Technologie zkázy. O teorii tzv. oken amerického sociologa
Josepha Overtona.
Veškeré pokrokové lidstvo, jak nás označují, naprosto
přirozeně přijalo homosexuály a jejich subkulturu, jejich právo uzavírat
manželství, adoptovat děti a obhajovat svou sexuální orientaci ve školách a
mateřských školkách. Snaží se nám dokázat, že je to všechno přirozený běh věcí.
Lžou nám.
Lži o přirozeném běhu věcí popřel americký sociolog Joseph Overton, jenž popsal
technologii změn společenských postojů k otázkám kdysi pro společnost tak
zásadních.
(Joseph P. Overton (1960‒2003), bývalý viceprezident
centra Mackinac Center for Public Policy. Formuloval politickou teorii změn
představ o problematice veřejného mínění, posmrtně nazvané „Overtonovo okno“.
Zemřel při leteckém neštěstí).
Přečtěte si o tom a pochopíte, jakým způsobem legalizují
homosexualitu a manželství stejného pohlaví. Uvědomíte si s určitostí, že v
Evropě bude již v příštích letech završena legalizace pedofilie a incestu.
Mimochodem, stejně jako dětské eutanazie.
Co ještě můžeme akceptovat v našem světě pomocí
technologie, o které píše Overton?
Funguje totiž spolehlivě.
Joseph Overton popsal, kterak byly pro společnost naprosto cizí myšlenky
vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec legislativně
ukotveny.
Podle „Overtonova okna“ existuje pro každou myšlenku nebo
společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence
široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit
legislativně. Okno se posouvá ze stádia „nemyslitelného“, tzn. veřejné morálce
úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia „aktuální politiky“, tj. stává se
široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech.
Nejedná se o vymývání mozků jako takové: technologie je mnohem delikátnější.
Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího
působení na společnost, která se stává její obětí.
Rozeberme si na jednom příkladu, jak začíná společnost krok za krokem nejprve s
diskusí o něčem nepřijatelném, posléze to považuje za vhodné a nakonec se s
novým zákonem smiřuje a zaštiťuje kdysi nemyslitelné.
Zvolme si něco naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba
kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého.
Je tento příklad dosti šokující?
Všem je jasné, že momentálně zatím není možnost propagovat kanibalismus (tj. v
r. 2014), protože se společnost postaví proti. Taková situace znamená, že
problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stadiu „okna možností“ a
podle Overtonovy teorie ji lze označit za „nemyslitelnou“.
Model nám ukáže situaci, jak ono „nemyslitelné“ bude
realizováno, projde-li všechny fáze „oken možností“
TECHNOLOGIE
Ještě jednou opakuji, Overton popsal TECHNOLOGII, která
umožňuje legalizovat naprosto jakoukoliv myšlenku.
Vezměte prosím na vědomí, že nepředložil koncepci, ale pouze popsal spolehlivou
technologii. Tedy takovou posloupnost činů, jejichž realizace vede
k požadovanému cíli. Pozor! Tato technologie může být efektivní
termonukleární zbraní ke zničení lidských společenství.
JDE TO BEZ JAKÝCHKOLIV POTÍŽÍ!
Téma kanibalismu je ve společnosti zatím ještě nepříjemné a
zcela nepřijatelné. Uvažovat na toto téma není žádoucí ani v médiích, ani ve
slušné společnosti. Zatím je to jev nemyslitelný, absurdní a zakázaný. Abychom
uvedli do souladu prvním pohyb Overtonova okna, je nutné přesunout
téma kanibalismu z oblasti radikálního do oblasti možného.
Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o
kanibalismu?
Vše je dovoleno studovat a vše mohou vědci zkoumat:
neexistují pro ně tabuizovaná témata. Existuje-li taková možnost, svolá se
etnologické sympozium na téma „exotické rituály polynéských domorodců“. A pak
se během něj bude diskutovat o historii tohoto tématu, budou uskutečněny pokusy
představit si ho z vědeckého úhlu pohledu. A tím dostaneme o kanibalismu
hodnověrné informace.
Vidíte, ukázalo se, že o lidojedství lze hovořit věcně a přitom zůstávat v
rámci vědecké slušnosti.
Overtonovo „okno“ se posunulo. Znamená to, že se přezkoumání
pozic ukázalo již zřetelně. Tímto je zajištěn posun od nepřijatelného
negativního postoje společnosti ke vztahu mnohem pozitivnějšímu.
Současně s pseudovědeckou debatou se musí bezpodmínečně objevit nějaké
„společenství radikálních kanibalů“. Nevadí, bude-li aktivní pouze na
internetu, neboť takových lidojedů si určitě všimnou a budou je citovat ve
všech hlavních médiích.
Jedná se o další možnost vyjádření. Zadruhé jsou takové
omračující zrůdy se zvláštní genezí potřebné k vytvoření obrazu radikální
hrozby. Oproti jinému strašáku ‒ „fašistům, vyzývajícím spalovat na hranicích
takové jako jsou oni“ ‒ budou „nedobrými kanibaly“. O hrozbách však pohovoříme níže.
