Solíte? Nesolíte, trávíte se!

Myslíte si, že solíte, nesolíte, pěkně se trávíte jak potkani a nebo v nejlepším Vám chybí to, co je pro Váš život velmi důležité, není zájem, aby jste se dožili vysokého věku, tak Vás budem nenápadně trávit, to by bylo, aby jste si užívali života, makat, platit daně a pak směr "Komín". Dobrou chuť, jen si přisodíkujte.

NaCl

Silicon dioxide is found in many multivitamin and mineral supplements because silicon is necessary for good health. As a necessary nutrient for the health of your skin, hair, nails and bones, dietary silicon may also help to prevent arthritis and osteoporosis. But silicon dioxide also works as an anti-caking agent, and is added as an ingredient in foods to help keep your processed foods appetizing.

Silicon

Silicon is the second most common element on Earth, and the eighth most abundant element in the universe. Silicon makes up nearly 28 percent of the Earth's crust by weight. But in nature, it doesn't occur by itself. Instead, it usually takes the form of an oxide, meaning that the silicon atom combines with one or more oxygen atoms. Sand, quartz and amethysts are all types of silicon dioxides. Silicon is widely used in the manufacture of glass, concrete, and even the semiconductors found inside electronic devices.

Sponsored Links

Silicon's Role in Human Health

Silicon has been known to be an essential nutrient in human health for some time. Silicon contributes to the health of your bones and arteries, and may also helps your body by maintaining a healthy blood pressure level. Studies done at the Grand Forks Human Nutrition Research Center demonstrated that dietary silicon contributes to the formation of collagen, a protein that is vital to the formation of healthy bones, cartilage and skin. Silicon is also used by your body to make your nails and hair. A diet low in silicon may contribute to arthritis and Alzheimer's disease. Silicon is found naturally in many foods, including cereal grains like oats and barley, nuts, legumes, fruits, green leafy vegetables and root vegetables.

Silicon Dioxide

Silicon dioxide is also called silica. It is added to foods and supplements for several reasons. Although the recommended daily amount is not known, scientists think that 5 mg to 10 mg per day may be adequate. Because silicon is important in human nutrition, silicon dioxide is added to vitamins and other food supplements as an active ingredient so that you can be sure you get enough of it for good health. In other uses, silicon dioxide functions as an anti-caking agent to prevent foods from absorbing moisture and clumping together. It's often found in the flavorings added to potato chips and other snack foods, as well as powdered mixes such as gravy.

Silicon dioxide, also known as silica (from the Latin silex), is a chemical compound that is an oxide of silicon with the chemical formula SiO₂. It has been known for its hardness since ancient times. Silica is most commonly found in nature as sand or quartz, as well as in the cell walls of diatoms

Plant materials with high silica phytolith content, appear to be of importance to grazing animals, from chewing insects to ungulates. Studies have shown that it accelerates tooth wear, and high levels of silica in plants frequently eaten by herbivores may have developed as a defense mechanism against predation.^[37][38]

A study which followed subjects for 15 years found that higher levels of silica in water appeared to decrease the risk ofdementia. The study found an association between an increase of 10 milligram-per-day of the intake of silica in drinking water with a decreased risk of dementia of 11%

Sůl nad zlato

Sůl byla skutečně kdysi "nad zlato"a vyvažovala se zlatem.  Až do té doby byla sůl jakéhokoli druhu na většině kontinentů natolik vzácná, že byla nejednou v historii užívána jako platidlo. Většina soli, neboli sylvínu, v té době však byla chloridem draselným a putovala velbloudími karavanami do Evropy, Asie a po Africe po trasách dlouhých tisíce mil.
Avšak byla to sůl draselná (KCl), což - jak uvidíme později - mělo fatální význam pro výživu lidstva.
Když Amerika dostavěla železnici a spojila východní a západní pobřeží, začali obchodníci dovážet levné zboží ze západu do lidnatých oblastí na východním pobřeží Ameriky.
A jedním z těch levných produktů byla i sůl, avšak nikoliv sůl draselná, nýbrž sůl sodná.

KCl - NaCL  Kouzlo magické, viďte.

Draslík

Naneštěstí pro Američany a nakonec i pro celý svět, to byla sůl z mořské vody, pozůstávající z 98.8% z chloridu sodného(NaCl).
V důsledku toho byl nahrazen životodárny draslík jedovatým sodíkem.

Co je draslík

Na rozdíl od toxického sodíku [obsaženém ve stolní soli] je draslík podstatný pro naše zdraví.

Draslík je přítomen ve všech buňkách a je rozhodující pro kardiovaskulární a nervové funkce, regulaci přenosu živin do buněk a uvolňování svalové energie. Tento zázračný prvek kromě toho reguluje vodní bilanci, napomáhá rekuperativním silám a pomáhá při revmatických či artritických stavech odváděním kyselin z kloubů, čímž uvolnuje jejich ztuhlost. Draslík je současně naprosto nezbytný pro vylučování, působí jako přirozený znecitlivovač bolestí, reguluje křeče, bolesti hlavy a migrény a urychluje léčbu řezných, tržných a jiných poranění.

