Nebezpeční Straussovci – Nulandová

 

Nebezpeční Straussovci – Nulandová

 

"Gang neonacistů"?

Prezident Vladimir Putin také zmínil neonacistický gang. Ale to není vůbec malá skupina několika desítek lidí, je jich několik tisíc, někde od 10 do 20 000.

Abychom tomu porozuměli, musíme si uvědomit, že na konci druhé světové války zajaly USA a SSSR mnoho nacistických hodnostářů. Všichni se z nich snažili dostat informace. Pokud je ale Sověti o osm měsíců později poslali domů, Američané si některé z nich nechali a použili je pro své účely. Je dobře známo, že například nacistický vědec, který vyvinul V-2, Wernher von Braun, se stal ředitelem NASA (operace Paperclip). Nebo že zvláštní poradce kancléře Adolfa Hitlera pro nový evropský řád Walter Hallstein se stal prvním předsedou Evropské komise. Nebo že horolezec Heinrich Harrer byl pověřen CIA zajmout dalajlámu. Méně známé je, že CIA také využívala mnoho mužů SS a gestapa po celém světě. Pověřila například bývalého gestapa Klause Barbieho vedením Bolívie, kde se mu podařilo zabít Che Guevaru,

Během studené války využívala CIA nacisty. Prezident Jimmy Carter však pověřil admirála Stansfielda Turnera, aby agenturu vyčistil, omezil roli těchto agentů a ukončil diktatury. Většina nacistů byla vyhozena, ale ti, kteří mohli jednat v rámci Varšavské smlouvy, byli zadrženi. Prezident Ronald Reagan oslavoval „zajaté národy“ východní Evropy a vytvářel nejrůznější asociace k destabilizaci zemí Varšavské smlouvy a dokonce i SSSR.

Proto není divu, že v roce 2007 CIA zorganizovala kongres v Ternopilu (Ukrajina), na kterém se sešli evropští neonacisté a protiruští blízkovýchodní džihádisté. Předsedat jí měli ukrajinský nacista Dmytro Jaroš a čečenský emír Doku Umarov. Interpolem hledaný Umarov se však schůzky nemohl zúčastnit. Následně neonacisté a džihádisté ​​společně bojovali za vytvoření islámského emirátu Ichkeria na území Čečenské republiky.

V roce 2013 připravovalo NATO v Polsku militanty téhož Dmytra Yaroshe na pouliční boje. Byly použity při změně režimu na Ukrajině pod vedením Victorie Nulandové, které se říkalo Revoluce důstojnosti, známá také jako Euromajdan. Většina novinářů na místě si všimla „znepokojivé přítomnosti“ těchto nacistů, ale západní osobnosti, které se této „revoluce“ přišly zúčastnit, jako Bernard-Henri Levy, si ničeho nevšimly.

V následujících měsících vyvolala přítomnost pěti nacistických ministrů v přechodné vládě referenda o nezávislosti v Doněcké a Luganské oblasti. Prezident Petro Porošenko je na radu přátel Huntera Bidena seznámil s vojenskými jednotkami a umístil je na hranici neuznané Doněcké a Luganské lidové republiky. Neonacistické skupiny financoval kmotr místní mafie Igor Kolomojský. Skutečnost, že posledně jmenovaný byl prezidentem židovské komunity na Ukrajině, mu nezabránila využít tyto násilníky pro své vlastní účely. Když se však Kolomojskij pokusil svými penězi a výhrůžkami ovládnout evropské židovské organizace, byl těmi druhými odmítnut.

Aby Igor Kolomojskij svrhl prezidenta Porošenka, přivedl na světlo nového politika tím, že natočil televizní seriál (Služebník lidu) s Volodymyrem Zelenským v hlavní roli. Když byl Zelenskyj zvolen prezidentem, Straussovci se vrátili do Bílého domu a on přijal všechny jejich myšlenky. Začal stavět pomníky Stepanu Banderovi, vůdci ukrajinských nacistů, který za druhé světové války bojoval na straně nacistického Německa. V důsledku toho dokonce podpořil svou ideologii, podle níž se ukrajinské obyvatelstvo dělí na dvě části: jedna patří ke Skandinávcům a Němcům a druhá ke Slovanům, a že pouze první jsou skuteční Ukrajinci a druhá jsou Rusové, a tedy podlidští. Poté podepsal „Zákon o původních obyvatelích“, který Ukrajincům slovanského původu odebral možnost požívat lidských práv a základních svobod.

Sedm let neonacistické formace nemilosrdně vyhlazovaly obyvatele Donbasu. A Německo a Francie, garanti minských dohod, mlčky přihlížely, co se děje. Organizace spojených národů nad tím také přivírala oči. Za sedm let se řady ukrajinských nacistů rozmnožily. Jejich počet vzrostl z několika stovek na několik tisíc.

Na žádost Victorie Nulandové jmenoval prezident Zelenskij Dmytra Yaroshe zvláštním poradcem vrchního velitele ozbrojených sil. Ten druhý, viditelně v rozpacích, odmítl tento podivný duet komentovat z důvodů „národní bezpečnosti“. Yarosh vytvořil z neonacistů dva prapory a městské divize. O víkendu během mnichovské bezpečnostní konference zahájil rozsáhlou ofenzívu proti neuznaným republikám, což vyvolalo ruskou reakci.

3. března byl nacistický prapor Aidar poražen ruskou armádou. Poté prezident Zelenskij jmenuje svého velitele guvernérem Oděsy a nařizuje mu zabránit setkání ruských jednotek z Krymu s armádou umístěnou v Podněstří.

Všechny tyto skutečnosti jsou nepopiratelné. Reakce Ruska může být vnímána jako nepřiměřená nebo nevhodná, ale v žádném případě ne neopodstatněná.

Je třeba připomenout, že druhá světová válka byla prožívána odlišně na Západě a na Východě. V západní Evropě byl nacismus diktaturou, která byla namířena proti menšinám, cikánům a Židům, které byly shromážděny a zmasakrovány miliony v táborech. Ve východní Evropě byl plán úplně jiný. Jeho cílem bylo uvolnit životní prostor vyhubením slovanského obyvatelstva. O tábory nebyla nouze. Všechny měly být zničeny. Jen v SSSR zemřelo 27 milionů lidí. O ničení netřeba mluvit. Ale moderní Rusko si vše o této Velké vlastenecké válce proti nacismu uchovalo v paměti. Pro Rusy je nepřijatelné nosit hákový kříž a přijímat rasové zákony. A jednají, aniž by čekali, až se proti nim tyto zákony uplatní.

Zdroj: celý článek zde - https://www.voltairenet.org/article215856.html