5. kapitola
Na Silvestra ráno se objevil
na dvoře Nikolajův Landrover. Z něj křepce vystoupila teta a nenastalo žádný
majznutí sebou o led jako nedávno. Z dálky ta ženská vypadala tak na třicet a
jak se blížila, léta jí sice trochu přibejvala, ale když mi podávala ruku, zastavil se její věk, tak
nejvejš na padesátce. Neuvěřitelný?
Teto, co s tebou ten pop
vyváděl?
Ani se neptej, člověče.
Chvilku nahoře, pak… no prostě, ten chlap je nezničitelnej!
A co ty, teto?
Vždyť moc dobře od Josefa
víš, čeho je ta černá taliánská doktorka schopná! Ne?
Ale to už přicházel s
úsměvem Jacka Nicholsona Nikolaj, „vot što, moloděc“?
Charašo, Nikolaj. Poplácal
mě po zádech, až mi vyhrkly slzy, a zmáčkl ruku, že si tejden na kytaru ani
nebrknu. Hroznej chlap! Pak začal z auta vytahovat nějaký krámy, tak jsem mu
pomohl nanosit je do kuchyně, a když jsem chtěl uvařit kafe, prohlásil …
Ničevo takoje, éto jed!
Toto, Matěj, je kaviar, znáješ?
Nikdy jsem tohle - tento
nejedl.
Ty nikagda někušál kaviar? A
byl jsi, Matěj, vůbec živ?
No, jakžtakž.
Tak takhle nějak, jak si
matně vzpomínám, začal poslední den roku 2012. A byla to skutečná apokalypsa,
jejíž léčení pak trvalo pár hroznejch dní. Ještě si trochu pamatuju na tetino
povídání o jakejchsi tajnejch slovanskejch centrech, jejichž koordinací je
Nikolaj pověřen a ta jeho starost je od Atlantiku až k Pacifiku a taky v
Latinský Americe. Což už mi vůbec nedávalo žádnej smysl. Ale to asi byly spíš
halucinace z vodky a toho jeho prokletýho kaviáru.
Po mátožným prvním dnu roku
2013, kdy jsem se cejtil jako Castaneda po svejch experiementech
s drogama, se Nikolaj, teta a Amadea nalodili do džípu a vyrazili
bůhvíkam, nejspíš asi pečovat o svý pacienty v Itálii. Čao, miláčci, a připadal
jsem si jako po svý první dávný návštěvě v brutálním alkoholickým anti-ráji!
Pak jsem se rozloučil s
Cvrčkem, kobylkama a samozřejmě s mojí láskou mulou Františkou. Dali jsme si
pusu, podali pac a já jako ve snech usedl do felicie a vyrazil slavit nějaký
jiný Vánoce a silvestra, „než propánakrále, ten právě čerstvě minulej.
Žena, když mě uviděla,
zavzdychala a prohlásila:
Áách jóóó, to budu zase už
muset vařit, co?
A proč?
No dyť se na sebe podívej,
seš čím dál hubenější.
To víš, matko, lékařky vařit
neuměj, zvláště proto, že vůbec nejedí.
Řekla pouze potvory líný...
ani jíst už to nechce!
A bylo to vyřízený.
Chtěl jsem vzít hůl a obejít
svý oblíbený místečka. Tedy všechna boží muka, Švédův dolík, obrovskej dub s
jeho dětičkama, Hudeč, Zálesí, kopce nad Studencem. A zakončit obchůzku, jak to
i s životem bejvá, na hřbitově. Ale jako slabounkej čaj jsem přistál pouze a
jen, tedy prozatím, na posteli.
No ale pak jsem se z toho
pomaloučku vybabral a polehoučku se zas pustil do psaní druhýho dílu Templáře.
A taky do přípravy autorskejch čtení, který opět vypuknou v březnu, měsící to
knih a čtenářů. No a taky sám jsem se začetl a - jak jinak - i zamiloval… do
knih jezuity Anthonyho de Mello, kterej nikdy do svejch textů neplete pánaboha
a všechno svatě nechává na nás lidech. A začal jsem neuvěřitelně prostou a na výsost
moudrou knížkou, plnou jeho nádhernýho humoru, s názvem Bdělost.
A vážení, pokud se opravdu
budete chtít vydat na CESTU, nenechte se minout tímhle navýsost a správně
potrhlým indickým jezuitou, kterej náramně nasíral celej náboženskej i
nenáboženskej mainstream. Politiky a potentáty všeho druhu, ale zároveň i nás
obyčejný lidi. Tedy - šroubečky Systému. A možná, že nás ubohý šroubky nasíral
ještě víc, protože si o sobě díky tomu, že s náma ti nahoře vořou, myslíme, že
jsme proto jaksi a automaticky l e p š í
m i ! Ale tyhle myšlenky jsou možná pořád poznamenaný tím apokalyptickým a
šíleným Silvestrem na kopci v Pustý Rybný.
