úterý 25. června 2013

Spirála nad Norskem



Došel mně příspěvek  na téma  spirály nad Norskem a rád jej zde otisknu pro vaši lepší informovanost.


Je to zatím nejpreciznější vysvětlení tohoto jevu z roku 2009, co je  na internetu k dispozici:

Je to docela dlohé a náročné čtení v angličtině, tak se to pokusím krátce shrnout:

Autor poukazuje na možnou souvislost s jinou událostí, protože se to stalo toho večera, kdy si Barack Obama přebíral v Norsku osobně Nobelovu cenu za mír (kterou obdržel už dříve). Ruské námořnictvo nejdříve odmítá souvislost se svým testem rakety, ale pak náhle mění vyjádření a souvislost potvrzuje. Podle autora šlo pravděpodobně o demonstraci technologie ("Hyperdimensional/Torsion Physics technology"), načasovanou tak že se kryla časově s přebráním nobelovky, stejně jako s ruským testem rakety, jehož datum bylo z nějakého důvodu pečlivě přeplánováno. Další zajímavá věc byla, že nedaleko místa pozorování jevu (Tromso), se nachází "norský HAARP" (EISCAT Ramfjordmoen facility). Stejnou noc dochází nad Moskvou k dalšímu zajímavému jevu, nad Rudým náměstím v Mosvě se objevuje objekt připomínající pyramidu. Jsou stovky svědků a objekt byl zachycen na dvou amatérských záznamech.



A tak dále a tak dále...autor rozebírá tyto fenomény a jejich souvislost ze všech stran. Například dochází k tomu, že spirála vypadá na některých fotografiích skutečně jako následek testu rakety, aby se potom změnila v neuvěřitelně pravidelný geometrický útvar-který identifikuje jako chladniho obrazec. Závěr je takový, že ruská nejmodernější raketa Bulava byla sestřelena neuvěřitelně vyspělou technologií, která v souvislosti s únikem paliva z rakety způsobila ten úžasný optický jev. Následují samozřejmě i spekulace kdo a proč...ke slovu se dostává i Joseph Farrell.
Prostě pokud někoho tyhle věci zajímají, tak to podle mě určitě stojí za přečtení.
Groundskeeper Willie

pondělí 24. června 2013

Udělejte si doma a zdravě



ČISTIČ OKEN A SKLA
Budete potřebovat:
1/4 šálku octa
1/4 šálku lihu
1 lžíci škrobu
2 šálky teplé vody
Nádobu s rozprašovačem
Všechny 4 suroviny smíchejte v nádobě
a důkladně protřepte. Používejte k čištění oken, zrcadel a skla tak jak jste zvyklí.


TEKUTÉ MÝDLO

Když teď uvidíte, jak se dělá tekuté mýdlo, budete se divit, proč jste si ho dřív neudělali sami. Tekuté mýdlo pořídíte za asi 40,- korun. Doma si ho můžete vytvořit a nebude vás stát nic, tedy máte sbírku hotelových mýdlíček.

Budete potřebovat:
- kostičku mýdla (jakou barvu vyberete, takovou barvu bude mýdlo mít)
- 4 hrnky vody
- pár kapek esenciálního oleje (nemusí být)
Postup:
Převařte vodu pak ji odstavte a vmíchejte do ní najemno postrouhané mýdlo.
Nechte rozpustit. Po vychladnutí začne mýdlo houstnout. Pokud není dost husté, přidejte mýdlo, pokud je husté příliš, přidejte vodu. Přidávejte k plné spokojenosti.
Do výsledné hmoty můžete kápnout
esenciální voňavý olej, pokud je vůně to, co pro vás mýdlo dělá mýdlem.
Přelijte do lahvičky s pumpičkou, nebo použijte již vyprázdněnou.


OSVĚŽOVAČ VZDUCHU


Komerční osvěžovače vzduchu jsou
koncentrované drahé zlo v lákavém balení s chytrou mozek vymývající reklamní kampaní. Vezměte rozum do hrsti a udělejte si vlastní osvěžovač se sílou z přírody.

Budete potřebovat:
1 pěknou sklenici s víčkem
100 g jedlé sody
8 kapek esenciálního oleje oblíbené vůně Rozmarýn, Citrónová tráva, Levandule, Grep
tlustou jehlu na proděravění víčka.

Jedlá soda absorbuje pachy, společně s esenciálním olejem udrží prostor, kde bude uložen (WC, koupelna, lednice, dětský pokoj, ložnice, herna...), přirozeně svěží.

Do sklenice nasypte sodu a zakápněte esenciálním olejem.
Náplň měňte dle potřeby 1-2 x za měsíc.


PROSTŘEDEK NA NÁDOBÍ

Ať máte myčku nebo ne, stejně občas musíte nějaký ten Jar koupit. Věc to není levná, pokud vybíráte úplně základní prostředky lahvička přijde na 30 Kč, pokud zamíříte směr eko, cena jde až k 100,-. Proč? asi proto, že to kupujeme a myslíme si, že to jinak nejde. Ale jde, čistě bez chemie a doslova za pár korun

Na 500 ml velkou láhev prostředku na nádobí budete potřebovat:
1,5 hrnku horké vody
1/2 hrnku tekutého olivového mýdla (postrouhejte si 50 g olivového mýdla
a rozpusťte ve vodě)
1 lžíci octa
1 lžičku sody na praní
pár kapek tea tree oleje (nemusí být, ale je to fajn ochrana pro vaše ruce)
pár kapek esenciálního oleje (nemusí být, ale s ním to bude pěkně vonět - citron, pomeranč nebo máta)

Všechny ingredience smíchejte, zalijte horkou vodou, nechte spojit. Nechte vychladnout, občas zamíchejte a pak přelijte do prázdné láhve na jar. Pokud ztuhne až moc, to se může stát díky sodě na praní, můžete zahřát a přilít trochu víc vody.


ČISTIČ NA NEREZ

Jedna možnost je dát do lahvičky se sprejem ocet, mít po ruce a průběžně čistit.

Druhá je olivový olej.
Dřez, sporák, části linky, zkrátka co je nerez očistěte jedním hadříkem nahrubo a pak druhým s olivovým olejem vyleštěte.
Výsledky jsou překvapivě dobré, ruce vypadají taky spokojeně a žádná mastnota.

ČISTIČ WC
Lehčeji už to nepůjde..

