úterý 31. května 2011

Důchodová reforma


Fejeton.


Poté co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji, z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku, procházím nádražní halou,kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy, vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli kde má zastavit, má ztrátu paměti!
Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu,jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu, objednávám si pivo, které číšník kvůli třesu rukou vylije, než dojde k mému stolu, nevadí, jsem optimista, chci zaplatit,ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů,tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, tati, nemohl bys nám najít nějakou práci? Ne děti moje, na to jste ještě příliš mladí, odložím obě protézy,pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin Kalouska, který se k naší radosti v plné síle a zdraví dožívá sto dvaceti let!

Tak co? K úsměvu, nebo pláči?

pondělí 30. května 2011

Možnosti použití vodíku v domácích podmínkách.


V tomto článku bych chtěl navázat na předešlý článek, pojednávající o mém dlouhodobém vývoji v letech 2006-2007 uveřejněných těchto prací na Netu a to co nejlepšího způsobu jeho získávání. Teď už je většině jasné, že nejde o množství vyvíjeného plynu, ale o účinnost zařízení, to je nejlépe ukázáno v odstavci, kde jsem čerpal z poznatků pana Kanareva.
Mnohé z vás napadne myšlenka, že to by byl způsob osamostatnění, ale problematika je dosti složitá a v těchto pár řádcích bych se pokusil vám pomoci díky zkušenostem z vývoje zařízení. Budu nekompromisní a otevřený.
Pokud by někdo chtěl použít zařízení na pohon spalovacích motorů, narazí na některé aspekty, které celou problematiku dělají složitou v dnešním stavu techniky motorů.

Konstrukce dnešních spalovacích motorů v automobilech i jinde není stavěna na použití vodíku, navíc by bylo nutné provádět i jiné seřízení předstihů. Po delším provozu na vodík, se vám celý motor zanese uhlíkem (zakarbonuje) a to nemluvím o výfuku, který díky nízké teplotě v něm a tvoření vody, rychle zoxiduje. Provádění pochromování vnitřních částí bloku motoru je cenově velmi drahé.
Japonci toto vyřešili velmi efektně a vyrábí bloky z keramiky pro použití motorů na vodík.

Jak tedy využít těchto všech poznatků se stávajícími zařízeními (motory) u nás na trhu? Dobré řešení je míchat vyrobený vodík se spalovací směsí benzínu nebo plynu a to vždy přes zpětný ventil z vyvíječe.
Ze  zkušeností z vývoje se vodík velmi dobře váže na uhlovodíky a tvoří pak velmi výkonnou směs, kterou ušetříte základní palivo a vaše zařízení zvýší výkon.

POZOR. Další velmi důležitý poznatek je, že nikdy, ale nikdy vodík nepoužívejte do dvoutaktu (s mícháním ano, ale jen palivo jako vodík ne !), hrozí reálné roztržení klikové skříně a to tím, že se v klikovém prostoru vodík může vznítit.

Takže ze všech těchto zkušeností z reálného vývoje a cenově nejdostupnější je cesta míchání, jak u automobilů, tak i stacionárních strojů jako jsou centrály atd.

Pro chytré jen znovu zopakuji, vodík se velmi dobře slučuje s uhlovodíky.

Tyto dlouhodobé poznatky z vývoje zde dávám v plen, aby si lidé uvědomili celou problematiku vodíku a ti chytří mohli vše využít pro svoje zdokonalení.

Tyto poznatky nejsou žádným návodem pro nějakou výrobu, vše vždy provádíte jen za svou osobu, za kterou zodpovídáte sami sobě a neohrozit druhé.






sobota 28. května 2011

Postřehy z přírody.


Myslíte, že pravé olomoucké tvarůžky se vyrábí v Olomouci? Omyl, v Lošticích na severu Moravy, asi tak 30 km západně od města Olomouc. Městečko má velmi milé a hlavně poklidné náměstí, velmi čistotné. Kousek od náměstí směrem na Bruntál je dokonce podniková prodejna tvarůžků z místní výrobny, kde se vyskytují všechny možné druhy tohoto zboží, dokonce i zákusků z tohoto voňavého výrobku. Znáte to? Namazat si čerstvý měkký voňavý chléb vrstvou másla (jen ten, kdo může), na to nakrájet na „ovečky“ kousky tohoto pamlsku, posypat pažitkou a zapíjet pivním mokem, nádherné okamžiky života – ještě že nám je nezakázali.



Druhý obrázek z naší krásné české krajiny (zatím) je z pískovny z Rudic, v krásném lesnatém kraji, plným pěkných přírodních útvarů. Jeden takový nádherný útvar se nachází kousek od vesnice v lesnatém terénu. Při spatření této scenérie si připadáte naráz jak na jiném světě. Zde se těžily vápencové a železité písky, které dávají celému podloží hru barev, od bílé (vápenec), přes červenou (železo) až po zelenou od vzrostlých nádherných modřínů. Písek je zde tak jemný, že by se hodil i do přesýpacích hodin.



Na nejvyšším vrcholu Rudic se nachází nádherně rekonstruovaný větrný mlýn, v němž je umístěno muzeum. Přímo v areálu mlýnu je rovněž příjemné posezení s možností osvěžení plného vychutnání místní atmosféry.



Od mlýna se velmi rychle po asi 500. metrech dostanete do krásného krasového údolí, jež Vás dovede až na propadání místních dvou spojujících říček, které náhle za zlověstného šumění padají do průrvy ve skalách a mizí z očí. Z otvoru se valí mlha a vůně podzemí, dnes se nedivím, jak dříve vznikaly pohádky o pekle a čertech.



Na levé straně budete míjet mohutné vápencové stěny, s názvem „Rudické kolébky“. Zde je i jeskyně, kde podle nálezů pazourků bylo staré osídlení. Rozhodně lepší prostředí než „Býčí skála“, kde se konaly oběti, v tom místě to velmi intenzívně vnímáte. Kdežto na „Rudických kolébkách“ cítíte pohodu a radost ze života.


Vliv tvarů na prostor.

Můj Tým se zabýval mnohými různými věcmi a jednu z nich zde uveřejním.
Jedná se o reakci prostoru na vložení pyramidy. Pyramida byla vyrobena z polystyrenu o výšce 500 cm a orientována svými stranami sever - jih.
Z výsledků měření je evidentní, že tato pyramida měla vliv na vyzařování do okolního prostoru a narušila rovnováhu prostoru, která se opět obnovila po jejím odstranění cca do 30 minut.
Z tohoto pokusu, včetně měření je jasný závěr, že celý prostor kolem nás má svoji paměť včetně radioaktivního pozadí. Zařazením do ustáleného prostoru větším předmětem, tuto rovnováhu porušíme a vytvoříme chaos, v tomto případě pyramidou. Další úvahy nechám na Vás. Z tohoto pokusu je možné usuzovat vliv tvarových zářičů na okolní prostor, hlavně s neuspořádanými tvary, ostrými jako jsou domy ve městech, jež dle tohoto měření zvyšují pravděpodobně v těchto aglomeracích radioaktivní pozadí i svým ruchem. Proč lidé z venkova se ve městě cítí po delší době pobytu neklidní a podráždění? Že Vám to hlava nebere, nám mnohým též, ikdyž tušíme, při tom si vzpomínám na jedno přísloví, jestli bylo od Caysiho, nevím, ale na tuto technokratickou společnost sedí:
Nenechte vědce dělat vědu, vrátíte se do středověku. Teď už víte, jak je nutné v hustých městských aglomeracích vysazovat zeleň, v opačném případě větší výskyt rakoviny?

