Rovnovážné síly-síly světa.
Jakmile se uměle navýšené hodnocení
jednoho objektu dostane
ke srovnání s jiným objektem, dochází k
polarizaci, a ta vytváří rovnovážné síly, jež usilují o odstranění vzniklé
polarizace a jejich působení bývá většinou namířeno proti
jejímu původci –týká se nejen lidských vztahů.
Pro příklad uvedu několik neškodných potenciálů: miluji tě, mám se rád, nenávidím tě, nesnáším sám sebe, jsem dobrý, ty
jsi špatný. Vzhledem k tomu, že uvedená hodnocení se
nezakládají na srovnání ani na opačném tvrzení, musí si vystačit sama a
nevytváří konflikt.
A nyní vyjmenuji příklady potenciálů,
které jsou vystavěny na vztazích závislosti: mám tě rád za podmínky, že ty mě
máš ráda; mám se ráda, protože jsem z vás nejvyšší; jsi špatný, poněvadž já jsem
lepší; jsem dobrý, protože ty jsi špatný; připadáš mi odporný, jelikož nejsi
jako já. Rozdíl mezi první a druhou skupinou je diametrální.
Hodnocení
založená na srovnávání produkují vždy polarizaci, načež rovnovážné síly tuto
nestejnorodost odstraňují cestou střetu protikladů.
Přesně tak se navzájem přitahují ve fyzice i opačné magnetické póly.
Polarizace zkresluje energetický obraz a
vyvolává k činnosti rovnovážné síly přírody.
Čím tvrdohlavěji
budete trvat na svých přáních a požadavcích, místo toho, aby jste se spolehli na Sílu a užíváte srovnávání, tím silněji bude magnet
přitahovat jejich pravý opak.
Rovnovážné
síly staví tváří v tvář protiklady, zatímco egregory dělají vše pro to, aby rozdmýchaly
energii vzniknuvšího konfliktu.
Kde existují protiklady, tam
nutně ruku k dílu přikládají rovnovážné síly. Jejich působení je namířeno na
to, aby objekty v opozici podnítily natolik, aby se buď sjednotily k
oboustranné spokojenosti, nebo aby se rozkmotřily. Pokud jste vy původcem
polarizace, působení sil bude namířeno především proti vám.
Potenciál rovnovážných sil se vytváří myšlenkovou
energií člověka, jestliže nějakému objektu i jen
přisuzujete příliš velkou důležitost.
Rovněž i svým strachem hromadíte napětí, a tak
vytváříte nestejnorodost v energetickém poli. Nakonec vznikají rovnovážné síly,
usilující o odstranění této nesourodosti.
Působení
rovnovážných sil usilující o odstranění nadbytečných potenciálů produkuje velké
množství problémů. Jejich lstivost spočívá v tom, že člověk
často dostává výsledek přímo opačný záměru.
Rovněž i pocit viny navíc
zintenzivňuje polarizaci, a tudíž nakonec rovnovážné síly na hlavu viníka
navlékají všemožná trápení.
Pokud má člověk tendenci brát vinu na sebe, manipulátor bude podnikat
vše pro to, aby jí na něho navalil ještě více.
Rovnovážné síly totiž usilují o obnovení
rovnováhy mezi zlem a dobrem a podniknou vše pro to, aby na lavici obžalovaných
usedl sám žalobce, protože kritizoval a tím vytvářel nadbytečný potenciál.
Rovnovážné síly odstraňují polarizaci
prostřednictvím střetu protikladů, tudíž dotyčný nakonec dosahuje výsledku,
který je docela jiný, než o jaký vnitřním záměrem usiloval.
Pokud svět neposlouchá a chová se jakoby
vám naschvál, musíte pochopit, co vyvolává polarizaci, a příslušný potenciál
oslabit.
Raději pak veškerou práci přesunout na bedra vašeho světa, tedy i Síly.
Požádejte jej, aby vás vzal do náruče a ať se sám postará o to, aby se váš
výběr realizoval.
Tři důležité negativity:
Formule vnitřní
důležitosti zní takto: jsem důležitá osoba nebo konám důležitou práci. Jakmile
se ručička důležitosti zastaví (přestane na to stále myslet), chopí se díla
rovnovážné síly a vy jako důležitý ptáček dostanete políček, směrem k vaší
namyšlenosti.
