pondělí 27. srpna 2012

Ionizátor II




Došlo mailem od našeho čtenáře: Už delší dobu se zabývám konstrukcí ionizátorů, sepsal jsem na toto téma článek, kde se pokouším toto téma trochu osvětlit lidem. Také tam dávám podrobný návod jak si čtenáři mohou sestavit svůj vlastní ionizátor. Myslím že lidé kteří navštěvují vaše stránky jsou přesně ten okruh lidí, kteří by o toto téma mohli mít zájem.
S pozdravem J. Strejček   

Tak tedy rád zde prezentuji a děkuji.


Ionizátor vzduchu  - popis, konstrukce, zkušenosti s užíváním zařízení
napsal ing. Josef Strejček v Ostravě 21.8.2012
 Ionizátor
Toto zařízení je součástí skoro každé čističky vzduchu, obohacuje vzduch o záporné ionty, reakcí těchto iontů s kyslíkem ve vzduchu vzniká malé množství ozónu. Vzhledem ke stavu životního prostředí je přirozené, že se zařízení tohoto typu využívají ve stále větší míře. Na našem trhu je nabídka ionizátorů celkem široká. Mají však jeden velký nedostatek a tím je cena, je až nehorázné že nám je prodávají za tak nechutné ceny! Konstrukce a princip tohoto zařízení je přitom celkem jednoduchá a cena by měla být v řádu stovek a ne tisíců korun.
V tomto článku bych vám chtěl přiblížit, jak si můžete zkonstruovat svůj vlastní ionizátor k obohacování vzduchu. Toto zařízení pracuje bezhlučně bez filtrů a ventilátorů. Další pozitivní zpráva je, že zařízení má téměř nulovou spotřebu el. energie.

Ionizace v přírodě a místnostech
Lze dokázat, že vzduch v přírodě obsahuje určitou koncentraci záporně nabitých částic. Co se týká měsíčního kolísání koncentrací volných vzdušných iontů, byla popsána maxima v období úplňku (příčina není jednoznačně vysvětlena). V tabulce uvádím orientační hodnoty počtů negativních inotů měřených na různých místech.

Místo kde bylo prováděno měření
Počet lehkých negativních iontů na cm3
místnosti městských bytů
50 – 100
městské ulice
100 – 500
klimatizované místnosti
0 - 80
u moře a v lese
1000 - 5000
v horách
5000 – 10 000
v jeskynních prostorech
5000 – 30 000
u vodopádů
10 000 – 50 000
po bouřce
50 000 a více

Přirozeným způsobem vzniku těchto negativních částic v přírodě je například bouřka, nebo také místa, kde se rozstřikuje voda (baloelektrický efekt Lenardův). Velký vliv na množství záporně nabitých iontů v ovzduší má také jeho znečištění. Třeba takový cigaretový dým je převážně kapalným aerosolem dehtu a vzdušné ionty spolehlivě ničí (bylo by zajímavé udělat srovnávací studii o vlastnostech dýmu z elektronických cigaret).
Člověk bohužel tráví většinu času v zajetí stěn bytu a kanceláře (faradayova klec), kde je celkem malá výměna vzduchu. Navíc v místnostech, kde trávíme až 9/10 svého života, jsou poblíž nás zdroje kladně nabitých částic. Tyto zdroje silně převažují, krom klimatizace, která ionty z ovzduší neutralizuje již při filtraci, dále vlhčením a dopravou potrubím, jde o obrazovky ale i nevhodné umělé materiály s nízkou permitivitou, jako třeba umělý koberec, nebo laminátová podlaha. Třeme-li o sebe dva dielektrické materiály s různou permitivitou, pak zpravidla materiál o vyšší permitivitě se nabíjí kladně (přitahuje tedy záporně nabité částice). Dalším problémem jsou také plastová okna, která snižují propustnost UV záření a tím znemožňují ionizaci vzduchu.

