pondělí 31. března 2014

Yellowstone –série zemětřesení



 V dnešních dnech, 31.3.2014 vzrostla seismická aktivita v Yellowstone a byla zaznamenána zemětřesení o síle 3,0 – 4,8 .
Malý výpis z 31.3. 2014

Zdroj http://www.seis.utah.edu/req2webdir/recenteqs/Maps/Yellowstone.html


Znovu přikládám odkaz na náš starší článek  http://energieupramene.blogspot.cz/2014/03/zvirata-opousteji-yellowstone.html

s připomínkou, že nic na těchto stránkách není rovněž náhoda a je jen vše otázkou času a vašeho svobodného rozhodnutí vnímání událostí kolem vás.
Rovněž při psaní tohoto článku došlo v 11.36 hod. SEČ k velké erupci na Slunci třídy M. 
Pokud v dalších dnech dojde k dalším zemětřesením, můžeme již mluvit o oživení seismické aktivity v Yellownstone.

sobota 29. března 2014

Templář 2 díl /4-7 kap.




4.  kapitol

Cassandra Wilson, teď tetin hlas a za pár let bude mít stejnej i Amadea. Ale kdo ví, co bude zejtra, co? Dneska při našem divným dopoledním rozhovoru jsem si všiml na její skráni pramínku šedejch vlasů.  Byl rozpustilej a moc se mi líbil. Když se ten náš večerní rozhovor bude náhodou ubírat nějakým divným směrem, tak budu mít určitě pocit, že ten šedivej pramen jejích vlasů je můj přítel a že nás k sobě bude přibližovat. Ale on mi vlastně jenom naznačil, že její cesta, a to ať bude jakákoli, povede vždy pouze a jenom jejím směrem. I kdybych já měl tisíckrát pocit, že tam možná jdeme spolu! Jo, tak to je. Nic víc a nic míň!

Docela jsem se na ten večerní rozhovor začal těšit, protože může mít spoustu příčin a já vím, že její pohnutky nebudou pramenit z nějaký pitomosti. A mám tedy opět šanci se něco od Amadey naučit. Vždyt ona je jedinou ženskou, s kterou jsem se nikdy nenudil, a dokonce mimo naše forbíny ani nehádal. Ať bylo téma jakýkoli, což u mě starýho „vždy-se-přu“ nikdo jinej než ona nezažil. Takže jsem asi připravenej se večer bavit o čemkoli, i kdyby mě to mělo moc bolet. A když ona jela na projížďku s arabákem, tak já musím nastartovat běláska s modrým čírem.

Sundal jsem tedy sluchátka, vypnul počítač a vyjeveně zíral na plnou sklenici rudýho nedotčenýho vína, co stála osaměle na stolku a ze který jsem neuloupil ani slzu. Fajn! Dobrý znamení, co? To víno tady symbolicky počká až do večera, kdy ho vypiju, i kdyby v něm plavaly tisíce much. Jsem přeci svobodnej, stejně jako Amadea, tedy ideální partner k rozhovoru, jehož volnost určitě nebude směřovat ke kličkování, ústupkům, předstírání a předsudkům.

Když jsem se vracel z dost divoký projížďky do dvora, druhými vraty prolítl černej arabák nesoucí na hřbetě Amazonku s vlajícími prstenci vlasů a v bojovný figuře, která je připravená naprosto ke všemu. Fajn!

Ahoj, jaká byla projížďka?

Nádherná. Arnim arabáka naučil spoustu věcí. Je to teď kůň připravenej pro tetu, která jediná je schopná jeho sílu, vytrvalost, rychlost, vnímavost a inteligenci využít. A dovezu jí ho jako dárek do Civitelly, aby se sblížili. Věřím, že oni dva jsou při troše štěstí schopní vyhrát jakkoli divokej pouštní závod.

No, seš štědrá jako vždy a tohle si teta fakt zaslouží.

Myslíš, Matěji, že bude mít radost?

Amadeo, nehraj na mě, že to netušíš. A určitě taky víš, že i když ho teta odmítla v zimě jezdit, tak si s ním několikrát denně chodila pokecat a někdy dokonce večer chyběla i u svejch oblíbenejch posezení před krbem s tím našim slovanským zázrakem, jak vždy říkala… tedy se slivovičkou.

Tak jo, Matěji, těším se na to, až ji překvapím tímhle přírůstkem v její stáji pod Civitelou.

foto autor Iv

Hm, u toho bych chtěl bejt!... A co náš rozhovor?

Jasně, člověče, jdu se připravit.

Dík, Amadeo, za toho člověka...



5.  kapitola



Chvilku jsem se po dvoře placatil ode ničeho k ničemu a přitom si všimnul, že mě Cvrček pozoruje. Pak se zvedl, protáhl, zívl a přišel ke mně a začal se placatit se mnou. Po očku mě sledoval, a když jsem se ve velký kůlně opřel o starej žebřiňák, přisedl  k noze, přitulil se a začal, jak to někdy psi dělaj, když chtěj napodobit lidskou řeč, vydávat takový ty zvuky, který trochu připomínaj naše slabiky jako hua, aha, hů, u kterejch je ale přítomno to jejich v hrdle se tvořící chrčivý er. Když domluvil, kouknul na mě, co tomu říkám, a pokračoval. Pak to utnul, a je zvláštní, že i já jsem věděl, že jeho proslov je teď právě u konce! Znovu ke mně otočil hlavu, kouknul mi do očí, což psi taky moc nedělaj, zakašlal, zívl a pomalu odcházel.