Související téma: http://energieupramene.blogspot.com/2011/10/nove-poznatky-o-pyramidach.html

Nedostupné poznatky

GODZILLA .
Následovné fotografie a popisný text jsou převzaty z microelectricitygermkiller
Yahoo Group at:  http://health.groups.yahoo.com/group/microelectricitygermkiller/
Následující návod a vynález Boba Luhrse byl poněkud upraven a doplněn S.D.K.
S.D.K. poznámky jsou označené [S]
[S] Ani Bob Luhrs ani S.D.K. nedoporučují nikomu s tímto procesem
experimentovat bez konzultace s licencovaným doktorem medicíny MuDr. Tato
stránka byla připravena pouze jako experimentální informace a není v žádném
případě míněna jako návod na léčebnou kůru.
Podstatou tohoto vyználezu je fakt, že stejnosměrný proud vemi nízkých hodnot má
zaručenou schopnost v relativně krátkém čase zahubit, či zneschopnit všechny
mikroby a plísně, viry, spory, alespon některé parazity a dokonce i rakovinné tkáně,
na rozdíl od střídavého proudu různých frekvencí s velmi limitovanými
schopnostmi. Tato informace pochází nejenom z dosti pečlive utajovaných testů v
medicíně, ale také z veřejně přístupných patentů půmyslových procesů pasterizace a
sterilizace kapalin a elektricky vodivých potravin. Stejnosměrný proud zhruba
kolem uvedenných parametrů navíc utišuje bolest a stimuluje tkáně bez jakýchkoliv
nepříznivých postranních účinků, kromě velmi slabého pocitu elektriky
procházející tělěm, pokud je metoda špatně aplikovaná a elektrody nevedou
stejnoměrně přes celou jejich plochu. Tato metoda už dosti rozšířná v alternativní
podpultové medicíně nezpůsobuje ani rozklad červených a bílých krvinek, ani
normálních lidských tkání. Slabý stejnosměrný elektrický proud má neblahý efekt
pouze na buňky, které nedýchají kyslík.

Kompletni Godzilla
Na kompletní systém je potřeba jedna 6V baterie, 6 nerezových vidliček, 2 až 3 metry
dvoulinky kabelu [S] nejlépe akustického na repro bedny, kde vidíte, který drát je
pozitivní a který negativní, 8 celulózových hub 75 cm x 150 cm x 4 cm, izolační páska.
Všechny elektrody jsou napájené z jedné baterie. Malé houbové elektrody se používají
jak na zápěstí, tak na kotnících pro léčení celkových infekcí. Větší elektrody se používají
pro léčeni větších ploch a orgánů, jako je břišní dutina (HIV) a oblast jater při
žloutenkách.
[S] Na zápěstí a kotniky je lepší použít plastikové čelenky na vlasy, či stará sluchátka.
Houby se dají přidratovat na konce plastikové čelenky a člověk je nemusí jaksi všechny
držet. Síla napětí se dá sice regulovat jak autor tohoto vynálezu podotýká plochou
kontaktu mezi vidličkou a houbou, stejně jako vlhkostí hub, ale potenciometer s
voltmetrem je podstatně lepší metodou kontroly napětí. Vzhledem k tomu, že napětí přes
plochu houby dost rychle klesá, je rozumnější použít třeba nerezových struhadel s
plastikovým držátkem, nebo obracáků na palačinky, pro co největši plochu kontaktu s
houbou. Podle výzkumů Dr. R. O. Beckera, který se velice úspešně zabýval regenerací
tkání pomocí stejnosměrného proudu, by se napětí na centimeter čtvereční elektrody mělo
pohybovat kolem 0.03V/1 cm2 přes dvě vrstvy nepoškozené kůže. Pokud je aplikace
použita přes otevřenou ránu, nebo otevřený nádor, volty by měly být poloviční. V případě
nádoru je třeba umístit pozitivní anodu upravenou pro velikost nádoru na nádor a větší negativní katodu na protilehlou stranu nádoru, například přes trup. Potom je třeba napětí
regulovat podle plochy menší elektrody - anody.
Typicky začneme přípravou vidliček a jejich kontaktu s kabílkem. Stáhneme izolaci z
konců kablíků a namotáme jednu stranu jednoho kablíku dvoulinky na vidličku.
Samozřejmě je možné použít i jiné tenké nerezové předměty.
Zaizolujeme spojení a necháme konec vidličky čouhat ven.




[S] Ačkoliv Godzila spolehlivě odstraní záněty zubů i čelistí a utišuje bolest, není
vhodné ji používat přes ústní dutinu, pokud má člověk stříbrné plomby. V podstatě
pak dochází k elektro = galvanickému uvolnění ionů rtuti a stříbra do slin, které se
pak rychle vstřebávají už v puse přímo do krve.
I když nejsou žádné zprávy, že by tato technologie měla nějaký neblahý vliv na
elektrická zařízení v těle, jako je elektrický časovač srdce, experimentování s
Godzillou není v tomto případě doporučeno.
Dále se nedoporučuje s tímto zařízením experimentovat přes části těla, kde byly
implantované kovové šrouby, hřeby a části kostí. Neexistuje žádná informace jaké
by toto experimentování mohlo mít důsledky na tyto vnitřní protézy.

pátek 20. května 2011

Vodík, palivo budoucnosti.


Iv.vyvíječ vodíku – vývoj, radosti, starosti.

Uvod:

Všechny rady jsou zde míněny v dobré víře, že se mnohým lidem na této planetě trochu pomůže k poznání vodíkových reaktorů,tedy blíže k energii budoucnosti, bez které by asi lidstvo nepřežilo další tisíciletí.Některým z Vás se předem omlouvám,jelikož nebudu používat akademické termíny a mluvu. Předem by to veřejnost odradilo a mnohé by pak bylo i nesrozumitelné. Především se zde formulují všechny rady ověřené dlouhodobým ověřováním a strávením mnoha volných chvil na toto téma v roce 2006-7 a v tu dobu i zveřejněných na Netu , tedy reálné zkušenosti, které zde dávám v ucelené a přehledné formě veřejnosti.

Upozornění: Veškerá zde uvedená  fakta nemohou být použita pro komerční  využití bez  mého souhlasu a nenesu žádnou odpovědnost za případné  škody  Vaším laborováním, vše provádíte na vlastní riziko. Nikdy vodík neskladujte!

Vodík.

