středa 22. února 2012

O elektřině trochu jinak




Chtěl bych trochu posunout vnímání věcí okolo nás trochu dál. Je to vlastně vývoj, evoluční vývoj v myšlení a poznání. Stále dokola učí ve školách stejné poučky, bez ohledu na nejnovější poznatky a to zejména z oblasti kvantové fyziky.
Dnešní pohled na věci je stále vytvářen jen pohledem dvourozměrným, tedy nějaké schéma, jež je produktem výšky a šířky na papíře. Chybí stále ten evoluční skok v myšlení a zapojit i ten třetí prostorový element a to výšku v kvadrantu děje. Tímto způsobem 2D myslí dnes většina lidí a je to omezený pohled na svět. Je třeba překonat toto schéma myšlení a posunout ho kvantově výše. Tímto způsobem uvažování a myšlením, právě dochází většinou k roztržkám mezi odborníky. Jedni opakují stále dokola svá naučená klišé fyzikálních pouček z 2D prostoru a druhá skupina, která již používá třetí faktor, tedy uvažuje nebo se snaží uvažovat v 3D prostoru, tím přichází také k jiným dedukcím a souvislostem u jistých řešení, než ta jednoduchá skupina, uvažující standardně v 2D prostoru. 

Vezměme příklad, kdy stále dokola ve školách se tvrdí, že elektrický proud je tok elektronů, nebo je to uspořádaný pohyb nositelů elektrického náboje. Co je to elektrický náboj, nějaká vlastnost částic. Ano, tak to i na první pohled vypadá. Jenže.
    Teď zkuste uvažovat prostorově v 3D. Vybavte si jádro  a kolem něj krouží ve valenčních sférách nějaké ty elektrony. Jenže pohyb elektronů mezi valenčními dráhami (orbity) na vyšší se nekoná tím, že přeskočí. Ne, tento elektron prostě zmizí na své původní dráze a naráz se objeví na té vyšší. Prostě zmizí z tohoto prostoru a naráz se objeví jinde. To jsou nejnovější poznatky z kvantové fyziky a tak je potřeba se i naučit uvažovat. Tedy největší legrací je, že ten elektron se nepřemisťuje po nějaké dráze, ale skokově se zhmotní jinde.
Pokračujme dál. Vezměme si rychlost proudu a rychlost elektronů, o kterých jsme se bavili výše. Když zapneme nějaký spotřebič, ihned je reakce, i kdyby ten spotřebič byl vzdálen tisíce kilometrů. Z toho budeme usuzovat, že elektrické signály, všimněte si, že nepoužívám tok elektronů, ale elektrický signál-vzruch se šíří vodičem téměř rychlostí světla (300 000km/s). Tedy elektrický signál nebo-li vzruch.
A teď se vraťme k těm volným  elektronům, jejich pohyb v krystalické mřížce kovu jako vodiče (jasně že od záporného ke kladnému pólu zdroje) je však jen několik milimetrů za sekundu, to je ten důležitý paradox v novém vnímání, můžete si to prostorově představit tak, že si elektrony mezi sebou prostorově jen předávají informaci, signál – svou energii a to skokově, tou rychlostí světla, ale sami o sobě se plouží jen několik milimetrů za sekundu.  
Další příklad našeho nevhodného velmi jednoduchého současného vnímání světa je příklad  u jednoduché sinusoidy, tedy vibrace nebo vlnění. Představuje vlastně tok energie se svým zhušťováním a zřeďováním v prostoru, jak se popisuje v klasické fyzice.
 





 Jenže v 3D  myšlení si již s tímto schématem nevystačíme, je to velmi okleštěné vnímání. Promítněte si sinusoidu do spirály. Co se vám naskýtá za pohled? 
Je to  3D pohled na obyčejnou sinusoidu, zobrazenou po staru, původně ve 2D. Tento pohled 3D je tok energie, jež je prezentován vlastně vírem a řekne vám více, než jen plošné 2D zobrazení……..vír je vlastně základním pohybem Vesmíru.


Výběr dost zajímavého čtení i o jiných věcech, které si můžete i stáhnout v pdf.  http://smit.wz.cz/zrcadlo/download.php
Knihy Zdeňka Patricka (Šmitmajera)  "Sílnější než Däniken" jsou ke ztažení zdarma, všech pět dílů.

Zde máte zajímavé další hypotézy, které mně zaslali naši čtenáři.

Tento zaslal nick  XiXao:

 A co tato představa: Neustále se hovoří o "vibracích" prostoru - naší dimenze. Hmota je projevem tajemné vesmírné temné energie. Náš prostor tedy má svou vlastní "vibraci" Co když naše hmotná realita a tedy i elektron "zhmotněním" určitého spektra vibrací této energie, Kvalita - vlastnosti elektronu jsou dány specifickým spektrem, které tvoří elektron tedy jakýsi tón o určité barvě, atom si představme jako kapelu složenou z různých nástrojů. Celá situace by se podobala stroboskopickému efektu. Vibrace našeho časoprotoru by byly záblesky stroboskopu. Jako "hmotné" by tedy byly "vidět" jenom energetické projevy o stejné nebo mírně odlišné frekvenci a jejích násobků. Ony "přeskoky" elektronů by tak vznikaly pouze "rozladěním" či přeladěním" na jinou frekvenci například o oktávu výše. Výsledek by byl právě pohyb ve vyšší valenční vrstvě - stejný úhlový kmitočet, ale po větší dráze a tím i větší pohybová energie. Pamětníci jistě pamatují seřizování předstihu motorů pomocí stroboskopu. Při tomto modelu by však stroboskop blikal konstantní rychlostí a ryska na kole/hřídeli by byla vidět právě jen při určitých otáčkách. Při zvyšování otáček by nebylo vidět nic-nebo jen "šmouha" (šum). Platilo by tak pravidlo zachování energie, jenom by pro pozorovatele prostě ten časový úsek toho zvyšování nebo snižování frekvence prostě nebyl viditelný. No a tohle si představte ve 3D! Navíc k tomu přidejte tu teorii Zdeňka Patricka že m*t=1 a tu geometrii "víru" - zlatého řezu.... :-)

Další pěkná hypotéza od mého přítele z Kanady: 

Nazdar Ivane, nazdar všici ostatní.