Ne, ne, ne, žádnej omyl,
vážení, jsme opravdu zbabělej, podlej, neschopnej a línej póvl, kterej se navíc
těm mocnejm snaží mermomocí vlízt až do …... ! A to v domnění, že si toho
všimnou a možná nějakou prebendou tuhle naši činnost odměněj! Představte si,
jak moc jsme v rámci toho mrňavýho, nemocnýho matrixu odmalička manipulovaní!
Ale jak bysme si mohli všimnout něčeho, o čem vůbec netušíme, že to e x i s t u j e ! Aha, a odtud je tedy ten
název knihy - BDĚLOST !
A pro ilustraci raději
ihned, než to důležitý zapomenu, z Anthonyho knížky cituji:
„Žák se ptá svýho učitele,
můžete mi říct něco moudrýho? Ten den má mistr zrovna den mlčení, a proto
napíše na papír slovo b d ě l o s t .
Žák si to přečte a chce to trochu upřesnit. Mistr napíše na papír bdělost,
bdělost, bdělost. Dobře, mistře, ale co to znamená? Mistr znovu trpělivě, ale s
povytaženými víčky napíše bdělost, bdělost, bdělost znamená … bdělost!“
A dále to i pro mě,
nechápavýho osla, dokumentuje nádhernou bajkou o lvu, kterej přišel ke stádu
ovcí a s údivem mezi nimi vidí pobíhat a bekat lva, jenž jimi byl odmalinka
vychováván. Jde k němu a ptá se ho, co tady děláš? A lev-ovce se roztřese
strachy a odpovídá: Já, já, já jsem ovce. Lev mu odpovídá: Ne, to teda nejsi a
pojď se mnou! Odvede lva-ovci k jezírku a říká mu, podívej se! A když ten
lev-ovce uvidí svůj obraz na vodní hladině, divoce zařve a v tom okamžiku se
odehraje jeho proměna.
Vidíte už, vážení … možná
stejně jako já trochu nezřetelně v mlze a dálce - jak to s tou bdělostí je? A
jak obrovská síla vězí ve významu toho slova? Můžete pak učinit, cokoli budete
chtít. Tedy alespoň z ne-mocnejch šroubečků se stát mocnejma.
A opět znovu je na řadě b d ě l o s t , vážení! A to proto, abychom
se ze šroubečků opět nechtěli zase stát mocnejma, co ze svejch kdysi kolegů v
nouzi, opět šroubečky nadělaj! Tedy vyvarovat se toho, co se tu odehrávalo už
mockrát. A dít se patrně bude stále, pokud lidi bdělí nebudou.
A to nádherně dokumentuje
další bajka a ta je o orlovi.
Člověk nalezl orlí vejce a
vložil ho do slepičího hnízda. Orlík se vylíhl a dělal všechno jako kuřata na
dvorku. Pak celej život to co slepice. Hrabal v zemi, hledaje červy, hmyz a
žížaly. Kvokal a kdákal. Plácal křídly a občas malinko, kousíček vzlítl. Když
zestárl, podíval se konečně jednou nahoru. Na bezmračným nebi a v blankytný
modři oblohy uviděl nádhernýho ptáka. Vznešeně, bez mávnutí zlatejch křídel
plachtícího ve vzdušnejch proudech. Starej orel užasl a ptá se, kdo to je? To
je orel, král ptáků, odpoví sousedka. Viš, on patří obloze a nebi. A my patříme
zemi. Jsme slepice. A tak orel žil i umřel jako slepice, protože se za ní
považoval…
A nakonec, když už tu byla
řeč o bdělosti, nesmím zapomenout na tenhle jeho nádhernej bonmot o PROBUZENÍ:
Taťka ťuká na dveře a budí
Kubíčka:
Kubo, vstávej! Musíš do
školy.
Mně se nechce jít do školy.
A proč, Kubíčku?
Zaprvé je tam děsná nuda.
Zadruhé děti si ze mě dělaj legraci A zatřetí nenávidím školu
Tak já ti, synáčku, řeknu
tři důvody, proč do tý školy musíš. Zaprve je to tvoje povinnost. Zadruhé je ti
čtyřicet pět roků. A zatřetí jsi tam ředitel!
Tedy probuďme se, Vážení ...
