Ahoj, templáři! 2 část- kapitola 10 - 11

Matěji, tato kapitola stojí zato, zlepšila mně hodně tep srdíčka, doporučuji všem zvídavým.

10.  kapitola

Bylo mi docela divný, že Amadea po dvou hodinách v pohodlíčku a teple statkovýho podkroví byla stále ještě dost zdrcená, což je u ní velice neobvyklej stav a vlastně jsem to zažil pouze jedenkrát při cestě z Itálie do Peru. A vůbec si nemyslím, že ho vyvolala ta srandovní půl-havárie. Zvlášť když jsme pak oba dost pokorně a dobrovolně přijali statut blbců, neumějících se chovat na silnici. A protože jsem toho zážitku měl rovněž plný brejle, nebylo možný se zeptat přímo a rovnou … Amadeo, proč jsi tak nervozní a vyjevená? Ale dlouhý okliky nebo oslí můstky jsou pro nás, co jsme se narodili v Česku, vhodnou a někdy i docela zábavnou záležitostí.

Amadeo?

Copak, potřebuje snad templář obtáhnouti meč?

To jsem rád, že už už začínáš bejt ve svý kůži. Ale všimla sis v poslední době, jak se dokonce i v českejch mediích rojej pořady, natočený sice hlavně v USA, s těma „fuj-tajbl“ subverzníma scénářema? Je to tak i v Itálii?

Tak to ti teda neřeknu, víš přeci, že televizi nemám. Na internetu se občas něco objeví, ale mám pocit, že přestože jsem už desetiletí zasvěcenou do tohoto problému, tak to pro mě nemá patu, a natož hlavu!

No já taky nemám televizi, ale volal mně minulou neděli syn, ať rychle skočím dolů k mámě, mrknout na nějakou stanici Cool-Na, nebo tak nějak, že tam jde seriál s nějakým americkým senátorem, nebo dokonce guvernérem o konspiračních teoriích. A vono to tam fakt šlo! Dokonce ve štěku i s povídáním jednoho z nejznámějších představitelů tohoto žánru - Davida Icka.

Nerad bych si hrál na proroka, protože i já tohle téma občas malinko kypřím v Templářovi, ale bude-li ten seriál delší, tak se v něm postupně v podobnejch „štěcích“ objeví kvůli důvěryhodnosti i jeho další kolegové. A to nemyslím nijak ve zlým, protože oni nejspíš ani nebudou tušit, kdeže se to objevili.

A tak jsem o tom začal trochu přemejšlet. Proč tak najednou? A odpověděl jsem si, no proč - protože ony metody a technologie, o kterejch je tam řeč, jsou už naprosto překonaný, a tudíž není co tutlat! A napadlo mě, že tenhle seriál možná připravuje půdu pro nějakej megafilm o zlejch iluminátech, šedivácích, reptiliánech a paradoxně rovnou od pramene?

Vedoucí 3D farmy

 Tedy od strejdů Metro Goldwin Mayer a v plný parádě, nejmíň s kladňoušem Bruce Willisem a netvorem Karlem Rodenem. K tomu pak přidaj kvůli stravitelnosti několik párů hollywoodskejch holek a bude tu super-hit. Tedy opět v reálu jedna z „hlubokejch pravd“ a to rovnou v akci! No a lidi, kteří si z těch, co o tom psali a píšou, dělali srandu, poletěj na to dílo jako pominutý a v „IN rauši“!

Ale ať běžej, žejo, dyť je to stejně z křížkem po funuse. A proč vlastně ne? Dyť „ONI, tedy Goldwin a Mayer “ byli vždycky hodnou štreku před těma, co pak občas moc narychlo umřeli, či zmizeli. A tihle náhodou přeživši, budou pozváni, jako v tomhle dílu David Icke, třeba na zkoušku k rozhovorům do tohoto nebo jinýho seiálu. No a když se osvědčej, tak z nich možná udělaj poradce v onom budoucím megafilmu. A tam bude Metro Goldwin Mayer bojovat ve svatý válce s Metro Goldwin Mayerem a oba, jak to stojí v sionskejch artikulech, „oba zaručeně zvítězej“! Protože nemůžou nezvítězit, když přeci dotujou všechny zúčastněný i nezúčastněný, názorový i ne názorový frakce. Lid bude jásat a nadšeně koukat, jak Metro Goldwyn Mayer za ně výtečně kope do svýho, jejich a všech ostatních zadků. Nojo, chléb, hry, lest a válka, písnička obehraná, ale furt neuvěřitelně funkční! A ještě při tom se nadělá celej kopec dolarů.

Matěji, nepřeháníš trochu tu svou konstrukci? Dyť tam v Hollywoodu natočili i pár dobrejch filmů, ne?

Jo, právě, že jo, a to mě děsí. Je to přesně zas případ hluboký pravdy, jak o ní jednou mluvil Neils Bohr s konspiračním odborníkem, kterej se jmenoval A. Einstein. Bohr tehdy řekl: jsou dvě pravdy - trivialní, jejímž opakem je nonsens, a pak je pravda hluboká, jejímž opakem je zase jenom  p r a v d a !

