neděle 29. července 2012

Nechat žít a jít dál



Paradoxy

Chodíme po Zemi, pracujeme, radujeme se, soptíme vztekem, milujem se, nenávidíme, někteří si hrají na „elitu“, jiní jsou skromní atd. Kdybych měl vyjmenovávat všechny aspekty našeho konání zde, jistě by nestačila jedna stránka.
Naše cesty jsou někdy „divné“, někdy i nádherné ale vždy mají svůj význam. Většinou ten význam si uvědomíme až po delším časovém odstupu, že vlastně osobně by jsme to lépe nevyřešili, často nastupují i tkzv. „náhody“, říkáme tomu synchronicity, i když toto slovo dnes je na indexu oficiálního přístupu k životu. Kdo pozoruje okolí a vnímá je velmi intenzívně a bere si z okolí i ponaučení, nemusí v životě tak často procházet kotrmelci. Jisté události nás určitě neminou, jsou jen a jen naším „školním“ příkladem a vybrali jsme si je dobrovolně, i když většina to ani netuší. 

No řekněte, není lépe těm, co dnes razí heslo: „Chci si užívat“ a  jedou životem na dluh, chlastaj, drogují, kradou, podvádí, uvažují jen pro sebe a ještě si myslí, jak jsou IN, nemluvě o tom, aby si v hlavince skládali nějaké duchovno – taková blbost přeci. Užívají si později rovněž i naše vyspělé zdravotnictví při odrovnaných játrech, ledvinách, jsou v zařízení pro drogově závislé, dostávají svou dávku, prudí okolí a snižují vibrace tak, že by jste i v létě zmrzli. Nebo příklad z našich nádherných silnic, kdy uživatel jede jak dobytek a usmrtí jiné účastníky, zatím on vyvázne z menším zraněním a pokud má portmonku plnou Keš, směje se Vám do úsměvu. Ostatních cesta většinou končí po tkzv. „uzdravení“ v částečném důchodu a nebo i v mnoha případech v plném invalidním důchodě a Vy jako člověk, který se řídí jistými duchovními a etickými pravidly, bude pracovat poctivě až do vysokého důchodového věku, pokud se ho dožije. A ti co si tkzv. užívali života si užijí oproti Vám i odpočinku, nemám zde na mysli ty, co k něčemu nepříjemnému přišli i přes poctivě odváděný život. Řekněte, není to legrace ten život, okolí někdy říká: s pravdou dojdeš tak akorát do sedinky. Zajímavý svět, viďte!
Náboženství morduje do hlav těm v klubu, lásku, mír a jejich představitelé žehnají vojákům, zbraním, nezasáhnou do vznikajících konfliktů a nechá lidstvo se mordovat hlava nehlava a vše pozorují ze svého pozlaceného zámečku a když už je to moc neúnosné, tak vydají nějaké prohlášení a tím to končí, to je většinou celá aktivita, zajímavý klub, navíc nyní šilhající významně po majetku. Není to „nádhera“!
Mohl bych dávat mnoho dalších příkladů dnešního světa, ale je to zbytečné, protože mnozí z Vás to vidí okolo sebe a nestačí se uvnitř sebe divit.
Pak nastupuje otázka, proč se držet jistých duchovních a etických pravidel, navíc když se dáte na tuto cestu, všechny Vaše děje se urychlují a Vy procházíte někdy pěkným „gulášem“. Mnoho lidiček si pak dává tuto otázku, vzdává tuto cestu a splyne se šedým proudem.

Nevzdávejte to, sami se narodíte a sami rovněž odcházíte, vždy v těchto okamžicích jste sami a mohu Vám říci z mých zkušeností, že u té skupiny, která žila IN, jsou pak chvíle konečné velmi nepříjemné z jejich pohledu a je znát velká lítost nad promarněným životem, který byl v podstatě vnitřně velmi chudý.
Pokud se řídíte duchovními a etickými pravidly, svůj život prožíváte plněji a máte velkou výhodu své individuální školy, žijete naplno, oproti těm IN, kteří si myslí, že vlastně paradoxně  žijí naplno, jsou to jen povrchní věci, které se velmi rychle vytratí a nic Vám vnitřně nedají. Pokud jste již vnitřně vyspělí a nebo se začnete zabývat duchovními a etickými pravidly, je zdánlivou nevýhodou, že začnete procházet opravdovými životními zkouškami a někdy velmi těžkými, ale věřte, že vždy vše dopadne pro Vás tím nejlepším způsobem a žijete naplno, Vaše zkušenosti Vám už nikdo nevezme a  to za to stojí!

Věnováno pro naši T.

pátek 27. července 2012

Dialog s Teslou



O práci pana Tesly mnoho lidí četlo, ale jsou to většinou informace, které jsou neškodné pro systém a neříkající nic nového, co již známe. Zde Vám uvádím jeden zapsaný dialog o jeho práci z přenosu el. energie, který svědčí o úplně jiném pohledu a to v době, ještě před zničením stanice.

Svědkové:
M.Lawson Dyer,
Benjamin Miller
překlad Edgar


Výňatek z dialogu s Teslou:

PZ: "Pane Teslo, v tom bodě, co míníte elektromagnetickou hybností?"

Tesla: "Mám na mysli, že okruh musí mít setrvačnost. Musí mít velkou vlastní indukčnost abyste mohli dosáhnout dvou věcí: Za prvé, poměrně nízkého kmitočtu, což redukuje vyzařování elektromagnetických vln na poměrně malou hodnotu, a za druhé, velký rezonanční efekt. Toho není možné dosáhnout například s anténou, kvůli velké kapacitě a malé vlastní indukčnosti. Velká kapacita(anténa) a malá samoindukčnost vytváří nejubožejší druh obvodu, který může být postaven; protože poskytuje velice malý rezonanční efekt. To byl důvod proč energie při mých experimentech v Koloradu byla 1000-krát větší, než v současných anténách."


PZ: "Říkáte, že energie byla 1000-krát větší. Znamená to, že se zvýšilo napětí, nebo proud, či obojí?"


Tesla: "Ano [obojí]. Řečeno ještě jednoznačněji – užívám velmi velkou samoindukčnost a poměrně malou kapacitu, kterou jsem konstruoval jistým způsobem tak, aby elektřina nemohla unikat. Takto získám nízký kmitočet, ale, jak víte, elektromagnetické záření je úměrné druhé odmocnině z kapacity dělené samoindukčností. Nedovolím aby něco unikalo ven. Takto nahromadím v okruhu obrovskou energii. Když je dosažen vysoký potenciál a chci emitovat elektromagnetické vlny dělám to, ale dávám přednost redukci množství vyzářených vln a propouštění proudu do země, protože energie elektromagnetické vlny je neobnovitelná, zatímco [zemní] proudy jsou zcela návratné, představují energii uloženou v elastické soustavě."


PZ: "Na jakou elastickou soustavu se odvoláváte?"


Tesla: "Mám na mysli toto: Jestliže pouštíte proud do okruhu s velkou samoindukcí a nízkým odporem, a přitom nedochází k žádnému vyzařování, neexistuje možnost, aby tato energie odešla do prostoru; nicméně, způsobené impulzy se akumulují."


PZ: "Podívejme se, zda tomu správně rozumím. Jestliže budeme vycházet z vašeho systému radiace nebo elektromagnetické vlny, bude to promarněná energie?"


Tesla: "Absolutně promarněná. Z mého okruhu můžete vyzískat buď elektromagnetické vlny, respektive 90% elektromagnetických vln, a 10% proudu energie, která prochází Zemí. Můžete ovšem tento proces obrátit a získat tak 10% energie v elektromagnetických vlnách a 90% v energii z proudu, který prochází Zemí.

