pondělí 2. dubna 2012

Duchovno spojeno s materiálnem

Naše organizovaná, technická  společnost v sobě nese naše zaujetí pro manipulaci s fyzickým prostředím. Snažíme se tak ochránit někdy před drsnými a nevypočitatelnými stránkami života. Pokud lidé začínají mít zájem o esoteriku, je to náznak, že se chtějí učit a rozvíjet. Neberu touhu učení jen pro získání  peněz, to přijde také, ale až později jako důkaz práce s našimi vnitřními energiemi napojenými na Vesmír. Rovněž neberu i ty, co svoje duchovní vlohy – dar, využívají k získávání financí, to je kupčení. Dar mám též darovat a musím si najít jiný zdroj obživy.
V životě se musíme naučit jednat uvolněně. Když zvracíte, taky o tom nepřemýšlíte, pokud uděláte opak a kladete si otázku jak to provedu, budete mít velké bolesti. Např. když jsme nemocní, musíme se naučit uvolňovat. Uvolnění je základ pro náš duchovní rozvoj zde v materialistickém prostředí. Musíme se vzdát svého spěchu a agresivity, prostě všech nárokujících  vlastností. Musíme k sobě rozvinout soucit – mít se rád a pak se nám cesta začne otvírat.
Cokoliv děláme, někdo nás stále pozoruje a cenzuruje. Nebojte, nemám na mysli oko Velkého Bratra. Je to naše Velké Já. Aspekt našeho Já nás pozoruje, je stále za námi a je vždy připraveno udeřit a ukázat na naše chyby. Když se snažíme s životem zacházet velmi vážně, tím se snažíme životu vnutit vážnost a děláme vlastně, jak je to velká záležitost, to je komické. Většina lidí stále hledá únik z něčeho, stále vyrábí své fantazie zabývající se tímto únikem z nepříjemné situace. Stačí si jen uvědomit tento negativní okamžik, jeho aspekty, pak většinou budeme rychle znát cestu ven automaticky. Když však budeme stále omílat  dokola, jak je krásné a radostné dosáhnout svého cíle, budeme jen naivní a romantičtí a tento způsob uvažování vám bude jen překážkou. Stačí jen si uvědomit současnou situaci bolesti a utrpení.
Lidé se chovají někdy jak opice uvězněné v kleci (promiňte mně ten příměr, ale já jsem Vám Darwinovu teorii nenatloukl do hlavy).  To, že je opice uvězněna v kleci nyní neberme jako podstatné, ale představa uvěznění je zesílena tisíckrát, protože opici tato představa plně ovládá. Když jsme většinou takto uchváceni, pocit klaustrofobie se stává živější a akutnější, neboť svoje uvěznění zkoumáme. Ve skutečnosti je tato posedlost a zaujatost částečně důvodem, proč opice zůstává uvězněna. Uvěznil ji její intenzivní enormní zájem o uvěznění. Je chycena do pasti svým omezeným zájmem o toto vězení.
Řekněme, že máme nějakou  životní překážku, zábranu a plně si ji uvědomujeme. Mohou tyto problémy zmizet pouhým uvědoměním si jich?  Celý vtip je v tom, že se nesmíme snažit vymýšlet si scénáře a někdy to jsou opravdové „originály“, jak z toho ven. První krok je, si jen uvědomit  tuto situaci v které jsme. Musíme tu situaci plně pocítit – tu hrůzu do které jsme se najednou dostali. Uvědomte si a vzpomeňte si na tu opici. Čím více bojujeme uvnitř sebe s nastalou situací, tím více zjišťujeme, že ty stěny jsou skutečně pevné. Jednoduše řečeno, čím více energie vložíme do boje a někdo dovede být i až hysterický, tím více tyto stěny problému zpevňuje, protože ty stěny nepříjemných situací potřebují naši pozornost ke svému zpevnění.. Kdykoliv věnujeme stěnám více pozornosti, začneme cítit, že uniknout je beznadějné. Co se stane, když si opice vezme nějaká antidepresiva a nebo nějaké LSD. Nic, jako by ho už použila, protože tak jedná………..!!!!!!
Co se bude dít dál. Čím více opice bojuje, aby zničila nebo ovládla stěny, tím pevnější a svíravější budou. To trvá až do okamžiku, kdy její síla agresivity trochu poleví. Místo aby mlátila do stěn, přestává se chvíli o ně zajímat a ztrácí s nimi kontakt. Stává se ochromenou (mnoho lidiček mně to potvrdí), zmrazenou a zůstává obklopená bolestí, aniž by se dál probojovávala ven. Zde si to většina „opic“ opravdu vychutná a nakonec začíná být svým bojem úplně vyčerpaná. Síla negace se zmenšuje a opice se začíná uvolňovat. Náhle vidí možnost otevřenější a prostornější existence.
Ve všech jejich představách se vždy mihne možnost, naděje uspokojení a snaží se ho dosáhnout, ale vždy přijde zklamání. Už už se zdá, že cíl je na dosah, je vždy hrubě probuzena do tvrdé reality. Ze svého idylického snu. A jako každý opičák toto stále opakuje dokola.  Nakonec bolest ze zklamání  zaplétá opici  do vztahů nenávisti a lásky ke svým snům, meditačním násilným cvičením a to jich někdy opravdu  je! Protože se opici nedaří opakovaně její fantazie uskutečnit, začíná být podrážděná, ale začíná se s tím smiřovat, někdo se zaprudí a zkonstatuje, že ezoterika je blbost, dost častý jev. U lidí ještě někdy nastupuje aspekt soutěžení, úspěch, sláva a moc. Opice začíná kontrolovat  své myšlenky a city, získává schopnost větší koncentrace. Začíná boj zkoumat a vidí jeho marnost. Své sny začne brát se smíchem. Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou již tak tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné, zkusila komunikační proces, který je teplý, něžný a vřelý a ten uvede v činnost změnu situace. Tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své strašné touhy uniknout a musí přijmout stěny takové jaké jsou.
Když jsme schopni navázat přátelské vztahy se stěnami (můžete si uvědomit, že situace mohla být ještě více dramatická a že tato nynější situace je pro Vás tím nejlepším řešením), pak stěny již zde jako takové nebudou. Je to velice paradoxní, ale čím méně máme zdi rádi, tím budou pevnější a tlustší, čím více se s nimi spřátelíme, tím více se budou rozplývat a mizet.
Začněme si prosím uvědomovat, že uvnitř nás  je zdravá, bdělá kvalita, která nás stále pozoruje a tato kvalita se skutečně projevuje jen tehdy, když nebojujeme, přijmeme situaci jaká je a procítíme ji.
Na Ego se vykašlete, Ego se musí prošoupat samo, jako staré boty na cestě od utrpení k vysvobození.
Nechte rozvinout prostor! 