No teda, Cvrčku, cos tímhle myslel?

Zastavil se a s nerozhodně nakročenou přední tlapou, jako by si ji chtěl olíznout, se ohlédl, zívl a pokračoval k boudě. No, to to teda začíná!

Slunce zapadlo už ráno, a nebylo tedy už na co čekat. Všechno, co bylo třeba, jsem věděl od Cvrčka, tak jsem se odlepil od žebřiňáku a namířil k obytný části statku. Stoupaje do podkroví, jsem si poprvé uvědomil, jak ty jasanový schody krásně vržou. Jinak v hlavě naštěstí absolutní prázdno.

V kachlovejch kamnech plápolal oheň, Amadea seděla u stolečku s tím mým dopolede nalitým vínem. Měla sluchátka a broukala si s Cassandrou blues:



Nic není na furt a všechno má svý mouchy …



Byla oblečená stejně, jako když jsme se tehdy prvně vraceli z pláže do jejího domu pod Civitelou.

Ahoj, Matěji, hlídám to tvý víno, na který jsi asi zapomněl.

Nezapomněl, nechal jsem ho stát, aby pochytalo svou sumu much.

Jo? Není v něm ale ani jediná a to je dost zvláštní, tady na statku, co?… Asi jo, to letošní divný ne-jaro jim asi nejde k duhu. Chudáci mouchy, půda, rostliny, zviřátka.

A co lidi, Amadeo?

Jsem v tom.

Já vím. Ve stodole mi to už vykecal Cvrček.

Hm? Cvrček? A co říkáš ty?

Mám o tebe trochu strach!

O mě?

Jo.

A o něj ne?

Ne.

Já Matěji taky ne. Ani o sebe, ani o něj. Protože přesně to jsem tehdy udělala špatně v případě Maranón. Moc jsem se totiž ve svým věku o ni bála!

Amadeo, všichni se učíme. Ale ty jsi v jejím případě přeci žádnou chybu neudělala a ani udělat nemohla. Protože já vím, že se Maranón narodila živá.

Jak to můžeš vědět, Matěji? Nikdo z nás ti to přeci neřekl.

Máš pravdu, nikdo mi to neřekl, protože jste mě brali a nejspíš oprávněně, jako ten nejslabší článek tehdejšího týmu. A proto, že se Ona narodila živá, tak to tělíčko mělo štěstí, že se potkalo alespoň na chvilku se svou duší a bylo člověkem. A že ona vědoucí duše volila, tak jak volila, to byla přeci jen a jen její záležitost. A když pak zvolila odchod, jistě o mnohou zkušenost bohatší, měla pro to asi svůj důvod, ne?

Jakej důvod, Matěji?

Třeba čekat na tělo, který je teď opět ty a trochu zas i já! Dyť jsi přeci poslouchala Cassandru...



Nic není na furt a všechno má svý mouchy,

plavou i ve víně a dokonce jsou i v plamenech!

On nikdy netušil, co jsem si vytrpěla,

on nikdy netušil a nic nepochopil.



Ale byla bych ráda, kdyby alespoň na chvilku,

na chviličku zas přišel.

A byla bych ráda, kdyby mě pohladil...



A tak jsem ji pohladil. Tichounce, jako unavený dítě zavzlykala, vstala od stolečku, obejmula mě a začala se jako šílená smát.

Matěji, udělej na stolečku čisto a koukej vypít to zvětralý víno.

No a když jsem tu sklenici zvedl, udělal to i můj žaludek, protože v tom víně najednou z ničeho nic bylo plno nabobtnalejch much. Je moc zajímavý, že před malou chvilkou tam žádný nebyly...

6.  kapitola



Ještě když se smála, sáhla pod stolek a vytáhla zaprášenou lahev, pak ze starýho dubovýho kredence donesla broušenou karafu a přesně ten samej, nízkej kalich jako tehdy ve svým domku pod Civitellou del Tronto.

Ty máš, Amadeo, dva?

Ne! Grál a srdce, templáři, můžou bejt jen a jen… jedenkrát. A já si oba přivezla sem, protože mým rozhodnutím je to dítě porodit tady v tomhle kraji.

Co tím míníš?

Nic.

To se mi ulevilo.

Ignorante, neobřadní a bezbožnej.

Co to povídáš, ty zbožná, obřadní a teď zrovna naplněná? I když je pravda, že to ještě není vidět. A kdy už to ženská bude?

No, přesně včas. A v tvejch letech bys už mohl vědět, jak my ženský fungujem.

