Ahoj, templáři! 2 část- kapitola 5 - 7

5.  kapitola

Na Silvestra ráno se objevil na dvoře Nikolajův Landrover. Z něj křepce vystoupila teta a nenastalo žádný majznutí sebou o led jako nedávno. Z dálky ta ženská vypadala tak na třicet a jak se blížila, léta jí sice trochu přibejvala, ale když  mi podávala ruku, zastavil se její věk, tak nejvejš na padesátce. Neuvěřitelný?

Teto, co s tebou ten pop vyváděl?

Ani se neptej, člověče. Chvilku nahoře, pak… no prostě, ten chlap je nezničitelnej!

A co ty, teto?

Vždyť moc dobře od Josefa víš, čeho je ta černá taliánská doktorka schopná! Ne?

Ale to už přicházel s úsměvem Jacka Nicholsona Nikolaj, „vot što, moloděc“?

Charašo, Nikolaj. Poplácal mě po zádech, až mi vyhrkly slzy, a zmáčkl ruku, že si tejden na kytaru ani nebrknu. Hroznej chlap! Pak začal z auta vytahovat nějaký krámy, tak jsem mu pomohl nanosit je do kuchyně, a když jsem chtěl uvařit kafe, prohlásil …

Ničevo takoje, éto jed! Toto, Matěj, je kaviar, znáješ?

Nikdy jsem tohle - tento nejedl.

Ty nikagda někušál kaviar? A byl jsi, Matěj, vůbec živ?

No, jakžtakž.

Tak takhle nějak, jak si matně vzpomínám, začal poslední den roku 2012. A byla to skutečná apokalypsa, jejíž léčení pak trvalo pár hroznejch dní. Ještě si trochu pamatuju na tetino povídání o jakejchsi tajnejch slovanskejch centrech, jejichž koordinací je Nikolaj pověřen a ta jeho starost je od Atlantiku až k Pacifiku a taky v Latinský Americe. Což už mi vůbec nedávalo žádnej smysl. Ale to asi byly spíš halucinace z vodky a toho jeho prokletýho kaviáru.

Po mátožným prvním dnu roku 2013, kdy jsem se cejtil jako Castaneda po svejch experiementech s drogama, se Nikolaj, teta a Amadea nalodili do džípu a vyrazili bůhvíkam, nejspíš asi pečovat o svý pacienty v Itálii. Čao, miláčci, a připadal jsem si jako po svý první dávný návštěvě v brutálním alkoholickým anti-ráji!

Pak jsem se rozloučil s Cvrčkem, kobylkama a samozřejmě s mojí láskou mulou Františkou. Dali jsme si pusu, podali pac a já jako ve snech usedl do felicie a vyrazil slavit nějaký jiný Vánoce a silvestra, „než propánakrále, ten právě čerstvě minulej.

Žena, když mě uviděla, zavzdychala a prohlásila:

Áách jóóó, to budu zase už muset vařit, co?

A proč? 

No dyť se na sebe podívej, seš čím dál hubenější.

To víš, matko, lékařky vařit neuměj, zvláště proto, že vůbec nejedí.

Řekla pouze potvory líný... ani jíst už to nechce!

A bylo to vyřízený.

Chtěl jsem vzít hůl a obejít svý oblíbený místečka. Tedy všechna boží muka, Švédův dolík, obrovskej dub s jeho dětičkama, Hudeč, Zálesí, kopce nad Studencem. A zakončit obchůzku, jak to i s životem bejvá, na hřbitově. Ale jako slabounkej čaj jsem přistál pouze a jen, tedy prozatím, na posteli.

No ale pak jsem se z toho pomaloučku vybabral a polehoučku se zas pustil do psaní druhýho dílu Templáře. A taky do přípravy autorskejch čtení, který opět vypuknou v březnu, měsící to knih a čtenářů. No a taky sám jsem se začetl a - jak jinak - i zamiloval… do knih jezuity Anthonyho de Mello, kterej nikdy do svejch textů neplete pánaboha a všechno svatě nechává na nás lidech. A začal jsem neuvěřitelně prostou a na výsost moudrou knížkou, plnou jeho nádhernýho humoru, s názvem Bdělost.

A vážení, pokud se opravdu budete chtít vydat na CESTU, nenechte se minout tímhle navýsost a správně potrhlým indickým jezuitou, kterej náramně nasíral celej náboženskej i nenáboženskej mainstream. Politiky a potentáty všeho druhu, ale zároveň i nás obyčejný lidi. Tedy - šroubečky Systému. A možná, že nás ubohý šroubky nasíral ještě víc, protože si o sobě díky tomu, že s náma ti nahoře vořou, myslíme, že jsme proto jaksi a automaticky  l e p š í m i ! Ale tyhle myšlenky jsou možná pořád poznamenaný tím apokalyptickým a šíleným Silvestrem na kopci v Pustý Rybný.

