neděle 16. září 2012

Znovu Osud




Toto téma je velmi diskutabilní a táhne se jako červená niť dějinami lidstva, zda Osud vládne člověku, tedy zda jeho Osud je naprogramován a my všichni jsme jen herci na jevišti, Prosím přítomné, že v tomto článku vše neobsáhnu, je to tak velice široké téma, ale aspoň trochu se pokusím. 




Víte, trochu brouzdám  v astrologii, tak snad do toho mohu i trochu těch pár písmenek. 
Ona dokonce i katolická církev kdysi hlásala, že člověk je předem naprogramovaný, ale i toto čas pokryl prachem. Moderní věda se dnes touto otázkou také tak docela nevypořádala. Věda vychází z toho, že člověk má svůj rozum a svobodnou vůli a tedy je pánem svého osudu, i když už i dnes přichází dle DNA na to, že dovedou například určit i dobu propuknutí nemoci, která je v nás zakódována. A v astrologii se dá vystopovat mnoho událostí, jež jsou u lidí jako energetické svazky Osudu. Jenže i v životě existuje výběr, jsou vždy dvě možnosti – alternativy, jak jsem  již dříve psal, je to jak jízda po silnici, lemovaná patníky. Špatně vybereš, narazíš na patník, bolí to a ztrácíš čas, zatím ti ostatní tě předjíždí, než se dáš zase dohromady a olížeš rány. Otázka je vždy, jak se rozhodneme a to je rozum, většinou rozumové rozhodnutí a podle toho se naplňuje jedna z možností. Pokud nám Osud kdy šanci nenabídne, nemáme pak ani možnost  druhého výběru, i to se stává.
Osud je třeba vždy vidět v souvislosti s karmou, odplatou za skutky z dřívějška. Ale to rozhodnutí v dřívějšku, které nyní máte splácet, bylo  však Vaše svobodné rozhodnutí. Každý člověk se do života rodí s jistými vrozenými vlohami a dispozicemi a ty pokud bude chtít, může dále rozvíjet a ovlivňovat, to je ta rozumová svoboda. Svobodnou vůli má k tomu, aby se správně vždy rozhodl jak bude daný problém řešit, jak zvládne ty lekce života. Osud člověka však velmi hodně ovlivňuje cit, než nějaké rozumové rozhodnutí. Například láska, obětavá láska k dětem, vlídnost, schopnost odpouštět, být milý a třeba půjčit sousedovi peníze, který vám je již nikdy nevrátí, i to se stává, ale vy jste se tak rozhodli, i když jste věděli, že ten dotyčný třeba chlastá, myslí jen na sebe a okolí nebere. Možnosti z nichž si vybíráme  jsou ale omezené. Naše rozhodnutí by měly ovlivnit i události, které se již staly a podívat se na ně zpětně, zda jsme zvolili dobře a nebo budeme stejnou chybu opakovat.
Egypťané znali tyto věci,  působení těles a Slunce nevyjímaje, ale dnešní vědou však zatracované vědění.
Víte, štěstí to nejsou jen peníze, ty si nakonec do hrobu  nevezmete a  pak jsou mezi potomky i  příčinou nenávisti. Řeknu vám nakonec malý příběh:
Vnučka chodila na návštěvu za babičkou a dědečkem a vždy říkala, že se celý život hádali jak italská rodina. Už  od rána to začalo – babička chtěla větrat, tak otevřela okno a děček už hartusil, že na něj táhne a že babička ho chce připravit o život. Celý den u nich bylo slyšet syčení hada a psí štěkání.
Když dědeček umřel, seděla babička vedle rakve a něco mumlala. Vnučka zbystřila sluch, myslela, že se modlí za odpuštění od dědečka.  Jenže babička mumlala: „To se ti to dědku leží a já abych na tebe tady  dřela“. Za několik dní zemřela i babička a vnučka napsala: Vsadila bych se, že u Petronelka při nebeské bráně  čekal na babičku dědeček a brblal: „ To ti to bábo ale trvalo, málem jsem zde usnul“. Víte, neposuzujte, nebo lépe, nesrovnávejte osudy druhých se svými, každému vyhovuje něco jiného a je při tom šťastný a je to jeho ten pravý úděl, kdybychom tu rodinku chtěli udobřovat dle našeho pohledu, byla by babička i dědeček nešťastní…….. Nemudrujme nad naším Osudem,  zvolme si vždy jen to, co je v nás silné a na co máme a Osud bude hned kamarád, i když s výmoly na cestě počítejme vždy.