Nebudu zde rozpitvávat teorie o vodíku a jeho výrobu.  Většina z Vás, kteří se touto tématikou zabývají, podstatu  věci znají, že vodík dostáváme nejpohodlněji z vody a to většinou elektrolýzou. Těch metod je velká spousta, mimo jiné i rozklad vody(páry) redukcí přes rozžhavené železo, reakcí kyseliny na zinek apod.  Zde uvedu své dvouroční laboratorní pokusy výroby vodíku z vody a to tak, aby jeho produkce byla co nejefektivnější.


Co je potřeba si uvědomit !

Nebudu zde hovořit o bezpečnosti při Vašich případných experimentech, ta by měla být samozřejmostí a na toto téma je věnováno mnoho jiných článků od pesimistů až po optimisty. Jen chci podotknout, že v  případě pokusů vyrábíme jen takové množství plynu, které je okamžitě spotřebováno pro naši konkrétní výzkumnou spotřebu, tím se dost rapidně snižuje riziko nějaké případné  havárie.

Začínáme.

Pokud se rozhodnete pro výrobu své nádoby pro vyvíječ, důrazně Vás upozorňuji na skutečnost, aby jste nikdy nepoužili pro nádobu materiál  SKLO!!! Tento materiál není v žádném případě k těmto účelům vhodný. Sklo je velice dilatační, mění s teplotou  své rozměry a není pružné. Při havárii by pak došlo k nepěkným úrazům, protože sklo se tříští na nepředvídatelné kousky a přirovnal bych to pak, v případě nějaké nehody k nebezpečnému granátu.
Nejlepší jsou měkčené umělé hmoty, které mají jak dostatečnou pružnost,tak i pevnost, zbytečně se nevyrábí akumulátory v plastových nádobách. Pro moje účely bylo použíto PLEXI. Dodržte aspoň nejmenší sílu minimálně 3mm, raději nad tuto hodnotu. Nikdy spoje plexiskla nešroubujte před lepením, dosáhnete jen toho,že v místě šroubového spojení Vám plexisklo popraská, já tomu říkám „pavučina“a máte po zaručené pevnosti. Nejlépe se osvědčila pro lepení pryskyřice, jež nese název DENTAKRYL. Toto je opravdu nejlepší materiál na lepení. Nikdy lepené části nestahujte svěrkami, rovněž zde dochází  k vnitřnímu pnutí a máte znovu „pavučinu“ a vzhledem k dnešním cenám plexiskla by to byla opravdu zbytečná škoda. Vždy jen lehce přitisknout a nebo stáhnout elektrikářskou izolačkou(PVC), tím jsem měl zajištěn úplně dokonalý spoj,bez vnitřních trhlin. Dále pokud náhodou něco zapomenete a budete potřebovat něco dodatečně nalepit na Vaši nádobu, znovu jen lehce položit s lepidlem,jinak by jste si zase poškodili už třeba skoro hotovou nádobu „pavučinou“. Takže nikdy nespíchejte a pořádně si promyslete své postupy při lepení. Dobré lepidlo na menší části jsem si vyrobil tak, že si do skleněné lahvičky se širokým otvorem jsem nalil  Acetonové ředidlo(C6000) a postupně do něj přidával pěnový Polystyren, ten se velmi rychle rozpouštěl v ředidle a přidával tolik, dle potřebné konzistence lepidla. Pak již každý kus, který jsem chtěl  lepit, natřel tímto Vaším vyrobeným lepidlem a lehce přitisknul  lepené části na sebe, nikdy nepoužívejte svěrku apod.Jen lehce přitisknete na lepené místo a třeba zajistíte výše zmiňovanou PVC lepící páskou.Nevýhodou tohoto lepidla je dlouhá doba schnutí, ale za 24hodin při teplotě nad 20 stupňů je plocha dostatečně pevná. Proto, než začnete lepit, raději si vše rozmyslete, nakreslete a vrtání otvorů a jiná zpracování udělejte raději vždy před lepením. Další možností bylo koupit hotovou nádobu, na tyto účely se hodí dobře prodávané nádoby pod názvem „Vodní filtry“,zde je k výběru dost velká škála různých rozměrů a navíc je zde dobře řešen i uzávěr nádoby. Rovněž dobrým materiálem jsou Novodurové trubky, pak stačí udělat jen víka, jediná nevýhoda je, že do nádoby nevidíte, ale pevnostně i tepelně je Novodur výborný a myslím,že na pokusy i cenově dostupnější a v případě znehodnocení nádoby nebude tolik slz.


Materiál pro elektrody.

Pro výrobu elektrod jsem použil  nerezové materiály, jejichž označení je T-304, nebo AISI 316L,ČSN 17349 a nebo DIN 1.4404. Jsou i systémy s použitím Al. elektrod, které vyrobí více plynu, protože kyslík se v tomto systému váže na hliník a tvoří vlastně reaktivní elektrodu, tvoří se však kysličník hlinitý v podobě bílého sedimentu, který musíte po určité době odstranit ze spodu usazovacího prostoru nádoby a navíc Vám tato elektroda ubývá . Myslím, že i tato cesta není špatná.
Pokud budete hledat nerezový materiál, vždy při sobě noste nějaký magnet, kterým uděláte velice jednoduchý test kvality materiálu. Nerez nesmí přitáhnout magnet na svůj povrch, pokud ano, tak tento materiál nikdy nekupujte, obsahuje určitě procento železa. Po spuštění ve vyvíječi po určité době se začne v tomto případě tvořit ve vyvíječi světle hnědá emulse(kysličník železa), která Vám za chvíli zaplní celý vyvíječ. Toto se týká i upozornění na nepoužívání u vyvíječe při šroubových spojích běžných železných šroubů. Vznikne stejná situace,že se Vám bude zase v nádobě tvořit kysličník železa a za chvíli zaplní celý prostor vyvíječe, i když to bude třeba jen jeden spoj M5 a když přičtete ještě minerály jež obsahuje běžná voda, které se rovněž při elektrolýze vysráží, máte za chvíli vyvíječ plný „sajrajtu“. Nemluvě o rychlém zkorodování spoje a jeho následné přerušení a tím i nefunkčnost zařízení. I z kvalitního materiálu se Vám bude do vody uvolňovat chrom a po delší době se vám voda zabarví do světle medové barvy. Takže z výše uvedených důvodů opravdu při výběru materiálu věnujte patřičnou pozornost!
Navíc si vždy uvědomte základní věc a to,že vždy plusová elektroda(nadbytek)je ta, z které se uvolňuje malé množství materiálu do vody - tedy Vám i ubývá. Když použijete např.jako plusovou elektrodu uhlík při laborování, bude Vám tato rychle ubývat a uhlík budete mít za chvíli rozptýlen v celé nádobě, takže černý elektrolyt.


Vlastní vyvíječ.