Víš, Amadeo, že tohle nám na základce bylo přísným režimem, pod hrozbou nejmíň dvojky z mravu, totálně zapovězeno vědět, ba i tušit! Ale naštěstí tenhle rodiči, školským systémem a kantory opomíjenej kurz pravidelně vedl náš spolužák Franta Vojtů při kuřáckejch hodinkách u Lojků na seníku. A představ si, že skoro s kompletní dokumentací lékařský knihy, kterou pravidelně na tyto semináře kradl rodičům z podpostele v ložnici. A my se na to tak pekelně s tím cígem soustředili, že ten seník neshořel a stojí tam jenom díky Frantovi a naší touze po vzdělání dodnes. To čumíš co?

A jak vypadá Franta Vojtů, Matěji?

Je ještě menší než já.

Tedy taky obr.

Jo, a o moc chytřejší než já.

To vyšel tak v sedmičce, co?

Proč sem, ženská, zas pleteš ty blbý číslice?

Aby sis obnovil selský počty, člověče.

A k čemu by mi to mělo bejt dobrý? Copak mám nějaký hospodářství? To bys  přeci měla trénovat ty, farmářko. Já jsem tu jenom externí poradce pro volný chvíle.

A copak to jsou ty volný chvíle, poradče externí?

No třeba lechtání na zádíčkách, a tak.

Aha!

Jaký aha, to přeci každej neumí a já to poctivě študuju už přes šedesát let. Tedy s výjimkou roku, kdy jsem měl jiný starosti.

A jakýpak jsi to měl starosti, poradče.

Musel jsem přeci řídit kojení, mazlení, koupání, mazlení, kakání, mazlení a čurání a vůbec všechno. Byla to děsná fuška s těma dvěma velkejma, neohebnejma lidma, co furt někde překáželi.

Jak ti mohla máma s tátou překážet?

To bys koukala, MUDr., nic jsem přes ni při kojení neviděl.

A co jsi chtěl za ní vidět?

No přeci tátu a to, co za ní provádí, ne?

Ty jeden mrňavej šmíráku!

Jakej mrňavej, dyť mám teď metr sedmdesát pět.

To s tebou vždycku budu muset chodit v žabkách, co?

Choď si v čem chceš. Moje mrňavost je totiž mojí velikostí, víš?

No a takhle jsme chvilku blbli, pak Amadea zvážněla, nalila víno a sedli jsme si proti sobě. Stiskla moje kolena ve svých. Vzala do rukou kalich, malinko upila a podala mi ho. Opět jsem ucejtil tu nádhernou vůni přezrálejch hroznů z Civitelly del Tronto, a když jsem zatočil  kalichem a ze všech světovejch stran se z něho nadýchl a upil, začal se se mnou točit celej svět. Podala mi ruce a pevně je sevřela. Její temný oči s tančícíma jantarovejma střípkama se vpíjely do mejch. Všechno, stejně jako tehdy v Itálii, začalo ztrácet kontury a zůstala jen vůně ženy, vína, praskání ohně a já opět začal vnímat její auru, jež se stávala zářivým tunelem, kterým jsme opět znovu vstupovali mimo tenhle svět. Slyšel jsem, jak říká svým stále temnějším hlasem Monroovu afirmaci.


„Jsme víc, než naše těla, jsme víc, než fyzická hmota a jsme schopni vnímat to, co tenhle fyzickej svět přesahuje.“ A opět a opět to opakovala. V duchu jsem se přidal. Její slova se začala ztrácet a zůstal jen nesmírnej pocit volnosti, svobody, ale i ostražitosti k neznámu. Dneska jsem kupodivu neztratil v tuhle chvíli vědomí, jako tehdy v Civitelle, kdy jsem se zřejmě v tomhle bodě obřadu vrátil zpět do fyzickýho těla.  Dneska obřad pokračoval. Vnímal jsem, že jsme oba vláční a stále míň a míň hmotní. A oddělení jemnohmotnýho těla už byl jen samostatnej stupínek v dosud  mně neznámý kvalitě naší sounáležitosti.

Nevím, jak to trvalo dlouho. Ale protože jsem už podruhý v životě měl pocit, že nejsem vázán fyzickým tělem, zkusil jsem s pochopením a z nedostatku zkušeností odolat touze po návratu a alespoň chvíli počumět, jak říkáme v tý naší realitě. Jenomže ono počumět v tomhle stavu nedávalo nejprve žádnej smysl, až jsem někde uvnitř začal vnímat Amadein smích. A když jsem pomyslel na to, proč se ta bláznivá ženská směje, tak pocit jejího smíchu ještě zesílil a hrnulo se na mě i její sdělení:

Matěji, to je hrozný, ty seš popleta i tady.

