čtvrtek 19. května 2016

Ahoj templáři III. díl, kapitola 27






27.  kapitola

Jo, jo! To je mazec, co? Válka jako ekonomickej nástroj nejvyššího, tedy pro někoho zřejmě i nejsvětějšího kalibru. Hm, a co s tím uděláš Renet? A co s tím udělám já Popleta Matěj a ostatních sedm miliard lidí? Je moc velká škoda, že velmi málo lidí ví o programu jenž je vytesán na monumentu Poradních Kamenů v regionu Albert County v Georgii, postaveným v roce 1978 s posvěcením nej-mocnějších tohoto světa. Jako bod č.1. je uváděno toto:.
Udržujte populaci planety na úrovni půl miliardy lidí. Z toho pak naprosto jasně plyne a je jimi realizováno přesně to, co o našem světě říká Michael Ellner:
Doktoři ničí zdraví, právníci spravedlnost, university vzdělání, vlády svobodu, masmedia informovanost, náboženství spiritualitu.
 
A tyhle jevy visí ve vzduchu a začínají čím dál víc smrdět. Kruci, jak tohle pojmenovat a popsat, aby si toho obyčejnej, nesmírně Systémem zapřaženej a vším možným balastem omezovanej člověk všiml? Kdyby tu teď byla Amadea, tak bychom mohli třeba rozjet forbínu na téma jak ten puch přestát? Blbost! Jak ten puch alespoň potlačit a necejtit? Ještě větší blbost!
Matěji!
Snad to nejseš opravdu ty, Amadeo?
Ano, jsem to já.
A čemu vděčím, že jsi to pozvání přijala?
Tvé bezradnosti, člověče! A rovněž proto, že časy přecházejí v krutý nečas a ty nevíš kudy kam, viď?
Jakýpak viď, dyť tu celou dobu vedu řeč o smradu, a ten se přeci čuchá, ne?
Ano, čichá, ale já si všimla, že už ten zápach se dokonce vidí, hmatá, slyší a rovněž i na všech úrovních mysli a duše, pokud jsou tyto ještě zdrávy a k dispozici, tak i přemítá.
Hm?
 Co takhle, Matěji pokusit se ten zápach vrátit tam, kam svým původem patří?
A kam to je, Amadeo?
No přeci do žumpy, ne?
O tom zatím, duchovní krásko nemůže bejt řeči, neboť tu smradlavou ďouru  zatím nemám ve studijním plánu.
Aha. Tak ji, prosím, do programu svého dozrávání už alespoň zařaď.
Nojo, ale k čemu by to bylo, kdyby ona z ničeho nic vyvanula?
Blbče!
Amadeo! Tyhle výrazy, jemno-hmotný a osvícený bytosti přeci nepoužívaj.
Nepoužívají, ale někdy ovšem musí!
A co s tím mám dělat já?
Zkus to svinstvo popsat, aby si toho zápachu začala všímat i většina tvých souputníků. Velmi kvalitní program k jeho odstranění byl publikován v poslední dekádě 20.století. Vytvořila ho v Rusku skupina erudovaných fandů na tuhle kanalizační sféru, která ovšem jenom žumpou zdaleka nekončí. A taky v tomhle duchu skoro před sto lety do své až příliš náhlé smrti jednal, řídil a snažil se odvrátit všelikou vnitřní i vnější negaci spojenou s touhou dělit, či horkým střetem zničit SSSR. Tím člověkem byl Stalin, na kterého po roce 1953 svedli všechna svá lokální i federální svinstva mnozí jeho revoluční souputníci. Hlavně tedy ti v Trockého tradici. Neboť oni už od počátku 20. st. ve skutečnosti nepracovali pro nějakou budoucí revoluci, jež by osvobodila od carské, bankovní, byrokratické a sociální zvůle občany, ale pouze přípravovali v pořadí další pokus o rozdělění této největší země planety, kde byla stále živá tradice státních útvarů Slovanů. Tedy Velké Rassénie a Velké Tartárie. 

