pátek 27. dubna 2012

Osud, svobodná vůle


Došla mně o Michala jedna úvaha, kterou zde rád otisknu pro Vás všechny, nebudu záměrně do toho zasahovat, ani vyjadřovat svůj pohled, který jsem zde v článcích mnohokrát nastínil, ale chtěl bych, aby jste se vyjádřili se svým názorem sami.
 
Úvod
Párkát se o tom tady již mluvilo, ale osobně v tom mám více nesrovnalostí než pocitu pochopení. O co jde? O svobodnou možnost volby každé živé bytosti. Dopředu nevím kam se při psaní až dostanu, neboť prostě v tom plavu. Možná jsem jediný, kdo to nechápe a budu rád, když mě někdo nasměruje. A možná je vše, co nám naše smysly zprostředkovávají, úplně jinak, nebo to není vůbec, ale k tomu se možná dopracuji.
Nevím, kde začít, tak zkusím takto:
Doba, kdy jsem si myslel, že vše se odvíjí tak nějak náhodně, bez předem dané linie, vzala za své. Každý okamžik v „teď“ nám v danou chvíli většinou přijde jako celkový součet jedné či mnoha náhod, ale pokud se někdy v budoucím „teď“ v myšlenkách otočíme zpět do minulosti (k současné náhodě) mnohdy zjistíme, že to prostě náhoda být nemohla. Nelze to dokázat, jen to prostě cítíme - vnitřně víme. Čím zásadnější se to v pozdějším životě jevilo, tím více jsem přesvědčen, že nešlo o náhodu. Většinově se tomu říká osud.
Iv se tu párkát zmínil o tzv. energetických bodech. Nevím přesně oč jde, ale já to vidím tak, že jde o pevně dané okamžiky v prostoru a čase, kdy se něco stane, ať se rozhodneme jakkoliv. Tyto body se buď týkají nás samotných, nebo většího počtu bytostí, případně všech. Dále tu zaznělo a když si dávám 1+1 dohromady, tak je to logické, tyto energetické body - události máme již od narození zapsány v DNA. Mezi tyto pro jednotlivce zásadní okamžiky života určitě patří datum a místo(rodiče) narození, doba a okolnosti úmrtí, těžké nehody, nemoci, setkání s klíčovými lidmi, jež ovlivní následující běh života a mnoho dalších okamžiků. (Vše co píšu asi později vyzní jako jdoucí proti sobě. Uvidíme). Takže s narozením všechny bytosti mají nahrubo daný směr životem a tyto události nelze nikterak významně (možná vůbec měnit). Je pak jasné, že hledání elexíru věčného života je nesmysl :-)
Z tohoto tedy vyplývá, že tvrzení co se má stát, stane se, je pochopitelné. Jenže, kde je hranice mezi důležitými okamžiky a těmi méně důležitými. Lze vůbec takto třídit rozhodnutí, která děláme? Je jediný pohyb rukou důležitý okamžik? Samozřejmě, že když v té ruce držíme třeba pistoli, tak asi ano, ale já myslím „prachobyčejný“ pohyb ruky třeba při chůzi, nebo pootočení hlavou. Pokud vezmu jen sám sebe jako jedinou bytost, tak pro mne ten pohyb neznamená pro další běh života vůbec nic. Jenže já nejsem izolovaná soustava (jak bláhově tento termín používají vědátoři ve svých pokusech). Nic takového v celém vesmíru neexistuje a vše působí na vše. Představme si situaci, že si takhle jdu, rukama si hýbu do rytmu chůze a hlavou otáčím, kam se mi zlíbí. Pro mne tyto pohyby již za vteřinu nemají žádný další význam pro následující život. Ale co když otočím hlavu od střechy, kde právě hluchoněmý klempíř ztratil rovnováhu a drží se jednou rukou za okap a nikde není nikdo jiný, kdo by mu mohl pomoci? Díky mému, jeden by řekl nicotnému pohybu hlavou, onen člověk spadne a zabije se. Já měl možnost volby koukat se nalevo, napravo, dolů, nahoru atd., ale zvolil jsem si právě tu volbu, díky které někdo jiný přišel o možnost záchrany. 

Teď by někdo mohl namítnout, že to on měl v DNA - že dnes spadne ze střechy a zabije se. Měl jsem tedy já možnost volby? Vždyť když bych si zvolil jinak, mohl bych ho zachránit. Aby došlo k naplnění klempířova osudu, já vlastně neměl možnost volby ani v tak nicotné záležitosti, jako jediné pohnutí hlavou.
Těmito pár řádky jsem chtěl říci, že i to sebemenší rozhodnutí může a dozajista má ohromné následky na lidi kolem mne a skrze ně pak na celý svět. Je to jako ve sci-fi, kdy cestovatel v čase v minulosti zašlápne jednoho motýla a po návratu do své doby zjistí, že celý svět je naprosto odlišný.
Naše každé rozhodnutí má v konečném důsledku nějaký vliv na vše ve vesmíru. Když by všechny bytosti měly možnost volby, tak v každém okamžiku, kdy se každá nějak opravdu svobodně rozhodne, musí docházet k ovlivnění a pozměnění osudů ostatních bytostí.
Pokud by měly být osudy všech bytostí dodrženy, vychází mi, že by pak žádná z nich nemohla udělat nic, co by nebylo v jejím osudu a to do posledního pohnutí prstu.
Vyvstává mi tu tedy paradox. Buď platí možnost svobodné volby, pak ale nemohou být naplňovány žádné osudy a nic není dané, nebo vše je dopředu dané do posledního puntíku a pak nevím proč tu vlastně jsme. Obyčejně vycházím z toho, že nikdy není jen jednička nebo nula (černá nebo bílá atd.), ale nekonečná škála možností mezi nimi, ale i mimo ně.
V tomto případě však nenacházím nic mezi, protože pokud by bylo možné občas něco pozměnit (ona možnost svobodné volby) musely by se od toho okamžiku pozměnit i osudy. Pak by ale osud nebyl tím osudem, za který je vydáván – osud = pevně daný, neměnný.
Chtěl jsem s tímto mluvit i o dalších věcech, na které v této souvislosti narážím (jako  cestování v čase, o čase jako takovém, prostoru ad.), ale zmíním tu jen jednu. Prozatím mi  vychází tzv.Cimrmanův krok stranou :-)
Jediné logické vysvětlení by bylo v tzv. hologramu, to jest, že nic co bereme jako realita kolem nás neexistuje. Neumím si to nikterak vizuálně představit a ani to ve své podstatě nejde, protože vizualizace je založená na vjemových zkušenostech z oka a pokud vše co vidíme neexistuje (vlastně ani to oko), pak skutečná pravda se nedá vizuálně představit. Snad jen v hlavě jako čistá existence. Existence ve své základní formě. Nic než existence. Vyvstávají tu pak otázky co nebo kdo a proč by onen hologram vytvořil. A z čeho? Ale to už je o notný kus dál od původního směru mé dlouhatánské otázky, která shrnuto zní:
JE SVOBODNÁ VŮLE? JE OSUD? MOHOU BÝT ZÁROVEŇ A POKUD ANO, JAK?
 

Michal

 

74 komentářů:

  1. Dobrý den.
    Také nevím, jak bych přesně začal. Váš styl uvažování je mi blízký. Cítím, že kroužím kolem podobných věcí. Zkusím trošku zauvažovat: Někdy mi třeba vyskočí na mysl, že jsem nevyužil příležitosti, která se mi naskytla třeba před chvilkou (např. potkám osobu, která má nějakou informaci (zkušenost), kterou "podvědomě" hledám, ale nezeptám se na ni. Později, pokud stále hledám, a tu informaci objevím a pochopím, si uvědomím, že jsme se k ní mohl dostat mnohem dříve, pokud bych byl v onu chvíli "zralejší") a potom přemýšlím, zda to byl osud, že jsem se nezeptal té osoby nebo jestli jsem se zkrátka dostatečně nepřipravil na onu chvíli (snad svou svobodnou vůlí?). Většinou si v takových chvílích říkám, že příště se budu snažit být o něco bdělejší a jaksi citlivější na situace kolem. Zase jindy se k hledaným informacím (zkušenostem) dostanu "jakoby náhodou". Jak píše Iv, každý máme nějaké "životní uzly" (osud?), kterými musíme projít. Vnímám to tak, že jak se s nimi vypořádáme a kdy přijdou, záleží na naší "zralosti". Myslím si, že pokud mám nějaké důležité situace ve svém životě, kterými musím projít (osud?), mám svou Svobodnou volbU, jak se k těmto situacím postavím, jak je budu vnímat a co si z nich odnesu. V každém případě získám nějakou novou zkušenost, která mne posune zase o krok dál tak daleko, jak budu v daný moment připraven zajít... A o to podle mne jde. Stále rozšiřovat svůj obzor (vědomí), získávat nové zkušenosti - vyvijet se.
    -Otevřenou mysl a čistý záměr
    Martin

    OdpovědětVymazat
  2. Podobné otázky si dávám taky: Osud nebo Svobodná vůle?
    Zatím si to vysvětluju tak, že hlavní životní události spadají do osudu a ten zbytek je svobodná vůle. Aby svobodná vůle nezasahovala do osudu, bude v tom nějaká korekce v podobě andělů či jiných energií.
    Malou nápovědou by nám mohlo být, jak přesné jsou různé proroctví - pohledy do budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. Podla mna existuje nieco ako osud,je vsak na tebe ktoru cestu ktomu osudu si zvolis a ako dlho potej ceste pojdes kym dosiahnes to co je predmetom toho osudu..no a potom si zvolis dalsiu novu cestu... ak sa ti nepodari dosiahnut to preco si tu skor nez zomres narodis sa tu znova-reinkarnacia-aby si sa mohol zlepsovat!A jedneho dna az duchovne dospejes odides s tohoto pekla a uz sa nebudes musiet narodit do pekla-na zem kde by si dostal novu sancu v pripade neuspechu,ale budes moct zostat v nebi..tam kde nemas telo(teda ani ziadne problemy s telom spojene-hlad,choroba... Mailo

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký den pro všechny,máme možnost svobodného výběru,to je nepochybné.Můžeme to vzít tak,že celý život budeme řešit, jaký máme fáro,dům....,co tomu řeknou lidi....Ale podle mne, je hlavní volba našeho života,to,jakým budu člověkem.V našem světě je ted krásně vidět,jak plno lidí vůbec nepřijde na to,že tuto volbu mají(v tv,na úřadech,ve škole,u doktora...říkají to a to,tak já ted musím to a to a pak jsem podle představ této společnosti).To je cesta rozumu,ale cesta srdce vede jinudy.Srdce nepotřebuje všechny ty věci,ale klid a mír.Myslím,že svůj osud si tvořime sami,podle toho jakou cestu si zvolíme.Bud koukám jen na sebe(rozum to tak říká) nebo všude kolem(srdce to má rádo) a pak určitě zahlídnu i toho klempíře.T.