Co se týká metodiky měření a hygienických předpisů či norem je třeba říci, že závazná kritéria nebyla dosud u nás vypracována. Při dosud chybějících limitech se při nezávazných doporučeních můžeme řídit těmito hodnotami.
-pro dlouhodobý pobyt v interiéru by měla být koncentrace záporných iontů 1250 ± 50 iontů/cm3
-dlouhodobé ještě přijatelné minimum 250 ± 50 iontů/cm3
Doporučuje se, aby koncentrace záporných iontů při umělé ionizaci ovzduší nepřesáhla 5000 iontů/cm3 .
Bližší informace k metodám měření a měřících přístrojích naleznete v odkazech v zápatí.

Prospěšnost ionizace
Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný, nebo záporný. Je až zarážející že o účincích iontů resp. vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy tak málo víme. Zkuste si na toto téma popovídat s čerstvým absolventem střední stavební školy nebo absolventem stavební fakulty.

Kladné ionty
Mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, kde lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Objevily se bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.

Záporné ionty
Je prokázáno, že mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má lethální účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Vliv na krevní oběh člověka, zvyšuje se pH, roste podíl albuminů a snižuje se hladina serotoninů, klesá sedimentace a snižuje se poet leukocytů, mění se krevní tlak. Stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Záporné ionty mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.

Z mnoha experimentů je zajímavý pokus – sledování tří skupin křečků. Jedna žila ve vzduchu se silnou převahou kladných iontů CO2, druhá v převaze záporných iontů O2 a třetí v normální atmosféře. Po šedesáti dnech došlo u zvířat, žijících v převaze kladných iontů ke snížení hmotnosti nadledvin o 33% a celkové ochablosti a vyčerpání. Naproti tomu u zvířat žijících v převaze záporných iontů se hmotnost nadledvin zvýšila o 29%. Tato zvířata byla vysoce aktivní. Z tohoto pokusu vyplívá, že záporně ionizovaný vzduch zvyšuje schopnost nadledvin produkovat adrenalin (stejně fungují obranné reakce u člověka) a tím pomáhá organismu překonávat velké fyzické a nervové zátěže. U vás doma si rovněž můžete ověřit příznivé účinky ionizátoru třeba s využitím vašeho psa. Říká se, že kam si lehne pes, tam si může bez problémů lehnout i člověk. Instalujte tedy ionizátor na místo, kde by pes normálně neležel a pozorujte, co se bude dít.
Léčebné využití účinků vzdušných iontů probíhá na našem území již celkem dlouho. Například léčba pobytem v jeskyni – speleoterapie a hydroionoterapie (Moravský kras). Léčebné účinky ionizovaného vzduchu se uplatňují i při klimaterapii v lázeňských místech s vyšší nadmořskou výškou (Jeseník, Karlova studánka).
Pro ty zvídavější jsou další informace k dispozici v podkladech, ze kterých jsem čerpal a na které dávám odkaz v zápatí.

Trocha teorie
Ionizaci můžeme rozdělit na přirozenou a umělou.
Přirozená vzniká v elektromag. poli, nebo působením záření α,β,γ.
Umělá ionizace se dá vyvolat změnou mechanické energie, hořením, chemickým procesem a nebo korónovým výbojem.

Vertikální rozvrstvení iontů
Ionty nad zemským povrchem v obou polaritách nejsou přítomny ve stejném množství. U povrchu Země převažují kladné ionty nad zápornými (to může být jednou z příčin, že lidé z hor jsou zdravější). Zeměkouli si můžeme představit jako obrovský kulový kondenzátor, jehož jednou elektrodou je vodivý povrch nabitý záporně (přitahuje kladné ionty) a druhou elektrodou je vrstva ionizovaného, dobře vodivého ovzduší (ionosféra) nabitá kladně. Jako dielektrikum slouží špatně vodivá vrstva vzduchu tloušťky cca 50km. Mezi zemským povrchem a ionosférou je potenciální spád asi 400 000 V (průměrný spád je asi 8V na metr). Také se teď ptáte, proč ještě tuto volnou energii nevyužíváme?

