Volná diskuze

Vážení čtenáři, dnes je poslední den v roce 2015 a tak jsem zde uvolnil pro Vás rubriku "Volná diskuze", kde můžete své myšlenky interpretovat v reálu, něco jako forum, formou komentářů. Vaše komentáře tak budou zobrazovány ihned. Pak můžeme celou diskuzi druhý den i smazat, tak příjemnou debatu, pokud bude mít někdo chuť.

O dvojplamenech

Ter Fry mně upozornila na velmi zajímavý článek, který mnohé z vás bude na těchto stránkách zajímat a proto jej zde velmi rád uveřejňuji, jelikož těchto informací o této problematice je zatím velmi málo.

O dvojplamenech

Na rovinu je třeba říci, že dvojplameny jsou jen limitovaná edice, což znamená, že ne každý má svůj dvojplamen. Mnoho lidí si myslí, že potkali svůj dvojplamen, ale ve skutečnosti je to jen jiný typ spojení mezi dušemi, není o nic méně důležitý, jen to není vaše dvojče.

Dokonce ne každý duchovně probuzený člověk zažil dvojplamenné spojení. Takže i mezi ezoteriky je mnoho skeptiků, kteří o dvojplamenech pochybují. Není proto divu, že ti, kdo toto spojení zažili se cítí se svými problémy osamocení, zmatení a poněkud mimo a je pro ně těžké najít ty správné informace.

Spojení dvojplamenů je velmi osobité a není to totéž co spřízněné duše nebo duše ze stejné skupiny duší.

Jak poznáte, že jste potkali svůj dvojplamen?

Asi nejlepším znakem je toto: Pokud si přejete, aby někdo byl vaším dvojplamenem, pak jím on/ona velmi pravděpodobně není. A pokud si přejete, abyste tu osobu raději vůbec nikdy nepotkali…pak jím on /ona nejspíš je ;-)

Já jsem si to prožila na vlastní kůži. A upřímně…nikdy bych si dobrovolně nevybrala být někomu dvojplamenem. Rozhodně bych spala lépe.

Povaha spojení dvojplamenů není vůbec romantická, je plná bolesti, zápasu a velkého seberozvoje. A jak již bylo řečeno, není mnoho praktických rad, které by mohly vysvětlit, o co tu vlastně jde a jak projít celým tím procesem.

Zajímavé je, že dvojplameny sdílejí velmi podobné zájmy a pociťují bližší energetické vazby k ostatním dvojplamenům než k dalším skupinám duší. Dvojplameny, kteří mi napsali, říkali, že cítí, jako by mě znali už odněkud dávno předtím, slýchali mé jméno ve snech nebo v meditacích. A já osobně cítím zvláštní spojení s těmito lidmi, kteří jsou opravdovými dvojplameny.

Mnoho lidí říká, že na dvojplameny nevěří. To nechme na jejich vlastním uvážení. Dvojplameny jsou prostě jen pro “vyvolené” a je pochopitelné, že nikdy neporozumíte o čem toto duševní spojení je, nebudete-li toho součástí.

Teď trochu s humorem: jak by asi zněl popis dvojplamenného spojení na nějakém blogu o běžných vztazích? Asi jako: “Nezdravé citové pouto k jedinci, který je citově nedostupný,  z čehož pramení velké drama.” A nebylo by to daleko od pravdy, že?

Ale v případě dvojplamenů  je tu ještě něco navíc.

Ano, dvojplameny mají úžasný začátek, když se potkají a vzedme se kolem nich vlna nadpřirozených náhod, které je skrz naskrz propojí v toto jedinečné duševní spojení. Ale pak nastoupí časy bolesti a zmatku a vy se musíte s většinou toho všeho poprat sami, protože váš dvojplamen bude na odchodu. A vy začnete hledat tajemná vysvětlení, která jsou skryta za vším, co váš citově netečný protějšek dělá, a budete dumat nad tím, jestli jste to jen vy, kdo si to celé namlouvá. Vsadím se, že tento popis mnohem lépe vystihuje to, co se svým dvojplamenem prožíváte, než nadějně se usmívající andělíček z přeslazených obrázků o “posvátných dvojplamenech”.

Na dvojplamenech je něco, co nelze snadno převést do srozumitelných slov. Málokdo se o to vůbec snaží. Ale pokusím se:

Duše je amorfní entita tvořená energií, jejíž část zasahuje i do hmotného světa skrze inkarnační úkoly a druhá část zůstává neinkarnovaná – a té se říká Vyšší Já.

Vyšší Já je jako banka vědomostí duše a je inteligencí, která naviguje svou inkarnovanou část z vyšších sfér.

My a většina lidí, se kterými navazujeme vztahy jsou vyslanci jiných/odlišných duší. Vztahujeme se k nim, abychom získali pro nás jedinečné zkušenosti a máme všichni odlišná Vyšší Já.

Dvojplameny se oproti těmto vztahům liší, protože jsou to rozšíření energie jedné a té samé duše, která se ve stejnou dobu inkarnovala do dvou nebo více těl.  Dvojplamenný pár je stejná duše, která žije život zároveň jako muž i jako žena. Nejsou to ve skutečnosti dvě “poloviny” jedné duše, ale jsou to souběžné inkarnace jedné duše a mají tím pádem společné Vyšší Já.

Veškeré jejich vědění a vhledy pochází odtamtud a všechno, co ve svých životech zažijí jako oddělené bytosti se shromažďuje v jedné společné “bance”.

Logicky tudíž nemohou mít mezi sebou žádnou karmu, protože v mnoha předchozích inkarnacích byli jeden jedinec a po smrti se opět spojí v jedinou energii. Proto je naprosto zbytečné snažit se “odstřihnout” od svého dvojplamene. Nebude to fungovat. Vy a on/ona jste spolu propojení po celý život i když spolu nejste jako pár.

Proč je tedy tak težké být spolu, když jste oba vyslanci jediné duše?

Z jednoho důvodu. Dvojplameny jsou velmi vyvinutá stará duše. Byla tu už dávno, viděla všechno. Už nemá, co dalšího by se tu naučila, tak jako je tomu u mladých duší. Banka jejího Vyššího Já už je plná. Tato duše se rozhoduje vstoupit ještě jednou mezi lidi proto, aby se podělila o svou energii a přispěla něčím hodnotným do reality ostatních.

Taková duše se rozdělí na dvě těla (nebo více), podle toho kolik toho chce během života dosáhnout a v jaké šíři aktivit – na mužskou a ženskou polaritu.

Kdyby dvojplameny utvořili pár hned jak se poznají, mysleli by si, že hlavním smyslem jejich setkání je naplnit vztah a jejich potenciál nadpřirozených sil by zůstal nevyužitý…

Takže místo toho začnou jeden druhého tlačit až na samé hranice svých komfortních zón, aby vyprovokovali energii, kterou v sobě mají.

Dvojplameny žijí po celý život s vrozenou touhou po něčem nedefinovatelném, a ve chvíli, kdy se na scéně objeví ten druhý, oběma dojde, co to “něco” bylo.

Jakmile jsou zvlášť, každý se vydá na průzkum toho, jaké tajemství a kouzlo jejich spojení ve skutečnosti obklopuje a své poznatky pak mohou vložit do jakékoliv činnosti, kterou si zvolí. Jejich energie je velmi uzdravující pro okolí a má velký přínos na lidi, kteří jim přijdou do cesty.

Je láska dvojplamenů vzájemná?

Láska jednoho dvojplamene k druhému má velikost vesmíru a ti, jejichž vyjadřovací schopnosti nejsou zrovna nejlepší prostě mnohdy nedokážou své city popsat. Takže se nemusíte bát, láska tu je vždycky.

Dvojplamen s mužskou polaritou utíká, protože si uvědomí, že chce ještě pár věcí stihnout, než se usadí. A ženský dvojplamen obyčejně zůstane se zlomeným srdcem, přemýšlí proč a všechnu svou energii směřuje do lítosti a zármutku.

Mám tu jednu radu pro dámy (pronásledovatelky).

Zapomeňte všechna očekávání, která o svém protějšku máte. On byl z dobrého důvodu stvořený tak, aby vám nenabízel pomoc nebo péči. Když upadnete, bude dělat, že to neviděl, ale bude zvědavě sledovat každý váš krok, aby mu neuniklo, co uděláte příště.

Máte společné Vyšší Já, takže zcela logicky vám nebude přát nic zlého. Cítí to spojení mezi vámi, ale chce, abyste mu ukázaly, co je ve vás doopravdy.

Jakmile uděláte něco, na co jste hrdé a za co se můžete mít rády, bolest z touhy po něm ustoupí a vaše dvojče projeví mnohem větší zájem, pokud ho vy přestanete tak zoufale hledat.