Tedy podle ověřených zkušeností je možné použít dva druhy materiálů na výrobu elektrod. Buď hliníkové,nebo z nerezavějící oceli,nebo kombinací obou druhů materiálu. Oba dva druhy materiálů mají své výhody a nevýhody a je jen na Vás, pro které se rozhodnete.
Hliníkové elektrody, které jsem rovněž zkoušel, dobře vyvíjí plyn, ale velice rychle se opotřebovávají a na dně se usazuje kysličník. Výhoda je jeho nízká cena, dobrá produkce plynu, nevýhoda – přidání čerpadla na odfiltrovávání  kysličníku Al.
Nerezavějící elektrody, které použijete,mají výhodu, že nejsou tak opotřebovávány, negativní poznatek - vývin plynu je o něco menší a elektrody na pokusy jsou cenově dražší.

Mimo jiná zapojení elektrod jsem prováděl i ta dle náčrtku, tedy ne standardně jak je zvykem, zde jsou elektrody nezapojené. Tento způsob byl velice účinný, asi 1x více vývinu plynu.Takhle můžete paralelně zapojit několik bloků, záleží jen na Vašem proudovém zdroji. Počítejte vždy jednoduchým způsobem a to tak, aby na každém páru elektrod mezi sebou bylo cca. napětí 3-4V DC. Vím,že se udává napětí 1,25V, ale toto je praktická zkušenost.Těch 1,25V na jeden pár elektrod nestačí pro dobrý vývin.
Níže jsou uvedeny různé zapojení plochých elektrod:
Pozor, na posledním řádku má být hodnota též 80ml, jak v prvním řádku

Vzdálenost mezi elektrodami je od 2mm až 5mm(při pokusech jsem skončil u 5mm,další větší vzdálenost=menší účinnost) a je provedena izolačními podložkami z plexiskla, rovněž   teplota při vývinu plynu je zde malá (teplota místnosti 24 stupňů-teplota vody po hodině provozu při proudové hustotě 5A/11V, 27 stupňů,množství vody 40l.) a mohl jsem si dovolit plastický materiál. Samozřejmě můžete použít i jiné druhy materiálů na distanc mezi elektrodami, i pouhá mazací guma se taky osvědčila.Zhotovení je zřejmé z fotografie.


Dále níže máte provedenu  tabulku laboratorního měření při různých druzích elektrod.





























































































Použití elektrolytu.

V našem případě vznikne elektrolyt, když do destilované, nebo i obyčejné vody přidáváme látky, které jsou dobrými nosiči elektronů. U mých vyvíječů jsem většinou používal  NaOH nebo  KOH. Můžete zkoušet i NaHCO3 (jedlá soda).Tady uvedu běžné informace s odkazy, ať to je vše pohromadě: Elektricky vodivá kapalina obsahuje směs kladných a záporných iontů vzniklých v kapalině disociací. Průchodem elektrického proudu dochází k pohybu kladných iontů k záporné elektrodě a záporných iontů ke kladné elektrodě. Na elektrodách pak může docházet k chemickým reakcím - mezi ionty a elektrodou, mezi ionty samotnými nebo mezi ionty a kapalinou (díky vyšší koncentraci iontů u elektrody).

 
Výši koncentrace elektrolytu si musíte odzkoušet sami na svém vyvíječi, s ohledem na Váš zdroj, tj.schopnost dodávat určitou velikost proudu s napětím. Dále záleží na mnohých faktorech.Ty nejdůležitější jsou plocha a mezera elektrod. Tady je reakce taková, že čím menší mezera a větší plocha, tím méně elektrolytu se bude přidávat do Vašeho vyvíječe. Znovu opakuji,že optimální mezera je do 2mm.
Pokud budete stavět vyvíječ s Al elektrodou, bude nastávat chemická reakce.Tady jsou praktické připomínky.

 Další poznání dle pH elektrolytu.

Je to na principu rozdělení vodných roztoků, na zásadité a kyselé. Pokud používáte roztok ve vyvíječi povahy zásadité, bude např. reakce hliníku taková, jak je popsáno výše,bude reagovat a stále i když v malém množství vylučovat vodík. Tak a teď použijte kyselý roztok. Ten jsem si připravil abychom byl šetrný k přírodě,  kyselinou citronovou. Buď se prodává jako krystalická a nebo už jako vodní roztok v potravinách.Teď ještě trochu teorie :
Kyselost a zásaditost vodných roztoků lze určit pomocí tzv. indikátorů (slovo indikátor znamená ukazatel). Indikátory jsou chemické sloučeniny (převážně organické sloučeniny), které při změně kyselosti nebo zásaditosti roztoku mění barvu. Indikátory se používají v pevném skupenství (např. jako papírky) a v kapalném skupenství (jako roztoky).
„Přírodní“ indikátory, např. červené zelí a červená řepa, obsahují přírodní rostlinná barviva (anthokyany), která jsou ve vodě rozpustná, a také jsou schopna rozlišit roztok kyselý, anebo zásaditý.
V naší praxi je nutné určit přibližně hodnotu kyselosti nebo zásaditosti vodného roztoku (vzorku). Proto byla zavedena tzv. stupnice pH, což je řada čísel od 0 do 14, přičemž platí, že čím je pH menší, tím je roztok kyselejší.V mých pokusech jsem použil vždy roztok pod 7pH!

Pokud budete mít roztok pod 7pH, můžete nalít do vyvíječe. Pokud vám nevyhovuje proud a chcete jít na větší hodnoty pro větší vývin vodíku, zkuste přidat více elektrolytu. Upozorňuji na jednu nebezpečnou věc - NIKDY nepřidávejte do kyselého elektrolytu KaOH,nebo NaOH ve velkém množství ! Vznikne velice prudká reakce s velkým vývinem tepla, že se vám i zdeformuje např.PET láhev a mohlo by to popálit obličej. Opravdu prosím dodržujte tyto rady,nepíši je tady z legrace,ale jsou ověřeny praxí a opravdu vám ušetří třeba i nějaké kolize.
A teď dále:Jsem zastáncem kyselých článků a tento názor jsem nabyl po dlouhých zkušenostech.Výhody kyselého článku jsou mimo jiné v tom, že např. hliníková elektroda přestane reagovat a další podstatnou výhodou je, že se v tomto roztoku nikdy nevysráží minerály a jiné látky, které jsou obsaženy v obyčejné vodě. Jen se vám bude voda barvit do medova a to obsaženým chromem v nerezu, takže tento roztok je relativně čistý a neusazují se sraženiny na dně vyvíječe.


