Ahoj, templáři!“ II díl kapitola 6 - 7

„Řekla … Ahoj, templáři!“ II díl

kapitola 6 - 7

 

6.  kapitola

Ještě před tím než přijela Amadea s tetou, začal jsem shánět informace o tématu Pragaja Déva Pragaja. Připadalo mi dost neuvěřitelný, proč a čím si to zasloužíme. Jakej to má smysl? A jediným důvodem, kterej mě napadl, bylo to, že zřejmě velká temnota si žádá přiměřený světlo!

Ty informace, který přicházely zvenčí, říkaly něco o prostoru mezi Krkonošema a Šumavou. Taky různě od Klínovce až po Tatry. Ale pak jsem si vzpomněl, že na bavorský straně šumavský hranice, který se říká Schwarzland, si už před lety začali kupovat pozemky a nemovitosti bohatci. A nějak se profláklo, že to má bejt jedno z nejbezpečnějších míst na světě ohledně případnejch katastrof, který by mohly nastat s koncem precesního cyklu. A tohle území bylo součástí Hercynskýho lesa, do kterýho patřila Šumava, Novohradský hory, Českomoravská vysočina a táhlo se pod severními pohraničními masivy až bůh ví kam.

A pak jsem začal vnímat informace vnitřní, který to vymezovaly trochu jinak. Vynechal jsem tedy západní příšumavskou část Bavorska a začal českou Šumavou, která se právě políbila s Alpama. Pak nahoru k Aši, kde se zlomí k severo-východu a pokračuje Krušnejma horama přes šluknovskej a frýdlantskej výběžek a pak dál šupajdí nepřerušeným pásmem pohraničních hor táhnoucích se až někam na bejvalý československý území Zakarpatský Ukrajiny. Potom smyčka Karpat, který se na jihu potkávaj s Balkánskými masivy, jež nádherně uzavíraj směrem na západ ten nepravidelně otřepanej lavor opětným spojením se s Alpami, který se právě teď něžně a znovu políbily se sladkou Šumavu.

Snad se ta božstva neobávaj tsunami? Ta opatrnost by pak ukazovala spíš na to, že maj asi blíž k tělesnu a k lidem než k duchovním entitám. Protože čirý duchovno by si nedělalo starost s nějakou větší vlnkou, zemětřesením, ohněm, větrem a tak, ne? Ale tahle „božstva“, či spíš naši dávní předci, by to brát vážně holt museli. Ale proč by se sem, byť jen na chvilku a s nějakým posláním hrnuli, když je na spadnutí problém? Buďto dle našich měřítek to nemaj v hlavě v pořádku, nebo nám možná chtěj s něčím píchnout. A tím kardinálním důvodem je, že to tady už kdysi dávno zažili. Hm? A věděj, že když ony hory vodstev jdoucí od východu, jihu a jihozápadu nebudou vyšší než cca tisíc metrů a od západu a severu se vejdou do půl kilometru, tak by měl bejt tenhle nepravidelnej lavůrek, vymezenej horstvy docela bezpečným místem. Samozřejmě s tím, že by se tu neodehrál nějakej další, třeba velkej,  tektonickej zmatek. No, pro Popletu to smysl má, ale nevím, co by tomu řekli páni odborníci. Ale vzhledem k tomu, že odborníky tyhle záležetosti vůbec netankujou, tak já takhle „klíďopíďo“ můžu blouznit, ne?

A zas tu je ona otázka. Proč že si tibetští příbuzní se svým ÓM a v lotos figuře na nás vzpomněli zrovna teď. Tedy plus, mínus nějakej ten rok, či desetiletí, což pro ně asi nehraje žádnou významnou roli. Když u nás právě vrcholí zmatek a byla tu dokonce chvilku i prohibice! Pak vyhráli „jakýsi volby“ oranžový s rudejma a situace v běžným i celebrit životě byla na úrovni blázinců poloviny devatenáctýho století. A přestože miluju komický situace, tak mi to furt nedává žádnej smysl, i když jsme v Čechách na tyhle pomatený stavy a situace docela zvyklí a trénovaní Kafkou, Voskovcem a Werichem, Suchým a Šlitrem, Svěrákem se Smoljakem a mnoha jinejma na straně shovívavýho moudra, když u protější branky zavile kope senilní Systémem!

Páni politici na jedný straně začali běsnit, že volby prohráli, a ti druzí, že je vyhráli!?! A to samý si představte, že jsme dělali i my obyčejný lidi, jako by se všichni dočista pomátli. A v týhle situaci, nám někdo chce radit a říká: buďte klidní v „Oškobrhu“ a v žádným případě nezvedejte zadky. Což mi připadá, jako sdělit pakoňovi v zubech krokodýla, klid malej, a neboj se, dyť už seš stejně skoro mrtvej! A to je přece otrlost nejvyššího kalibru, ne?

Že by se v Tibetu, Šambale, Aghartě, či ve vesmíru - kdo se v tom má vyznat - taky už všichni pomátli? To maj fakt v plánu jakýsi bláznivý stěhování? To se pak sem do toho lavůrku všichni nevejdem! Ale pak jsem si vzpomněl na ten pupík světa, kterej blouznivci různě po Čechách a hlavně v Praze jako umanutí a už celá staletí furt a furt hledaj!