Ne, ne, ne, žádnej omyl, vážení, jsme opravdu zbabělej, podlej, neschopnej a línej póvl, kterej se navíc těm mocnejm snaží mermomocí vlízt až do …... ! A to v domnění, že si toho všimnou a možná nějakou prebendou tuhle naši činnost odměněj! Představte si, jak moc jsme v rámci toho mrňavýho, nemocnýho matrixu odmalička manipulovaní! Ale jak bysme si mohli všimnout něčeho, o čem vůbec netušíme, že to   e x i s t u j e ! Aha, a odtud je tedy ten název knihy - BDĚLOST !

A pro ilustraci raději ihned, než to důležitý zapomenu, z Anthonyho knížky cituji:

„Žák se ptá svýho učitele, můžete mi říct něco moudrýho? Ten den má mistr zrovna den mlčení, a proto napíše na papír slovo  b d ě l o s t . Žák si to přečte a chce to trochu upřesnit. Mistr napíše na papír bdělost, bdělost, bdělost. Dobře, mistře, ale co to znamená? Mistr znovu trpělivě, ale s povytaženými víčky napíše bdělost, bdělost, bdělost znamená …  bdělost!“

A dále to i pro mě, nechápavýho osla, dokumentuje nádhernou bajkou o lvu, kterej přišel ke stádu ovcí a s údivem mezi nimi vidí pobíhat a bekat lva, jenž jimi byl odmalinka vychováván. Jde k němu a ptá se ho, co tady děláš? A lev-ovce se roztřese strachy a odpovídá: Já, já, já jsem ovce. Lev mu odpovídá: Ne, to teda nejsi a pojď se mnou! Odvede lva-ovci k jezírku a říká mu, podívej se! A když ten lev-ovce uvidí svůj obraz na vodní hladině, divoce zařve a v tom okamžiku se odehraje jeho proměna.

Vidíte už, vážení … možná stejně jako já trochu nezřetelně v mlze a dálce - jak to s tou bdělostí je? A jak obrovská síla vězí ve významu toho slova? Můžete pak učinit, cokoli budete chtít. Tedy alespoň z ne-mocnejch šroubečků se stát mocnejma.

A opět znovu je na řadě  b d ě l o s t , vážení! A to proto, abychom se ze šroubečků opět nechtěli zase stát mocnejma, co ze svejch kdysi kolegů v nouzi, opět šroubečky nadělaj! Tedy vyvarovat se toho, co se tu odehrávalo už mockrát. A dít se patrně bude stále, pokud lidi bdělí nebudou. 

A to nádherně dokumentuje další bajka a ta je o orlovi.

Člověk nalezl orlí vejce a vložil ho do slepičího hnízda. Orlík se vylíhl a dělal všechno jako kuřata na dvorku. Pak celej život to co slepice. Hrabal v zemi, hledaje červy, hmyz a žížaly. Kvokal a kdákal. Plácal křídly a občas malinko, kousíček vzlítl. Když zestárl, podíval se konečně jednou nahoru. Na bezmračným nebi a v blankytný modři oblohy uviděl nádhernýho ptáka. Vznešeně, bez mávnutí zlatejch křídel plachtícího ve vzdušnejch proudech. Starej orel užasl a ptá se, kdo to je? To je orel, král ptáků, odpoví sousedka. Viš, on patří obloze a nebi. A my patříme zemi. Jsme slepice. A tak orel žil i umřel jako slepice, protože se za ní považoval…

A nakonec, když už tu byla řeč o bdělosti, nesmím zapomenout na tenhle jeho nádhernej bonmot o PROBUZENÍ:

Taťka ťuká na dveře a budí Kubíčka:

Kubo, vstávej! Musíš do školy.

Mně se nechce jít do školy.

A proč, Kubíčku?

Zaprvé je tam děsná nuda. Zadruhé děti si ze mě dělaj legraci A zatřetí nenávidím školu

Tak já ti, synáčku, řeknu tři důvody, proč do tý školy musíš. Zaprve je to tvoje povinnost. Zadruhé je ti čtyřicet pět roků. A zatřetí jsi tam ředitel!

Tedy probuďme se, Vážení ...