Rada pro mužské dvojplameny (uprchlíky).

Vyhýbání se není řešením vašich problémů a je lepší se zastavit a sílu tohoto spojení si připustit. Promluvte si s ní, alespoň jednou, ale upřímně a řekněte jí, co si myslíte. Je úplně stejně zmatená jako vy a potřebuje od vás slyšet pár návrhů, jak s tím žít dál. Ona od vás dostává “zprávy”, kterých si pravděpodobně vy vůbec nejste vědomi, ale váš fantom ji navštěvuje. A ve vzduchu neustále visí pocit naprostého porozumění.

To spojení bude trvat celý život a přežije vás. Promluvte si o tom. Povězte si, kde byste chtěli toho druhého mít, pokud nemůžete být spolu, popřejte si hodně štěstí a nechte jeden druhého jít.  Cokoliv, co můžete druhému poradit a navrhnout bude pro něho užitečné jako plán pro přežití.

Samozřejmě to můžete vzdát a zvolit si být se svou spřízněnou duší nebo s někým jiným. Energie vašeho dvojplamene tu však bude i nadále, ale to je prostě důsledek toho, že máte souběžnou inkarnaci a že si budete vzájemně koukat do karet. Je to součást toho, že jste dvojplamenem a časem se s tím naučíte žít.

Ti, co souhlasili, že budou spolu, jednou v budoucnu budou, a ti, co nechtějí, prostě budou někde okolo, každý zaměřený na svou vlastní práci.

Narozdíl od oblíbené a šířené teorie, že všechny dvojplameny se chystají sjednotit, je to ve skutečnosti naopak. Sjednocení dvojplamenů se odehrává na samém začátku při jejich setkání. A od tohoto sjednocení je další “vztah” s dvojplamenem jen pomalu se odvíjející cestou nalezení vztahu  k sobě samému.

Autor: Sofia Velikorodova (Siberia) 

Pozn. Iv

V článku jsou některé nesrovnalosti, ale kdo je dokonalý. Autorka píše: On byl z dobrého důvodu stvořený tak, aby vám nenabízel pomoc nebo péči. Když upadnete, bude dělat, že to neviděl, ale bude zvědavě sledovat každý váš krok, aby mu neuniklo, co uděláte příště.  Většinou tato entita pozoruje toho druhého, ano, to je pravda, ale jejich vrozená vyvinutá vlastnost je toho druhého ochraňovat a pomáhat mu, je to jeho vyspělý instinkt. Nakonec vlastně autorka to zmiňuje: Máte společné Vyšší Já, takže zcela logicky vám nebude přát nic zlého. Cítí to spojení mezi vámi, ale chce, abyste mu ukázaly, co je ve vás doopravdy.

Jen vlastně čeká na příhodnou chvíli, která nikdy nesmí překročit neúnosnou mez. Okolí jejich energii často vycítí, jejich lásku, laskavost, spojení a lidi v okolí jim to pak velmi závidí. Toto pouto většinou odolává všem světským překážkám, je to proces Univerza a někdy hodně bolí, ale jejich vývoj je většinou již u konce a mají tolik vnitřních vědomostí, že světské překážky spolu vždy překonají. Je to bezpodmínečná láska, která je spojuje víc a víc. Je to vaše dvojče, nebo jedna duše, rozdělená tady v realitě na dvě půlky, ale to už si budeme hrát jen se slovíčky.

Zdroj: https://cestaduse.wordpress.com/2014/11/16/o-dvojplamenech/#comments

Ter Fry napsala do komentáře velmi výstižně "Tulák po hvězdách" a proto jsem přidal i písničku s Donutilem, s nímž mně pojí mnoho společného a ona ví.

Sváteční přání a analýza

Přeji našim čtenářům pěknou pohodu v těchto časech na konci roku 2015. Děkuji těm, kteří navštěvují tyto stránky a mohli si pro sebe vzít některé informace zde na stránkách, které jim v životě pomohly.

 

Panslovanské barvy, přijaté na slovanském sjezdu v Praze r. 1848 https://cs.wikipedia.org/wiki/Panslovansk%C3%A9_barvy

Období roku 2015 se vyznačovalo specifickým fenoménem, jež mainstrémová média záměrně, včetně politiků ženou do nebezpečných absurdit. Pracují na vytváření strachu, zmatku a antisociálních aspektech a to v převážné většině pro zablokování aktivity lidí. Ti, kdo neprokoukli tuto politiku, řízenou hlavně někým jiným, než našimi politiky jsou nyní ve stavu strachu, chaosu, zablokování. Zatím málo lidí si uvědomuje, že toto celé je záměr pro dosáhnutí ovládnutí planety systémem, který nemá nic společného s lidstvím. Ti, kteří jsou proti tomuto trendu aktivní, jsou nazýváni předem stanovenými jmény, jako komunisty, fašisty, rasisty, lůzou apod. Přitom tímto oni zakrývají své postavení ve své nahotě jako VLASTIZRÁDCI (úplně stejná lůza jako ekonomičtí migranti, kteří zradili svou zem pro svůj "žaludek")- pravá lůza našich národů, za naše národy položilo své životy mnoho našich předků. O hlavních představitelích křesťanské kultury, která je dnes ohrožena, raději nemluvím a svoje postavení již ztratili, díky vlně migrantů a jejich politice nicnedělání.

Jenže. Obraz skutečnosti podávaný našimi médii je velmi zkreslený a jak jsem nahoře psal, zavádějící pro zablokování mas lidí, kteří s tímto směrem nesouhlasí. Skutečnost  je, že se jim dnes již nedaří a jejich směr byl radikálně změněn. Státní západní elity, jež mají pod svou kontrolou sdělovací prostředky chtěli rozpoutat 3. sv. válku, aby oživily svou ekonomiku a mohli nastolit svůj řád NWO. Nic z toho se zatím nepodařilo a dnes již není tajemstvím, že klíčovým problémem pro USA bylo a je Rusko, včetně všech slovanských národů. Slované jsou totiž i nepokorní kvůli svým vyjímečným psychickým a rozumovým schopnostem, které vycházejí z mnohých pokolení svých předků a i genů, které se nedají nijak upravovat, ikdyž se o to snaží dnes například i vlnou falešných válečných migrantů. Putin zasadil tomuto směru státní elitě USA ránu v pravou chvíli. Díky jemu a dalším přidávajícím se státním útvarům jim byl zlomen vaz a dnes jsme svědky kopání chcípajícího koně. Díky sankcím proti RF a ostatním aspektům, jež měly okleštit všechny slovanské národy, dochází k revoltě a nesouhlasu s politikou vlastizrádců. Rovněž díky sankcím proti RF jim byla dodána energie  a to v takovém množství, že tento představitel Slovanství rozjel svou ekonomiku a techniku, hlavně ve vojenství natolik, že tyto skutečnosti posadily na „zadek“ celou tuto namyšlenou elitu a zabrzdilo je v dalších vojenských taženích. Ostatní slovanské národy, aspoň ti, kteří nepodléhají zavádějící mediální politice si uvědomují, že jejich spojením vytvoří hráz proti uskutečnění NWO a rovněž zachovají své národy. Bohužel, naši politici toto nechtějí vědět a napomáhají pokusu řízené genocidě svých národů. Nastalo období čištění, ve vojenství jasný příklad ze Sýrie a i ve světové politice, uplatňované RF. Nebýt tohoto, již by se svět zmítal dávno ve vojenském konfliktu a dnes by jsme nemohli být se svými v klidu. Dnes je potřeba ty, kteří zradili svůj národ potřeba pojmenovat pravým jménem a to vlastizrádci. Na těchto stránkách jsme uveřejnili anketu, v které jsme sondovali myšlení lidí, kteří si uvědomují, že spojením se silným sousedem se ubráníme řízené genocidě našeho národa.

Většina si zde uvědomuje naše postavení a ochranu našeho národa, vždyť víme z historické zkušenosti, že nás vždy západ nakonec zradil a nechal napospas např. Hitlerovi apod. Situace se začíná vyvíjet úplně jiným směrem, než si přejí západní státní elity a proto neklesejte na mysli, patříme k velkému národu, který nikdy nedopustí zotročení a ty, kteří posluhují západním elitám nazývejte pravým jménem – Vlastizrádci a ti se jednou budou opravdu zodpovídat ze svých činů.

Úředníci v RF jsou v panice

MOSKVA – Úředníci po celém Rusku jsou ve stavu paniky, píše Samer Ibrahim na FB. Prezident Vladimír Putin podepsal nový protikorupční zákon a jednu novelu. Tak o tomto si můžeme v Česku bohužel zatím nechat jen zdát.

