Duchovno spojeno s materiálnem

Naše organizovaná, technická  společnost v sobě nese naše zaujetí pro manipulaci s fyzickým prostředím. Snažíme se tak ochránit někdy před drsnými a nevypočitatelnými stránkami života. Pokud lidé začínají mít zájem o esoteriku, je to náznak, že se chtějí učit a rozvíjet. Neberu touhu učení jen pro získání  peněz, to přijde také, ale až později jako důkaz práce s našimi vnitřními energiemi napojenými na Vesmír. Rovněž neberu i ty, co svoje duchovní vlohy – dar, využívají k získávání financí, to je kupčení. Dar mám též darovat a musím si najít jiný zdroj obživy.
V životě se musíme naučit jednat uvolněně. Když zvracíte, taky o tom nepřemýšlíte, pokud uděláte opak a kladete si otázku jak to provedu, budete mít velké bolesti. Např. když jsme nemocní, musíme se naučit uvolňovat. Uvolnění je základ pro náš duchovní rozvoj zde v materialistickém prostředí. Musíme se vzdát svého spěchu a agresivity, prostě všech nárokujících  vlastností. Musíme k sobě rozvinout soucit – mít se rád a pak se nám cesta začne otvírat.
Cokoliv děláme, někdo nás stále pozoruje a cenzuruje. Nebojte, nemám na mysli oko Velkého Bratra. Je to naše Velké Já. Aspekt našeho Já nás pozoruje, je stále za námi a je vždy připraveno udeřit a ukázat na naše chyby. Když se snažíme s životem zacházet velmi vážně, tím se snažíme životu vnutit vážnost a děláme vlastně, jak je to velká záležitost, to je komické. Většina lidí stále hledá únik z něčeho, stále vyrábí své fantazie zabývající se tímto únikem z nepříjemné situace. Stačí si jen uvědomit tento negativní okamžik, jeho aspekty, pak většinou budeme rychle znát cestu ven automaticky. Když však budeme stále omílat  dokola, jak je krásné a radostné dosáhnout svého cíle, budeme jen naivní a romantičtí a tento způsob uvažování vám bude jen překážkou. Stačí jen si uvědomit současnou situaci bolesti a utrpení.
Lidé se chovají někdy jak opice uvězněné v kleci (promiňte mně ten příměr, ale já jsem Vám Darwinovu teorii nenatloukl do hlavy).  To, že je opice uvězněna v kleci nyní neberme jako podstatné, ale představa uvěznění je zesílena tisíckrát, protože opici tato představa plně ovládá. Když jsme většinou takto uchváceni, pocit klaustrofobie se stává živější a akutnější, neboť svoje uvěznění zkoumáme. Ve skutečnosti je tato posedlost a zaujatost částečně důvodem, proč opice zůstává uvězněna. Uvěznil ji její intenzivní enormní zájem o uvěznění. Je chycena do pasti svým omezeným zájmem o toto vězení.

Řekněme, že máme nějakou  životní překážku, zábranu a plně si ji uvědomujeme. Mohou tyto problémy zmizet pouhým uvědoměním si jich?  Celý vtip je v tom, že se nesmíme snažit vymýšlet si scénáře a někdy to jsou opravdové „originály“, jak z toho ven. První krok je, si jen uvědomit  tuto situaci v které jsme. Musíme tu situaci plně pocítit – tu hrůzu do které jsme se najednou dostali. Uvědomte si a vzpomeňte si na tu opici. Čím více bojujeme uvnitř sebe s nastalou situací, tím více zjišťujeme, že ty stěny jsou skutečně pevné. Jednoduše řečeno, čím více energie vložíme do boje a někdo dovede být i až hysterický, tím více tyto stěny problému zpevňuje, protože ty stěny nepříjemných situací potřebují naši pozornost ke svému zpevnění.. Kdykoliv věnujeme stěnám více pozornosti, začneme cítit, že uniknout je beznadějné. Co se stane, když si opice vezme nějaká antidepresiva a nebo nějaké LSD. Nic, jako by ho už použila, protože tak jedná………..!!!!!!
Co se bude dít dál. Čím více opice bojuje, aby zničila nebo ovládla stěny, tím pevnější a svíravější budou. To trvá až do okamžiku, kdy její síla agresivity trochu poleví. Místo aby mlátila do stěn, přestává se chvíli o ně zajímat a ztrácí s nimi kontakt. Stává se ochromenou (mnoho lidiček mně to potvrdí), zmrazenou a zůstává obklopená bolestí, aniž by se dál probojovávala ven. Zde si to většina „opic“ opravdu vychutná a nakonec začíná být svým bojem úplně vyčerpaná. Síla negace se zmenšuje a opice se začíná uvolňovat. Náhle vidí možnost otevřenější a prostornější existence.
Ve všech jejich představách se vždy mihne možnost, naděje uspokojení a snaží se ho dosáhnout, ale vždy přijde zklamání. Už už se zdá, že cíl je na dosah, je vždy hrubě probuzena do tvrdé reality. Ze svého idylického snu. A jako každý opičák toto stále opakuje dokola.  Nakonec bolest ze zklamání  zaplétá opici  do vztahů nenávisti a lásky ke svým snům, meditačním násilným cvičením a to jich někdy opravdu  je! Protože se opici nedaří opakovaně její fantazie uskutečnit, začíná být podrážděná, ale začíná se s tím smiřovat, někdo se zaprudí a zkonstatuje, že ezoterika je blbost, dost častý jev. U lidí ještě někdy nastupuje aspekt soutěžení, úspěch, sláva a moc. Opice začíná kontrolovat  své myšlenky a city, získává schopnost větší koncentrace. Začíná boj zkoumat a vidí jeho marnost. Své sny začne brát se smíchem. Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou již tak tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné, zkusila komunikační proces, který je teplý, něžný a vřelý a ten uvede v činnost změnu situace. Tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své strašné touhy uniknout a musí přijmout stěny takové jaké jsou.

Když jsme schopni navázat přátelské vztahy se stěnami (můžete si uvědomit, že situace mohla být ještě více dramatická a že tato nynější situace je pro Vás tím nejlepším řešením), pak stěny již zde jako takové nebudou. Je to velice paradoxní, ale čím méně máme zdi rádi, tím budou pevnější a tlustší, čím více se s nimi spřátelíme, tím více se budou rozplývat a mizet.
Začněme si prosím uvědomovat, že uvnitř nás  je zdravá, bdělá kvalita, která nás stále pozoruje a tato kvalita se skutečně projevuje jen tehdy, když nebojujeme, přijmeme situaci jaká je a procítíme ji.
Na Ego se vykašlete, Ego se musí prošoupat samo, jako staré boty na cestě od utrpení k vysvobození.
Nechte rozvinout prostor! 
Starší článek na praxi zde: http://energieupramene.blogspot.com/2011/06/pravda-o-zivote-trochu-jinak.html