Váš názor na dobročinné skutky.

V dřívější době jsme také dělali dobrovolně- povinné skutky, kdy jsme posílali do Afriky, Vietnamu jisté finanční a věcné prostředky, dle toho by většina starší generace byla asi svatá, když to přirovnám k  formě odpustků. 

Jde mně o dobročinné skutky v dnešní době, kdy je dnešní realita velmi vzdálená od té dřívější. Dobročinné skutky mohou být motivovány mnoha způsoby, buď vrozenou povahou soucítění, která ještě nebyla zničena dnešním systémem, nebo vypočítavostí a tam někde vzadu vystupující myšlenka nějaké odplaty, nebo dokonce i ukázat navenek okolním lidem, jaký jsem lidumil a tím si zakrýt na veřejnosti svou pravou osobnost.
Znám velmi zajímavý případ, kdy dotyční jsou povahy silně individuální, hlavně materiálně a soucítění, úcta i respekt dejme tomu k zkušenějším osobám neexistuje. Navenek se hrají velmi dramatické divadelní kousky, se záměrem ukázat se jako kladné bytosti. Své negativní skutky jsou většinou odpuštěny nedělní bohoslužbou a  adopcí tří dětí na dálku z Afriky jako berlička pro své svědomí. To je dnes trend  IN, i když máme u nás plno vesniček SOS s dětmi. Těch pohnutek je více, jak jsem psal výše a velmi by mně zajímal Váš názor, která tendence podle Vás dnes nejvíce převažuje v dnešní společnosti.

Rád bych znal Vaše názory, jež bych rád otiskl, proto pište své komentáře. Myslím, že je to  zajímavé téma, nebojme se ho.

 Odpovědi:
MichalBFeb 20, 2012 12:04 AM
Toto je velice, velice těžká otázka.
Jako obvykle zkusím přemýšlet a psát.
Z pohledu darujícího, tedy nás, je potřeba rozlišit asi pohnutky, které nás k tomu vedou. Tyto pohnutky jste vypsal v článku - chceme se zviditelnit, chceme tím udělat dobře svému svědomí, chceme udělat dobro pro druhé. Někteří duševněji založení se znalostmi zákonů univerza možná tím sledují svoje vlastní dobro, protože předpokládají, že když učiní dobro druhým, dobro se jím vrátí a možná i ve větším měřítku, jiní tím chtějí odčinit nějaké vlastní zlo, jiní opravdu chtějí jen konat dobro.
Z materiálního pohledu obdarovaného je to jednodušší, prostě díky daru (nejen finanční, ale i hmotný, či ve formě služby) se mají lépe. Nemusí řešit pohnutky, které měl darující.
Jenže....
už jsem tu zmínil pojem "zákony univerza". Kdo nevěří v něco více než hmotu a hromadu fyzikálních zákonů, nemusí již dále číst.

Jelikož všechno souvisí se vším, je potřeba se zamyslet, proč se každý nachází v životě tam, kde se právě nachází. Já věřím, že se každý narodí s nějakým úkolem, nějakým cílem, který si sám určí ještě před svým narozením, chcete-li - před svou inkarnací. Sám si určí kdy, kde a komu se narodí, sám si připraví podmínky a události, které mu pomohou daný úkol splnit. Cílem našeho bytí všech životů v hmotných tělech je získání co nejvíce zkušeností v hmotné realitě a to ať dobrých i špatných a v celkovém součtu tyto zkušenosti mají být co se dobra i zla týče, vyvážené. A tyto zkušenosti mají pomáhat v růstu, nazvěme to třeba, našeho ducha. V jednom životě chceme otestovat, zda umíme žít v bohatství, zda umíme správně s tímto zacházet, v druhém naopak, zda umíme zacházet i s málem. Jednou je naším přáním prožít život sportovce, v druhém život tělesně postiženého a to ať od narození nebo během života. V jednom životě se zachováme jako tyrani a v druhém si chceme zažít pocity týraných. Z pohledu svému fyzického těla se toto těžko chápe. Těžko se představuje, že bychom sami chtěli svojí bolest. Jenže my nejsme jen ta velká, úžasně dokonalá hromada buněk, co se po smrti rozpadne. Skládáme se i z nehmotných částí. Vždyť myšlenka či pocit nemá ani hmotnost, ani rozměr. A když něco není hmotné, nemůže to pociťovat bolest fyzického těla. A právě to nehmotné udává směr života.
Svůj životní cíl při narození na úrovni nehmotného (vědomí) zapomeneme. Nemělo by to význam, kdybychom věděli, s čím sem na svět jdeme.