Na začátek stačí publikovat příběhy o tom, co si myslí o pojídání lidského masa
britští vědci a nějaké lidské bestie s jinou úchylkou.
Výsledkem prvního posunu Overtonova „okna“ se stalo, že
nepřijatelné téma bylo uvedeno do oběhu, tabu se desakralizovalo a
jednoznačnost problému byla zbourána.
A PROČ BY NE?
V následujícím kroku se „okno“ posunuje dále a téma
kanibalismu se přesunuje z radikální oblasti do oblasti možného.
V tomto stádiu pokračujeme v citacích „vědců“. Přece se
nemůžeme odvracet od vědeckých znalostí o lidožroutech? Každý, kdo odmítne na
toto téma diskutovat, musí být ocejchován jako svatoušek a pokrytec.
Je nutné, aby bylo pro kanibaly vymyšleno mírnější označení,
aby se fašisté všeho druhu neodvažovali věšet na jinak myslící devianty nálepku
„Ka“.
Pozor! Vytvoření eufemismu, tedy nahrazení nepříjemné
skutečnosti výrazem jemnějším je velmi důležitý moment a pro legalizaci
nemyslitelného nápadu je tato záměna nutná.
Pojem kanibalismus již neexistuje. Bude zaměněn třeba na
antropofagii. Nicméně i tento výraz bude brzy nahrazen ještě jednou, protože i
toto označení bude považováno za urážlivé.
Cílem vymýšlení nových pojmů je odvést pozornost od podstaty
problému, odtrhnout formu slova od jeho obsahu ‒ a zbavit se tak svých
ideologických odpůrců. Kanibalismus se změní na antropofagii, a poté třeba
na antropofilii podobně jako zločinec mění příjmení a pas.
Souběžně s hrou na jména probíhá vytvoření podpěrného
precedentu ‒ historického, mytologického, aktuálního nebo jen vymyšleného, co
je však hlavní ‒ legitimního. Bude objeven nebo vymyšlen jako „důkaz“ toho, že
antropofilie může být v podstatě uzákoněna.
„Vzpomínáte si na legendu o obětavé matce, jež napojila
žízní umírající děti vlastní krví?“
„O historii antických bohů, kteří pojídali všechny po sobě, u Římanů to bylo
přece normální!“
„Tím více u křesťanů nám blízkých je s antropofilií vše v naprostém pořádku!
Dosud rituálně pijí krev a jí maso svého boha. Z toho přece křesťanskou
církev neobviňujete?
Hlavním úkolem bakchanálie této etapy je alespoň částečně vyloučit pojídání
lidí z trestního postihu. Alespoň jednou v historickém okamžiku.
TAK JE TO POTŘEBA
Poté, co je poskytnut legitimní precedent, objevuje se
možnost posunout Оvertonovo „okno“ z oblasti možného do oblasti
racionálního. Jedná se o třetí etapu. Na tomto místě je rozmělnění společného
problému završeno.
„Touha je u lidí geneticky zakódována, spočívá v lidské
podstatě“.
„Někdy je nezbytné sníst člověka, protože existují nepřekonatelné okolnosti“.
„Přece existují lidé, kteří si přejí, aby je snědli“.
„Аntropofilové byli vyprovokováni!“
„Zakázané ovoce je vždy sladké“.
„Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co má sníst“.
„Neskrývejte informace, ať každý ví, kdo je kdo ‒ аntropofil nebo аntrofob“.
„Je vůbec v аntropofilii něco škodlivého? Škodlivost není prokázána“.
V povědomí veřejnosti se uměle vytvoří, „bitevní pole“ a na obou stranách se
nepochopitelným způsobem vynoří radikální příznivci a radikální odpůrci
lidojedství.
Skutečné nepřátele, tj. normální lidi, kteří nechtějí být
lhostejní k porušení tabu lidojedství, se snaží vměstnat mezi radikální
strašáky a zapsat do radikálních nepřátel. Role těchto strašáků spočívá
v aktivním vytváření obrazu šílených psychopatů ‒ agresivních, fašizujících
nepřátel antropofagie, vyzývajících spálit zaživa lidožrouty, Židy, komunisty a
černochy. Přítomnost v médiích zajišťují všem vyjmenovaným, kromě
skutečných odpůrců legalizace.
Sami tzv. аntropofilové zůstávají jakoby uvnitř hrozeb
„oblasti intelektu a vědy“, odkud se vším patosem „zdravého rozumu a lidskosti“
odsuzují „fašisty všeho druhu“.
„Vědci“ a novináři v této fázi dokazují, že se lidstvo v průběhu své
historie čas od času pojídalo navzájem ‒ a že je to tedy normální. Nyní je
možné téma аntropofilie přesunout z oblasti racionální do kategorie populární.
Оvertonovo „okno“ se posunuje dále dopředu.