6.  kapitola

No a při psaní kapitoly, kterou inspirovala kniha Anthonyho de Mello, jsem si jakoby příznačně k tématu vzpomněl na onu tetinu zmínku o Nikolajově současný činnosti jako kordinátora slovanskejch center. Začal jsem o tom přemejšlet a v duchu mě napadlo, snad ten přízračnej pop nevytváří v dnešním světě nějakou další pátou, šestou, či desátou a teď tedy dokonce i výslovně slovanskou kolonu současně ve východních i západních zemích! Jakoby těch subverzí a konspirací na týhle planetě nebylo už vrchovatě. A představte si, že na stolku přede mnou leží otevřená kniha, Slovanské ponímanie světa (Slovansko-Arijské Védy) a já zcela náhodně čtu:

Jako sa píše v Santiách Boha Perúna, k Midgard-Zemi sa blíží hviezda Mara, ktorá je vačšia ako naše Slnko, a teda má silnějšie vibrácie. Udalosti, ktoré vo vesmíre sprevádzajú takéto priblíženie sa dvoch slnk, sú vždy výnimočné. Vybrácie hviezdy Mara (slovensky Morena) prevyšujú vibrácie Slnka a zrýchľujú události na Zemi. Dobro sa zvačšuje na vačšie dobro, zlo na vačšie zlo! Teda postupne všetko extrémne vrcholí v  r e z o n a n c i  roku 7520, tedy podľa kresťanského letopočtu 2012. (Santia – jsou plíšky neznámýho složení, na nichž jsou zápisy runovým písmem. Stáří těchto destiček je víc než 40 000 let a popisujou zprávy a proroctví Boha Perúna z jeho poslední návštěvy na naší planetě.)

No a teď podle těchto zápisů končí Velká Assa (tedy druhá galaktická válka). A jakýsi temný síly by měly konečně dostat na frak. Blbý je jenom to, že konečná jejich likvidace by se měla jako třešnička na dortě odehrát na Midgard-Zemi. A to by si mohli vesmířani odpustit, protože když se kácí les, tak lítaj třísky. A já netuším, jakej dopad by to mělo na nás statečný to zemáky, zemačky a zemáčata!

Pope jeden tetin, tys mi zas zatočil mou popletenou oslí hlavu. Amadea s tetou si v klidu odjedou léčit svý pacienty do nějaký Civitelly del Tronto a přitom se možná jedná o bytí a nebytí planety! Kurňa, ale kdyby to tak mělo bejt, tak proč mě ty dvě vědmy na Novej rok nevzbudily z opice opět v člověka a nedaly mi pro tu příležitost nějaký imstrukce? Třeba abych vykopal hlubokou díru a uložil do ní raketový silo, jak to dneska dělaj potrhlý boháči v Americe. Nebo kvůli relativní láci oproti silům si aspoň koupil tmavý brejle, sluchátka a špunty do uši. Ale takový blbosti už lidi na Zemi dělaj hezkejch pár let a vono se propánakrále furt nic neděje, neděje a neděje! Možná na štěstí  n e d ě j e !

Slovanský studie jo! Objevovat, zveřejňovat, zařadit do školních programů a přidávat stále nový a nový informace o tom, kdo a proč tu my, Slovani, vlastně jsme. To jo, ale proč hned nějaký centra? To zavání subverzní literaturou, či dokonce spiknutím a to už předem vyvolává nedůvěru. A od toho se já, vážení, při vší úctě k autorům jako David Icke, Gregg Braden, Levašov atd., distancuju!

Velká Rassénie, následně Tartárie a taky to, že bylo všechno jinak a jindy s Ježíšem...  Rovněž se tuší, že křesťanství není jeho nauka, ale nauka sv. Pavla a lidí, kteří se s Ježíšem nikdy nepotkali... Že ve školách se stále učí to svinstvo nazvaný Globální chronologie, který zplodili Skaligeri s Petáviou na příkaz velkejch pánů a kurie... Že celej současnej vládnoucí systém pořád mlží skutečnou pravdu o Slovanech a našich Védách... Že na území, kde v současý době žijeme, jsme usazení už nejmíň od doby kamnný a počátků usedlýho způsobu života jako rozsévači, tedy zemědělci... Že jsme primárně mírumilovní, tedy žádní podřezávači a obřadníci krvavejch obětí jako ti, co přicházeli v důsledku ochlazení a hladu ze severních stepí. To je první věc!

A že tenhle svět se konečně musí změnit, ne však soutěžením, mordy a válkou, kterou sem oni zavlekli, ale mírem a spoluprací. Tedy žádným Rockefeller and Rotschild and OSN and EU a NATO. To je druhá věc!

To všechno většina lidí podvědomě tuší, byť jim to nikdy, nikdo nevylepil na obecní tabuli. Ale tajný, byť „Slovanský“ centra? Kurňa, Nikolaji, ex-pope, to není moc dobrá a uvážlivá cesta! To bysme to naše slovanství, ještě než by se znovu jako miminko narodilo, akorát pohřbili. Ale třeba, a doufejme v to, že ten jednou za rok opilej Matěj měl jenom nějakej zmatenej, pošahanej a nesmyslnej sen...