Nasypte jedlou sodu do WC a zalijte octem. Nechte vybublat a vyšumět, nechte pár minut působit a pak klasicky použijte štětku.
Soda nejen odstraňuje vodní kámen, ale pohlcuje i pachy.
Pokud byste chtěli WC trochu provonět, můžete přidat do směsi pár kapek esenciálního oleje
s antiseptickým účinkem (tea tree, pomeranč, levandule, skořice).


ČISTIČ ODPADU
Ucpaný odpad

Pro středně ucpaný odpad:
smíchejte půl hrníčku kuchyňské soli 
a čtyři litry horké, ne vařící vody a nalijte do odpadu. A je to!
Pro velmi ucpaný odpad:
do odpadu nasypte půl hrníčku sody, zalijte stejným množstvím octa, chemická reakce těchto dvou látek rozloží mastné kyseliny
v mýdlo a glycerin a to uvolní odpad.
Po asi 15ti minutách zalijte vařící vodou.
A je to, pěkně čistě ekologicky a za doslova pětikačku (ani ne).

V žádném případě nekombinujte tyto metody s komerčně prodávanými prostředky.
Za prvé to ztrácí smysl, za druhé nikdy nevíte, jakou chemickou reakci to vše dohromady vyvolá.


ČISTIČ NA KOBERCE
Čistě, ekologicky, za pár korun a bez rukavic.

Budete potřebovat:
Jedlou sodu
Ocet
Vodu
Smíchejte sodu, ocet a vodu tak, aby vznikla hustá pasta. Kartáčkem naneste na koberec a vykartáčujte, pak vysajte zbylou sodu.


ČISTIČ BOT
Když se člověk o kožené boty nestará, je to vidět a je to škoda, protože pravidelnou péčí prodlužujeme svým botkám život a sobě šetříme peníze.

Budete potřebovat
obyčejný olivový olej a citrónovou šťávu. Smíchejte olej a šťávu v poměru 2:1.
Potřete boty směsí a nechte pár minut aby se olej vsáknul. Poté vyleštěte kusem látky.
Opakujte 1x za měsíc.


DOMÁCÍ LEPIDLO (na papír)

Budete potřebovat:
3 lžíce mouky
4 lžíce studené vody
šálek horké vody
1 lžíci cukru
Mouku rozmíchejte ve studené vodě do hladka. V hrnci ohřejte vodu, přimíchejte směs, míchejte, nechte zhoustnout (trvá to 3-5 minut). Odstavte, vmíchejte cukr. Pak dejte do lednice. Po vychladnutí můžete začít lepit.

DOMÁCÍ BIO ŠAMPON


Pokud máte chuť vyrobit si vlastní čerstvý voňavý šampon budete překvapení jak jednoduché a levné to je. Ušetříte peníze a své vlasy chemie a konzervantů.
Pokud máte v květináči bylinky a na zahrádce nějakou tu kopřivu, tím lépe.

Co budete potřebovat:
- lahvičku na šampon
- bylinky (mastné vlasy: kopřiva, pampeliška;

suché vlasy:
meduňka, černý bez,

proti lupům:
máta, pokud máte vlasy normální, je to na Vás, kterákoli bylinka jim udělá dobře)
- pár kapek esencialního oleje dle Vaší chuti a nálady, např. citronelu, levanduli, mátu.
- 4 lžíce nastrouhaného olivového mýdla (může být i dětské mýdlo)
- ideálně filtrovaná nebo destilovaná voda


Postup:
Převařte 1 hrnek vody.
Vmíchejte nastrouhané olivové mýdlo.
Přidejte 2 kapky esenciálního oleje a hrst bylinek dle Vašeho výběru.
Vše nechte tak do druhého dne, poté sceďte, přelijte do lahvičky a je to. Skladujte v chladu, vydrží až týden.


DOMÁCÍ DEPILACE

Zdaleka nejméně bolestivá, nejlevnější a netrvalejší depilace je cukrovou pastou. Příprava jednoduchá, jediné co se musíte naučit je technika trhu.
Jak to dostanete do ruky, je to šup šup.

Budete potřebovat:
500 g cukru krystal
50 ml vody
50 ml citrónové šťávy (z citronu)
Vše smíchejte v hlubokém hrnci a ohřejte na 120 st.C, míchejte než se vytvoří hmota, která připomíná hodně hustý tmavý med.
Za tepla přelijte do žáruvzdorné nádoby - pozor pálí! Nechte zchladit.
Studená cukrová pasta je tuhá, před depilací ji tedy vždy nahřejte ve vodní lázni, nebo mikrovlnce, aby se s ní dalo pracovat.


DÝŇOVÁ MASKA
Dýně je bohatá na zinek, vitamíny A a C a dodá nám právě tu ochranu, co naše pleť potřebuje.
Budete potřebovat:
4 lžíce dýňové dužiny
1 vajíčko
Normální pleť:
přidejte 1 lžíci mléka
Suchá pleť:
přidejte lžičku medu
Mastná pleť:
1 lžíci rozmixovaných jablek
nebo brusinkové šťávy
Ingredience smíchejte a naneste na obličej mimo okolí očí, lehněte si a odpočívejte (!), smyjte po 20ti minutách.

BĚLENÍ ZUBŮ (ZA HUBIČKU)
Přípravky:
Soda a peroxid
1x týdně:
smíchejte lžičku jedlé sody se 2-3 kapkami peroxidu vodíku. Naneste na kartáček a běžně si vyčistěte zuby (jako by to byla pasta).
nebo
Soda a sůl
1x týdně:
smíchejte 3 lžičky jedlé sody a 1 lžičku soli. Naneste na kartáček a normálně si vyčistěte zuby.
nebo
Bobkový list a uschlá pomerančová kůra
1x týdně:
udělejte si z listu a kůry sendvič a přejeďte tímto mixem pěkně po všech zubech.
Pozor, pomerančová kůra musí být opravdu dobře vysušená (vitamin C zubní sklovině moc nesvědčí).


DOMÁCÍ ZUBNÍ PASTA
Pasty dnes stojí kolem 40ti korun, domácí pastu můžete mít na pár kaček a to doslova.

Na tubu pasty budete potřebovat:
půl hrnku jedlé sody
3 lžičky soli (tohle dodá pastě drsnost, pokud vám ale vadí slaná chuť, můžete vynechat)
10 kapek esenciálního oleje
(vyberte si dle svého gusta)
voda (přilévejte do sody než dosáhnete požadované hustoty)
Smíchejte a uchovávejte buď v nějaké uzavíratelné dóze, nebo v zip sáčku, kterému ustřihnete rožek. Pokud máte tubu, kterou umíte naplnit, tak máte úplně vyhráno.