No a představte si, že nastala chvíle naší první astrální forbíny. Nikde nikdo a dokonce mimo vnímání Amadeinejch myšlenek, smíchu a pocitů tu nebylo lautr, ale lautr nic! Ovšem stále se zesilující signál jejího smíchu, kterej už bylo možný nazvat spíše chechotem, mi asi naznačovala, vole, tak se rozhlídni! A po tomhle jejím impulzu se najednou moje vnímání toho zde a tady začalo teprve realizovat. A já si opět spíš v duchu řekl, nebejt se mnou tahle ženská, tak jsem skoro jako vždy nadobro v pytli. A to už znovu nastaly vibrace jejího přímo huronskýho smíchu, kterej asi probral pár zrovna přítomnejch. Nevím jak to říct… nejdřív to vypadalo jako nějaký stíny, co se kolem začaly poflakovat a přicházelo od nich něco, co bylo možný nazvat údivem. A to je dobrá situace pro komedianta, tak jsem se pokusil natáhnout ruku a na ní pantomimicky umístit lidskou lebku a začít citovat z Hamleta. A ona žádná ruka nebyla! A od nich se ozvalo: Skočte někdo pro Shakespeara do pátýho nebe, ať dá tomuhle šaškovi dramatickou lekci. No a co myslíte, že se stalo? To už se od Amadey valil smích jako z tisíců huronskejch hrdel. Stínů přibejvalo a bylo jich, že na všech svejch autorskejch čteních dohromady jsem posluchačů nikdy tolik neměl. No a pomyslel jsem si, tak mi teď někdo poraďte, co mám dělat? No a ihned následoval smích snad všech indiánskejch hrdel z lautr celýho vesmíru a ozvalo se, vole tak třeba zatancuj? Nojo, ale jak? Tělo nikde, nohy fuč! A já někde tam, kde bych měl mít asi hlavu, jsem uslyšel useknutej smích a výstrahu.

Matěji, mažem domu.

Jenomže to se ti, ženská, lehko řekne, ale jak se to zrovna tady dělá?

To je, člověče, jednoduchý, vzpomeň si na nějakou část svýho fyzickýho těla, třeba, že se chceš podrbat na zadku, a seš doma, než řekneš švec.

Ještě jsem za sebou zaslechl… něco jako potlesk? A já trumbera se zarazil, že se půjdu děkovat, ale to jste neviděli tu její astrál-reakci. Nikdo v celým životě na mě naprosto beze slov a zvuků nezařval tak jako ona.

Mažem domu a fofrem, Matěji!!!

Tak jsem si pomyslel na zadek, jako že se podrbám, no a bylo to. Seděl jsem naproti ní u stolečku v naprosto stejný pozici, jako předtím, než tohle všechno začalo. No, já ji tam teda nemít, tak asi hraju v astrálu Hamleta chechtajícím se amébám dodnes...

7.  kapitola

Amadeo, pamatuješ si trochu ten zážitek?

Já jo. Tak jsem se nenachechtala za celej svůj život.

Nojo, ale dyť tam přeci nebylo jenom to chechtání, ne? Rád bych to trochu přesněji popsal v týhle knížce, ale nejsem si jistej, že to zvládnu. Já bych tam nakecal spoustu pitomostí, který bych pak ještě přeházel jako hnůj a nikdo by nepochopil nic z toho mýho astrálního blábolu.

Jasně, Matěji, zejtra ti s tím píchnu.

Zejtra, to si já už ale z toho nic pamatovat nebudu.

Ale neboj, člověče, spolu to přeci dáme dohromady. Nebo ještě líp, zalítnem tam znovu. Ne?

A proč ne rovnou teď?

Protože teď musí pokračovat náš obřad.

Jakej prosím tě obřad?

No ten co jsme před hodinkou začali, copak se už nepamatuješ na fikci Civitella? A teď její druhej díl, tedy fikci Rybná?

Jakáže fikce?

Aha, to lechtání, šimrání, mazlení, a, a, a, začal jsem na sucho polykat, rudej skoro jak Šiva někde v Kerale, těsně před tím, než Šakti začne tančit, žejo?

A to se právě teď začalo odehrávat a její tanec znamenal, že tu najednou nebylo žádný blízko a daleko, tam a tady. Emoce se pomalounku rozpouštěly do stavu, kterej nemá cenu vysvětlovat. Musel jsem se znovu učit rozeznávat tu její nezřetelnou nicotu, jež se pomalounku rozplývala a stávala se závratnou, netušenou plností ženy, kterou tady na Zemi završovaly a doplňovaly skutečný zvuky, vůně, chutě, doteky, chvílema kořeněný zákmitem radosti a vlastně i strachu, že to je třeba naposled.

Amadeo, a třetí pokračování obřadu bude kde?

No přeci tam, kam jsme dneska znovu nakoukli.

To mi zní jako třetí přání od Roberta Fuldhuma?

Jo, Matěji, „Třetí přání“ znamená poučení, trvalost stavu, stoupající úroveň vědomí - a začala se opět smát. Protože my dva toho zatím nejspíš asi ještě nejsme schopni.

Hm, „Třetí přání“? Fantastická kniha.

Ale, Matěji, pouze velmi volnej mustřík. Víš přeci, že kopírujou jen blbci.

Jo vím, ale řekni mi prosím tě, co v tomhle obřadu Popleta má vlastně dělat?

Nic, Popleto, prostě nechť se to stane.

A co vlastně?

No, co vlastně? Aby to bylo dvěma, zatím velmi nedokonalejma a nesmírně rozdílnejma bytostma vnímanej, dobře napsanej a zahranej part?

Jak to s tou nedokonalostí myslíš, Amadeo?

Vždyť víš, že my dva jsme přeci každej z jinýho světa, ne?

Psssst, ženská, co kdyby to někdo zaslechl?