K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný ion dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako –OH skupina vody, největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární ion kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozón je velmi silný oxidant a je ideální jako čistící a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozónoterapii.

Popis zapojení a princip ionizátoru
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6500V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze  a nulový vodič. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem jsme elektrony donutili dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.

Princip Delonova kaskádního násobiče je následující. Při kladné půlvlně na svorce S2 se otevře dioda D1 a C1 se nabije na hodnotu amplitudy vstupního napětí (asi 310V). Při opačné půlvlně se otevře D2 a C2 se nabije na amplitudu plus napětí na C1 (z předchozí půlvlny) tedy 620V. Při další půlvlně se otevře D3 a C3 se nabije na amplitudu plus napětí na C2 mínus napětí na C1, celkem opět 620V. Takto můžeme pokračovat až na konec kaskády a zjistíme, že na všech kondenzátorech C2 až C21 je 620V. Tyto kondenzátory jsou zapojeny v sérii, na konci kaskády je tedy součet těchto napětí. Rezistor R1 na vstupu omezuje proudové špičky při případném zkratu v násobiči, na normální funkci násobiče nemá žádný vliv.




Paralelní kombinace doutnavky DT1 a kondenzátoru C22 na výstupu ionizátoru plní funkci přibližného měřiče výstupního proudu a tím i ionizačního výkonu. Kondenzátor se výstupním proudem nabíjí, při dosažení zápalného napětí doutnavka blikne a napětí klesne. Z kmitočtu blikání doutnavky můžeme vypočítat proud podle vzorce.

I = ΔU * C * f
ΔU – je rozdíl mezi zápalným a zhášecím napětím doutnavky (dotnavky které jsou běžně k dostání mají tuto hodnotu mezi 14 – 15V)
C – kapacita kondenzátoru C22 (6,8 ηF)
f – kmitočet blikání
V tomto případě tedy můžeme výstupní proud v mikroampérech přibližně spočítat podle vztahu
I = 0,1 * f
Počet elektronů, které vyletí z hrotu za sekundu, dostaneme vydělením proudu nábojem elektronu 1,6*10-19 C, takže pro tento případ počet elektronů za sekundu je roven 0,625 * 1012 * f.
Rezistory R2 až R5 na schématu, omezují výstupní proud násobiče při náhodném dotyku např. rukou. Při zkušenostech s užíváním jsem zjistil, že 4 odpory před výstupem jsou zbytečně hodně, verze, kterou vám dávám na zhotovení plošného spoje, má před výstupem dva 1MΩ odpory.
Násobič je sice sám o sobě příliš měkký na to, aby ohrozil zdraví člověka, ale náboj nahromaděný v kondenzátorech již může při nechtěném dotyku na odizolovaném spoji mezi kondenzátory způsobit citelné škubnutí ve svalech. Podobné mikrošoky znají dobře majitelé dlouhých vlasů nebo svetrů z umělých vláken. Napětí na kondenzátorech se udržuje ještě nějakou dobu po vypnutí přístroje od zdroje!
      