Máš, úředníčku, nebo členové tvé rodiny bankovní účet v zahraničí? V tom případě nemáš co dělat ve státní a veřejné správě a štandopede se pakuj! Umíte si představit zděšení mezi českými úřednickými vyžírkami, ať už na ministerstvech či v regionech?

Dříve se to v Rusku týkalo „jen“ poslanců Státní dumy (analogie Poslanecké sněmovny), dnes se to týká VŠECH úředníků Ruské federace od nejvyšší do nejnižší úřednické funkce. Je vcelku i zjevné, proč to prošlo. Vzhledem k tomu, že se ta omezení týkala poslanců, zlomyslnost zde zjevně udělala své, takže  podle hesla: „když ne my, tak ani vy“, pro tuto novelu zvedli poslanci Státní dumy svou ruku. To je ale jen jedna stránka mince.

Další novela podepsaná prezidentem není o nic méně zajímavá

Stačí totiž, aby se některý poslanec či Senátor nebo dokonce jen municipální úředník zpozdil s prohlášením o svých příjmech, JE BLESKOVĚ ZBAVEN MANDÁTU či úřadu. Jinými slovy, je opět vykopán z útulného křesílka. Uznejte, že jde o hodně závažnou novelu, ze které přímo čiší „Putinova totalita“.

Krom toho se musí nyní i municipální úředníci i poslanci zbavit VŠECH zahraničních účtů, a to včetně členů jejich rodin. Dříve tak museli činit pouze federální činovníci a úředníci, teď už to schytali všichni. Protože pro municipální úředníky je to novinka, dostali 3měsíční odklad na to, aby účty zlikvidovali – oni i jejich rodinky.

Dodejme, že předkládat jsou úředníci povinni nejen stavy svých příjmů, ale také investic, neboli výdajů. A případný nesoulad je pak patrný na první pohled.

V Česku si budeme muset nějaký čas počkat

Český prezident Miloš Zeman může zatím bohužel jen závistivě sledovat, jak jeho ruský kolega vydává a podepisuje jeden antikorupční zákon za druhým. Dodejme, že se už i Státní duma RF zřejmě bojí prezidentu Putinovi cokoli odmítnout, protože rating, který má ruský prezident u svého národa, může poslancům v případě nepodpoření prezidentových návrhů, vynést jedině totální propadák ve volbách v příštím roce.

Když se to ale v Rusku uchytí…, třeba se probudí i Česká kotlina, aby svého prezidenta podpořila intenzivněji. No a pak… kdo ví?

Zdroj: http://www.isstras.eu/cs/2015/11/07/urednici-panikari-putin-jim-pristrihl-korupcni-brka/#more-1866

Velmi zajímavý článek pro přečtení i zde:
http://www.isstras.eu/cs/2015/09/24/harvardsky-a-houstonsky-projekt-plan-na-likvidaciu-slovanov/ 

Smrt se skrývá v železe

​​

      Lidské tělo se skládá až ze 70 % z vody. Je tedy zřejmé, že kvalita vody kterou pijeme a přijímáme z potravy, má významný, možná rozhodující vliv na naše zdraví.
Za normálních okolností se atom vodíku, který obíhá kolem molekuly vody, točí směrem na jih. Poté, co voda projde železným čerpadlem nebo železným potrubím se tato rotace (spin vody) vlivem magnetického pole vytvářeného železem změní na opačnou, která je vlastní např, hmyzu a kočkám.  V dnešní době je takto ovlivněna téměř veškerá lidmi používaná voda. Pro člověka je tato opačné nasměrování škodlivé, hlavně tím, že zablokuje sedmiletý přirozený proces obnovy buněk našeho těla. Buňky, které se v důsledku ovlivnění špatně naspinovanou vodou nemohou normálně obnovovat, pak způsobují rychlejší stárnutí organismu a vznik řady nemocí....l
      Opačné nasměrování rotace atomů vodíku způsobují také železné hrnce používané k vaření, 
železné (magnetické) lžíce a příbory, které lidé moderní doby běžně používají při stolování. Také železné nože změní spin krájené potravy. Obecně platí, že vše co přichází do kontaktu s potravinami by mělo být z nemagnetických materiálů. Tedy i mlýnky, struhadla, naběračky, atd.
         Víme, že naši vnímavější předkové používali k vaření měděné nebo hliněné hrnce a své pokrmy jedli buď dřevěnými nebo stříbrnými lžičkami .....
Proces znehodnocení naší potravy začíná už při obdělávání půdy. Kromě umělých hnojiv a chemických postřiků jsou rostliny nepříznivě ovlivňovány také používáním železného nářadí na obdělávání půdy. To naruší přirozené magnetické pole země, které je nezbytné pro normální růst a vývoj rostlin. Je pravděpodobné, že rostliny vyrostlé na půdě orané železnými pluhy a obdělávané železným, magnetickým nářadím mají narušený spin vody v nich obsažené....


V ČR byla zahájena výroba nejen bronzového zemědělského nářadí (zvyšuje výnosy o 1/3 a uzdravuje půdu/, ale i nemagnetických postříbřených lžiček, bronzových nožů a jsou připravovány i další výrobky prospěšné pro lidi i přírodu.

více na www.bronzovenaradi.albums.cz                              Slávek Popelka
Poznámka Iv:
Trochu bych poopravil reakci například v půdě. Pokud používáme kovové(železné) nářadí pro kultivaci zeminy, při práci s nimi dochází ke tření nářadí a půdy a tak se dostávají do země částečky železa, které způsobují vybíjení elektrostatického náboje ve svrchní půdě a tak je půda zbavena svého růstového potenciálu.  Jinak je to vlastně všeobecně zavádění molekulárních částic mědi do země i těla, je to proces růstu založený na nabíjení a následném vybíjení energií.
Článek týkající se této problematiky na našich stránkách zde:
http://energieupramene.blogspot.cz/2014/02/rady-zahradkarum-x-te.html

Minulost našeho národa

Znát pravdu o minulosti svého národa.

Historii píší vítězové. My jsme byli v 17.století,vinou své nesvornosti poraženi, elita národa vybita či přinucena k emigraci a naše země byla na tři století ovládnuta svými sousedy. Už z této vcelku známé skutečnosti se dá vyvodit, že mnohé v naší minulosti bylo jinak než jak nám bylo a doposud je předkládáno a jak ke své vlastní škodě věříme i my.

Domníváme se například, že jsme a vždy jsme byli malým, bezvýznamným národem, který byl ve srovnání se svými sousedy spíše na nižší úrovni.   To je ale verze vítězů. Uveďme si zde některá fakta, která do tohoto obrazu příliš nezapadají.

Československé legie jako jediné dokázaly úspěšně vzdorovat přesile bolševických armád a na několik let udržet pod kontrolou značnou část ruského území. Turci, kteří po půl tisíciletí smrtelně ohrožovali Evropu, byli zastaveni za významného přispění našeho národa, který po více jak 200 let nesl hlavní tíhu boje proti tureckému nebezpečí. V době husitských válek jsme dokázali zvítězit nad armádami celé Evropy a navzdory tehdy všemocné katolické církvi jsme se stali první protestantskou zemí. Za vlády císaře Karla IV. a některých Přemyslovců patřilo české království mezi nejvýznamnější evropské státy a vícekrát se na našem území rozhodovalo o osudech Evropy. A ještě dříve, kam už národní povědomí téměř nedosahuje, za dob Velké Moravy a Sámovy říše jsme byli místní velmocí, která dokázala opakovaně rozdrtit největší vojenskou sílu tehdejší Evropy – armády Franků. 

Děsivá porážka, kterou Frankové utrpěli u Wogastisburgu a po které se půl století neodvážili vstoupit na slovanské území, nemohla být dílem nějakého malého, teprve před nedávnem se zde usídlivšího kmene. Tvrzení, že naši předkové osídlili toto území až v pátém století našeho letopočtu, v době stěhování národů, je verzí germánských dějepisců a je to pravda jen zčásti. V pátém století do střední Evropy dorazily bojovné kmeny Čechů a Polanů, které později sehrály významnou roli při zadržování germánského náporu. První, mnohem početnější vlna slovanského osídlení však proběhla už před rokem 1000 př. n. l. Tento přátelský, mírumilovný lid vykácel pralesy, vysušil močály a proměnil je v úrodná pole a pastviny pro svá početná stáda. V průběhu staletí postavil množství osad, hradišť. Vždy s otevřenou náručí přijímal příchozí a vždy tvořil na našem území většinu (i v době příchodu Keltů a Germánů). Jeho sídla se rozkládala na území od Alp až k Černému moři, od Baltu až po Jadran. Dokladem toho, jak velká byla oblast osídlená našimi předky a dorozumívající se staroslověnštinou je i fakt, že křesťanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přišli z oblasti dnešního Řecka, se bez potíží dorozuměli s místním obyvatelstvem.

