Mužská logika, o tom se nepíše

Dnes jsem vybral od RNDr. Josefa Hausmanna, CSc. (1953) docela zajímavé čtení z knihy „Základy mužského šovinismu“. Dost poučné čtení a celou knihu si mnozí z vás asi i rádi přečtete a můžete si ji stáhnout zde: www.peruni.cz/download/2/16/Hausmann-Josef---Zaklady-muzskeho-sovinismu.pdf    Nebojte, soubor je bezpečný od virů, pokud vám to něco takového hlásí.

Kniha je úsměvnou reakcí na feministické hnutí a vymezuje základní pravidla mužského chování a jednání.

Josef Hausmann

Aktivní amatérský horolezec, kajakář, hokejsta, tenista, lyžař, pingpongář a klavírista. Otec dvou dcer, roč.86 a 88. Po studiích na MFF UK a Př.F.UK. zaměstnán jako vědecký pracovník. Dosud publikoval pouze vědecké články v odborných časopisech v oboru biochemie a molekulární biologie. V současné době pracuje jako tlumočník a překladatel anglického a německého jazyka.

Pár ukázek z knihy:

Nedostatek vůle maskovaný tzv. nedostatkem času se projevuje na většině žen s postupujícím věkem nadváhou a otylostí. Místo toho, aby při (nebo místo) koukání na televizi či tlachání se sousedkami půl hodiny denně cvičily nebo uběhly pár kilometrů, aby zachovaly své tělo v jakž takž pro chlapa přitažlivém stavu (to by si ale musely připustit, že nic jiného u nich chlapy nedrží, a ne stavět nad sexuálno své takzvané osobní kouzlo), vysedávají v kosmetických salónech, vytrhávají si obočí, mažou si obličeje nejrůznějšími extrakty, nechávají si naivně šít, tloušťku maskující volné oděvy a vůbec věnují spoustu peněz, energie a času tomu, aby se naprosto marně snažily zastřít špekové pancíře, rozlézající se jim po celém těle. A tak se občas stane, že takový metrákový drobeček se manželovi stulí do klubíčka na prsou, tváří se jako holčička, vede řeči jako maturantka a chlap ji bezděčně hladí po půlmetrákovém zadku a býčí šíji, líbá ji na trojitý krk, nepokouší se ani najít rozdíl mezi břišními faldy a prsy, a když je po všem, jde do hospody a ožere se jako pes, protože to je jediný způsob, který ho může ochránit před ztrátou rozumu.

Ženské hádání - během hádek neštítí vytáhnout argumenty, které byly již dávno překonány. Z tenkého ledu, na kterém se žena nachází, přejde bez uzardění na jiné téma, kde jsme viníky hlavně jenom my.

Oblíbenou ženskou představou je také, že muž má někde továrnu na peníze. Tato představa jí umožňuje přijímat nekonečné množství peněz bez pocitu vděčnosti nebo bez nutkání nějakým způsobem projevit svou radost. Jestliže chlap vydělává 10.000 Kč měsíčně, 7.000 Kč odevzdá doma a za zbylé tři dojíždí do práce, stravuje se a šatí, byl by naivní, kdyby se snažil manželku okouzlit třeba tím, že by jednoho dne koupil za 20.000 Kč zájezd s cestovkou. Očekávaná obdivná otázka .Jak jsi na to mohl ušetřit, když z těch pár šupů, co si necháváš, ti zbude tak sotva na přežití?To se nedostaví. Naopak. Ještě se ho třeba zeptá, jestli by náhodou nemohl na cestu pro jistotu nakoupit o 300 dolarů více. Ženu ani nenapadne, aby byla kvůli nějakému dvacetitisícovému drobtu vůbec vděčná.

Čert mě může vzít, když slyším uvzdychané písně typu .Ach, lásko, proč jsi mě opustila?., .Vrať se, nemohu bez tebe žít., .Kéž bych mohl vrátit čas a začít znovu. ... atd. Tyto a stovky písní jim podobných zatemňují jeden důležitý aspekt. Jak autoři těchto textů, tak vyznavači jejich písní nechápou, že tímto způsobem zbytečně v ženské populaci vzbuzují pocit nepostradatelnosti. Jde především o to, že ženy, která mě opustila a nestojí o mě, není žádná škoda. Opustí-li mne (osudovou ranou - smrtí, násilným přesídlením atd.) drahá bytost, ztratil jsem někoho, koho jsem měl rád a kdo měl rád mě. To je tragédie. Nemohu však truchlit po někom, kdo na mě kašle a válí se třeba už v tomto okamžiku někde s někým jiným. Taková žena pro mě nemůže představovat ztrátu. Texty těchto písní ubezpečují ženy v tom, že jsou to ony, kdo rozchodem neutrpí, že za nimi chlapi budou koukat uslzenýma očima, dolézat a přistupovat na potupné podmínky jejich návratu. Zároveň tyto texty neradí opuštěným mužům nic jiného, než aby bědovali nad svou zoufalou situací.