 


Tady je nakresleno zařízení, jež bylo založeno na trubkové elektrodě a to v jiném složení než jste zvyklí. Dle nákresu jste zjistili, že jako mínusovou elektrodu používám Fe (po delším zkoušení nevyhovuje), nebo Al. Jen musíte dodržet Ph vody, aspoň neutrální tj. Ph 5 a to tak, že přidáte do vody kyselinu citronovou (dostanete v potravinách). Tím i více omezíte elektrochemickou reakci, která na elektrodách nastává i při vypnutém stavu. Ve středové(mínusové) elektrodě musíte provrtat otvory u tohoto typu vyvíječe pro odchod plynu. Jako obalovou nádobu jsem použil běžnou odpadní trubku o průměru 110 mm. Pro čela vyvíječe jsou použity čtverce novoduru(plexi) o síle 10mm na jejichž jedno čelo vždy nalepíte chemoprénem měkčené PVC pro lepší těsnost hlavní obalové trubky, která je v tomto případě stažena mínusovou elektrodou, která rovněž slouží jako svorník. Plusovou elektrodu (nerez)vymezíte hadičkou PVC dle nákresu o průměru 10mm, kterou dostanete v každé mototechně,jako palivovou hadičku - má dobré elektroizolační vlastnosti a je odolná i proti chemickým látkám. Pro plusový vývod jsem si vyrobil  sponu na nerezovou trubku a z ní nerez šroubem vyvedl ven z nádoby. Kontrolu hladiny jsem provedl také. Samozřejmě, že konstrukční provedení pro své pokusy si může každý vylepšit, toto zde je můj zkušební typ a fantazii se meze nekladou.

Náčrt sestavy:



Fotografie s probublávačkou





Náhled na elektrody z  Fe a  Al.

Tady sepíšu výčet základních a hlavních vlastností obou prvků.

Hliník:
-------
- ve sloučeninách trojmocný, Al+3
- ve valenční vrstvě 3 elektrony, kov
-velmi reaktivní s kyslíkem, ale vrstva oxidu jej chrání
- diamagnetický
- rozpouští se v alkalickém prostředí, v kyselém je relativně stabilní
- nevyskytuje se v živé tkáni
- elektronegativita 1,61
- oxid hlinitý Al2O3 je velmi tvrdý (stupen 9) a odolný

Železo
-------
- ve sloučeninách dvojmocné a trojmocné, Fe+2 a Fe+3
- valenční elektrony v d a s orbitalu zároveň, přechodný kov
- velmi reaktivní, ale vrstva oxidu jej nechrání protože se snadno odlupuje
- feromagnetické
- rozpouští se v kyselém prostředí, v alkalickém je relativně stabilní
- biogenní prvek
- elektronegativita 1,83
- oxid železitý Fe2O3 má tvrdost pouze 6,5 stupně, snadno se narušuje, nechrání železo, koroze do hloubky materiálu

Tady je zřejmé, že velice záleží na elektronegativitě každého materiálu a v druhé řadě na povrchu, jak reaguje. Nevýhodou Al bývá, že povrch Al není stálý a to je většinou příčinou toho, že druhý den po pokusech se vám úplně změnily elektrické vlastnosti, tj. propustnost proudu. Musím však podotknout, že v případě zapojení Zloděje elektronů tyto problémy více odpadají . Proto bylo provedeno několik zapojení.



Zloděj elektronů (thief electron).

Začal jsem tvořit nový obraz pracování na elektrolýze. Dalo mě hodně času a přemýšlení, jak tento nový pohled uvést do života.Když budete číst tento článek, musíte si pamatovat ,že pro řádnou disociaci H2 a O2 při elektrolýze je, že elektron přenáší iont a nemá odporovou charakteristiku v konvenčním smyslu. Tento fakt je důležitý pro porozumění této problematiky. Do vody je vpuštěn elektron ze zdroje energie pomocí elektrod , s tím,že budeme disociovat vodu na H2 a O2. My musíme docílit toho,aby každý jednotlivý elektron, se přemístil zpět z katody na anodu. Vlastně ho využijeme dvakrát.Pro standartní vyvíjecí článek takto řízený, bych použil znovu elektron ještě jednou ,tak by se lehko mohlo dosáhnout produkce 1.8litru za hodinu se stejným vstupním výkonem,jako u standartního vyvíječe. Dodatečná energie by přicházela z nového zapojení, jež by nutilo elektron vrátit se zpět na vyvíjecí článek pro druhý výlet. Teoreticky by produkce nemohla překročit 200%, bude to omezené asi tím, že jsem mohl použít pouze jen jeden jednotlivý elektron v jednom pulsu. Jednou vstoupí ze zdroje energie elektron do anody, pak se elektron z ní uvolní a stane se částí elektrolytu vyvíjecího článku pro produkci plynu. Zapojení ukořistí tento již nezaměstnaný elektron a vrátí ho zpět na zdroj a bude působit zpětně přes vyvíjecí článek podruhé, tím by byla teoreticky výroba plynu dvakrát větší, při stejném vstupním zdroji. Zapojení vlastně recykluje elektron a neporušuje termodynamické zákony v disociaci vody.

Poznatky.

-->
Tento způsob má ještě další výhody, jak se ukázalo při experimentování. Při špatně provedené elektrolýze se vám elektrolyt většinou zkalí různými příměsemi(nebudu je vyjmenovávat - to by byl další dlouhý článek - o matení zvídavých lidí nám zde nejde), jež voda obsahuje a navíc tuto vodu, jak říkám „strháte“. Voda vám zežloutne, dostane takový medový nádech a to je znak špatné elektrolýzy. Při zapojení, jež saje již nepracující elektrony a používá je znovu k akci je voda většinou čistá. Pokud použijete vodu z vodovodu, která obsahuje vše možné,pak nevadí také, minerály se vysráží na dno a již se elektrochemické reakce nezúčastní, takže voda pak zůstává stále čistá.
Po stránce elektrické poznáte funkčnost zařízení pomocí sledování ampérmetru. Při spuštění přístroje ze začátku vám např. proud vyjede na hodnotu 20A. Jakmile si přístroj začne krást z elektrolytu přebytečné elektrony, které vám pak vlastně jen překáží v roztoku, začne proud dosti rychle klesat až na hodnotu 10A a při stejném vývinu plynu.To je známka správné funkce přístroje.
Voda je „nestrhaná“ a zachovává si svůj poměrně původní stav a po stránce duchovní vím, že mě voděnka „nenadávala „ to jen tak pro odreagování!
Tady pár obrázků,aby to nebylo všední.To je z nového systému.


Vpravo nové zapojení(zloděj elektronů-thief electron),vzadu vyvíječ s kontrolou náplně. 
Vlevo kontrola výšky hladiny,vpravo probublávačka s plynem. -->

Reálná skutečnost

Mnoho z Vás si všimlo v ostatních pramenech a hlavně u vynálezu pana Meyera, že používá tkzv. rezonanci. Skoro jeden rok jsem strávil ověřováním teorie jeho vynálezu. Dnes mohu říci, že to byl zbytečný čas, aspoň pro mne, ale možná jsem někde dělal chybu a když  to vezmu kolem dokola všeobecně, i toto ověřování mně pomohlo k pochopení, ak nakládat s rozkladem vody. Vím,že je to pro mnohé dosti nepříjemné sdělení, ale ve vědě není nic definitivní a časem někdo možná najde i tento způsob rozkladu, jak popisuje pan Meyer, proč ne!