7.  kapitola

Za celej leden jsem nezahlíd slunce. Asi dvakrát, nebo třikrát vykoukl cípek modrý oblohy. Mrzlo jako v Rusku, ale naštěstí pro hospodáře bylo asi dvacet cenťáků sněhu. Jo, musím uznat, že takhle krásný jinovatky jsem si od dětství neužil. Jenomže zas přesně nevím, co tomu říkaly ohnutý stromy a polámaný větve. Já si fakt neumím představit svět bez slunce. A vůbec mi nestačí snít o tom, že tam někde nahoře „možná“ je.

Taky bylo hodně často nad tou neprostupnou duchnou slyšet tryskáče. Myslím, že tam tuplovaly nízkou inverzi vysokotonážním chemtrailsem, aby ani náhodou nějakej paprsek nepronikl mlhavou, nanicovatou hmotou oblaků-neoblaků! Co kdyby to sluneční, šíleně nebezpečný záření dopadlo dolů  na zem… a nedej pánbůh na naše nebohý děti a stařečky?

Lidi byli přímo otrávení a podráždění, jako by už pár dní nejedli. Vyřizoval jsem si dovoz auta z Německa a úředníci plivali jed! Nikde žádnej úsměv, fór, ústupek, shovívavost, jen bič a úřední šiml. Ti človíčkové za to nemohli a taky vůbec netušili proč jsou sami na dně, proč jim je blbě a proč by rači ani nevstávali z postele. Možná je vůbec nenapadlo, že to všechno způsobuje absence slunečního záření. A mám taky pocit, že na zlatej kotouč na denním nebi úplně zapomněli. Nejspíš si říkali, ten splín je tu proto, že já ubožák asi vydělávám málo peněz. Nebo snad mi, propánakrále, zas nezahejbá žena? Nojo a sousedi si koupili nový fáro, šmejdi!

Nenapadlo je, že to nebe je nějak příliš dlouho zavřený. Ale jak by je to mohlo napadnout, když ani nezvedli hlavu, aby se tam koukli? Byli totiž příliš unavení to udělat! A vlastně proč by to dělali, když tak nečiní ani v létě? Co kdyby si náhodou všimli toho prapodivnýho rastru na nebi, kterej tam dříve přeci nebejval?

Možná by je to pak donutilo někoho se zeptat… proč a k čemu jsou tam ty nepovedený řasnatý mračna, zkrze který to sluníčko prostě nehřeje? Jenomže já si čím dál víc myslím, že lidi na slunce úplně, ale lautr  z gruntu zapomněli! Protože ono je přeci záležitostí jejich už teď draze zaplacený dovolený v Chorvatsku. A tam ho přeci bude habaděj.

Jenomže oni se ani u toho moře na nebe nedívaj, nejspíš opět pro ten hnusnej rastr, kterej tam už taky dělaj stejný letadla jako u nás. A ptát se proč? A ještě k tomu na dovolený? A vlastně koho? Snad propánakrále ne chudáka vrátnýho v hotelu?

Radil bych, zkuste se nejdřív zeptat sebe, proč to tam je! A jak je vůbec možný, že se v proklamovaný demokracii dějou věci, o kterejch nic nevíte. Zeptejte se „fakt“ nejdřív sebe. Možná tu odpověď, proč jste stále v zajetí letargie, splínu a děsivý únavy, ve který vězíte po krk uprostřed nějakýho sajrajtu, co připomíná na nebe blbcem naplácanou želatinu, n a j d e t e !

Protože je nasnadě. Někdo vám totiž nad hlavou dělá něco, co se tam dřív nedělo. A přitom vám nikdo předem demokraticky nesdělil, na co a proč to tam dělá. Není-li to náhodou škodlivý, zdali o tom ví a rozhodl parlament včetně senátu, podepsal-li to pak president a taky transparentně ať řekne, kolik že to stojí. A pokud se zde toto neudálo, tak tu někdo porušuje naše slavný a respektovaný  z á / k o n y !

A to je nejprve věc a práce starosty. Tedy prvního politika, na kterýho můžete narazit a jehož máte plný právo se ptát. Když to on nebude vědět, žádejte po něm, jako plnoprávnej občan, ať odpověď obstará, neboť proto je ten člověk starostou. To slovo je totiž odvozeno od „starati se“!

No a když se necháte odbejt a přesvědčej vás, že jste pitomec trpící halucinacemi, tak jste opravdu pitomec trpící halucinacemi. A ještě ke všemu zbabělej lenoch.

No teda, ten světovej blázinec, kterej tady my všichni modelujem, se čím dál víc a víc nafukuje, nejspíš už to asi ty hala-bala sešitý švy tento ...