Je to úplně stejné, jako tohle: Vynalezl jsem nůž. Tento nůž může krájet břitem. Řeknu člověku užívajícímu můj vynález: ´Musíš řezat břitem!´ Dobře vím, že máslo lze krájet i opačnou, tupou stranou, ale k tomu můj nůž není určen. Stejně tak nesmíte udělat anténu odevzdávající 90% energie v elektromagnetických a 10% v proudových vlnách, protože elektromagnetické vlny jsou ztraceny, jakmile udělají několik oblouků kolem planety, zatím co proud putuje maximálně na vzdálenost průměru zeměkoule a může být kdykoli získán zpět."

"Mimochodem, tento pohled je nyní potvrzen. Všimněte si například, Sommerfeldova matematického pojednání [*], které ukazuje, že
má teorie je správná, že jsem měl ve svých vysvětleních těchto fenoménů pravdu, a že se celá profese naprosto mýlila. Toto je také příčina, proč mí následovníci, jdoucí cestou vysokofrekvenčních proudů, zbloudili. Chtěli vytvořit vysokofrekvenční alternátory o 200 000 cyklech s představou, že mohou produkovat elektromagnetické vlny, 90% v elektromagnetických vlnách a zbytek v energii proudu. Já použil nízkých kmitočtů a produkoval 90% v proudu a jen 10% v elektromagnetických vlnách, které jsou promarněny, a proto jsem dospěl ke svým výsledkům…

"Jak vidíte, zařízení, které jsem vymyslel je aparatura umožňující v anténním obvodu vyprodukovat obrovské rozdíly potenciálu a proudů. Jestliže chcete přenášet proudy vedením nebo elektromagnetickými vlnami, musí být splněny dané požadavky. Můžete mít vysoký proudový potenciál a velké množství vibrační energie; ale tuto vibrační energii můžete ještě zvyšovat. Při správném designu a volbě vlnové délky to můžete zařídit tak, abyste získávali například
5 % v elektromagnetických vlnách a 95 procent v proudu, který teče Zemí. To je to, co dělám. Nebo, jako lidé od rádia, můžete získat 95 % v energii elektromagnetických vln a jen 5 procent v energii zemního proudu. Tato aparatura je vhodná pro obě metody. Já ovšem svým systémem neprodukuji záření a elektromagnetické vlny potlačuji. Uvažujete-li o mém systému, měli byste se oprostit od představy, že zde dochází k vyzařování nějaké energie. Nic se nevyzařuje, uchovává se!" . 

Templáři IV / 1 - 3

ČTVRTÁ ČÁST
1.     kapitola

Je požehnaný září. Jsme v Civitelle a čekáme. Mám pocit, že Amadea pomalu poztrácela všechna svoje mimořádná obdarování. Už před tím, než nás navštívila najaře v Podmoklanech, skončila s pránickým cyklem a začala jíst. Měla asi strach ve čtyřicítce o svoje první dítě, a tak přešla na vegetariánskou stravu. Myslím, že to nebylo dobře, a taky s tím měla obrovský problémy. Najednou to nebyla sebevědomá čarodějka, ale hospodyňka, skoro ustrašená ženuška, která neví a má strach?  Mně to zezačátku dělalo dobře, ale pak jsem začíl mít strach i já!
Ještěže tu téměř stále byla teta, která vůbec nevypadala odvázaná z tý docela náhlý změny Amadeina stravování. Myslím, že zůstat dýl v Čechách, tak to dopadlo moc blbě. Popletená MUDr. Věduňa. No jo, ale už se stalo. Všechny dary nemáme na furt a pud zachováni rodu je asi pořád moc silná haluz! Byla wicca, není wicca, bude wicca? Když jsem se na to ptal tety, řekla mi, že neví! Ale záleží to jenom na Amadee! A taky na tom, zda-li my tři se teď a hned dokážeme přeladit ze strachu v naději!
No a co dítě, teto?
To dítě je z nás  n e j s i l n ě j š í,  Matěji. S ním si starost nedělej!
Tohle mysliš fakt, teto?
Jasně!
Já mám pocit, že to dokážu v podstatě hned. Protože chlap musí fakt držet v ruce něco, co je hotový a tady, aby začal pociťovat pro nás jasnej, zřetelnej a výrazně majetnickej vztah. A teprv až z toho následně plynoucí strach o něco. Dítě? Hm! U žen je to asi jinak a zvlášť u Amadey, když se začaly pomalu vytrácet její metafyzický schopnosti. Bylo to fakt děsný. Zcela popletená ženuška, spoléhající už jenom na tetu! A u tety jsem měl pocit, že je taky v úzkejch. Vyšlo mi z toho, že Amadea je pro ni příliš blízkej vztah, než aby se mohla nad problém s nadhledem postavit. Jo, a přesně tak to bylo!
Jenomže teprv pak jsem poznal, jak neuvěřitelnej člověk v tetě vězí. Okamžitě sbalila potřebný věci, koupila letenky a už následující ráno jsme všichni odlétali z  Říma do Peru.
Byl jsem úplně u vytržení, když na nás v Limě na letišti čekal tereňák se šoférem, a okamžitě vyrazil do hor. Amadea to snad už ani nevnímala. Jeli jsme spoustu hodin nahoru a dolu po čím dál horších cestách a pak už i necestách. Ten šofér byl obrovskej machr.
Kdes tohohle člověka pro pánajána teto vyhrabala?
Řekla mi jenom, až později, Matěji. Teď musím bejt s Amadeou. A ty se hlavně neboj! Ty věty byly švihnutím biče. A byly to rozkazy!


2.     kapitola

To místo, na který jsme dorazili, bylo po těch úchvatnejch horskejch sceneriích takový nanicovatý. Malej plácek, tak sto padesát, dvěstě metrů čtverečních. Na něm něco jako zastřešená pergola s jedinou místností, který však chyběla přední stěna. Nebo to možná byly velký dveře? Nevím, jak to nazvat. Dál už nebylo nic… Jo, asi pět metrů před vstupem bylo ohniště a pak už jenom visutý lůžka a v jednom z nich starej chlápek. A když říkám starej, tak fakt starej. Odhadem 100 let. Jenomže když z auta vylezla teta, tak vyskočil, jako nějakej šaolin a hnal se k ní tryskem zdopovanýho Bena Johansona. Človíček, jen tak v bederní roušce. To byste museli vidět! Trochu mně to připomínalo Nereto a vítání Amadey s paní pekařkou. Člověk najednou zas uviděl v akci nezkrotnej živel, jehož jméno je radost! Ten stařík si vůbec nevšímal povadlý a zmatený Amadey, kterou jsem se snažil vysadit do visutýho lůžka mezi stromy. A pak to přišlo!
Drmolili a chechtali se španělsky, pak italsky, no a vypadalo to, že nemocná je vůbec nezajímá. Ale když se ozvala čeština a ještě k tomu kameničkovsko-hlinecko– svrateckej dialekt, kterej v týhle podobě už ani tam neuslyšíte, tak jsem si fakt sedl na zadek a málem se počural. A představte si, von to byl nějakej Adámek z Kameniček!  Místní to peruánskej šaman, kterej tu těch sto let snad opravdu žije. No, Amadeo, myslím, že tohle všechno jsou pro nás samý dobrý znamení.
Najednou se všichni a všechno ztišilo. Teta s Adámkem – a pomáhal jim ten fantastickej šofér – začali cosi pomalu a důstojně připravovat! Všichni se zřejmě velmi dobře znali a asi to nedělali poprvé. Zapálili oheň a šofér vynesl z kufru tereňáku nějaký věci. Chtěl jsem mu pomoct, ale teta mi docela a opět velmi přísně řekla – na nic nešahej a věnuj se Amadee! Pak ironicky dodala… nebo si třeba hrej! A protože tu nebyl písek, šel jsem k Amadee.
Jak ti je? A vidělas… co se tady dělo?
Jo, bylo to moc zvláštní. Když jsem se dívala na ty dva, jak spolu vyváděj, tak jsem si připadala jako v Jiříkově vidění. A říkala si v duchu… no teto!? Ty se teda dokážeš vodvázat. To snad ani nejseš ty? No a když se ten uvítací mumraj ztišil, začala jsem pomalu vnímat okolí: vůně, barvy, zvuky a hory. Gran Sasso je proti těmhle pindík. A taky jsem uslyšela to lehounký šumění vody. Poslouchej, někde tam nahoře je určitě malinkej vodopád!
To je jeden z pramenů, o kterým místní indiáni říkají, že se po pár stech kilometrech v podzemí hor stane řekou Maranón a dál pak už jenom Amazonkou – ozval se za náma temnej hlas tety.
Myslím, že jsme oba nemohli ani dejchat!
A teto, kde to vlastně jsme?
No, asi stopadesát kilometrů na sever od města Cerro de Pasco.
A ty to tady znáš?
Jo! Pár let jsem tady žila, učila se a byla šťastná.
Jak štastná?
Moc!
A odešla k pilně pracujícím mužům, co snášeli k ohni kameny, zvláštní sošky, který vypadaly, jako by se na těch špičatejch podílel Giaccometti a na oblejch Henry Moore. Nebo snad Constantin Brancusi? A ze všech těch věcí vytvářeli kolem ohně zvláštní kruhovou galerii. Na stromy kolem přivazoval pan šofér svazečky bylin a nakonec Adámek přinesl pár velkejch, různě zbarvenejch krystalů. Pak najednou zaduněl zvuk bubnů, bubínků a všelijakejch dřevěnejch i kovovejch perkusí a chřestítek, za kterejma stál, teď už skoro ve stínu, nepředstavitelně proměněnej – už ne pan šofér, ale fakt Indián.
Začalo se rychle stmívat. Šaman hodil několik hrstí čehosi do ohně. Rozšířila se zvláštní vůně a všechno v nastávajícím šeru začalo ztrácelo kontury. Plameny ohně kopírovaly rytmickej vzorec perkusí… nebo snad naopak? A po nějaký době moje mysl začala tápat a bloudit v něčem, co mi přestávalo dávat v tom mým naučeným a zažitým civilizačním rámci navyklý a  přijatelný odpovědi. 
No a takhle pro mě začal Amadein rituál iniciace smrtí ...