V DOBRÉM SMYSLU
Je nezbytné, aby byla popularizace kanibalismu podpořena
populárním obsahem, vhodnými historickými a mytologickými osobnostmi a podle
možností i těmi současnými, mediálními.
Аntropofilie masivně proniká do aktuálních zpráv a talkshow. Lidé jsou pojídáni
v nových filmech, v textech písní a videoklipech.
Jeden z triků popularizace se nazývá „Rozhlédněte se
kolem sebe!“
„Copak jste netušili, že jeden známý skladatel je... antropofil?“
„I jeden známý polský scénárista byl po celý život antropofilem a dokonce byl
za to stíhán.“
„A kolik jich sedělo v blázinci! Kolik milionů vyhnali a
zbavili občanství!... Mimochodem, jak se vám líbí nový klip Lady Gagy „Eat me,
baby“?
Propracované téma v této fázi uvádí v TOP a poté se nezávisle samoreprodukuje
v masmédiích, showbyznysu a v politice.
Další efektivní způsobe je vést o jádru problému aktivní a prázdné rozhovory na
úrovni informačních operátorů (novinářů, vedoucích televizního vysílání,
veřejných aktivistů...). Ti ovšem vyloučí z diskuze odborníky.
V okamžiku, kdy se už všichni začnou nudit a diskuse o daném
problému zajde do slepé uličky, přichází vybraný profesionál a říká: „Pánové,
ve skutečnosti je všechno úplně jinak. A nejde ani tak o to, ale o toto“ – a
určuje mezitím směr a tendenci, která se řídí posunem „okna“.
K ospravedlnění zastánců legalizace využívají zlidšťování zločinců pomocí
formování jejich pozitivního obrazu, který nemá nic společného
s charakteristikou zločince.
„Jsou to tvůrčí lidé. Snědl svou ženu. No a co?“
„Oni opravdu milují své oběti. Jíst, znamená milovat!“
„U аntropofilů je zvýšené IQ, v ostatním dodržují přísnou morálku“.
„Аntropofilové jsou sami obětí, jejich život je k tomu donutil“.
„Vychovali je tak“ atd.
Takové vychytralosti jsou obsahem populárních talkshow.
„Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! Chtěl jí sníst! I ona chtěla totéž!
Kdo jsme my, abychom je soudili? Možná je to láska? Kdo jste vy, abyste stáli
na cestě lásce?!“
VLÁDNEME ZDE MY
Posunujeme se k páté fázi pohybu Оvertonova „okna“. Téma je
připraveno na možnost přesunout ho z kategorie populární do sféry aktuální
politiky.
Začíná příprava právního rámce. Lobistické skupiny se ve
vládě konsolidují a vystupují ze stínu. Jsou publikovány sociologické průzkumy
prokazující údajně vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici
začínají s pokusem veřejně se vyjádřit na téma zákonodárného ukotvení
tohoto tématu. Do veřejného vědomí zavádějí nové dogma „zákaz pojídání lidí je
zakázán“. To je firemní specialita liberalismu ‒ tolerance jako zákaz tabu,
zákaz na nápravu a varování před vražednými úchylkami pro společnost.
Společnost je během poslední fáze pohybu okna z kategorie
„populární“ do „aktuální politiky“ zlomena. Nejaktivnější část bude ještě
v kladení odporu proti zákonodárnému ukotvení ještě ne tak dávno
nepředstavitelného pokračovat. Celkově je však společnost zlomena. Souhlasila
s vlastní porážkou.
Jsou přijaty zákony, změněny (zničeny) normy lidské
existence, dále se toto téma dozvuky nevyhnutelně dobere do škol a mateřských
školek, a to znamená, že následující pokolení obecně vyroste bez šance na
přežití. Tak to bylo s legalizací homosexuality (nyní vyžadují, aby se nazývali
„gayové“). Před našimi zraky nyní Evropa legalizuje incest a dětskou eutanazii.
JAK TECHNOLOGII ZNIČIT
Nejsnáze se „okno“ popsané Overtonem posunuje
v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v
důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla.
Chtěli byste pohovořit o tom, že je vaše matka coura? Chcete o tom napsat do
časopisu? Zazpívat píseň? A konec konců dokázat, že být courou je normální a
dokonce nezbytné? Právě to je výše popsaná technologie. Opírá se o
všedovolenost.
Neexistuje tabu.
Neexistuje nic svatého.
Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je
zakázána.
Všeho toho se nedostává. A čeho se dostává?
Existuje takzvaná „svoboda slova“, která byla přeměněna na
svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující
společnost od propasti sebezničení. Teď je již cesta otevřena.
Myslíš si, že sám nejsi schopen nic změnit?
Máš naprostou pravdu, člověk sám nemůže naprosto nic.
Osobně jsi však povinen zůstávat člověkem. Člověk je schopen najít řešení
jakéhokoli problému.
Co nezmůže jeden, udělají lidé, kteří jsou spojeni společnou
myšlenkou. Rozhlédněte se kolem sebe.