
dějin předkládají nám nostalgicky vylepšený obraz rakouské
monarchie, císaře Františka Josefa I. a jeho doby, k tomu přidají
i amerického strýčka a přes konzumní drobky chtějí zde
nastolit jakýsi bruselský protektorát s omezenou samostatností.
Figurky dostaly zelenou… Malověrní žmoulají poddanskou čepici,
ze směšných figurek vyrábí hrdiny.
Jezdím pravidelně přes městečko Zbiroh, zbirožský zámek
mne zdraví již z dálky. Právě zde vznikla (1912 – 1926) slavná
Slovanská epopej, dílo světově uznávaného secesního malíře
Alfonse Muchy. Jeho 20 velkoplošných pláten zobrazuje slavnou
historii Slovanů…. Soubor měl být dle darovacího testamentu
umístěn v Praze. Doposud se tak nestalo. Nezájem? Záměr? Pokud
ji chcete vidět, musíte zajet na zámek Moravský Krumlov.
Závěrem dovolte připomenout jednu velmi nadčasovou píseň. Ta
píseň v 19. století burcovala potlačené české, slovenské,
polské, srbské, rusínské a další slovanské národy k odporu, k
boji za svou svobodu.
„Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije, pokud naše
věrné srdce pro náš národ bije. Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky. Hrom a peklo, marné jsou, proti nám vaše
vzteky.“
Nestyďme se říkat: „ Ano jsme Slované a jsme na to hrdi“!
Zdroj:
https://cz24.news/necht-zije-duch-slovansky/