3.     kapitola

Pro dnešního člověka tahle slova zní hloupě, ovšem tenhle rituál nás provází celej život. Většinou si lidi neuvědomujou, že život je manifestací smrti a ona zas vrcholným projevem života, kde civilizace i systémy fungujou jenom jako clona, která se snaží tuhle jednotu schovat, tajit, a když to bude nutný, tak nemilostrdně pronásledovat. Oni moc dobře vědí, že smrt je přítomna, byť velmi zahaleně ve všech křesťanskejch svátostech od křtu přes biřmování, svatbu až k poslednímu pomazání. Je ve zpovědi, v přijímání, je prostě všude a otevřenější věřící to tuší. Tuší, že tahle jednota je jedinou teologií, která nepotřebuje a nezná mučedníky, svatý, administrátory, udavače a špehy! No a to se musí utajit. Je to jednoduchý, přesně ve stylu hadích mozků. Neviditelnej systém vyhledá ty nejosvícenější, udělá z nich kacíře a čaroděje! Pak je pokrytecky předá tomu, čemu se říká světská moc! Ovšem,  nikdy u toho nesmí chybět úlisná žádost s doporučením shovívavosti k viníkům.
 Tím nejznámějším případem byli kataři. Říkali jim taky albigenští. Poslali na ně křižáky a jednoho docela fajn člověka – Dominika Guzmana, kterej určitě svatej nebyl. Ale oproti ozbrojenejm křižákům v parádě a na koních, byť byl šlechtic, šel bos a žebral. Je paradoxní, že on by se nejspíš za jinejch okolností s katary domluvil, ale stav věcí už zašel tak daleko, že to prostě nešlo.
 Kataři praktikovali se smrtí takovou pro mě docela zajímavou a srandovní hru. Když  měl někdo na kahánku, nebo dokonce umíral, pospíchali k němu Dokonalí, jak jim tehdy říkali. A za gnostickej rituál vkládání rukou musel slíbit, že pokud přežije, tak dobrovolně nastoupí na moc těžkou cestu těchto stále spěchajících poslů šťastný smrti. Ta cesta byla bez žen, masa, prošpikovaná půsty, meditacemi a klopotným kalupem ke všem dalším a dalším umírajícím. To je docela úsměvná a na kost zjednodušená oficiální katolická verze. Jenomže humor člověka přejde, když se pak doví, že tu potom byly desetitisíce mrtvejch v ne příliš regulérních bitvách… Další desetitisíce zamordovanejch civilistů v dobytejch městech. Nezanedbatelný tisíce upálenejch při hromadnejch atodafé. A rači už nebudu pokračovat. Ale měli bysme se z toho poučit hlavně my, protože se na tom svinstvu podílelo díky SYSTÉMU i mnoho hodnejch a slušnejch lidí, kteří vlastně dělali – jako Dominik – jenom svoji práci!?!
A proto vzala za svý nádherná akvitánská kultura, ve který se – pro církev naprosto nepřijatelně – znovu začal projevovat ten hnusnej kult  ž e n y  ve formě trubadúry opěvovaný dvorský lásky, fuj! Katarkou byla i Magdalena a její dcera. Obě se těsně před tímhle běsněním staly obětí rovněž nemilosrdnýho a brutálního vraždění, protože byly nositelkami sémě člověka, podle jehož života vznikla Kristovská legenda.
Jo, smrt je moc zajímavá a dobře promyšlená záležitost, jak říká teta, která teď právě maká na Amadeině iniciacii.

Ale vážení, představte si, já byl nemilosrdně a za tmy vykázán!
Šamani mě posadili do džípu, dali mi nějaký jídlo, pití a peníze s příkazem nejmíň sedm dní kempovat – aspoň sto kilometrů daleko. Když jsem namítl, že Amadea bude rodit a já chci bejt u toho, tak mi teta povídá, neboj hochu, zaručuju ti, že Amadea bude v pořádku. Ale teď mazej! Dáme ti vědět!
Když tohle říkala, díval jsem se do jejích bezednejch očí a bylo mi to jasný. Teta se už o Amadeu vůbec nebála. Ale v těch očích bylo ještě… něco!  N ě c o ?
Starej hastroš z Kameniček, jeden peruánskej indián, výbornej šofér a teta! Tři šamani. No jo, teď mi však došlo, jaký to vztahy mezi těmahle lidma kdysi dávno byli, když teta, jak říkala, byla tady tak šťastná?
Ale co, kopl jsem do vrtule a jupíí, jedem autíčko na mejdan!
Hned se mi však zkazila nálada, když jsem si vzpomněl, že v Peru se mluví mimo indiánskejch jazyků jenom španělsky. Fuj tajbl, taková negramotnost! A taky mi varovně prolítlo hlavou, že zcela nedávno mě v Civitelle tyhle dvě dámy rovněž kvůli jednomu rituálu poslaly na podobnej výlet do hor a já si tam parádně rozbil hubu… Hm!
Ale co, jen si představte, že je před váma celej tejden dovolený v Peru! K tomu máte džíp s navigací a se všema blbostma, který jsou v těhle novejch autech. Taky jídlo, prachy, skoro plnou nádrž a to v zemi, která je plná tajemství a záhad.
No nejsem já šťastnej člověk?
Amadea je v nejlepších rukou. Tak tedy, kapitáne, sundej černý brejle a navol směr Huánuco, Cuzco, Nazca, Machu Picca, nebo – Titicaca?
Ale co, vždyť je to jedno a vlastně všechno při cestě...