Otázky které zde vidím jsem si kladl kdysi dávno a kdysi dávno jsem si na ně chtěl i odpovědět a nic z toho dlouho nebylo. Až jednou. Rozhodl jsem se, že jestliže gravitace pohne hmotou, musí hmota pohnout gravitací. Z toho mi vyplynulo, že má-li gravitace mechanický účiněk na těleso, musí mít těleso... Takže, závěrem mi vyšlo, že vztah mezi tělesem a gravitací je jakási mechanika, překvapivě pronásledovaná tvrzením, že mechanika bez tření. OK,tření jsem odložil na indá a zahloubal se nad principem, kterým by bylo možno způsobit, aby si řekněme Matička Zemička přitáhla mou maličkost k sobě. Že prý se vše nějak pohybuje po vlnkách, pustil jsem se první do vlnek a jedinné, co odpovídá kritériu, tedy vlnění pocházející z Matičky Zemičky a mířící ven, přitahující si Slávečka do svého lůna, je princip pohybu ryby vodou. Asi jsem se trefil, protože od toho momentu se věci začaly čistit.

Jak jsem tak juknul, jde zde asi, alespoň ze začátku o Bohrův atom a jeho legrační soustavu elektronů. Zde narážíme na tvrdý výsledek dalekosáhlých počítání bůh ví čeho, a to, že elektron se nemůže v žádném případě vyskytovat mezi svými dannými orbity a tudíž, jak si z toho sami fyzikové dělali prču, elektron to nedělá a mezi orbity se nevyskytuje, protože to má zakázané. Zde si můžeme pložit otázku: "Co se kolem nás chová tak, že to změní projev svého energetického stavu náhle, bez varování, po celé komplexitě své fyzické manifestace a nikoliv plynule, ale v jasně definovatelných krocích? Je to chvějící se struna? Ne jak je většina z nás zná. Je to jakákoliv chvějící se masa? Nikoliv. Avšak, rotočíme-li lano uchycené konci mezi pevnými body tak, aby se na něm vytvořila celá vlna (sinusoida), rotující kolem osy bodů upnutí, a dokážeme-li lano dále roztáčet, v určitých otáčkách daných masou lana, otáčkami, pnutím atd. se tato vlna rozdělí na vlny dvě, tedy na dvojnásobnou sinusoidu. Pokračováním zjistíme, že toto dělení eventuelně také pokračuje a to geometrickou řadou při nárůstu otáček, přičemž se zvyšuje napětí lana, snižuje se vlnová výška a délka a zvyšuje se jaksi frekvence, tedy počet vln na laně. Vždy náhle a vždy po celé délce lana najednou. Zde se tedy propracováváme k principu funkce elektronu, ať už se pod tím názvem skrývá cokoliv a k principu takzvaného "zakázaného" valenčního skoku a můžeme dospět k hypotéze, že valenční elektron je nikoliv jakousi orbitální kuličkou, ale strunou. Tam se už sice dopracovala ze zoufalství i věda, ale pořád to zapšklé orbitální. Mnohý už má na jazyku otázku, jak to, že struna houslí to nedělá, jak se po ní jezdí šmytcem a ladícím prstem. Jak to, že struna houslí nezná diskrétní tóny a lze ji dolaďovat plynule? Zatímco u rotujícího lana zvyšujeme energii lana zvýšenou rotací, vzdálenost mezi konci lana, mezi body upnutí je neměnná. Z toho vyplývá, že délka struny elektronu je neměnná. No, berme to s rezervou, ale zabývat se všemi komplikacemi teď by nikam nevedlo. Řekněme si, že si odmyslíme Brownův pohyb a případný(é)elektrický proud. Nyní se můžeme sami sebe otázat: "Je v takovém případě možné, aby byl elektron se svými diskrétními energetickými skoky, jak je lze měřit a pozorovat, vůbec orbitální? Je možné, aby měl ať už kulový, nebo kruhový tvar nezávislý přímo na jádrech atomů?" Podíváme-li se na chemická schemata, jejichž struktura je empiricky už v dnešní době doložena (IBM)  "scanning-tuneling" (neznám česky) mikroskopií, je nasnadě, že celý Bohrův systém je ubohá berlička a že elektrony, pokud jimi rozumíme valenční spojení, jsou jakýmisi strunami nataženými mezi jádry atomů. (To jsem to do začátku hróózně zjednodušil, ale někde se začít musí.)

Tudy se lze tedy propracovat k tomu, že přirozenost věcí tohoto vesmíru je jaksi strunová. Vrátím-li se zpět ke gravitaci a dám-li si dohromady strunový charakter elektronu dohromady s principem plavání ryby, vychází mi jako jakýsi základní útvar zapřičiňující gravitaci struna složená z "ryb", která má poněkud pevně vymezený a udržovaný začátek a konec kdesi. Jenže, opět ta ryba. Snad teď radši k hadům. Vlna plazícího se hada se v prostředí nepohybuje, pohybuje se had zatímco svou vlnu kreslí jak do písku, tak do vody. Tímto mi vyplývá, že se cosi pohybuje po jakýchsi vlnitých drahách mezi konci každého základního vlákna "gravitace". Přihlédnu-li k faktu, že vše, co se točí, má alespoň snahu vytvořit spirálu, docházím nezbytně ke stejnému závěru ke kterému nějak dospěl Ivan, že spirálovité struktury jsou tím, co tvoří nepolapitelné a zatím nedefinovatelné vakum, či albertovský prostor. Jenže tím, že tyto vlnové struktury jsou nyní už skoro jistě víceméně v euklidovském abstraktním prostoru stojaté, nezbývá než připustit, že to, čemu se kdysi říkalo aether, a co současná věda oficiálně zavrhla díky naprosto zpackanému experimentu (Michelson-Moreley), není hrachová polívka, ale nepředstavitelně (tedy já si to už nějaký ten pátek představit dovedu, ale byla to fuška) komlexní systém vláken gravitačních, či prostorových, či aetherových toků. Kdo tohle pochopí, ten si eventuelně vyskočí radostí, protože s tím se dá vysvětlit zatím vše, na co jsem kdy narazil, i když je to někdy hodně pracné se jednak seznámit se spoustou pozorování a zkušeností, a hlavně se naučit vzít do úvahy všechny možnosti, které takový systém nabízí pro šíření světla a poznání jeho struktury a vlastností a rozdílem mezi světlem a radiovými vlnami, komunikaci telepatie a torzních polí, pochopení lokální platnosti rychlosti světla, nadsvětelných rychlostí ale i istantních komunikací na pro naše znalosti Universa neomezenou vzdálenost atd. Lze v tom najít všechny příčiny gravitace, myšleno váhy, tedy přitažlivosti, protože přitažlivost se díky komplexnosti systému, i když v jádru pocházejícího z velice jednoduchého principu, je výsledkem několika dílčích vztahů mezi sítí vláken aetherových toků a hmotou, která je zase jenom poněkud specificky lokálně zauzlovaná síť i podstata setrvačnosti. Následně je třeba rozpoznat fraktální charakter těchto jevů, rozdíl mezi strukturami aetherových vláken a jejich vzájemné vztahy, kam spadá gravitace a elektrostatika a mezi magnetickými strukturami, které jsou opět poněkud lokálními aglomeráty aetherových toků, jako je například magnetické pole magnetu a do jisté míry elektrický proud, světlo a brambora, následně utkaných do planetárních a galaktických aaaa struktur nekonečna.