Tyto obrovské územní celky z titulu Árijské matrice nikdy neměly důvod státi se agresory a tvůrci koloniálních mocností. Viz. nestvůrný model Velké Británie. A tato slovansko-árijská matrice měla být navzdory GP přenesena do základů nového po-revolučního státu. Jenomže? Toto se po dvakráte nepovedlo. Nejprve ihned po Velkém Říjnu, díky Trockému a jeho partě. A po vraždě Stalina bylo znovu takto podobně poděkováno většinovému obyvatelstvu SSSR, trockistou Chruščovem a jeho následovníky.
A co tímhle souhrnem míníš, Amadeo?
Tím je míněna současná doktrína Rusů, jež vznikla pod diktátem svědomí a má dnes název - Koncepce sociální bezpečnosti. Zdá se, že zřejmě kdysi dobře tenhle model fungoval i ve výše uvedených státních útvarech Slovanů, tedy bílé rasy. A to už od dob, které dnešní historici nazývají dávnověkem, starověkem, středověkem a novověkem. Vzdělaný Džugašvili velmi stál o to, aby na tomto matričním principu jednou fungoval i budoucí po-revoluční stát, vedený pak pod zkratkou - SSSR.
Amadeo, diktát svědomí a Stalin, to sice zní velmi hezky, ale popsat zrovinka tohle? Tím  snad míníš něco jako me-che-che na hřbitově?
Matěji, ty moc dobře víš, co tím míním!
Ale, Amadeo, jen se koukni na ty tři divný výrazy. A ke všemu tuplovaný Stalinem. Vždyť on je pro drtivou většinu lidí nejenom ve světě, ale i u nás stále kvalifikován jako ne-oddiskutovatelná zrůda. Pak vezmi v potaz to hrozný, cizácký slovo koncepce! Když ho jen zaslechne, někdo jako já, tedy bytost naprosto ne-koncepční, tak mu stejně jako mně způsobí okamžitou kopřivku. A nemusí u toho bejt ani to sociální blablabla. Což potom dorazí termín, kterej je dnes pro Evropu i planetu v souvislosti s davy skutečnejch i vymyšlenejch vyhoštěnců, putujících dnes celým světem už téměř bez jakýhokoli významu. 

Tím míníš, bezpečnost?
Jasně, Amadeo. Zvláště proto, že v každý hospodě uslyšíš, že něco takovýho může bejt vážně míněno, pouze a jenom jako bonus pro elity! Nikoli však, jako konzumní zboží pro běžný obyvatelstvo. To by totiž oni, kterejm historie a media dosud neprozradily kým Stalin skutečně byl, brali nejspíš jako velmi blbej fór z nějaký současný televizní multi-demo-kulti-e-strády. Je fakt že ti, co dosud vládnou světu, ten konceptík ušitej přesně na míru pro sebe určitě maj. Protu tu taky tahle možnost existuje a je tedy uskutečnitelná i pro potřebu běžného občana. Ovšem? Jak chceš vysvětlit lidem, co letí od rána z práce do práce, aby utáhli úvěry, a tím i jakousi šanci předstírat ekonomickou rovnost svým sousedům, že právě oni jsou nejvíce ohroženi. Dyť maj řadu obchoďáků,  hospod a hokejovej stadion rovnou u huby. Tak k čemu by jim měla bejt nějaká metoda, zajišťující tak očividnou zbytečnost, jako nějaký divný tento? Koncepce sociální bezpečnosti! Ty myslíš, Amadeo, že o tom maj čas přemejšlet? Natož pak následně uvěřit tomu, že rovnou před jejich nosem, aniž by si toho oni všimli, někdo páchá nepředstavitelný hrůzy, který už dávno překročily rámec toho čemu se říká bezpečí. Jejich od dětství výchovou přijatá matrice, jim totiž skutečnou realitu nedovoluje vnímat. Protože ten kdo nemá čas vnímat, nemá ani schopnost ztotožnit se něčím, či to vyloučít. A když tímto nevládne, tak z čeho ten chudák má vyvodit závěry. Pak následuje jen, vrchní, ještě jednu rundu!
Matěji, ale právě proto se přeci někdo, nebo něco, musí pokusit tenhle matriční otisk sluhy a otroka, který Systém instaloval do hlubin mysli i duše většiny nás občanů, změnit. A změnit ho tak, aby měli možnost a šanci si konečně uvědomit v jak šíleným nebezpečí oni a jejich rodiny jsou. Ty jsi v některých kapitolách docela srozumitelně a stručně vylíčil to, co sdělili světu ve svých knihách a teoriích John Parkinson, Joseph Overton, Jeremy Scahill a jiní. V předchozích templ dílech jsi nakousl spoustu s tím souvisejících témat různých autorů od Davida Icka až po Jasona Shulmana a dalších. Všechny obsahují střípky, střepy a dokonce hustý meteorický spad autorských protestů i informací, které se snaží lidem ukázat, že ti, co si uzurpovali všechnu moc, mají dokonce jimi placené luxusní koncepty své sociální bezpečnosti. A co máte tady na planetě vy, Matěji?
Prd a houbelec, Amadeo! Završenej tím, že jsme jim vydáni na milost a k smíchu.
Ano. Ale musí to tak být? Vždyť ti Rusové nevytvořili onu metodu z ničeho, ale inspirovali se z dávné tradice Árijských Véd, kterou jistě obohatili svým současným věděním, přemýšlením a zkušenostmi. Navíc nevnucují nikomu její literu. Ale naopak doporučují situační, tvůrčí a individuální využití tohoto návodu, a to dokonce všem lidem bez rozdílu. Žádná to Platonova demo-kracie pro horní patro pyramidy. A taky je tu onen ve světě naprosto bez-precedentní důrazem kladen na svědomí a sounáležitost všeho se vším. Tato tvůrčí svoboda má předpoklad Melmothův smích temných rozložit a zahnat do kouta. Neboť až lidé objeví, že pouze oni jsou zde na planetě skutečnými archami nesoucími božskou matrici, tak dozajista pochopí i to, že vládnou mocí, ony dosud neprůstřelné řídící i bezpečnostní systémy temnot rozkládat a ničit! A dokonce se při tom ze své pozice SVĚDOMÍ ani nemusí ohlížet na dnes už mnohé dávno nefunkční státní, či planetární instituce. A že to skutečně funguje, je dobře vidět na současném zvláštním počínání a nikým neočekaných rozhodnutí páně Putina. Ovšem bohužel je v RF zatím jen velmi málo vrcholových struktur, jež skutečně začaly spolupracovat nikoli se svými sluhy, ale s Občany. A hlavně z této  pomalu se zcelující součinnosti má dnešní Západ vítr a stálou, dokonce i škytající kopřivku.
Ale kdo nám pak, ženská, bude tak pěkně z ostra a nenuceně vládnout, hm?
Matěji...