DOMÁCÍ ÚSTNÍ VODA
Varianta 1:
Voňavá bylinková
2,5 hrnku destilované vody (můžete i normální, ale destilovaná prodlouží trvanlivost) přiveďte k varu. Nechte v ní pak 20 minut vyluhovat snítku rozmarýnu, 4 lístky máty a lžičku anýzu (koření). Dejte zchladit.

Varianta 2:
Ústní voda pro svěží dech
Smíchejte 1 hrnek destilované vody (můžete i normální ale destilovaná prodlouží trvanlivost) a půl lžičky jedlé sody
Přidejte 10 kapek esenciálního oleje máty a tea tree.
Všechny ústní vody protřepat a uchovat
v pěkné láhvi v koupelně.
Při použití kloktat, nepít.

 
DOMÁCÍ ČISTÍCÍ MASKA
Čistící s heřmánkem:

Heřmánek 10 min vylouhovat, namočit gázu, gázu přiložit na obličej a krk, lehnout a nic nedělat 20 min.
Masku máte skoro za minutu a udělá vám dobře!

Kávový peeling

Kdo chce mít kůži hladkou jako královna, nechť si smíchá
1 lžíci mleté kávy s 1 lžičkou olivového oleje
a odebere se do sprchy.
Peeling si udělejte kde je třeba, maska je vhodná pro celé tělo, a osprchujte.


DOMÁCÍ PŘÍRODNÍ ODLIČOVAČ

 Mastná, kombinovaná pleť
- mléko, nebo bílý jogurt:
malé množství naneste tamponem na obličej a smyjte vodou

Suchá pleť
- olivový olej:
na tampon, naneste na obličej a nechte pár minut působit, odličuje výborně řasenku, pak smyjte

 Akné, mastná pleť
- salátová okurka:
oloupejte a rozmixujte, poté nanášejte tamponem a nechte působit, pak smyjte

Pro extra zklidnění, vyhlazení a rozjasnění
- tvaroh:
tamponem nanášet, nechat působit a smýt.

Pro extra osvěžení a zjemnění
- banán a mléko:
rozmačkejte banán s pár kapkami mléka, tamponem nanášet, nechat působit pár minut a smýt.


KÚRA PRO POŠKOZENÉ VLASY

Budete potřebovat:
30 ml extra panenského olivového oleje (ideálně lisovaného za studena)
Ohřejte si olej na 25 C. Pomocí hřebenu naneste po celé délce vlasů.
Pro extra účinek nechte přes noc a ráno smyjte. Dejte si na noc na hlavu igelitovou čepici a ještě jednu látkovou, ať si neumastíte polštáře.


DOMÁCÍ PROSTŘEDEK NA ZÁCPU

Budete potřebovat:
Olivový olej
Citrónovou šťávu nebo pomerančový džus

Olivový olej mimo jiné stimuluje trávící soustavu, takže si dejte 1 lžíci ráno - ještě než začnete cokoli jíst a pít.
Pokud je vám představa olivového oleje nalačno nepříjemná, smíchejte si ho s citrónovou šťávou nebo oblíbeným džusem.
Pokud máte zácpu často, opakujte každé ráno.


DOMÁCÍ TĚHOTENSKÝ TEST

V lékárně koupíte papírky, které odhalují
v moči HCG. Látky, které reagují s HCG, jsou však i jinde a proto si test můžete udělat sami doma.
Pampeliškové listí
- pampeliškové listí se místy při kontaktu
s močí obsahující HCG zbarvuje do červena.

Bělící prostředky
- běžné bělící prostředky také reagují s HCG.
Při smíchání s močí obsahující HCG 1:1 začnou syčet a pěnit.

'Pine Sol'
- pokud jste ve Státech, nebo tam někoho máte, nechte si přivést čistící prostředek Pine Sol. Celkem dobře čistí  a prý i dobře voní, ale funguje i jako domácí těhotenský test.
Při smíchání s močí obsahující HCG, změní barvu.

HCG může být přítomno v moči i z jiných důvodů, takže každopádně navštivte svého ženského lékaře.




KRMÍTKO PRO PTÁČKY

Chcete udělat radost sobě, dětem a dát smysl jedné plastové láhvi?
Udělejte z ní krmítko pro ptáčky.
Děti ho můžou pomalovat a ozdobit dle libosti, vyblbne se celá rodina a o domácí kino
v podobě spokojených opeřenců obletujících váš výtvor taky nouze nebude.

Budete potřebovat:
1 plastovou láhev
2 staré vařečky
provázek
hřebík s očkem
ptačí zobání
ostrý nůž
Postup:
Nařízněte do plastové láhve 4 otvory - 2 vždy naproti sobě, jeden z nich bude mírně větší, než průměr vařečky, aby se semínka volně sypala. Do víčka zatlučte hřebíček na pověšení. Nasypte semínka a zašroubujte.

Tak a pusťte se do samostatnosti, kašlete na komerci, nebuďte jak stádo békajících ovcí a nebo si dejte knedlo, vepřo, zelo, zapijte pivem, brkněte, pšoukněte, čučte na TV a řekněte, co to zase sem dal, budete spokojeni a já taky-nebudeme si překážet.

Ještě pár odkazů, aby jste to měli trochu v celku:
atd. , jen zde hledat.

neděle 23. června 2013

Úpadek západní společnosti

Hlavní nadějí, že tradiční křesťanské hodnoty zcela nezaniknou, zůstává Rusko. Tamní vláda je naštěstí nezávislá na západních mocenských elitách a řídí se křesťanskými a vlasteneckými principy. V mnoha ruských regionech tak byly schváleny zákony zakazující homosexuální propagandu a ruská duma připravuje přijetí tohoto zákona také na celostátní úrovni. Dále duma připravuje schválení zákona, jenž má zabránit tomu, aby ruské děti, které budou adoptovány do zahraničí, skončily v péči párů osob stejného pohlaví. Oproti tomu v ostatních zemích východní a jihovýchodní Evropy, s výjimkou Běloruska, jsou vlády pod silným vlivem Washingtonu a Bruselu a tak musí tamní obyvatelstvo samo bránit tisícileté hodnoty zděděné po předcích a zdravou budoucnost svých dětí. Doufejme, že v tomto odporu proti globalizaci a novému světovému řádu, budou naši východní bratři úspěšní, neboť zachraňují čest celému křesťanstvu a jsou jednou z posledních nadějí naší civilizace.