40 komentářů:

  1. Děkuji za článek, ono by to bylo nuda bez těch výmolu, řídit po rovné pěkné cestě - to by jsme taky mohli za tím volantem usnout.
    Horší jsou pak větší díry na cestě, ale když to zvládneme o to lepší řidiči budeme :)

    OdpovědětVymazat
  2. Můj pohled na toto téma asi znáte. Tak jen abych tu v debatě nechyběl, jen za sebe dodám, že podle mne k zadanému cíli nevede jen jedna správná cesta. Člověka, bytost vzniklou ze samotného vědomí Univerza, vlastně jakousi jeho odštěpenou částí (jak dole, tak nahoře - princip fraktálu), nepodceňuji a přisuzuji mu vědomí a schopnosti zajišťující potenciál sám vytvářet i další správné cesty.
    Velice často, když jedu k novému zákazníkovi a potřebuji určit cestu navigací, tak záměrně na některých křižovatkách odbočím mimo určenou trasu jenom proto, že se mi tím směrem líbí krajina. A téměř nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval, ba naopak. Na této neplánované cestě se kochám jako pan doktor z filmu Vesničko má středisková.
    Smyslem a účelem navigace je určit nejvhodnější trasu dle zadaných kritérií. Je to důvod, pro jí řidič má. Ale jelikož program, kterým se přístroj řídí, má data o silnicích vždy zastaralá, páč aktualizace není vždy dostupná - v podstatě nedynamické prostředí, často se objevují problémy v podobě nových silnic, křižovatek, objížděk, dopravních zácp - dynamické prostředí a pak záleží na schopnostech řidiče, jak se k cíli prokouše.
    Není Osud jako osud - toto není z mé hlavy, ale souhlasím s tím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S odstupem času to po sobě čtu a nestačím se divit. Doufám, že není až příliš schováno to, že jsem vůbec nemluvil o řidičích, navigacích a silnicích. :-)
      Matěji, ty světoběžníku, tak tě u nás v ČR vítám. Doufám, že jsi nám přinesl pytel plný zážitků, na které si počkáme v nějakých dalších dílech Templáře.

      Vymazat
    2. Nebojte Michale, kdo má pochopit pochopí, pro ostatní jsou jiné stránky :)

      Vymazat
  3. V tomhle nemám jasno: o kterém osudu tu mluvíme - o osudu jedné konkrétní duše, nebo osudu jednoho konkrétního člověka?
    Vlabi

    OdpovědětVymazat
  4. Jo Vlabi,
    takhle dobře položenou otázku mi letos nenašplouchalo moře, nezašuměl vítr, nezaduněla země ani neohřál oheň. Musel jsem se pro ni ... holt vrátit domů. Dík Popleta