    OdpovědětVymazat
  5. Martin:
    Ano, životní uzly = energetické body. Ale pokud bych se měl a mám dopracovat až k poslednímu uzlu, je předpoklad, že musím projít těmi předchozími. Jaká je možnost, že se dostanu i k tomu poslednímu, když se u prvního či jiného rozhodnu špatně? Je to o vývinu a pokud se vývin zastaví v jedné etapě, nemohu se pak přece dostat k další, když první nebude splněna.

    PetrT:
    Tady mě to už hodně oslovuje. Dostáváme se k oněm vedlejším otázkám, kam mne tyto úvahy směřují - paralelní běhy dimenzí různých rozhodnutí vs. čas jako takový.
    O andělech strážných či průvodcích vím, musím jich mít celou gardu, protože jeden by to se mnou neměl šanci ukočírovat :-)
    Zde však zastávám názor, že nejde o jiné bytosti, ale o nás samotné na zcela jiných úrovních. Tito průvodci-ochránci jsme my sami pro sebe. Proč? Buď by nemohl existovat čas, aby každá bytost nemusela mít min. jednu další na svojí životní cestu a jeden strážce mohl dohlížet na větší/neomezený počet "svěřenců". Nebo jsme my sami svými ochránci. Naše existence na zcela jiné úrovni. Je tu i možnost že obě možnosti (my i jiný ochránce) je jedna a tatáž bytost rozdělená na jednotlivá vědomí.
    A pak otázka času. Velice mne zaujalo přiložené video. Co když vždy zkusíme všechny možnosti volby? A následující možná dění si prožijeme v oddělených paralelách? A pak nakonec žijeme buď všechny paralely, nebo je nám určena ta, jež nás nejlépe nasměřuje k dalšímu energetickému bodu, přičemž nabudeme zkušenosti ze všech možností voleb? Pokud někdo zná film "Next" s N. Cagem, pochopí.
    Ale i tak je tu řečena stejná otázka - "korekce svobodné vůle, aby nezasahovala do osudu". Dobře, je tedy nějaká hranice, kde možnost volby mám a kde už ne. Je však tato hranice neměnná? Nemůže být změněna předchozími volbami?
    Z těchto pohledů mi vychází, že univerzum bude mít alespoň pro naší dimenzi mechanismy, zabraňující nám (fyzicky) cestovat časem. Nepůjde o nějaké fyzikální zákonitosti, ale o znemožnění narušení přirozeného duševního vývinu všech bytostí.


    Mailo: S tvými názory se zcela neztotožňuji, čímž netvrdím, že tvoje či moje jsou správnější. Jednak celkově nemám rád, když někdo tvrdí, že tento svět je peklo apod. Je těžké si pro mne představit, že by mohla být nějaká lepší realita/dimenze než ta, kterou prožívám tady. Peko má jen ten, kdo na tomto peklu pracuje. A hodnotit to jako peklo nejde za běhu života. Bylo by to omezené hodnocení, neb neznáme souvislosti. Po ukončení bytí zde, nám to může v dalších souvislostech připadat jako klíčová a důležitá (vlastně pozitivní)zkušenost, kterou jsme si zvolili tak, aby v celkovém pohledu o negativní zkušenost nešlo. Dále nesouhlasím s tím, že můžeš zemřít dříve, než ti bylo osudem dáno. Pak by nešlo o osud. Jsou možná výjimky, ale určitě nejde o pravidlo.
    I nesouhlasím s tím, že se sem musíš rodit tak dlouho, dokud duševně nedospěješ. Ty se zde narodíš proto, že sis to sám zvolil. To je taky možnost volby. K tomu aby jsi duševně dospíval nutně potřebuješ dualitu-negativní podněty. Negativní energie ale na nejvyšších úrovních bytí nejsou. A protože tam nejsou není tam třeba duševního růstu. K tomu jsou potřeba "hrubější" dimenze. A proto se inkarnujeme do nich.
    V této souvislosti bych rád zmínil jednu knihu od Jana Van Helsinga - Kdo se bojí smrti.

    Celkově čím víc nad tím přemýšlím, stále více mi tu figuruje možnost existence univerza-hologramu. Na definitivní pravdu si však budeme muset každý asi počkat :-)

    Každý z názorů mi jak už to bývá něco pomohl vysvětlit, ale také nastolil další otázky. V podstatě jsem rád, mohu přemýšlet nad zajímavějšími věcmi, než jaké koupit máslo a jestli to mléko je ještě čerstvé :-)

    Děkuji a doufám, že se to tu ještě pořádně rozjede, protože je to velmi, velmi obsáhlé téma zasahující do všeho, co člověk žije.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvoj osud je podla mna dusevne dospiet,ale nato ako hovoris potrebujes telo a dobre a zle podnety..bez tela by fyzicke utrapi neexistovali(tym myslim to peklo nie ako ho vysvetluje doslova krestanstvo).Ak sa ti nepodari dospiet v jednom zivote dostanes dalsiu prilezitost-opet sa narodis!Sam si vyberas cestu ako ktomu pocas zivota-zivotov dospejes a tym i dobu ako dlho ti to bude trvat.Nezomres skor ako ti je osudom dane,ale mozes zomret skor nez sa dusevne zdokonalis!Samotny zivot ti nato dava voditka, prilezitosti nato zdokonalit sa,ak prepasies jednu moznost pride dalsia!Ak je osud tak urcite to ako ci za ako dlho sa knemu dopracujes je len nanas!Treba nacuvat a pozerat sa okol seba,samotny zivot nas knemu vedie! ..Mailo

      Vymazat
  6. Poslední dobou se také zabývám přesně tím co je obsahem tohoto článku, pořád si to tak nějak dávám dohromady z různých zdrojů, dobrý zdroj informací mi připadá paní Iva Adamcová a její přednášky na Youtube, myslím že každý máme předem dány životní uzly, ale to co je mezi těmi body je naše volba, možná se můžeme těm životním uzlům vyhnout, to je ale asi nežádoucí, protože nás to má obohatit o nějakou zkušenost pro kterou jsme si sem přišli, pak nám přijde do cesty nějaká osoba nebo událost aby nás pošťouchla tam kde jsme měli být...kéž bychom věděli jak to je, ale i bez toho tu žijeme v ráji pokud to tak vnímáme, fascinuje mne jak se nám v této době dostávají postupně odpovědi na otázky, které před pár lety ještě nikoho nenapadly, ale teď se o to zajímá čím dál více lidí...no uvidíme kam nás zavede tato diskuze. Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Suhlasim Lucka,a to ze cim viac ludi nadtym rozmysla tym skor sa nam dostavaju odpovede a zistujeme cim dalej tym viac,mi pripada ako by bolo iste vedomie na ktore sme vsetci napojeni..akesi univerzum kde su vsetky myslienky a priania vsetkych ludi..a my z nich mozeme cerpat...zeby to bol ten boh..akesi spolocne vedomie?Iste si tiez i vy hovorite.. ako vela ludi zrazu premysla nadtym co i ja..Zeby nahoda?Asi nie.. Mailo

      Vymazat
  7. Lucka:
    Ano, toto by bylo asi nejjednodušší a zároveň nejlepší vysvětlení. Pokud se v okamžiku volby rozhodneme špatně, pak náš průvodce (nebo univerzum?) nám nasadí další volbu, aby i natvrdlíci jako já měli možnost pochopit a zvolit správně a tím se dostat k dalšímu "uzlu" tak, jak nám bylo osudem dáno. Někdo volí vždy správně a dostane se na konec bez klopýtání a dost možná je mu umožněno odejít dříve, aby mohl pokračovat v dalších zkušenostech v příští inkarnaci, aby si mohl zkoušky nastavit těžší. To by mohly být ony výjímky (pokud se jeho duše domluví s průvodcem), kdy může smrt nastat i dříve, než bylo zamýšleno.
    Naopak ten, komu trvá déle a musí mít více možností, aby nakonec zvolil správně, prožije svůj život, tak jak bylo naplánováno - do poslední zkoušky (volby).
    Takto by mi to dávalo plně smysl. Byly by zapotřebí jistě drobné korekce osudu - doba navíc, která byla zapotřebí k opravě volby.

    Děkuji Lucko, toto bylo pro mne asi zásadní vykrystalizování nesrovnalostí. Dovolilo by to existenci Osudu s možností svobodné volby zároveň bez ohledu na závažnost situace (síly energetického bodu).
    Zkusím ještě zpětně projít život, zda nenarazím na nějaké opakování jedné volby.

