Rozum a Duše

Lidé jsou obdařeni rozumem a všechny okolní jevy a hmotu v materiálním světě vnímají jako materiální objekty. Všechny materiální projevy mají energeticko-informační podstatu a ta běžnému vnímání většinou nepodléhá, Vnímání člověka, je  formováno od našeho dětství a probíhá v průběhu celého života. Můžete například vědět z litelatury něco o auře, ale většina lidí ji ani nevidí, byla od tohoto poznání odtahována již od útlého věku. Svět se ukazuje lidem většinou v souladu s touto šablonou, jež mu byla předkládána.

Člověk má rozum a ten vždy trvá na pojmenování a vymezení všeho, co jej v životě obklopuje. Rovněž má Duši a od narození, jenže svět neexistuje jen proto, že jej lidé popsali podle svých definic. Uvědomte si, že Duše lidskému jazyku nerozumí a chápe jen to, co jsme zvyklí posuzovat pomocí smyslových vjemů. Když člověk přemýšlí, hned tyto myšlenky formuluje do slov, ale tomu Duše nerozumí, ono totiž přemýšlet lze i beze slov a toto je řeč, které Duše velmi dobře rozumí. Prvotní jsou vždy myšlenky, ne slova a pokud budete chtít komunikovat s Duší jazykem rozumu, bude to zbytečné. Jazyk Duše je pochopitelný pro všechny, je to jazyk věcí, vytvořený s láskou a chutí (umělecká dílá, vztahy s láskou atd.).

Jakákoli vzpomínka na Univerzum (Jednotu) se vždy dotýká citlivě naší Duše. Jazyk je vlastně jen produkt rozumu a nechali jsme se jím strhnout a proto zaujal první místo a ostatní projevy byly skoro zapomenuty a jde tedy při obnovování vztahu Rozum-Duše hlavně o sladění těchto obou.

Víte v čem je zásadní problém, Rozum přemýšlí (je jak kalkulátor, počítač), kdežto Duše nepřemýšlí, ona Ví a je vždy napojena stále na informační pole a získává vědění, znalosti, přímo z něj a bez analýzy a aby byl člověk úspěšný, musí skloubit rozum a duši, teď jsem si vzpomněl na povídku o Merlinovi a Elli, to jen na okraj, kontrola a komunikace se svou Duší, dává člověku svobodu. Během celé historie lidstva, byla záměrně vynaložena obrovská práce na to, aby Duše a Rozum byly v člověku odděleny. Všichni slavní géniové se však vždy obraceli ke své Duši.

Musíte pro to udělat jen  jediné – za hlavní přijmout skutečnost, že vaše Duše disponuje vším, a potom si dopřát toho využívat, rozum musí v tomto stát mimo a přestat převracet v myšlenkách – kalkulátoru Vaše zkušeností. Někdo Vám vždy vnucuje, že jestliže věříte ve své neomezené možnosti, musíte zřejmě překypovat naivitou. Ve skutečnosti je tomu však zcela naopak. Proberte se a toto mámení ze sebe setřeste, spojte Rozum s Duší. Vše co se Vám jeví jako průměrné je vždy vytvořeno jen Rozumem a ten není jedinečný, jen Vaše Duše.

Rozhodně nechci zde v článku pitvat  téma věčné, o existenci těchto dvou aspektů v nás, jen jsem chtěl znovu upozornit na to, na co by jste neměli zapomínat, pokud chcete prožívat život naplno, opakoval a dával stále dokola v předešlých článcích v celkovém kontextu, kdo chce vidět, jistě uzří, ale přesvědčovat a dohadovat se odmítám, protože to je již jen projev analytického mozku, psychika člověka v sobě vždy kloubí Vědomé a Duchovní, na to nezapomeňte a Duše je vždy spojena se Sílou a napojena na informační pole.

Duše vždy dokáže cítit vaši vůli, emoce i ty negativní, tomuto jazyku Duše rozumí, ne slovům. Pokud se člověk začíná zabývat sebemrskačstvím, sám sebe uráží nebo –ještě hůře – se trestá, rodí se nebezpečný případ sporu Duše a Rozumu, ale Duše je vždy samostatná a dokonalá. Veškeré nedostatky a chyby, které jste si vypěstovali, reprezentují nedokonalosti a omyly vašeho rozumu, nikoli však Duše. Duše se pak uzavře do sebe a  rozum triumfuje, následkem čehož může dojít k absolutnímu rozporu v životě. Jestliže nejste se sebou spokojeni a to Vám do hlav vtlouká většinou okolí vždy, pak táhnete do boje se svou Duší a dostáváte vždy to, co nechcete.

Komunikace s Duší vždy vyžaduje vyšší úroveň uvědomění rozumu, tedy podstaty člověka, jako duchovní bytosti.

Nízké uvědomění Duše jde uvést na jednom příkladu, který mnohé popudí, ale popudí jen na základě celkového uvědomění, duchovní výší, jak je zkušená a vyspělá Duše. Uvědomte si jednu věc, Univerzum zná způsoby selekce samo, bez namyšlenosti lidí a jejich odůvodněních.

Běžná praxe, když lidé přijdou do kontaktu se smrtelně zraněným zvířetem, mají tendenci a přesvědčení toto surově utratit, je to jejich nízký projev Duše. Když odcházel můj nejmilejší přítel, nikdy jsem nepoužil u něj násilné utracení, vždy jsem vycítil okamžik odchodu a tento přítel byl vždy vděčný za to, že jsem jej nechal odejít v intimním kontaktu (v náruči), povídáním si o prožitých společných chvílích, jemné hlazení s energií lásky a vděčnosti, s uvědoměním si odchodu, i v slzách, protože i to je projev Vaší Duše a to velmi důležitý. Kamarád se vždy natolik zklidnil, až vydechl naposled a bez bolestí a to platí i u smrtelně zraněných, to jsou ukázky vývinu Vaší Duše a ostatní komentáře je jen počítačové klábosení rozumu, bez citu Duše a vlastně indikátor jeho dosažené výše, v průběhu všech inkarnací. 
Samozřejmě, že ti, jimž tento pohled nevyhovuje, budou jistě uvádět extrémní příklady třeba ze světa hmyzu pro  ponížení uvedené myšlenky a neuvědomují  si ani u koho se vyskuteje např. vyšší nervová soustava, jíž se cítí bolest  atd. Člověk si přivlastnil právo brát život  a  bude si ho před sebou omlouvat, proto i války dnes pro něj nejsou žádný problém a bude se midlit, brát životy jiným a vždy si to omluví.