Konstrukce přístroje
Plán rozmístění součástek je patrný z návrhu polepu plošného spoje na konci tohoto dokumentu. „Plošný spoj“ si můžete sami jednoduše zhotovit tak, že vytisknete rozmístění součástek na A4 (doporučuji nalepovací) a tím pak oblepíte připravený tvrdý kartonový papír (alespoň 2mm). Spoj součástek bude naletováním jejich vývodových drátků, které vhodně propletete mezi sebou (odpadá tím zbytečné naleptávání u klasického plošného spoje). Před osazením součástek provrtáte v plošném spoji malé otvory k prostrčení drátků ze součástek (já používám malý ocelový šroubováček a dírku poklepnutím prorazím-součástky z těsného otvoru pak při osazování nevypadávají). Pájené součástky nesmí mít ostré hroty, mohlo by tak dojít k výboji ještě před dosažením hrotu ionizátoru.
Při připojování k síti je třeba mít stále na paměti, že pracujeme s nebezpečným napětím. Bylo by velice nebezpečné podlehnout klamnému dojmu, že 220V na vstupu je k smíchu v porovnání s 6kV na výstupu. Měkkých 6kV ani neucítíme, zatímco tvrdých 220V může člověka spolehlivě usmrtit!
Napojení na síť můžete provést k přístroji přes šroubovací svorkovnici s využitím třeba starého třížilového přívodního kabelu (např. ze staré varné konvice). Další možnost je s odpojitelným přívodním kabelem od ionizátoru a využitím starého napájecího kabelu z počítače. Tento typ připojení je na mém polepu na plošný spoj.
Při návrhu mechanické konstrukce je třeba dbát všech bezpečnostních předpisů a zároveň musí být přístroj schopen odolat i takovým nepříznivým vlivům jako je lidská hloupost či nešikovnost. Hotový ionizátor je vhodné obalit vrstvou kartonu ze strany součástek i spojů a ještě omotat elektrikářskou izolační páskou. Je vhodné například umístit plošný spoj do pevné plastové trubky, resp. tuby se síťovou šňůrou dobře zajištěnou proti vytrhnutí a s hrotem v podobě několik centimetrů dlouhého tenkého drátku. Takovéto provedení je vhodné zejména chceme-li ionizátor zavěsit u stropu hrotem dolů.
Pokud hodláme znemožnit jakýkoli kontakt s hrotem, musíme:
a) umožnit proudění vzduchu kolem hrotu (můžeme doplnit ventilátor)
b) nechat v co největším úhlu před hrotem volný prostor.

Předměty před hrotem nepříznivě ovlivňují vyzařování elektronů. Je také důležité, pro zvýšení výkonu zhotovit hrot z co nejtenčího drátku. Takový drátek (mnohem slabší než lidský vlas), který se mi podařilo objevit, je ve staré disketové mechanice navinutý jako cívka u čtecí hlavy. V každé mechanice jsou celkem čtyři takovéto minicívky. Dalším zdrojem tenkého drátku je např. rozebraný elektromotor opět třeba z disketové mechaniky. Hrot zhotovuji z tenkého drátku dlouhého asi 40cm, postupně ho přehýbám na půl, až se dostanu na délku asi 5cm. Na jednom konci udělám malé očko k prostrčení na vývod z doutnavky a druhý konec zarovnám zastřihnutím. Tyto drátky jsou polakované a proto jejich konce je nutné oškrábat a očko dobře připájet. Aby drátky vydržely co nejdéle, ovinu je ještě volnou spirálou ze silnějšího měděného drátu.




K sestavení Ionizátoru budete potřebovat:
Papírový karton tl. alespoň 2mm, Tenký poskládaný drátek pro zhotovení hrotu a silnější stočený drátek pro ochranu hrotu (používám měděné drátky které si nastříhám na cca 40cm), elektrikářskou pásku, cín, páječku, kleště a cca 3h času.

Seznam součástek: v závorce je uvedena orientační cena za kus – celková cena všech součástek vč. nového přívodního kabelu k PC by měla být asi 200kč

Rezistory R1 - 100kΩ, R2,R3 - 1MΩ (2,-)
Postačující jsou uhlíkové rezistory s výkonem do 0,5W.

Kondenzátory C1 až C21 – 3n3/630, C22 – 6n8/400 (cca 3,5 ,-). Lze použít i jen jeden typ kondenzátorů se stejnou kapacitou ale vždy v provedení na 630V, nezkoušel jsem menší kapacitu jak 3n3. Můžete použít buď hranatý kondenzátor, nebo o něco větší válcový, který je na obalu plošného spoje na poslední straně (měl by být o dost levnější).
Diody D1 až D21 – 1N4007 (1,-)(!!! při umístění součástky je nutné správně osadit dle malého proužku, tato součástka vede proud jen jedním směrem)






Doutnavka Dt1 (2,-)  – lze použít jakoukoli doutnavku na zap. napětí 140-150V .Na 14-15V  určitě ne!