Formule vnější
důležitosti zní: to či ono má pro mě velký význam nebo to či ono musím udělat,
protože je to pro mě důležité. Přitom vzniká
nadbytečný potenciál a celé dílo se pokazí.
Pocit viny navíc zintenzivňuje
polarizaci, a tudíž nakonec rovnovážné síly na hlavu viníka navlékají všemožná
trápení.
Předpokládejme, že potřebujeme, aby se odraz
v zrcadle světa posunul doprava. Kdybychom jednali v rámci vnitřního záměru,
snažili bychom se pohnout s odrazem. Vytvořili bychom nadbytečný potenciál a rovnovážné síly by přemístily odraz na opačnou stranu.
Svět se v takovém případě nepodvoluje, protože zrcadlo se křiví.
Rovnovážné
síly odstraňují polarizaci prostřednictvím střetu protikladů, tudíž dotyčný
nakonec dosahuje výsledku, který je docela jiný, než o jaký vnitřním záměrem
usiloval.
Odstraněním polarizace lze zrcadlo opravit. Je to velmi prosté, jako když opravujete kolo na jízdním kole.
Zakřivení vzniká tam, kde jste špice ráfku příliš utáhli. Pokud svět
neposlouchá a chová se jakoby vám naschvál, musíte pochopit, co vyvolává
polarizaci, a příslušný potenciál oslabit.
V určitém smyslu hrají např. obavy příbuzných
o váš život kladnou roli, protože rovnovážné síly budou usilovat o obnovení
rovnováhy. Čím horší budou jejich očekávání, tím
lépe se vám bude dařit.
Takže pokud narazíte na postoj, jenž bude vůči vám negativní, jen se
potichounku pochichtávejte a spokojeně si mněte dlaně. Radujte se!
Rovnovážné síly dávají dohromady protichůdné charaktery
proto, aby vyrovnávaly nadbytečné potenciály, jež v sobě obvykle nesou lidé se
zřejmou a většinou přirozenou individualitou. Důležitost
vzniká tam, kde něčemu přidáváme příliš velký význam. Je to nadbytečný
potenciál v ryzí podobě, během jehož odstraňování způsobují rovnovážné síly
potíže tomu, kdo onen potenciál vytváří.
Existuje i opačná strana mince, a to
shazování vlastních předností, sebeponižování. Velikost nadbytečného potenciálu
je v obou případech stejná, rozdíl poznáte pouze ve znaménku.
Formule vnější důležitosti zní: to či ono má pro mě
velký význam nebo to či ono musím udělat, protože je to pro mě
důležité. Při tom vzniká nadbytečný potenciál a celé dílo se pokazí.
Chceme-li tedy, aby k nám všechno přišlo samo, musíme třeba nějak
výrazně snížit tlak a rovnovážné síly přinesou to, co vyžadujeme (pokud je na to naladíme).Spolehněme
se na život, který se o nás stará tj. Sílu.
Jak mně se zdá, pro rovnovážné síly je velmi
důležitý pocit.
Pocit viny (negativita) navíc velmi
zintenzivňuje polaritu. Nakonec rovnovážné síly navlečou na vinnou hlavu všemožná
soužení.
Nadbytečný potenciál se utváří z myšlenkové energie tehdy,
pokud se jakémukoli objektu dodá příliš mnoho významu.
Rovnovážné síly se budou snažit o to, aby vás usadily tak,
aby vaše nároky na svět měly co možná nejmenší váhu.
Obecně platí, že rovnovážné síly se budou
soustředit na to, aby snížily váš vliv na okolní svět, stávající rovnováhu.
Nyní prozkoumejme danou otázku z
jiného pohledu. Mohlo by se zdát, že pokud se člověk z
okolního světa naopak těší a má v něj důvěru, analogicky se musí
rovnovážné síly snažit, aby vše pokazily a odsunuly vás o hodný kus dál. Ovšem tak to neprobíhá.Za
prvé totiž vysíláte tvůrčí energii, která vás přenáší na pozitivní dráhy
života, v důvěře, že se svět o vás stará. A za druhé taková energie nevytváří destruktivní
potenciál, jejž se rovnovážné síly snaží odstranit.