Z tohoto se dá již vypochopit, že pokud se někdo narodil do chudé rodiny, měl k tomu důvod, který si zvolil on sám, byla to jeho svobodná volba. V tomto případě i když nám kdosi pošle finanční dar, nemusí to být nic platné. Promrháme ho, protože v tomto životě chceme žít v nouzi, chceme zažít na úrovni hmoty, jaké to je.
Ne nutně je však v případě příchodu na svět v nuzných podmínkách volbou získání zkušenosti, jaké je to být chudý. Možná že cílem života je naučit se, jak z toho ven. A právě tady je naopak třeba malý finanční dar prvotním impulzem a je na nás jak toho využijeme.

Při zamyšlení se nad tímto je tedy těžké určit zda dobrý skutek je opravdu dobrým skutkem a nebo jen pokusem o odkloněním obdarovaného od jeho životního plánu. Mě vychází, že dobrý skutek se nestává samotným úkonem ani tím, jaký vliv má na obdarovaného, ale pohnutkami toho, kdo dobrý skutek činí. Právě pohnutky, city, myšlenky toho, kdo obdarovává, určují hodnotu dobra. Takže vemu-li to logicky, dobro není poslaný svetr, šek na studium, odehnaný násilník, doručená paleta s jídlem, ale energie. Energie, kterou vytvoří ten, kdo dobrý skutek činí. Jen na něm záleží, nakolik čistá tato energie je.

Takže za mě mohu říci, že dobročinný skutek ve své holé podstatě je jen ten, při němž vznikne čistá energie dobra, lásky chcete-li. A zda tato energie vzniká, ví jen ten, kdo obdarovává. Bude to znít jako ezoterické klišé, ale pravdu musíme hledat uvnitř v sobě, nelze jí hledat u druhých. Zda to, co jsme učinili je dobrý skutek, víme jen my sami.
Děkuji, velmi pěkný příspěvek.Iv

P.S.- Iv  Ano, velmi těžká otázka, ale i ty je dnes potřeba ventilovat, někoho to může urazit, někomu se může odhalit jednání okolí atd., ale v podstatě jste velmi dobře vystihl jednu podstatnou a pravdivou věc: … dobročinný skutek ve své holé podstatě je jen ten, při němž vznikne čistá energie dobra, lásky chcete-li. A zda tato energie vzniká, ví jen ten, kdo obdarovává.
Vzpomínám si na jeden životní příběh, kdy jsem chtěl pomoci, ale při realizaci se objevovaly neskutečné těžkosti, jejichž celkové náklady škod přesáhly několikanásobně hodnotu daru. Uvědomil jsem si, že ten člověk měl projít v životě jistou zkušeností a moje rádoby pomoc nebyla vítaná, zasáhl jsem do jeho vzdělávacího programu. Druhý rok jsem už nezasahoval, prošel si tím, čím měl a třetí rok ta osoba udělala již sama o své vůli to, aby se situace u něj neopakovala, bylo to jeho učení života. Tím však nechci říci, nepomáhejte, ale jsou věci, které z našeho pohledu málo lidí chápe a navenek by vypadaly jako bezcitnost.
Platí však velmi dobře Vaše věta:  … dobročinný skutek ve své holé podstatě je jen ten, při němž vznikne čistá energie dobra, lásky chcete-li. A zda tato energie vzniká, ví jen ten, kdo obdarovává.



Lucka Feb 20, 2012 03:40 AM
Plně souhlasím s Michalem, také jsem si dříve myslela jak je úžasné všem za každou cenu pomoci, pak mi ale došlo, že to není v souladu se zákonem zachování svobodné vůle, nemůžu vědět co je zrovna pro koho dobré, na vše se dá dívat z mnoha pohledů, od té doby už se do toho tak nehrnu, protože vše je tak jak má být, a pokud někdo pomoc potřebuje, signál se objeví. Pozorovala jsem to i na sobě když mi někdo nutí svou pomoc, ale já mám jiné úmysly a plány a vlastně mě to dost obtěžuje, někde jsem četla "nevyžádaná pomoc může ublížit" což jsem už pochopila. mějte se krásně. Lucka