Autor: Matěj
Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861

čtvrtek 12. května 2016

Pravda o Iráku

Pravda o Iráku.
Tak toto je tvrdá realita, jenž se nesmí dostat do podvědomí evropanů a vlastně i pravda o migrantech. Jak si připadáte, po zhlédnutí těchto záběrů?
Divné, že Izrael v tomto regionu nemá žádné problémy s ISIL atd. , ale jen Evropa.

středa 11. května 2016

Zažila bombardování Prahy



 Zažila bombardování Prahy.
Po letech ale potkala pilota, který Prahu bombardoval "naházeli jsme to přesně tam, kam jsme měli. Omlouvám se, ale rozkazy jsme poslouchat museli, byli jsme vojáci." (o žádnou navigační chybu tehdy nešlo!)
Před sedmdesáti lety, 14. února 1945, zažila Praha nejhorší nálet. Jaroslava Peková se tehdy dívala z okna karlínského bytu, jak na centrum Prahy dopadají bomby. O padesát let později se náhodou potkala s pilotem, který ji šokoval smutným oznámením: "To já jsem jeden z letců, kteří vám ty bomby na hlavu házeli."

Jaroslava Peková, zažila bombardování Praha, po letech poznala pilota, který házel pumy.
Na hřmot motorů amerických bombardérů, dunění vybuchujících pum a sloupce kouře nad střechami Jaroslava Peková nikdy nezapomene."Druhý den jsem viděla tu hrůzu," říká Peková k náletu, jenž jen pár týdnů před koncem druhé světové války zničil část města.
Nikdy se pořádně nevysvětlilo, proč vlastně Spojenci Prahu bombardovali. Šlo údajně o náhradní cíl za Drážďany, které skončily v troskách o dva dny dříve, než se letadla objevila 14. února roku 1945 nad Prahou? Šlo opravdu o navigační chybu, jak se dnes neustále opakuje?
Jaroslava Peková má jasno, proč k celé události, při níž přišlo o život sedm set Pražanů, došlo. A to nikoli proto, že shodou okolností pracovala jako tlumočnice v americké armádě na posádce ve Vídni, ale proto, že po roce 1990 prováděla po Praze turisty jako průvodkyně.
"Jednou, někdy na počátku 90. let, jsem tu měla autobus plný Američanů. Když jsme byli na Václavském náměstí, kde tehdy při náletu bylo zničeno několik domů, tak jsem jim o bombardování a navigační chybě vyprávěla," vzpomíná.
Ve skupině byl i starší muž s manželkou. Vyslechl si vyprávění a pak se prý smutně vložil do hovoru. "Když teď vidím, jak je Praha krásná, tak toho strašně lituji, ale já jsem jeden z letců, kteří vám tehdy ty bomby na hlavu házeli," řekl prý Američan.
Navigační chybu přitom rozhodně vyvrátil. "řekl mi: byli jsme školení a nikdy bychom se takto nespletli. Naházeli jsme to přesně tam, kam jsme měli. Omlouvám se, ale rozkazy jsme poslouchat museli, byli jsme vojáci.

