Lži o klimatu a boji s ním

    Ochrana životního prostředí se stala ústředním tématem všech obchodníků se strachem, politiků profitujících na úmyslně vytvořené hysterii, byznysmenů vydělávající vždy a za každou cenu a ekofanatiků věřících v potřebu právě nyní zachránit planetu. I přes odpor řady významných odborníků tvrdících, že žádné významné oteplení planety neprobíhá a CO2 rozhodně Zemi neškodí, si z tématu klimatické krize udělali výše uvedené skupiny zlatý důl a zároveň ho zneužívají k naplňování dalších plánů, jakými jsou deratizace planety od ,,podřadných a nepotřebných“ lidí, ovládnutí zbytku z těch, co tu zbydou a přežijí vakcinační lavinu, a to i za cenu jejich ožebračení. Přidal se i neskutečně aktivní hlupák Fiala a slíbil za Českou republiku snížení hladiny metanu o 30% . Protože u nás nemáme rozmrzající permafrost, znamená to omezení chovu domácích zvířat a po pořádném vymrznutí by nás tak čekalo i vyhladovění a konec živočišných farem. Demence naší vlády už je nejen strašidelná, ale i životně nebezpečná.

Při uvědomění si skutečnosti, kterou je množství CO2 vrženého jedním jediným ,,odplivnutím“ si některé ze známých činných sopek a výrazně převyšující to, co vyprodukovaly všechny automobilové spalovací motory od svého vzniku až po současnost, přičemž takových explozí je v průběhu desetiletí několik, nám musí být jasné, jaká komedie se kolem nás odehrává. Také tvrzení o tom, že Amazonský prales je plícemi celé Země, lze považovat za lež. Jde o víceméně uzavřený biotop, který si sám díky tlení a zvěři produkuje přesně tolik všeho potřebného včetně CO2, kolik toho spotřebuje ke své existenci. Dále tu máme tvrzení o tajících ledovcích. Změny jejich objemů a rozlohy se však dějí naprosto přirozeně a oscilace oběma směry je naprosto běžná. Vzpomeňme na zelené Grónsko v době plaveb Vikingů do Severní Ameriky, také na doby, kdy bylo celoročně pod ledem. Rozhodně tyto stavy neovlivňovali lidé a jejich vozidla. Stejně jako nyní. S výjimkou nevhodného nakládání s odpady, které lze považovat za základ znečišťování planety, si tato se zbývajícími jevy dokáže poradit. Samozřejmě ji ohrožuje chemie obsažená v hnojivech, nevhodné hospodaření a péče o půdu, to se však dá korigovat tak, aby k poškození nedocházelo.

Vraťme se k motorům. Moderní spalovací motory v automobilech a motocyklech nejsou k přírodě nepřátelské. Na rozdíl od velkých lodních pohonných jednotek ( rovněž letecké dopravy, soukromých tryskáčů) mají malou spotřebu a emise jsou relativně minimální. Jejich likvidace nemá při obrovských zásobách ropy momentálně opodstatnění a humbuk vytvořený kolem nich je součástí obrovského divadla. Auto i motocykl se staly symbolem svobody a jejich postupná likvidace směřující ke snaze zakázat vlastnictví těchto úžasných zařízení patří k tomu nejhoršímu, co především v Evropě politici připravují. Ani elektrifikace dopravy nemá za současného stavu v oblasti výroby elektřiny a neschopnosti ji efektivně ukládat logiku a smysl. Lze pochopit touhu budovat pokrok, ovšem tento krok je cestou zpět. Dokud nebude možné mít v autech akumulátory vyráběné tak, aby nepoškozovaly životní prostředí, nabíječky schopné dobít naplno vozidlo s více jak 15tiletou životností do 10 minut, přičemž dojezd by musel být za všech podmínek a při využití veškerých komfortních přístrojů, kterými oplývají moderní ,,benzíny a diesely“, aspoň 1000 km, pak nejde o žádný pokrok. Přidejme ještě potřebu výroby dostatku elektřiny způsoby, kdy nevzniká žádný odpad či škodlivý plyn, za který však nelze CO2 považovat.

Pojďme se podívat na ekologii z pohledu výroby akumulátorů. K výrobě jediné baterie pro Teslu je třeba přemístit 250 tun materiálu, tedy nejdříve vykopat 236 tun povrchu Země, a to pomocí obřích bagrů a nakladačů majících spotřebu 90 litrů nafty na hodinu. Už tady vnímáme relativně velké množství emisí. K výrobě jedné baterky musíte nadále recyklovat 11 tun solanky pro lithium, 14 tun rudy na potřebný kobalt, 2 tuny rudy obsahující nikl, 11 tun té, v níž najdete měď. Z toho vytvoříte akumulátor obsahující 11 kg lithia, 20 kg manganu, 13 kg kobaltu, 27 kg niklu, 181 kg hliníku, plastu a oceli, 90 kg mědi. Lithium, mangan, kobalt a nikl se nachází ve velmi omezeném množství a jak tušíte správně, dosud jejich těžba závisela na poskytovatelích dětské práce kdesi v Africe. Nová ložiska, z nichž některá jsou i u nás, poskytují zásoby na pár let a s jejich odtěžením je spojen zásah do místní přírody na úrovni ekologické katastrofy. Následná výroba akumulátorů přináší obrovskou zátěž na okolí, což se týká především vysoké spotřeby vody. A vezmeme li v potaz energetickou náročnost na výrobu baterií, elektroaut a výstavbu rozvodných sítí obsahujících miliony kilometrů vodičů, riziko vzplanutí a další aspekty, ptáme se, kde ekofanatici vidí výhody elektromobility? Politiků se ptát nemusíme, ti většinou nerozumí fyzikálním zákonům, o to více jim však vyhovují mizerné vlastnosti vozidel na elektřinu a jejich snadnou kontrolu včetně možnosti je vypnout na dálku.

Mohli bychom pokračovat dále. Ekoteroristům nevadí vysoké spotřeby tankerů na plyn, soukromá letadla elit, přilepí se na vozovku kvůli motoristům či k obrazům v galeriích z různých nám neznámých důvodů, ale své tablety, mobily a vařiče klidně nabíjí z rozvodné sítě, do které proudí energie z různých zdrojů včetně těch klasických. Bojují za návrat do jeskyní, ale ty své by si nechali rádi vytápět. Nahrává jim tupost politiků nutících nás do procesů, jejichž smysl a logika přemýšlivým uniká. Necháváme sebou manipulovat ve jménu scestných ideálů, ideologií a intrik. To se týká všeho, nejen ekologie. Jde jen o další důvod, proč je třeba se probudit a nepodstupovat další slepou cestu. Škodlivost existence bruselské šlechty a celé EU podléhající závadné zelené ideologii je natolik zjevná, že ji nechápou jen skutečně velcí tupci. A že jich je. Bohužel….

 

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