    OdpovědětVymazat
  8. Rozpravanie o Edgar Cayce-spiaci prorok. Prevtelovanie,o zivote,preco sa rodime na zem..skvele video odporucam pozriet kto sa oto zaujima. http://www.youtube.com/watch?v=WEdXIX6waxE&feature=related ..Mailo

    OdpovědětVymazat
  9. Protože jak správně říkáš nic nelze posuzovat izolovaně, myslím, že v situaci klempíře na okapu musíme uvažovat nejen o svobodné volbě kolemjdoucího, ale především toho nešťastníka na střeše.
    Osud nechápu jako časové a prostorové vymezení, ale jako určitý koridor energetických uzlů v rámci nichž se člověk pohybuje k cíli/smyslu své současné inkarnace. Pokud ho jeho rozhodnutí na křižovatkách postupně dovedou mimo tento koridor a předpokládaného cíle už nemůže být dosaženo - nebo naopak volil tak perfektně, že se v cíli už nachází - pak je „ze svého života odvolán“. Třeba tím, že kolemjdoucí právě otočí hlavu jiným směrem. Nebude to však svobodná volba kolemjdoucího, tam se jedná o automatické, neuvědomělé chování, ale volba klempíře na předchozích energetických uzlech. Myslím, že oblast svobodné volby se rozprostírá až tam, kde se jedná o vědomé, inteligentní jednání: tedy jednak ve chvíli, kdy by se kolemjdoucí případně rozhodoval, zda vylézt na střechu klempíře zachránit, či ho nechat spadnout, a jednak se nějak na předchozích životních křižovatkách svobodně rozhodoval i klempíř. (A pád ze střechy sice třeba měl v DNA, ale v danou chvíli může pod okapem jet valník se senem, ale taky tam může být na zítřek připravená paleta tašek…)
    Vlabi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlabi:
      "Osud nechápu jako časové a prostorové vymezení, ale jako určitý koridor energetických uzlů v rámci nichž se člověk pohybuje k cíli/smyslu své současné inkarnace" - Ano s koridorem souhlasím, ale ne zcela, jak dále uvádíš. Podle mne se mimo koridor energetických uzlů dostat nedá. Protože kde není energetický bod, to se prostě stát nemůže.
      Dám příklad související s články "Pravda o životě trochu jinak". Proč je někdy nemožné dosáhnout svého přání? Protože pro toto konkrétní přání neexistuje žádný energetický bod. Čím více energetických bodů(variací budoucího dění) je společných pro dané přání, tím pravděpodobněji se přání vyplní dle nějakého en. bodu. Neumím to přesně vysvětlit, ale osud je sice dán, ale jeho provedení již v mnoha případech asi nikoliv. Dejme tomu, že dle osudu dne toho a toho se mám vybourat v autě. Buď je pro provedení tohoto osudu jen jeden energetický bod a je přesně dáno kde a jak se to stane, nebo je těch bodů více a já dle možnosti svobodné volby (zastavím se na zmrzku, blbě odbočím, píchnu kolo apod.) vyberu jeden z bodů, ale v každém z nich je, že se nakonec vybourám. Zde je svobodná volba omezená počtem energetických bodů.
      A co se toho klempíře týče, měl jsem v konkrétním případu na mysli, že měl v DNA smrt pádem ze střechy , nikoliv pád ze střechy.
      Jinak se vším souhlasím. Ono nevědomé chování bude podle mne prací našich průvodců.

      Vymazat
    2. Chapem spravne ze sa vam zda ze mas svoj osud ako napriklad druh a cas smrti a nech robis to ci ono aj tak ta neminie?Podla mna..teda skor dufam,ze to tak nieje lebo to sme potom iba figurky!Podla mna si svojmi cinmi svoj osud vyberas a ten je viacmenej suhrnom ci nasledkom predoslych cinov...Ak by bol konecny osud nemenne dany potom nechapem preco ludia co sa dostanu po smrti do svetla(koma napriklad) maju slobodnu volbu vratit sa spet,alebo ostat tam a tym umret tu!No mnohy co sa vratili po kome hovorili ze sa sami rozhodli ze este tu maju preco byt a tak prezili!Ak by bol osud smrti nemenny vybrat by si nemohli.No mozno sa mylim,snad niesme iba figurky na sachovnici osudu! ...Mailo

      Vymazat
    3. Nebudu ještě komentovat, ale pro Mailo:
      Každý člověk má jako hvězda letět po své dráze. Hvězda je svobodná, pokud se ze své dráhy nevychýlí.
      Crowley

      Vymazat
    4. Mailo:
      Jenže je třeba pochopit, že ten osud nevytváří někdo jiný, ale my sami a to ještě před svojí inkarnací.
      Není to zcela správné a ideální přirovnání, ale zkusím to takto:
      Dnes večer si naplánuješ zítřejší den. Řekneš si, dám si budíka v sedm, dopoledne se naučím patnáctou lekci pro pokročilé v sudoku, odpoledne bude čaj o páté a v deset až budu mít vyžehlíno, půjdu spát. Co je tím budíkem, konáním přes den a i jítím na kutě, je snad jasné.
      Lekci v sudoku můžeš zvládnout tak či jiným způsobem, může se taky protáhnout, ale pokusíš se jí zvládnout. Na čaj můžeš přijít o chvíli dříve nebo později, ale dáš si ho. I žehlení se může o krapet protáhnout, ale spát půjdeš, protože si to přeješ.
      Budeš taky figurka?

      Vymazat
    5. Co se týče zážitků blízkosti smrti, tak co jsem vždy slyšela příběhy, tak se shodují že NEmohli zůstat "ve světle" z vlastní vůle, ale že jim bylo řečeno že ještě nepřišel jejich čas, takže to by opravdu znamenalo, že délka inkarnace je +- daná, já se tedy s touto myšlenkou ztotožňuji, pokud to tak opravdu je, tak chápu že to velmi mnohon lidí šokuje, přiznejme si že celá naše společnost je ovládaná strachem, de-facto všechny tyto strachy dojdou ke společnému jmenovateli - strachu ze smrti, myslím, že kdyby bylo všeobecně známo, že délka života je předurčena, že by to mělo na celou společnost rozsáhlý blahodárný vliv, spoustě lidí by se ulevilo, co je jen lidí kteří se ze strachu z letu letadlem nepodívají dál než do Chorvatska, to je jen banální příklad. Poslední dobou přemýšlím nad situacemi, jako když někdo někoho tzv. nešťastnou náhodou zabije, např. rodina jede v autě tak jak má a najednou je někdo sejme a rodina zemře, pak začíná veřejné linčování viníka, všeobecný strach co když se to stane příště mě? Kdybychom připustili myšlenku že ta rodina měla opustit tento svět a ten člověk co do nich narazil jim k tomu vlastně pomohl - byl to plán, nebylo by třeba hledat a trestat viníka - připadá vám to cynické, mě ne. Pokud vše souvisí se vším, tak si navzájem dopomáháme uskutečnit to co bylo předem naplánované. Vnímám to tak že když má někdo zemřít v 80, tak pokud se nechová správně ke svému tělu, může být třeba od 60 nemocný a 20 let být otrávený ze života a žít v bolestech, v opačném případě se bude těšit do 80 dobré kondici, užije si to tu do konce a pak ho třeba srazí auto nebo dostane infartk. Tak to vnímám já. Lucka

      Vymazat
    6. Chodí Pešek okolo...výborně podané, tvrdě a přitom uklidňujícně, je to pro někoho tvrdé, ale je to tak, dokud si to lidi neuvědomí, bude arogance, namyšlenost, povýšenost atd. Hra se vždy hraje s určitými pravidly a pokud někdo podvádí a sám si to omlouvá svou nějakou schopností, tak to vypadá jak to vypadá. Pokora, pokora i k sobě samému, Ty jsi si to zvolil ...Dobrý ......!

      Vymazat
    7. Pre Lucka,ja som cital i pribehy ze sa samy rozhodli ze este nemozu odist. Pre MichalB,ano pokial si osud clovek naplanuje pred inkarnaciou sam tak by bolo vsetko vporiadku...vtom pripade niesi figurka.Napriek tomu si stale myslim ze osud sa da zmenit aj za zivota zavisle na predoslom ci momentalnom chovani,a teda vecsina veci co sa pokladaju za osud su niecim inym!Ak hladas odpoved napriklad na nejaku otazku ale dlho sa ti tej odpovede nedostava a zrazu stretnes niekoho kto ti sam odseba otom zacne hovorit nieje to osud ze si ho stretol..to tvoja otazka a tuzba po odpovedi privolala odpoved!Napriek tomu mi to stale nesedi!Napriklad neverim ze by si male dieta naplanovalo ze zomre po narodeni alebo po par rokoch..Iste si prialo zit,no to ludstvo a jeho matka ci otec zmenilo jeho osud povedzme zlou zivotospravou!Tiez by tu bol isty paradox ked sa sam hodis pod vlak tak umres skor ako si mal... nemalo by zmysel nic co robis-starat sa oseba ani o druhych!Ak sa aj obzres smerom ku klampiarovi,ale naco ho ist zachranovat..ved ak je to jeho osud tak sa zachiti pri pade o traky a prezije..nemalo by zmysel snazit sa zachranit ho ked je to i tak nemenne predurcene!Jeho osud zavisi este stale na tvojom rozhodnuti ci a ako ho zachranovat!A i kopec inych veci bi nemalo zmysel,hlavne vo vztahu k inym ludom!Nevravim ze osud neexistuje,len ze to musi fungovat podla mna nejak inak. Nase zivoty su tak navzajom prepletene ze jeden ovplivnujeme zivot druheho kazdym cinom navzajom!Preto aby sa vsetko do deba poskladalo,ak nebolo v osude klampiara zomret..muselo by sa tolko ludi chovat podla scenara-dalsi predtym ovplivnil teba ze si tam(na ceste kde vidis klampiara) a ides niekomu na navstevu porozpravat sa,i jeho niekto ovplivnil a otom chce stebou hovorit,i jeho preto sa tak choval k predoslemu..a tak dalej!Aby vsetko do seba zapadlo musel by si sa vkuse chovat podla scenara!Chapete co myslim?! Nechapte ma prosim ako nejakeho vyrivaca to nie!Tym nechcem povedat ze nemate pravdu a ja ano..len diskutujem..ved preto tu sme,diskutovat a viac sa otej pravde dozvediet. Mailo

      Vymazat
    8. Iv.. chapem ze to stou hviezdou je prirovnanie no i tak nechapem co tym myslis!Ze nech sa vyberies akymkolvek smerom je to tak preto ze to tak malo byt?Ze sloboda neexistuje? Ak by bol osud nemenny nic co robis pre druheho by nemalo prenho zmysel.Malo by to zmysel iba pre teba samotneho,pretoze ty predca nemozes ovplivnit jeho osud!A tak by sa ludia chovali len sebecky.Naco napriklad niekomu pomahat z prusvyhu,ved ak je to jeho osud dostane sa stoho aj sam!Ak mu napriek tomu chces pomoct,tak ak sa stoho dostane bude to len tvoj osobny prospech teda sebeckost-ziskas vdacneho kamarata.Nemalo by to iny zmysel ako vlastny prospech!Lucka Pokial vsetko suvisi zo vsetkym a navzajom si dopomahame uskutocnit to co nam bolo vopred naplanovane(potialto suhlasim) tak tym ako jeden ovplivnujeme druheho,a ten dalsieho,a ten dalsieho...aby vsetko do seba zapadlo-do toho osudu kazdeho znas... potom by to znamenalo ze sme papagaji-figurky vkuse!Vsetci!Teda cely zivot-doslova celkom! vsetko co robime,je osud teda dopredu naplanovane aby to do seba zapadlo!CELKOM VSETKO,kazdy pohyb,myslienka!To by teda znamenalo ze nas zivot je iba akasi fikcia lebo ak si si to naplanovala tak vsetko co prezivas si vedela uz predtym inak by tie plany inych neboli mozne!Inak jediny mozny plan teda osud by bola smrt!I to len cas a nie sposob ako. Mailo

      Vymazat
    9. Dobře Mailo, je to Tvůj názor a k němu jsi přišel svým životním klopýtáním a nemám právo ti Tvůj názor měnit, musí to být spontánní a uvnitř cítit, že je to tak a tak. V pohodě, respektuji Tvůj pohled a věř, že jsem rád, že jsi otevřeně psal příspěvky.

