Píšu
schválně aktuálně: Doba nazrává a zraje, tato báseň skrývá
jinotaje.
Tmu vídávám za soumraku, připomíná černobílou straku,
jak Světlo zlovolně krade. Světla ubývá a teď chybí všade.
Na Tmu volám: „Pořád ještě nemáš dost, ty hlade?“
Tma mlčky narůstá a je zhusta Bohapustá.
Je si tak jistá v tom, co činí, jakoby činila dobrodiní.
Ze všech možných zločinů ji viním.
Slouží velkým zlodějům a krvelačným sviním.
Všichni z nich jsou mocí opojení, ale to se brzy změní.
Tma sykne ledově, až to mrazí:
„Vím, co činím a nikdo z Vás mi to nepřekazí.“
„Mám svoje sluhy, donašeče, všechny možné zrádce,
Pro mne pracují páni mafiáni, dokonce i vrazi.
Vše jde, jak po másle, mohu říci hladce.
Pracují pro mne s nadšením,
já se jim za to odměním.“
Jednou ten, co pořád nadává a reptá
odvážně zvedne hlavu a pak se nahlas zeptá: „Ale co ráno?
Až Světlo přijde? Brzy se rozjasní a Slunce vyjde.
Co potom s touhle chamradí?!“
SVĚTLO SI S NIMI PORADÍ.
Všechny je
nabodne na kopí.
Bude to kopí Osudu.
Ten, kdo ví,
pochopí.
Víc už vám říkat nebudu.
Ani schválně aktuálně.
Napsal pro Energii u pramene: Jiří Sv.