 


Zdroj:  http://zvedavec.org/komentare/2013/06/5540-evropske-narody-v-boji-proti-homosexualite.htm

Řízená demolice základních tradičních společenských hodnot :
1) Průnik Islámu
2) Diskriminácia
3) Homosexuálové 
4) Ničení tradiční rodiny jako základ státu
5) ?????

pondělí 17. června 2013

Kdo s námi hraje tuto hru o pád nepopulární vlády?

Upozorňovali jsme, aby se veřejnost nedala unést představením s kuklami a půlnočními raziemi v sídle vlády a dalších státních i soukromých institucí. Jediná nová informace, kterou nyní máme – pučisté se na svou akci dlouhodobě připravovali. A známe zčásti jejich jména i motivaci.

Rabování v bankách je na celé věci nejvážnější 

Policie si nechala otevřít bankovní schránky. Odtud a z mnoha dalších míst odnesla údajně spoustu peněz a kdovíkolik kilogramů zlata. No a co? Kde jinde by měli mít podnikatelé peníze a zlato, když ne v bance nebo doma? Jenže represivní orgány státu v rukou pučistů nám tím chtějí ukázat, že už mohou všechno. Že již nikde nemáme svůj majetek v bezpečí. Na spoustu politiků a podnikatelů tato „lekce strachu“ nepochybně zapůsobí. Je však čistým projevem nastupující policejní totality.
Všimli jste si, že například „prohlídka“ kanceláří takového Romana Janouška rovněž nebyla vysvětlena? Byl snad zatčen? Bylo vůči němu vzneseno obvinění? Pokud ne, kdo a na základě čeho dal souhlas s domovní prohlídkou? Nebo je to v jeho případě už jedno?
Je přece obviněn z pokusu o vraždu (!), mediální soudce Lynch mu již uvázal oprátku, je tedy „negr roku“, který na něco jako občanská práva a svobody nemá nárok? Hrozilo snad, že v jeho případě bude veřejnost znepokojeně klást takové otázky? Rozhodně ne. Právě s tím autoři pokusu o puč kalkulovali. Hrůza na druhou.

Kdo je za tím?

Tato otázka je klíčová. Pokud ji zodpovíme, pochopíme, oč se hraje. Právě proto by bylo předčasné vyslovovat jednoznačné závěry. Hra je při vší své primitivní inscenaci daleko složitější. Vytváří řadu falešných motivů. Jít po nich by znamenalo nebezpečí padnout do nastražených pastí jednoduché interpretace.
Především se nedejme zmást pěšáky. Státní zástupce Ištván a jeho kolegové se jako pouhé „regionální“ figurky propíchli hned na první tiskovce. Řekli jim asi, že budou za hvězdy – a oni se tak skutečně chovali. Nevídaná suverénnost, touha být ve světle reflektorů, před kamerami – to byl patrně jejich hlavní motiv. Sklízet mediální slávu jako paní Bradáčová. Po prvních slovech je však jasné, že vidíme epizodní postavičky s předem napsanými „štěky“.

Dluhy, lukrativní kšeft v ČR

Tak si to srovnejte, je zajímavé, jak naši politici rádí kopírují vše co se jim hodí ze zahraničí a srovnávají, teď srovnávejte Vy!


pátek 14. června 2013

Ahoj, templáři! II díl kapitola 11 - 13

 


11. kapitola

Druhej den jsme si opět koňmo vyjeli, a to dokonce i já, neboť Františka požádala o pauzu. Kobylky s Cvrčekem po svejch směr jihovýchod a cílem byl Pernštejn. Ale rajtovala pouze teta, Amadea a trošinku i já díky včerejšímu Františčinu kurzu. Pan Arnim se omluvil s tím, že čeká návštěvu svýho dávnýho kamaráda z dětství.
Trasou byla skoro ideální přímka vedoucí po kopcích, loukách a lesních cestách, kterou Amadea používala od poloviny devadesátejch let, kdy ji těmahle zkratkama vodil její táta. Ty trasy vedly do všech světovejch stran a jejich cílem byly jeho a posléze i Amadeina zamilovaný místa. Jako třeba včera ta tréningová kratší štreka na jih a Devět skal. Dneska je na pořadu delší na východ, tedy na Pernštejn. Jindy to může bejt směr západ, tedy Kameničky, Krucemburk, pak hřeben Železnejch hor a jejich nejvyšší vrchol Vestec a taky „stop terč“ třeba na kopci u mě v Podmoklanech.
Směrem na sever to jsou Nový Hrady s jejich malinkou českou Versailles. Mezi ní a krásným malým hrádkem Rychmburkem se nachází spousta nádhernejch skalisek pod názvy Maštale, Toulovcovi, Budislavický a jiný. Rokle Střítezská a Pivnice, rovněž toho jména skalisko. No prostě nádhera. Pak Košumberk a poutní městečko Luže. Na zpáteční cestě opět Rychmburk, kde jsem jednou četl poesii postiženejm chovancům a dalo mi to určitě víc, než já dal jim. Pak Česká a Pustá Rybná.
A mnoho jinejch a jinak krásnejch tras. A já si vzpomněl na Peru, Akvitánii, okolí Civitelly a na všechny cesty, který tyhle body spojovaly. A když jsem je začal srovnávat, bylo mi jasný, že tahle zázračná česká kotlina se jim přinejmenším vyrovná. A ucejtil jsem teplo a slzičky v očích a bylo zajímavý, že si toho všimnul jen kraj a utahanej Cvrček, protože Amadea s tetou rajtovaly jako šílenstvím postižený Amazonky a Františka si lebedila doma.
A docela mě bavilo, jak teta v Čechách rozkvetla, zkrásněla, omládla a navíc bylo vidět, že je daleko lepším rajťákem než Amadea s Arnimem dohromady.