Starší článek na praxi zde: http://energieupramene.blogspot.com/2011/06/pravda-o-zivote-trochu-jinak.html

13 komentářů:

  1. Zásah do černého! Ta opice jsem celý já. Jen přemýšlím v které fázi jsem. Řekl bych, že stěny již chvílemi krapet měknou. Pak zase na chvíli začnu o nich přemýšlet a zase biju hlavou o zeď. Jsem ve stádiu, kdy vím jak na to a vím, že to funguje, ale vždy na okamžik jako záblesk se mihne staré myšlení a vše se vrátí o krok zpět. Takže vždy dva kroky vpřed a pak jeden vzad.
    Toto je pro mne jeden z nejzásadnějších článků v životě vůbec. Vše co jsem se snažil poskládat, dostalo jasnou křišťálovou podobu. Bylo to jako heslo potřebné k sestavení jedné části ohromného puzzle.
    Děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. výborný postřeh,makačka s egem je dřina na celý život http://www.youtube.com/watch?v=VU-Kxhn1SVI

    OdpovědětVymazat
  3. Přátelé, nechávám rozvinout prostor, pak témata a články na jaké řešení přijdou samy, zjeví se v hlavě, nebo jinde a jdou vždy v pravou chvíli a když je v Universu přestávka, tak nemám právo Vás tady otravovat a všichni si aspoň uděláme siestu.