Šokovalo mě to, protože se považuji za patriotku, ale oceňovala jsem, že to dokázal přiznat," popisuje tehdejší náhodné setkání Peková. Letecký útok z poloviny února měl kromě životů na svědomí i stovku zničených domů.
18. února 2010






pondělí 2. května 2016

Slovanská pohádka - živly

Uvádím pokus uveřejnit pohádku od Matěje na požádání čtenářů. Zde je k dispozici a prosím o komentáře. Po přečtení bych se přiklonil k tomu, aby uvedená pohádka byla více zkrášlena pohádkovými vlastnostmi i ději, ale podstata reality slovanství byla zachována. Mnoho příkladů slovanských pohádek najdeme v ruských pohádkách jako např. Krása nesmírná atd.


Pohádka o vodě.

Vzorek první části o živlu – Voda.

Děti, víte co to je voda? Nemyslím však tu, kterou znáte a točíte si do sklenice z kohoutků v kuchyni, jež páchne chlorem. Ale tu živou ještě nepokaženou z přírody. Z opravdové Matičky přírody, do které ještě neměl větší možnost zasáhnout její největší nepřítel. Možná trochu tušíte, kdo by mohl být tím nepřítelem. Ano, je jím bohužel, člověk!
Tedy jsme jimi do jisté míry my všichni lidé žijící na planetě Midgard. Tenhle zvláštní název jste asi ještě neslyšely, že? Je to jeden z nejstarších názvů Matičky země. Tak ji totiž nazvali naši dávní předkové, kteří na tuto planetu byli vysazeni z vesmíru. Tedy z centra naší galaxie.  A z těchto několika dávných vesmírných bytostí vznikla naše slovanská, bílá rasa. Stejně tak zde byli vysazeni v pro ně vhodných oblastech kolem rovníku naši černí, a jinde zas malinko nažloutlí a trošinku do ruda zbarvení předkové našich dnešních bratrů a setřiček, tedy například číňanů a indiánů.
Ale než na naši planetu mohly tyto rasy vstoupit, tak zde musela být přítomná voda, že? A zdá se, že tahle nejvzácnější tekutina, možná v celém vesmíru na Mitgardu vždy nebyla. Proto zde ani lidé nemohli žít. Pak se jednou v onom  našem velmi složitém vesmíru přihodilo, něco takového, co v pohádkách nazýváme, čáry máry fuk.
Podle našich slovanských bájí a pohádek za to mohla bytost, které naši předkové říkali Perun. A představte si, děti, že tato bytost byla stejná jako jsme my, lidé. Byla ovšem oproti nám dnešním nesmírně moudrá. A tímto svým činem chtěla nás, budoucí lidské rasy nasměrovat k tomu, abychom se rovněž pokusili státi se stejně jako on, moudrými.
A co myslíte, děti, když už tu ona vzácná voda byla, tak o čem byly pak vyprávěny první lidské pohádky? Ano, byly o bytosti-živlu jimi tehdy nazývaného vodou, voděnkou a vodičkou. Následně pak pramínekem, potůčkm, řekou, které napájejí rybníky, jezera, moře a oceány. Z nich se pak voda vypařuje, protože to umí, neboť je nesmírně šikovná. Z té páry pak ona ve spolupráci s celou přírodou vytváří ty nádherné a někdy i děsivé obrazy plující po nebi. Ty pak člověk nazval mračny, mraky a obláčky. Z nichž se potom zpět na zem zpouští tolik potřebný déšť. A někdy dokonce i nádherný oblouk barevné duhy. Děšť se vsakuje do půdy a opět se stává pramínkem, potůčkem, řekou, rybníkem, jezerem, mořem a oceánem. Tohle všechno, děti, a nejenom to, je projevem obrovské moudrost obsažené  nejenom v přírodě, ale i v některých lidech. A nejdůležitější na planetě Midgard, je tedy co?
Ano, voda, voděnka, vodička...

Ahoj, Iv.!
V debatě u Vás na blogu mi bylo nabídnuto, pokusit se napsat pohádku pro děti. Přikládám tedy první část „pohádky o vodě“ k … debatě. Ty úvozovky jsou tam proto, že to je pouze mé velmi krátké uvažování nad tématem „pohádka“. Rozvrhem by to byly čtyři opusy v duchu slovanské tradice o živlech. Tedy o vodě, ohni, vzduchu a půdě.  Ale třeba kdyby se to osvědčilo, tak by to mohlo být např. i o slovanské duši. Pokud by jste chtěl pokračovat v tomto zajímavém experimentu, prosím o zveřejnění celého tohoto průvodního textu i s částí pohádky. Matěj