Taky jsem si ihned vzpomněl na to, co mi říkal v Peru Josef. Divoká, krásná a nebezpečná taliánská doktorka Amadea. Nejdřív jsem trnul, když jsem viděl, jak se řítí z kopců, přeskakujíc v jednom laufu mez po mezi a kličkuje mezi stromy. Pak přes ně skáče a vede kobylku lehce jak indios nebo velmi zkušenej a odvážnej gaučo. Hlavně bylo neuvěřitelný, že ten kůň, kterýho vedla, nevykazoval žádný známky únavy. Moje kobylka už sotva pletla nohama a teta se tryskem vracela, víříc sníh a lákajíc nás už zoufale zmožený… jen pánbůh ví k čemu? A když už dokonce i čtyřletej Cvrček sotva stál na svejch, tak se konečně objevil majestátní a snovej Pernštejn.
 A bylo zvláštní, že teta okamžitě, což u ní není běžný, protože se ke zvířatům vždy chová velmi ohleduplně, tak v plným trysku přitáhla tvrdě kobylce uzdu a stopla ji, že obě přímo zkameněly. Jo, přestala existovat setrvačnost a bylo tu najednou  kamenný sousoší ženy a koně, který nehybně zíralo na hrad. Bylo to moc zvláštní! Ale Pernštejn je krásná stavba, navíc dokonale umístěná v nádherný krajině. A tak jsem tu situaci přičítal na vrub tetinýmu Itálií vytříbenýmu vkusu a smyslu pro krásu. Ale zůstalo mi to viset v hlavě.
Pak jsme dojeli ke stájím Amadeina kamaráda a příležitostnýho průvodce turistů okolím i hradem. Vytřeli jsme zpocený kobylky dekama, vychodili je v malinký a suchý jízdárničce, založili jim voňavý seno, dali vodu a pár hodin odpočinku. Cvrček, jak byl z domu zvyklej, aniž by čuchl ke svý menáži, ihned vyskočil v koutě stáje na balíky slámy a určitě myslel už jen na to … jděte lidičky prosím vás konečně do háje, haf, haf, haf …

12.  kapitola

Teta bretharian, Amadea to samý a já ten, kterýmu se to už dvakrát nepovedlo, ale furt si na něj hraje. Co bych za to dal, kdyby se tady náhodou ve stáji povaloval někde aspoň kousíček tvrdýho chleba. Hm, taková malilinká, běloučká, moučná strana kůrečky! Nic a nic, lautr nic!
Co tu hledáš, Matěji?
Ale co, ztratil jsem naušnici.
Aha! S tou běloučkou perlou v chlebovým těstu, viď? Nebo snad v sejrovým?
Ách jó. Běžte už s tím chlápkem na tu prohlídku hradu, já vás pak dohoním, trochu to tady znám.
Tak jo, Matěji, a ať ti opět není špatně, člověče. Doufám, že tu zas nesežereš, nějakou tu myší návnadu, jako tenkrát.
Kdy tenkrát?
No tehdy v Montséguru, kdy na tobě už všechno vlálo a plandalo a byls tak vychrtlej, že kdyby foukl vítr, tak je nepodařenej to bretharian v čudu. Už prosím tě pochop, že se ti ten přechod „jenom“ nepovedl. A když budeš hodně chtít, ten program nikam neuteče. Jen se ho pokusíš spustit znovu. Mně se to taky mockrát nepovedlo.
To je hrozná ženská. Takovej určitě musel bejt poslední to pernštejnskej a zřejmě, jak tvrdí historici, i nejšikovnější vládce rodu. A ježto chodil v sukních - tedy sama Polyxena z Pernštejna. No a což teprve ta druhá, Adléta, která se s pokřikem „pane bože, jsem-li břichatá, bodejď bych se propadla do země“! I stalo se prej na hradě Veveří! Ale strašit chudák holka přišla, jako Bílá paní domů. Domů na Pernštejn! A já sem naprosto nezodpovědně doprovodím další dvě čarodějky! Co když se tu z nějakýho, jen těmhle zvláštním a podivnejm ženskejm známýho důvodu podaří odemknout časoprostorový zámky a voni čtyři se tu potkaj?
No teda, není to zrovna zámek, ale naštěstí goticko-renesanční hrad. Tlustý zdi, silná nátura, prej nedobytnej? Ale jak znám tetu a Amadeu, říkám si… ještě, že v dohledu není čas Svatojakubský noci, to by mohl bejt s Pernštejnem ámen! Taky jsem si ihned vzpomněl na tu scénu, ve který teta divoce šlajfuje koně, modelujíc sousoší, a z fyziky dělá nepotřebnou disciplínu. A fakt mě docela zamrazilo! Co to mohlo znamenat?
Ale jakýpak fraky, ten hrad není můj. A když jsem nic mimo Cvrčkovejch granulí nenašel, začal jsem vystupovat za oběma dámama a průvodcem na exkluzivní prohlídku hradu. Snil jsem při tom o takový malinký pekárničce při cestě, kde se potkám aspoň s jedním krásně tmavým rohlíkem, sypaným něčím pořádně křupavým… Ale bylo tu teď v zimě a mimo sezonu naprosto pusto a prd. A to nás pak ještě čeká ta hrozná štreka do laskavý pustoty na kopcích u Rybný!
Ale třeba bude na hradě sranda. A taky tam někdo možná v létě mohl zapomenout tatranku, preclík nebo zakutálenej bonbón! A jak jsem byl hladem lehkej, rychle jsem ty tři dohěhl a do hradu jsme vstupovali jako „všichni tři mušketýři“. Tedy čtyři!
Pernštejn, šlechtic a obr mezi českomoravskými hrady to uznal jako dobrej fór. Usmál se, zavrzala branka luplo v trámu a on nás spolk jak sušenou borůvku...