Pupík, nojo pupík! Taková věc, kterou člověk potřebuje pouze a jen prvních devět měsíců života a pak už ho do smrti nosíme, jen jako památku... na mámu. Nojo, jasně památku na M Á M U ! To je vono! Matička se vrací a s ní by se mělo taky vrátit naše dětství! Naše skutečný dětství. To, co voní matristním řádem, svobodou a jedinou skutečnou demokracií, která se tu kdy vyskytla. Neboť pánové, co teď vládnou světu, nemaj a ani nechtěj mít ponětí o tom, jakou že to pitomost páchaj. A hlavně proto, že naprosto nepochopili  m a m i n č i n   c y k l u s , kterej byl naplněn ochranitelským principem už dávno před tímhle nešťastným, mordýřsko-patriarchálním obdobím, který snad už brzo a definitivně skončí.

Tedy doufejme, že znovu přichází to něžný a ochraňující pohlazení maminčiny ruky. Ženy budou zas ženy a pánové už nebudou mordýři, ale konečně MUŽI! Tedy už žádní zakrvácení, utahaní, nasraní a jindy rozjaření, pozdě v noci se vracející fotříci z prohraný, či vyhraný bitvy! Ale znovu zas laskavý a s dětma si s chutí hrající strejčci. Žádnej mocí zblblej patriarcha, ale mohutnej, hodnej strejda válečník, když je jednou za tisíc let zle. A hbitej ujo lovec s maminkou, je-li hlad. A když něco bolí, tak v lese pod strání je se svojí mastičkou, bylinkama a pohádkama šaman. Tihle všichni moc pracujou a nemaj čas ani chuť na nějaký přiblblý mordy, války a zlodějnu.

I my děti pracujem a při tom se od všech kolem nás učíme žít a přežít. Co je proti nám nějakej žvanící politik nebo nafoukanej kněz. Učitel, kterýmu je fuk, co učí, a fuk, jestli je to vůbec pravda. My nepotřebujem žádnýho soudce, protože to rozsoudí ochranitelský srdíčko velký Matky. A to, čemu kněží říkali nebe, je přeci všude kolem a hlavně uvnitř nás. Pokud ovšem tohle všechno nespolkne nějakej pomatenej, studenej a lidskost ničící virtuální program. Jo, Matička se vrací a je komplet a sakumprásk Bohyní, který se ale nemusíte klanět, protože není „jako“, ale je a bude tu opravdu. Já vím, že to takhle idylický asi nebude, ale měli bychom se o to alespoň pokusit...

7.  kapitola

No a po tý poslední úvaze v šestý kapitole, která určitě pro mnoho lidí - a je mi to fuk - vypadá hloupě a idealisticky, jsem si začal uvědomovat, že ta moje zeměpisná vymezení a spekulace o tom, co to vlastně Pragaja Déva Pragaja znamená pro nás, co tady žijem, jsou naprosto k ničemu. Včetně mlhavýho vzkazu nějakejch tibetskejch bratranců. Prej seďte na zadku a čekejte! Na co že? Nejspíš až zahřmí. Copak ta bouřka netrvá už celý dlouhý staletí? A teď si vzpomene nějakej patriarchální tibetskej spolek, kterej celou tu dobu seděl v lotosový pozici, obehrávaje v kuse CD-ÓM, jak nějaký mainstream radio, když bez mrknutí oka nechal celý staletí běžet všechny ty šílený svinstva - od legalizace krádeže stád až po zlodějnu na úrovni zemí, pak celý planety a teď už i dokonce některejch částí vesmíru.

Kam že si to mocipáni chtěj vzít, když už dokonce i neblahý pamněti velkej, tehdy však už dočista mrtvej, scvrklej a mrňavej Alexandr se nechal nýst v rakvi s proříznutejma otvorama, aby ti jeho přiblblý nohsledi konečně uviděli, že si fakt NIC odtud nenese. No a představte si, že oni nepochopili tenhle jeho „jedinej a velikej, státnickej čin“ a okamžitě se zdivočelí touhou po moci servali o jeho nanicovatou a v tý chvíli už nadobro rozvrácenou říši.

No co? Vykládejte tohle blbcům! Ale pak mi to všechno… pomalu začalo docházet, tedy v průběhu vzrušený debaty na Iv. blogu. Ale jasno mi začalo bejt, až když jsem si zpětně rekapituloval všechny komentáře, který se tam vztahovaly k volbám, jež proběhly dvanáctýho a třináctýho října. A uvědomil jsem si, že my mrňavý lidičky bez ÓM a Moci se chováme stejně pitomě, jako všechny pojmenovaný i nepojmenovaný stupínky pyramidy. A taky jak i v prostředí značně kultivovanejch lidí začíná při jistejch situacích vznikat overmind. Což čeština zahrnula pod výraz kolektivní vědomí.