Matěj

pondělí 23. července 2012

Tesla - Zero Time


 Michal mně poslal nedávno mailem pár otázek a tak bych rád i seznámil zde místní osazenstvo s troškou vědomostí a je pak na každém, jak se s tím popere.
Běžná populace si myslí, že všichni lidé jsou úplně stejní, tedy identičtí. Nemám samozřejmě na mysli umělé rozdíly mezi tkzv. šlechtou a rádoby obyčejným lidem.V lidské populaci se nenacházejí dva lidé s úplně identickým hlasovým spektrem, či otisky prstů u papilárních linií, rovněž neexistují ani dva lidé stejného pohlaví, kteří by měli stejnou hodnotu Zero Time- svého bytostního kmitočtu (dále ZT), dělal jsem kdysi před lety s tím pokusy a mohu potvrdit, že jsou kmitočty lidí opravdu rozdílné. Na tento objev přišel Tesla se svým přístrojem Zero Time.
http://www.youtube.com/watch?v=cx3VTkbnRtI

Bohužel moc o této práci na veřejnosti není známo, ale svědčí to o tom, že Tesla byl opravdu vynikající vědec. Jeho teorie je velmi zajímavá a velmi logická. Myslím, že v jistých kruzích jsou o této práci záznamy. Tesla tvrdí, že zvířata na rozdíl od lidí ZT nemají. Myslím však, že počínaje savci již ZT existuje. Zvířata na nižším stádiu vývoje, mimo savců ZT opravdu nemají a tedy se nemohou ani inkarnovat. Každý člověk má totiž svou specifickou ZT – tedy kmitočet. Tento kmitočet je zápisem času jeho zrodu, vlastně stvoření. U zvířat, tedy savců  by bylo možno ZT zjistit pouze za předpokladu již proběhlé inkarnace a stvoření, u nižších živočichů toto neplatí, jelikož ZT nemají. Tesla šel vlastně na podstatu stvoření a hlavně na podstatu stvoření lidských bytostí. Tesla tím dává najevo, že znal nabalující se sféry světů a dovedl vytušit, že každý člověk pochází z jisté sféry svého původu odkud se pak inkarnuje třeba na Zemi. Proto tak dnes velké rozdíly v povahových vlastnostech lidí, každá bytost pochází z jiných nám nadřazených sfér nad naší a bohužel i sfér negativních, tedy pod pomyslnou hranicí bodu 0. Dnes víme, že i těchto bytostí je zde dostatek. Nebudu zde polemizovat o počtu sfér domovů – světů  každého z nás, ale jsou to velmi velké rozdíly, které každý zažívá při kontaktu v dnešní realitě. Čím má bytost větší kmitočet ZT, tím jeho podstata pochází z vyšších světů.
Tesla v roce 1920 sestrojil referenční generátor, jehož nákres jsem uvedl výše a  pracuje s tkzv. základním kmitočtem o  frekvencí 30 Hz, které mu pomohly hodnoty ZT přesně změřit. Později Tesla zjistil, že ZT nemají jen lidé, ale i různé makroskopické artefakty, dokonce i planeta Země a já říkám, že celý náš známý vesmír i se svými planetami a hvězdami. Tesla zjistil i ZT u Slunce, což je jasný důkaz, jak tento objekt má na náš život velký vliv a jeho zhmotnění  v tomto prostoru není náhodné  a  svědčí vše o tom, že celý náš dnešní svět, tedy tato realita byla v určitém čase s jistým úmyslem stvořeny Univerzálním Vědomím-Bohem (Stvořitelem - Universem). Tesla dále zjistil, jak už jsem psal výše, že mnoho lidí má hodnotu ZT řádově větší, než odpovídá předpokládanému stáří Země a celé sluneční soustavy. Plyne z toho závěr, že buďto bylo stáří Země a sluneční soustavy chybně odhadnuto, nebo byl člověk stvořen někde jinde  a to mimo naši sluneční soustavu i tedy v jiném rozměru - sféře.
O tuto Teslovu teorii i praktické pokusy se zajímám dlouhou dobu, ale na věřejnosti jsou jen malé informace a dohady, pokud někdo narazí na tuto práci, byl bych velmi rád za informace. Tato teorie je velmi revoluční, ale dle mého se zakládá na podstatných věcech, jelikož dění okolo tomu odpovídá a bylo by vysvětleno mnoho tajemství, kterému se mnoho lidí s malým ZT brání. Jeho teorie velmi potvrzuje stará poznání  o inkarnaci živých bytostí a s jejich návratem buď do původní startovací sféry pokud se jeho vědomí nezměnilo, nebo do vyšší sféry, kdy svůj život zde využil pro poučení a nebo někdy i klesnutí ze startovacího bodu  (jeho původní sféry) úplně do nejnižších světů, blížících se k záporným hodnotám a tedy propadl na plné čáře a jeho ZT klesla. 
Kdyby bývali při Filadelfském experimentu dali na Teslovi práce se ZT, nemuselo dojít k neštěstí u tohoto experimentu, protože při něm neuzavřeli prostorovou smyčku, na kterou Tesla upozorňoval a nebyla jím ještě dořešena u poznání ZT, protože věděl, že každý předmět a věc má svůj kmitočet ZT a patří tím do jistého časoprostoru, pokud se toto nerespektovalo, dopadlo to tak, jak to dopadlo, věci a lidé cestovali v různých prostorech, ale nemohli se vrátit do původního svého časoprostoru, souhlasícího s jejich momentálním ZT, lavinovitě se uvolnilo ZT ( změnil se původní kmitočet) a nebylo zamčeno, což by umožnilo návrat zpět.