Protože inkriminovaný potenciál vytváříte vy, jejich působení bude
namířeno především proti vám. Jejich účinek se bude soustředit buď na to, aby
od sebe znesvářené strany konfliktu odtrhl, nebo na to, aby je sjednotil.
Veškeré konflikty vyvěrají ze srovnávání a ze stavění protikladů.
Rovnovážné síly usilují o odstranění
vzniklých protikladů pomocí smíření či konfrontace. Ale protože v takových
situacích je vždy možné přiživit se energií, tak například i kyvadla směřují
dílo nejčastěji ke konfrontaci.
Když si člověk vytvoří idol a
vyzvedne jej na ideál, dojde dříve či později k jeho destrukci.
Pro rovnovážné síly nehraje roli, s čí pomocí bude rovnováhy dosaženo,
proto si mohou vybrat i jinou cestu – odstrčit předmět vaší lásky ještě dále a
vás neutralizovat, tedy zlomit vám srdce.
Láska
Rovnovážné síly působí tím intenzivněji, čím
utkvělejší je přání vlastnit či přání opětované lásky. Především je lepší jen milovat a nežádat náhradu – potom bude možné, abyste
neustálé kmitání rovnovážných sil přetáhli a přiměli je pracovat pro vás.
Docházíme k jedinému závěru: jestliže si přejete, abyste dosáhli vzájemného
vztahu, musíte zkrátka jen milovat, aniž byste se snažili o to, abyste byli
milováni a ještě to podmiňovat něčím, co vám by se zdálo nejlepší, ale druhé
straně např. ne. Za těchto podmínek se za prvé
nevytváří nadbytečný potenciál, což znamená, že se neobjevuje těch padesát
procent pravděpodobnosti, podle nichž by měly rovnovážné síly působit proti
vám. Jestliže prostě milujete bez práva vlastnit, pak se parametry
vyzařování přizpůsobují těm drahám života, kde nabídka vzájemných vztahů
existuje. Představte
si, jak se vaše šance zvyšují už jen tím, že se práva vlastnit zříkáte! A potom nevýslovná láska je velkou vzácností a už
to samo vzbuzuje živý zájem a sympatie. Cožpak pro vás osobně není příjemné,
jestliže vás někdo prostě jen miluje a nečiní si žádné nároky? Většího dílu
mrzutostí se můžete zbavit, pokud se osvobodíte od titánských snah, které
věnujete na udržování nadbytečných potenciálů. Nejenže mrháte obrovskou energií,
ale ještě rovnovážné síly obracíte tak, že dosažený výsledek je přímo opačný
zamýšlenému. Je tedy naprosto nutné, abyste se přestali chovat jako moucha
narážející do zavřeného okna a abyste své úmysly přesměrovali na rozvinutí
předností, aniž byste mysleli na svou pozici na žebříčku důležitosti. Jakmile
ze svých beder shodíte břímě obav, jež jste si naložili zvýšením vlastní
důležitosti, vymaníte se z vlivu rovnovážných sil. Problém se zmenší a krátce
na to pocítíte větší jistotu ve vlastní síly.
Jestliže se rovnovážné síly střetnou s pocitem důležitosti, působí na
ni tak, aby ji shodily, zničili. V
případě komplexu méněcennosti, člověka nutí rovnovážné síly, aby se své uměle
podhodnocené přednosti snažil nějak vyzdvihnout.
„Čím více člověk chce, tím méně dostane.“
Jestliže chcete něco velice moc získat, jste ochotni
vsadit vše na jednu kartu, čímž vytváříte nadbytečný potenciál, který pak
narušuje rovnováhu. Rovnovážné síly vás vrhnou
na dráhy života, kde po předmětu, po němž toužíte, není ani památky(např.
soustředění na výhru atd.).
Čím vyšší hodnotu budete událostem přikládat, tím
pravděpodobněji skončí neúspěchem. Jestliže tomu, co máte, ještě přisoudíte
podstatně vyšší význam a pokud si dané věci i velmi vážíte, rovnovážné síly vám
ji nejspíše odejmou. Vyznačuje-li se to, co chcete
získat, také příliš velikou důležitostí, pak to stěží získáte. Nezbytně musíte snížit laťku významnosti, důležitosti.