Napojení na síť – pomocí šroubovací svorkovnice (3,-),  nebo přes napájecí konektor GSD3 (25,-) s využitím napájecího kabelu od PC (55,-).                                                         


Pozn. kódové označení součástek a orientační ceny, jsou z internetového obchodu GM electronic


Zkušenosti s užíváním ionizátoru
Kolem přístroje se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, doporučuji kolem volných hrotů dát třeba papír, který časem jednoduše vyměníme. Ionizátor plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku o cca 1mm.
Jednou z možností jak se na vlastní kůži přesvědčit, že napětí na hrotu je opravdu vysoké, je nabít sám sebe jako kondenzátor (musíme být dobře odizolováni) na napětí hrotu a tento náboj naráz vybít dotykem s uzemněným předmětem. Při těchto experimentech je zajímavé pozorovat vliv vlastního elektrického potenciálu na proud hrotu. Pokud jsme dobře odizolováni a přiblížíme-li dlaň před hrot ionizátoru, kmitočet blikání doutnavky nejdříve vzroste, protože dlaň na nízkém potenciálu zvýší intenzitu elektrického pole před hrotem a odčerpává volné ionty z blízkosti hrotu. Postupným nabíjením vzrůstá potenciál našeho těla, elektrické pole před hrotem slábne a nakonec má dlaň opačný účinek, než na začátku a doutnavka bliká pomaleji.
Pokud z hrotu ohnete bokem jediný tenký drátek, po přiblížení vaší ruky, tento drátek se vlivem elektrostatických sil ohýbá směrem k ruce, na dlani přitom cítíte lehký vánek. Při vzdálenosti pod 1mm přeskakují mezi drátkem a rukou droboučké jiskry. Ve tmě lze vidět na koncích hrotu vidět pouhým okem malý světelný bod – koronu. Po instalaci přístroje poblíž popínavé rostliny se této rostlině nápadně zvětšily listy a jeden výhonek se plazil směrem k přístroji.   

Pro koumáky



Přikládám ještě jednoduché schéma pro ionizátor napájený stejnosměrným proudem z baterie (spotřeba proudu 80mA). Trafo T1 by se mohlo použít třeba ze staré nabíječky mobilu. První část obvodu tvoří tranzistory Q1 Q2 v Darlingtonově zapojení, transformátor T1. Odpory R2, R3 a kondenzátor C2. Obvod se nazývá „Hradlový vibrátor“ a pracuje na frekvenci 30KHz. Na sekundárním vinutí transformátoru T1 se vytvoří ostrý napěťový puls o napětí cca 600V. Toto napětí jde přes kondenzátory C3 až C14 a diody D3 až D14. Tento obvod zvyšuje použité napětí na cca 7,5KV vůči zemnímu potenciálu. Vysoké napětí je přes odpor R1 přivedeno na hrot ionizátoru. Obvod chrání dioda D1. Na výstupu by se dala doplnit ještě kondenzátorem a doutnavkou signalizace vyzařování.
Součástky:
Odpory R1=27Ω (1/2W) (červená,fialová,černá), R2=220kΩ (1/4W) (červená,červená,žlutá), R3=68KΩ (1/4W) (modrá,šedá,oranžová), R4=1MΩ (1/4W) (hnědá,černá,zelená)
Kondenzátory C1=100µF/25V elektrolytický, C2=1nF polyesterový, C3 až C14=4,7nF/1KV keramický (můžete použít i s podobnou kapacitou ale vždy na min. 630V)
Diody D1, D3 až D14=1N4007, D2=12V (1/2W) zenerová
Tranzistory Q1=BD237, Q2=BC548  

Ještě přidám typy pro možné zefektivnění ionizátoru na 220V. 1) Bylo by dobré zvednout frekvenci vstupního napětí, ze zásuvky přichází jen 50Hz. 2) Drátěná mřížka propojená jako zemnící vývod ionizátoru. Tam by měly sedat kladně nabité prachové částice.