Vyvolávané pocity viny- To by mně také mohl soused přinést pět litrů rumu, který mi nechutná jako dar, protože ví, že mám ve sklepě slivovici a přijetím tohoto daru bych se vystavil morální povinnosti obdarovat ho láhvemi slivovice, kterou zbožňuji. Je to vydírání, když si nás někdo zavazuje sliby, o které nestojíme.

Mnozí muži, kterým bylo stokrát opakováno: .Co by z tebe bylo, kdybych ti neuvařila a nevyprala?. (co by bylo, ze začátku najedl by se v hospodě a prádlo by si dal vyprat v prádelně za jednu třetinu toho, co ho ta ženská stojí), se zaleknou, že kdyby je dotyčná opustila, bídně by zašli. Měli by si však uvědomit, že zůstanou osobití, nikterak nezvýší riziko rozchodu, spíše naopak, a i kdyby k rozchodu došlo, jejich kvalita života se zvýší.

Je třeba zdůraznit, že v ženských je pocit vlastnictví velice hluboce zakořeněn. Vine se jejich soužitím s mužem jako červená niť, žárlivostí počínaje a příslovečným válečkem na nudle konče.

.Představte si, paní Blažková, ještě než jeli na hory, tak mu povídám: Nezlom si nikde nohu! A teď mi volal z Vrchlabí, že má nohu v sádře. Kdybych to tomu pitomci neříkala! Ale to je jak házení hrachu na zeď..

A Blažková jí s největší pravděpodobností neřekne, že nohu si nikdo o vlastní vůli nezlomí a tudíž to není třeba ani nikomu radit, nýbrž prohlásí: .To je úplně zbytečné jim něco říkat. Oni mají stejně svou hlavu..

A obě, navzájem utvrzeny v nadřazenosti svých geniálních myšlenek, odplují do svých příbytků, soucitně přitom míjejíce davy mužských hlupáků příliš hloupých na to, aby si nechali od nich poradit.

Má přece na mě štempl v občance! - Jó, kdybych věděl, že moje stálá partnerka (manželka) mě chce mít doma, aby mě to hezky udělala, to bych i bral. Ale v 95-ti procentech to však není ten případ. Bude koukat na televizi, chramostit po bytě nebo telefonovat s tetkami a důvod, proč mě chce mít doma je jediný: Závist a nepřejícnost, navíc pro ni morálně odůvodněná pocitem vlastnictví.

Má-li se chlap rozhodnout mezi dvěma přibližně stejně vyhlížejícími ženami, z nichž jedna orgasmu docílit může a druhá ne, rozhodne se, pochopitelně, pro tu první. Je to především ženino vyvrcholení, nikoliv jeho vlastní, kterým je odměněno jeho milostné úsilí, byť většinou příjemné. Uspokojit ženu je na sexu to nejkrásnější. Milovat se se ženou nedocilující orgasmus je bezcílnou poutí, během které se muž sice ukojí, ale to je příliš malá meta. Vždyť přece úspěšnost sexu poměřujeme tím, jak si to ta žena užila. Nikdo nepočítá, kolikrát se uspokojil, ale kolikrát to udělal své ženě nebo milence.

Fenomén přehlížení mužů ženami pramení ze sobecké, až egocentrické ženské povahy. Ony jsou tady, aby jim bylo lichoceno, jejich práce má být uznávána, co by se staraly o to, s čím vším se musí chlap na poli pracovním či sportovním potýkat nebo co všechno musel podstoupit, než třeba postavil nebo opravil dům. V přehlížení jsou tak důsledné, že přestože jistě vědí, jak my muži v naší ješitnosti bychom byli snadno ovladatelní a krotcí, kdyby nám ta, na které nám záleží, občas řekla něco obdivného. Ne, proč by to dělala, vždyť je to jedno, ten chlap bude fungovat i bez toho a jí je jedno, jak se vedle ní cítí, protože tato otázka je pro ni absurdní, řešit se přeci má, jak se cítí ona vedle něj. 

