Existence světa
V 17. století zvítězili materialisté, když došlo k vědecké revoluci. Vůdce materialistů, Isaac Newton, předložil koncept absolutního prostoru a času. V takovém prostoru se nemůže stát nic zvláštního. Vždy tam je a vždy bude. Příroda je jako mechanické hodiny, které se nikdy nepokazí.
Počátkem 20. století se však začala hromadit experimentální data, která Newtonovu koncepci zpochybňovala. A konečně, ve třicátých letech 20. století se formovala kvantová mechanika, která prohlásila, že hmota potřebuje pozorovatele. Pokud látku nikdo nepozoruje, zmizí. Čas a prostor také.
Nebylo snadné polemizovat s kvantovou mechanikou. Ale jak vysvětlit mizení věcí? Někteří vědci i alternativa se snaží situaci zachránit rozšířením pojmu „pozorovatel“. Není to jen člověk, ale i zvíře, hmyz, bakterie a nakonec i samotné předměty (stůl, na kterém kniha leží, knihu sleduje).
Carlo Rovelli přišel s něčím novým. Své názory nastínil v knize „Heligoland. Krásný a zvláštní příběh kvantové fyziky. Helgoland je ostrov v Severním moři. V roce 1925 tam žil fyzik Werner Heisenberg jako poustevník, aby se uzdravil a odpočinul si od lidí, a přišel s principem neurčitosti. Rovelli přirozeně přijel na ostrov jako turista a napsal tam tuto knihu.
Podle Rovelliho nové teorie kvant neexistujeme ani my, ani předměty, pouze jejich vlastnosti - vztahy. Vesmír je sítí vztahů mezi vlastnostmi věcí. Když mluvíme o realitě věcí, mluvíme o tom, že vlastnosti těchto věcí spolu souvisí v určitém pořadí. Vesmír nejsou mechanické hodiny, ale spíše síť sociálních spojení - vztahů.
Rovelliho nová teorie tak vysvětluje paradox kvantové mechaniky. Věci existují ne proto, že se na ně díváme, ale proto, že jejich vlastnosti spolu souvisí v určitém pořadí. Naše realita je sítí vztahů mezi vlastnostmi věcí.
Rovelliho hlavní myšlenkou je, že realita existuje pouze ve vztahu mezi objekty, nikoli v objektech samotných. Věci neexistují samy o sobě, existují pouze ve vztahu k ostatním věcem a pozorovateli. Rovelliho kvantové zrcadlo vysvětluje Schrödingerův paradox a ukazuje, že realita je simulace vytvořená samotnou přírodou.
Zatímco tedy čekáme na nové objevy a experimenty, můžeme vytvářet pouze hypotézy a teorie, které lze v budoucnu vyvrátit nebo potvrdit. To ale neznamená, že bychom měli naše vědecké snažení zastavit. Naopak by nás měla stimulovat k dalšímu bádání a hledání nových poznatků. A kdo ví, možná najdeme klíč k odhalení těchto záhad fyziky.
Nová teorie říká, že neexistujeme ani my, ani předměty, pouze jejich vlastnosti. Bez kvantové mechaniky bychom neměli chytré telefony ani počítače. Kvantová mechanika však říká, že věci neexistují, když se na ně nikdo nedívá. Tento paradox vyvolává ve vědecké komunitě mnoho kontroverzí a diskuzí. Carlo Rovelli, italský fyzik, nabídl své vysvětlení tohoto jevu. Tvrdí, že realita existuje pouze v interakci s pozorovatelem. Také navrhuje myšlenku, že realita je neustálý skok z jedné dimenze do druhé. Tato teorie však také vyvolává mnoho otázek a postrádá důkazy. Rovelli nastínil své myšlenky v knize „Heligoland. Krásný a zvláštní příběh kvantové fyziky.
Kvantová mechanika je skutečně jednou z nejzajímavějších oblastí vědy a její teorie vyvolávají mezi vědci mnoho otázek. Existuje však mnoho experimentů, které kvantovou teorii a její principy potvrzují. Například dvouštěrbinový experiment ukazuje, že částice mohou procházet oběma štěrbinami současně, což neodpovídá našemu chápání klasické fyziky.
Navíc mnoho vědců nesouhlasí s Rovelliho teorií, že realita existuje pouze při interakci s pozorovatelem. Někteří vědci se domnívají, že kvantovou mechaniku lze vysvětlit bez nutnosti zapojit do procesu pozorovatele. Existuje například teorie o skrytých proměnných, která naznačuje, že existují neznámé parametry, které určují chování částic v kvantových systémech.
I když tedy kvantová fyzika vyvolává mnoho otázek a diskuzí, zůstává jednou z nejdůležitějších a nejzajímavějších oblastí vědy.