Původním náboženstvím tohoto národa byl bráhmanismus, z jehož bohů a bohyň časem povstal slovanský panteon v čele s Perunem. Naši předci měli ve velké úctě stromy (lípy), studánky a prameny, věřili v existenci přírodních bytostí (víl, rusalek, skřítků atd.) s nimi spjatých. Prajazykem, kterým se dorozumívali před odchodem ze své dávné vlasti, ležící někde na území dnešního Iránu, byl sanskrt. Sanskrtská věta „Kavajó dhané lubjanti“ /Kavi, od toho odvozeno kvičet, kvíkat/ tj. Pěvci milují dary, vcelku jasně ukazuje na příbuznost se staroslověnštinou. .

Tento národ se po dlouhou dobu řídil příkazy svých náboženských textů /Véd/, z nichž jeden z hlavních byl Ahinsa (nenásilí, neubližování). V důsledku toho se stával častým cílem agrese výbojných národů.

Římany byl nazýván „Ethné megalá“ (převeliký národ). Existují o tom četné záznamy v římských letopisech a kronikách a byl oním národem, který zastavil římskou expanzi za Dunaj. Po dlouhou dobu nebyl centrálně řízen a vojensky organizován a jsa napaden, bránil se udatně, ale nevojensky. Teprve po pádu Říma, pod narůstajícím tlakem Franků (slovo Frank vzniklo od staroslověnského wranken, tj. vrahové) vytvořil centrálně řízené státní útvary (Sámova říše a Velká Morava). Jejich vyspělost dokumentují i dochované zápisky arabských kupců z 9. stol., kteří přestože procestovali celý tehdy známý svět včetně byzantských velkoměst, stanuli v úžasu před sídlem krále Svatopluka a nazvali ho „Doposud nikdy nevídaným hradem“.

Skutečnost, že tak málo víme o Velké Moravě i o tom, co bylo předtím, má několik příčin. Jednou z nich je i stavební materiál používaný našimi předky. Většinu svých staveb vytvořili ze dřeva, kterého bylo na našem území vždy nadbytek, a z cihel z nepálené hlíny.     I vlivem této skutečnosti byl rozsah zkázy způsobený Maďary po pádu Velké Moravy obrovský. Popelem lehla většina sídel, hradišť, chrámů, tvrzí a spolu s nimi i vše ostatní. Další příčinou je nezájem vládců nástupnických států o pravdivou interpretaci minulosti. A tak dnes víme o Velké Moravě méně než o vzdálených říších zaniklých před mnoha tisíci lety.

Po pádu Velké Moravy vojsko českého knížete obsadilo malou část území zaniklé říše. Zbytek byl postupně poněmčen, pomaďarštěn, popolštěn, porumunštěn… Je doložitelné, že ještě za vlády Karla IV. existovala na severozápadě od našich hranic dvě slovanská knížetství (Horní a Dolní Lužice), že přinejmenším polovina dnešního Rakouska, které ve středověku patřilo k zemím koruny české, mluvila slovansky, že i části Bavorska byly v té době ještě obývány Slovany. Také na území dnešního Maďarska, přes tvrdou maďarizaci, existovaly ještě v 19. a ve větší míře v 18. stol. slovansky mluvící vesnice.

Maďaři, když se s dovolením vládců Velké Moravy usídlili v Panonii, byli kočovným mongolským kmenem. Od svých hostitelů se naučili řemeslům, zemědělství i všemu ostatnímu. Odvděčili se tím, že když většina bojeschopných mužů hájila západní hranice před dalším nájezdem Franků, vpadli svým hostitelům do zad a tím způsobili zánik říše. To, že dnes vypadají většinou jako Evropané a ne jako Mongolové, je díky skutečnosti, že do sebe v průběhu staletí přijali většinu slovanských genů (dnes mají Maďaři 70 – 80% slovanské krve).

Morava si po dlouhou dobu udržovala, vedle značné míry samostatnosti, i jazykovou, zvykovou a povahovou odlišnost od Čech, která je znatelná ještě i dnes. Jazyk Moravanů  a Slováků si byl po dlouhou dobu velmi blízký, protože vycházel ze společného základu – staroslověnštiny. Staročeština zase měla mnohé společné rysy se staropolštinou.

Dnes už jen málo z nás ví, že jsme spolu se Slovinci, Slováky, Slezany (i polskými) jedním z posledních zbytků kdysi velikého, vyspělého, bohatého národa. To, co se dělo po dlouhá staletí, kdy nám přicházející cizáci brali náš majetek, půdu, ženy, se v moderní obdobě děje     i dnes. Našemu národu dokonce hrozí, že klesne na ještě nižší úroveň, než je úroveň někdejších agresorů, kteří ho o tolik připravili.

Po roce 1989 jsme se důvěřivě otevřeli světu. Dravé a bezohledné zahraniční firmy, banky i jednotlivci, jejichž hlavním cílem bylo urvat co nejvíc, se vrhli na naši zemi. Tehdejší političtí vůdci jim v tom nejenže nebránili, ale dokonce je povzbuzovali (V. Klaus: „Jen víc takových Kožených“) a asistovali jim.

Výsledek je pro nás téměř tragický. Žijeme v zemi, kde nám toho už moc nepatří. Stát, přestože v krátké době rozprodal většinu majetku, má obrovský dluh. Je nám předkládána úpadková kultura a vnucován konzumní styl života spojený s rychlým zadlužováním rodin. Lichva a prostituce už začínají být prezentovány jako normální způsob podnikání. Vychytralost už má přednost před poctivostí, překupnictví před pracovitostí.

Kdo zastaví tento úpadek?

Duše národa volá o pomoc. Nenechme ji zahynout.

Slávek Popelka 

Dále doplňuji tento článek dalšími informacemi o našem slovanství. Čím více dnes máme informací, které vycházejí na povrch, tím lépe pro nás. Informace se mohou lišit, ale nakonec i tyto budou dávat dobře skládající mozaiku všeho, co nám vládnoucí elity utajují a to jen proto, aby nás lépe ovládaly. A tady je pohled na toto téma od našeho Matěje, autora knihy Templáři, http://energieupramene.blogspot.cz/2015/11/ahoj-templari-iii-dil-kapitola-16-19.html a pozdější díly zde uvedené a částečně i tam tato problematika uvedena.
Iv

Ve škole se učíme podle systémního projektu Globální chronologie, jejíž základy položil Skaligera s Petáviem v 16. a 17.st.. Vznikla z jednoho krátkého letopisu z 10.st. z oblasti středomoří, což zní jako fór, ale bohužel je to pravda. Z ní byly fantomních duplikáty vytvořeny dějiny starověku, středověku i novověku. Amen...
Chtěl jsem komentářem reagovat na jednotlivé odstavce, ale to bych musel napsat několik knih.
Tak budu reagovat pouze na Vaši zmínku o Maďarech. Možná si pak představíte rozsah a strukturu lží a záludných tezí, které jsou vyučovány od poloviny 18.st. ve školách téměř celého světa. A to jenom proto, aby někdo mohl rozdělit bílou rassu na segmenty, které pošle proti sobě. Panovat pak už je fíííííí, lehounké.
Maďaři nemohli přispět k pádu Velké Moravy, z prostého důvodu, Ještě totiž neexistovali. Toto plemeno /už/ se svým zvláštní jazykem, udajně přišlo z oblasti Pripjaťských bažin na přelomu 9. a 10.st., Ovšem podle Y-DNA haplo-map v té době přicházeli do Karpatské kotliny pouze Sikulové. Název vznikl v postupce Skýt /sokol/, Skoloci /jasné/, že?, Sikulové /rovněž sokol/, což mají být "nejmaďarštější" Maďaři. Jenomže genetika Sikulů (podle Klosova) mluví jasně - R1a1 15%, R1b1 18%, Q 4%, N 2%. Dokonce v případě R1b1 ani jeden vzorek haplotypu nevykazuje typický aziatský původ. Jinak řečeno všechny vzorky jsou naprosto evropského původu s nepatrnou příměsí mongoloidní haploskupin Q, jež ovšem do slovanského prostředí Karpatské kotliny příšla s poslední invazní vlnou Slovanů z oblasti střední Asie. Tak, že z pohledu genetiky, po vpádu takzvaných etnických Maďarů z 9-st. ani stopa! Toto říká věda, nikoliv já. A teď trocha his-TOR/A/-ie.
Maďarizace jako už masivním sociálním a politickým jevem, který začal v naprosto slovanské Karpatské kotlině teprve na počátku 19.st.. Je spojen s grófem Széchenyi/Sečéni/, Lajosem Kossuthem /Košut/ a Sándorem Petofim /Alexanderem Petrovičem/ a Miklósem Zrínyim . Všichi tři byli čistokrevnými Slováky a Zrínyi byl Srb. Zvláštní, že?
A to byla přesně doba, kdy se začaly šířit maďarizující nacionální bludy.
Původ oné záhadné ugrofinské řeči... jíž má bát maďarština byl už dávno velice jednoduše rozřešen, ovšem neroztrubován, jak má Systé ve zvyku!
Po Bitvě u Moháče vítězní Turci, začali během cca 300let Karpatskou kotlinu kolonizovali. A bylo to realizováno hlavně formou správců nad místním naprosto slovanským obyvatelstvem. S nimi samozřejmě přišli i obyčejní Turci. A teď něco lingvistiky.
Tajemná maďarština z "Pripjaťských bažin" je vytvořena z cca 30% flektivních /ohebných - časování, skloňování/ slovanských nářečí kotliny, včetně přejatých slovanských slov. Dále z podobného dílu agltinního /tvořeného na základě přípon/ jazyka Turků. Dále to je směs mladé němčiny, latiny atd.! Aby maďarčina mohla fungovat jako komunikativní a literární jazyk, tak byl přizván vzdělaný zednář František Kazinci, který vytvořil pro vznikající jazyk dalších víc ja 1OOOO slov. Nádherným příkladem je "maďarská" věta: Drága az a ritka káša. Slovensky to zní: Drahá je táto riedka káša.
Nu, a ti slavní Maďaři grófa Sečéniho vznikli až v 19.st.! Těsně před jejich slavnou revolucí r. 1848-9. A tak se slavně zapojili do toho tehdejší revolučního "maglajs", jež spustil socialista a zednář Karel Marx.
 Matěj