Kvůli své velmi vysoké elektrochemické aktivitě je draslík neustále v koloběhu, takže ho k doplnění každodenní ztráty potřebujeme velké množství. Když například cvičíme a potíme se, vylučujeme draslík v moči. Když jsme z různých jiných důvodů pod extrémním stresem, mohou se ztráty draslíku okamžitě ztrojnásobit.

Toxický sodík

Ale jak zdůraznila proslulá odbornice na výživu Adelle Davis, největší problémy v draslíkovém hospodářství způsobil toxický sodík.
"Osoby, které jedí větší množství [sodíkové] soli vylučují devětkrát více draslíku, než lidé s omezenou spotřebou soli." uvedla Adelle.

Uměle vyvolaný nedostatek draslíku

Vědci stanovili denní potřebu draslíku v průměru mezi 3200 a 4100 miligramy, přičemž průměrný dnešní přísun draslíku potravním řetězcem činí pouhých 1500 až 2100 miligramů denně, což reprezentuje průměrný každodenní deficit 1850 miligramů.
Lidé očividně mohou přežívat i při takto ochuzené hladině, protože západoevropané a severoameričané se dožívají okolo 70 let. Avšak často dožívají své životy ve velkých bolestech, sužováni s nedostatkem draslíku přímo souvisejících chorob včetně artritidy, prořídnutí kostí (osteoroporézy), hypertenze (vysokého krevního tlaku), angíny, mrtvice atd.
Je vědecky nezpochybnitelné, že by všichni mohli žít déle a trpět méně bolestmi, kdyby každý den obdrželi nezbytné množství draslíku.
Toto je první vodítko k tomu, abychom pochopili, proč tak snadno onemocníme, abychom pak za miliardy ochotně spolykali spoustu neužitečných, ale "patentovaných léků".

Příjem draslíku

Normální cestou, jíž draslík vstupuje do těla, jsou ústa. Buď ve formě jídla, anebo třeba jako roztok vytvořený ze 100% vodního roztoku chloridu draselného, vmíseného do ovocné šťávy.  Jakmile draslík projde zažívacím ústrojím, buňky si extrahují jen tolik draslíku, kolik ho potřebují a přebytečný draslík opustí tělo, zčásti jako pevný odpad, ale většina přes ledviny jako moč. To je normální biochemický proces, který tělo velmi dobře zvládne samo, aniž by potřebovalo asistenci doktorů.
Nyní ale věnujme pozornost mimořádnímu případu indiánů Yanomami z Jižní Ameriky.

Yanomami z Jižní Ameriky.

Yanomami měli to štěstí, že po staletí unikali pozornosti západní lékařské "vědy" a vyhýbají se jí i dnes. Tito fascinující lidé nejí prakticky vůbec žádný sodík [stolní sůl], ale všichni dospělí každý den zkonzumují okolo 8500 miligramů draslíku. Jsou neuvěřitelně fit a nemají ani ponětí o jakési artritidě, osteroporéze, vysokém tlaku, angíně či mrtvici.

Konec minerálů v půdě - bezcenná strava

Konec přirozeného získávání nezbytných minerálů z ovoce a zeleniny přišel uprostřed 19. století, když německý chemik baron Justus von Liebig analyzoval lidský a rostlinný popel a určil, že dusík, fosfor a draslík [NPK] jsou všechny prvky, které rostliny potřebují k životu. Von Liebig se tudíž stal praotcem syntetického hnojiva, superfosfátu NPK, otce všech umělých hnojiv. Ačkoli NPK a superfosfát skutečně mohou vytvořit syntetické půdní prostředí, postačující k podnícení růstu rostlin, výsledné plody a zelenina mají vždy vážný nedostatek stopových prvků, některé dokonce neobsahují vůbec žádné. Baron von Liebig s hrůzou sledoval nedostatky způsobené jeho vynálezem a před smrtí odvolal svá tvrzení. Jenže to už bylo příliš pozdě. Mezitím už se totiž věci pohotově ujali silní investoři.

S poklesem obsahu draslíku v ovoci a zelenině v průběhu 19. století v důsledku používání NPK, se připojil nám už známý problém, jehož podstatou byla záměna draselné soli na sůl sodíkovou.

První pokus o systematické řešení

První pokus o systematické řešení tohoto problému, který je historicky doložen, se udál na druhém zasedání 74. Kongresu v roce 1936, kde americký Senát publikoval dokument #264, který předložil problém, jemuž čelila výživa Američanů té doby. Kupodivu, charakteristika Kongresu nepostrádá ani dnes nic na aktuálnosti.

Hlavní teze dokumentu jsou tyto:

"Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní sklízíme z milionů akrů země, již neobsahují dostatek některých minerálů takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme - je alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k doplnění tělesného systému nerosty potřebnými k dokonalému zdraví, protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly."

"Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla… Naše tělesná pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého systému, více než na kaloriích či vitamínech nebo precizních podílech škrobů, proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme."