A co by se stalo, Matěji, dyť je to pravda? Celou dobu se pokoušíme spolu odhalovat nepravdy a fixl. A teď, když se ve vašem světě, konečně láme chleba, jak vy ve vaší frekvenci říkáte, tak bys chtěl cuknout? Není už kam, Matěji! Ty teď musíš sdělit čtenářům náš společnej švindl, kterej jsme spolu upekli, aby ty v knize sdělovaný informace nebyly jen tak hala-bala suchý. Ono by to totiž bez forbín, srandiček a příběhu, kterej tuhle bábovičku drží pohromadě… vlastně bylo skoro nesdělitelný. Musíš jim taky říct, že já, Amadea jsem něco jako tvoje alter ego z jiný frekvence a ještě spíš to, co srozumitelněji uváděj Slovanský védy.

A cože to prosím uváděj?

No, zhruba tohle: že vždy dostáváme informace ze dvou základních zdrojů.         Tím prvním je ezoterie, kdy informace je uchovávaná mimo člověka, kterej se k ní doposud dostával pouze po velmi tajemnejch pěšinkách osvícenýho to vnímáni jsoucna. Druhej zdroj je exoterie, jež je ukrytá uvnitř každýho člověka, což je to čemu říkáme rodová pamět. A všechno tohle se stává ještě jasnější tím, co to potvrdil svými výzkumy na bázi informace = jazyk Pjotr Garjajev se svým týmem. Oni totiž objevili to, že genetickej kód následuje stejný pravidla, jako všechny jazyky světa. Zde je, Matěji, ta zázračná spojitost slova – informace - komunikace s vesmírem skrze DNA. V tom horším případě pouze a jen s iluminátským matrixem. Je v tom však pro mě jedna neskutečná zajímavost, až jsem ji považovala za „skoro“ ruskou propagandu. A tou bylo, že při dokazujících pokusech tohoto rozsáhlýho projektu měla největší sílu ruština. Ostatní jazyky měly odezvu řízenou podle jejich vzdálenosti od ní. Tedy přes slovanský a sanskrt k románskejm a anglosaskejm, atd.. Dále pak k jazykům jinejch ras. Ale když jsem si vzpomněla na to, co říkaj Slovanský védy, kameraman Pan Horák a nově vznikající chronologie, ihned mi vytanula posloupnost Rassa, Rus, Et-Rus-k, P-rus, atd.!

Tak jsem si uvědomila, že nešlo o žádnou propagandu, ale dnes už i moderní lingvistikou, archeologií a historií pohybu populací po planetě již značně ověřenou teorii vzniku všech světovejch jazyků z jazyka Rassénů. A podpořili mi to podstatnou váhou nejenom Védy a Gerjajev, ale i argumenty některejch genetiků.

Z toho jasně plyne, že zřejmě všichni příslušníci bílý rasy pocházejí - jak jinak - než rovněž z Rassy? Tedy z výsadků v bájný Hyperborei, Bělovodí a možná i jinde. Potažmo, že nejsme z opice a ani z týhle planety. Je tu však jedinej problém, že se tohle zatím neučí ve školách, ale je to típlý v ajnclíku.

Hm, to je teda něco! V ajnclíku? A ty seš, Amadeo, informace ezoterická, nebo exoterická?

Jak se to vezme. Spíš jsem ta ezoterie, ale v tvým případě i trochu ona druhá slečna, tedy paměť rodu.

A jak je to možný?

Možný je to proto, že oba máme i velmi dlouhou a již několikanásobně uskutečněnou slovanskou zkušenost.

No… mlhavě jasný, Amadeo. I když ty dva roky jsi pro mě znamenala stále víc a víc, i když jsi byla stále „míň a míň“ čitelná. Hm? Nepoplet snad Popleta tu větu?

Ne, Matěji. Je to tak správně, takže si tu otázku, zda ezot, nebo exot, ani nemusel pokládat, co?

Fakt, rači si tu dlouhou větu ještě parkrát přečtu.

Nemusíš. Ale hlavně se nezapoměň za ten náš společnej klam čtenářům a Iv omluvit.

Jasně!

Vážení, omluvte tu moji mírně šejdrem bábovičku, kterou Popletal uplácal z písmenek proto, aby vás u tohoto příběhu a informací ještě pár přípravnejch kapitol na třetí díl, udržel...



Konec třetí části





Matěj

pondělí 24. března 2014

Dělají z nás dementy?



Za dva týdny má NASA odpojit živé vysílání z kamerového systému na ISS. Agentura odůvodňuje tento krok oficiálně nedostatkem financí na jejich údržbu. Stejná prohlášení jsou dnes často i na Yutube u filmů, která slouží k duchovnímu růstu a jsou zrušena údajně z důvodů porušení autorských práv třetí stranou a tím ihned pro veřejnost nedostupná.

Většina lidí se však domnívá, že tento krok, není skutečným důvodem, ale hlavní důvod je v dnešní době obrovský počet zaznamenaných UFO přímo z ISS a dostupná tím milionům lidí na celém světě. Toto potvrdil i americký kosmonaut Leroy Chiao, s ruským kolegou  Šaripovem, kteří viděli při svém výstupu rovněž tyto objekty.