Ahoj, Slávek. 

40 komentářů:

  1. Toto téma mě zajímá.
    Sice se to až tak netýká elektřiny, ale zeptat se musím. Jak je to s fotonem? Předpokládám, že jeho cesta od Sluníčka k nám, též není tvaru "sinusoidního"(vlna).
    Jak si pak mám ale vysvětlit polarizované světlo? Jde snad u toku fotonů o současný pohyb ve spirále, jež je "zkoucena" do sinusoisy - stojaté vlny?
    Pokud plácám kraviny, postavte mě na hrách do kouta. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to stejné, ten shluk energie, říkejme tomu jak současná věda fotony, mají i rozdílné kmitočty – spektrum, lambda, je vlastně délka vlny a ty jsou rozdílné, je to vlastně v tom rozdílu barev, které vnímáme a podle nejnovějších objevů je to rovněž spirála. Ta odražená – polarizovaná, má rovněž tvar spirály, jen rozdílný kmitočet, tedy průměr spirály je jiný. Vše v přírodě pracuje na spirále, vezmi si vznik víru – tornáda, je to taky vortex, nebo galaxii – taky ve spirále a kdyby jsi tu galaxii jako tvůrce natáh z placaté spirály, vznikla by ti z ní zase pružina.

      Vymazat
    2. Nazdar Michale. Zabývajíce se polarizací světla mně osobně velice prospělo se nejdříve podívat na to, čím se vlastně docílí. Početl jsem si o výrobě polarizačních fólií, také ji koupil, pokoukal jsem skrz ni na různé materiály i skrzevá sklo pod různými úhly a vyšlo mi z toho, že jde o fámu. Struktura polarizátoru je optickou mřížkou vyrobenou natažením plastiku jedním směrem, která lomí světlo do struktury vystižené hromadou paralelních čáreček, jako se například běžně kreslí déšť. Podíváš-li se přes polarizátor skrz sklo pod tupými úhly, polarizace se neděje. Podíváš-li se však pod dostatečně ostrým úhlem, polarizace se děje. Protože jsem v té době už měl za sebou dost pozorování povrchových polí materiálů a jejich změn s teplotou, kdy jsou pozorovatelné změny lomu a odrazu světla povrchovými poli (Van der Waals síla) velice patrná, nezbylo mi než se ujistit, že povrchová pole, která jsou tvořena jakýmisi bublinami mezi molekulami, či shluky molekul mnoha materiálů opět světlo láme a větší část ho rozptýlí. Dáš-li si přes sebe kolmo dva polarizátory, zjistíš, že kompletně blokují světlo, avšak, kromě malého bodu přímo na přímce mezi okem a zdrojem světla. Tento bod je všemi opomíjený, ačkoliv jasně dokazuje, že jde o rozptyl světla soustavou mikroskopických protažených čoček. Z toho mi nezbylo než usoudit, že vůbec nejde o jakousi polarizaci fotonů, ale pouze o rozptylující lom světla přes nataženou optickou mřížku. Ahoj, Slávek.

      Vymazat
  2. Dobrý den.
    Ono jen když si vezmete jak se "vzniká" život. Všichni živí tvorové se "líhnou" z vejce akorát že někteří v děloze a jiní zase mimo tělo matky.Až na některé druhy žraloků které nemají vejce ve tvaru ve vejce ale "vejce" ve tvaru spírály. Když si rozeberete proudění vody v obyčejném vejci tak se zase dostanete k jakésy spirále.
    Když trochu odbočím, nedávno jsem si uvědomil že pokud rotuje kužel tak směrem ke špičce se snižuje obvodová rychlost ale přitom když v kuželu teče kapalina tak směrem ke špičce stoupá její rychlost. To znamená že ke špičce roste rozdíl potenciálů.

    OdpovědětVymazat
  3. Mám síce elektrotechnickú priemyslovku a viem čo nás učili. Ale čím viac sa hrabem v tejto vede tak zisťujem že tie možnosti sú tu nekonečné. Každou novou skúsenosťou sa ten obzor vždy rozšíri tak že by som potreboval niekoľko životov aby som sa do toho dokázal poriadne zahryznúť :-) Škoda že sa nedožijeme aspoň toľko rokov ako Adam, Eva,(900) Matuzalem (800) Možnosti sú fakt nekonečné.

    V špirále je aj DNA a tam sú miliardy informácií :-)
    Bobor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poznání je nekonečné, vyřešíš jednu záhadu, vynoří se dvě nové záhady. Jen blázen si myslí že ví vše, jsme stále jen učni života.

      Vymazat
  4. Přátelé,
    Rád bych upozornil ty, co se s tímto dodnes nesetkali na "Originální teorie relativity Zdeňka Patricka", více na http://smit.wz.cz/ a nebo v jeho trilogii knih "Silnější než Daniken". První díl vyšel v roce 1994. Tento pán je velice zajímavá i když poněkud rozporuplná osobnost. Jeho závěry vzhledem k době, kdy je začal uveřejňovat jsou úcty a zkoumání hodné. Dá se říci, že je jedním z českých průkopníků, kteří o dost předběhli v některých věcech dobu. Základ jeho "vírové" teorie je umístěn na jeho stránkách v pravém sloupci ( nepodařilo se mě získat přímý odkaz). Jeho tvrzení, že m * t = 1 společně s uvedenými matematickými a geometrickými konstrukcemi jsou velice inspirující...Tyto věci byly zveřejněny ve vydání třetí knihy "Silnější než Daniken" z roku 1996 vydané v nakladelství Ostrov.

