„Objev“ – jsme šťastnější o víkendu
Narazil jsem na jednu vědeckou studii, která prostřednictvím složitých operací přišla k závěru, že lidé jsou šťastnější o víkendech, než ve všední den. Tak i na takových věcech, které jsou lidem známy na první pohled se dá vyrobit vědecká práce. Celá studie je zde: http://www.nber.org/papers/w17180.pdf
V této studii dokazují, že lidé zaměstnaní na celý úvazek, tedy osm hodin denně, prožívají efekt víkendu dokonce dvakrát silněji, než lidé pracující na částečný úvazek. Hlavním důvodem je prý větší časový úsek trávený s rodinou (myslím, že u rodin, které nejsou v pořádku, to naopak sníží koeficient) nebo přáteli. Tak jsem si říkal, jak plýtváme našimi vědeckými kapacitami nad věcmi, které jsou nad slunce jasné i malému dítěti v rodině a k čemu tyto výzkumy jsou nutné, když kolem na nás dnes útočí tolik jiných a důležitých problémů.
No, co k tomu dodat. Jistě že každý, pokud není workoholik se těší na víkend. Jenže uvedená vědecká studie nějak nepasuje do mého vnímání. Takovým lehkým před víkendovým vánkem je období ve čtvrtek večer. Kdy do mě začne proudit energie očekávání přicházejícího víkendu. Ve čtvrtek večer usínám se světýlkem blížícího se víkendu a v tento den nejrychleji usnu. Nejkrásnějším obdobím je páteční večer a celá sobota, se svou nejkouzelnější večerní, někdy i noční atmosférou a podvědomým pocitem, že ještě nemusím vstávat ráno do práce. Myslím, že páteční večer bývá takovým vrcholem celého týdne, většinou se zahodí všechny povinnosti vztahující se k zaměstnání a dovolíte si konečně jednu velkou věc – přirozené uvolnění. Neděle je už poznamenána prodírajícími se myšlenkami na nastávající pracovní týdenní maraton a zesilující se po obědě a kazí Vám poslední chvíle zbývajícího volna – tedy euforie a uvolnění se vytrácí už od nedělních odpoledních hodin. Jak to vypadá u lidí co pracují o víkendech, raději nebudu rozebírat. Tak ať žijí vědecké studie, stejně nikdy většinou neobsáhnou pravou skutečnost. Ono totiž hledat vzorec na štěstí je pro mne velká blbost.
Závěr je jasný, vyrobená blbost na entou, ale je to vědecká práce!
Když si vzpomenu na školní léta (základní škola), tak zpětně vidím, že pocitově nejhorší období pro mne bývala neděle od cca 14 hodin.
OdpovědětVymazatNyní, když jsem OSVČ manuálně pracující(naštěstí, jinak bych to jako zaměstnanec už asi nepřežil - bytostně nesnáším, když mi někdo přikáže, co mám nebo nemám dělat, kdy to mám dělat a jak to mám dělat a ještě 7 z 8 hodin vydělávat na ty povaleče nade mnou) si mohu udělat pátek či sobotu v úterý nebo třeba v neděli. Zkrátka já mám páteční a sobotní období po celý týden. Ostatně mám často i problém, když nevím, co je za den a datum (ani přibližně) - není to pro mne podstatné. Těžko pro někoho pochopitelné, ale já sám si rozhoduji o svém času, o tom kdo bude mým zákazníkem a kdo ne. Samozřejmě chce to i notnou dávku sebedisciplíny (nemocenskou vůbec neznám) a když je potřeba, tak opravdu máknout třeba i v neděli, ale to vědomí "že pokud nechci - nemusím" mě právě umožňuje mít šťastný den kdykoliv. Prvních pár let bylo na psychiku hodně náročných, když jsem si představil, co by se dělo, když bych si třeba zlomil ruku - dva měsíce bez výdělku, tři hypotéky, leasing, děti ve škole atd. a naspoříno nic. Jenže pak postupem času jsem začal zjišťovat (tento blog ještě nebyl a Iv s jeho články Pravda o životě trochu jinak jsem neznal), že čím méně přemýšlím nad tím "co kdyby", nad penězmi, nad problémy s podnikáním, tím méně jich opravdu přijde. Osvědčilo se mi finance neřešit vůbec (beztak žádné nebyly :-) ), nevím zda mám ve šrajtofli 10 korun nebo 10 tisíc. Opravdu to nevím a nezajímá mě to. Co však vím na tuty je, že ikdyž bych neměl nic a přišla složenka, nebo se rozbije pračka nebo děti prošoupou boty, tak "náhodou" se objeví odněkud téměř přesné množství peněz k zaplacení. A zase naopak, pokud přijde "megakšeft", tak se vždy něco po.... a je hned po výdělku a na účtu zase nic.
Takže nezáleží na tom, zda je pondělí nebo sobota v kalendáři, ale na tom prožívat to, co je právě teď a tady a nestresovat se nad tím, co bude zítra.
Do slova a do písmene platí:
KAŽDÝ SÁM SVÉHO ŠTĚSTÍ TVŮRCEM JEST.
(Tímto nechci nikoho popíchnout ani se nikterak vytahovat. Naopak přeji každému, aby si dokázal vytvořil takovou realitu, která mu dovolí být v životě max. šťastný)
A já si takový jeden krásný páteční večer brouzdám na Vašem blogu. :-))
OdpovědětVymazatNaprosto souhlasím - sám vidím u nás ve škole (FF UK), kolik vzniká naprosto zbytečných textů, na které se plýtvá papírem a říká se tomu "vědecká práce"! Tomu bude ale brzy konec. :-)