Vzájemná spojení

Naše Terezka mně přiměla svým příběhem napsát tento článek, jehož příběh jsme  diskutovali spolu v mailu, její otevřenost mně dala podnět k otevření tohoto tématu. Jste také součástí směru těchto stránek, který udáváte i Vy, aniž si to v plné míře nemusíte ani uvědomovat.

Naše podstaty jsou spolu vzájemně velmi propojeny, zvláště u spřízněných  duší, tedy většinou příslušníci rodiny, je to automatické, protože spřízněné Duše jsou k sobě jak citově, duševně a duchovně vázány, že to ani není možné, aby se nesetkávaly, vždy reinkarnují  do svého známého prostředí, vytvářející je  zmiňovanými spřízněnými Dušemi.

Hmatatelné projevy spřízněnosti se nejvíce uskutečňují  ve zvláštních případech, jako je nebezpečí ohrožení života, úmrtí, silná vzpomínka, radost. Ti,  kteří jsou založeni jen materialisticky  tyto vazby většinou postrádají a dochází k nim pak až ve zralém věku a zde může nastat u těchto osůbek  obrat o 180 stupňů, což se velmi často stává, a s tím i k následnému traumatickému šoku pohledu na život s následkem nové chuti do života a nebo opak, končící smrtelnou chorobou. Jsou však i tací, co neprohlédnou celý život a neuvědomují si všechny souvislosti, o to je traumatický šok Duše větší po odchodu z tohoto časoprostoru a nastává pak potřeba tyto nevyrovnané energie poznání dát do pořádku. Kdyby věděli, že jen uvědomění si některých těchto věcí by bylo nástrojem pro vyrovnání, bylo by zde o mnoho lépe. Tyto nevyrovnané energie vznikají  z lidí,  kteří nepřipustí v tomto našem světě, že mají Duši a ti půjdou za svým cílem  bezohledně,  přes všechny překážky, spolu s Egem,  které např. zdánlivě  úspěšnému člověku našeptává, jaký je borec a vše získal svou pílí, zapomíná však na tkzv. náhody, tak on tomu říká, ale náhody neexistují, vše má svou podstatu a řád.

Terezka popisovala příběh „snového“ setkání se svou babičkou při jejím odchodu. Toto se stává velmi často lidem, kteří jsou citově probuzení ( cit je vždy spojen s Duší) a tento momentální svět na ně většinou působí velmi negativně, zatímco jak říkáme „Studeným čumákům“ se daří jak v pohádce, ale nezáviďte jim, taky dojdou k bodu poznání a uvědomění si vytváření svým jednáním neskutečného chaosu, který nakonec budou tak jak tak muset odčinit.

Mohu přiložit i  svoje zkušenosti. Jednou jsme se potkali s bratrancem, který se choval při našem setkání velmi  odměřeně. Vycítil jsem napjatou situaci a hledal řešení. Pak z něj vypadlo: Potkal jsem tě ve městě, zdravil jsem tě, ale ty jsi si mně ani nevšiml a bratranci většinou znají detaily vaší osoby, takže se nemohl splést. Pak jsem si uvědomil, že to bylo v době mé autohavárie, kdy jsem již pozdravoval Petronelka.  Nakonec jsem z toho  vyvázl v pohodě, ale tento příběh mně opět potvrdil, že nejsme jen kost a kůže. Další příběh potvrzující zde nastíněné myšlenky se stal při odchodu mého otce. Sousedka mně říká, že viděla mého tátu jít okolo jejího stavení k nám (nevěděla ještě, že odešel), materiálně nešel, protože byl vzdálen od našeho bydliště nutný kus.

Toto zde potvrzuje naši duchovní podstatu velmi důrazně a mělo by si ji uvědomit co nejvíce lidí, bylo by méně mezi námi bolesti. Dovedete si představit Duši světského chytrolína, politika, vraha, zloděje, který třeba záměrně okradl nějakou rodinu o majetek jen proto, aby svou lstivostí a vypočítatelností přišel ke světskému majetku. Uf, v tomto momentě jsem si vzpomněl na církevní restituce. Tak to pak musí být opravdu to Peklo, po odchodu z těchto plání, nic nezkryjete, vše zůstane ve Vaší Duši.

Tyto vzájemné vazby, nebo-li propojení se vyskytují velmi často u  lidí vzájemně sympatických, hlavně zamilovaných párů, ale rovněž i mezi lidmi, kde vznikl velmi podstatný konflikt. Jenže v tomto zde utvořeném konfliktu (chaosu)  je nám vkládáno mylně  společenskou  etiketou, že máme nastavit druhou tvář. Nepomůžete tímto ani sobě, ani tomu druhému, naopak svým ústupem jen u něj  potvrdíte jeho údajně správnou cestu z jeho pohledu a utvrdíte ho v nastoupené cestě, i když si svůj omyl ani neuvědomuje a myslí si, že je v právu. Už jsem o těchto aspektech hovořil v seriálu http://energieupramene.blogspot.cz/2011/06/pravda-o-zivote-trochu-jinak.html.    Není vůbec potřeba nějak nenávidět v tomto případě, jen dát slušnou formou najevo, že udělal chybu, být v tomto nekompromisní (pokud opravdu nějak ublížil), buď tento člověk přijde na to, že udělal chybu a omluví se, ale to je jen povrchní aspekt, on musí změnit své chování. Svým postojem ho přinutíte přemýšlet o věci, pokud a to se stává velmi často, je stále na své pozici, tím, že jste k projevenému bezpráví nekompromisní, Vesmír si urychleně sám najde způsob vyrovnání nastalé situace sám a to většinou takovým způsobem, který bude výhodný pro obě strany a ani se nám o tomto

 způsobu nezdálo. Pokud ustupujete, ztvrzujete druhé straně správnost  jeho chování a on se nikdy nezmění, proto je zde tolik bolesti, paradoxně ubližujete jak sobě, tak tomu druhému, protože mu nedáváte šanci, si uvědomit svou chybu.

Napište i své příběhy a rád je zveřejním, jsme zde abychom se vzájemně učili a ne se jen povyšovali a zdůrazňovali svou falešnou nadřazenost, jak se dnes okolo nás z velké části děje, je mně těchto Duší opravdu líto.

Ještě bych to zakončil komentářem "Živočicha"    
Terezko,babičku máš hodně blízko,takřka vedle sebe.Její duše zůstala mezi námi.
živočich

Se smutkem tento článek nemá nic společného, naopak, mělo by to být povzbuzení, protože jsme ať chceme nebo nechceme propojeni a naše radosti, krásu, lásky na Zemi zde,  sdílejí vždy s námi i ti, co již odešli, mějte to v paměti a proto se těšte z každé pěkné chvíle zde, dáváte jim sílu a víru, že se Vám nevěnovali zbytečně.