Typická žena se ráno probudí a přemýšlí: .Mám nějaký důvod ke spokojenosti při tomto způsobu života?., .Nemařím s ním život?. Imanentně se tak babrá sama sebou, protože to je pro ni to nejdůležitější.

My muži máme vnitřní nutkání být vděční za vše, co pro nás někdo vykoná a co se vymyká běžným povinnostem bližního vůči bližnímu. Tato vlastnost je však ženám naprosto cizí. Člověk by si myslel, že když si vezme chudou holku, bude mu celý život vděčná, že ji vytáhnul z bídy, nebo si alespoň nebude moc vyskakovat. Tak to ale není. Tak by se choval mužský. Tím, že nikdy nic neměla a najednou přičichla k něčemu, se stává rychlokvašnou dámou, prasečkářkou, které je všechno málo, která není s ničím spokojená a která si brzy začne myslet, že si zaslouží mnohem více.

Příjemné čtení i zábavu.Iv

Sice mimo téma, ale chtěl bych se zde čtenářů zeptat, jak prožívali - příhody k datumu 31.10.2017, kdy  byl svátek ďábla(halloween) a datum je věnováno obětovacím rituálům černých sil. Moje příhoda začala již 30.10.2017 a vyvrcholila přesně 31.10.2017 tak, že jsem díky různým okolnostem musel absolvovat cestu autem a to za velmi nepříjemných některých situací.  Měl jsem dost práce s udržením napojení na Sílu, abych odolával těmto temným vibracím nejen v tlaku na mne, ale i při cestování, někdo to asi neustál a tyto temné energie do něj skočili a byl v tyto okamžiky úplně někdo jiný. Zkuste si vzpomenout.
Pište třeba zde do komentářů - Iv

Pro domácnost i dílnu

Pár námětů pro domácnost nebo i dílnu. A to poslední, nezapomeňte u coca-coly nezašroubovávat víčko, třeba v davu, nebo to házet zašroubované na policejní kontroly, nebo na přepravu vojenského šrotu - zakázáno.
A něco pro potěšení:
Zdravím Vás Iv, už sme vkročili do druhej polovice októbra a v našej záhradke rozkvitli ruže aj meče. 

Chcel som to dať do komentárov pre potešenie aj ostatných, ale sa to nedá. Až by ste chceli môžete to tam dať.

S pozdravom Vojtech.

Karma jako nástroj

Dnes opět trochu pootevřeme dveře Nebeské brány pro naše čtenáře, čtěte prosím pozorně a bez zaujetí. 

U dnešní mladé generace je nyní populární slovíčko Karma, které se mezi nimi velmi dobře ujalo. Je to velmi chytrý záměr, aby se do populace toto vyjádření dostalo do podvědomí, proč? To zjistíte níže.

Při svém odchodu z tohoto světa skoro každý vnímá tunel ke světlu, na jehož počátku se přehrává celý váš život. Ve vaší blízkosti se objevují „milující“ průvodci v různých podobách jako andělé, jichž jsou kostely(sloužící Satanovi) plné a to záměrně, jsou součástí Archonského světa, jejichž úkolem je udržet vás v tomto Metrixu (Systému) za každou cenu, protože oni se živí lidskou energií. Neposkytujte jim svoje svolení, že litujete něčeho a chcete to napravit. Prostě jste něco třeba špatného udělali, ale mělo to vždy nějaký záměr. Které strany, je v tomto případě jedno, jen ten je vinen, kdo to dopustil porušovat Vesmírný řád (neplní si svou úlohu, nebo ji zneužívá, mu v rámci hierarchie Vesmíru svěřenou) a vy jste byl jen jejím nástrojem (nic není náhoda), ten je za to zodpovědný. Aby jste nebyli nástrojem negace a byli odolní, musíte se napojovat na Sílu, jež jediná pochází od pravého Boha (Otce,Univerza). Nenechte se vehnat do dnes tak populárního slovíčka Karma, nějakého splácení, jen proto, aby si vás udrželi jako zdroj energie a znovu se museli zrodit zde, jako jejich zdroj potravy. To se vetřelci GP(podzemí Vatikánu bych zatopil) a jeho podřízeným velmi hodí, protože v dnešní době jim již energie ubývá.