      Vymazat
    10. Už to tu párkrát zaznělo a asi nejsrozumitelněji to napsala Lucka. "Problém" s úmrtím dítěte, narozením s postižením apod. věci, byl také můj dlouhodobě neřešitelný.
      Takže zkusím ještě jednou (netvrdím, že to je pravda, jen můj pohled na věc).
      To jak, kdy, proč, komu atd. se narodíš si zvolíš sám. Mezi inkarnacemi (podle mne většina času - je tam vůbec lineární tok času?) nejsi zatížen hmotou-materiálnem. Jsi vědomí bez fyzického těla. Jelikož stejně jako Univerzum, tak i ty (nakonec ty jsi Univerzum) toužíš poznávat, což je asi ten nejdůležitější a nejzákladnější motor existence-bytí. Na úrovni vědomí nemůžeš poznávat vlastnosti hmoty a jevy jejího projevu (hmotnost, chuť, váhu, teplotu atd.) ani poznatky spojené s kontaktem s hmotou - radost z nového auta, smutek nad ztrátou toho starého :-), bolest při píchnutí o trn růže, osvěžení z plavání v moři, nemohoucnost při ztrátě vlády nad tělem (nehoda, onemocnění) atd. Ty jako Vědomí, chceš poznávat vše, jak to radostné, tak to méně radostné i bolestivé. Pro Vědomí je pocit fyzické bolesti bez těla nepoznatelný.
      Pro tebe je to úžasná zkušenost. Pokud pro účel tohoto tématu opomenu zákony univerza (mám teď na mysli karmu), kdy jak negativní, tak pozitivní události přijdou od Univerza jako odpověď, tak ty sám jako Vědomí někdy zatoužíš poznat i co je to žít jako tělesně postižený. Vždyť život atleta jsi měl třeba před tím.
      Co se úmrtí novorozenců týče, je to krapet složitější, ale může se jednat o dohodu mezi tebou a tvými rodiči nebo o dohodu mezi tebou a Univerzem, ale opět ještě před tvojí inkarnací. Je možná třeba i změna osudu po dohodě tvého Vědomí s Univerzem až po narození, ale to už je spíše výjimka v případě, že sis pro danou inkarnaci naložil příliš těžkou káru a dále nemá smysl v životě pokračovat a je lepší se znovu inkarnovat s lehčími úkoly.
      Už jsem to tu jednou zmínil, speciálně těmito tématy se zabývá kniha, kterou jsem zmínil o pár komentářů výše. Netvrdím, že je dle "skutečných událostí", ale mě zaujala komplexností náhledu na to, co je vlastně smrt.
      Přemýšlíš nad tím a to je dobře. Kdo neklade otázky, nedostane odpovědi.

      Vymazat
  10. Hezký večer,ráda bych vám něco vyprávěla.Jednou zůstala moje dcera(byly jí tehdy dva roky) na zahradě s tatínkem,já jsem se rozhodla jít(jako vzorná hospodyně) domů umývat nádobí(pánč mne pořád za mala tepali,že nesmí stát na kredenci ani hrnek s nedopitým čajem).Meju, meju a ted mám pořád nutkání jít ven.Říkám si,ne, až to umeješ a basta,víš co tě učili,budeš za špindíru.Mám to,hodně jsem chvátala(vždyt mne to tam strašně táhlo).Přijdu,koukám,dcera není vidět ani slyšet.Říkám,kdeje(úzkost,to hrozné ticho)!Plavala zádíčkama nahoru utopená v rybníčku.Nemá to špatný konec,žije(dokázala jsem jí oživit s pomocí snad všech strážných andělů).A co mi z toho vyšlo,kdybych poslechla své srdce a vyprdla se na správné vychování(rozum),tak to bylo všechno jinak.Ted už jedu podle srdce a vše se zdá být mnohem plynulejší a nezažívám takové seky v životě.Říkám si,to byla doba, než ti to došlo.NIKAM SE NECPU A BEDLIVĚ NASLOUCHÁM,KAM MÁM JÍT A DOSTANU SE PŘESNĚ TAM KAM POTŘEBUJU.Díky T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík T. za příspěvek, lekce jak "vyšitá". Dovedu si představit to momentální hnutí mysli ... Zatím čtu komentáře a uvnitř mně se to mele jak na koridě, ještě nebudu mávat červeným hadrem, mnoho lidí to nespolkne.... Ale dík za ten příspěvek, to byla realita, mnoho lidí si stále něco namlouvá a hledá rozumově dostupné řešení, omlouvá,a zapomíná na cit uvnitř sebe, jen napovím, když mně měli zemřít rodiče, věděl jsem kdy a tím jsem byl vždy u nich,i když to byla trochu dálka, abych se v klidu rozloučil a spokojenost, úleva a poznání bylo pak na obou stranách .........

      Vymazat
  11. Pre Iv Takze ked to vsetko zhrnem mne stoho vychadza.. Kazdy mame predurcene body osudu.To ci svoje body osudu dosiahnem v tomto zivote nezalezi len na mne.Cas odchodu stohto sveta sa krati a je nemenny!Preto by sme si mali vzajomne pomahat,predavat si informacie lebo to pomaha inym naplnit ich osud!A tym ze oni pomozu na oplatku nam tak i nam ten nas!Jedine co pre seba mozeme urobit je vydlazdit si cestu k osudu-spravne prezit ten cas medzi hladanim a otazkamy privolavat odpovede.Pritom pomahat inym napnit ich osud(hlavne predavat si informacie).Niesme tu samy pre seba,ale jeden pre druheho a len tak sa mozeme pozdvyhnut.Neovplivnis vlastny osud,mozes vsak pomoct inym dosiahnut ten ich,nie rozumom ale srdcom,pomocou a informaciami-samotny osud ti ukaze cestu len treba nacuvat viac srdcom!Cas na naplnenie osudu sa krati a je nemenny,ale netreba zufat...ak to nestihnes v tomto zivote budes mat sacu v inom. Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Mailo, překvapil jsi mne, je to tak v podstatě jak jsi napsal, tedy aspoň já to tak cítím dle životních zkušeností, jinak svobodnou vůli máme, ale kolem 30% co tady můžeme změnit, zbytek 70% je předem daný každým z nás dobrovolně - ale to byla taky Tvá svobodná vůle, takže když to zhrneme, je to 100%.
      Děkuji, jsem rád, že sem chodí lidé ne s hlavou na klobouk, ale na přemýšlení, uvažování o životě a hlavně svobodně.

      Vymazat
    2. Ano i já souhlasím.To,že se tady lidem vtlouká do hlav,že každý sám za sebe,je největší zlo.Já přece nejsem o nic štastnější,když koukám na někoho,kdo by potřeboval pomoci a přesto nepomůžu.Ale je opravdu ještě hodně "chytráků",kteří se se zalíbením a radostí koukají,jak ten "blbec" se v tom plácá.Tím si,podle mne,zadělávají na vlastní budoucí osud.Někdy odměna přijde za současného života,někdy až v příštím(ikdyž ted,jak to pozoruju,to je velice rychlé,šup šup,tady máš,co sis vysloužil).Já to vidím tak, NEŠKODIT A KDYŽ MNE NĚKDO POŽÁDÁ O POMOC(NEMÁM NA MYSLI JEN TU HMOTNOU),TAK POMŮŽU S NEJLEPŠÍM ÚMYSLEM.Taky jsem se ovšem vyléčila z toho pomáhat každému za každou cenu,tak to nefunguje.T.

      Vymazat
    3. Ano, Mailo teď jsi to shrnul bravurně, souhlasím s tím co jsi napsal, prostě není třeba tak lpět na životě samotném, stačí poslouchat a pozorovat co se děje kolem, kdo má do tvého života vstoupit tak se tak stane, stejně tak pokud je třeba tebe někomu poslat do cesty, jsem ráda že jsme si tady mohli podiskutovat. díky vám všem. Lucka

      Vymazat
  12. Dnes mi při práci došla ještě jedna nesrovnalost, nad kterou jsem přemýšlel, ale nejsem plně s řešením spokojen.
    Ona nesrovnalost má v souvislosti s osudem a svobodnou volbou název - PUD SEBEZÁCHOVY.
    Jelikož se jedná o reflex, nejde tedy prvotně o záměrný projev, myslím tím onu první reakci těla, než si sami uvědomíme o co jde.
    Projev Vědomí to taky býti nemůže, protože Vědomí ví, kdy a co přijde. Pokud by to byla "práce" Vědomí(nebo ochránců), pak by mi nedávaly smysl případy, kdy dotyčný i přes projev pudu sebezáchovy zemřel. Napadlo mne pár řešení:
    1. pud sebezáchovy je práce našich průvodců-ochránců, ale nevím proč by zasahovali i v případě, že výsledek ochrany se nedostaví. Pak by ochránci neměli přístup k našemu osudu a dopředu neznali (nebo neměli k nim přístup) ony naše významné energetické body. ???
    2. pud sebezáchovy je čistě práce našeho Ega coby správce naší tělesné schránky. Celkem jednoduché vysvětlení, ale... Pak by Ego museli mít všichni živočichové i rostliny, protože vše živé má pud sebezáchovy. ???
    3. je to ještě jinak a nebo od každého něco.