    OdpovědětVymazat
  5. Interesantni BLOG :) .JAKO REALIZACE BOHA SE ZABYVAM,DUCHOVNI SLOZKOU PRACE S KVANTY,FOTONY,PROUDEM FOTONOVE ENERGIE,VYSOKOFREKVENCNIM PAPRSKEM FOTONU...
    http://www.mimozemskatechnolohighvibrationenergy.blogspot.com
    http://www.AVATARKRSHNA.blogspot.com
    Mj. I RESENIM VSECH PROBLEMU NELIDSKE RASY :) ,
    MOZNOSTI ZASTAVENI ARMAGEDONU,
    TRANSFORMACI NELIDI V LIDI A LIDI V AVATARY...
    MYSLIM,ZE JE TAKY NEZBYTNE,PROSADIT KONECNE DO ZIVOTA,STUDENOU FUZI !
    VIZ pdf.Tajemstvi Shambhaly
    DIKY ZA ZVEREJNENI :)
    REALIZACE BOHA CZ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé čtení, hlavně pohledy od Zdeňka Patricka, dám současně odkaz na jeho stránku download, kde si můžete co Vás bude zajímat stáhnout, dám to i pod článek, aby jste si mohli jen kliknout: http://smit.wz.cz/zrcadlo/download.php

      Vymazat
    2. Jsem realizace lenošného brňáka...

      Celestýnské proroctví (od J.Redfielda) byla zajímavá kniha, možná i zajímavější film. Desáté proroctví (pokračování) mám v knihovně - ale nečet. Tajemství Shambhaly taky nee. Vše ke stažení na ulož to. I film (dvd mám ze špáru za 150)

      jm

      Vymazat
  6. Zajímal by mě názor, proč zrovna spirála. Pokud má něco dosáhnout vzdálenosti meza A a B, tak spirála by z klasického fyzického hlediska nemělo být vhodné řešení. Vychází mi, že uvnitř "tunelu" té spirály musí k něčemu docházet. Proč jinak tak složitý tvar?
    Nejde původně jen o kruhový pohyb a vlivem pohybu v prostoru se tento stává spirálou? A pohybují se co objekty (hmota, energie) prostorem nebo prostor objekty? Protože je všeobecný omyl, že např. dráha planet je kruhová, vpodstatě nic nemá kruhový pohyb, ani ta sedačka na kolotoči na návsi. Vše bude problémem úhlu, respektive pozicí pozorovatele.
    Přesně jak Iv píše, nikdy nebudeme vědět vše a díky za to. Od včera víme, že vlna není vlna, ale spirála. Někdo by řekl fajn, už to vím. Nevyvstávají ale díky tomu další otázky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. proč spirála netuším,... ale jak pstruh při tření překoná výšky v potoce, vodopádu.. mnohokráte přesahující jeho samou velikost, gravitaci atd... (?)

      ..tuhle byl na youtube video s dvěma kulečníkovými koulemi, které jely ve 2 drahách po nakloněné rovině. První dráha jest přímá, druhá v sinusoidě, jako voda, řeka...
      quiz: Která se dostane dolů dříve, při současném spuštění..

      Vymazat
  7. Zdravím Iv.Som skôr praktický človek a preto som si davnejšie vyrobil šetrič UF5.Ďakujem za tento článok.Teraz začínam poznávať nie len jeho výsledok-navýšenie krútiaceho momentu,ale aj princíp ako to funguje.Ďakujem Váš fanúšik zo Slovenska burlak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To přeskakování elektronů ve valenčních vrstvách - nemá to souvislost s článkem čerpání VE z nulového bodu? Zjednodušeně si elektron zmizí respektive se vyskytne jinde (asi v jiné dimenzi), získá tam energii a když se téměř v ten samý okamžik vrátí, tak díky té navýšené energii se ocitne v jiné valenční vrstvě? Takže mi z toho plyne, že každá hmota se nachází na minimálně dvou místech/dimenzích najednou, ale spíše na mnohem, mnohem vícero místech/dimenzí.
      Už asi blbnu :-)

      Vymazat
    2. Ale neblbnete, každý pohled na věc má něco do sebe. Ano, vše je propojené, každá dimenze(prostor) úzce souvisí s tím sousedním a navzájem se ovlivňují. Tak jak jste to řekl, by se dalo zjednodušeně to říci, tím že dodám energii pulsem, přinutím elektron vycestovat tím způsobem, jak jste popsal, opět zdůrazňuji, že je to zjednodušeně popsáno, ale podstata tam je, i ten druhý Michal existuje. Kéž by nás „blblo“ více a více.

      Vymazat
    3. Přimlouval bych se za o jeden stupeň podrobnější Váš pohled na problematiku :-)
      Určitě musí být nějaký kontrolní systém na udržení vyrovnaného stavu energií mezi dimenzemi. Honem mě napadla jedna možnost. Není pravděpodobné, že by v druhé dimenzi měl elektron opačný náboj? Vlastně by druhá dimenze byla zrcadlem naší, ale ve vědecké terminologii by se jednalo o antihmotu.
      Pak by zvýšení či snížení energie v jednom prostoru bylo vyrovnáno stejným zvýšením či snížením opačného náboje v druhém prostoru. Tím by obě strany pomyslné váhy byly vždy vyrovnané. Hmm, to by bylo asi moc jednoduché a Vy jste psal, že to bude asi složitější. Jdu dumat dál.
      Jé, tohle mě fakt baví :-)

      Vymazat
    4. Antihmota se bude nacházet v jiném prostoru, uvědomte si, že jeden Vesmír se svými peralelními světy bude mít i svůj ekvivalent (tak jak vše v přírodě +a-) a to formou záporného Vesmíru, rovněž se svými paralelními světy. Kde se nachází Antivesmír a jak je oddělen bude práce lidí do budoucna, ale jistě to bude pozvolný přechod jako den a noc. Takže s tím elektronem v antiprostoru to asi není pravda, protože pokud by náš elektron skočil do zmíněného antiprostoru, tak by došlo k anihilaci elektronu a ten už by se nevrátil, jen by zůstal přírustek energie elektronu v antisvětě z toho našeho.