pátek 20. července 2012

Templáři III / 5 - 8

5.     kapitola

Šlapu krucemburskej kopec směrem na Košinov. Dámský kolečko Liberta mý ženy se pode mnou kroutí jako břišní tanečnice. A ke všemu po rozetách přeskakuje vytahanej řetěz. Kolik ti je, krásko?
No, bude mi čtyřicet!
Hm, jako Amadee? A vydržíš do Pustý Rybný?
Copak já jo, ale ty, hochu, těžko!
Až projedem lesama z Košinova do Kameniček, dáme pauzu.
Dobře. Jsem ráda, žes mě vzal zase jednou s sebou. Už léta jsme spolu nikde nebyli.
Nojo, stavěl jsem chalupu i pro tebe.
A co bude dál, Matěji?
Doděláme venkovní dlažby, zasadíme ovocný stromy, rybízy, maliny. Dovezem veliký morénový kameny. Vztyčíme naši pískovcovou stélu s tantrickým kalichem. Na zimu uděláme dřevo, dosázíme stromky v lese.
No a co dál?
Budeme žít. Koukat z kopce na Podmoklany. Není to paráda?
Je.
Nechám tě seřídit, promazat.
A pověsíš mě pak na trám, kde zas budu pár let čekat?
Jo. Možná. Ale dneska jedem. Za hodinku budem u Krejcara. Pokoukáme, vydejcháme a valíme směr Svratka, Křižánky a Pustá Rybná … Amadea?
Odpočíváme s kolečkem u hospody v Kameničkách. Chtěli jsme vyjet na kopec k Peškům. Tedy tam, odkud mám pocit, že duchovně pocházím. Ale do Rybný je to fakt ještě docela kus cesty. A protože jsem večer četl v pražský kavárně Symbiosa a vrátil se domů až hluboko po půlnoci, tak musím trochu šetřit síly.
Po čtení jsme ještě ve třech poseděli a povídali si o všem možným, až došlo na SYSTÉM a systémy. Debata nakonec byla docela bouřlivá, jak to v hospodě, pardon v kavárně, bejvá. Teď si uvědomuju – a je to docela srandovní – že v opravdovský kavárně jsem byl podruhý v životě. To je teda něco, skoro pětatřicetiletý pauzy mezi návštěvama! 
Teda, básníku, ty se máš v kavárnách přímo povalovat! No nic, asi ještě nejseš to, co si o sobě myslíš!
Ráno jsem se to pokusil zrekonstuovat, ten kavárenskej blábol, a vyšlo z toho asi tohle…
Se systémem to musí bejt úplně stejný jako s diplomy. První diplom zákonitě předal nediplomovanej. Takže jakýpak fraky. Tehdy v matriarchátu neexistovala rodina, jak ji známe dneska. A pak – dupy dup – najednou se vyskytl nějakej zakomplexovanej panáček – nejspíš úplnej impotent! – P r a o t e c..., kterej vyhlásil před partou podobnejch chytráků doktrínu o nadřazenosti mužů! No a tak se to přihodilo. A protože všichni víme, že čím větší pitomost, tím rychleji koření, začal brát za svý ten pradávnej „strejček“ a vytvořil se abstraktní a stále zvadlejší, ale nadřazenej pojem „otec“. Sranda, co? Partička sebejistech „taťků“ vytvořila první pravidlo budoucích systémů. Tedy, že někdo má menší cenu než jinej. A začali s tím dobejvat svět.
A tak vzniknul první systém zvanej „rodina“. Uf, to musel bejt mord! No a pak se strhla celá systémová lavina. A jak říká Voltaire, žádná sněhová vločka v lavině se necejtí bejt vinna, tak ani dotyční jí zřejmě netrpěli. A už se to řadilo. Náboženskej systém, pak hned sociální a na to zbraňovej! A už to frčí… politickej, vládnoucí, školskej, filosofickej, bankovní, zdravotní atd.! A když už tu systémy jsou, bylo by hříchem je nevyužít! Že?
Člověk, až na zvrhlý výjimky, nepotkává špatný a zlý lidi. Ale vždycky zakopne o nevlídnej, a dokonce nepřátelsky se tvářící systém! Třeba si představte, že až do dnešních dnů rodinu vytváří pár lidí. Jsou dokonce většinou zamilovaní. Ale protože je rodina první špruslí necitelnýho pána SYSTÉMŮ, tedy nadřazenosti a hierechie, tak je ta hrůza tady! To je fakt sranda, když pánem systémů je dáma Nadřazenost a  hraběnka Hierarchie, co? No a tímhle rozbitím jednoty člověka, jehož dokonalým vyjádřením je tantrickej výraz – l i n g a m – vznikla ta fatální systémová hloupost. Je možný, a dokonce pravděpodobný, že právě tohle urychlilo technologickej vývoj. Protože když člověk neví kudy kam, tak aspoň tedy nohy v teple.
A proto dnešní úžasný pohodlíčko, teplíčko, fotbálek, reklama, televize, pornografie, obchodní řetězce, počítače, mobilní telefony a co já vím ... hm i ten zvláštní a poťouchlej smrádek furt a všude! Ale taky zároveň kvalitnější, rychlejší způsoby vraždění a války – fakt – ve velkým. Výroba otroků, co netušej, že jimi jsou. A ničení prostředí života.
Ale mentálně, mentálně jsme zůstali hluboko pod úrovní těch, kterejm říkáme divoši, barbaři a já speciálně civilizační  r e z e r v a !  Možná však, že už ani žádný nejsou, protože těm posledním z kapsy čouhá mobil. Pod palmovou střechou maj počítač a na hlavě bejsbólku. Večír hupsnou na skůtr a mažou do tramtárie na hemburgr s coca-colou. Fuj tajbl!!! Takže do budoucna už v tomhle ohledu není, vážení, v co doufat! Žádná rezerva pro civilizaci a natož pro kulturu. Zbude to holt na nás … dámy a pánové.
A když namítnete, že bez systémů už ani neumíme fungovat? Budu s vámi vřele a bezpodmínečně souhlasit. MY SE TO TOTIŽ BUDEME MUSET ZNOVU NAUČIT!

6.     kapitola

Takže, kolečko promiň. Zase jsem se zakecal, jako vždycky sám se sebou. A my dva přeci chceme do Pustý Rybný, ne?
Jasně, Matěji.
Tak tedy zpátky kolem zadumanýho Krejcara a po rovince nepředstavitelně vonícím lesem až do Svratky. Víš, kolečko, tady žije poslední žijící sourozenec mý maminky. Tetička Hlavsova, ale tam se dneska stavit nemůžem! Protože to bychom potom jet dál už neměli sílu. Ona totiž má vždycky napečný ty nejlepší kynutý buchty na světě. A ty se nedaj jen tak odmítnout! Možná až pojedem zpátky?
Teď si uvědomuju, že jsem v Praze nebyl nejmíň dva roky. Naposledy jsem hrál a četl v podzemním klubu školy na náměstí v Karlíně, naproti tomu velkýmu cihlovýmu kostelu. Ale po týhle poslední návštěvě mám takovej blbej pocit, že Praha chřadne a chátrá. Když jsem včera přejel Jiráskův most a hledal parkování někde poblíž kavárny Symbiosa a pak se procházel po okolí, zdálo se mi město smutný, špinavý, šedivý stejně jako na konci osmdesátejch let. A nějaký to něco navíc tu žádný nebylo! Ale přeci jenom asi něco jo… v žulovejch výklencích náplavky se váleli bezdomovci. Jinak to celý nábřeží, včetně výhledu přes rezatej železniční most na úplně černej vyšehradskej kostel mě docela rozhodilo. Po čtení jsem plánoval, procházku z Malostranskýho na Staromák. Ale zrušil jsem to a ponechal si rači v podpaží tu okouzlenou slečnu, dávnou iluzi.
A teď z vršku dolů, „děvče, drž se“!
Co to zas meleš, Matěji? Jestli se tady někdo něčeho musí pevně držet, tak jsi to, starouši, ty.
Nojo, nevztekej se, kolečko! Křižánky jsou přeci dlouhý jak tejden. A v obruči kopců. Tady je fakt ještě příroda a doširoka otevřený nebe, který jsem náhodně, cestou do Rybný, kdysi sám a jenom pro sebe – tady – našel. Ten dojem bude sílit směrem Amadea? No jo, ale co já jí vlastně chci nabídnout – mimo ten skrblíkovskej dohled nad statkem? Kolečko zlatý, platinový, poraď! Proto sem jedu s tebou a ne s nějakým puberťáckým autem. Je ti přeci čtyřicet, máš rozhled, zkušenosti a nejseš zas tak starý jako já, abys je už latur všechny zapomnělo. Zvlášť když máš takový jméno. Liberta, to už přeci není žádný mejdlo. Áááá, pro pána krále, Milovy, dyť už tam budem a já jsem z toho celej podělanej. Kolečko, vypadne z tebe konečně už něco?
Ticho jako v chrámu!
Ale co teď? Hlavou mi proběhla vzpomínka na moje druhý setkání s Amadeou. Jak se po tom prvním debaklu rozpačitě plížím k pláži, v hlavě děsnej maglajs, z kterýho se najednou vynořil pozdrav a nevyslovená otázka. Víš, kdo mě sem poslal? A tehdy se za zídkou ozvalo její ...
Alojsíjo!
Jo, udělám to stejně. Zazvoním, zatluču… nebo zapískám? A budu si myslet: děvče, víš, kdo mě sem poslal? Ale nebudu čekat na to, až řekne – NIKDO, templáři! A řeknu to sám...


