15.3. si připomínáme výročí Německé okupace ČSR z roku 1939
Aktivní Henleinovci se Sudeťáky v pohraničí
Více zde: https://www.databazeknih.cz/knihy/protektorat-cechy-a-morava-v-obrazech-82588
Pořád nám něco vnucují.
Pamatujete ještě, jak na
každem sidlišťu byly klepače? To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut
cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem i mobilem dohromady. Jak bylo cosik
třeba komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt
stoleti budu mět problem najit
nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na
tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik
jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny? Však aji moja
dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal,
byla natřena barvu, kera obsahovala olovo.
A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi. Muj tata s mamu
neměli žadne bezpečnostni šraky, abych
nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se
jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla zajištěna
proti temu, aby sem se nezalknul, nebo aby sem nepokypal drahu
plovuci dlažku.
Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul
z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas,
bo bylo třeba vyvařit posrane plinky. Koho by dneska napadlo vrazit použite
pampersky do tatramatky nebo do hrnca na sporaku? Když sem sednul na
mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit
povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do
domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi
předni kolo a
rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnické
kanceláře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam. Když sem byl na zahradě,
chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s partyju u splavu na
Opavici, chlastali zme vodu přimo a riťu utiral lopuchama s kopřivu. Ale
či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu
vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu? Či by mě napadlo, že
děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho v sofistykovanym
zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni gaťat??
Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z
maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu
papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si
nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu
a on zas
pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na
boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo
blbě? Nikdy! Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali
preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama. Žižaly zme taku malu rybyčku
řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali, že žižala je užitečny tvor a že
když se rozpuli, tak doroste! Dnes ve škole učí děcka, že Vlasovci osvobodili Prahu. Škoda, že nam neřekli, že doroste jen ta
jedna polovina.
Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky
oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to
muselo platit. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani
nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny
fejsbuček, počitače, internet.
V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamoš přitahnul do
lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Okamžitě na něm
viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact.
Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu.
Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty, robili
zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči.
Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane. Mliko se pilo
od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal
dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul
ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?
Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavaly z nich fajne
placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik
cyp namontoval ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni
bandži džamping.
Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni.
Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju
banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok. V době, kdy opravdu dozravaly.
Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval
poctivy praseči tuk a přestože zme to žrali černe připalene, bylo nam fajně a
neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.
Tak si řikam, jak je možne, že vlastně ještě žiju !!!!!
Ti,co se snaží o to, aby běžná populace byla manipulována, vymýšlejí různé lstivé metody, kterými nás se snaží svést na špatnou cestu, tedy jejich cestu, která jim vyhovuje, abychom se nikdy nedopátrali pravdy. Při svých pokusech diskreditovat jiný názor, používají metody, např. říkají lidem „Neposlouchejte ty pomatence, chybí jim přeci potřebné vzdělání, nejsou to odborníci, a na to, aby mohli dělat závěry nemají dostatek informací a vzdělání. Raději poslouchejte, co říkají „skuteční profesionálové a odborníci“, takto manipulují s lidmi už od nepaměti, pod maskou „odborníků a vědců“.