6. kapitola
No a při psaní kapitoly,
kterou inspirovala kniha Anthonyho de Mello, jsem si jakoby příznačně k tématu
vzpomněl na onu tetinu zmínku o Nikolajově současný činnosti jako kordinátora
slovanskejch center. Začal jsem o tom přemejšlet a v duchu mě napadlo, snad ten
přízračnej pop nevytváří v dnešním světě nějakou další pátou, šestou, či
desátou a teď tedy dokonce i výslovně slovanskou kolonu současně ve východních
i západních zemích! Jakoby těch subverzí a konspirací na týhle planetě nebylo
už vrchovatě. A představte si, že na stolku přede mnou leží otevřená kniha,
Slovanské ponímanie světa (Slovansko-Arijské Védy) a já zcela náhodně čtu:
Jako sa píše v Santiách Boha
Perúna, k Midgard-Zemi sa blíží hviezda Mara, ktorá je vačšia ako naše
Slnko, a teda má silnějšie vibrácie. Udalosti, ktoré vo vesmíre sprevádzajú
takéto priblíženie sa dvoch slnk, sú vždy výnimočné. Vybrácie hviezdy Mara
(slovensky Morena) prevyšujú vibrácie Slnka a zrýchľujú události na Zemi. Dobro
sa zvačšuje na vačšie dobro, zlo na vačšie zlo! Teda postupne všetko extrémne vrcholí
v r e z o n a n c i roku 7520, tedy podľa kresťanského letopočtu
2012. (Santia – jsou plíšky neznámýho složení, na nichž jsou zápisy runovým
písmem. Stáří těchto destiček je víc než 40 000 let a popisujou zprávy a
proroctví Boha Perúna z jeho poslední návštěvy na naší planetě.)
No a teď podle těchto zápisů
končí Velká Assa (tedy druhá galaktická válka). A jakýsi temný síly by měly
konečně dostat na frak. Blbý je jenom to, že konečná jejich likvidace by se
měla jako třešnička na dortě odehrát na Midgard-Zemi. A to by si mohli
vesmířani odpustit, protože když se kácí les, tak lítaj třísky. A já netuším,
jakej dopad by to mělo na nás statečný to zemáky, zemačky a zemáčata!
Pope jeden tetin, tys mi zas
zatočil mou popletenou oslí hlavu. Amadea s tetou si v klidu odjedou léčit svý
pacienty do nějaký Civitelly del Tronto a přitom se možná jedná o bytí a nebytí
planety! Kurňa, ale kdyby to tak mělo bejt, tak proč mě ty dvě vědmy na Novej
rok nevzbudily z opice opět v člověka a nedaly mi pro tu příležitost nějaký
imstrukce? Třeba abych vykopal hlubokou díru a uložil do ní raketový silo, jak
to dneska dělaj potrhlý boháči v Americe. Nebo kvůli relativní láci oproti
silům si aspoň koupil tmavý brejle, sluchátka a špunty do uši. Ale takový
blbosti už lidi na Zemi dělaj hezkejch pár let a vono se propánakrále furt nic
neděje, neděje a neděje! Možná na štěstí
n e d ě j e !
Slovanský studie jo!
Objevovat, zveřejňovat, zařadit do školních programů a přidávat stále nový a
nový informace o tom, kdo a proč tu my, Slovani, vlastně jsme. To jo, ale proč
hned nějaký centra? To zavání subverzní literaturou, či dokonce spiknutím a to
už předem vyvolává nedůvěru. A od toho se já, vážení, při vší úctě k autorům
jako David Icke, Gregg Braden, Levašov atd., distancuju!
Velká Rassénie, následně
Tartárie a taky to, že bylo všechno jinak a jindy s Ježíšem... Rovněž se tuší, že křesťanství není jeho
nauka, ale nauka sv. Pavla a lidí, kteří se s Ježíšem nikdy nepotkali... Že ve
školách se stále učí to svinstvo nazvaný Globální chronologie, který zplodili
Skaligeri s Petáviou na příkaz velkejch pánů a kurie... Že celej současnej
vládnoucí systém pořád mlží skutečnou pravdu o Slovanech a našich Védách... Že
na území, kde v současý době žijeme, jsme usazení už nejmíň od doby kamnný a počátků
usedlýho způsobu života jako rozsévači, tedy zemědělci... Že jsme primárně
mírumilovní, tedy žádní podřezávači a obřadníci krvavejch obětí jako ti, co
přicházeli v důsledku ochlazení a hladu ze severních stepí. To je první věc!
A že tenhle svět se konečně
musí změnit, ne však soutěžením, mordy a válkou, kterou sem oni zavlekli, ale
mírem a spoluprací. Tedy žádným Rockefeller and Rotschild and OSN and EU a
NATO. To je druhá věc!
To všechno většina lidí
podvědomě tuší, byť jim to nikdy, nikdo nevylepil na obecní tabuli. Ale tajný,
byť „Slovanský“ centra? Kurňa, Nikolaji, ex-pope, to není moc dobrá a uvážlivá
cesta! To bysme to naše slovanství, ještě než by se znovu jako miminko
narodilo, akorát pohřbili. Ale třeba, a doufejme v to, že ten jednou za rok opilej
Matěj měl jenom nějakej zmatenej, pošahanej a nesmyslnej sen...