Tímto počinem NASA znemožní možnost lidem sledovat, co se děje na oběžné dráze naší planety. Má se třeba za dva týdny něco dít na oběžné dráze planety co nemají lidé vidět, i tato myšlenka se dere do hlav, vše je dnes možné, kdy umírající systém kope kolem sebe ze všech sil.


Většina lidí nevěří tvrzení NASA o nedostatku financí na provoz jednoduchých webových kamer, když NASA na druhé straně utrácí miliardy na jiné „šílené“ projekty a najednou nemůže najít peníze na udržení webové kamery? Asi nás považují za dementy, kteří pokorně přijmou každé oficiální oznámení – říkejme si, komu toto slouží a proč? Lidé na světě požadují od NASA, aby kamery pokračovaly dál ve svém přenosu a hledají nyní ochotné sponzory, ale těžko toto je otázka peněz.

Chce NASA něco skrýt, co se nyní děje na oběžné dráze? Víme, že v této době jsou hlášena velká množství objektů na Zemi a kolem ní a ani vojenské instituce se svými drahými zařízeními, placenými z našich daní, nejsou schopny je ani identifikovat a nemluvě o podání nějakých informací veřejnosti, proč? Protože ani toho nejsou schopni, schopni jsou jen vyrábět katastrofické filmy v Hollywoodu o násilné invazi mimozemšťanů. Kdyby tyto vyspělé civilizace chtěli nás zničit, už dávno by to pro ně s jejich technikou problém nebyl. Zatím nás pozorují a nezasahují, protože každá vyspělá civilizace se násilně nikdy nebude vměšovat do vývoje druhé společnosti – ne civilizace, tou zatím nejsme, jen nějakou společností. 


Může být i jiná varianta reakce NASA na ruskou ISS, jako poskytovatele zařízení a vznikla reakcí ruské strany na možné sankce západu a to tak, že rusové požadují větší ceny a to v rublech, i toto je možné. Variant je mnoho, ale výsledek je ten, že za dva týdny nebude možné přijímat signály z těchto kamer.

sobota 22. března 2014

Brazilští vynálezci přichází také s VE



Vynálezci Nilson Barbarosa a Cleriston Leal z Brazílie, tvrdí, že vynalezli zařízení na volnou energii(dále jen VE) a jsou schopni toto zařízení prodávat pro veřejnost. Zařízení má název Earth Electron Captor Generátor.


V současné době nabízejí toto zařízení  pro lidi, kteří žijí ve městě Imperatriz. Nicméně pracují na licenční výrobě s několika firmami, které budou umožňovat i prodej on-line.

Zařízení vyžaduje malé množství příkonu při zapnutí a pak již produkuje několika násobně více energie. Přístroj je rozměrově malý, tedy může být použit i pro napájení vozidel, domů a samozřejmě i podniků. Na stránkách tvrdí, že příkon ke spuštění zařízení se pohybuje kolem 2% svého výkonu.

Vyrábí nyní několik velikostí generátoru. Nejmenší prototyp je schopen vyrobit 12,1 kW výkonu, s použitím pouze 21 wattů vstupní energie. Váha jednotky je 1,5kg s rozměrem 20x30x15cm.

Výrobek vypadá důvěryhodně a pokud je to pravda, bude to další možný průlom k získávání el. energie bez ohledu na majitele energetických zdrojů a tedy i jistý destruktivní útok na tento vynález.






pátek 21. března 2014

Zvířata opouštějí Yellowstone



Video z 20.3.2014
Staří pamětníci jsou velmi překvapeni a vystrašení. Zvířata sestupují z vrcholků kopců a utíkají po komunikaci z oblasti pryč.
Supervulkán Yellowstone byl vytvořen v důsledku velké erupce před 640 000 roky a stopy vulkanického prachu se z té doby našly stovky kilometrů od epicentra. Případná možná  erupce by silně ovlivnila klíma a došlo by k vyhynutí mnoha druhů zvířat a rostlin v Severní Americe.
Reakce mohou být různé a hlavně i záměrně manipulující a to tím, že video je podvrh, nebo zvířata mohou migrovat za potravou, atd. 
Ano, i toto může být, ale vraťme se na začátek článku, kde místní obyvatelé, kteří žijí v oblasti již dlouhou dobu, popisují, že zatím toto chování zvířat ještě nikdy nezaznamenali, až nyní. Tak uvidíme.

pondělí 17. března 2014

Keshe – USB vládní disk zde




Obsah disku USB (1,6 GB) od pana Kesheho, darovaného vládám které o to požádaly v roce 2012 je nyní volně dostupný veřejnosti zde. Tým Taiwanských inženýrů vyhodnocující jeho darované technologie, které měly přístup k obsahu disku, tento plný obsah zveřejnil po výzvě pana Kesheho ve čtvrtečním 13.3.2014 workshopu.