      Vymazat
    5. Tak to chápu.
      Každopádně elektron asi nezmizí, protože nic v univerzu nemizí. Jen se na okamžik ocitne jinde, buď jinde v našem časoprostoru, ale to mi přijde nepravděpodobné, nebo v jiném paralelním prostoru. A nebo by se musel přeměnit na čistou energii a ta se poté transformovat (materializovat) zpět na elektron. Já se přikláním k variantě paralelbího prostoru.
      Tento prostor ale bude založen na jiných vibracích (hustotě hmoty) a proto ačkoliv se nachází ve stejném místě, my ho nevidíme a vědomě nevnímáme.
      Otázkou ale je, proč je potřeba, aby elektron udělal právě ten hop tam a hop zpět. Už jsme se o tom zmiňovali v jiném komentáři, že tento jev je např. i u přechodů v tranzistorech a kvantová mechanika ho tuším nazývá kvantovým skokem. Je nějaká teorie, jež by vysvětlila, k čemu je to třeba? Ono k tomu mizení elektronů nedochází jen při přechodech mezi valenčními vrstvami, ale co jsem se dočetl, tak elektron vlastně neustále mizí a objevuje se a proto se nedá určit, kde se v jakou chvíli nachází nebo bude nacházet. Je to asi tak jako určit, kdy a kde v atmosféře zazáří meteorit. Ví se v jaké výšce shoří, ale neví se kdy a kde.
      A vůbec, tuší se, zda elektron, který se objevil, je ten samý jako ten, který před okamžikem zmizel?
      Já Vám dávám, co? :-)

      Vymazat
    6. A co tato představa: Neustále se hovoří o "vibracích" prostoru - naší dimenze. Hmota je projevem tajemné vesmírné temné energie. Náš prostor tedy má svou vlastní "vibraci" Co když naše hmotná realita a tedy i elektron "zhmotněním" určitého spektra vibrací této energie, Kvalita - vlastnosti elektronu jsou dány specifickým spektrem, které tvoří elektron tedy jakýsi tón o určité barvě, atom si představme jako kapelu složenou z různých nástrojů. Celá situace by se podobala stroboskopickému efektu. Vibrace našeho časoprotoru by byly záblesky stroboskopu. Jako "hmotné" by tedy byly "vidět" jenom energetické projevy o stejné nebo mírně odlišné frekvenci a jejích násobků. Ony "přeskoky" elektronů by tak vznikaly pouze "rozladěním" či přeladěním" na jinou frekvenci například o oktávu výše. Výsledek by byl právě pohyb ve vyšší valenční vrstvě - stejný úhlový kmitočet, ale po větší dráze a tím i větší pohybová energie. Pamětníci jistě pamatují seřizování předstihu motorů pomocí stroboskopu. Při tomto modelu by však stroboskop blikal konstantní rychlostí a ryska na kole/hřídeli by byla vidět právě jen při určitých otáčkách. Při zvyšování otáček by nebylo vidět nic-nebo jen "šmouha" (šum). Platilo by tak pravidlo zachování energie, jenom by pro pozorovatele prostě ten časový úsek toho zvyšování nebo snižování frekvence prostě nebyl viditelný. No a tohle si představte ve 3D! Navíc k tomu přidejte tu teorii Zdeňka Patricka že m*t=1 a tu geometrii "víru" - zlatého řezu.... :-)

      Vymazat
    7. Nojo, jako obvykle jsem se rozjel a je toho na tuhle pixličku moc. Nazdar Ivane a všici kdo tu jste. Že nerad chodím kolem horké kaše často se v ní ocitnu. Ještě že jsem to tušil a hodil si to do wordu, než jsem to zkusil odeslat. Všechno se mi kouslo. Promiň Ivane, ale ani jsem nevyšťoural Tvého blogového emila, takže Ti to pošlu přes toho, co mám.

      Ahojte, Slávek.

      Nevím, co vlastně to spodní po mně chce.

      Vymazat
    8. Nazdar Slávku,
      mail máš energie.iv@gmail.com, je to napsáno v rubrice "O mně". Jinak tu Tvou hypotézu, nebo pohled, který je taky pěkně podán, hodím do článku.

      Vymazat
  8. Ahoj všem,
    Ta úvaha není od Zdeňka Patricka, i když se na něho odvolávám. Nerad bych mu vkládal do úst, co není jeho názor, protože vím, že to nemá rád. Udělám si nějaký účet, abych sem nepsal anonymně. V diskusích občas vystupuji pod nickem XiXao.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fajn, ale máte podobné pochody myšlenek. Stačí se jen pod příspěvkem podepsat a hotovo XX.
      Děkuji.

      Vymazat
  9. V kontextu s teorií p. Slávka (ale i p. Iv) vychází, že el. proud tedy není dán pohybem elektronů, ale předáváním energie mezi elektrony. Vemu-li to obrazně k tomu lanu, je to stejné, jako když jsme si jako malí kluci "trhali" ruce lanem. Vzali jsem ve škole lano na přetahování za jeho konce a jeden se svým koncem pohybem udělal vlnu. Ta když došla na druhý konec, měla sílu druhého i povalit, pokud vhodně nezareagoval. Takže el. proud by se dal představit jako předávání energie zkrze rozvlnění elektronu. Konec jednoho elektronu by se dotýkal začátku druhého (jako neurony). To, že dochází k jakémusi pohybu elektronů, může docházet jako doprovodný jev při kmitání elektronů (pohyb ryby vodou). To by pak, ale směr pohybu elektronů musel být opačný než je tok energie. Hmmm.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě trochu jinak. Klíčem je teplá supravodivost (v jinak nevodivých keramikách)a elektrický odpor který se zvyšuje s teplotou. S teplem se neodiskutovatelně zvyšuje Brownův molekulární pohyb a je zřejmé, že tento pohyb, který lze vidět jako chaotickou mechanickou vlnovou rušičku, bude rušit jakoukoliv jinou mechanickou vlnu v materiálu, ať už progresivní, nebo statickou. Pokud si zároveň vezmeme za fakt, že zrnitost supravodivých keramik je relativně hrubší než u kovů a že výzkum teplé supravodivosti hovoří o tom, že el. proud proniká supravodičem pouze jakýmisi ztezkami mezi krystaly, dá se předpokládt, že hrubé krystaly díky své setrvačnosti jednak působí jako tlumiče tepelného chvění materiálu a jednak, při vhodné a stejnorodé velikosti se z nich mohou stát i oscilátory. IBM mikroskopie poukazuje na velice pravidelnou molekulární soustavu materiálů, ale jak je to mezi krystaly je pro mne otázka. Nějaké valence mezi nimi musí existovat, ale jak to vypadá jsem nikdy nezjistil. Nicméně, podle mne Thompsonovy elektrony nemohou existovat. Za prvé je Thompson vyčaroval z funkce lampové diody a že byly tyto lampy evakuované, musel přijít s elektronem. Jinak mu chybělo vysvětlení čím se proud přenáší. Jenže žhavící vlákno lampy se odpařuje, což je doloženo tím, že staré lampy jsou zevnitř napařené kovem, a je nasnadě, že jde o výboj ve zředěném plynu, nikoliv ve vakuu. Navíc nelze technicky naprosté vakum vyrobit, vždy se v tom motají nejaké zbytky plynu. Druhým důvodem je to, že už leta zpátky dostal někdo Nobela za naměření nižších hodnot elektrického napětí, než 1 eV. Nemám el. proud zcela vyřešený, ale zatím mi připadá, že jde zase o tok aetheru po statické vlně, kdy se aether nemotá kolem dokola v prakticky uzavřených smyčkách valenčních a nukleárních struktur, ale je mu umožněnu si v materiálu vytvořit více méně lineární, i když vlnívé ztezky. V momentě supravodivosti totiž mizí veškerý odpor. To u teplých supakonduktorů až cca 157°K znamená, že sice zdaleka nemizí veškerý Brownův pohyb v materiálu, ale mizí Brownův pohyb lokálně a vláknitě mezi krystaly. Co je aether tedy nevím, ale pokud se podívám do kosmu, tedy na druhou stranu velikostí, nacházím statické vlny proudění od astroidů až po shluky galaxií.
      Ahoj, Slávek.