2016 VELKÉ VÝROČÍ: Před 332 lety porazila Evropa muslimy u Vídně!

 

Velká vítězná bitva křesťanů s muslimy u Vídně

Evropa si 11. a 12. září připoměla velké vítězství. V roce 1683 porazila vojska Svaté ligy Osmanskou říši u Vídně a zabránila tak expanzi muslimů dál do Evropy.

Ve druhé polovině 17. století se Evropa dostala do vážných problémů. Osmanští Turci využili toho, že byly evropské státy vyčerpané dlouhou a náročnou 30letou válkou. Obsadili celý Balkánský poloostrov, více než polovinu Uher a v plánu měli zničit Rakousko.

To by pro Evropu znamenalo doslova katastrofu. Osmanům, kteří vyznávali islám, by se tak dostal do rukou poslední obraný val ve střední Evropě. Po pádu Vídně by následovalo obsazení jak celého Rakouska, tak i Českého království. Cesta do západní Evropy by byla volná.

Vídeň v od léta 1683 obléhalo až 138 000 krvežíznivých vojáků Kary Mustafy Paši. Hlavní město habsburské monarchie chtěli vyhladovět a pak buď jeho obyvatele přivést k islámské víře, nebo je bez milosti pobít.

Evropa si naštěstí uvědomila obří riziko a spojila své síly k boji s touto hrozbou. Utvořila Svatou ligu. V ní se spojila vojska habsburské monarchie, několika států Svaté říše římské a Polsko-litevské unie. Dali dohromady armádu, která sice čítala jen 70 tisíc vojáků, ale 11. a 12. září u Vídně na hlavu porazila osmanské bojovníky. Evropa byla zachráněna.

Při obraně Vídně a záchraně Habsburské monarchie se výrazně vyznamenal i jeden šlechtic, který pocházel z Čech. Byl to Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Jeho dědu Kašpara Kaplíře ze Sulevic přitom Habsburk Ferdinand II. nechal popravit roku 1621 za účast na stavovském odboji.

Poznámka: Na Slovensku nyní vzniká slovanská koalice:http://hnutieo2h.sk/

Konec tolerance

Patříme vždy k sobě.

Staré národy, které pomáhali a tolerovali zlo i ve chvílích, kdy jim šlo o „krk“ byly nakonec tím zlem poraženi. Dnes se znovu opakuje scénář, kdy například Slované na tuto tolerantnost doplatili a dnes se jedná o celou Evropu. Máme tu dnes naše vlády, které neberou ohled na svůj národ a chovají se jako vlastizrádci a pak Sluníčkáře, kteří svou tolerantností napomáhají také k rozkladu svého národa a vlasti. Vlády to vědí a snaží se například omezit palné zbraně u jednotlivců pro možnou obranu rodin. Tyto aktivity jsou směšné, jelikož kdo trochu zná fyziku a chemii se dovede zabezpečit velmi dobře a v některých případech i účinněji. Dostali jsme se do stavu, díky našim vládám, kdy nám jde již o všechno a v tomto případě každá tolerantnost nemá opodstatnění, jinak budeme jak ovce, vedené na porážku a myslíte, že druhá strana bude mít slitování. Ne, nebude! Kdo usiluje a napomáhá našemu zničení musí být potrestán. Naši dědové, otcové položili za nás své životy, trpěli v koncentračních táborech a my budeme nadále tvrdit, že máme holé ruce? Nemáme holé ruce, máme tolik prostředků na obranu a to i bez zbrojních pasů a to je jediná možnost nás, jak reagovat na chystanou vlastizradu.

Nyní zde uvedu video Petra Chobota, který tentokrát dost trefně popsal nynější těžkou situaci ve světě. Chytněme politiky, Sluníčkáře, masmédia, havloidy a vlezřítěle USA za flígr a vyměťme náš český dvorek.

Proti bolesti a pro zdraví

Nedávno mně došel mail, týkající se odstranění a léčení některých poruch těla. Tato informace byla známá již za totality a opět mně to připomnělo skoro zapomenuté znalosti a proto jsem se rozhodl tento poznatek zde uveřejnit. Je to dle mých zkušeností rozhodně lepší zkusit každý individuálně, než polykat chemii a jiné složité metody a přitom dáváte možnost tělu zapojit samoregulaci uzdravování. Je to na každém z vás.

LÉKAŘI o tom mlčí! Kovový můstek je aplikován na všechny postižené oblasti, po které  bolest zmizí.

Jedná se o tzv.  můstek a přikládá se na všechna postižená místa, po které bolest zmizí. Je to zázrak? Řeknu vám, jak se dělá tento můstek. Je třeba vzít kus široké náplasti a na ni nalepit pásek fólie (alobalu) široké 1 cm vodorovně a 1,5 cm svisle, přičemž 1 cm horní a spodní části náplasti nechat volnou náplast, a vlevo a vpravo po 1,5 cm.

Můžete používat i menší náplasti - to si vyzkoušíte sami.

Je to proto, aby se náplast mohla nalepit na tělo tak, že pásky fólie jsou vždy svisle.

Koupila jsem v lékárně široký svitek lepicí pásky (10 cm na šířku a 10 metrů na délku), odřízla jsem 15 cm, nařezala jsem proužky pečicí folie (alobalu), nalepila na náplast, jak je popsáno výše, a přilepila na postižené místo.

Do rána byla bolest pryč, ale chodila jsem  s nálepkou ještě další dva dny. Více se bolest neobjevila, ale nevěděla jsem, co bylo příčinou.

Můj dědeček si léčí fólií srdce, říká, že mu to pomáhá. Přilepil si "můstek" v oblasti srdce - a vše v pořádku. Když ho rozbolela hlava, také použil na pomoc fólii ..

Jednou v noci jsem se probudila se silnou ostrou bolestí v palci na noze. Bez zjevného důvodu. Nikdy jsem nebyla nemocná, a najednou taková ostrá bolest. Někde jsem četla, že je to "dna" a že bolest jde velmi těžko odstranit. Jak jste si mohli myslet, samozřejmě, že jsem aplikovala fólii. Omotala jsem si palec fólii, upevnila bandáží a připravila jsem se trpět po zbytek noci, protože při takové bolesti není možné spát. Ale netrpěla jsem, protože za 15 minut bolest ustoupila a já jsem spala dobře. Palec nebolel.

Moje známá s pomocí fólie trvale krotí svá játra, ve kterých se jí objevuje zánět, když dělá chyby ve stravování. Dobrý lidový lék, viďte.

Ukazuje se, že, fólie je vhodná nejen pro pečení v troubě, ale i léčí! Pokud máte obavy z bolesti zad nebo bolesti ledvin. Nebo když vás bolí ostruha v patě tak, že nemůžete udělat ani krok, Máte takové problémy? Pokud ano, vezměte fólii a lesklým povrch přiložte k bolavému místu. K vašemu překvapení a radosti, bolest po nějaké době přejde.