Sdílet a studovat v angličtině můžete zde po stažení torrent souboru : http://uloz.to/xR9vZJUV/kf-org-data-torrent

Pro rozbalení je dobré použít u-Torrent   http://www.utorrent.cz/



Odkazy na některé naše starší články:



a další, stačí jen zadat zde na stránkách do HLEDAT.

sobota 8. března 2014

Zklidněte se – Pozorujte – Pamatujte si - Předpověď


Jak už jsem psal dříve v jiných článcích, např. http://energieupramene.blogspot.cz/2013/10/chci-domu.html  procházíme obdobím velkých změn a to nejen osobních, ale i na poli světovém. Jste nyní svědky bouřlivých jevů v Syrii atd. a nyní na Ukrajině. To co zde uvádím jsou myšlenky, které Vám pomohou se zapojit do nastávajícího období velkého posunu a pro některé budou opravdu velmi krušná a nápor se bude velmi intenzivně zvětšovat. Bude přibývat kritických, dramatických událostí a hlavně lží. Je to někdy zlověstné, kdy proti sobě budou často stát obě polarity v plné nahotě a odhodlány na život a smrt proti sobě bojovat. Ti co pochopili nastávající události, jejich stav bytí bude pak volitelný, jejich vibrace se budou zvyšovat v souznění s vibracemi vyšších dimenzí a Univerza. 
Všechny těžkosti a chyby tohoto materiálního světa 3D budou vystupovat výrazně na povrch a synchronicitidy tomu budou velmi intenzívně odpovídat, jak rádi materialisti říkají „náhody“. Pro tvrdé a sobecké materialisty to bude velmi zlé , nebude možné se tomu nějak vyhnout a je to vývoj tohoto prostoru se všemi aspekty v jeho realitě. Pokud to jde, zklidněte se a nenechte se záměrně vtáhnout do negací, manipulace a lží. Co je důležité dnes, je pozorovat sebe, chování lidí, institucí, učit se z toho, protože v tomto období se budou odhalovat až do své extrémní nahoty, odhalí opravdově co v kom je a pak si hlavně PAMATUJTE. Budete mít okolní děje jak na dlani, bez přetvářky, odhalí se jednotliví lidé, instituce, národy, včetně jejich zdánlivě zvoleného vedení. Projekt „Rezonance“ je spuštěn a nikdo ho už nezastaví, i když bude třeba zatažená obloha celý rok hliníkem. http://energieupramene.blogspot.cz/2014/02/zpet-k-piktogramu.html  
Jak se budou události pravděpodobně ubírat, si můžete přečíst, zmýlená ještě nebyla a co je hlavní, odpovídá to celkovým událostem a nastaveným aspektům.

Předpověď  věštkyně:
-Nadcházející období nebude tak klidné, jak bychom mohli chtít. Živly se budou bouřit až do konce dubna. Duben bude vůbec velmi obtížný, neboť v jeho druhé polovině dojde k měsíčnímu i slunečnému zatmění. Částečně se vzbouřené živly projeví i v květnu. V tomto období můžeme očekávat varovné události. To se například přímo dotkne Íránu, kde se inteligence dostává do varu.
Jak jsem už dříve hovořila, Turecko také čeká neklid. Může tam dojít k velkým změnám v myšlení lidí. Ale to nebude mít dlouhé trvání. Vše skončí, až se najdou rozhodní lídři, kteří se zapojí do procesu v poslední rozhodující okamžik, a to prudce stabilizuje situaci. Po celém světě to vyvolá šum, nespokojenost, náboženské spory, ale to bude trvat pouze omezenou dobu.
Vznikne takový pás, táhnoucí se z jihovýchodu na severozápad: z Íránu do Turecka a následně do Ukrajiny. Pokud budeme hovořit o období, ve kterém dojte k těmto změnám, tak zde je všechno obráceně: ze severozápadu na jihovýchod. Nyní se tento mrak nestability vznáší nad Ukrajinou, následně se přesune po pásu dolů. A na Ukrajině se situace uklidní.
V současné době mi píší občané Ukrajiny a dokonce i někteří tamní poslanci. Mohu jim sdělit pouze toto: bude-li Bůh chtít, situace se bude postupně uklidňovat, a po zmíněném období nestability bude k červnu obnovena rovnováha.


