Osud, svobodná vůle

Došla mně o Michala jedna úvaha, kterou zde rád otisknu pro Vás všechny, nebudu záměrně do toho zasahovat, ani vyjadřovat svůj pohled, který jsem zde v článcích mnohokrát nastínil, ale chtěl bych, aby jste se vyjádřili se svým názorem sami.
 

Úvod
Párkát se o tom tady již mluvilo, ale osobně v tom mám více nesrovnalostí než pocitu pochopení. O co jde? O svobodnou možnost volby každé živé bytosti. Dopředu nevím kam se při psaní až dostanu, neboť prostě v tom plavu. Možná jsem jediný, kdo to nechápe a budu rád, když mě někdo nasměruje. A možná je vše, co nám naše smysly zprostředkovávají, úplně jinak, nebo to není vůbec, ale k tomu se možná dopracuji.
Nevím, kde začít, tak zkusím takto:

Doba, kdy jsem si myslel, že vše se odvíjí tak nějak náhodně, bez předem dané linie, vzala za své. Každý okamžik v „teď“ nám v danou chvíli většinou přijde jako celkový součet jedné či mnoha náhod, ale pokud se někdy v budoucím „teď“ v myšlenkách otočíme zpět do minulosti (k současné náhodě) mnohdy zjistíme, že to prostě náhoda být nemohla. Nelze to dokázat, jen to prostě cítíme - vnitřně víme. Čím zásadnější se to v pozdějším životě jevilo, tím více jsem přesvědčen, že nešlo o náhodu. Většinově se tomu říká osud.
Iv se tu párkát zmínil o tzv. energetických bodech. Nevím přesně oč jde, ale já to vidím tak, že jde o pevně dané okamžiky v prostoru a čase, kdy se něco stane, ať se rozhodneme jakkoliv. Tyto body se buď týkají nás samotných, nebo většího počtu bytostí, případně všech. Dále tu zaznělo a když si dávám 1+1 dohromady, tak je to logické, tyto energetické body - události máme již od narození zapsány v DNA. Mezi tyto pro jednotlivce zásadní okamžiky života určitě patří datum a místo(rodiče) narození, doba a okolnosti úmrtí, těžké nehody, nemoci, setkání s klíčovými lidmi, jež ovlivní následující běh života a mnoho dalších okamžiků. (Vše co píšu asi později vyzní jako jdoucí proti sobě. Uvidíme). Takže s narozením všechny bytosti mají nahrubo daný směr životem a tyto události nelze nikterak významně (možná vůbec měnit). Je pak jasné, že hledání elexíru věčného života je nesmysl :-)
Z tohoto tedy vyplývá, že tvrzení co se má stát, stane se, je pochopitelné. Jenže, kde je hranice mezi důležitými okamžiky a těmi méně důležitými. Lze vůbec takto třídit rozhodnutí, která děláme? Je jediný pohyb rukou důležitý okamžik? Samozřejmě, že když v té ruce držíme třeba pistoli, tak asi ano, ale já myslím „prachobyčejný“ pohyb ruky třeba při chůzi, nebo pootočení hlavou. Pokud vezmu jen sám sebe jako jedinou bytost, tak pro mne ten pohyb neznamená pro další běh života vůbec nic. Jenže já nejsem izolovaná soustava (jak bláhově tento termín používají vědátoři ve svých pokusech). Nic takového v celém vesmíru neexistuje a vše působí na vše. Představme si situaci, že si takhle jdu, rukama si hýbu do rytmu chůze a hlavou otáčím, kam se mi zlíbí. Pro mne tyto pohyby již za vteřinu nemají žádný další význam pro následující život. Ale co když otočím hlavu od střechy, kde právě hluchoněmý klempíř ztratil rovnováhu a drží se jednou rukou za okap a nikde není nikdo jiný, kdo by mu mohl pomoci? Díky mému, jeden by řekl nicotnému pohybu hlavou, onen člověk spadne a zabije se. Já měl možnost volby koukat se nalevo, napravo, dolů, nahoru atd., ale zvolil jsem si právě tu volbu, díky které někdo jiný přišel o možnost záchrany. 

Teď by někdo mohl namítnout, že to on měl v DNA - že dnes spadne ze střechy a zabije se. Měl jsem tedy já možnost volby? Vždyť když bych si zvolil jinak, mohl bych ho zachránit. Aby došlo k naplnění klempířova osudu, já vlastně neměl možnost volby ani v tak nicotné záležitosti, jako jediné pohnutí hlavou.
Těmito pár řádky jsem chtěl říci, že i to sebemenší rozhodnutí může a dozajista má ohromné následky na lidi kolem mne a skrze ně pak na celý svět. Je to jako ve sci-fi, kdy cestovatel v čase v minulosti zašlápne jednoho motýla a po návratu do své doby zjistí, že celý svět je naprosto odlišný.
Naše každé rozhodnutí má v konečném důsledku nějaký vliv na vše ve vesmíru. Když by všechny bytosti měly možnost volby, tak v každém okamžiku, kdy se každá nějak opravdu svobodně rozhodne, musí docházet k ovlivnění a pozměnění osudů ostatních bytostí.
Pokud by měly být osudy všech bytostí dodrženy, vychází mi, že by pak žádná z nich nemohla udělat nic, co by nebylo v jejím osudu a to do posledního pohnutí prstu.
Vyvstává mi tu tedy paradox. Buď platí možnost svobodné volby, pak ale nemohou být naplňovány žádné osudy a nic není dané, nebo vše je dopředu dané do posledního puntíku a pak nevím proč tu vlastně jsme. Obyčejně vycházím z toho, že nikdy není jen jednička nebo nula (černá nebo bílá atd.), ale nekonečná škála možností mezi nimi, ale i mimo ně.
V tomto případě však nenacházím nic mezi, protože pokud by bylo možné občas něco pozměnit (ona možnost svobodné volby) musely by se od toho okamžiku pozměnit i osudy. Pak by ale osud nebyl tím osudem, za který je vydáván – osud = pevně daný, neměnný.
Chtěl jsem s tímto mluvit i o dalších věcech, na které v této souvislosti narážím (jako  cestování v čase, o čase jako takovém, prostoru ad.), ale zmíním tu jen jednu. Prozatím mi  vychází tzv.Cimrmanův krok stranou :-)
Jediné logické vysvětlení by bylo v tzv. hologramu, to jest, že nic co bereme jako realita kolem nás neexistuje. Neumím si to nikterak vizuálně představit a ani to ve své podstatě nejde, protože vizualizace je založená na vjemových zkušenostech z oka a pokud vše co vidíme neexistuje (vlastně ani to oko), pak skutečná pravda se nedá vizuálně představit. Snad jen v hlavě jako čistá existence. Existence ve své základní formě. Nic než existence. Vyvstávají tu pak otázky co nebo kdo a proč by onen hologram vytvořil. A z čeho? Ale to už je o notný kus dál od původního směru mé dlouhatánské otázky, která shrnuto zní:
JE SVOBODNÁ VŮLE? JE OSUD? MOHOU BÝT ZÁROVEŇ A POKUD ANO, JAK? 
Michal