Čím hůře se nyní
cítíte, tím lépe. Jestliže se domníváte, že jste utrpěli krutou porážku, jste
na dně, dokážete tak zhodnotit situaci. Radujte se! Rovnovážné síly
stojí v daném případě na vaší straně, protože jejich úkolem je kompenzovat
špatné dobrým.
Pocit viny se řadí mezi ryze nadbytečné
potenciály. V
přírodě takové pojmy jako dobře nebo špatně neexistují. Jak dobré, tak špatné
jednání je pro rovnovážné síly nerozhodující.
Rovnovážné síly nedokáží rozeznat, za co mají trestat nebo
co by měly chápat. Pouze odstraňují nestejnorodost v energetickém poli.
Pokud se pocit viny nedostaví, nemůže následovat trest. Bohužel pocit hrdosti na dobré jednání bude mít za následek
také trest, a nikoli odměnu. Rovnovážné síly
totiž musí nezbytně odstranit nadbytečný potenciál hrdosti, který by odměna
pouze posílila.
Lidi, které výčitky svědomí nemučí, se rovnovážné síly zpravidla
nedotýkají. Přitom by bylo tolik třeba, aby Univerzum-
Bůh darebáky potrestal! Mohl by vzniknout dojem, že spravedlnost
musí zvítězit a že zlo musí být trestáno. Jenže ať vám to připadá jakkoli smutné, přírodě není pocit
spravedlivosti vlastní. Naopak na řádné lidi s vrozeným pocitem viny
ustavičně dopadají nové pohromy, zatímco nestydaté a cynické zloděje často
provází beztrestnost, ale také úspěch.
Aniž byste o tom měli povědomí, pocit viny
plodí vždy scénář trestu. Před nikým se nemusíte ospravedlňovat a nikomu nejste nic
dlužni.
Vzdejte se náchylnosti k ospravedlňování se, pokud jí trpíte.
Pokud něčemu přikládáme přílišný význam, rovnovážné síly se
objeví co by dup a začnou všechno jednoduše ničit.
Oprostíte-li se od vnější i vnitřní důležitosti, nabudete
takového pokladu, jaký představuje svoboda výběru.
Právo rozhodně máte, ale nedokážete je uchopit. Nedovolí vám to
rovnovážné síly a egregor. Kvůli důležitosti a pocitům viny je vždy boj s
rovnovážnými silami protkán celý život.
Každičká důležitost –
jak vnitřní, tak vnější – je nepřirozená. Jedinou věc, jež nadbytečný
potenciál neprodukuje, označujeme jako smysl pro humor, schopnost zasmát se sám
sobě, ale i ostatním – dobrosrdečně, abyste je neurazili. Humor sám o sobě
představuje popření důležitosti, je její karikaturou.
Před tím, než se začnete pokoušet hledat z něj východisko, musíte
nezbytně snížit jeho důležitost. Rovnovážné síly vám pak nebudou bránit a
problém se vyřeší lehce a snadno.
Aby se vám podařilo důležitost snížit, pro
začátek se nutně musíte upamatovat a uvědomit
si, že problematická situace vždy vznikla jako následek důležitosti. Veškerá
významnost pouze překáží. Největší
obtíž spočívá v tom, abyste si na to, že se utápíte ve vnitřní či vnější
důležitosti, vzpomněli včas.
Nejvyšší efektivity v jakékoli činnosti dosáhnete tehdy, jestliže
budete svou pozornost méně soustředit na konečný cíl a na sebe, jakožto
plnitele, ale uvolníte se
přenesením ji na proces plnění nějaké
činnosti. V takovém případě nevykonávám důležitou práci a práce mi
nepřipadá důležitá, nadbytečné potenciály se tudíž odstraňují a
rovnovážné síly nepřekáží.
Nikdy a za žádných okolností se nevychloubejte tím, co jste si zcela
oprávněně zasloužili. A už vůbec ne tím, čeho jste ještě nedosáhli. Dostali
byste se do krajně nevýhodné situace, poněvadž rovnovážné síly budou v takovém
případě působit vždy proti vám.
Nespokojenost a
odsuzování se, obrací rovnovážné síly vždy proti vám. Nadbytečný potenciál nespokojenosti proti vám obrací
rovnovážné síly. Za druhé nespokojenost slouží jako
kanál, jímž z vás egregor vysává energii.