    OdpovědětVymazat
  5. Dovoluji si skromné blahopřání ke čtvrtmilionu nahlédnutí na tento úžasný blog! Jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  6. Sedím venku,koukám na hvězdy a přemýšlím nad osudem.Najednou se objeví svítící bod,jako malá oranžová hvězdička(čekám kdy zhasne nestihnu si nic přát,je moc rychlá).Ale ona ne,pořád letí stejně rovně,stejně rychle a navíc začíná zářit víc a víc,maže si to pěkně rychle stále stejnou rychlostí(čumím na to jako vejr,jé stihnu si něco i přát).Najednou se za tím začalo bíle kouřit,docela dost,ale jen bíle.CO????Ono to bouchlo modře zasvítilo(říkám si jsi blbé přeješ si a přitom zabloudil ohnostroj,čekala jsem nějaké sršení,ale prd) ale ne tak,letíme stále rovně stále stejně rychle(rychle,ale celkem dost rychle,rychleji než jsou v noci vidět letadla),ale už jsme tam dvě modrá světla a pořád letíme,ale za ořech ale zpoza ořechu se zase zablesklo a pak nic.No a to si nedělám vůbec legraci a vůbec mne nenapadá co to bylo.Třeba je to nějaké znamení a nebo se tam navrchu něco děje.Jo a jsem úplně střízlivá,dyk je prohibice,ne?T.

    OdpovědětVymazat
  7. Michale,
    přivezl jsem si pouze plnej pytel zmatku ... jako vždy hlavně ze svýho snu o sobě. A taky o ůplně jiným křiku racků a zvláštní vůni oleje, vína a smokvoní ze Škrypu. Nádhera, jen tomu vůbec nerozumím a mám blbej pocit, že u toho chyběli lidi. Byly tam ještěrky, hadi, cikády, hromady kamení z téměř zřícenejch domů a jeden jedinej zpocenej, starej chlápek. Fuj! Popleta M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      to je vůně, které eufemisticky říkám "Konec léta". A myslím, že je rozhodně lepší ji cítit pod ještě zelenou břízou v Pomoklanech než na opuštěných plážích Nedoma. Pro mě tedy určitě.
      Vlabi

      Vymazat
  8. Dobrý den, no, já myslím, že právě osudové události jsou dvojí. Jsou nezvratné, jako je smrt , tam, asi máme zvolenu délku života, osudová láska, to člověka stejně neobejde, i kdyby ji potkal až v závěru života, prostě můj pocit je, že pár věcí prostě neovlivníme, ale hodně věcí určitě jde opravit a změnit. Já mám kamarádku, je to kartářka, cigánka , vykládá karty od dětství a je to skvělá ženská. Vyloží karty a ona ani neříká co přesně vidí, ale rovnou opravuje. Například . . . Ivo, dávej si pozor , budeš mít nabídku na práci, nebo něco s penězi, bude to muž, nevěř mu a pryč od něj, koukej si skočit k zubaři, máš tady v kartách bolesti. . . Já si z tohoto usuzuji, že, co, ona vidí v kartách, to jsem si podvědomě přitáhla a jde to opravit. Jsou, ale jiné přepovědi, které jsou nezvratné a to jsem také zažila na vlastní kůži. . . . iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hezký, pozdravujte kartářku, už se stalo před dvěma dny (nabídka), nebojte, cítím problémy na sto honů( intuice), naštěstí patníky vidím a děkuji.

      Vymazat
    2. Ivo,
      právě s kartářkami a vůbec s předpovídáním čehokoliv z budoucna se vyhýbám jako čert kříži. Je to pro mně přímé ovlivňování budoucnosti a tím pádem omezení ve skutečně svobodné volbě v přítomnosti (té budoucí). Když situace nastane, Vaše rozhodnutí již bude ovlivněno dopředu minimálně tím, že jste tuto situaci dopředu v nějaké podobě očekávala. V podstatě za Vás částečně rozhoduje někdo jiný. Pokud bychom měli znát to, co může přijít, pak bychom nepřicházeli při inkarnaci o paměť. Neříkám, když přijde vlastní vhled do budoucna, protože to přijde z nějakého opodstatněného důvodu, ale abych šel za někým, kdo mi může říci, odkdy tu už nebudu, s kým mám mluvit a s kým raději ne, koho poslat k čertu apod., na to si svého života až příliš vážím, protože tento konkrétní život si prožiju jen jednou. Připadal bych si jako ve hře, kdy si současný stav uložím a v případě, že mě potká game over, pak si nahraju uloženou pozici a budu hrát s tím, že budu přesně vědět, co mě čeká a pak lehce vyhraju. To pak přece hrát nemusím vůbec. Jednalo by se jen o honění skóre, takový život "na jistotu". Jenže můj život je právě o překvapeních, o nečekaném.
      Nicméně jsme každý jedinečný a pokud to Vy tak cítíte, pak je pro Vás vědět stejně tak důležité, jako pro mne nevědět. :-D