13.  kapitola

Pernštejn. Tenhle nádhernej monument jsem už parkrát navštívil a povšechně znám jeho historii i legendy. Ale teď mě nezajímalo, jestli byli v tehdejších Čechách zubři mocnější, než růže. A jak to s nima bylo po meči, či po přeslici. Zdali tu tehdy jeho zakladatelé vůbec ještě mohli stihnout potkat to velikánský, chlupatý, rohatý zvíře a jiný podobný blbůstky. Vůbec mě taky nezajímalo, jakej kus Čech a Moravy vlastnili. A taky že jejich patriarchové plodili potomky ještě se šesti křížky. Ale zajímaly mě ty dvě pernštejnský ženský! Tedy Adléta a hlavně Polyxena. A proto jsem se rozhodl nesledovat povídání průvodce, architekturu, předměty, obrazy a tak, ale reakce těch mejch dvou čarodějek, Amadey a tety, na to, co se tady šustne.
Já znám jejich intuici a vnímavost na energie a frekvence, který vysílaj předměty, zdánlivě prázdný prostory, lidi, zvířata - a nesmějte se vážení - i duchové! A to i když jsou bez jakýkoli zbytkový bytnosti. Nebo zvláště ti, jako zřejmě Adléta, co ji zřejmě ještě celou neodložili a stále její části s sebou neúnavně a zoufale vláčej!
Mě maj věduni přečtenýho. Ale prostor tohohle hradu je ve všech pro nás myslitelnejch i nemyslitelnejch a nepředstavitelnejch dimenzích podstatně členitější než moje titěrný já, dušička a tělo. Je to prostor naplněnej k prasknutí historií. Štěstím, neštěstím, láskou, nenávistí, touhou, strachem, vztekem, hloupostí, nadáním, realitou, fikcí a co já vím, čím vším ještě.
Vím jen to, že nevím kolik lidskejch slov by tohle dokázalo vyjádřit. A tak si představuju, že kdyby každý z těch slovíček mělo svou barvu, tón a vůni, tak kam by se na to hrabalo Dantovo vyjádření inferna! Nebo v abrahámskejch i jinejch náboženstvích popisovanej ráj! Všechno by to byly jen a jen sračky. Jo, sračky!
No a když jsme šlapali dlažbu před hlavní bránou v místech, kde dřív byl padací most, viděl jsem, jak se Amadee chvěje chřípí, jak pocukává hlavou a její aura se stává zřejmější. Tedy člověčí reakce na prostředí, vykazující neznámo, nebezpečí, nebo naopak. Opak?!? Ohlédla se na mě, lehounce se usmála, jo! Byl to opak.
Teta šlapala do kopečka, jak dobře namazenej stroj. A i jako stroj nevyjadřovala žádný emoce. Ten chlápek, co nás vedl, mluvil a mluvil, tedy otvírel pusu, ale jeho slova se rozpouštěla v lehounkej šum a on mi připomínal stále víc a víc rybu. Nebe bylo zahalený řasnatým rozpouštějícím se trailsem a skalisko medvědů se lehounce chvělo. Arkýře na podpěrách simulovaly příbojovou pěnu, peří a co já vím, snad levitující prach? Všechno mimo kroků se propadalo do ticha. Myšlenky zmateně vířily, mysl se ukláněla, ale čemu? Ukláněla se  s m y s l u , ale čeho?
Věcí? Stínů, který vystupovaly ze dveří, z šeřelých chodeb a stávaly se určitějšími, ale nikdy nedospěly k mnou očekávanejm tvarům, barvám, vůním nebo zvukům? Jen pořád a pořád naše kroky. Nebo vlastně teď už jenom moje kroky! Stíny bez doteků mizely a míjely nás další a další. Připomínalo to zrychlenej posun mraků ve filmech. Jenom mířily všemi myslitelnými směry. I průvodce se svými slovy zmizel. A zároveň i moje kroky se zřejmě stávaly fantomními. Jako bych jimi vstupoval do svý vlastní hlavy! A jejich skutečnej zvuk zůstával tam někde venku. kde se najednou ve zmatku otočil a kráčel... kam vlastně? Snad ne pryč?
Žaludek mi sevřela křeč. Tělo začalo vibrovat, jako auto na trenažéru, když mechanik natvrdo zkouší fungování ABS. Kolem mě se rozprskly drobounký jiskřičky a jakoby se zablesklo, což asi způsobilo i změnu vidění. Měl jsem najednou pocit, že už nestojím, ale ležím. Když jsem si přikázal vstát, ocit jsem se v obvyklý výši svejch očí, ale vidění bylo pořád rozostřený a furt jakoby z horizontální polohy. Pokusil jsem se obrátit a to, co jsem pod sebou uviděl, mě vyděsilo! Pode mnou leželo tělo, jo nějaký tělo! A v šoku jsem usoudil, že je, nebo spíš bylo… moje!!
A tohle podivno, co po mně chňaplo, pořád z nějakýho zvláštního důvodu udržovalo moji horizontální polohu, jako bych najednou spíš plaval. A když už se pak neobjevily žádný zvláštní, či bolestivý ataky a konečně odeznělo první leknutí, přišel neuvěřitelnej pocit lehkosti. Jako bych snad mohl udělat cokoli, třeba i letět. Jo, přesně jak se to někdy děje ve snech. Taky jsem si uvědomil, že i když všechno vnímám v jiný poloze a v jiným barevným spektru, tak jsem furt na Pernštejně. Uviděl jsem vysoko nad sebou - a nevím proč poničený - ochozy a napadlo mě, to je divný! Dyť přeci před chvilkou byly v pořádku? A vzápětí jsem si představil, jakej by tam nahoře mohl bejt asi rozhled? A já byl v tu ránu nahoře na drolící se zdi! Tak pozor, Matěji, ale jsem vůbec ještě Matěj? Tady fakt už přestává každá sranda a pud sebezáchovy zavelel zpět! A vono to zafungovalo a já si okamžitě uvědomil, že jsem o tomhle jevu někde četl.
A v tom se ozvalo, Matěji! Tak jsem odpověděl, Amadeo? A v tu ránu jsme byli vedle sebe. Ale úpně ztuhlí a skoro neschopní se postavit na svoje vlastní nohy. A když se nám to společnejma silama povedlo, bylo z počátku skoro nemožný udržet vertikální polohu. A pak jsme si všimli, že vedle nás na zemi leží teta, a když se k ní Amadea sklonila, že začne resustitovat, ozvalo se znovu v mý hlavě, Matěji! A teta, vždy jasnej experimentátor, sbírala barvu, marně se pokoušejíc vstát z dlažby. Tak  jsme jí pomohli, ale byla tak popletná a prkenná, jak jsem ji nikdá neviděl. Když jsme všichni tři už jakžtakž stáli na vlastních nohách, chystal jsem se zavolat na Pavla.
Ale dámy po mně skočily jako tygřice a zadusily v zárodku jak myšlenku, tak i hlas!
Co blbnete ženský!
Jo, my blbneme, ozvalo se dámský unisono. Tohle, Matěji, musíme promyslet! Tady se totiž nějakým záhadným způsobem začaly realizovaly naše myšlenky.
No, já obvykle žádný myšlenky nemám, ale doufám, čarodějky, že jste si tady v tom divokým povětří docela slušně zalítaly. Já naštěstí, protože se bojím vejšek, zkusil jen ochoz.
Hele, Matěji, nech těch vtípků.
Jakejch vtípků? Taky jste měly pocit, že jste vězely v nějaký bublině?
