Nebezpečí nám nehrozí z východu,
ale z jihu
 |
| Virus Demokracie USA |
O tom, že samozvaná
role USA „světového četníka demokracie“ má dlouhá desetiletí zhruba stejný
efekt, jako šlapání slona v míšeňském porcelánu, existuje za posledních 70 let,
které uplynuly od druhé světové války, důkazů dost a dost.
Skoro by se dalo říct, že kam vstoupila noha amerického „četníka“ desítky let
tráva neroste. A to mnohde doslova a do písmene. A demokracie
spíše živoří a je na tom v zásadě ještě hůře než před americkou „záchrannou
misí“. Kdo nevěří, ať zapátrá v oné nedlouhé historii posledních sedmdesáti
let, počínaje srpnem roku 1945 útokem na Hirošimu a Nagasaki.
Do
konce 40. let stačili Američané
„rozsévat demokracii“ pomocí svých ozbrojených sil a skrytou či otevřenou
podporou proamerických sil v Jugoslávii, Itálii, Francii, Řecku či Albániiv
Evropě, v Číně, na Filipínách v Asii, v Peru, Nikaragui, Kostarice či Portoriku
v Jižní Americe, kdy ovlivňovali volby, podporovali vojenské převraty, během
nichž umírali tisíce civilistů.
50. léta začaly USA
ozbrojeným zásahem v Koreji s využitím chemických a biologických zbraní a
používáním hromadného vraždění desítek tisíc politických vězňů soulským
proamerickým režimem, který skončil rozdělením Koreje přetrvávajícím do
dnešních dnů. A následovaly další intervence v zejména v asijských zemích
(Vietnam, Čína, Írán, Indonésie, Laos), Afriky (Libanon) či jižní a Střední
Ameriky (Britská Guyana, Guatemala, Panama, Ekvádor, Guatemala), Severní
Ameriky (Haiti, Grónsko).
60. léta byla ve
znamení amerických intervencí v Kongu (Zairu) v Africe, kde se díky USA dostal
k moci diktátor a hromadný vrah Mobutu, v Brazílii, Guatemale, Bolívii,
Uruguay, El Salvadoru, Panamě, Peru v Jižní a Střední Americe, Dominikánské
republice, na Kubě v Severní Americe, opět v Řecku v Evropě, které přivedly k
moci „černé plukovníky“ mající na svědomí desítky tisíc mrtvých, v Asii potom v
Iráku (kde se k moci s pomocí USA dostal Saddám Husajn), Indonésii, Thajsku, na
Filipínách a především vojenských krutostí a mnoha válečných zločinů s použitím
napalmu, chemických i biologických zbraní ve Vi etnamu, při nichž zahynulo více
než 5 milionů Vietnamců.
70. léta zahájily USA
bombardováním Laosu v Asii, „vojenskou pomocí“ v Bolívii, Nikaragui a Chile,
kde se vojenským pučem dostal k moci diktátor a masový vrah Pinochet, Uruguay,
„vojenskou a politickou pomocí“ Guatemale, El Salvádoru či Hondurasu v Jižní
Americe, Portugalsku a Kypru (důsledkem toho bylo rozdělení Kypru na řeckou a
tureckou část) v Evropě, v Maroku, Angole, Jemenu, Střední Africe čin na
Seychelách v Africe, nebo ve Východním Timoru, Kambodži, Iráku, Afganistánu
(včetně podpory Usámy bin Ládina), v Jižní Koreji v Asii a dokonce i
v Austrálii.
V
80. letechje nejznámější
americká politická intervence v Nikaragui vedoucí k téměř úplné hospodářské
likvidaci země, americká vojenská intervence do Grenady a do Panamy, na
Panenské ostrovy, do Hondurasu a politická a ekonomická intervence do mnoha
afrických, jihoamerických a asijských států s cílem dosadit tam proamerické
režimy. V neposlední řadě to bylo bombardování Libye, sestřelení několika
libyjských letadel a potopení libyjských vojenských plavidel a vojenská podpora
Iráku
v ozbrojených konfliktech s
Íránem.
90. léta začínají
rozsáhlými vojenskými akcemi USA proti Iráku, který do té doby vojensky
podporovaly. Téměř půlmilionová armáda USA přispěla k zabití více než 150 tisíc
civilistů. Vojenská operace zasáhla i Kuvajt. Američtí vojáci v zemi zanechali
několik tisíc kusů moderní vojenské techniky, kterou později použili muslimští
teroristé. Následuje tříletá okupace Somálska, při které zahynuly tisíce
domorodců. Vrcholí Američany podporovaná občanská válka v Angole, během které
bylo zabito kolem 650 tisíc domorodců. Následují ozbrojené konflikty v Mexiku,
Chorvatsku, Rwandě, Kongu, Súdánu, I ráku či Afganistánu (kde USA bombardují
základny teroristů, které před tím sami vycvičili).