      Vymazat
    2. díl 1.
      Tak jsem si relaxoval ve vaně a už skoro v polospánku mě samotného zaujaly moje myšlenkové pochody. Chvilku jsem je jen tak pozoroval a pak s nimi začal aktivně pracovat a došel jsem k následujícímu.
      Vědomosti o elektřině a vše s tím souvisejícího jsou mi pro tento život zřejmě zapovězeny, proto se většinou uchyluji k mechanice a logice.
      Zaměřil jsem se na pojem kvantový skok při změně valenční vrstvy elektronu (ale i na přechodech tranzistorů aj.). Pan Slávek, kterého si vážím, tu předhodil svoje představy o strunovém charakteru elektronu a vše celkm skloubil s éterem, coby základní energií. Jelikož je toto pro mne příliš složité na představy, zkusil jsem pracovat se stávajícím zažitým tavrem elektronu (nemá vliv v mé úvaze). Co se může dít ve chvílích, kdy si elektron prostě zmizí z jedné vrstvy a vzápětí se objeví v jiné? Kde je v tu chvíli kdy "není"? Napadlo mne, že on nezmizí a dokonce ani neučiní skokový pohyb. Normálně si přejde plynule z jedné vrstvy do druhé. Ale jak to, že není vidět, že ho přístroje nedekují? Tady si je potřeba osvětlit jednak "vidět" a jednak "přístroje". U přístrojů(měřících) se jedná o zvýšení krajních možností našich fyzických smyslů. Tyto smysly jsou založeny na hmotě(fyzickém těle) a uspůsobeny k vnímání našeho prostoru kolem nás. Je náš prostor, naše realita to jediné co existuje? Podle mne ne. Nejenom, že může být podel mne nekonečný počet jiných prostorů, ale dokonce se mohou nacházat na jednom jediném místě dohromady. Jak to? Já vycházím z představy, že hmota jako taková neexistuje. Jediné, co je, je energie. Energie o různých hustotách, mohou tvořit různou hmotu. Ještě odskočím, možná budu i používat slovo informace, protože pro mne informace a energie, je jedno a to samé. Aby mohla být hmota, potřebuje prostor(dimenzi). Dimenzi tvoří strukturálně vyšší energie, která má v sobě informace nesoucí zákonitosti této dimenze. Představuji si to jako nosnou vlnu rádiové stanice. Ta má taky pevně dán svůj kmitočet, aby nemohlo docházet k mísení informací z jiné stanice.
      Tato energie tvořící dimenzi má tedy danou základní vibraci. Jelikož hmota je také energie a jako taková bude mít též nějakou vibraci, tak příslušnost k dimenzi, bude určovat vibrace hmoty. Tyto vibrace budou v přesně daných poměrech (větší počet) s vibrací energie, jež tvoří danou dimenzi.
      Pokud si to takto představím, tak stejně jako v jednom anténím kabelu mám všechny možné stanice, tak na jednom prostoru (v našem pojetí) může být neomezený počet dimenzí a hmot, těmto dimenzím příslušným. Hmoty z různých dimenzí se navzájem přímo neovlivňují, protože nejsou "příbuzné" - naladěny na stejné kmitočty (stejně jako ony rad. stanice). Mohou se ovlivňovat přes základní nosné energie, které tvoří dimenze, protože tyto energie vznikly s jiné, strukturálně opět vyšší energie, tudíž mají společný základ informace a jsou na této úrovni stejné. A nebo se mohou ovlivnit změnou vibrace k vibraci jež odpovídá některému z poměrů kmitočtů jiné dimenze.

      Vymazat
    3. díl 2.
      A tady se už konečně blížím k tomu kvantovému skoku. Napadlo mne, že elektron při změně valenční vrstvy postupně mění svojí vibraci, aale prosotže tato pozměněná vibrace již neodpovídá žádnému z poměrů kmitočtu pro naší dimenzi, tak i když se elektron ve skutečnosti nikam neztratí a jeho dráha je plynulá, tak po dobu neodpovídajících kmitočtů NENÍ SOUČÁSTÍ TÉTO DIMENZE a proto se jeví, jako že neexistuje. Poměry kmitočtů příslušející naší dimenzi odpovídají informaci(energii) elektronu z jednotlivých možných valenčních vrstev.
      Z tohoto mi vyplývá, že našimi fyzickými smysly není možné vnímat jiné dimenze, ikdyž se nachází přímo před očima, protože buňky našich smyslů (oči, sluch ad.) jsou tvořeny elektrony, jež dle výše popsaného mají energii(informaci) příslušnou našemu prostoru.
      Ale co naše vědomí, představy? Ty nejsou hmotné a tudíž by se na ně nemusely vztahovat ty samé zákonitosti hmoty a prostoru. Pokud bychom uměli vědomě nastavovat jakýsi filtr vibrací našeho vědomí, mělo by být možné vědomím "navštívit" nejenom jinou dimenzi hned vedle nás, ale i místa vzdálená kdekoliv v našem prostoru(miliony světelných let), protože vědomí, jako energie není limitováno hmotou. A protože naše vědomí je spjato s naším tělem, mělo by být možné i "vidět", "slyšet", "cítit" na úrovni skutečných pocitů daných smyslů vše kdekoliv v naší dimenzi. Pokud bych vzal v potaz, že čas je informace (což je), tak mi vychází, že vědomí může cestovat nejenom v prostoru, ale i v čase ze zcela stejných důvodů, jaké jsem uvedl výše.
      Mám to v hlavě o dost lépe poskládáno a zasahuje to dále, než se mi podařilo vyjádřit slovy, tak doufám, že si náhodný čitatel bude moci udělat obrázek o tom, co můj chorý mozek vyblouznil v polospánku ve vaně :-)