      Vymazat
  9. Dobrý večer, Michale, ok, já znám odpůrce kartářek, pro mě je to kamarádka a vím, že pomáhá lidem a nezištně. Vlastně jsem k ní přišla náhodou a za celá ta leta mi vykládala karty snad jen pětkrát . Pomohlo mi to ve chvílích důležitého rozhodnutí a pomohlo mi to. Lákalo mě to už jen kvůli tomu, že to křestanům bible zapovídá. Jsou to přece čarodějky, které jsou stále zatracovány a to mě právě láká, abych pochopila, co jsou to za ženy, které umí pomáhat a poradit.Spoustu jich umí léčit a vím, že ony budou jedny s prvních, které budou umět používat ty nové technologie založené na technice v souběhu s intuicí, srdcem a láskou. Jim to bude fungovat. Byly doby, kdy jsem skutečně potřebovala pomoci. Pro mě nebylo důležité vědět, ale pomohlo mi pochopit. Zaráží mě, že odpůrci kartářek a čarodějek jsou povícero věřící a hlavně muži. Cítím něco středověkého, něco zaujatého,nemyslím Tím Vás Michale, cítím to všeobecně. Nemám srovnání, jistě existují i falešné čarodějnice, negativní ženské, to jistě, ale já mám se svou kamarádkou jen pozitivní zkušenost. Přeji krásný večer iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Též přeji příjemný večer. Nepřesně jsem se vyjádřil. Nemám nic proti kartářkám či čarodějkám ba naopak, ale proti předpovídání budoucnosti. Dobrá "čarodějka", jak víte, nedělá zdaleka jen toto.
      Jak to vidím s osudem víte, takže co se tohoto týče doplním, že věřím na předvídání budoucnosti (nikoliv na základě pravděpodobnosti). Problémem ovšem je, že v okamžiku "prozrazení" věcí budoucích, se následující předvídaný běh událostí pozmění právě touto informací. Ať daný člověk chce či nikoliv, tak se chová nebo alespoň myslí jinak, než by tomu bylo bez informace a tím přímo ovlivňuje svoje okolí a nejenom to. Zastávám v tomto fungování tzv. zákona chaosu. Kdo ví, ten ví. Kdo ne, jen na okraj osvětlím, že se jedná o to, že i ta sebenepatrnější událost jako je šoupnutí botou o trávu v Podmoklanech, má nějaký dopad na konkrétního lososa na Aljašce. Je to zákon Univerza říkající, že vše souvisí se vším.
      Několik opravdových čarodějek znám a jsou to príma ženský (zdravím Vás paní Hanko :-D) a myslím, že i s jednou žiju.
      Jak jsem psal, neměl bych problém s vizí vlastní budoucnosti, pokud bych to viděl třeba ve snu, nebo v podobě synchronicity, ale sdělovat možnou budoucnost osobě druhé, i když o to požádala, je podle mne chůzí po velmi, velmi tenkém ledu.
      Jako vždy, jedná se ryze o můj soukromý názor a velice si vážím i názoru Vašeho, protože je sdělován přátelským způsobem, což bohužel nebývá ve světě pravidlem.