Vše vyvrcholí „humanitárním“ 78 denním bombardováním Jugoslávie s pomocí bomb s uranovým
jádrem, podporovaným mimo jiné i „humanistou“ a bývalým českým a
československým prezidentem Václavem Havlem, které zabilo tisíce lidí a
způsobilo ohromné ekonomické (600 mld. dolarů) a zejména ekologické škody, v důsledku kterých se dodnes rodí znetvořené děti.
USA vyzbrojily tzv. Kosovskou osvobozeneckou armádu, kterou financovaly zejména
z obchodů s drogami. Dnes do Evropy proudí desítky tisíc kosovských uprchlíků
př ed tamním zločineckým režimem.
První dekáda nového tisíciletí
započala rozsáhlou vojenskou invazí USA do Afganistánu a pokusy o vojenské puče
na Filipínách, ve Venezuele, Libérii, Haiti, Rovníkové Guinei, atd.
Výsledky amerického „demokratizačního“ úsilí v druhé dekádě 21. století máme už všichni plně v
paměti a jeho důsledky začínáme stále více pociťovat na vlastní kůži – arabské
jaro, které rozpoutalo vlny nepokojů v do té doby stabilních států severní
Afriky, jako jsou Tunisko, Egypt, Libye, Sýrie apod., které spolu s americkými
vojenskými operacemi v Afganistánu a Iráku iniciovaly vznik mocenských, vojenských, nelidských a strach nahánějících výbojů
ozbrojených geril Islámského státu, vyzbrojených americkou vojenskou technikou
a vycvičen&yacu te;ch USA.
Zdá se nanejvýš pravděpodobné, že první výsadky
zárodečných vojenských buněk této novodobé apokalypsy bez problémů pronikají do Evropy z jihu přes Středozemní
moře za tichého přihlížení amerických
vojenských plavidel ve Středozemí a za hlasitého řehtání neschopného
evropského úředního šimla.
Koordinátor EU pro boj proti terorismu De Kerchove ostatně nedávno zdůraznil,
že dosud se zdráhal hovořit o riziku infiltrace islámských bojovníků
humanitární cestou, aby to náhodou nepoškodilo humanitární úsilí. "Nyní to
ale říkám: musíme být ostražití. Je relativně snadné vniknout do Evropské unie,
když se člověk vmísí do proudu migrantů," řekl podle AFP de Kerchove na
okraj ministerské schůzky ve Vídni.
Původci a iniciátoři současné imigrační tsunami USA si ovšem hrají na mrtvého
brouka, skoro by se až dalo říct, že statisíce
uprchlíků, které sami afričtí diplomaté
označují za spodinu Afriky, Američanům způsobují potěšení, protože tak
zcela jistě budou Evropu ekonomicky oslabovat, rozkrádat a rozkládat.
A pokud nastoupí roty zatím spících bojovníků Islámského státu, zřejmě po
tisícovkách připlouvajících do Evropy mezi imigranty, aby zúčtovaly se zavrženíhodnou
evropskou demokracií a nahradily ji právem šaria, zdá se, že to Ameriku, která
je vycvičila a vyzbrojila, nebude nijak pálit. A tak místo, aby pomohly Evropě
s vlnou zla, kterou samy odstartovaly, vnucují zejména východoevropským zemím
strach z ruského medvěda, který co nevidět vyleze z díry a napadne Evropu z
východu. A pro větší jistotu svých evropských bratří haraší vlastním válečným
železem.
Jenže byly to opět USA, které rozpoutaly ukrajinské běsnění mající s
nastolováním demokracie společného asi tolik jako holínky s hodinkami, které
naopak začalo zcela logicky ohrožovat geopolitické zájmy Ruska.
Války se vedou zpravidla z náboženských důvodů, kvůli získávání nových území
pro přelidněné země a pro získání nových zdrojů nerostných surovin.
Rusko nemá ani jeden z těchto
důvodů. Muslimská bratrstva, která od Evropy odděluje jen Středozemní moře a
možná, že už ani to ne, naopak všechny.
A tak by měli naši, ale hlavně evropští politici poněkud změnit úhel pohledu na
bezpečnostní rizika Evropy. A místo sedání na lep americkým válečným
rozeštvávačům, kteří jen potřebují daleko od své domoviny vyprázdnit
napěchované vojenské sklady, by měli urychleně začít řešit reálné hrozby, které
se do Evropy valí každým dnem nikoli z východu ale od jihu.
Michal Kraus
spisovatel