Spoléhejte se na Sílu, vidíte ji všude, v podobě světlých Orbů, ochraňuje vás, optimalizuje a ovlivňuje  události i hmotu tak, aby vše dopadlo dobře. 

Autor foto Iv - energie u pramene

Milujte svou Duši, vy jste Duše, tedy milujte sebe, takoví jací prostě jste, se všemi klady i zápory – ne ale sobecky a bezohledně k druhým, rozdávejte, ale jen a jen přebytky, pokud budete rozdávat i z mála co máte, bude vám odebráno pak i to málo – nevážíte si vlastně i toho přechodného mála a budete mít jen oči pro pláč. 

Kdo chápe, ten miluje, všímá si, vidí. Čím vyšší poznání, tím větší láska – Erich Fromm

Energie z Islandu

Mladý nadšený tým, který pochází z Midlands ve Velké Británii, šel na Island a vyprodukoval toto nádherné krátké letecké video, které  bychom si mohli vychutnat. Pusťte si prosím přes celou obrazovku a nechte se unášet jak hudbou, tak krajinou.
 
Ísland from Skies Untold on Vimeo.

Na co má naše generace zapomenout

K uveřejnění tohoto článku mně přimělo dnešní dění jak v našich mainstrémových médiích, ale co je ještě větší hrůza, i v našem školství, kde jsem zjistil záměrnou deformaci naší mladé generace, hlavně na základních stupních našeho školství. Nikde ve školství není dnes zmínka při výuce o 29.září 1938 - Mnichovské zradě nad Čekoslovenskem, tehdejšími „spojenci“ a dnes rovněž jako „spojenci“haha. Připomíná mně to cílenou výchovu mladé generace jako na Ukrajině, aby tato nenáviděla vlastně sama sebe. A to ani nemluvím, že školy dnes učí, že Krym je součástí Ukrajiny, stále stejný scénář na mladé lidi, manipulovat a rozeštvat tak, aby z toho těžil jen tkzv. náš „spojenec“. Vidím, jak se manipuluje s dnešní mladou generací, zvláště co se týče našich dějin, kdo to sedí na ministerstvu dnešního školství a proč dnešní noví učitelé záměrně vynechávají důležité okamžiky našich dějin. Chytrý národ se poučí z dějin, tedy dřívějších skutečností a jen hloupý národ se tomu vyhýbá a tím páchá sebevraždu i za přispění „hloupých“ kantorů, kteří dnes už asi nemají ani žádnou hrdost. Jen mně těší, že v mnoha dnešních rodinách starší vysvětlují mladé generaci naše opravdové dějiny a ve školách ať si je učí co chtějí, ukazují jen svou zbabělost a vlezdořítě.

MERKELOVÁ O ČEŠÍCH A SLOVÁCÍCH, A NĚCO O NĚMCÍCH A RAKUŠÁCÍCH !

Angela Merkelová označila obyvatele české kotliny za xenofoby a rasisty.

Přisadili si i bývalý francouzský „američan“ prezident Hollande a rakouský ministr zahraničí Kurze. Dáma ovšem opominula fakt, že mimo historicky usazených Čechů v této zemi žijí bez problému Slováci, Poláci, Albánci, Řekové, Italové, Arabové, Vietnamci, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Američané, Angličané, Australané, Mongolové a další národnosti. Navzdory tolik omílanému odsunu zde žijí i Němci. To už němci nemohou tvrdit o Lužických srbech http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clsrboc na svém území a potvrzuje jen jejich stálou arogantnost a rozpínavost.

Dovolím si paní Merkelové připomenout, že to byli její předkové, ne moji, kdo před pětasedmdesáti roky z Evropy udělali lidská jatka. Byli to příslušnici jejího národa, kteří přeměnili šest milionů Židů v prach a popel. Byli to vojáci německého wehrmachtu, kdo za sebou nechávali spálenou zem i její obyvatele. Byli to Němci, kdo mučili ženy a děti.

Raku š áci se dnes tváří, že oni nic, oni muzikanti, a byli téměř Hitlerovou obětí. Když ho vítali při anšlusu záplavou květin a jásotem, toho svého milovaného rodáka z Braunau, to nebyli oni? Rakouská státní příslušnost mnohých velitelů koncentračních táborů také není pravdou? Když jsem viděl dokumentární film z pohřbu válečného zločince Otto Skorzenyho v Madridu a Vídni, kde v roce 1975(!) Rakušané hajlovali, měl jsem vlčí mlhu?