    Ve všech možnostech mám tedy nějaké nesrovnalosti. Je to další výzva, kterou chci zdolat a byl bych rád, když by se k tomu někdo vyjádřil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zamyslela jsem se nad tvojí úvahou, já to vidím tak, že pud sebezáchovy je projevem ega, které není v přítomnosti, ale jen v minulosti nebo budoucnosti a tedy projeví se, když si uvědomíš co by se mohlo stát..tedy pohled do budoucnosti, příklad - skok na gumě z mostu, pokud budeš v přítomnosti, tak skočíš, protože si neuvědomuješ důsledky a co by kdyby...tedy neřešíš budoucnost, pokud se budeš strachovat co by se mohlo stát, tak se ti nebude chtít skočit. Podle mě zvířata, rostliny a děti nemají pud sebezáchovy, u dětí buď ego ještě není nebo není tolik rozvinuté, kamarád mi kdysi vyprávěl že jeho malá dcera nemá vůbec pud sebezáchovy, děti dělají různé skopičiny, skáčou z výšek, protože jsou v přítomnosti stejně jako zvířata, tedy nemají ego a nebojí se co by se mohlo stát, u zvířat bych to nazvala spíš instinkt, když např. kořist utíká před predátorem, je to zakořeněno v mozkovém kmeni kde se tyto instinkty tvoří po tisíce let...no nevím, je to moje teorie. Lucka

      Vymazat
    2. Díval jsem se na několik videí na youtube.com "povídání s Josefem" nahráno uživatelem ruda2012 + video co tady zveřejnil mailo a tam pan Josef krátce zmiňuje, že i zvířata mají duši, ale jinou než člověk.
      Z tohoto pohledu to vypadá na Ego-program. Bez pudu sebezáchovy, by žádný druh dlouho nepřežil. Klasické leknutí je nepřiměřená/přehnaná reakce pudu sebezáchovy, kdy pomocí adrenalínu se nastartuje tělo na plný výkon, aby mohlo utéct nebo jinak se bránit při nečekané situaci. Pokud se to stává zbytečně, tak bych bod 1 asi vyškrtnul, pokud budu předpokládat, že naši ochránci mají lepší přehled o situaci než my.

      Vymazat
    3. Pud sebazachovy je podla mna vecsinou len nauceny reflex tela-mysle.(nemyslim ze vzdy ale vecsinou..nieco ako aniel tu asi je)Pokial sa dieta napriklad po prvy krat nepopali o zehlicku alebo sa otom nepouci pri niekom inom kto sa opali tak unho pud sebazachovy vtom zmysle nedotikat sa zehlicky ked bola zapnuta nefunguje... Pre Iv som rad ze mame nato rovnaky nazor a zda sa ze nielen nato.Rad chodim na tvoje stranky,su tu zaujimave clanky a podla mna je malo stranok kde i autor skutocne patra po odpovediach(inde sa vecsinou len keca v stile jedna babka povedala:-).Navyse sa mi zdaju(tvoje) zavery spravne a poucne a clovek sa tak i tak trosku utvrdi ze snad kraca dobrym smerom nehovoriac otom ze to pomaha pochopit to co sa deje.Super stranky,vdaka zane. ...Mailo

      Vymazat
  13. Vážení!
    Diskuse je zajímavá, ale příliš se košatí. Osud, svobodná vůle i my a všechno ostatní jsou kapustičky, který jsou v různým stupni vývoje. A když najdem schopnost jejich rozvinutí, pak máme i možnost konkretní záležitosti řídit a dokonce plánovat. Říká se tomu Intuice! Ale samozřejmě taky i zbabrat! Proč úvahy o procentech, když teď a tady je vždy veličina sta procent. Pouze s tím, že moje současná úroveň vzhledem k sousedovi je jen pouhá polovina. Možná docela hrozný pro něj, protože teď zrovna visí na okapu. Ale prosím, neberte to tak smrtelně vážně, vždyť i ONA sama a o ní tady hlavně mluvíte je zajímavá, vtipná a hodně promyšlená záležitost. Matěj

    OdpovědětVymazat
  14. Doufám, že někomu už nevyrazí vyrážka, když tu uvidí zase komentář od MichalB :-)
    Někde mez makovou buchtou, domácím jogurtem a salátem mě napadalo jedno řešení, jež by ničemu neodporovalo a je jednoduché a přitom elegantně funknčí (mluvím teď o pudu sebezáchovy).
    Tento pud není projevem ani Ega ani Vědomí. Je to práce našeho těla. Naše tělo se skládá jednotlivých buněk - entit. Každá entita sama o sobě by nezpůsobila nic (v mnohobuněčném organismu). ALe pokud jsou takto dohromady, mají kolem sebe, jak už tu na blogu bylo psáno, tzv. pole PSI, což je vlastně jakýsi součet energetických polí všech buněk dohromady. A stejně jako je tomu např. u mravenců, včel, hejna ryb či ptáků apod., stejně tak i v tomto případě toto součtové pole umí a řídí tělo jako celek. Pokud dojde k ohrožení těla, pak toto PSI pole (entita) rozhoduje nezávisle na nás a to jak na Vědomí, tak na Svědomí (každý to nazývá jinak já nejraději používám a od teď budu používat Svědomí=Duch a Vědomí=Ego).
    Proto mohou na nebezpečí reagovat jak člověk, tak zvířata, živočichové i rostliny. Nejde tedy o pud(reflex) = odpověď mozku samotného, ale o obranu organismu jako celku používajíc k tomu mozek jako řídící centrum.

    Pokud je to zcela mimo mísu, pak mě omluvte - asi příliš mnoho živé domácí stravy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ja osobne v tomto pripade verim dost vedcom ze existuju podprahove signaly-velku dast stoho co vidis,pocujes,citis a tak dalej si ani neuvedomujes.Aj na zaklade tychto veci a skusenosti,za pomoci adrenalinu atd vecsinou telo vysle v krizovej situacii akysi podprahovy reflexny signal telu co urobit-ved nieje cas rozmyslat!Ale nevylucujem ze vtom moze byt ale skor vinimocne i nieco viac comu by sa dalo povedat zly pocit. Mailo

      Vymazat
  15. Vážení!
    Myslím, že téma je dáno. Nepitvejme! To umí líp mainstream. Ale co pak zbyde? Když je rozpitváno, zařazeno, uloženo, popsáno - uvedu jako příklad, třeba Michalův oběd. Kde je jeho vůně a chuť? Dá se to pak ještě jíst? Myslím, že by bylo lepší jít na to opačně. Syntézou! Tady si povídáme o entitě ČLOVĚK. Ta má myslím, že ve svým důsledku, docela srandovní problém se svobodnou vůlí a osudem. Michale, vše co uvádíš je v pořádku, ale já fakt nevím, jak je to s naším tématem třeba u mravenců...? My mluvíme hlavně o nás a o tom, že nejsme jenom tělo, ale jak je to s jeho přesahem ví možná ... opravdu jenom pár lidí. Ta tvoje definice S-D a V-D je určitě taky správná. Ale kam až ten náš problém budem mrtvit? Bude tu pak ještě něco k pohlazení? Vždyť je tu dost živýho materiálu k jeho úplný likvidaci. Třeba láska, ne?
    Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji, k pohlazení a potěšení tu bude vždy něco, jak říkával můj děda - jen chcít - už jenom proto, že to žije, pulsuje a je dobře, že lidé to rozebírají - učí se.

      Vymazat
  16. Víte,nezlobte se na mne,ale nevím,kam to mám napsat.Možná jsem praštěná,ale tady je jen šest vlaštovek(to je moc málo)Tak jestli nějaké ještě dorazí,spíš myslím,že už ne?Ještě jednou se omlouvám.T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebuďte smutná, jako admin Vám prozradím, že tento článek přečetlo k dnešnímu dni 255 lidí, když odečtete ty co tady diskutovali a ty co si řekli, že je to blbost, stále je to pěkná hromada lidiček, co přemýšlí a stydí se poslat příspěvek, myslím, že je to naopak výborné.

      Vymazat
  17. Vážení!
    Předpokládám Iv, že úvaha dědy a možná i Tvoje, o pohlazení, který tu bude vždy k mání je fór. A dík za něj, protože teprve humor udělá z rozhovoru snesitelnou debatu.
    Ale já jsem tu - lásku - nemyslel a to vzhledem k tématu zrovna takhle hmotně. Spíš jako nejcennější projev všeho, co je tady dole i nahoře, jest-li mi rozumíš. Mám pocit, že z týhle debaty příliš čouhá to, čeho bychom se měli pomalinku zbavovat. Tedy polarita, dualita, rozdělení, škatulkování, pitvání, který vyjadřovali řekové slovíčkem diaballein! Co Vám to slůvo připomíná? Jo! Je to jenom hloupoučký slůvko, který ovšem nasměrovalo tuhle naší " obdivuhodnou " civilizaci tam, kde teď zrovna docela nepohodlně vězí. Já neshazuju tuhle debatu, protože je pro nás z naprosto stejnejch důvodu nutná. Jako z týchž - nutná - vůbec bejt nemusela! Ale její řešení není možný prostřednictvým postulátů. I když jsou jak doufám z předpokladů, ke kterejm se dostáváme v poslední době díky informacím z Hory mimo mainstrea! Ale co víme o jejich původu a důvodech? O tom druhým slůvku, který jsem uvedl včera víme - když budem jen trochu chtít - naprosto všechno. Je to totiž náš kód! Tedy znovu, aby ještě bylo co pohladit. Metěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,Matěji proč tě holky nechtěji?Milý Matěji,nemůžete chtít po dítěti,když se narodí,aby rovnou chodilo.Budte rád,že jdou na to lidi přes procenta a vědecky,nějak se začít musí.Pak přijdou na to,že rozum není to nejdůležitější,ale srdce a láska.Iv si legraci určitě nedělá,já plno své lásky vrhám do přírody,koukám a říkám si,je to krásný a hřeje mne to u srdce.Snažím se ted mluvit se zvířaty jen myšlenlama a ono to funguje(kluk mi říká,mami neřvi,oni tě slyší a taky že jo).Jak to říkali,dočkej času,jako husa klasu.Děje se toho moc,lidi se mění,to je už i vidět.Chce to vydržet a třeba podpořit ty, co se ještě moc neorientují.T. jako Tereza

      Vymazat
    2. Terezko, děkuji, vše je o vývoji individua a je potřeba podávat srozumitelnou(zatím) formou. Pozoruji, že v lidech uvnitř je hrozný zmatek, ale mnoho lidiček to začíná chápat, nebo se potýkají s životními okolnostmi, které je vedou k tomuto poznání, že život není jen to, co vlastníme, o penězích...ale fuj, nebudu mluvit jak kniha, kdo chce pochopit, pochopí.
      Příroda nyní je něco nádherného, nejhezčí jsou teď chvíle večer v přírodě. Mně se uhnízdila Drozdice nad dílničkou, měl jsem tam udělané budky pro Kominíky, ale udělali si srandisti hnízdo jinde, tak milá Drozdice, která si v zimě chodila pro nášup rohlíku a semen do krmítka, udělala hnízdo na střeše té budky. Tak jsem si musel zakázat něco v dílně dělat a v jejím okolí. Dnes na mně koukají tři mláďata a ani nevíte, jak se na mně ta jejich mamina hrdě kouká a to jdu skoro půl metru od nich. Když na sebe koukáme z očí do očí, není tam strach, naopak, hrdost a vděčnost a navíc nyní mají kolem kočky poplach, protože jdu na ně s Bububu. Až se malý rozlítnou, vše bude zase jak bylo, ale ten pocit nějaké vzájemné komunikace a porozumnění už tam zůstane a o tom by to mělo být v životě u všech, ne jen u Drozdice - mámy.