7. kapitola
Za celej leden jsem nezahlíd
slunce. Asi dvakrát, nebo třikrát vykoukl cípek modrý oblohy. Mrzlo jako v
Rusku, ale naštěstí pro hospodáře bylo asi dvacet cenťáků sněhu. Jo, musím
uznat, že takhle krásný jinovatky jsem si od dětství neužil. Jenomže zas přesně
nevím, co tomu říkaly ohnutý stromy a polámaný větve. Já si fakt neumím
představit svět bez slunce. A vůbec mi nestačí snít o tom, že tam někde nahoře
„možná“ je.
Taky bylo hodně často nad
tou neprostupnou duchnou slyšet tryskáče. Myslím, že tam tuplovaly nízkou
inverzi vysokotonážním chemtrailsem, aby ani náhodou nějakej paprsek nepronikl
mlhavou, nanicovatou hmotou oblaků-neoblaků! Co kdyby to sluneční, šíleně nebezpečný
záření dopadlo dolů na zem… a nedej
pánbůh na naše nebohý děti a stařečky?
Lidi byli přímo otrávení a
podráždění, jako by už pár dní nejedli. Vyřizoval jsem si dovoz auta z Německa
a úředníci plivali jed! Nikde žádnej úsměv, fór, ústupek, shovívavost, jen bič
a úřední šiml. Ti človíčkové za to nemohli a taky vůbec netušili proč jsou sami
na dně, proč jim je blbě a proč by rači ani nevstávali z postele. Možná je
vůbec nenapadlo, že to všechno způsobuje absence slunečního záření. A mám taky
pocit, že na zlatej kotouč na denním nebi úplně zapomněli. Nejspíš si říkali,
ten splín je tu proto, že já ubožák asi vydělávám málo peněz. Nebo snad mi,
propánakrále, zas nezahejbá žena? Nojo a sousedi si koupili nový fáro, šmejdi!
Nenapadlo je, že to nebe je
nějak příliš dlouho zavřený. Ale jak by je to mohlo napadnout, když ani
nezvedli hlavu, aby se tam koukli? Byli totiž příliš unavení to udělat! A
vlastně proč by to dělali, když tak nečiní ani v létě? Co kdyby si náhodou
všimli toho prapodivnýho rastru na nebi, kterej tam dříve přeci nebejval?
Možná by je to pak donutilo
někoho se zeptat… proč a k čemu jsou tam ty nepovedený řasnatý mračna, zkrze
který to sluníčko prostě nehřeje? Jenomže já si čím dál víc myslím, že lidi na
slunce úplně, ale lautr z gruntu zapomněli!
Protože ono je přeci záležitostí jejich už teď draze zaplacený dovolený v
Chorvatsku. A tam ho přeci bude habaděj.
Jenomže oni se ani u toho
moře na nebe nedívaj, nejspíš opět pro ten hnusnej rastr, kterej tam už taky
dělaj stejný letadla jako u nás. A ptát se proč? A ještě k tomu na dovolený? A
vlastně koho? Snad propánakrále ne chudáka vrátnýho v hotelu?
Radil bych, zkuste se
nejdřív zeptat sebe, proč to tam je! A jak je vůbec možný, že se v proklamovaný
demokracii dějou věci, o kterejch nic nevíte. Zeptejte se „fakt“ nejdřív sebe.
Možná tu odpověď, proč jste stále v zajetí letargie, splínu a děsivý únavy, ve
který vězíte po krk uprostřed nějakýho sajrajtu, co připomíná na nebe blbcem
naplácanou želatinu, n a j d e t e !
Protože je nasnadě. Někdo vám
totiž nad hlavou dělá něco, co se tam dřív nedělo. A přitom vám nikdo předem
demokraticky nesdělil, na co a proč to tam dělá. Není-li to náhodou škodlivý,
zdali o tom ví a rozhodl parlament včetně senátu, podepsal-li to pak president
a taky transparentně ať řekne, kolik že to stojí. A pokud se zde toto neudálo,
tak tu někdo porušuje naše slavný a respektovaný z á / k o n y !
A to je nejprve věc a práce
starosty. Tedy prvního politika, na kterýho můžete narazit a jehož máte plný
právo se ptát. Když to on nebude vědět, žádejte po něm, jako plnoprávnej občan,
ať odpověď obstará, neboť proto je ten člověk starostou. To slovo je totiž
odvozeno od „starati se“!
No a když se necháte odbejt
a přesvědčej vás, že jste pitomec trpící halucinacemi, tak jste opravdu pitomec
trpící halucinacemi. A ještě ke všemu zbabělej lenoch.
No teda, ten světovej
blázinec, kterej tady my všichni modelujem, se čím dál víc a víc nafukuje,
nejspíš už to asi ty hala-bala sešitý švy tento ...