Pokud utekl vězeň z koncentračního tábora v Mauthausenu, byli sezváni ctiho dní měšťané a sedláci z okolí na hon. Ano, na hon! Tak se tomu říkalo. Ozbrojeni kulovnicemi a brokovnicemi dědové a pradědové dnešních kazatelů dobrých mravů štvali krajinou naše předky. Rakušané byli elitou, Češi, národ určený k lovu a vyhlazení.

Velmi doporučuji návštěvu mauthausenského lágru s vyhlídkou na Alpy, resp. toho mála, co z něj zbylo. Uvidíte pece, v nichž pro pobavení rakouských dozorců byli upalováni vězni zaživa. Křik a nářek nešťastníků nazývali bodří wurstoví tatíci „andělské zpívaní“. Možná tak zpíval i Karel Hašler, než ho umučili. Při vchodu do krematoria si všimněte nenápadné železné tyče nad vchodem a na ní připevněného ocelového lanka. Na lanku byly věšeny malé děti. S pověstným rakouským pivním humorem se zařízení nazývalo „Houpačka“.

Uděláte-li si malou procházku pod lágr, do kamenolomu, spatříte další hrůznou kulisu špílců našich veselých sousedů. Strážní nutili skákat vězně z kolmé čtyřicetimetrové skalnaté stěny do vody malého jezírka na dně kamenolomu. Kdo váhal, toho zastřelili. Kdo skočil, byl „parašutista“. Mrtvý parašutista. Oh, k popukání! Večer, po skončení práce v lomu, každý vězeň musel vystoupat 186 strmých schodů k lágru s těžkým kamenem neseným v zátylku. Podalpští synci vymysleli hru „domino“. Prvního, který vyšel až nahoru, pažbou pušky praštili do obličeje. Ten upadl nazad a dominovým efektem popadalo dalších několik set lidí, přičemž nesměli dvacetikilový kámen pustit z rukou. Na to, kolik tato hra bude stát životů, uzavírali dozorci sázky. Joj, to byly veselé časy!

Apropó… Pokud máte zájem vidět místa, kde ubili, umučili nebo upálili Rakušané někoho z vaší rodiny, musíte zaplatit! Ano, v Mauthausenu vás zkasírují jako u kolotoče a ještě vám, vy xenofobové a rasisti, zahrozí ministr Kurze ukazovákem a sníženými příděly peněz z EU. Máslo na temeni své hlavy pozapomněla i sladká Francie. Ta se nerozpakovala do německých koncentračních táborů dodávat Židy ve velkém. Když počet nežidovských běženců z jiných zemí, včetně Česka, dosáhl počtu 60 000 lidí(!), Francie v roce 1941 vyhlásila uprchlickou krizi a další lidé do země vpuštěni nebyli. Při tom – každý z válečných migrantů ve Francii musel prokázat, že má prostředky na živobytí. Pokud neměl, byl deportován do domovské země, tj. - většinou do Říše. Tím pádem do koncentráku, na šibenici, nebo rovnou před popravčí četu. Někteří čeští vojáci vzpomínají, jak na ně tupí Francouzi a Francouzky na ulici plivali a nadávali jim, že nebýt Československa, nebyla by jejich země zatažena do války.

A jestli se chcete hodně zasmát, doporučuji ke čtivu válečné dějiny pařížského hotelu Ritz, kde se tvořila budoucnost poválečné Evropy. Pochopíte, odkud a proč se fašistická EU vzala. Dovolím si paní Merkelové a ostatním kazatelům morálky připomenout, že žádný z mých předků nikdy nikoho nemučil, neloupil, ani si nepřivlastnil cizí zem nebo majetek. Jestliže má paní Merkelová post coitum výčitky svědomí a zve si domů hosty, je to její věc. Avšak nemůže si pozvat problematické přátele, a potom je ubytovat a nechat živit u sousedů. Já nikoho nezval a nikomu nic nesliboval. Jsem pro, abychom přijímali děti, ženy a staré lidi bez rozdílu víry. Osočování od těch, kdo mají na hlavě žluklého másla pro několik dalších generací, mi vadí a je urážlivé. Paní Merkelová a páni Ho lland a Kurze by se za svoje výroky měli omluvit a prosit za odpuštění. Mocenské čachry opět působí lidem Evropy utrpení, bolest a smrt.