P.S.: Pokud se vám nepodaří sehnat součástky ke stavbě ionizátoru a rádi byste si toto zařízení sami postavili, mohu vám poslat stavebnici se vším potřebným. Pokud jste antitalent, co se týká elektroniky, a toužíte po ionizátoru, o kterém tu píšu, mohu vám ho také poslat, napište na: Josef.Strejcek@rwe.cz Rovněž můžete psát své zkušenosti a vylepšení k tomuto zařízení.

P.P.S: Kdy jste naposledy udělali něco, aby bylo na světě líp?


Odkazy: www.zeleneuradovani.cz/content/File/sbs.pdf (obsáhlý text o ionizaci vzduchu) www.ioniccare.
cz (předražené ionizátory)
Dávám to ještě komplet v PDF na uložto, tu je odkaz:http://www.ulozto.cz/xLhhJBD/i-o-n-i-z-a-t-o-r-export-pdf
Ionizátor vzduchu  - popis, konstrukce, zkušenosti s užíváním zařízení
napsal ing. Josef Strejček v Ostravě 21.8.2012

17 komentářů:

  1. dobrý den !
    Pane !-nechci být šťoural , ale ze zásuvky FÁZE je ( měla by mít ) barvu černou , hnědou nebo šedou a je z pohledu na zásuvku vlevo . Vpravo je tzv. pracovní vodič a tudíž světlemodrá . Vy píšete ... připojím na fázi (modrá) a nulák zelenožlutá to jen proto , že néjsou všichni vyhláška 50 , ale jsou zde hl. laici ( kolega říká : té elektrice je jedno jakým drátem teče ! Má pravdu ,ale podle barev :připojit vpravo (pracovní - nulák) ---zem (nulák postaru ) kolík zelenožlutá nebo Fáze ( u Vás modrá) vlevo -----nulák zelenožlutý kolík ____:_____????? JSOU TO LAICI
    Jinak Zařízení bezva a ikdyž jsem shniléj (koupil bych si stavebnici , nebo komplet jěště si tak 2 dni rozmyslím co vyhraje s pozdravem Lupič
    P.S. nejde o urážku , šlo mi o lidi pro laiky by to mohlo být osudné tak jsem to napsal třeba jsem to nepochopil .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dodržovat zapojení podle barev vodičů je důležité pro jednoznačnost :-) Elektřině je opravdu jedno, kterým (barvou) vodičem teče a občas ani vodič nepotřebuje a stačí na to motorový proud.
      Jedna praktická rada - na letování (pocínování) tenkých vodičů lze s úspěchem použít místo kalafuny obyčejný acylpyrin - sežere lak na vodiči a není potřeba tenký lakovaný drát dlouho teplem trápit.

      Vymazat
  2. "dotnavky, které jsou běžně k dostání, mají tuto hodnotu mezi 14 – 15V" - asi se jedná o hodnotu 140 až 150 V.
    Honza P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Lupič a Honza:
      Děkuji za připomínky, autorův článek jsem opravil.

      Vymazat
  3. Pre informáciu preposielam príspevok pána Stanislava Palečka z inej diskusie.
    Je to odborník vo svojej profesii a ako sa u Vás hovorí, nestřílí do luftu.