      Vymazat
  18. Vážení!
    Holky mě fakt nechtěj, ale s vnukama to umím. Bydlím totiž v lese a na přírodu .....!
    Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      víš že mezi čtyřmi do široka vyvalenými bulvami a divoce mávajícíma rukama jsme se u stolu nakonec shodli na tom, že se v 90% bavíme o tomtéž, jen je neshoda ve společném názvosloví.
      Vím, co tu sděluješ za svůj názor a já s ním souhlasím, ale jednak musím přiznat, že i já (a to tě krapátek znám) mám problém pochopit tvoje věty a jednak ti musím říci, že se na věc stále díváš už z "nadpozemského" pohledu. Jenže my jsem TADY a TEĎ - v matérii hmoty. A tak přistupujeme k problémům (nejde o problémy, ale o snahu o pochopení) z pozice, kterou tu teď a tady máme. To, že jsme nakonec všichni jeden a všechno a jeden je všemi a vším, nám v řešení nepomůže. Matérie, v které jsme teď a tady je založená na dualitě a hlavně na individualitě každého z nás a naším úkolem je s ní naučit pracovat a ne jí hodit za plot do kopřiv jako přežitou záležitost. Když se chci pohybovat ve vodě, musím se naučit plavat, když ve vzduchu, musím umět létat - musím pochopit a řídit se zákonitostmi daného prostoru. Já se chci momentálně naučit pohybovat se svým oblekem z hmoty na Zemi (mimochodem padne mi jako od krejčího a myslím, že mi sluší). :-)

      Vymazat
    2. Vážený!
      Teď Vám píšu mimo debatu a promiňte mi bude-li to nevhod. V několika posledních měsících píšu text na téma mejch docela neuvěřitelnejch, ale taky velmi prostejch zážitků
      z konce minulýho a začátku tohoto roku. Pracovní název je - Ahoj templáři ... řekla! Jinak píšu poesii a kraťounký povídky od konce šedesátejch let. Publikoval jsem v tehdejším Divokým víně a když už to nešlo, tak psal do šuflete. Teď čtu a hraju jako písničkář po klubech, a kavárnách, naposledy jsem četl 20. dubna u Zory Šimůnkový v kavárně Symbiosa. Ale tenhle text je rozsahem nad únosnost autorskejch čtení, jedná se asi o cca 70 stránek. A teď mě napadlo, že by takový, řekněme docela kontroverzní a netradičníma informacema proložený téma ve kterým je i příběh - mohlo zajímat okruh lidí, co debatujou na Vašem blogu. Mohlo by se to uskutečnit třeba formou zveřejnění jedný, nebo několika kapitol, který jsou velmi krátký, cca jedna stránka a fungovaly by jako Vaše témata. Naprosto nic za to nechci, protože vím, že na tenhle text v současný době ještě není nakladatel. Ukázky samozřejmě pošlu, nebo kam ko-li dojedu to prodebatovat Moc se těším na Vaši odpověď.
      Matěj

      Matěji, trochu jsem tvůj příspěvek poupravil a to v smazání tvé plné adresy, telefonu i jména. Vím co dělám, tyto stránky vadí jistým lidem a mám hackerské útoky na stránky, teď probíhá SYN útok atd. o házení špíny už nemluvím. Jen to bere čas, nechci to vše ventilovat tady, to jen potvrzuje, že je vše správně z naší strany. Pokud máš zájem, klidně pošli nějaký článeček na: energie.iv@gmail.com a uvidíme jak se věci sformují.
      Iv

      Vymazat
    3. Ano,já bych taky byla ráda.Děkuju,Tereza

      Vymazat
    4. No Matej,nikto múdry z neba nespadol!Iked obcas mam pocit ze niektori mozno aj ano..akurat ze na hlavu!:-)Ono sa oplati otom debatit,ziskas novy pohlad na veci,utrasies si myslienky,a je fajn konecne sa vtom blazninci trosku vyznat.Podla mna sme naopak tam kde sme lebo tieto veci si ludia neberu k srdcu-iked onich aj vedia.. Ono ked to vezmes na vedomie vsetko ide vecsinou akosi lahsie..alebo plinulejsie by som povedal.Ludia hrabu peniaze a iked maju miliony furt su nervozny,jedovaty,a napriek tomu nespokojny.A to su potom otazky majitela..Mailo preco knam ludia do firmy nechcu chodit..vcom je problem?No skus hadat vole!:-) Oni vedia ze nieco nieje vporiadku..hladaju,a mozno i vdaka takymto debatam niektory najdu...

      Vymazat
  19. Vážení!
    Iv ... děkuju za zveřejnění mýho nápadu a až vyberu, pošlu.
    A teď Michal. Už to v tvým včerejšm a dnešním komentáři skoro bylo. Myslím to, co mi tu v debatě chybělo. Když spojíš svoje včerejší psi pole s dnešní zmínkou o individualitě, tedy o individualitě NÁS VŠECH, tak tohle propojení - simballein - je existující šancí prolomit duální barieru. A nechat v pohodičce fungovat dalších víc než devadesát procent euronů. To je možná od jakživa náše zadání. Myslím, že chodit už trochu umíme, plavat taky. S lítáním je to malinko horší. To co víme o prostředí, je taky docela ucházející. Teď už stačí jen malililinko, pokusit se, aby se tímhle výše uvedeným směrem dneska už hnulo sedm miliard lidí a jsme tam! Uf, to byla makačka. Myslím, že tam už dávno mohli bejt naši taťkové, babičky, lidi žíjící v baroku, nebo v dávným Egyptě. Jsem si jistej, že tuhle šanci měli všichni, jenomže naše systémy nás vždy směrovaly do stvoření, jehož konce, prostředku ani začátku se nikdy nedoberem. Promiňte, proto furt melu o syntéze. Matěj

    OdpovědětVymazat
  20. Tak jsem si řekl, že si to pro sebe pro zřetelnost zrekapituluji.
    Osud a svobodná vůle nejdou proti sobě, ale jsou jedno a totéž. Lépe řečeno osud je svobodná vůle. Náš osud je to, co jsme si sami zvolili/vybrali/uložili za úkol, poznání a zkušenost. Nyní již chápu prvotní nesrovnalosti jak svoje, tak např. Mailo, kde uvedl, že není možné, abychom udělali rozhodnutí, aniž by nebylo zasaženo do osudu jiných a tím vlastně následně všech. Problém je v našem omezeném vnímání reality kolem nás. Náš mozek dokáže vědomě přemýšlet pouze nad jedinou věcí (nemyslím tím automatické řízení těla). Chceme-li myslet na dvě věci zároveň, nelze to. Leda ve velmi rychlých intervalech přecházet z jednoho vlákna myšlení do druhého a zpět, ale v jeden okamžik nelze pracovávat na dvou myšlenkách. Proč to uvádím, k tomu se snad postupně dostanu. Aby bylo možné myslet současně na dvě či více věcí, bylo by potřeba buď razantně rozšířit schopnosti mozku, nebo....? Nebo pozměnit/zpomalit/zastavit/vymazat lineární tok času. Pak by vše bylo v jeden "okamžik".
    Aby osud náš byl v synchronizaci s osudy ostatních, je důležité, abychom své osudy plánovali společně (dohody mezi dušemi - viz velmi názorný příklad, který tu uvedla Tereza, kdy myslím málem utopení dítěte nebyla lekce primárně pro její dítě, ale hlavně pro ní). Jelikož předpokládám, že čas je záležitostí hmotné reality na rozdíl od té nehmotné, pak by už bylo snadnější si představit, jak to, že v životě běží tolik osudů společně, aniž by se navzájem narušovaly-měnily. V naší nehmotné existenci mezi inkarnacemi máme tedy možnost řešit nekonečno myšlenkových pochodů zároveň a tudíž dostatek "času" skloubit náš osud/přání s osudy ostatních.
    Z nynějšího pohledu je život relativně dlouhý. Jenže z pohledu, kdy jsme mezi inkarnacemi je jeden život obrazně řečeno pouhé mrknutí oka. Kolik rozhodnutí zvládneme učinit nyní během jediného mrknutí oka? Lze to brát tak, že nemáme volbu něco během té chvilky řešit? Nelze pohlížet na náše bytí jen z našeho nynějšího úhlu pohledu - je velmi, velmi omezený a díky tomu dochází ke zkreslování pravdy.
    Určitě v nehmotných stavech našeho bytí nejsme omezováni kapacitou našeho mozku a hlavně našimi současnými smysly (hlavně zrak, ale i sluch a ostatní), takže myšlenkové pochody jsou na zcela jiné úrovni, kterou z našeho současného pohledu nemůžeme ani v představách obsáhnout.
    A jelikož při narození zapomeneme vše, co předcházelo před tímto životem, hlavně ono plánování osudu (naše svobodná volba), může nastat situace, kdy bychom se mohli naším rozhodnutím odchýlit od našeho přání a pak tu nastupují naši průvodci/ochránci, kteří znají naše záměry i osud a pomáhají nám naplnit naší svobodnou volbu.
    Po přečtení vidím, že to plně nevystihuje to, co cítím. Ale doufám, že vám, kdo to bude číst, aspoň malinko moje Ego nastínilo svoje myšlenkové pochody. Ano Ego. Nikdo jiný než Ego totiž nemá potřebu se svými názory ukazovat druhým - prezentovat se. :-)
    Takže hlavně pro Matěje - ano v tomto se opět oba ztotožňujeme. A jelikož si svého Ega vážím, mám ho/sebe rád, tak nemám nic proti jeho projevování se i před ostatními. Vlastně sám sebe pozoruji a učím se. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano,Mailo sa mylil.Pochopil ze nemozes zmenit osud inych.Mozes zmenit len ich cestu ktomu osudu.Tym ze im pomozes,ale asi ich aj mozes stiahnut zlym smerom!Tam maju ale zase oni moznost...nenechat sa ovplivnit-tam im napovie ten hlas srdca.Len ho pocuvat!Egom sa podla mna prejavuje rozum!Pri narodeni vojde do tela dusa!Je v spojeni z rozumom-ten premysla a vykonava a citi!Dusa to vidi citi a uci sa stoho ale nema primy vpliv na pohyby tela!Telo je hmotne a preto mu priamo rozkazuje len mozog!Dusa je nehmotna.Dusa to vsak sleduje,a ked sa vyberies zlym smerom(ona ten dobry smer k osudu pozna-sama naplanovala osud) ona ti hlasom srdca napovie(alebo moze napovedat) a je na tebe ako sa rozhodnes!Pocuvnes Ego,alebo srdce?Ak ti rozum kaze jedno ale srdce naliehavo vravi cosi ine to ti tvoja dusa ukazuje spravny smer!Smer kde sa stane nieco dolezite,podstatne na caste k osudu.Dostanes tam informaciu,niekoho doleziteho stretnes,alebo prosto zachranis niekomu zivot.No i Ego je potrebne aby sme sa mohli ucit,predavat informacie inym,aj sa zlepsovat-zdrave sutazenie a kopec dalsich veci.. ..... Mailo