Víš, človíčku, my jsme nevězely v žádný bublině, ale nějakým způsobem jsme opustili tyhle těla a ocitli se v astrálním kabátku. A taky zřejmě i v jiný dimenzi a čase. Tys neměl pocit, že seš ve svým věku takovej nějakej… moc vláčnej?
No to jo! Já to ale pokládal za pohodlíčko a servis. A von astrál, hm? Myslel jsem, že to tady instaloval taťka stát a průvodce nás chtěl tím komfortem překvapit. Ale byli jsme přeci furt tady na hradě, ne? Von stařeček taky vězel v astrálu?
Já po tobě, Matěji, něco hodím!
No a co, dyť tady v tý kuchyni, kde se zřejmě povalovala ta naše vyhaslá tělíčka, mimo kachláčů s kobkou lautr nic není. A je mi docela divný, že jsem tady pod sebou viděl jenom tu svou mrtvolku a ne i ty vaše!
Jenom sis jich, Matěji, prostě nevšiml. Nevšimli jsme si spousty věcí. A až teď registrujem, že se tady všechno od jistý chvíle změnilo a vypadalo jinak, než zrovna  teď.
Všiml nevšiml, byl jsem skoro podělanej a v horizintální - tento - poloze. Vy, dámy, snad ne? No, exluzivita vám snad, „slečny“, nebyla vyjednána, nebo jo, MUDr.?
A ozvalo se opět unisono příšerně suchý sherry … Blbče!
Jo jsem blbec, kterej si ale zrovna teď vzpomněl, že podobný pocity mě potkaly jednou v Peru, když jsme se tam s mým učitelem a průvodcem Josefem zhulili nějakou drogou, kterou on koupil ve vesnici při cestě. Bylo to přesně takový krátký, bláznivý „nic“! No teda nic… Něco podobnýho, co jsme zažili teď tady. Ale to se, dámy, přihodilo v otevřeným prostoru, kdy on učinil součástí obřadu s drogou pozorování osamělýho kondora, což se nejspíše samo o sobě stalo meditací. A stejně tak jako dnes i tehdy jsem potom vnímal úplnou ztrátu těla. Jo, jako by se utopilo v něčem hodně pružným. A když to odplynulo, měl jsem ukrunej hlad, protože to „něco“ ze mě vysálo veškerou energii. Tehdy jsem si myslel, že nás zhulený zneužily nějaký upírky. Ale dneska žádnej fet nebyl.
Matěji, to se zas ozval nepovedenej a věčně hladovej bretharian.
Dělej si srandu, ženská, takový zážitky a na lačno! To by mohlo i zubra skolit!
Mladíku, koukni do trouby, třeba Polyxena s Adlétou napekly buchty. A ty Amadeo, do něj nerej! Docela dobře to může bejt i pravda, děvenko. Všichni občas provádíme náramný pitomosti. Ale zrovna o tomhle, pokud se to tady děje, nám měl předem Pavel něco říct.
 A co vlastně, této, ten náš samovolnej grup vstup do druhýho těla mohlo vyvolat?
 Tohle se obvykle děje v kulminačních stavech některejch onemocnění. Po úrazech, nebo při požití drog v šokovejch situacích a tak. Ale tam je to zřejmě samovolně řízeno jakýmsi autopilotem, jako každýmu z nás při různejch fázích spánku. A z toho jsou ony mlhavý fragmenty našich snů. 
Teto, ale tohle, co jsme zažili, bylo sice „překvapivý“, ale rozhodně ne zmatený, jako jsou moje sny a zvláště ty o sexu.
Teď jsi na to, Matěji, kápnul. Sex je velmi přítomnej i v astrálním kabátku, jak tomu říkáš.
To mě teda, teti, moc těší, že zrovna o tohle „tam“ nepřijdem.
Mě, Matěji, těší úplně všechno, co jsme tady dneska zažili.
A prosím tě, teto, co tedy mimo ten cirkus? Poslední buchty nejspíš sežral Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic těsně před tím, než Pernštejni vymřeli po meči Vratislavem Eusebiem. A tu poslední rodovou husu upekla Polyxena někdy v roce 1642 a bylo po srandě. Teda po mocným rodu!   
Nevadí, Matěji, zažili jsme velký šou a furt jsme živí, ne?
Jo. Já hladovej, chvíli asi i mrtvej. My furt ještě vyděšený a průvodce v čudu. Jsme tady sami. Hradem se proháněj šedivý stíny, člověka transportuje nějaká bublina. Cvrček se válí pod hradem v konírně. Arnim s Františkou maj dovolenou a já hlad jako herec. No a vědmy? Vědmy řeknou astrál a je to! To je teda situace!
Nevyráběj paniku, Matěji. Ty sis všiml, jak jsem stopla kobylku, když se objevil Pernštejn?
Jo, všimnul. A co to mělo znamenat?
Teď nevím. Tam jsem si myslela, že to zavinila poloha a krása hradu, ale teď mi to divadlo furt a úplně nedává příliš smysl. Proč? Já jsem totiž žádnou újmu, tedy mimo vzletu a přistání, nezaznamenala. A co ty, Amadeo?
Dobrý, kdybychom na to byly připravený, tak jsme si mohli zalítat ještě víc, ne?
Dělej si srandu, ženská, průvodce je v čudu, já furt vyděšenej a my trčíme ve studený a pustý kuchyni.
Tak, člověče, zatop!
Zatop, zatop, ale čím, teto? Kde vemu sirky, papír a dříví?
Průvodce je kuřák, běž ho najít. A ty sis nevšiml, že tam v těch výklencích venku je naštípaná spousta polen?
Nojo, ale já se furt bojím!
Ale, člověče, čeho?
No přeci toho Astrála, ne?
Hele ten astrál je s malým a. Navíc ten tvůj je ti hodně podobnej, Popleto. A jestli se ještě bojíš, tak vem s sebou Amadeu.
A co ty? Ty se tady bát nebudeš?
Ne, já mám toho svýho astrála ráda.
A proč jsi teda byla taky tak vyděšená?
Já ho zrovna tady a teď nečekala, víš?
Tak jdem na to, Amadeo. Není náhodou ten tvůj známej trochu divnej?
A ty, Matěji?
Ach jo a co když ho nenajdem? Třeba jestli má taky toho svýho astrála po ruce, tak šli spolu domu, když  jsme zmizeli.
A co by, člověče, dělali doma?
Co já vím? Třeba vo tom píšou povídku, než to - tento - zapomenou. Máš s sebou mobil?
Mám.
Tak mu zavolej!
No vidíš, to mě nenapadlo.
….
Hele… slyšíš tu pitomou melodii, nemůže bejt tedy nikde daleko? Tak, otvírám dveře a jdem na to!
Rači, Matěji, počkej, třeba se ozve.
Tak co?
Nic!
Nech to zvonit...
No konečně, kde seš Pavle?
Nevím.
A co tam děláš?
Nevím.
My jsme tady v nějaký kuchyni a na doslech, protože slyšíme vyzvánět tvůj telefon. Můžeš k nám přijít?
Nevím.
A proč?
Nevím.
Tak mi prosím tě řekni, kam za tebou máme jít.
Nevím.
Jakto, že nevíš?!? Dyť seš tady krucinál průvodcem, ne?
Nevím.
Amadeo, a pak že ten chlap není divnej!
Matěji!!!
Hele, Pavle, nech ten krám hrát a my jdeme za tebou. A prosím tě… pak si změň tu melodii za ještě pitomější, jo?
No teda, vážení, teta držela pozici v kuchyni a já s Amadeou jsme vyrazili za nejstupidnější melodií světa zachránit našeho nejspíš - ale ne cigaretama - zhulenýho průvodce hradem Pernštejn to na Pernštejně. A víte proč? Protože má v kapse jediný zdejší sirky, ale teď už bych nemohl vsadit ani pětník na to, že jsou suchý.