7.     kapitola

Absurdní cedule. Pustá Rybná! Jako na divadle. Už toho mám plný brejle. Teď nahoru do kopců a k tomu s pitomým ouvazkem, že naprosto nevím, co jí mám říct. Ne, že nevím, ale bojím se cokoli nabídnout. Protože jsem zbabělec, kterej by musel řešit z toho vyplývající problémy!
Jsem sice jenom kolo, Matěji, ale není tohle… drzost, s tímhle „nanicovatým málo“ zatlouct někomu na dveře, neřku-li Amadee?
Nech si to pitomý neřkuli!
A proč, Matěji?
Pro pána krále! Tak mám teda zapískat?
Děláš si srandu?
Můžu taky zatelefonovat.
Ty ses snad zbláznil? Na co si to hraješ? Nejseš na divadle.
No jasně, zbláznil, Liberto, to je vono! Blázinec je odtud daleko! Takže na divadle. Hm?
Jenomže, Matěji, i v absurdním divadle nebejvaj blázni, ale jen opravdový, živý lidi.
A co, ty, starý kolo, o tom můžeš vědět?
Nic a to mi stačí, znám přeci tebe, h o c h u !
Joták, poradit neumíš, ale debatu na téma divadlo se mnou povedeš?
Povedu! Co já vím, tak v divadle jsi byl jenom dvakrát. Jednou jako dítě v Národním a podruhý, jako dospělej-nedospělej v Semaforu.
To máš sice pravdu, ale já o divadle hodně četl!
To seš celej ty. Ty čteš o divadle, filmu, politice, historii. Ty furt jenom čteš! Čteš Bibli, Korán, Kabalu, Zohar, zabejváš se Tantrou. Čteš o konspiracích a historii. Taky o mužích a ženách, který něco znamenali. Čteš o všem možným i nemožným!  Ale kdy jsi naposledy opravdu žil? No schválně řekni... kdy naposledy?
Co ti je potom, ty kolo jedno pitomý, rezatý!
Jo, jsem jenom pitomý, rezatý kolo, který ale ví, žes byl už nejmíň dvacet let mrtvej! Úplně, dočista  mrtvej, kterej najednou obživl, když potkal živou ženskou, o který se mu jednou před pár lety zdál podivnej, ale hodně živej sen! A ona na něj pak dokonce čekala na jedný divoký pláži s pozdravem – Ahoj templáři!
No a co? Mám se snad zbláznit?
Ne! Jestli tohle nevyužiješ, tak se určitě nezblázníš. Budeš jenom dál mrtvej, kterej bude číst a číst o životě druhejch. A taky ten, kterej kvůli slovům napsanejm na papíře, neprožije a nepochopí lautr nic! Budeš to, co máš napsaný nad postelí. Pamatuješ si to ještě vůbec?
Jasně, je to opsaný z Tantry.
No vidíš, zas opsaný. Tak si to, Matěji, prosím tě asi 600x v klusu jako domácí úkol zopakuj! Jenom se Šakti budu Šiva a bez ní jenom  š a v a …  tedy mrtvola!
Dobře, Jenom se Šakti budu… ?

8.     kapitola

Kolečko, tohle by měla bejt Amadeina usedlost. Ale je tu na Amadeu dost velkej bordel. Je to sice velký, ale vzhled připomíná nějakej socialistickej podnik. No teda, ona se svojí zářivou aurou a tohle? Tady se mi nechce ani zapískat! Má cenu, abych se šel vůbec zeptat? No jo, ale na co? Dyť já ani nevím, jak se ona v Čechách jmenuje? Laura? Ale jak dál... ? Aby si třeba nemysleli, že jsem tipař! To by na mě mohli taky pustit psy! Tohle je fakt absurdní, ale ne divadlo, nýbrž realita.
Realita sem, realita tam. Matěji, neplácej nesmysly. Ten statek je čistej a na český poměry docela i opravenej.
Ach jo, Liberto, nekecej mi do toho! Mám přeci oči.
Jo, oči ti nechyběj, ale rozum teď zrovna jo!
Všechno, co jsem vnímal stoupaje do hory, bylo moc hezký. Nebe, výhled, barvy, vůně, zpěv ptáků, ale tady už není nic! Tady je fakt jenom ten nejnanicovatější konec světa. Dávnej, zničenej Asgard. Jouvejs, Liberto… tys mě kopla?
 Žádnej Asgard „básníku“. Tomu se říká chvilkový zatmění mysli, víš! Nebo taky jen zrovna teď a hodně výstižně „PUSTÁ RYBNÁ“ v tvý hlavě!
No a pak konečně kolečko zazpívalo.

Na každou horu vede tisíc cest.     
A každá z nich je něčí sen.
A i když všechny do jedný jsou iluze.
Tak ta cesta sama – není možná sen …

Co to má znamenat? Přeci jsem si celej ten příběh nevymyslel? A jestli jo, tak proč? Jsem snad ještě větší blázen, než o mně říkaj? A jestli ne, tak se mi to všechno, co jsem od minulýho léta zažil – jenom tak mírnyx-týrnyx zdálo?
Matěji, ty ses fakt asi pomátnul!
Asi jo, kolečko.
Jsem přeci v Pustý Rybný, ne?
Jasně!
A hledám Amadeu s jejím statkem?
Jo a taky ne!?
A ona tu asi není.
Co to prosím tě meleš.
Hm a tohle, na co teď koukáme, je co?
Nejspíš jen pitomej hologram, kterej se zrovinka teď vylíhnul v tvým mozku, Matěji!
Dobře, kolečko. Já vím, že ona se na nás dívá z okna a přesně ví, že vždycky, když nevím, tak švindluju a zjednodušuju věci až na úroveň leporela, abych se sám ze sebe nepoblil. A dělám úplně to samý co systémy, kterejma tak opovrhuju. Oni taky okamžitě, jak začnou fungovat, nabídnou světu jinou, co nejjednodušší realitu, pochopitelnou a přijatelnou i veverkám. Protože musej skrejt tu obrovskou kupu hnoje plus velkej švindl. A já zas naopak teď nutně potřeboval hromadu svinstva umístit na místo Amadeina statku a začít fixlovat, abych se vyhnul našemu rozhovoru!
Ách jo, Matěji.  K o n e č n ě !
Takže, kolečko, klepou se mi kolena, drž mi prosím palce. Jdu na to ...




Konec třetí části

Napsal Matěj


čtvrtek 19. července 2012

Projekt Indect


Indect: Orwellova noční můra realitou za peníze EU

                                                                         
Projekt Indect je komplexní monitorovací a vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém umožňuje sledovat veškeré občany a na základě implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování jednotlivce, skupin osob  nebo i celé společnosti. Vzhledem k tomu, že systém Indect pro zajištění efektivity svých vyhodnocovacích a monitorovacích schopnosti využívá přístup k celé řadě různých databází, kamerových systémů podporovaných sběrem veřejně dostupných informací z prostředí Internetu, je představa George Orwella o naprosté kontrole společností velmi blízko realizace.