      Vymazat
    2. Míšo a jak Vám do toho zapadá karma?Já pořád žiju v tom,že to, jak se která duše chová v tom kterém životě,tím si vlastně "připravuje"(teda nepřímo volí) svůj osud.Že tedy pobyt tady ve hmotě a vše co prožívám,mne má dovést k určitému poznání.A čím jsem "zabedněnější",tím jsou ty "rány" osudu důraznější.Takže my z toho vychází,že lidi by neměli nadávat na svůj osud,ale pořádně se vlastně zamyslet nad tím ,jak žijou?T.

      Vymazat
    3. Mailo,to je krásně řečeno,hrkly mi slzy,to je znamení...T.

      Vymazat
    4. Terezo,
      nad karmou jsem zatím ještě nikdy nepřemýšlel. Abych byl upřímný, ani přesně nevím, co to je. Znám samozřejmě takové ty obecnosti, kterých se po netu povalují hromady, ale v 90% případů podle mne autoři pouze papouškují, co kde přečetli a více se nad tím nezamýšleli.
      Rád bych si na toto téma poklábosil a proto Vás prosím o Váš pohled na to, co to karma je. Večer před usnutím jsem nad tím chvilinku dumal (opravdu jen chvilinku, neb jsem brzy omdlel) a první myšlenky mne opět směřovali k tomu, že karma je jedno a to samé jako je osud a svobodná vůle. Nevím, jak je to s naším Egem mezi inkarnacemi, ale domnívám se, že prim pak hraje naše Duše (já tomu říkám svědomí), které jak už samotný název SVĚDOMÍ říká, samo ví jak naplánovat další osud, do kterého bude zakomponována karma. Teď mám na mysli karmu jako projev PŘÍČINY vedoucí k NÁSLEDKU na nehmotné úrovni.
      Více k tomu zatím nemohu více říci. Pro konstruktivní debatu bude potřebné, abychom si tu ujasnili názvosloví, abychom tu všichni mluvili o jednom a tom samém.
      Proto Terezu, ale i všechny a nejenom ty, kteří se tu aktivně podílejí na debatě, nýbrž i anonymně příchozí, prosím o jejich názory, co je to KARMA. Když si sjednotíme, co to je, můžeme nad tím potom dumat.

      PS: Matěji, neboj pokusíme se o nevážné pojetí vážné věci a dočkáš se i té košaté kapustičky. :-)

      Vymazat
    5. No Michale, sem se rodíme většinou již bez karmy, nebo s malou karmou, kterou jsme nestihli vynulovat, ale každý se může vyjádřit. Nějakou dobu to bylo hodně módní.

      Vymazat
    6. Iv - asi proto, jsem se o ní(karmu) více nezajímal, nikdy mě to k tomu netáhlo. :-)
      Sám necítím, že by se mi v životě dělo něco, co by nebylo důsledkem příčiny vzniklé v tomto životě. Bez možnosti znát základní data z minulých životů (příčin rozhození karmy) je karma těžko pochopitelná. Spíše by byla podle mne kontraproduktivní.
      Co si myslet o životu, když by vyloženě házel klacky pod nohy aniž by k tomu byly zřejmé příčiny? Nebyla by možnost karmu vědomě vyrovnat. Těžko mohu napravit něco, o čem nemám ani ponětí.
      Bylo by to jako kdybych coby zloděj a lump z nějakého důvodu (třeba pád ze střechy hned vedle klempíře) bych utrpěl úplnou ztrátu paměti. Po vyléčení bych žil naprosto ukázkový život a pak jednoho dne šel po ulici a někdo mě seřezal jako psa se slovy :"To máš zato, grázle!". Ten někdo by byla moje bývalá oběť, ale já bych to nevěděl a ani se to později od nikoho nedověděl.
      Z pohledu oběti by šlo o oprávněnou vendetu, oko za oko, ale z mého by šlo o nepochopitelné, nesrozumitelné bezpráví. Možná by mě to i mohlo odvrátit od nového, správného stylu života zpět do toho původního směru lumpa.
      Je to hodně zjednodušeno a vím, že se dá ledascos namítnout, ale doufám, že bude pochopeno, co jsem tím chtěl říci.

      Vymazat
    7. Já se na to ptám,protože jsem se nedávno,takhle ráno vzbudila s tím,že "karma neplatí" a hotovo.Jsem ráda,že se mnou máte strpení a nechci,aby jsme tady pitvaly kvůli mě hovadiny.T.

      Vymazat
  21. Vážení!
    Jo, Michal to tam dal!!! Obrazně a dokonale. Osud a svobodná vůle jsou rovnoběžky, který se neustále protínaj - mimochodem jako úplně všechno. A představte si, že tohle vypočítal už před stopadesáti lety německej matematik Bernard Reiman. A kdo z běžnejch lidí tohle slyšel? Od tý doby vzniklo dalších asi devět matematicko-geometrickejch soustav, poslední je ona fraktální, jak už jí výše zmínil Michal. A děti neustále biflujou Euklida. Kdyby nás tohle místo pitomostí ve školách učili? Jenomže opravdu vzdělaný, uvažující lidi je moc těžký kočírovat. A systém to ví! Proto nám přístup k relevantním informacím naprosto ustřihl. A nemyslete si,že až teprve teď. Trvá to už tisíce a tisíce let. Šlus dámy a pánové! Ale doufám, že se nepůjdem klouzat ... Matěj

    OdpovědětVymazat
  22. Vážení!
    Dlouho nikdo nepřispěl a začínám mít pocit a možná si to jenom namyšleně namlouvám, že za to můžu já! Použil jsem asi hloupě a necitlivě svoje vyčtenosti, ale dúvod teď popíšu v souvislosti s jedním mým známým vrabčákem. Dost často ho potkávám tady u místního kravína.
    Je tak trochu soliter, možná taky něco, čemu se dřív říkalo "obecní blázen". Prostě je to individum a hlavně jev ... není to pojem! Všichni jsme trochu k našemu výše uvedenýmu tématu přistoupili jako k pojmu. Můj vrabčák si to nezaslouží on je nepopsatelná, nezaškatulkovatelná bytost, přestože ostatním - jaksi - nestačí. Vždycky když se hejno rozprchne, tak možná zmateně, nebo taky s pobavením kouká na svý kolegy, co vzápětí usednou zpět na stejnej plac a zobou. Je možný říct, že on neviděl toho kocoura, kterej je pozoroval. Ale je taky možný, že věděl i to, že macek je nažranej k prasknutí a línej se vůbec zvednout! Ani to ovšem není podstatný. Podstatný je, že ten můj vrabčák není mrtvola, kterou někdo vyrobil z jeho kolegy, když ho zabil, rozporcoval a na úrovni okamžiku, stavu svýho poznání a stávajícího stupně vědy popsal. Tedy vytvořil Po a Ax , vyberte si. Z toho P a A lze vyrobit technologii letatda, nebo, co já vím čeho? Ale nezakreje se jím bílý místo v našem poznání, který tím vlastně vzniko! Protože s poznáním je to jako s šutrem, kterej hodíte do rybníčka na návsi a vlnky následně jím vytvořený se stávaj nekonečným plynutím oné původní energie až do nekonečna. Tomu plynutí nezabrání ani blbej starosta, kterej rybníček zruší z důvodu, aby se tam nedej bože ... utopilo dítě! Tenhle vrabčák ani ta energie není mrvej pojem, ale je to zatraceně živej jev! Zrovna tak osud a svobodná vůle. Ještě jednou se omlouvám za svúj nejspíš blbej přístup. A pusťe se do něj! Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žádné výčitky, myslím že zdejší komunita uznala vnitřně téma za překonané a sleduje další, určitě když někoho něco napadne v jistém tématu, vždy tam komentář dá. Ono je to o uspořádání celkové mozaiky, stejně se snažím, aby se témata dost prolínala, vždyť vše se vším souvisí. O poznání můžeme mluvit jen tehdy, pokud poznáme hloubku věci a všechny její souvislosti, bohužel i poznání atomové bomby nebylo poznání, ale experiment, nečekali tolik negativních projevů na vše živé, okolí a vliv na jiné prostory kolem. Asi tak Matěji.