Matěj

pondělí 10. června 2013

Jídlo - dá se tomu tak říci?

Došel mně zajímavý článek a tak proč ho neotisknout pro Vaše vzdělání, ale pozor na Váš "kufr" není to pro slabé povahy.


Předmluva: 

Ano Kalousku, máš pravdu, žereme opravdu jak prasata a je nám jedno, co to je, hlavně když máme plné koryta. 
Měl jsem k dispozici technologii výroby párků a různých dalších plněných masových výrobků, kterou prozradil jeden "podnikatel" a upozornil, že takto v honbě za ziskem a v boji s neviditelnou rukou trhu "podniká" drtivá většina majitelů společností s rozumem omezeným, co se týká kontrol, tomu se vysmál, protože půlka národa by musela být kontrolory, ale raději jsem ji nezveřejnil, protože jsem nechtěl mít na svědomí přechod drtivé většiny čtenářů na vegetariánskou stravu, i když ani tam není všechno košer.
Ti idioti, kteří neustále oblbují nedostatkem mandarinek a banánů za socialismu ať jdou do prdele a ještě dále, nevím, proč se bojí přiznat, že před tímto slavným kapitalismem si komunisté kvalitu potravin hlídali jako oko v hlavě, jelikož jsem pamětník, tak dokážu srovnat kvalitu šunky tehdy a nyní, tehdy opravdu šunka chutnala jako šunka, dnes mám silný pocit, že žeru šunkovou vodu.
Je to jako se slovy naší hymny " český ráj to napohled" ale opravdu jen na pohled, jinak je to neskutečný otrokářsko-feudální bordel a stejně tak je to i s potravinami, krásně načančané, až zrak přechází (lituji slepce o co přicházejí), ale když to rozbalíte, tak jsou to jen náhražkové sračky.
Pokud ty sračky nejsou zdraví ohrožující, dejme tomu, nikdy člověk neví, co žere, ale když už jsou do žrádla míchány jedy, posypová sůl, salmonela, do chlastu metanol, a spousta dalších, zdraví ohrožujících svinstev a lidi umírají, tak potom už je konec srandy a jedná se o sprosté vraždy. 
To, co zveřejní televizní kanály a stoky, je jen špička ledovce, aby se ukázalo, že kontroloři nespí, snad v žádném odvětví nezuří tak mafiánský boj, jak ve žrádle, protože lidi budou žrát a chlastat pořád.
Tolik můj komentář, další je převzato.

Nechci Vám brát iluze, ale . . .
Pokud se však podívám na kvalitu potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi dvaceti léty jedlo.

Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl  Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než  jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Do roku 1994 platily v  Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly,  aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd.Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle .

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Potraviny jsou dnes samá n á h r a ž k a .

Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným  (sójovým).

Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 18,90 Kč. No - nekupte to !!!

Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny  mikroorganismy. Ale stojí to 9,90 Kč. No - nekupte to !!!

Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.

Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné  či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným.

Kvalita některých másel není nic oslnivého, jsou nastavována vodou !!!

Většina  čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace  plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí  ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem - co je to drůbeží separát ?. Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40 Kč za 1kg tvoří se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé  porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do  dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti  potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM - strojově  oddělené maso ) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví - akorát, že to žereme !!!
Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako   krmivo pro dobytek . Toto se vyrábí i  dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.


Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy čišunka.

Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat,  která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní !

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.
Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky - které se dříve dávaly prasatům nebo se  prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo - semelou  a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá  těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko - krásné ohnisko civi- lizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje  podíl žitné mouky z dřívějších 45% - na 20%.

U rohlíků se neustále snižuje  hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.
Kečupy a hořčice - nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda  tak z rychlíku.

Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho  injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně  vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného.

Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se  nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

Lečo s klobásou již dávno není  ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo  žaludkem a ta "klobása" je sójová.

Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě  nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve  mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy  obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně  použít jako lepidlo.

Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.


P r o š l é maso
ze  supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád
a podáváno jako specialita k letnímu grilování.

Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.




Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.

Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť.

Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky.

Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO 2 a prodává se v  regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno." A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.

Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z  mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř - podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst.

Takové chuťovky, jako např. "dietní" drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z  drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem  dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku.

Čekají nás doby, kdy budeme doslova "žrát" takové potraviny,  jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou  inspirovat českým filmem Návštěvníci“, kteří jedli amarouny.

Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" - jen Bůh ví, co v tom je !!!

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus !!!

Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou - je dnes luxusem.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např.nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.

Česko se v  posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy.

JUDr. Jaroslav Janeček
advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR
správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze
člen Syndikátu novinářů


-

Upozornění, nekoukejte na to před obědem!