    Dobrý den,
    už delší dobu se zabývám ionizátory vzduchu a do amatérské stavby jsem se
    zatím nepustil a asi to neučiním. Vědom si chyb některých výrobců mám k
    takovým amatérským pokusům nedůvěru. Docela snadno totiž z ionizátoru na
    vylepšení ovzduší přípravíte zařízení na produkci jedovatého ozonu (některé
    firmy, vědomy si tohoto nedostatku dovedou tvrdit že ozon zlepšuje dýchané
    ovzduší !!!!!!). V dalším nesprávnou geometrií zdroje a emitoru (bez
    ventilátoru) zašpiníte provozem nejbližší okolí téměř neodstranitelně. Pokud
    už se vyhnete těmto chybám, s největší pravděpodobností jste vyrobili
    ionizátor který neprodukuje významné množství lehkých atmosférických iontů.
    Existují v podstatě dvě možnosti produkce iontů. Rozprašováním vody
    (Lenardův efekt), tam si čistotou od ozonu můžete být jist. Ta druhá je
    kaskádový násobič ale tam je právě to nebezpečí produkce ozónu. Důležitou
    součástkou je emitor NA POVRCHU ionizátoru i jeho krabice. Běžně používaný
    drát časem otupí a svádí k nastavení vysokého napětí a je tu ozon na koroně.
    Ideální je mnoho štětinatý uhlíkový provazec nebo štětička (provazec
    patentově chráněn, štětičky vyráběl ing.Švanda z E2 .r.o. nyní Iot s.r.o.) U
    tohoto emitoru může být napětí významně nižší.
    Prajem pekný deň.
    Jao.



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jao,takže to vypadá,že nejjistější bude ten les :).T.

      Vymazat
    2. Kolik ozónu asi vzniká tady http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Tesla_colorado.jpg
      Nevěřím že by ionizátor produkoval tak významné množství a navíc pokud to stimuluje rostliny a zvířata jako psi to neodpuzuje... Se škodlivým množstvím ozónu bych tu opravdu nestrašil

      Vymazat
  4. Osobně jako nejlepší ionizátor (subjektivně) doma považuji vysavač s vodním filtrem. Stačí chvilku nechat běžet a vzduch doma je jako bouřce. Tam to podle mne bude třením vzduchu o vodu (hranice bubliny) a následné prasknutí bubliny na hladině a nad hladinou s rozptýlením miniaturních kapiček s velkým povrchovým napětím. Ale to je jen moje představa, takže berte s velkou rezervou :-)
    Doma jinak již skoro rok používám několik ionizátorů dle prvního návodu od Iv a podle mne stále fungují jak mají. Odpuzují prach, takže naopak v jejich blízkosti žádné nečistoty nepozoruji.

    OdpovědětVymazat
  5. to T a Michal i ostatní:
    No čekal jsem na autorovo vyjádření, tak zatím jen na okraj, ten komentář mně neseděl hned od začátku, ale dal jsem ho tam.
    Zde neprovádíme koronální výboj, který je velkým zdrojem ozonu, ale emitování záporných iontů, to je velmi podstatný rozdíl.
    Strašit se dá s ohněm, vodou, Sluncem atd. ale znovu, zde neprovádíme koronální výboj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víte Iv já tomu nerozumím,tak radši zůstanu u toho lesa.To je jako s tím kolečkem,roztočí ho asi každý(každý něčím jiným),ale přes vebku,teda myšlenkou, jich zas tolik nebude.Jsem jen laik,ale opravdu mne spíš zarazily ty šmodrchance s těma drátama,jak upozornoval "Lupič".No ale zase nikdo není neomylný,tak to beru.Možná ted dělám něco co bych neměla,kecám do něčeho čemu nerozumím.T.

      Vymazat
    2. to T:
      Autorův článek jsem sice přečetl, ale vidíte, že jsem si také nevšiml barev v závorkách, říkám tomu profesionální deformace. Jednoduché řešení, nechal jsem jen slovo fáze a nulák a barvy jsem vynechal, protože se časem mění, ale zemnící, nebo chráničový zůstává stále zelenožlutý,asi tak na vysvětlenou, pokud Vám to stačí. I kovář dostane kopanec od koně.