Pulsní generátory

Mnoho návodů obsahuje tkzv.časovače, nebo-li zdroje pulsního napětí, jež dodávají různé pulsy z různě velkou mezerou (duty cykle) a frekvencí. Měřením a dlouhým laborováním jsem zjistil, že tak zbytečné tyto pulsní zdroje zase nejsou, mají své opodstatnění a to hlavně při srovnání s lýzou  nepulsní a  pulsní, nejlépe je to poznat v odstavci Učinnost. Důležitá skutečnost je ta,že frekvence Vám  a to hlavně ty vyšší (kHz), nijak zvlášť množství vývinu neovlivní, jen malou částí velikost bublinek plynu. Proto jsem nakonec upustil od řízení lýzy např. programátorem. Dle měření při zkouškách opravdu je výhodné používat nízké kmitočty a tj. např. od 1Hz – 500Hz, tam dochází pak k úspoře energie vynaložené na rozklad, oproti klasické lýze velmi dobře. Uvědomte si, že při pulsním řízení dochází vlastně k přerušení napětí díky mezeře v signálu tj. duty cykle, kterou si u těchto časovačů můžete nastavit od 10%-90%.Pokud chcete větší vývin,použijete 80-90% mezery,ale celková účinnost klesá, při srovnání výkonu v čase.Nejoptimálnější výsledky byly při 10-30% mezeře, při srovnání výkonu v čase.
Níže máte graf závislosti na kmitočtu,jež byly ověřovány.
-->
Tento fenomén,by se dal poměrně dobře vysvětlit i tímto možným způsobem:

-->El.magnetická vlna tvoří na své náběžné hraně něco jako tlačnou vlnu.Tohoto principu se využívá např. v urychlovačích. Čím vyšší vlna/napětí/, tím vyšší tlak. Kladná vlna "tlačí" na kladné částice a naopak. 
-->Je potřeba si uvědomit,že elektron ke své energetické výměně potřebuje prostředníka a tím je foton. Foton je poměrně záhadná částice a má mnoho funkcí. Pokud je v klidu, tak nemá žádnou energii ani hmotnost. Při frekvenci 1Hz se z fotonu stává hmotná částice, ale taky nosič elektromagnetické vlny. Foton je schopen kmitat od frekvence 1 až teoreticky po nekonečno. Proto taky obsáhne vlnění od dlouhých vln přes VKV, mikrovlny,tepelné záření až po tvrdé gama záření.Tady je potřeba podotknout, že foton pokud předává nebo přijímá -->
energii,tak se to děje po určitých dávkách, správně po kvantech. A jsme zase zpátky u našeho elektronu.V okamžiku, kdy do vyvíječe „teče proud“, tedy elektrony a dojde k roztržení vazby mezi vodíkem a kyslíkem,volné elektrony nahradí scházející valenční elektrony /7a8/ u kyslíku a dojde k vyzáření fotonů ve formě tepelného záření, samozřejmě v určité dávce, tedy kvantu. Tento proces výdeje a příjmu energie se děje i při práci s ionty.Pokud doplňujeme nebo vyrážíme elektrony z jejich dráhy okolo jádra, je vždy přítomen foton jako prostředník.
Tady vidíte, když si výše nakreslenou  el.magnetickou vlnu nahradíte obdélníkovým pulsem, reakce  vody je v podstatě stejná a fyzikální zákonitosti také. Znovu se potvrzuje a vysvětluje to, že při nižších kmitočtech, kdy se foton chová spíše jako hmotná částice a zároveň i jako nosič el.mag. vlny, dochází k většímu účinku rozkladu.
Takže nezatracujte pulsní řízení rozkladu, má to svůj význam,dle výše uvedených skutečností.  Voda.
Neztrácejte čas polemizováním , jaká voda má jakou vodivost, tady jde spíše o důležitější věc a tou je Ph. vody. Když je ve vodě víc minerálů, je jasné, že více povede el.proud - ale ten si přeci můžete nastavit, ale Ph si elektronikou nastavit nemůžete, ta je nejdůležitější. Pokuste se upravit vodu alespoň  na Ph 7 tj. neutrální(třeba i kyselinou citronovou) a můžete jít i do kyselých hodnot. Po vypnutí zařízení pak nedochází na elektrodách k samovolné elektrochemické reakci. Tím chci naznačit, že mezera mezi elektrodami může být i větší než 1mm,u mého posledního modelu je 4mm a elektrické vlastnosti si můžete pak nastavit pro své pokusy úpravou vody např.přidáním malého množství KOH, NaOH nebo i obyčejnou prací sodou, ale ne tak, aby jste zase nezvrátili pH na zásaditý roztok. Jen dodržte v prvé řadě Ph vody-kyselost.
Mezera.
Jak jsem výše uvedl,ideální je mezera 1-2mm,pokud nemůžete dosáhnout této mezery,např.že jiný materiál jste nesehnali,to se týká třeba trubkových elektrod,nezoufejte,toto si můžete dodatečně upravit přidáním např. KOH, ne zvýšit kyselost roztoku.
Někdo si řekne,tak udělám ještě menší mezeru! Omyl. Začnou zde mít vliv různé mechanické částice, obsažené ve vodě a další částice, které se vám při lýze budou tvořit.Tyto materiály se po vypnutí zařízení usadí na stěnách elektrod a při příštím spuštění se vám zařízení bude vlastně v elektrodách částečně zkratovat a vývin nebude po celé ploše elektrod rovnoměrný a vývin plynu pak malý.
Dále další podstatnou skutečností je, v případě dost dlouhých např.trubkových elektrod,s menší mezerou než 1mm,že ve vrchní části elektrody už nebude voda a díky el.potenciálu(jiskře) může dojít k výbuchu ve vrchní části elektrod.Odzkoušeno!