Fígl je v tom, že bioproudy, vysílané naším tělem na biologicky aktivní body se odrazí a vrátí se zpět do meridiánu, odkud vyšly. Jedná se o velmi příznivý vliv na postižený orgán, se kterým je spojen meridián.

Takovým snadným způsobem lze odstranit některé problémy, odstranit bolesti, které se vám objevily. Takovému efektu se poddají i keloidní jizvy, které zůstanou po operacích v místě chirurgického řezu.

Kupte si fólii a léčte se, pokud ne sebe, pak poraďte přátelům, kteří mají problém. Snad někteří lidé budou vděční.

Nassim Haramein 2015

Nejnovější přednáška Nassima Harameina "Propojený vesmír" v rámci Modern Knowledge Tour 2015. Záznam byl pořízen v Torontu 16. srpna 2015 a je nyní zveřejněn Facebookovou komunitou pro ČR a SR se souhlasem Christophera Russaka a asistenta Nassima Harameina.

Bez USA a bude klid

K tomuto videu není třeba žádný komentář. Kdo rychle pochopí, že USA stejně končí s úlohou "světového četníka" zachrání svoji zemi od záměrné devastace. Na co čekáme? Kdo je tedy terorista, nebo vyrábí terorismus a ještě dostane Nobelovu cenu - svět se zbláznil, nebo je praštěnej pantokem?


Edgard Cayce - události se spustí obnovením vulkanické činnosti sopky Etny. Signálem předcházejícím těmto změnám by měla být zvýšená tektonická aktivita ve Středozemním moři a oblasti Etny a dokonce říká, že se zaznamenaná i větší aktivita Vesuvu. Sleduji již čtyři dny tento vulkán, který se probudil a nemíní ustat, tedy již by měl nastat spouštěcí okamžik.

Rusko, UFO a GP

Nyní nasratý GP se svýn proslovem "Život je svině" a bude húř, smrade! Nutno cíleně měnit nahraný Matrix GP a to: 1 Zachovat státnost Sýrie.2 Rozložit Turecko, SAR a tím i Deach(ISIL). 3. Resetovat Izrael(vrátit zpět Golanské výšiny Palestině - vydatný zdroj vody). 4. Resetovat USA a EU. 5. Resetovat Ukrajinu finančně a to tak, aby západ zaplatil jeho dluhy, anglánští bankéři krachnou.........

Na záznamech při ničení nepravidelné armády USA v Sýrii byly zjištěny při ruském bombardování Deach (ISIL) dva prolétající objekty, známé jako UFO. Na záznamu televize Russia Today (RT) to objevili ufologové z Mexika. Tyto objekty byly spatřeny až po nastavení infračerveného filtru.

Ze záznamu je evidentní, že UFO velmi pozorně sleduje vojenskou  akci ruských vojenských sil v Sýrii a zdá se, že do nich i nějakým způsobem zasahuje. Tento typ UFO patří do jiné než destruktivní skupiny GP a nasvědčuje tomu, že spojeným sílám GP se již nedaří udržet starou politickou a ekonomickou situaci zde na Zemi.

Co toto je za fotografii? Není to náhodou McCain a Deach(Isil) na párty? To je divadlo!

  
Souvísející článek: http://energieupramene.blogspot.cz/2014/05/formace-ufo-smerujici-k-zemi.html

A ještě něco pro relax, nezoufejte: http://energieupramene.blogspot.cz/2015/09/silo-znic-vsechno-temne-zde-na-zemi.html

 

Ahoj templáři III. díl, kapitola 16 - 19

16.  kapitola

Dokonči to v klídku, Matěji. Copak je to vůbec možný? Když jsou na jedný straně Picasso, Moore, Dalí a Hepworthová a spol., který už možná nikdy na vlastní oči neuvidím. A večer k tomu všemu do toho vpadne Brad Mehldau, kterýho jsem taky ještě naživo neviděl a neslyšel. Já se z toho pominu! Kdo se má v takovým blázinci soustředit? To je celá Hipi, vždycky, už jako mladá, vytvářela všude děsnej zmatek. Ještě štěstí, že v šedesátkách emigrovala. Jinak se snad ten pitomej opus v osmdesátým devátým odehrál už nejmíň dvacet let před tím. A v těch devadesátejch by už nebylo lautr co v Československu rozkrást.

Co si to tam meleš, Matěji?

Nic, chválím tě. A proč ten kalup s tou kávičkou, to sis musela popálit chřtán, ne?

Aha? Chval dál, ale nemusíš tak zhurta.

Zhurta? Zhurta jsem lautr vedle sebe, víš?

Aspoň si, Matějíčku, můžeš zaštěkat sám na sebe, haf, haf, haf!

Co blbneš, ženská, copak nevidíš, jak jsem se lekl?

Vidím a jásám.

Nojo, ale lekli se i naši spolučumící. A co když nás vyvedou?

Hele, Matěji, tady v Anglii, když zaštěkáš jednu sérii, tak se nic neděje. Ale kdybys začal ihned štěkat druhou...

Tak co, Hipi?

Tak dostaneš přes hubu.

Dyť já jsem přeci neštěkal!

No, snad bys nechtěl, aby to potkalo mě, gentlemane?

Hele, Hipi, hlava mi z výtvarna už třeští a před tou muzikou by to chtělo pauzu. Klídek, kafíčko a pokecat o životě, jako při tý naší cestě za Renet do Southamptonu a zpátky. Ale před tím se projdem, ne? Ať můžu doma udivovat svou dojmologií ze stále ještě velmi mocný světový metropole. Neboť ona je až po vrch nacpaná zednáři, ilumináty, bankéři, burziány a šedejma eminencema všeho druhu. Tedy lidmi, co čachrujou s mocí v zemičce, kde kraluje chudičká, drobná a srdečná královna, o který bídný konspirátoří tvrděj, že je reptilián mlsající při obřadech krev malejch dětí. A představ si, ono jí zatím stařence nešťastný zatejká do Buckinghamskýho paláce! A víš proč? Protože prej nemá chechtáčky na opravu jeho střech. To jsou mi věci, co? Dyť ještě nedávno, tedy když jsem byl mladej kluk, tak Windsorové vládli říši, nad níž slunce nezapadalo. A dneska? Přestože se říká, že tato monarchie je pouze folklorní záležitostí, tak bez tý ubohý stařenky se stále nemůže šustnout nic v Austrálii, na Novým Zélandě a ani v Kanadě! Což jsou pořád území jednoho celýho kontinetu, pak rozsáhýho souostroví a k tomu patří ještě celá půlka severní Ameriky. A tenhle celej cajk má stále privilegovanej statut dominia:

„To znamená samosprávné pospolitosti uvniř britské říše, jež jsou si svým postavením rovny, protože je spojuje společná oddanost vůči koruně, neboť se sdružují svobodně jakožto členové Britského společenství národů“.

To je machrovská, ale rovněž i právnicky zcela vyčuraná, a skoro svobody-milovně se tvářící citace, že? Z tohoto výlučnýho týmu už ovšem vypadla v r. 1948 Irská republika, a v r. 1961 ta Jihoafrická. A samozřejmě i ostatní „koloniální plevy“, jakými byl další žďabec, třeba pitomá to třetinka ostatní Afriky. No, a nelze zapomenout na - od 16. st. kolonizovanou sub-mrňavou Indii -, jejímž výsledkem pak v 19. st. byla ta Britská? Kterou naštěstí zrušil Gándhí. A představ si, Hipi, že v tomhle velice kraťoučkým a neúplným výčtu velmi typický, anglo-saský-dobroty, chybí spousta území jež neuvádím z důvodu stručnosti. Jo, ale musím připomenout pojem - neokolonialismus. Do kterýho by docela dobře zapadla ještě spousta dnes se suveréně tvářících států. Jeden z nich si dokonce stále hraje na „světovýho šerifa“!

A tahle korunovaná něšťastnice ještě ke vší tý výše uvedený hrůze vlastní tuny zlata, který si „možná velmi /ne/prozřetelně“ uložila na konci minulýho století pod střechu Čínský centrální banky. Ale je pravda, že nikdo na tomhle světě nemá patent na rozum, že? Proto asi teď ona maminka, babička a prababička „budoucích Britskejch monarchů?“... nemá na opravu těch svejch díravejch palácovejch střech! Chápeš to, Hipi? No, možná, že ti Číňani už s tím zlatem ani nebudou chtít moc hejbat, co říkáš? A rači mě, Hipi, ihned, než se pobliju, zaveď do tý nejlevnější z londýnskejch putyk.