      Vymazat
  10. Stejně tak to je i s tokem vody. (Výše již naznačeno). Vezměte si řeku nebo potok. Kde poteče voda rychleji, rovným korytem nebo delším, plným mírnějších zatáček ? Správně, v korytě plných zatáček ! A tok v uzavřené spirále se zatáčkami by byl asi ještě rychlejší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdyby tak ta voda třeba proudila vířivým pohybem třeba trychtýřem, který má proporce zlatého řezu a zkusilo by se zpětné přisávání vody v uzavřené smyčce ve stylu dvou uzavřených nádob, kdo ví, třeba by urychlovaný tok vody měl větší energii(nasátá en. z okolí), než je potřeba k vyzdvyžení stejného množství vody do výše hladiny víru a volně padající vodu z konce trychtýře použít třeba na roztáčení turbíny, kdo ví, co by se dělo? Jenže to by přece pak bylo PM a ještě k tomu bez jediné pohyblivé součástky a to přece nejde, že? :-)
      Pak bychom se mohli dozvědět, že třeba toto je už běžně používáno hodně dlouhou dobu v mnoha domácnostech s vlastní studnou a to by někomu nemuselo být po chuti.
      V jedné předscéně J.Wericha s M.Horníčkem bylo:

      "A uvědomit si, že byly doby ... Byly doby ... Ó, doby byly ... A byly doby různé ... Různé doby byly ... A byly doby i jiné ... I jiné doby byly ... Ano ... než různé ... Byly doby i hrůzné ... A v takových dobách ... a ... zalistovat ... zalistovat si ... zalistovat si ... Co takový Absolon ... kdyby byl plešatý ..."

      Vymazat
  11. Opět otázka tápajícího.
    Snažím se to nějak pochopit, ale...
    Iv, zcela je mi jasný převod starého 2D znázornění vířivého pohybu (sinusoidy) na 3D spirálu. To je zatím v pohodě. Pokud ale začnu převádět el. proud (též se vyhýbám pojmu toku elektronů) na vířivý pohyb, pak už mi začíná vynechávat "vizuální" představa AC proudu. V 2D je to jasné, tam je osa a co je nad je plus a co dolů je mínus. Ale ve vířivém pohybu (3D) nedochází k protnutí osy (ve 2d je osa, v 3D by to měla být rovina, ale tu tam asi nemám hledat, že?), ta je uprostřed víru. Vůči čemu se pak mění hodnota? Mění se vůbec? Pokud by to šlo, raději bych bral vysvětlení z pohledu mechaniky než elektriky (koneckonců jde o pohyb, ne?).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale ,Vy mně dáváte někdy zabrat, škoda, že jsem Vás neměl v ročníku, dal bych Vám poškole a bylo by na to více času. Ale budiž, pokusím se. Každá energie (hmota) si tvoří svůj časoprostor a tedy elektron(foton) si vytvořil svůj časoprostor a tedy svou existenci zde ve 3D. Tak jak se točí planety kolem Slunce, nebo elektrony kolem jádra a když k tomu přičtete časový vektor t , jež je zásadní v našem 3D, vypadá to pak jako sinusoida, to je čas. Při otočce Země kolem jádra(Slunce) kde bydlíte máte taky noc(-) a den(+) a tak se foton točí kolem svého jádra, které nevidíme a je vlastně jako černá díra.

      Vymazat
    2. Tak být denně u Vás po škole - to by byl můj splněný sen :-)
      Mohu si tedy představit, že nejde o jeden pohyb ve výru, ale o minimálně dva (ale spíše více) pohybů? Tím by pak docházelo ke změnám interakcí en. polí ve vlně, pardón, spirále.
      Něco jako jednotlivá pole fotonů pohybující se komplexním polem proudu fotonů (spirála). A podle vzájemných "postavení" těchto jednotlivých polí vůči komplexnímu poli se pak mění námi pozorované a měřené hodnoty?
      To bude faňa za uši až si dám druhou o lavici! :-)

      Vymazat
    3. V podstatě asi tak, i když těch interakcí je více a že fotony(elektrony) bývají dvojí, jedny nesou napětí a druhé zase proud, jenže věda toto nerozlišuje a bere foton(elektron) jako celek, kdyby věděla o tom, že když poruší jeden typ, ten druhý by automaticky přitáhli, jenže pokud pracují jako s celkem, pak nic nemohou přitáhnout, je to opět na bázi porušení rovnováhy.

      Vymazat
    4. Tak tady je to zkažený maso!
      Stále mi tam něco chybělo (hlavně dneska při hloubání nad Vašimi ukázkami čerpání nulového bodu a newmanova motoru v souvislosti s principy cívky) a ty dva druhy fotonů/elektronů mi hodně vyplňují prázdná místa.
      Děkuji!