Materiál elektrod

Pokud jsem použil zapojení s názvem „Zloděj elektronů“,nemusel jsem používat na výrobu elektrod jen drahé materiály. Jako mínusovou  elektrodu jsem použil Al, protože zde u tohoto zapojení nedochází k tak velkému fyzikálnímu jevu, který nazýváme „obětovaná elektroda. Znovu zde vypíši princip mého zapojení pro úplnost.
Do vody je vpuštěn elektron ze zdroje energie pomocí elektrod , s tím,že budeme disociovat vodu na H2 a O2. My musíme docílit toho, aby každý jednotlivý elektron se přemístil zpět z katody na anodu. Vlastně ho využijeme dvakrát. Pro standardní vyvíjecí článek takto řízený, bych použil znovu elektron ještě jednou, tak by se lehko mohlo dosáhnout produkce 1.8litru za hodinu se stejným vstupním výkonem, jako u standardního vyvíječe. Dodatečná energie přichází z nového zapojení, jež nutí elektron vrátit se zpět na vyvíjecí článek pro druhý výlet. Teoreticky by produkce nemohla překročit 200%, bude to omezené asi tím, že mohu použít pouze jen jeden jednotlivý elektron v jednom pulsu. Jednou vstoupí ze zdroje energie elektron do anody, pak se elektron z ní uvolní a stane se částí elektrolytu vyvíjecího článku pro produkci plynu. Zapojení ukořistí tento již nezaměstnaný elektron a vrátí ho zpět na zdroj a bude působit zpětně přes vyvíjecí článek podruhé, tím by byla výroba plynu dvakrát větší, při stejném vstupním zdroji. Zapojení vlastně recykluje elektron a neporušuje termodynamické zákony v disociaci vody.
Dle tohoto zapojení jsem mohl použít jako mínusovou elektrodu Al v mých pokusech. 
Zloděj elektronů - zapojení
-->
Popis zapojení.
Přístroj se skládá ze zkladní části jako vždy a to z časovače z NE555, u něhož se dá regulovat jak kmitočet, tak mezera výstupního signálu. Trimr R1 reguluje kmitočet a R2 reguluje mezeru pulsu.Odpory 100R u těchto trimrů(potenciometrů) slouží jako ochrana při vytočení primru do krajní polohy.Pro kmitočet je zde elektrolyt  100uF, připojený mínusem na mínus pol a plusová strana připojena na vývod IO č.2. Tímto je nastaven malý kmitočet cca od 5Hz – 100Hz. Tento malý kmitočet je důležitý pro zotavovací dobu zařízení, aby stačilo zachytit již vypotřebované elektrony. Signál z IO(integrovaný obvod) č.3 je pak veden do zesilovače z tranzistorů  BC 547(npn) a 557(pnp),jež má za úkol správně vybudit Mosfety. Koncové tranzistory Mosfet jsou zase dva typy :IRF 9520 je typu P a RFP50N06 typu N. Toto rozdělení bylo nutné pro možnost vytahování elektronů při vypnutí přes diodu na sběrací elektrolyt o vyzkoušené hodnotě  5 000-6 000uF/16-35V. Pokud si všimnete, pracuje toto zařízení vlastně skoro jako nábojová pumpa. Kdo má simulátor ,může si to odzkoušet na něm a zjistí jak každá součástka na výstupu je důležitá. Jen ještě musím upozornit na fakt,že Mosfet IRF 9520 bude muset mít větší chladící plochu a to již se zmíněného důvodu nadbytku kladných elektronů na plusové elektrodě.
Jinak popis,co se děje na koncovém stupni je popsáno výše, v odstavci „Materiál elektrod“.

 

Aspoň trochu doufám, že jsem osvětlil princip mého rozkladu vody a důvody proč jsem šel tímto směrem. Ještě na  výpočet velikosti ploch  elektrod zde připojuji tabulku, z které si snadno spočítáte, jak velké plochy budete potřebovat při plánované proudové hustotě(proudu).
-->
Ale musím upozornit, že se to týká střídavého obvodu, zkoušky jsem prováděl i nf.sínusovým generátorem a udávané zázračné vlastnosti panem Meyerem jsem nikdy nedocílil. Vývíječ se totiž chová velice zvláštně, při malých proudech jako kondenzátor a při větších proudech jako odporník, takže pak žádná nám známá metoda neplatí.
Tady ještě obrázek pro pochopení, jak se značí mezery v signálu časovače(duty cykle) pro laiky.
-->
Na závěr ta nejdůležitější část.
Původní podklady, jež mně inspirovaly jsou hlavně z prací Ph.M.Kanareva , on podává své výsledky velmi srozumitelně a nenechá se odradit různými skeptiky. Kanarev udává jako nejlepší hodnotu napájení 1,7V , tedy jako ideální hodnotu  k účinnosti zařízení. My k této hodnotě dojdeme trochu jiným způsobem.V našem zapojení „Zloděj elektronů“používáme pulsní napájení .To se vyznačuje tím, že v určitém čase dodává napěťové pulsy do elektrod vyvíječe. Voda se chová v elektrickém poli s určitou setrvačností. Výsledek je pak ten, že na našich elektrodách ve vyvíječi při zapnutí nejsou žádné skokové přírustky ani úbytky napětí jako např.při nějakém spotřebiči v obvodě, třeba v žárovce. Tam se objeví el.potenciál ihned, skokově, kdežto u vody, která má vlastnost el. chemické setrvačnosti, se toto neděje. Nějakou dobu vše trvá, než se voda vlastně polarizuje a začne elektrochemická reakce. Tohoto jevu právě využijeme při pulsním napájení, kde dochází ke stálému zapínání a vypínání přívodu náboje. Tímto způsobem vlastně na elektrody vyvíječe nedodáváme ihned plné napětí, jež se vyskytuje na výstupu našeho zařízení. To je vlastnost pulsního napájení, výslednou dodávanou energii do vyvíječe si můžeme pohodlně řídit a tím ovlivňovat účinnost zařízení. Samozřejmě, že puls má ještě jiné výhody, náběžné hrany, o nichž  jsem psal v předešlých kapitolách. Zde je graf pro určení střední hodnoty napětí na elektrodách vyvíječe při pulsním napájení.Výchozí hodnota 8,7V-nepulsní.
Graf č.1.
-->
Hodnota pulsu je v kmitočtu 1Hz ,tato velikost je záměrná pro srovnání s panem Kanarevem, ale má i nejlepší účinnost. Z grafu č.1. vidíte, že hodnota napětí 1,7V odpovídá 20% cyklu napájení(duty cykle)8,7V.  Dle Faraday zákona na vyloučení  1 molu vodíku je potřeba 53,6Ah. Při Kanarově elektrolýze při dodávaném napětí 1,7V na výrobu 1molu vodíku je potřeba E = 53,6 . 1,7 =91,12 watt-hodin. Tedy na výrobu 1m3 vodíku se spotřebuje Em = (1000/22,4).91,12 =4,1kW =4,1.3600 =14760kJ/m3. Tedy znovu si zopakujeme, že 1m3 vodíku váží 90g. Energetický obsah 1g vodíku je 142kJ. Když nám těchto 90g vodíku shoří, uvolní se 90.142 =12780kJ. Takže nám pak vyjde absolutní index Ko energetické účinnosti.
Ko = (4058+3193+12780)/14760 = 1,36 
Na grafu č2 je vidět, jak účinnost zařízení klesá při větším napětí.- nepulsně.
Graf 2.
-->Ko je index energetické účinnosti procesu.
-->