Jo, tohle jsem někde četla, ale proč ten „konspirační tento… A. Einstein“? Já znám dva A. Einsteiny. Jeden je slavnej Albert a ten druhej, míň slavnej, ale mně sympatičtější je Alfred, hudební historik, kritik a esejista.

Tak jsme dva.

A proč sis vybral toho míň slavnýho A?

No protože mi je muzika sympatičtější než věda. V knihovně mám dokonce jednu jeho knížku, což o Albertovi říct nemůžu. A taky jsem o něm nikdy neslyšel a nečetl takový dost ošklivý věci jako o nobelistovi. Ten zřejmě nebyl jenom konspirátor, ale i fízl, kterej pravděpodobně dohlížel na Teslu. Pak to byl i zloděj a to je fakt! Zloděj výpočtů, teorií a postulátů Poincarého s Lorentzem, protože jim je ukradl jako zaměstnanec patentovýho úřadu v Bernu. A aby toho nebylo málo, tak je ve svý teorii relativity ani neuvedl jako autory základních postulátů.

Enstein s  dirigentem

A taky si představ, že tu kýženou nobelovku pak konečně dostal za objev, kterej zase šlohl ruskýmu fyzikovi Stoletovovi, jenž za svůj objev fotoelektrickýho jevu nedostal ani prd! Einstein k jeho práci přidal svý bla, bla, bla a nazval to „druhým fotoelektrickým jevem“, a tak tu byla další jeho zlodějna a rovněž konečně kýžená nobelovka.

Já myslela, že ji obdržel za specielní a obecnou teorii relativity?

No, to já taky a furt si to myslej miliardy lidí týhle planety. A taky si dosud myslej, že když se tahle teorie stále vyučuje na školách a universitách, tak možná odráží i jistou míru pravdy. Ale už na konci minulýho století, když dodal Hubble-teleskop informace, který pak zpracovali astrofyzici Nodlandem s Ralstonem, bylo na výsost jasný, že postuláty, na nichž byla tahle teorie postavena, jsou „velká zmýlená“. Tedy ty, co Einstein ukradl Poincarému s Lorentzem o izotropii vesmíru a rychlosti světla ve vákuu (300 000 km/sec.). Kterej zas obrátila v roce 2000 vniveč parta kolem Dr. Lijun Wanga v NEC Research Institute Princetonu, kteří zřejmě asi „na truc vědě“ naměřili rychlost laserovýho impulsu při průchodu válcem naplněným plynným celsiem 300x vyšší, tedy 90 000 000 km/sec., než měla bejt ta postulátem předpokládaná! A představ si, že se ten paprsek vůbec neohlížel na nějaký pitomý rovnice a sv. postulky náboženství, kterýmu se říká věda! A těch vyšších rychlostí bylo naměřeno už daleko víc.

Cern

Ve stejným roce italští vědci při experimentu s mikrovlnami naměřili zas rychlost o 25 % vyšší než maximum vyplývající z Lorentzových výpočtů. A ani v jednom z těchto experimentů se nepřihodilo to, že by masa oněch objektů měla bejt větší, než masa jakýkoli černý díry. Protože pak by se v souladu s ukradenejma rovnicema svý slavný teorie naše planeta stala v důsledku těchto nezodpovědnej experimentů jeho mladších kolegů super černou dírou. A vono se to asi opět na truc vědě nestalo. A světlo, rádiový vlny i naše planeta zůstaly tím, čím byly před pokusem.

No a takhle složitě se pan Einstein stal nobel-látorem. Nejgeniálnějším to vědcem a taky nejproslulejším  V Ý H Y B K Á Ř E M  všech dob!

Proč ještě ke všemu výhybkářem, Matěji?

Protože poslal celý poslední vědecký století na slepou kolej, která se teď nazývá postulkovým náboženstvím. Nepatřičný na tom ovšem je, že po týhle úzkokolejce bylo vysláno na scestí mnoho nadanejch studentů, vědců a budoucích myslitelů.  Cíleně pak byla vytvořena spousta přímo hrůznejch z toho vyplývajících způsobů uvažování, aplikací a technologií, který škoděj nejenom lidem, přírodě, planetě, ale hlavně samotný matičce vědě!

To je teda mazec, člověče! Ale tohle není z tvý hlavy, co?

No, bodejť by bylo! Až na pár z toho vyplývajících, tedy mejch jepičích  myšlenek, by se na tohle popleta Matěj nezmohl. Ale neboj, opravdová věda s vědci, co vlastněj i svědomí, to jednou v budoucnu a v pohodě srovnaj do tý správný lajny.

A kde jsi to opsal?

V článku REALITA, magazínu WM, č. 133/2013

Aha !?!

A víš, kdo ten článek napsal?