      Vymazat
  10. Dobrý den, nojo, tak to už rozumím, to víte Michale, já jsem jakt někdy natvrdlá. Pochopila jsem konečně, co jste chtěl říct. Máte vlastně naprostou pravdu. Čtením budoucnosti si podle přepovědi měníme realitu. Je ovšem zajímavé, že někdy to jakt nelze změnit. S těmi sny je to zajímavé. Někdy, aniž bychom to mohli ovlivnit se nám něco zdá a ono se to stane. OSUD, TO JE OŘÍŠEK. . . . Ještě něco, děkuji Vám IV i ostatním. Líbí se mi na tomto blogu , že evidentně chytří chlaci se nevytahují na holčičky a mají trpělivost. . . . IV TADY MÁ SAMÉ RYTÍŘE . . . IVA

    OdpovědětVymazat
  11. Tak a teď mi prosím někdo řekněte, zda už nejsem zralej pro Chocholouška. Od jisté doby (před pár dny), kdy jsem si udělal svůj vlastní názor sám na sebe, na to kdo jsem a z koho a proč se skládám, se začaly dít podivuhodné věci, které by se do škatulky "NÁHODA" zdráhal napasovat i lecjaký skeptik.
    Jedna z nich, která se mi stala dnes, mě zasáhla jako rána velkým kladivem. Už jsem tu mockrát psal, že na energie mimo vědu jsem špalek. A nejenom to. Sice si nemyslím, že všechno snění ve spánku je dílem Ducha, Duše či čehokoliv jiného, ale alespoň část dozajista ano. Jenže já si prd pamatuju i za bdělého stavu, natož ve spánku a jakákoliv případná zpráva pro mne je díky tomu ztracena.
    Dnes jsem dělal s člověkem, kterého již nějaký čas znám a v jednu chvíli řekl něco, co by podle mne nikdy neřekl a bylo to podle mne určeno přímo pro mě jako zpráva, ale ne od něj. Nechtěl jsem ho uvést do rozpaků, tak jsem se snažil tvářit, jako že nic, ale dal bych ruku do ohně za to, že by vůbec nevěděl, že to řekl.
    Je to možné?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer, tak, jak popisujete "Náhodu", vše nasvědčuje tomu, že Náhoda byla zpráva určená Vám. Informaci buď využijete či nikoli - to je na Vás.
      Budoucnost si každý z nás tvořím sám s tím, že "musíme" některé zážitky zažít - povracet energie a jině se naučit buď dávat nebo přijímat.
      Odpověď je prostá: ano, je to možné a určitě bych těmto "náhodám" naslouchal :-)

      Měl bych na Vás nebo na Iv jednu prosbu... Jak lze přejmenovat Anonymního na konkrétního?

      Děkuji za odpověď Mlok

      Vymazat
    2. to Mlok:
      Udělal by jste to registrací stálého čtenáře, jako Michal a další co to stihli, když to ještě fungovalo, nyní je to zatím poruchové, tak jak zobrazování aktuálních příspěvků, tyto dvě věci naboural hacker ( zlomyslnost nezná mezí) a už mně to přestalo bavit opravovat, nahlásil jsem to na Google, ale znáte to. Teď neřeším. Stačí když do příspěvku na konci přidáte svou značku, tak jak jste to udělal.

      Vymazat
    3. Pro Mlok:
      Jde to udělat vytvořením účtu na google - viz. "přihlásit se" vpravo nahoře a pak dále dle pokynů. Poté při odesílání komentáře zadáte z výběru účet google.

      Ona to nebyla zpráva ve smyslu toho, co mám či nemám udělat apod., ale odpověď na pro mne velkou otázku, která se mi dlouho honila a honí v hlavě.

      Pro Iv:
      já to teď zkoušel a v pohodě to funguje, tak nevím zda není chyba přímo ve vašem PC nebo účtu?

      Vymazat
    4. jO A NEJDOU STRÁNKY NOVÁ DOBA ESTRANKY CZ. iva

      Vymazat
    5. to Michal:
      Zajímavý postřeh s tím přihlašováním, opět jste mně potvrdil zjištěný fakt.