      Vymazat
  6. Iv,
    mrzí ma ak si príspevok pochopil ako strašenie. To nebolo jeho úmyslom. Je to len informácia, že v prípade nesprávnej funkcie ionizátoru sa vyrába ozón. Ale to by zrejme osoba v blízkosti prístroja pociťovala nevoľnosťou, bolením hlavy a inými prejavmi nedostatku kyslíka. Ja osobne pri zariadeniach produkujúcich ozón mám dosť veľké problémy.
    Napríklad v blízkosti väčšej laserovej tlačiarne sa pri tlači musím vzdialiť, lebo mi je nevoľno a točí sa mi hlava.
    Na ionizáciu priestoru tiež používam vysavač s vodným filtrom. Ale ak je u nás "preionizováno", zas ma to uspáva. A tak najlepší vzduch je ozaj len v tom lese, ako písal T.
    Pekný deň, Jao.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Jao:
      Chtěl jsem jen poukázat na to, že je potřeba volit správná slova a stylizovat věty tak, aby to nevyznělo jednostranně. Naopak je to v pořádku, upozornit na přemrštěné množství ozonu, které opravdu nejvíce vzniká při doutnavém výboji a nebo koronálním výboji, ale jistě že tento způsob nebudu užívat , ikdyž i tato technologie se dá využít na vyčištění od mikroorganismů a jiných breberek, pokud se tam nevyskytuje lidská bytost. Šlo opravdu jen o styl podání komentáře, dnes aby člověk byl ve střehu i na WC a přírodu nezastoupí technika nikdy, ale v rozumné míře většinou pomůže, v nerozumné škodí vše i ta slivovice, buď jako lék v malém množství a nebo se zřežu jak Dán a tělo má manévry.

      Vymazat
  7. Tak myslím, že kdo vyrobil první typ od Iv, tak ví, že tam k žádným výbojům nedochází (pokud ovšem neudělal příliš malou mezeru mezi vodivými plochami na DPS. Ve tmě by to bylo vidět, nehledě na to, že by to bylo i slyšet.

    PS: Ono není zase ouplně na škodu, když má jednou za delší dobu po dobré slívce tělo manévry. Vyčistí se, často překotným způsobem, od ledasčeho, někdy snad i od toho, co člověk ani nepozřel. Pak se člověk i umravní, protože kolikrát si není jist, co komu řekl nebo udělal, tak chodí mezi lidma jako kluk, co rozbil sousedovi okno. :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Iv,
    Ospravedlňujem sa a pri štylizovaní viet sa určite viac posnažím.
    Zrovna minulý víkend som si dal vyčistiť klimatizáciu v aute ozónom.
    A ako píšeš, aj to zlé vie niekedy aj pomôcť. Pekný deň, Jao.

    OdpovědětVymazat
  9. Mám pozitivní zkušenosti s tímto sestaveným zařízením již několik let. Nebezpečí tvorby ozónu tu sice existuje, pokud se "přeťápne" počet prvků kaskódového násobiče... To se dá řešit snadno volbou napětí a navíc náš nos je velice dobrým indikátorem ozónu... Vhodnou elektrodou může být i uhlíkový filtr do digestoře například. Je vodivý a obsahuje ohromné množství miniaturních hrotů, takže se náboj rozloží do tisíců hrotů.. Dá se jednoduše tvarovat a zpracovávat ( nůžky ), je i levný. Doporučuji experimenty s tímto generátorem a hořící svíčkou - plazmatem... Je to jeden ze způsobů, jak náboj rozptýlit do vzduchu bez korony a s vysokou účinností.... XiXao

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem nám domů také koupila čističku vzduchu s ionizátorem. Objednala jsem ji ze Vzdušínu a mám díky ní hned lepší pocit, že alespoň doma dýcháme čistý vzduch. Zapínám ji teda jen přes zimu, protože od jara do podzimu máme pořád otevřené okno.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.