Podle aktuálně dostupných informací jsou navíc scénáře lidského chování identifikovaného systémem jako "abnormální" natolik zavádějící, že se předmětem zájmu bezpečnostních složek může stát téměř kdokoliv jen na základě svého obvyklého chování nebo i roztržitosti či nevhodného vyhodnocení situace.
Indect je zastřešován Evropskou unií, na jeho realizaci participuje celá řada výzkumných zařízení a univerzit. Projekt byl zahájen v roce 2009 s rozpočtem 15 milionů euro a dokončen bude v průběhu 2013. Přestože systém Indect bude zřejmě nejvíce ovlivňovat prostředí Internetu, není omezen pouze na něj, nýbrž se předpokládá jeho propojení s dalšími dnes běžně používanými monitorovacími systémy, čímž bude vytvořen zřejmě aktuálně největší nástroj pro sledování a kontrolu společnosti.
Indect kombinuje všechna data získaná z veřejně přístupné části Internetu, sociálních sítí (FaceBook, WKW), diskusních fór, P2P sítí s databázemi státních institucí a úřadů. Stranou nezůstávají ani obrazové informace a systém tak bude sbírat a analyzovat obrázky a videa. To vše bude doplněno a průběžně aktualizováno s daty, která lze získat z kamerových systému, sledování pohybu mobilních telefonů (GPS, GSM) či přímo monitorování komunikace . Systém bude díky propojení s údaji v biometrických pasech schopen rozpoznávat obličeje vytipovaných osob nebo napomoci jejich identifikaci v davu.
Podíval jsem se podrobněji na to, co systém bude používat a odkud bude brát informace. A k čemu bude sloužit? Jeho úkolem je včas zjistit případy chování, které je definováno jako podezřelé a zaslouží si adekvátní pozornost nebo přímo reakci bezpečnostních složek. Aktuální soubor "podezřelého chování" byl sestaven na základě ankety u polské policie. Za "nenormální chování" nebo "atypické podněty" hodné upozornění je tak považována potyčka, křik, střelba, exploze, krádež vozidla, opomenutí zavazadla, pád osoby, klení nebo používání vulgarismů, ale také časté se scházení s lidmi, běh, rychlá chůze, postávání na určitém místě déle než předem definovaný časový úsek, chůze "nesprávným" směrem. Za "špatné" je rovněž považováno posazení se na podlahu v prostředku veřejné hromadné dopravy, bezcílné potulování a zdržování se v některých místech. Je zřejmé, že systém, který má automaticky vyhodnocovat takovéto situace bude považovat celou řadu nevinných případů za "závadné chování" a do hledáčku bezpečnostních složek se dostane zcela bezdůvodně množství lidí, kteří ani nebudou vědět o své "chybě".
Systém byl několikrát kritizován. Různé materiály, které se jej týkaly, byly zveřejňovány a následně stahovány. Celý projekt je doprovázen snahou utajit jeho existenci, cíle, použití a rozsah používaných prostředků. V této souvislosti vznikla tzv. "Etická komise", která rozhoduje, jaké informace o projektu mohou být prezentovány veřejnosti. Personální obsazení této komise však zcela jednoznačně neodvrací pochyby, zda se jedná o nezávislý a důvěryhodný orgán, který lze volat k odpovědnosti v případě zjištěného pochybení nebo podezření na nekalé praktiky.
V roce 2012 by mělo dojít k testování systému Indect na fotbalovém mistrovství v Polsku a na Ukrajině a na LOH v Londýně. V roce 2013 pak dojde k dokončení projektu a předložení jeho výsledku.
Prostřednictvím Indectu bude možné ze všech dostupných zdrojů sbírat, shromažďovat a analyzovat informace o každém občanovi. To umožní identifikovat "potenciálně nebezpečné" chování a upozornit příslušné orgány. Operátoři Indectu se budou prostřednictvím jeho služeb pokoušet předvídat, kdy a kde může dojít k jakékoli formě shromáždění ještě dříve, než to budou vědět sami protestující. Indect tak může být nástrojem zastrašování a kontroly ze stany vlády, která se může věnovat vlastním záležitostem bez nutnosti brát ohled na své občany.
Projekt Indect výrazně zasáhne do našeho soukromí, jeho důsledkem bude globální sledování veškerých komunikačních zařízení a platforem (intenet nevyjímaje, příkladem je ACTA, SOPA a PIPA) , takže pokud bude tento realizován, dojde k omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k jeho zneužití, což může mít nedozírné následky.

Instituce zapojené do projektu a jeho vývoj
Začátek roku 2009
V průběhu 7. rámcového programu pro výzkum EU spustila projekt INDECT. Jeho rozpočet je ve výši cca. 15 milionů eur.
Na projektu se podílí 17 výzkumných zařízení, mezi nimi jsou soukromé instituce a tyto univerzity:
Akademia Górniczo-Hutnicza (Krakov, Polsko)
Politechnika Gdańska (Gdaňsk, Polsko)
Universidad Carlos III de Madrid (Španělsko)
TU Sofia (Bulharsko)
Bergische Universität Wuppertal (Německo )
University of York (Británie)
VŠB – TU Ostrava (Česká republika)
Technická univerzita v Košiciach (Slovensko)
Fachhochschule Technikum Wien (Rakousko)
Projekt je koordinován Krakovskou univerzitou, proto je zmíněna jako první.
Podzim 2009
Poprvé se o INDECTU zmínil denník Daily telegraph v článku s titulkem : EU financuje "Orwellovský" projekt, který bude monitorovat veřejnost za účelem odhalení abnormálního chování.
Zmínila se o něm i některá Evropská média : Die Zeit, Futurezone a der Standard.
Studentský parlament na Bergische Universität Wuppertal, jejíž divize E se na tomto projektu také podílí, požadoval, aby se na něm univerzita přestala podílet.
Září 2010
Míra utajení provázející INDECT nabyla na intenzitě. Byla zřízena etická komise, která má pravomoc rozhodnout o tom, které informace budou prezentovány veřejnosti.
Z oficiální stránky projektu byly vymazány dva dokumenty.
Futurezone a Pirate Party of Germany tyto dva dokumenty zveřejnily na svych stránkách.
Poté byly bez dalšího komentáře oba dokumenty vráceny na stránky Indectu.
Říjen 2010
Několik europoslanců v čele s Alexanderem Alvarem INDECT kritizovalo, a navrhlo, aby EU zveřejnila veškeré informace, které se ho týkají.
Listopad 2010
Německá levice přednesla federální vládě žádost o prošetření výzkumného projektu Indect.
Na německém zpravodajském serveru heute.de se objevila zmínka o Indectu.
...Nějakou dobu se neobjevovaly žádné zprávy.
Léto 2012
Rozsáhlé testování projektu má proběhnout na Evropském mistrovství ve fotbale na Ukrajině a na LOH v Londýně.
Konec roku 2013
V tomto roce má být výzkumný projekt dokončen, a bude uveden do praxe.

Indect se bude týkat:
V internetovém prostředí

Sledování vyhledávání na Internetu, sociálních sítí (Facebook, WKW atd.), diskusních fór, blogů, P2P sítí a jednotlivých počítačových systémů.
Zkoumání obrazů a videí, stejně jako automaticke prohledávací algoritmy, určené k vyhledání scén násilí a "abnormálního chování".
Pokročilé jazykové počítačové algoritmy, které jsou schopny vyhledávat vztahy mezi lidmi v souvislosti s analýzou jejich konverzace a interpretace zpráv (obdobný systém funguje např. pro kočky).

V ulicích


"Mobilní servisní systém městského prostředí"("Mobile Servicing System Urban Context")
Tzv. "Bezpilotní vzdušné dopravní prostředky" ("Unmanned Aerial Vehicles", též UAVs), někdy také zavývané "drony" - musí být za účelem bezpečnosti propojeny inteligentně a nezávisle v síti, která umožňuje identifikovat podezřelé pohybující se objekty a sledovat je automaticky v městských konglomeracích.
Monitorovací kamery, biometrická data z pasů za účelem identifikace jednotlivců a vytvoření pohybových modelů.

Údaje získané z těchto zdrojů budou zaneseny do databáze, průběžně aktualizovány a doplněny o existujících data, například z:
  1. Monitorovacích kamer
  2. Sledování umístění mobilních telefonů (GSM, GPS)
  3. Rozpoznávání tváří (např. na základě biometrických údajů v elektronických pasech)
  4. Monitorování komunikace 
Průzkum u polské policie odhalil, že nasledující aktivity mohou být použity jako kritéria "abnormálního chování":
Vaše chování bude vyhodnoceno jako podezřelé, pokud...