      Vymazat
    6. Pro Iv:
      Ale je fakt, že seznam stálých čtenářů dole mi nefunguje stejně jako poslední příspěvky. Takže vytvořit si účet a přihlásit se jde, ale některé z funkcí blogu jsou nefunkční, což není žádná tragédie. :-D

      Vymazat
    7. Pro Iv, MichalB:
      Dobrý den, děkuji za informace. Použil jsem radu Michala. Z Mloka jsem udělal Ares Mloka. Jsem zvědavý, jestli se jméno objeví tam kde má. Mám sporadický přístup k počítači. Tento blog (super počin) "potají" sleduji někdy od června. Těším se na diskuse :-)

      Vymazat
  12. Hezký večer,co bych k tomu osudu chtěla říci,někdy se nám asi míchá nebo kříží osud duše s osudem člověka(jak na to upozornuje Vlabi),mám v tom trošku zmatek.Ale jedno vím jistě,nesmíme zapomínat,že naše rozhodnutí ovlivnují i osudy dalších a proto je třeba nezapomínat na srdce(to bych řekla je ten nejdůležitější pomocník).Včera kolem mne(ani ne metr) letěla sova a ona na mne koukala,přiletěla blíž a pak pokračovala dál,byla tak krásně tichoučká...T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojte.Terezka..nieco sa deje i zo zvieratami sa mi zda..je vela pripadov v poslednom case ze zvierata prichadzaju k cloveku a neboja sa(iked nepochybujem ze je to i o tom ze vycitia napriklad ze im ty Terezka neublizis tak si ta pridu omrknut:-) Dnes sme boli pri lesoch na aute..a po jednej dedine sa nam pred autom na ceste producirovala vpohode laň ako by sa nas vobec nebala!Len neviem ci su tak zvierata hladne,zblbnute alebo je to da sa povedat priblizovanim sa ludi opet k prirode? Iva..ze vraj ritiři..asi myslis po vzore Fantociho v raji-zo zehlickami na nohach!:-) ..Mailo

      Vymazat
    2. Ked sa uz bavime otom osude..niekto mi tu stale chybal..a uz viem kto..Lucka co pridala pad dobrych komentov v clanku o osude.Stratila sa? ..Mailo

      Vymazat
  13. Dobrý den, zvířata jsou určitě také zmatená, jako my. Je pravda, že ta plachost srn a ptáků je tak nějak menší. Už to pozoruji déle, ale na venkově jsem teprve čtvrtým rokem. Náš kamarád, místní venkovský chlapec mi říkal, že nyní dozrává ovoce u silnic a to srny milují, tak si na ta jablka prostě chodí a je to pro ně asi velká dobrota, tak se nebojí aut.Mailo, no to ne, pro mě jsou rytíři důležití a vím, že existují a nyní je budeme potřebovat. Jenže to o sobě třeba ještě nevědí. RYTÍŘI, jako z Hvězdných válek. DŽEDÁJOVÉ..:) IVA

    OdpovědětVymazat
  14. Pre Terezku:
    Sova bola pre Vás upozornenie. Buďte bdelá, zakrátko budete vedieť prečo. Vysvetlenie príde. Želám všetko dobré.
    Jozef

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jozefe,ani nevíte jak jste to vystihl(možná víte).Jsem ted opravdu v těžkém postavení,snad jen řeknu,že možná ani ne vlastní vinou,jsou v tom černé kejkle.Snad se Iv nebude pro mne na to zlobit,když řeknu,že zachránil mou dceru i mne téměř v poslední chvíli,je to hnus nechci to rozpatlávat.Opravdu se snažím být na pozoru a čekám co bude dál.Ta sova letěla až nepřirozeně blízko a pomalu.Děkuji za podporu.T.