"Je špatné, když od našich vůdčích autorit slyšíme, že 99% Američanů trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek kteréhokoliv z těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za následek nemoci. Stačí libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný nedostatek jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může tělesný požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si životy."

Takže americká vláda si už před téměř osmdesáti lety byla plně vědoma potíží, jimž lidé čelili, ale lékařské bratrstvo v naškrobených bílých pláštích neudělalo absolutně nic, aby pomohlo. Ve skutečnosti "lékařská věda" a ""doktorské bratrstvo" hnané finančními požadavky farmaceutických akcionářů, postavili realitu na hlavu a pokračovali v soustavném podkopávání toho mála dobrého zdraví veřejnosti, které ještě zbylo.

Mezitím si čím dál víc sodíku nacházelo cestu do každého druhu jídla, a krevní tlaky Američanů, ale nejen jich, se začaly prudce zvyšovat. Okolo roku 1940 začaly získávat navrch relativně nové nemoci, jako artritida, vysoký tlak a angína, což vyvolalo doslova nárazovou vlnu nákladných "patentovaných léčiv" na pomoc proti problémům s "novými chorobami".

Skutečná příčina - draslíkový deficit

Téměř u všech nemocí, jimiž dnes trpíme, je jedním ze zdrojů nedostatek draslíku.

Hrstka doktorů před časem rozpoznala skutečnou příčinu problému a začala dávat svým pacientům masivní dávky draslíku (mezi 5000 až 20 000 miligramy denně), aby dostala jejich krevní tlak zpět do normálu a zprostila je problémů s angínou a dalšími srdečními potížemi.

Tato léčba byla ve skutečnosti stoprocentně úspěšná, avšak byla založena na použití draslíku, který - jako jeden ze základních prvků Mendělejevovy tabulky - nemohl být farmaceutickými společnostmi patentován.

Nicméně, nad dalším výzkumem se brzy zatáhly mraky a lékařské výzkumné granty na tomto poli začaly podivuhodně vysychat. Koncem šedesátých let byl tento výzkum už zcela udušen, jak lze vyčíst z prací uvedených v odkazech na konci článku.

Nadnárodní farmaceutické koncerny poté vyvinuly na lékařskou obec nesmírný tlak. Poskytovaly budoucím lékařům všemožnou "pomoc" v období jejich univerzitního studia, poskytovali studentům stipendia a výzkumné granty. Obojí jim v podstatě zabezpečilo, aby lékaři "viděli věci správně", což samozřejmě znamená, že na všechny nemoci jsou předepisovány léky, schválené WHO a jinými podobnými institucemi.

Čím víc doktorů prodávalo svým pacientům kvanta léků, tím víc rostly zisky farmaceutických společnosti, což opět umožňovalo větší požitky pro doktory, včetně "školení a seminářů" v přepychových hotelích a golfových komplexech, společně s dalšími rozličnými formami diskrétního uplácení.

V sedmdesátých letech byly všechny smysluplné zmínky o vážném nedostatku minerálů odstraněny z osnov a studenti medicíny byli učeni, že pacienti mohou snadno získat všechny potřebné minerály ze stravy bohaté na ovoce a zeleninu, ačkoli jejich přednášející věděli, že je to obrovská lež. Projevy deficitu, jako křeče, artritida, řídnutí kostí, vysoký tlak, angína, mrtvice, atd., se staly "nemocemi", které mohly být ošetřeny skutečně oslňující sadou ve vesele zbarvených krabičkách zabalených a navýsost ziskových farmaceutických drog.

Show musí pokračovat

Jak jedovatý sodík stále více vytlačoval zdravý draslík, začal z toho plynoucí draslíkový deficit vyvolávat tvrdnutí kardiovaskulárního systému, a "primární hypertenze" (vysoký krevní tlak "neznámého" původu) se dostala na pořad dne. Úmrtí na angínu, mrtvici a infarkt dramaticky přibývalo společně se stresem, protože jedno přiživuje druhé.

Čtenář by si měl zapamatovat, že normální krevní tlak indiánů Yanomami se drží v průměru na 95/60 a s věkem nestoupá. Zkuste to porovnat s "normálním" krevním tlakem 120/80, který pak postupně narůstá protože přijímáte v potravě stále další a další sodík, a proto ztrácíte více draslíku zatímco stárnete. Zastánci moderní medicíny samozřejmě budou tvrdit, že je to tak proto, že jsme civilizovanější a vyvinutější a tudíž "odlišní", ale budte ujištěni, že to je jen patetický blábol.

Jediný podstatný rozdíl mezi Yanomami a Američany nebo Australany, je v tom, že Yanomami jsou doslova napumpovaní zdraví prospěšným draslíkem, zatímco my jsme plní jedovatého sodíku.

Joe Vialls je internetový žurnalista, který se zabývá odhalováním souvislostí a faktů u událostí, jež často hýbaly světem, avšak jejich skutečné zdroje a příčiny zůstaly na mnoze neznámé., 30. Ledna 2004