Na ulici:
  • běžíte
  • máte s někým konflikt
  • jedete příliš rychle
V městské hromadné dopravě
  • sedíte na podlaze
  • příliš dlouho pobýváte v sedu
  • zapomenete tam jakýkoliv předmět
V hledišti
  • hazíte láhve
  • běžíte
Na letišti
  • zapomenuté zavazadlo nebo jakýkoliv jiný předmět
  • příliš dlouho setrváváte v sedu
Na základě průzkumu byly proto odvozeny tyto příklady chování nebo podněty, které budou automaticky označovány jako "podezřelé":
  • pohyb ve "špatném" směru
  • potulování se
  • větší skupina lidí jdoucích spolu
  • krádež auta (vozidla)
  • pád, uklouznutí
  • zapomenutí zavazadla
  • sezení na jednom míste déle než předem určenou dobu 
  • křik
  • střelba, exploze
  • klení, používání vulgarismů
Stručně řečeno, pokud působíte zmateně, nejistě nebo rozladěně, můžete být označeni za podezřelé osoby. Pokud budete sedět na podlaze v autobuse, zůstávat v něm příliš dlouho nebo zapomenete svá zavazadla, můžete očekávat, že budete mít co do činění s bezpečnostními složkami. Lidé, kteří jsou na rande, potkávají další osoby příliš často nebo klejí na veřejnosti, jsou bez rozdílu chápáni jako podezřelí.
Systém dokáže na základu profilů jednotlivých programů automaticky rozpoznat "nebezpečné osoby" a má schopnost se "učit". Pokud je někdo považován za "podezřelého", je označen monitorovacím systémem a jeho údaje jsou automaticky vyžadované systémem z příslušné databáze. Po rychlé analýze osoby je umístěna v "určité kategorii nebezpečnosti" a je-li považována za dostatečně nebezpečnou, dojde k upozorněni policie nebo dalších bezpečnostních složek.

Důsledky
V roce 2012 se plánuje testování Indectu na návštěvnících fotbalového mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Cílem tohoto testu je identifikace "abnormálního chování" a filtrování příliš hlučných fanoušků.
Výzkumný projekt Indect musí být dokončen v roce 2013, kdy má předvést výsledky.
Jeho prostřednictvím bude možné ze všech dostupných zdrojů sbírat, shromažďovat a analyzovat informace o každém občanovi, což umožní identifikovat "potenciálně nebezpečné" chování a upozornit příslušné orgány. Operátoři Indectu se budou prostřednictvím jeho služeb pokoušet předvídat, kdy a kde může dojít k jakékoli formě shromáždění ještě dříve, než to budou vědět sami protestující. Indect je tak nástrojem zastrašování a kontroly vlády, která se může věnovat vlastním záležitostem bez nutnosti brát ohled na občany.
Indect chce vědět, co děláme ještě dříve než to víme sami.
Indect změní naši společnost způsobem, který přesahuje všechny dosavadní kontrolní mechanismy.

Indect bude určovat, co bude pokládáno za "normální".

Indect by byl nejhorší noční můrou Georga Orwella a důkazem toho, že se v předpovědi budoucnosti příliš nemýlil.
Kdo sleduje ty, kteří se dívají?

Vzhledem k tomu, že byl Indect vystaven kritice i od lidí, kteří se na něm podíleli, došlo k rozhodnutí o vytvoření tzv. "Etické komise", která nyní rozhoduje o tom, jaké informace týkající se projektu budou zveřejňovány. Údajnými členy této komise jsou čtyři policisté, dva výzkumníci z oblasti bezpečnostních technologií, profesor oboru interakce člověk-počítač, zástupce mediálního průmyslu, profesor práva, obhájce lidských práv a profesor etiky (viz http:// www .
indect-project.eu/ethics-board-members). Můžete se rozhodnout sami, zda věříte výboru s takovým složením ohledně toho, zda dokáže jednat nezávisle a odpovědně.
Official EU website Indect http://www.indect-project.eu
Indect http://en.wikipedia.org/wiki/INDECT to Wikipedia
general collection of links: http://www.stopp-indect.info/?page_id=46&lang=en

Další pozoruhodný článek "Jak si politici zajišťují beztrestnost" zde: http://respekt.ihned.cz/c1-51901950-znicte-dokument-cislo-1439

středa 18. července 2012

Cesty do jiných světů




Ruský radioteleskop Spektr R, který se už asi rok nachází na oběžné dráze, začíná pátrat po supermasívních černých dírách, neutronových hvězdách a červích dírách, oznámil vedoucí Astrokosmického centra Lebeděvova fyzikálního ústavu RAV, akademik Nikolaj Kardašov.

Podle slov vědce umožní zkoumání černých děr pochopit, jestli existovaly od okamžiku vzniku vesmíru, nebo se objevily v průběhu jeho evoluce. Kromě toho přiblíží potvrzení existence prvotních černých děr lidstvo k objevení červích děr, které jsou chodbami vedoucími do jiných vesmírů.

neděle 15. července 2012

Klášterec nad Orlicí – tajemno

Typ na výlet
 I u nás jsou místa, která mají své tajemné kouzlo a i trochu nadpřirozena. Jsou to většinou velmi silná energetická místa, jež cizí návštěvník vždy intenzívně vnímá (mimo konzumáky). Je mnohdy na škodu, že se málo o těchto místech ví. Dnes bych Vás chtěl seznámit s Kláštercem nad Orlicí.
Již někdy kolem roku 1280 stávala na obou březích Orlice roubená stavení v krajině pokryté hustými lesy od Chocně a Kostelce až ke Kladským lesům. První zmínka o Klášterci byla již v roce 1295. O předhistorickém osídlení Klášterce svědčí nálezy „popelnic“ (hrobů) u kostelní zdi, objevené 1907, z neznalosti však byly hroby při kopání zničeny. Roku 1956 při výkopu u hřbitovní zdi byly objeveny základy hlavní zdi bývalého kláštera a pod omítkou kostela nalezeny otvory po trámech. Pak se potvrdilo, že jednopatrová budova kláštera byla vlastně součástí kostela a zabírala patrně většinu prostoru nynějšího hřbitova. Místo mělo i význam v kolonizaci pohraničí, vojenský, ale hlavně zabránění v postupu nekonečných chamtivých výbojů na východ od germánů. 
 Původcem výstavby kláštera byl mnišský řád Cyriáci, který spolupracoval s neslavným řádem německých rytířů pro nás Slovany. Tak se nemohli divit, že jim husité roku 1421 vzali míru a klášter pobořili. V roce 1452 byl zpustlý kostel obnoven. Vzácnou památkou z té doby je kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad ( původní jméno Jiří z Kunštátu, odtud pocházel). Kostel je jednou z nejstarších památek chráněných státem. Několikrát vyhořel a byl přestavován. Do roku 1881 byly věže kostela s baňatými kopulemi.
Samozřejmě jak jsem psal ve sci-fi povídce, tito fofáci, Cyriáci, v tomto případě  ihned využili toto místo na stavbu kláštera pro zazdění energetických míst, protože zde na tomto místě stávala významná Slovanská svatyně a památný kámen pro obětiny ( nikdy neobětovávali člověka), jež je dnes pohřben v základech kostela. Tak se věci mají a sci-fi je možná  i pravda, to záleží na Vás, jak si věci poskládáte. Kostel byl pravděpodobně postaven již roku 453 n.l. dle nápisu v kostele. Od té doby již pramení mazaný úděl křesťanství pro zotročení i za pomoci některých Slovanů jako sv Martin, který si velmi liboval v zakrývání starých energetických bodů stavbami. 
Největší podivností jsou však odkryté malby na kostele, objevené v roce 1955. Vědci dnes nedokážou ani zjistit kdy byly namalovány (zajímavé?), včetně stejného rukopisu nad vchodem, nám neznámým  písmem. Jsou to postavičky kosmonautů, třeba i s přívodem dýchatelné atmosféry pro ně hadicí v zadu? Nebo čerti?
Navíc se kolem Klášterce často objevují kruhy v obilí. Úplně se jim však proudění energie nepodařilo zastavit, zkuste přijít k zazděné kamenné  slovanské hlavě ve zdi hřbitova a snad ucítíte sami ten silný proud.
Rovněž  je zde i pramen u kapličky., údajně léčivý, dnes pomalu zapomenut.
Doporučím další pěkná místa v okolí, jako Čertova skalka, kdy lidé si o něm kdysi říkali, že ho zanechal čert, ale je to krásný bludný balvan spolu s několika dalšími menšími. Nádherná procházka rovněž od Zemské Brány podél potoka, Pašerácká lávka, krásný kraj pro nabití a zlepšení psyché.