Představte si téměř sto komentářů před i po volbách napsanejch asi dvaceti účastníkama, kteří při obvyklejch tématech jsou individuality už jenom tím, jakou škálou se Iv. blog zabejvá. Tedy utajený vynálezy, literatura, finančnictví, historie, ezoterika, konspirační teorie, samozřejmě politika a hlavně a znovu technika. Tedy jsou to racionálně uvažující jedinci honění ve fyzice, technicky zdatní a zároveň manuálně zruční. Ovšem ke všemu mající ještě přesah a rovněž i znalosti z ostatních výše uvedenejch oborů, o kterejch na úrovni dokážou diskutovat.

A teď do toho skočí, to současný primitivum voleb. Nejprve opatrný oťukávání jeho tématu. Pak pomalu krystalizujou názory a v přesně vystihnutým okamžiku přijde ten okovanej. Jenom možná nepřesně cituji: A co takhle volit bolševika? Pak se opatrně přidá jeden a druhej! Ostatní na to lehce, nikterak kategoricky, ale spíše pozitivně začínaj reagovat. Postupně získávaj pocit, že možná…, a vlastně proč ne? A z několika názorovejch pozic se stávaj jejich odstíny, pak fantomy a nakonec přichází horoucí úleva a sblížení. Overmind jak vyšitej!

Ta větší parta prohlási, že teď a tady je právě nejvhodnější volit bolševika s tím, že ještě neměl čas si nakrást a že by ta změna mohla čemusi prospět. Ale bohužel nikdo nevyjasnil… čemu, že? Zvláště když spontánně skoro sedmdesát procent voličů odevzdalo nevyplněný volební lístky a nebo se vůbec neobtěžovali. A já Popleta, konečně pochopil, jak funguje kolektivní vědomí a PSI zbraně.

My všichni jsme tady totiž dostali obrovskou a možná neopakovatelnou šanci! Abychom jako společenství žijící na tomhle významným uzlu, nebo dokonce snad „p u p k u   s v ě t a“, kterej někde v Čechách, či dokonce v Praze možná je, ukázali obyvatelům planety, že jsme s ní spojeni. Že je naší matkou a navzdory všem přiblblejm a už dávno díky Systému nefungujícím politickejm ideologiím předvedli, jak lze jednoduchým, pohodlným, funkčním a navíc nenásilným a slušným způsobem zesměšnit, znemožnit a postupně začít vytvářet pozici k rozložení současnýho a do budoucna už naprosto nevyhovujícího patristně-tristního systém politickejch stran, kterej vychází z tý nejhrubší formy patriarchátu, jež na území dávný Indie kdysi kodifikoval Manu a v Mezopotámii Abram z Uru. A jiní jinde.

Myslím, že to oprávněně očekával celej tělesnej i duchovní svět, vesmír i Matka Země a bylo to možná o fous! No, stačilo fakt malinko. Jen všichni jít odevzdat třeba přetrženej toaletní papír! A tímhle pokojným, nanapadnutelným způsobem projevit nesouhlas se systémem, kterej je pro nás obyčeně neobyčejný lidi otravnej, nefunkční, hloupej a drahej. No, ale je fakt, že na druhou stranu je nesmírně potřebnej pro strany, politiky a hlavně pro ty, co prosazujou tu globálně ordinerní pitomost, na níž se všichni ti doposud ještě velkomožní dohodli a který kdysi tichounce, ale teď stále mocněji a mocněji říkaj New World Order!

Tedy ordinérní svinstvo a pitomost, ve který přestanou fungovat všechny vztahy mimo stupínky pyramidy, tedy radost, štěstí, láska, individualita, právo, lidskost a mnoho a mnoho slov, který vyjadřujou stav, kterýmu se říká spolupráce.

My jsme tehdy mohli těm menším, či větším Alexandrům elegantně sdělit: VÁŽENÍ OTROKÁŘI, FEUDÁLOVÉ, POLITICI, POLITICKÉ STRANY, KORPORACE, NÁBOŽENSTVÍ A VŠECHNO I VŠICHNI, JIMŽ Z TOHOTO USPOŘÁDÁNÍ  PLYNE  MOC,  „moc“ DĚKUJEME !  DĚKUJEME ZA VŠECHNO, ALE  PRO PŘÍŠTĚ  VÁS  UŽ  NIKDY  A  NA  NIC  POTŘEBOVAT  NEBUDEM!

No, nestalo se to takhle jasně a čistě. Ale díky soudnejm i nesoudnejm 70 % voličů, kteří se na ten občanskej akt svobodně vyprdli, přeci jenom trochu jo. Hoši u vesel už vědí, že do příštích voleb paní OBČANKA - a tím nemyslím tu, co jste si jako symbol zotročení nesli s sebou v náprsní kapse - a dokonce možná i její „starej“, přitlačí. A těch lidí, kteří přestanou těm výše uvedenejm věřit, respektovat a poslouchat, je, bude stále víc a víc. Neboť jejich představa o budoucnosti planety není ve smyslu slov švindl, zlodějna, války, moc a prachy! Nojo, co se „holt“ dá dělat, když konečně ona, velká Temnota si žádá, přiměřenýho Světla...

Matěj