Naše zapojení „Zloděj elektronů“

Nerovnováha nábojů a tvorba dvoj vrstvy je dnes již neoddiskutovatelná věc a není potřeba o ní hovořit.Ale většinou se rovněž nemluví o hromadění volných elektronů na jedné z desek a jejich následnému uvolnění po skončení pulsu.Při použití elektronického spínání se nahromaděné elektrony vrací "na své místo" obvodem a na tomto principu je provedeno naše zapojení „Zloděj elektronů“,kde je tato skutečnost upřednostněna.,sice to nesvědčí polovodičům,ale v dnešní nabídce součástek se to dá ustát. Pokud např.použijete spínané kontakty,donutíte elektrony vracet se vodou a část jich zužitkovat na vazební.Je důležité si uvědomit,že se jedná o energeticky silnou napěťovou i proudovou špičku,která se na osciloskopu projevuje celkem nepatrným zákmitem.Jako příklad mohu uvést od svého přítele - u vyvíječe s plochou 0,5m2 potřeboval kapacitu 30000 mikrofaradů na zachycení zpětné špičky a tepelnou stabilizaci obvodu.Takže je na Vás jestli vylepšíte zařízení o přídavnou  kapacitu.  
Příklad 1 - maximum.
Podle Faradayova zákona se spotřebují dva elektrony na vyloučení jednoho molu vodíku.Takže bude zase platit : 2F = 53,60Ah/mol. Naše zapojení přístroje „Zloděj elektronů“má tu vlastnost,že aspoň minimálně jeden elektron vrací zpět do obvodu(výhoda pulsního napájení),na začátek dalšího cyklu pro rozklad vody.To znamená,že potřeba nových elektronů bude v tomto případě poloviční,tedy 53,60/2 =26,8Ah na výrobu 1molu vodíku.Takže,když k elektrolýze dochází v našem pulsním napájení při hodnotě napětí 8,7V,při délce pulsu 20%(Graf1),odpovídá to průměrnému náboji  na elektrodách 1,7V/1Hz  (sec). Pak na výrobu 1molu vodíku se spotřebuje  E = 26,8 . 1,7 =45,56 watt-hodin.Tedy na výrobu  1m3 plynu se spotřebuje Em = (1000/22,4).45,56 =2 033,9W =2,03kW = 2,03.3600 = 7 308kJ/m3.
Když tento vodík spálíme(1m3),uvolní se energie 12 780kJ,pak energetická  účinnost procesu je Ko = (4 058+3 193,76+12 780)/ 7 308 = 2,74
Příklad 2 - minimum.
Nyní si vezmeme jiné napětí ,např. 4,35V.To odpovídá dle grafu č1. pulsnímu napájení 8,7V/50% puls(1Hz).Takže budeme znovu postupovat stejným způsobem a to vypočítáme nejprve tak,že znovu uvedeme spotřebu na výrobu 1molu vodíku. E = 26,8 . 4,35 = 116,58 watt-hodin.Na výrobu 1m3 plynu se spotřebuje Em = (1000/22,4) . 116,58 = 5,20kW =5,20/3600 = 18 720kJ/m3.Když je tento vodík opět spálen(1m3),uvolní se zase 12 780kJ energie. Index Ko energetické účinnosti procesu je pak Ko  = (4 058 + 3 193,76 + 12 780)/18 720 = 1,07 Takže tato hodnota by měla být mezní pro náš vyvíječ.
Graf s přepočtem napájecího napětí dle grafu č1.
-->Graf pro proudovou orientaci
-->
Pamatujte však, že toto platí pro jednu jednotku vyvíječe, pro požadované  množství plynu v čase je potřeba zhotovit paralelně jednotek více, s dodržením těchto parametrů pro každý jednotlivý vyvíječ. Zařízením vyrábíte vodík, kterým ihned kryjete svou spotřebu-nikdy neskladovat, aby jste nemohli ohrozit okolí a ani sebe!!
Celková sestava
Na Netu se vyskytují další moje zapojení např. na H2O-ENERGIA.sk. Upozorňuji, že tato schémata podléhají autorskému právu s označením "Iv" a je nemožné je použít bez mého souhlasu pro komerční využití.
-->
Vypracoval Iv.                                            
rok 2006-2007 Pro případné skeptiky je dobré prostudovat navíc stránky p. Kanareva: http://www.rexresearch.com/kanarev/kanarev1.htm   První generátor na VE v ČSR? : http://energieupramene.blogspot.com/2011/09/prvni-generator-ve-v-csr.html

Tyto poznatky je vysloveně zakázáno přetiskovat do jiných webů a pod. je určen jen pro tuto skupinu zde na stránkách.
Rovněž upozorňuji, že toto zde není žádný návod, jak rádi skeptici poukazují, ale popis mých různých pokusů v tomto směru pro seznámení široké veřejnosti.

No a navrch mail od šikovného:
Dobrý ďeň.

Pred časom som sa venoval Bediniho generátorom, aj keď moje vedomosti čo sa týka elektiky sú takmer nulové podarilo sa mi ho úspešne postaviť aj napriek skepticizmu ľudí, ktoý sa v elektro vyznajú ktorých som prosil o radu.
Po dokončení som im to predvidol a neveriacky krútia hlavou.
Pri vyhľadávaní informácií som natrafil na Váš vyvýjač č. 3 a postavil som ho. Elektrody nerez 316l a železné 2mm, rozmery 80/230mm mezery 4mm. Získal som zdarma  80mm pásy od kamaráta-preto ten rozmer. Mám ich na stojato v tescoma dóze na špagety a nezdá sa mi to ako dobré riešenie. Radšej ich chcem dať na ležato. Funguje mi velmi dobre do 2l dest. H2O som pridal 75g citrodeka+50g sody bikarbony Ph 6 po vyladení ide na 2A.  Potrebujem spraviť novú nadobu a preto sa na Vás obraciam s prosbou o rady. Prečo v poslených príspevkoch nedoporučujete (autoprevedenie) bublér? Je to z dovodu skladovania plynu ktorý sa tam nachádza? Treba použiť spetný ventil pred vstupom do sania motora? Mozem nadobu vyvijača zlepiť z novoduru-je lacnejší a lepšie sa lepí ako plexi. Niekto sa v diskusii pýtal na doplňujúcu nádrž na sposob automatickej napájačky, tiež ste ju zamietol (predpokladám tiež koli hromadeniu plynu). Nedalo by sa to spraviť tak že vedla vyvíjača by bola malá nadobka spojena s vyvijačom zospodu (na spodku vyvijača je najmenej H)  ako spojené nádoby a na spojovacej trubke, alebo hadičke bude odvzdušňovací vntil. Nadobka by sa naplňala zo zásobnika malým plavakovým ventilom na reverznú osmózu da sa kúpiť v akvaristike za cca 12 eur.
http://www.akvaobchod.sk/plavakovy-ventil-na-reverznu-osmozu-p-4663.html?cPath=153_187_188
Nad elektródy uvažujem dať prepážky koli rozkolísanej hladine nad nimi, aby nedochádzalo k ich vynáraniu z elektrolytu počas jazdy po našich deravých cestách.

A ešte niečo pre ostaných pokiaľ navedia zohnať fí 3-4 a viac silonové tyčky -dostaď ich na metre v predajni  Zváracia technika (používa sa na zváranie plastov)


Ph lakmusové testy som si objednal za dobrú cenu na http://www.fisherww.sk/index.php?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=6778&category_id=193&option=com_virtuemart&Itemid=13&vmcchk=1&Itemid=13     


S nedočkavosťou očakávam Vašu odpoveď za ktorú Vám vopred ďakujem a prajem Vám pekný deň.


S pozdravom Dano.  
A predsa to funguje.   


http://www.hho-generator.de/en/hho-cell-configuration.htm