      Vymazat
  15. Značně znechucen jsem musel včera po dlouhé době zavítat do lupičského, pardón bankovního domu z důvodu druhotné platební neschopnosti - všichni makaj na dluh, ale nic krom pokut a penále z toho nemají.
    To, že za 25 minut celá banka byla schopna odbavit jediného zákazníka, nechám stranou. Ale co mě dostalo do varu bylo následující. Přímo přede mnou přišla na řadu paní, co si výslovně přála zrušit platební kartu, kterou jako "bonus" dostala k nějakému účtu. Odůvodnila to (pro mne zcela logicky a stručně)tím, že nechce platit žádné další poplatky a v žádném případě se komukoliv zadlužit. Ta vycvičená paní za stolem přeskočila fázi defenzívy a hned se na můj vkus přidrzlým způsobem pustila do ofenzívy. Na zákaznici, která jí mimochodem platí ze všech těch na palici postavených poplatků a úroků plynoucích z jejích uložených peněz, se hlasitě obořila, že je to totální kravina (sice řekla slovo nevýhoda, ale tón jasně řval "kravina"). Doslova jí zavalila argumentama, proč si tu "dluhovou" kartu ponechat a pokud možno jí co nejvíce používat. Ta na začátku rozhodnutá paní se po oněch 25 minutách rozhodla kartu nejenom nechat, ale byla natolik zacvičena, že by nebyl nejmenší problém jí vnutit kartu další a vycupitala z banky s úsměvem na tváři.
    Další pecka, která mě dostala tentokrát doma, byl domácí úkol mého syna z matematiky. Úloha začínala větou: Jsou dva vojáci, kteří zajali dva nepřátele. Tyto zajatce měli dostat přes podminovaný most, který měl za 17 minut vybuchnout.
    Následovalo několik matematických bla bla bla. Kde to zatraceně jsme, že už i ve škole zařazují dětem do běžného života násilí nejhoršího kalibru?!!!
    Vážně začínám přemýšlet o něčem takovém:
    http://orgo-net.blogspot.cz/2012/09/zkusenosti-matky-jake-je-to-ne-ucit.html

    OdpovědětVymazat
  16. 1) To je Achylova pata bank, kdyby lidi zrušili všechny své karty, mají co dělat sami se sebou, my by jsme to bez nich určitě vydrželi, ale oni bez nás ne! Vždy to poznáte, když šlápnete někomu na důležité místo jeho existence, na „kuří oko“, že začne řvát, v tomto případě velmi energicky přesvědčovat, jak se vždy moc přesvědčuje, pryč a nesouhlasit!
    2) Ano, agrese se začíná vštěpovat i dětem a to nevyjímaje překrucováním historie, proto by nejradši, kdyby pamětníci byli na slově Bóžím.

    OdpovědětVymazat
  17. Nemusím mít IQ 150, abych viděl, že jde za prvé o normální zotročení založené na ovládání člověka po jeho "výhodném" zadlužení. A za druhé o stahování a vymýcení hotovosti. Papírovou bankovku nelze v případě potřeby na dálku jen tak klávesnicí vymazat, jako to jde třeba u virtuálních peněz na účtu. Z miliardáře s majetkem převážně na účtech lze stisknutím klávesy ENTER udělat bezdomovce. Kdežto člověk s hotovostí, nemovitostí či pozemkem je už o poznání hůře ovladatelný.

    OdpovědětVymazat
  18. Michale na bankovní úředniky a vůbec úředníky používat přísný pohled a kolovrat"děkuji nechci" a včera jsem hledala ve školském zákoně podmínky pro žádost domácího vzdělávání,ale narazila jsem na "potvrzení z pedag-psych. poradny" a vím že z holky bych těžko vzdělatelný případ nevykouzlila,takže asi prd.Tak a ted vám řeknu,že mi tchyně vyprávěla,že jejich zubař(má chudák schizofrenii,ale přesto vrtá zuby) se jal vymítat dábla z jedné pacošky(spálil jí nohu) a pak ho pratchýně potkala na hřbitově,kde si počítal, jak řekl, své kamarádky aby je mohl vyřadit z kartotéky.No připadá Vám toto normální,já už se jen modlím,aby nepřišlo něco hroznýho,vždyt je to tady jak v blázinci,doslova.T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko, je to sice hrůza, ale tímto Vaším příspěvkem jste mně rozesmála, hlavně když jsem si představil toho hňupa, tedy pardon, elitu, jako schizofrenika zubaře a vymítače ďábla navrch, tak všichni svatí s náma, společnost jak na výstavu do sekce predátoři. Many, many, ego, ego a jinde nikdo - HEZKÝ !!!!