A konečně jestliže nenávidíte aktivně, znamená
to, že vytváříte také nadbytečný potenciál. Rovnovážné
síly budou namířeny proti vám, protože shledávají snazším odstranit jednoho
protivníka, než aby měnily svět, jenž někomu nevyhovuje.
Nespokojenost, obrací rovnovážné síly proti vám a aktivně svůj osud
ničíte.
Obecně platí, že rovnovážné síly se budou
soustředit na to, aby snížily váš vliv na okolní svět.
Mohlo by se zdát, že
pokud se člověk z okolního světa naopak těší, analogicky se musí rovnovážné
síly snažit, aby vše pokazily. Ovšem tak to
neprobíhá. Ne nadarmo se rozličné filozofické a
náboženské interpretace shodují v názoru, že láska představuje pozitivní sílu,
která spoluvytváří svět. Myslí se tím láska v obecném smyslu slova.
Dojde-li k tomu, že jsou dva objekty postaveny proti sobě, rovnovážné
síly se nezbytně chopí díla, aby odstranily přebytečný potenciál – jak kladný
nebo záporný, rovnovážným silám je to jedno. Protože inkriminovaný potenciál
vytváříte vy, jejich působení bude namířeno především proti vám.
Přání jako takové tedy nic neposkytuje.
Naproti tomu paradoxně ale platí, že čím je přání silnější, tím aktivněji
reagují rovnovážné síly.
Pokud se budete pokoušet o vizualizaci
procesu pohybu k cíli krajně vzdálenému, pravděpodobně vás uchvátí pokušení,
abyste se rozeběhli vpřed a události popohnali. Jenže ono nic takového
nepomůže, a navíc z toho budete mít pocit rozčarování a zlosti, kvůli čemuž si
proti sobě v inkriminovanou dobu postavíte rovnovážné síly.
Diapozitiv
s obrázkem vzdálené budoucnosti si v hlavě samozřejmě můžete přehrávat, jak
dlouho chcete, neboť tím k žádné škodě nedojde.
Rozdělte se o svou radost, smutek,o nějakou vnucovanou vinu a třeba i
hrdost se Sílou, ochráncem a průvodcem. Vždyť se o vás starala a
pomáhala vám, tudíž si také zaslouží chválu a vděčnost. Jestliže se radujete ze svého úspěchu a jste na sebe pyšní, vzpomeňte si
na Sílu a zaradujte se dohromady. Promluvte si s ní a vyjádřete ji svou
pochvalu a vděčnost i v těžkých chvílích. Určitě
uděláte lépe, pokud budete chválit ji, a nikoli sebe.
Především zmizí váš nadbytečný
potenciál hrdosti a zároveň si v sobě bez nebezpečí necháte místo pro svátek
duše. Radujte se ze zdraví. Radost si
nechejte, kdežto hrdost předejte Síle.
Sílo, znič všechno temné zde na Zemi. Sílo znič všechny
nástroje Satana zde na Zemi.
Už chápete? Ano, je
to někdy těžké pochopit, vždyť nás učili ovládat život násilím atd. jenže pak
na sklonku naší pouti zde, jsme jak vymačkaný „hadr“ a ze života jsme si
moc neužili. Pořád jsme chtěli něco chytnout, vlastnit a vynakládali jsme tolik
vlastní energie. Doporučil bych, když je vaše situace třeba pro vás nepříjemná,
vrátit se opět k těmto článkům a uvědomit si, že jste opět sklouzli do
naučeného schématu a že cestu ven je třeba hledat jinak než vás učili.
Spoléhejte na Sílu, ta přesně ví, kdy a jak pomoci, pak bude i s vámi,
ikdyž se vám zdá, že se třeba věci nehýbou, ona zná možnosti reality lépe,
pokud ne a budete tlačit sami, ten vozík co tlačíte do kopce, vás nakonec
přejede.
Vypracoval Iv.
Pomocné materiály:
Vadim Zéland, Břetislav Kafka
Další související články:
http://energieupramene.blogspot.cz/2013/04/laska-je-zazrak.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2013/04/cim-vice-clovek-chce-tim-mene-dostane.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2011/11/sousedske-vztahy-polarizace.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2013/09/proc-se-plni-prani-opacne.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2015/09/silo-znic-vsechno-temne-zde-na-zemi.html