      Vymazat
    2. Vážení totiž čekají na tvoje povídky o templářích. :-)

      Vymazat
  23. Včera jsem shlédl na toto téma zajímavý film, sice je to obaleno do holywudského kabátku, ale ten hlavní význam je tam zřejmý, doporučuji.

    http://www.csfd.cz/film/257240-spravci-osudu/

    OdpovědětVymazat
  24. Ahojte!Je zaujimave ako to na seba pekne nadvezuje a ako pekne sa nam clanok za clankom(myslim aj novsie) otvara ten obraz o zivote,az mi to pripada ako nieco..znie to zvlastne ale povedal bysom ze ani slovo osud to dost nevystihuje!(Iked chapem ze Iv vtom ma tiez prsty..vedie nas tym ako sikovne zoraduje temy a pise clanky...dakujem.e)Mimochodom Iv nemas nahodou tykadla?:-) Je tu ale este jedna vec ktorej celkom aspon ja nerozumiem.Sny!Myslimm ze su to spomienky duse z minulych zivotov,obcas mi to pripada ako by si ked spim dusa odletela niekam na vylet,no snivaju sa obcas i veci o ludoch ci veciach z pritomnosti.Mamine sa snivalo napriklad ze jej zomrela kamoska a prosila ju aby sa jej postarala o deti!Ked zazvonil telefon,otec ho zdvyhol a obratil sa na mamu zo zvlastnym vyrazom,povedala...ano ja viem,Betka zomrela,snivala sa mi.Raz su to veci co aspon zdanlivo nedavaju zmysel,inokedy sa mi zda ze presne viem co mal sen premna znamenat.Vecsinou si ho vsak nepametam iked viem ze sa mi nieco snivalo!A to uz nehovorim preco sa snivaju zle veci-blbosti najme ked ma clovek teplotu!A o momentoch ktore prezijem a viem ze som to uz niekde videl ani nehovorim-myslim ze vecsinou som tie momenty uz videl v snoch! Myslim ze maju prenas sny daky vyznam,no zatial sa mi nedari prist nato ako si tu rozdielnost vysvetlit a aky ma zmysel ze sa mi sniva v hadankach.Zeby to malo nieco z osudom,smerovanim,prianiami,a je to i prejav duse?Ako to pochopit?No a este by ma zaujimalo ako si pametat po prebudeni kam sla dusa na vylet a ako,a ci sa to da ovladat-teda to co kam dusa na ten vylet pojde?To je asi ten pocit pri niektorych drogach,ale to nemam chut skusat.Asi prave to dokazal i Edgar Cayce..no da sa to i v sne,ci plnom vedomi? ..Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo, rád bych ti hned odpověděl, ale co popisuješ je tak složité, že se to zde ani nevejde, neboj, vše se dozvíš jak přijde čas, netlač na "pilu", fakt vše chce svůj čas, i když momentálně jseš z toho trochu nervosní, vydrž.... Jo a děkuji

      Vymazat
  25. Stejně jako v univerzu je vše v pohybu, vše se mění, tak i moje pohledy a názory se mění, upřesňují, poopravují.
    Na toto téma (osud) často myslím a momentálně dospívám k názoru, že osud není až tak neměnný, jak jsem ve výše napsaných komentářích psal. Díky několika "náhodám" jsem se mohl nad tím zamyslet opět krapet hlouběji a ve zkratce jsem dospěl k tomuto:
    Duch ovlivňuje hmotu.
    Duch volí cestu/osud ve svých inkarnacích do hrubohmotných světů (či-li např. zde na Zemi).
    Duch má tedy jasně sílu ovlivňovat realitu jak v okamžiku TEĎ, tak v BUDOUCNOSTI (z našeho pohledu).
    Souhrnné JÁ, je tvořeno mimo jiné i oním Duchem.
    Duch ve spojení s tělem neztrácí své schopnosti. Dochází pouze k jejich potlačení.
    Tudíž i JÁ mám potenciál, ty samé schopnosti jako můj DUCH. Přijde mi tedy správné předpokládat, že i když je DUCH spojen se svým fyzickým tělem, má stále schopnost a možnost svůj osud měnit.
    Nebude docházet k celkovým změnám celého osudu (hlavního toku smyslu života), ale určitě může a určitě i často k tomu dochází, k přizpůsobování dalšího osudu aktuálním okolnostem.

    DUCH určuje osud -> JÁ jsem DUCH -> JÁ mohu určovat osud

    Proto nějaká procenta skutečností (energetických bodů), které lze či nelze měnit, se budou hodně lišit u každé živé bytosti a to za běhu její inkarnace v živém těle.

    Komicky řečeno, lidská bytost je VŠEHO SCHOPNÁ (v tom dobrém slova smyslu), pokud si to plně uvědomí. Není nic, co by nedokázala, nevyjímaje i změny ve svém vlastním osudu. Má stejný potenciál jako Univerzum samo, koneckonců ona je z Univerza.

    Nedokáži to takto zkráceně vyjádřit, zvládl bych na toto téma asi napsat celou knihu, ale to by bylo nošení dříví do lesa.
    A teď do mne :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano,ako hovoris Michal!No aby si mohol v obmedzenej miere menit svoj osud i za zivota-teda prisposobit sa okolnostiam respektive cosi doplnit musis najst to spojenie z dusou,musis ju dusu-teda srdce pocuvat,a chovat sa podla toho,ale i pochopit co ti chce povedat!Preto som sa zaujimal o tie sny!No a zvlastne schopnosti ludi myslim suvisia stym ze sa dokazu este viac spojit z dusou.Mozno ich raz budeme mat i my! ..Mailo

      Vymazat
  26. Naopak ja som velky kludas..salam parky asi az moc:-) Tak svoju teoriu otom mam,ale par veci mi tam celkom nezapada... Skor som zvedavy co nato ostatny a mozno si to i ja pritom poskladam.

    OdpovědětVymazat
  27. Ráda si tady s vámi povídám a čtu si vaše názory.Každý má právo na svůj vlastní pohled na cokoli.Jen bych se přimlouvala za to,aby jsme to tady nebrali jako bitevní pole(hlášky tipu "tak do mne"),to nepovažuju za nutný,je to rušivý element,tak mně to připadá.Když vám něco píšu,tak zdaleka ne proto,aby jste se do mne pustili(a to ani v legraci).T.

    OdpovědětVymazat
  28. Vážení.
    Michale je to moc dobrý, ale zapoměl jsi na minulost. Pak teprv to dává - TEĎ - a smysl! Aspoň pro mně. Tedy minulost - TEĎ - a budoucnost. Rovněž tak i obráceně. Proto je tu možnost měnit osud všemi možnými směry. Ale i vrstvami a nejenom osud ... myslím, že úplně všechno. Jsme přeci to, čemu se říká fraktál ... ne? A kdo doplní zbytek? Terezka!!! Popleta Matěj

    OdpovědětVymazat
  29. Vážení!
    Nejlepší formulace, kterou jsem slyšel. Lidská bytost je - fakt - všeho schopná. Moc dobrý
    Michale. Popleta Matěj

    OdpovědětVymazat
  30. Milý Matěji,jak když to víte,zrovna včera jsem říkala klukovi,ty fraktále jeden...Na gymplu mne fyzika moc nebavila(jak si představit nekonečno,mně dokázal vysvětlit až Nassim,ale nejdříve mi dalo práci se soustředit na to,co říká,protože je to fešák :)).No a při tý třičtvrtě hodinový nudě,to dopadlo tak,že jsem si vzala kružítko a až do zblbnutí si kreslila kytičku,dokud nezazvonilo a stačil mi papír.Jo a abych teda konečně odpověděla,napadá mne brokolice,no to je zas už ale biologie,že by teda všechno souviselo se vším?Doufám,že nedostanu zase kuli....No já vím,nehovoř,nejsi-li tázán,to nás tam taky učili.T.

    OdpovědětVymazat
  31. Vážení.
    Neumím Terezko známkovat. Už jsem to zapoměl a nemám ani maturitu. Ale intuice mi říká, že jste jediná z nás geniální a moc těžko se mi to říká. Popleta Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Matěji,když ted neuposlechnu své ego a nebudu si myslet,že si ze mne děláte,tu ,pr...a uvěřím čistotě Vaší duše,tak Vám řeknu,že maturitu mám,ale je mi na prd,protože nás tam nic důležitýho nenaučili a nutili nás co si máme myslet a jak.No a ted ten závěr,protože když já jsem geniální(kapustička),tak jsou geniální i ostatní(kapustičky),protože jsme jedna velká kapusta,která přemítá nad osudem,nebo se pletu?T.

      Vymazat
  32. Osobne mám na vec tento názor :
    Vesmír je neustále meniaci sa , rozrastajúci , vyvýjajúci sa a v pohybe - v pulze s neuzatvoreným potenciálom, nemá strop, nemá nič na pevno určené s nemenným obsahom.To znamená, že ako Vesmír tak aj my máme otvorený potenciál, s ktorým sa rodíme na Zem a dokážeme sa posúvať a otvárať - rozpínať spolu s Univerzom. Sme súčasť - v nás je Vesmír.

    Duša ktorý sa inkarnuje na 3D Zem do duality si v barde volí svoju predpokladanú cestu na základe stavu do ktorého prišla po všetkých minulých životoch. Vytvorí si osnovu - body plán-OSUD) ktorý potrebuje prežiť pochopiť naučiť sa a vyrovnať s inými dušami. Je to dohoda duší s kým a kedy bude vhodné sa stretnúť a prečo a je to všetko naša voľba v priebehu života to odmietnuť alebo prijať nové veci ak to poslúži vyššiemu dobru všetkých zúčastnených.
    Čiže všetko je dohoda voľba a slobodná vôľa duše a ducha a vesmíru.
    Keď už sme tu v našich telách všetky veci ktoré sa nám dejú posudzuje naša myseľ s blokmi ,programami a egom ktoré posudzuje a vyhodnocuje v malom vedomom merítku o vyššom pláne, pretože cezeň proste nemôže vidieť. Tam sa nachádza jediný rozkol a odmietanie či pociťovanie obmedzení - Iba v Egu ( ako takom ).

    Náhoda ( ako sme to nazvali ) je synchronicita.
    A to s tým , že otočiť hlavou a uvidieť človeka ako napr. padá z budovy - Vaše duše sa dohodli na prežití tejto skúsenosti za účelom učenia sa a rozmachu. nemusíte to mať v osude nijako fixne dané všetko je priebeh v prítomnosti :)

    Dúfam, že som to napísala dosť jasne a ľahko pre každého O:)
    ďakujem za možnosť sa vyjadriť.

    Prajem Pekný Deň ♥
    Vivian

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za názor, je dobře srozumitelný.
      Onen rozkol, který uvádíte, vzniklý díky Egu již dnes nepovažuji za rozkol. Naopak. Podle mne je Ego jakousi zárukou možnosti volby právě v případech, kdy je možnost jít proti Svědomí. Nemyslím tím volbu, zda si dát citronový bombón nebo pomerančový, ale třeba zda ve svém filmu zvaném život, jít cestou klaďase nebo padoucha. Bez Ega by tato možnost nebyla. A pokud by nikdo neměl možnost být padouch, od čeho bychom se chtěli učit?

      Vymazat
    2. Pre mňa nie je ego ťažiskom duality - Kladas a padouch toto je delenie pre neuvedomelých ľudí - tých ktorý ešte teraz nechápu vyšší princíp a buď sa smejú alebo plačú. Je to vnímanie kolektívnej mysle ktorá si vytvorila línie ktorým nerozumie ale drží sa ich.

      Je v nás obsiahnuté všetko a smer ktorým sa prejavujeme a smer akým nás vidí spoločnosť nemá nič s predmetom diskusie.

      Vivian ♥

      Vymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.