Pohled pesimisty a optimisty na život


pátek 7. března 2014

Rychle, rychle do hrobu


Zaujal mně  jeden velmi pěkný článeček na partnerském webu  http://laskyplnysvet.cz/view.php?cisloclanku=2013040005  , který se dost týká rozvinuté debaty v komentářích o dnešním Systému a to v článku  http://energieupramene.blogspot.cz/2014/02/zpet-k-piktogramu.html?showComment=1394198981634    
Tyto zde stránky jsou především zaměřeny na realitu života, která nyní myslím protíná každého z nás, v převážné míře většiny. Zde na stránkách je velmi mnoho praktických informací téměř ze všech oborů a je to zde podáno jak řekla naše členka Ter. jak na stříbrném podnose. Ale, ano je tam to ale, protože dle komentářů lidé stále zapomínají , že se svým jednáním stále dostávají silně pod moc Energetických entit a  v tomto případě tedy Egregorů  Systému a svou nevraživostí na něj, jen tyto entity krmí. Každý Systém, věc, víra, věda, výrobek atd. má svůj Egregor. Někdy velký, živený většinovou společností a o to více nebezpečný, protože čím je větší, je agresivnější, chce stále víc a víc. Zde na stránkách jsem o těchto věcech psal v mnoha článcích   http://energieupramene.blogspot.cz/2011/09/egregor-clovek-ve-svem-zivote-potrebuje.html
a jde v podstatě o jednoduchou věc, pokud chcete tento Egregor oslabit, je vždy nutné mu věnovat co nejméně pozornosti, ano je to paradox, ale takto nejlépe změníte mnoho věcí a nemusíte chodit ani k volbám s nadějí „lepších zítřků“ , hudrovat na Systém, jen stačí jej v rámci možností ignorovat, tím jej vědomě oslabujete a nemusíte dostat ani po hlavě obuškem a jste neviditelní pro Systém, jen s vyjímkou těch, co tyto informace podávají. Tento článeček od neznámého autora jsem vybral záměrně, protože odzrcadluje velmi dobře lapení lidí do hry o energie  a tuto hru pak nevědomky hrají a ani si to neuvědomují. U článku jsou uvedeny moje komentáře, které upozorňují na to, co je vlastně příčinou našich nevědomých reakcí, které jen nahrávají právě věcem, které vnitřně nesnášíme. Ano, tento svět je bohužel zatím v režii Egregorů, protože lidská mysl ve své nadutosti nechce přijmout tento reálný a nebezpečný  aspekt a ti co o tom vědí, vám to neřeknou, protože by ztratili svou moc, Egregor by nebyl vyživován a proto vesele je zneužívají, někdy i za pomoci magie a jiných rituálů ve svůj prospěch.
Iv


Rychle, rychle

(Autor neznámý)

Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Pozn. Iv 
Zde je velmi pěkně demonstrován vliv osobního Egregoru člověka, lapeného do tohoto Systému – rychle, vše chci, být V.I.P., druzí mně překáží atd.  Určitě se to stává i mnohým z vás, že když spícháte a chcete předběhnout někoho před sebou, zahnete vlevo a on jak naschvál také zabočí vlevo a opačně. Toto vás nakonec tak „vytočí“ že z vás negativní energie jen čiší a váš egregor, který dal do podvědomí dotyčné babičce příkaz vlevo (ona si to ani neuvědomila) je blahem bez sebe z přísunu neg. Energie a tak to chodí i ve vztazích, vždy je třeba si uvědomit tuto hru a to je první krok nejen k sebeovládání, ale ustřihnutí i napájení vašeho, nebo cizího negativního Egregoru. Ale všimněte si, že autor si toto včas uvědomil a tím vlastně původní předanou energii vzteku Egregoru  odebral  a to je moc dobrý začátek.

Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme.
Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, přes chat komunikujeme a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra. Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět!

Do kdy to ale vydržíme?

Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.
Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží.
Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí.
Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme = vypálíme je na CD a tím to končí.
Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Pozn. Iv
Přesný nástin Egregoru Systému, ve kterém většina z nás žije. Kdo nás tak pohání a nakonec frustruje, že ve chvílích poklidu a klidného uvažování, přicházíme na to, že to, co děláme nás ani trochu neuspokojuje. Jste v zajetí režie Egregoru Systému, kolik věcí vlastně potřebujete ke spokojenému životu, neovlivněni reklamami, srovnáváním s okolím atd. Vlastně nic moc, teplo domova, jídlo, šatstvo, zdravé děti, možná i to přibližovadlo, ale v zásadě to nemusí být ten poslední výkřik nějaké módy, hlásané kolem vás. A přitom nemusíte vůbec vypadat na venek jako „žebrák“, protože základní věci pro život budete vlastnit, jen se přestanete srovnávat rádoby s těmi vyvolenými, které vám stále předkládají do zorného pole vaší pozornosti. Udělejte si své hodnoty života, dle svého srdce a dle svých možností a nežeňte se za něčím, dojdete jen k tomu, že v 50 vás opotřebovaného, s nadměrnou žlučí v těle uloží na hřbitov a vaši vnuci se pak po vás tak rozhádají, že mezi sebou už nebudou mluvit ani do svého konce.


Můj děda má 87 roků a v životě
·  nebyl v zahraničí
·  nemá mobil
·  poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu a přitom si myslí, jaký krásný život prožil
·  s úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat
·  žil těžký život, ale váží si ho!
To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem.
Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.
Pozn. Iv
Zde je zrcadlení skoro totálního odpojení od Egregoru Systému a proto často ti, kteří jsou jím lapeni, tyto osoby nesnáší podvědomě signálem  Egregoru Systému, který cítí toto nebezpečí a je tedy nutno tyto „individua“ likvidovat, protože kdyby náhodou začali mít tyto hodnoty větší skupiny, přestal by se vyživovat a Systém by rychleji odumíral. Ano, první je zpomalit a pak si uvědomit to, kdo nás tak stále někam žene a hlavně záměrně  do problémů jak osobních, tak i s okolím a jejich institucemi.

Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek  jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!
*Pěkný den…a zpomalte…žijete jen jednou…a velmi krátce! * 
Pozn. Iv
A Systém jde ke dnu, začnou se měnit životní hodnoty i náhled na život jak svůj, tak okolí, ale hlavně budou vystupovat do popředí úplně jiné hodnoty, hodnoty slušného života.