      Vymazat
  12. Pokud to nebude příliš,
    pak bych rád pokračoval ve vyzvídání. Nikdy jsem nemohl pochopit proč by mělo být el. napětí rychlejší než el. proud, ale říkal jsem si, hold jsem prostě jenom podkovář. A hle, jak jednoduché a logické. Dva druhy elektronů. Sice jsem prozatím u Teslových prací na toto vysvětlení nenarazil, ale on to věděl. Proč by jinak ty jeho cívky, kdy v nich indukoval pouze obrovská napětí a žádný proud. Proč jinak by je dělal z materiálů, které očividně mají jiný vliv na elektrony nesoucí napětí a jiný na elektrony nesoucí proud. On přišel na to, že tyto dva druhy existují vzájemných vztazích a když je od sebe oddělil (cívkou), pak snaha okolí o vyrovnání této uměle vyvolané nerovnováhy je onou VE, protože to vyrovnání není úkonem(prací) použité aparatury, ale vykonanou prací prostoru.
    Strašně rád bych se vnořil do problematiky vztahů mezi těmito elektrony a hlavní "nosnou" spirálou/vírem, který jim určuje vlastnosti, ale to už je hodně nad rámec, protože to by znamenalo všechno zapomenout a začít od nuly a už teď si mlhavě představuji ty složitosti, které tam panují. Budu doufat, že časem budou k dispozici články "pro začátečníky" i na takováto témata.
    Mažu za kravičkama :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, že el. proud není instantní, dokonce ani světelný, je dáno neschopností vodiče se instatně přizpůsobit měnícím se podmínkám a ne jakousi rychlostí el. proudu. Co se týče odkud kam el. proud teče, je to taky vše nějak jinak. Elektrický proud (ampéry) jako samostatný jev neexistuje. Co existuje je strukturální změna materiálu, která z něj udělá permanetní magnet do té doby, dokud je vodič pod vlivem toku napětí a totální množství eterové struktury, která vodičem protéká. Napětí versus proud je jenom vyjádřením stupně strukturálních změn, kolik "elektřiny" je magneticky v materiálové struktuře vyvázané a kolik ne. Waty jsou vždy násobkem. Při zatížení generátoru padá napětí a narůstá proud. To je jen pro to, že čím víc eterových strun je povázáno do magnetické struktury vodiče, tím méně je rušivý odpor, ale tím také poněkuc ubývá magneticky nevyvázaných toků eteru ve vodiči. Elektrický odpor není nic jiného, než tepelné (vibrační) rušení stability struktury toho kterého vodiče. Snad si to představ jako šňůru aut jedoucích po mostě za zemětřesení. Něco tedy těmi dráty proudí, ale elektrony to nejsou, pokud nechceme říkat eterovým částicím elektrony. Elektron je teoretická jednotka napětí, nic víc a nic míň. Je elektrickému napětí tímtéž, co je litr kapalině.

      S laskavým pozdravem, Slávek.

      P.S. Moc dlouhý Ivane, tož jsem to rozdělil na dvakrát.

      Vymazat
  13. :) Jsem to tu zase trochu pročetl. Osa elektrického proudu Michale. To bys musel pro odpověď k panu Schaubergerovi. I když je ten pán dost vágní ve výrazivu pokud se snaží něco vysvětlit, je velice přesný, když popisuje nějaký reálný zážitek, První epizoda: Popisuje například scénu, kdy se díval se shora ležíce za deště do vodního víru. Eventuelně si všimnul, že mu crčí voda s klobouku do víru (ještě vzduchem nad vírem) po spirále. Eventulně také nemohl přehlédnout, že středem víru vylítl tenký pramínek vody a cákl mu rovnou do oka. Druhá epizoda: Pstruzi stojící bez pohnutí těla, či ploutve v proudu horské bystřiny. K tomu se vztahuje pověst, že bystřinami táhnou proti proudu duše mrtvých, které jsou schopny utopit neopatrné dítě. Pokud si ty duše mrtvých přeložíme do srozumitelného jazyka, jde o cosi nepostižitelného, co existuje v ose každého toju a může mít i mechanický vliv na okolí. Třetí epizoda: Orel kroužící v klesající spirále nad vodní hladinou vyprovokuje lososy v jezeře, den za dnem, k tomu, aby mu lososi z hlubiny jezerní vyšli opět po spirále vstříc pod hladinu a orel si jen vybral, kterého bude mít k obědu. To, že my vidíme mechasnickou část řekněme vodního víru neznameníá, že to je to jediné, čím se struktura víru projevuje. Tou očividnou strukturou víru se tvoří ještě řádově nižsí struktura, říkejme jí eterická, která směrově, řekněme axiálně vyrovnává všeobecně jednosměrné plynutí vody ve víru (a jakéhokoliv spirálovitého pohybu) a uzavírá se s tím viditelným do toroidu. Uvidíš spoustu schemátek polí toroidů, ale málo kdo ocení, že vnějšek a vnitřek takového toroidu nejsou nezbytně (záleží na podmínkách) jedno a totéž a že dochází ke strukturálním přeměnám strunových závislostí. Přeloženo do češtiny, že zatímco elektrický proud se dá pochopit jako tok eteru v podobě magnetických svazků geometricky překopané (do spirály, míněno, že struny valenčních spojení se harmonizují délkama atd. ) struktury vodiče, což způsobuje ten efekt, že materiály, jejichř strukrura se těžko mění, jsou "nevodiče" a opačně, napětí je opět eterovými toky ale postupujícími po daleko jemnější struktuře strun, elektrické, která nevyžaduje hrubé fyzické strukturální změny materiálu. Proto nemá napětí potíž prostoupit i nevodiče, ale pouze jako to, čemu říkáme potenciál a co je nikoliv chiméra nějakých elektronů, ale toroidní pole, které může patřit jednomu objektu, jako magnetické pole více méně patří jednomu magnetu, ale také může sdílet pole jako železná pilina sdílí pole magnetu. Ivan byl tak laskav jak jsem koukal, že sem dal radiologická data struktury vesmíru, která narosto jasně ukazují jaksi strunová spojení mezi galaxiemi, která připomínají síť neuronů v mozku. Vždyť my máme ty "elektrony" (a možná i atomová jádra) namalované před očima ve velkém. Jaké elektronové orbity? Stejně tak jaká ať už newtonovská, nebo einstainovská gravitace? Jaká statická elektřina? Jaká černá hmota? Jaký velký třesk? Jaké cestování elektronů dráty.

    OdpovědětVymazat
  14. Je to jednoduché... úplně každý hmotný objekt má ve svém těžišti centrální černou anebo bílou díru. Takže například obyčejný strom je ve skutečnosti nepředstavitelná korporace těchto (u stromu černých děr) které vytváří horizont události které pak naše oči vnímají jako konkretní strom tak stejně i čas i prostor.

    V podstate jsou tri typy korporací těchto děr

    1) černé absorbující (strom, člověk, planety,neurony)
    2) bílé vytvařející (slunce,hvězdy)
    3) pulsující (vesmír, a vlastně úplně všechno všechno to je takovy paradox :P)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš někde zdroj, ze kterého jsi čerpal, popř. odkaz na další související info?

      Vymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.