Ale, Matěji, tady v okolí najít knajpu, to bude docela těžký. Možná snad někde dole u Temže na náplavce. Ale tam je někdy dost nebezpečno a ty, jak na tebe tak koukám, zrovna nevypadáš na ranaře.

Hele, Hipi, možná nevypadám, ale jsem! Pokud tedy nestačím utýct. A přesně proto si nás nikdo ani nevšimne. Prostě pobuda s kráskou jdou..., no hele! Musím ti říct, ženská, že ti to teda sekne. A cos udělala s ksichtem? Dyť vypadáš tak na nejvejš jako hodně pěkná čtyřicítka?

Dík, pobudo, za poklonu. A já za to platím drink...

17.  kapitola

Musím říct, že na mě Londýn, kromě tý elektrárny s názvem Bankside, jinak Tate Modern, z kterýchž to se nečoudí, zatím moc nezapůsobil. Ale ta hospoda, kam mě Hipi zavedla, ta mne fakt nadchla. Čisťounká a ke všemu i zvláštně voňavá! „Prej na uplivaný náplavce“?

Co to tu, Hipi, voní?

Voní? Jo, to jsou ty aranže květin, koření, bylin, ovoce a bůh ví čeho v těch miskách na stole.

A to ten mrňousek je schopnej tak líbezný vůně?

Ne, ty zrovna teď vnímáš pouze tu výslednou. Ale každej stolek tady má misku  se svojí charakteristickou vůní, jíž začneš vnímat, až když usedneš k tomu svýmu, kterej si vybereš. Já jsem postupně vyzkoušela všechny. No a teď, když jsem v týhle části Londýna, tak obvykle zajdu do týhle hospůdky a usednu vždy pouze k tomuhle kdysi mnou vybranýmu stolku. Pak za malou chvíli, když začnu s touhle mističkou sledovat Temži, tak se najednou začne oddělovat od tý výsledný... přesně tahle konkrétní vůně. A já při tom vzpomínám na ty dávný vltavský nábřeží, který mi to tady kolem trochu připomíná.

Ty sem, Hipi, chodíš tesknit?

Jo, dá se to tak říct.

Tobě se furt stejská po Praze?

Já nevím, jestli stesk je zrovna pro tohle vhodný slovo, a taky jsem to nikdy jako téma nerozebírala. Je mi tu prostě vždycky hezky u srdce, víš?

A proto jsi mě sem dovedla?

Jo. A taky pro to, že tu není draho, skrblíku.

Hurááá!

A co si dáš?

Na co sem chodíš ty, Hipi?

Na jejich výbornou whisku s úžasnou ovocnou mísou.

To je teda něco úplně přesně stvořenýho i pro vegouše Matěje.

A tady se neobsluhuje?

Ne, teď zajdem za bar okusit nabídku. Pak vyberem a začnem si medit.

Žasnu, tuhle formu demokracie jsem v Londýně fakt nečekal. A jak budeš potom řídit, dyť k tobě domů to máme dost daleko?

No, nechodím se sem opít, ale jak jsi říkal, spíš vzpomínat a možná i trochu přemejšlet. Obvykle to spojím s něčím podobným, jako je dnešní Mehldaův koncert. Víš, Matěji, ono tohle město a jeho různý části jsou někdy až neuvěřitelně vzdálený všem zažitejm představám a předsudkům zvláště lidí, který tu jsou jako ty na skok a prvně. Je to pořád rozlohou jedno z největších evropskejch měst, kde se svýho času a rovněž i dnes potkává obrovský bohatství, moc a vzdělání s chudobou. Ale i s neuvěřitelným stupněm negramotnosti. Když tady popojedeš o pár kilometrů dál, budeš mít pocit, že ses ocitnul v jiný zemi, či dokonce na jiným kontinentu. A navíc i v jiným čase. Když tady člověk žije, tak než Londýn trochu pozná, dlouho nebude mít nutkání a touhu vyrazit do světa. Tady je ten svět doslova přítomnej. Zvláště v době, když jsem tu začala v šedesátejch letech žít, tak tohle byl pro mladou českou holku nepředstavitelnej a už skoro realizovanej ráj.

Nojo, ale když jsme jeli do Southamptonu, tak jsi mluvila o něčem naprosto jiným.

Jo, ale to jsem mluvila už o době svýho manželství. Protože jako svobodná jsem tu zažila pocit neuvěřitelný svobody, která se nedala srovnat s ničím, co tehdy bylo u nás. A to ať už se jedná o jakoukoli sféru života. Tím nemyslím jenom na muziku a vůbec kumšt, protože tehdy, vlastně pár let po válce se tu ještě stále opravovalo, to co tu ta mrcha vyvolaná „člověkem“ zničila. Byla tu spousta pracovních možností. Lidi k sobě byli vstřícní a to se vztahovalo i na nás cizince. A to nejenom proto, že Londýňani na ně byli od koloniálních časů zvyklí, ale že je už tehdy brali jako běžnou a už dávno vyřešenou sociální záležitost. Ale v dalších desetiletích začalo pomalu, aniž bychom si toho byli nějak přímo nuceni všímat, plíživě přimrzat. Začala pomalu mizet ona podivuhodná vstřícnost, a to nejprve ze strany úřadů, proto jsem se taky narychlo vdala. Pak se začalo ochlazovat i na úrovni zaměstnavatelů. Nakonec to šlo z kopce i u sousedů a známejch. Lidi začali stále víc a víc makat, než si užívat života. A pomaloučku to tady sedalo na prdel. Podobně jako u nás v Čechách, kdy se po euforii z počátku devadesátejch let s přicházející realitou začala vytrácet radost a chuť tvořit a život se čím dál míň dal nazvat radostí, až z něj nakonec v první dekádě 21. století byla tady i u nás doma mrtvola... Tak, Matěji, na zdraví a pusť se do toho nádhernýho ovoce.

Na zdraví, Hipi, a přestaň tesknit. Ale s tím, co se odehrálo u nás, jsi to vystihla  moc dobře. A ta tebou vnímaná paralela Praha-Londýn mě docela překvapila.

Víš, Matěji, já jsem realistka a domů lítám několikrát za rok, zvláště dokud ještě žila maminka. A Praha na mě rok co rok, hlavně po přelomu tisíciletí, začala působit jako víc a víc ulítaná a děsně utahaná coura. V poslední době už skoro mrtvá coura. Navíc se snažící mluvit ušmudlanou angličtinou. Proto si teď rači hned na letišti půjčuju auto a mažu na Vysočinu, kde jsem taky jako dítě pár let žila.

Tak jo, rekapituluj dál, je to pro mě „podmoklaňáka“ hodně zajímavý a objevný téma. Ale, Hipi, kecáme a kecáme, pijeme a jíme, není už čas vyrazit na Bradovo virtuozně skladatelský a aranžérsko mimický šou?

Jasně, tfuj, tfuj, tfuj, jdeme na to...

18.  kapitola

Když jsme vstoupili do chrámu sv. Pavla, skoro ještě nikdo tam nebyl. Ten chrám na mě činil asi takovej dojem, jako když v zšeřelý místnosti před váma najednou povstane vysokánská ženská ověšená honosnejma šperkama na povadlý pleti. Oblečená v těžkejch brokátovejch šatech, co připomínaj krumplem zdobený brnění. A ty nemůžeš dál a ani zpátky. Nejde se nadechnout a člověk už ani nechce nic vidět. Prostě všechno kolem začne vytvářet a působit dojmem nedostatku vzduchu, světla a rovněž i jakýhosi druhu pomatení, což tady způsobovaly nejenom ty obrovský vnitřní poměry, podepřený těžkopádným podpěrným systémem, kterej hmotu stavby neodlehčuje, ale působí jí hrozivou, těžkopádnou a jakoby připravenou... náhle spadnout. Podobnej dojem jsem měl i ze studenejch fresek v klenbách. No prostě zhmotněnej chlad pocit vlhka a číhající pasti. Žádnej francouzskej šarm, italská lehkost a slovanskej smích, ale imperiální nuda. To si teda páni z Pen-klubu vybrali místečko! Nejspíš to asi mysleli tak, že by to tady Brad mohl trochu ohřát, než „třeba na jazz zadara“ přikvačí chudinka královna, co myslíš, Hipi? Ale v duchu si furt říkám, kampak asi postavili piáno? Ať ho postavili kam postavili, tak teda Brad, než to tady trochu zabzdí, bude muset dělat pěkně dlouho kyselo-vlhko-zmrlzý ksichty. A protože tu jeho mimiku při hře miluju, tak jsem byl fakt moc zvědavej, jak tady v tý optický ledárně bude pocukávát pusou, nosem, obočím a bradou. Nojo, Brad-ou? A protože jsme klavír zatím nikde neobjevili, tak jsme tou výstavkou britský koloniální moci pod obrovitou střechou sv. Pavla bloudili sem a tam. Já teda fakt nechápu, proč tohle město i tenhle chrám na mne působí tak stísnujícím dojmem. Nejspíš to je starej, ale furt působící komplex z toho, že jsem ho nestihnul navštívit v tu správnou dobu, tedy ve svejch mladejch letech. Nojo, ale za trockistů se do Anglie jezdilo jen načerno a pouze nastálo! A na to jsem nebyl stavěnej. Ale pak mě napadlo, člověče neblbni, nevyčítej tohle Londýnu. Dyť vono tohle město a ani tenhle kostel za to vůbec nemůžou. Protože za tu - možná jenom tebou vnímanou nestvůrnost - je zodpovědná, jen nepříliš odpovědná moc systému směřovaná k nám obyčejnejm lidem! A vlastně buď rád, že seš tady s Hipi a těšíš se na Brada!