    OdpovědětVymazat
  4. Jó, není s čím bojovat ... :-) Stará známá pravda ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pěkný blog, je tam cítit pohoda, tak ať žijí ty naše hospůdky....

      Vymazat
    2. Díky za návštěvu ... snažím se ji přenášet na lidi a občas se i zadaří ... ať žijou :-)

      Vymazat
  5. Článek je velmi pěkně napsán, ale vystihuje pouze část našich životních problémů. Zjednodušení na statickou klec s nehybnými mřížemi neodpovídá dynamice neustále se měnící problematiky lidských trablů. Co kdyby se ona klec např. stále zmenšovala? Každý den byla o kousek těsnější a agresivnější? Tam pak už takovéhle mudrování o usmiřování se pozbývá smyslu... Pokud řešení nemůže přijít zevnitř, jedinou šanci pak nabízí řešení zvenčí. Prosím, zkuste napsat druhou část a pokračování tohoto článku - a budu velice zvědav, jak se s tím poperete... Díky a přeji vyjímečné inspirace...M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně v tom rozpor nevidím. V případě dynamiky jak jí uvádíte (a je to pravda, vždyť vše je v pohybu) jde jen o faktor času (z našeho pohledu). Čím dříve si zde člověk uvědomí, že se něco děje a jak s tím má naložit, tím "jednodušší" je s tím se vypořádat. Kdo strká hlavu do písku příliš dlouho, musí vynaložit více úsilí než člověk otevřený a samostatně přemýšlející. To, že často nevidíme to, co máme pře očima není vina těch, kdož váží šátky na oči, ale nás samotných, že jim to dovolíme, že nedáme na svoji intuici.
      Vše bych shrnul do účetnického: MÁ DÁTI - DAL. Pokud to nemá dojít do exekuce je třeba se držet rovnováhy.

      Vymazat
    2. Odpovím Vám jednoduše: odpovídá to i té dynamice, protože v podstatě je to stále jen klec, jestli s menším nebo větším volným prostorem kolem, stále je to klec - vězení, podstata bude stále stejná, t.j. omezení. V druhé části si musíte uvědomit a to většina populace nechce připustit, že hmota netvoří situace, ta tvoří jen statický prostor, ale energie (jaká je na Vás) vytváří prvotní příčiny dějů. Toto je problém všech revolucí, vždy to nakonec odskákala většinová populace, vezměte si francouzkou revoluci a nebudeme chodit daleko - sametová revoluce u nás. Tím netvrdím když dostanete facana, že nastavíte druhou tvář, naopak takového okamžitě pacifikuji bez pardonu, protože omezuje nadřazeně momentálně Vaše práva a svobodu. Asi tak zkráceně.

      Vymazat
    3. Já bych to viděla tak,nepoužívat kladivo na destrukci a nikoho nepacifikovat.Ztráta energie.A být v kleci, to je jen otázka pohledu.A jeden malý dotaz,proč je to tady tak černé? T.

      Vymazat
    4. Už je ta barva lepší? Čekal jsem na reakci změny a Vy jste žena, tak se podvolím a dávám zpět světlejší.

      Vymazat
    5. Děkuju moc,bála jsem se,že se budete zlobit.Ještě jednou díky,jste zlatíčko,světlo naších dní v "šedivákově".T.

      Vymazat
    6. Taky děkuji za upřímnost a slušnost, tím jste mně dostala. Jestli mohu...nikdy nemějte strach, obavy, ty nám okolí lije do hlavy trychtýřem v nadbytku. Vím, že někdy ten pocit tam vzadu vždy bude, ale vězte, že vše je tak jak má být a kdyby jsme nepoznali to zlo, v celé své "nádheře", nikdy by jsme intenzívně neprožívali pak lásku, dobro, radost. Je to zatím duální svět, ale pevně doufám, že to Tmavé pomalu odchází.

      Vymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.