To teda nevím, Matěji.

Nikolaj Levašov.

Levašov +

Tak to má tedy váhu, hm?

Víš Amadeo, já to sice taky šlohl, ale oproti Einsteinovi jsem se tobě a čtenářům kajícně doznal. Ale možná, kdyby za mnou před chvilkou, když jsem venku čural do tvýho hnoje, přišli ti, co tehdá Einsteina chtěli mít mermomocí laureátem, geniem i tím „naprosto ze svýho hlediska nepostradatelným výhybkářem“, a slíbili mi, že taky dostanu nějakou „tu cenu“, jenom za to, že tenhle místy jistě hodně přiblblej textík spálím? Tak, člověče, fakt netuším, co bych dělal… Asi bych pálil, možná brečel a zase pálil! Nestal bych se sice výhybkářem, ale žhář je v tomhle stále divnějším světě taky významný ocenění, ne? Ostatně, je to jenom jedna z mnoha paralel oficiálního to překrucování faktů v historii, vědě. A brnkáme o to všude, kam jen se kouknem. No a teď se tě konečně po týhle dlouhý předehře, kličce, či oslím můstku můžu konečně na něco zeptat?

Jasně, Matěji.

Můžeš mi prosím tě říct, z čeho seš tak vyplašená a nesvá? A nepokoušej se mi tvrdit, že z toho kolotoče před kostelem v Borový!

No, víš Matěji…

Nevím...

11.  kapitola

A protože i já, Matěji, pocházím z Čech, zkusím rovněž chvilku kličkovat a těsně před zpovědí se projdu po tom oslím mostíku, jo?

Jasný.

Představ si, že ten dribling začnu v trochu zapomenutým italským regionu, kterej se jmenuje Molisn. Tedy přesněji, budu mluvit o Molisanských horách. Je to asi 150 km na jihozápad od Civitelly del Tronto a dodnes tam žije docela početná slovanská národnostní menšina.

Tak jo … ty jedna početná slovanská menšino v Itálii. A dál?

Nic, je tam krásně, krásně a liduprázdno.

No a kam se poděli ti Slovani, když je tam liduprázdno?

Ignorante, to jenom tak vyjadřuju svoje okouzlení molisanským krajem, kde sídla jsou daleko od sebe, prázdný silnice, žádný turisti, nikde nikdo a ticho. TICHO! Slyšíš?

Jo, lékařko, slyším svůj tinitus.

Barbare! Je to možná poslední ticho tohoto světa. A kolem tebe se rojej pomístní slovanský názvy Stránje, Brdo, Dúbrava, Dúbina, Búky. To na nás volaj dávní bratři Slovani, co tu žili, žijou a pořád tu budou žít… slyšíš?

Jo, furt ta potvora tinitus, jde s ním něco udělat, MUDr.?

Uříznout! Uříznout, polejt něčím děsivě pálivým a pak to ještě zasypat práškem z mexickejch paprik! Ty jeden šmejde mrňavej!

Cože?

Nic! A představ si, žádný fabriky, markety a civilizační špína. Víš, ty hory jsou tam takový menší, jakoby je nějakej něžnej obr, kterej právě seskočil z divokýho masivu Gran Sassa, opatrně, zlehoučka, jemňounce a malinko přišlápl do Matičky země. Snad proto, aby měl ke všemu blíž. Blíž k lidem, vůním, zvukům, barvám a k něčemu, co nelze definovat. Víš, když jsem projížděla tím nádherným kouskem země, pořád jsem měla pocit, že mi něco tichounce šeptá zastav, zastav... A tady taky. Vylez na tenhle kopec a tam na tu horu. Seběhni dolů k říčce, vstup do lesa. Koukni, jeskyně. Vyšplhej na tu skálu. A vždycky, když jsem to udělala, tak ten škádlivej hlas mi šeptal, svlíkni se a tancuj. Tancuj! Tancuj, čarodějko!

No ještě ke všemu. Necuda jeden!

Ticho, člověče!

To s mým tinitem?

Matěji, jestli mě to nenecháš dovyprávět, už nikdy se nedovíš, co jsem ti chtěla říct.

Tak já ti, slečno, napovím. Ten hlas pokračoval slovy… zpívej a leť, leť, no tak leť!

Jak to víš, člověče?

Nevím, ženská...

Zalykala jsem se štěstím, něhou a tekly mi slzy. Tam, v tom kousku země jsem zažila na chviličku ráj. Byla jsem zemí, vodou, vzduchem i ohněm. Byla jsem člověk, žena i muž a dítě. Jo, dítě Maranón. Maranóóóón? Jo, byla jsem i Maranón.

Matěji, já chci mít s tebou znovu dítě...

Ještě ke všemu! Amadeo, nebyl snad ten náš první pokus výstrahou?

Ne, Maranón byl jenom a jenom můj pokus.

No, když myslíš, že bude líp, když se vědomě přidá Popleta…

Člověče, já tě prosím…

Matěj