Tak co tomu říkáš, Matěji?

No, piáno tu není, Mehldau tu není, lidi tu nejsou, nespletl si tatík, či šéfové  Pen-clubu datum?

Hele tatík je racionál, kterej se nikdy v těchto věcech neplete. A zvláště když chce rychle vystrnadit mnou nevhodně vybranýho a dokonce domů přivedenýho hosta. A Pen-klub taky není žádná šaškárna!

No, to asi ne, proto v něm taky nejsem. Ale von starej Pán-club už něco od roku 1921 pamatuje, a proto nikde neroztrubuje, kdo tuhle organizaci pomáhal zakládat. A vzhledem k tomu, že Anglie je prolezlá tajnejma bratrstvama, a to nejenom zednářstvím, tak si myslím, že i tady v Pen-klubu se bez nich a bankéřů nehne ani suchej list. Kdo jinej by tak dobře rozvinul kariéry kdysi posmívanejch a chudejch autorů? Ale když už pak byli vybráni, tak samozřejmě těm snaživejm a většinou i velmi nadanejm spisovatelům toto nadšení, s jakým pak začali psát v duchu Pen-charty, bylo i patřičně honorováno. Byly to výpovědi o svobodět tisku a multikulturalismu. O svobodě za těch a těch vládců, vlád, úřadů a institucí, jako jsou jejich sponzory vlastněný banky, armády, OSN a dnes i ta přiblblá a z migrantů vyjevená EU. A pak zase o nesvobodě a útlaku, kterej způsobujou jiní vládci a země, jako „např.“ dnes ten zatracenej „šmejd“ Putin a Rusko. Pak znovu a znovu příchází multikulturalismus s nezbytným respektem mezi národy, rasami, třídami a náboženstvími. Rovněž pak velmi nadšeně a bojovně pojednávají o hladovění milionů dětí, který chudinky nemaj co do pusy a střechu nad hlavou. Nojo, ale vždyť ti už potom takhle píšící a v zadání páníčků rozjetí šmejdi přeci moc dobře vědí, že jejich panstvo, co jim občas hodí ze svýho hlediska almužničku, kdyby jen trochu chtěli, tak je na světě, teď a hned, nejpozději zejtra - Ráj. Taky už vím proč nikdy nedostal a nedostane cenu Pen-clubu třeba místní David Icke. Brit jako poleno, kterej už skoro třicet let píše přesně o těchhle samejch, kteří „kdyby chtěli...“, ale oni, Hipi, nechtěj! No, a to je asi proto, že předseda Pen-klubu, tomu klubu nevelí, ale je jen pověřeným loutkovodičem těch nadanejch píšících. Přitom on sám je rovněž jen za paňácu a tajtrlíka, kterej je řízenej Globál-Predátorem! Stejně jako třeba korporace, bankéři, politici a vzdělávací, sociální, zdravotní i náboženský sytémy.

Ale najednou jsme od někud zaslechli preludovat piáno! Jo! A za chvilku basu, pak bicí, a už to jede! Nojo, ten Mehldau-band se kvůli pro jazz nevhodný chrám-hal-akustice schoval za rohem v podloubí pod nižším stropem. Hipi, mažem tam!

A za pár minut tu byl takovej hýc, že to sv. Pavlíček nezažil od přestavby, kterou tu v sedmnáctým století prováděli dočista propocený, anonymní a udřený stavebníci pod vedením sira Christophera Wrena... 

19.  kapitola

Druhej den ráno mě David nalodil do velikánskýho černýho meďoura a už jsme fičeli do Doveru. On je renomovanej vážnej jazzovej i studiovej muzikant. Pak skladatel, aranžér taky podnikatel v branži, kterej po mámě mluví obstojně česky. A tak jsem se těšil, zvláště po mým včerejším zážitku s Bradovým bendem na příjemnou debatu o muzice. Jenomže on mně krmil ucho tím, jak to v Anglii, Evropě v Americe a vůbec všude po světě v muzice chodí. Chvíli jsem poslouchal v naději, že uslyším něco o kumštu. Ale až po delší době, skoro až v Doveru jsem pochopil, že on vlastně vůbec nemluví o muzice?!?

Teprve při nalodění na trajekt mně ťulpasovi došlo, že ta jeho samomluva mohla bejt vlastně o čemkoli! Třeba o obchodu, dopravě, politice, bankách, zdravotnicví, školství, nebo dokonce o válce a nemocech, či katastrofách. O kterejch jsem jednou úplně zděšenej zaslechl prohlásit jednoho slovutnýho finančníka, že vlastně tyhle poslední tři položky nejvíc podporujou a produkujou ekonomickej růst. Tedy suma-sumárum, když se skoro všechno zničí (tedy i kumšt), tak je dokonale zaděláno na ekonomickej boom. No, a on mně to samý potvrdil i prvotřídní muzikant, a navíc syn velmi soudný Hipi, kterej tenhle mustr mohl naštudovat pouze a jen v nějakým přísně globálním, ekonomicko-válečnickým kurzu. A představte si, on tohle pochytal mezi umělci! No chápete to?! A v tý jeho samomluvě naprosto chyběla jakákoli zmínka o slečně Můze. Byla tu hlavně řeč o agentech, honorářích, kolik koncertů měsíčně musí stihnout a tak. Nejlíp tedy při co nejdelších šňůrách a vždy v pokud možno velkejch městech. Asi proto, že v těch menších nejspíš žijou jen burani a na venkově už pouze chrochtající debilové, vepříci, krávy, mrkve, křen a cibule. Když jsem mu sdělil, že jsem nejspíš z tý kategorie chrochtajích, tak vypadal dost udiveně, ale pak se pobaveně a vědoucně usmál.

Ty jeho umělecký štace musej vždy vycházet tak, aby na nich měl svý už několikrát vyzkoušený kolegy. Ti musí bejt připravený pěkně v lajně k výběru a použití. Měl jsem pocit, že v jejich případě sice hovoří ještě o umělcích, ale o jakési podřadnější kategorii, než je jeho výsost - On. Myslel to asi tak, že to jsou pouze  perfektní profíci, ale v žádným případě se nejedná o všestranný persony, jakou je On. Opět to tedy typickej projev patriarchálně, hierarchickýho uspořádání v mustru kumštýřský pyramidy, kde nejenom hudební, ale všechny umělecký celebrity kopírujou onu mocenskou. A rabové v nižších patrech jsou povinni posloužit svým uměním chrochtajícímu panstvu..., uf, při hostině!

Taky jsem nechápal, proč jsme nepoužili ten zázračnej podmořskej tunel, kterým by byl ve Francii za půl hodinky. Když jsem se ho na to zeptal, mávl rukou a řekl - moc drahý. No, a tak jsem se přestal ptát, protože jeho svět a zkušenosti mi už nemohly sdělit nic novýho. A docela mě hlavně kvůli Hipi zamrzelo, že jsme se vůbec nedostali k muzice a třeba k tomu včerejšímu koncertu jeho kolegy Breda Mehldaua v Londýně.

David mě pak vyložil na autobusovým nádraží ve Zwickau. Popřál mi šťastnou cestu. Já jemu tfuj, tfuj, tfuj ke koncertům. A k životu to, nechť se mu podaří zdolat ještě pár dalších schůdků jím uctívaný pyramidy. A bylo to...

Možná jsem díky týhle nečekaný zkušennosti opět o větší fous mimo. Ale zároveň zas o moc zmatenější a smutnej. Téměř celou další cestu starým kontinentem  jsem v autobuse prospal. A tak skončila moje spanilá jízda do Windsor-landu a zpět do svý chalupy v Podmoklanech. Všechno, včetně Renet, Hipi, Tate Modern Galery a Brada Mehldaua za necelý čtyři dny. A díky Hipi, skoro zadara...

Autor: Matěj

Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861