      Vymazat
  19. Iv,
    celé mi to nedá spát.
    Odkazuji se na patníky ohraničující cestu, o kterých jste mnohokrát psal. Současná doba je v barvách krystalizace polarit - to všichni vidíme.
    Čistě teoreticky - je konkrétní člověk, který má patníky vyhrazenou cestu, jež by se dala pracovně nazvat cestou lumpa. Co když si takový člověk (pro tuto chvíli jedno proč) řekne, že chce být lepším, než kam díky patníkům očividně směřuje. Proto, aby svoje přání mohl realizovat, musí změnit směr cesty. Bude i v tomto případě patníky vracen zpět na původní směr? I kdyby se snažil sebe víc, musel by nakonec podlehnout událostem, které automaticky budou neustále vyvstávat, aby byl nasměrován tam, kde je jeho osud?
    Neberte toto jako pokus o zpochybnění Vašich názorů nebo souboj mezi Vaším a mým pojetím osudu. Opravdu mne to nyní moc zajímá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale, bylo by to na dlouhé psaní, protože je v tom mnoho aspektů, ale řeknu to co nejjednodušeji: co když takoví lidé sešli s cesty za ty výstražné patníky – zabloudili, někdo najde cestu zpět a někomu se ten loupežnickej svět mimo etiku zalíbil? Taky svobodná vůle.

      Vymazat
    2. Michale, naše názory byly podobné, ale teď mě napadlo ještě něco: a co když si před vstupem do života dotyčný naplánoval, že si chce naplno prožít, jaké to je být gauner, protože pro kompletní vývoj své duše prostě potřebuje i tuhle zkušenost? Nejsou tu ty patníky proto, aby mu životní cíl pomohly splnit, i kdyby se náhodou sám nerozvzpomněl?

      Vymazat
    3. Vlabi, ano přesně toto myslím. Jenže jak k tomu ten čistě teoretický člověk přijde, když o záměru neví, protože je vzpomínkami ukotven maximálně pouze v posledním životě a většinou i to dost bídně? Je takový, že chápe rozdíly mezi "A" a "B" a rozhodně chce být vědomě ten "A". Kvůli patníkům ale mohou nastat situace, kdy pochybuje o existenci osudu, pochybuje sám o sobě a díky tomu pochybuje i o všem ostatním, protože pokud má člověk plnit úkol, musí znát jeho zadání a tomu tak v tomto případě není a ani být nemůže.

      Nevím jak to lépe popsat. Zkrátka je tu rovnice akce vs. reakce, jenže člověk vědomě zažívá často jen tu reakci. O akci, která reakci vyvolává, nemá ponětí a ani mít nemůže, přičemž osud je akce a reakce zároveň.

      Vymazat
    4. Asi ti ne úplně rozumím, z mého pohledu to nejspíš zbytečně chlapsky pitváš. Můj ženský rozum mi říká, že člověk by si měl poctivě a upřímně procítit, co opravdu chce, co ho nejvíc těší, baví, co ho naplňuje, k čemu ho to táhne - a tam by měl hledat svůj životní cíl, protože duše to ví. Pak už není o čem pochybovat.
      Nebo jo?
      Ale to předpokládá umět žít sám se sebou. Kdo se to nenaučí, bude stále hledat odpovědi jinde. A bude muset zákonitě vrážet do patníků.

      Vymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.