P.S. - Iv On život není jen bílý nebo černý, existují i různé odstíny a většina lidí tyto velmi jemné niance nevnímá a posuzuje svět dle svého poznání a hlubšímu poznání se brání, protože by se odhalil sám před sebou ve své nahotě a to by bylo mnohdy nepříjemné.
Děkuji Lucko. Iv



MichalBFeb 20, 2012 06:59 AM
Možná by dalším neméně zajímavým pokračováním někdy příště mohly být úvahy nás všech, co je to ZLO. Protože já už ho vidím zcela jinak než dříve a alespoň pro mne by bez zla nebylo možné zjistit, jaký úkol jsem si pro tento život zvolil a bez zla, a to i toho, jehož jsem schopný já sám, bych nemohl získávat zkušenosti, jak vytvářet energii dobra.

Ještě doplním svůj první komentář, kde to není zcela jasně řečeno a teď mi to došlo. Myšlenka samotná ještě není nutně tvůrcem energie dobra, tato myšlenka dobra musí být i podložena následným konáním plně v souladu s touto myšlenkou. Alespoň v našem hmotném světě. Je to v podstatě stejný princip jako Iv uvedl ve svém článku "Energie nulového bodu", ale i dalších. Sice technicky zaměřený článek, ale jasně ukazující, že vše souvisí se vším a že jak nahoře, tak dole.


FáďosFeb 20, 2012 10:38 AM
Zdravím.
Článek jsem četl před polednem a přes den přemýšlel... Zaměřil jsem se konkrétně na adopci dětí, jak je zmíněno v článku.
Samozřejmě dobrý skutek vláčející za sebou myšlenku "Co z toho budu mít já..." se nedá nazývat dobrým skutkem. Jakmile ten, co koná, zároveň přemýšlí, jaký z toho může mít svůj prospěch, více méně ničí všechno dobro skutkem přenášené. ("Budu před okolím vypadat líp? Odčiním si to a to? Zavážu si toho člověka?") A já se bojím, že právě ohledně adoptovaných dětí je to samý takový. Myslím, že v tomto "odvětví" je těch správných dobrých skutků opravdu velmi málo.
Kdo je opravdu naplněn láskou, ten koná dobré skutky běžně, přijde mu to normální, neříká tomu dobrý skutek a ani nad tím nepřemýšlí. ...protože je to pro něj běžná reakce v určitých situacích. Rozsévá po svém okolí dobro a nepotřebuje pro to děti z Afriky či Asie.

P.S. - Iv Dost jste tuto otázku nakousl otevřeně, budu taky otevřený, v případě adopce na dálku. Myslím, že to ani není dobročinný skutek, spíše bych to nazval dobrovolným příspěvkem. U dobročinných skutků nesmí chybět momentální  vzájemná citová vazba, radost, kontakt, sdílená vzájemně mezi oběma bytostmi, té potřebné a dávající, tím vzrůstá vzájemná kladná energie, to platí u všech dobročinných skutků. Ten obdarovaný vycítí pohnutky darujícího velmi intenzivně a darující zpětně vycítí  opravdovou radost nezištné pomoci, tyto energie se vzájemně propojují a násobí a mají do budoucna na obě bytosti velmi dobrý vliv. Kdežto u adopce a nejen u ní  na dálku, je tento úkon „studený“, není propojený, je poloviční, jen zapojená fantazie, nebo nic, chybí velmi důležitá citová  momentální zpětná vazba při tomto úkonu, jež je nesmírně důležitá, je to jen ten příspěvek, takový dáváme každý měsíc státu formou daní a je nám to prd platné. 
Děkuji Fáďos. Iv

MichalBFeb 21, 2012 05:40 AM

Krásná věta od Iv:
"Ten obdarovaný vycítí pohnutky darujícího velmi intenzivně a darující zpětně vycítí opravdovou radost nezištné pomoci, tyto energie se vzájemně propojují a násobí"
Zákon rezonance, který nám tu Iv předkládá v každém druhém článku a je jedno, zda je duchovního rázu, či technického, funguje všude stejně. Je třeba jen nerovnovážný stav a rezonance a nejenom, že dojde k vyrovnání této výchylky energie, ale k jejímu násobení.
Je potřeba si ale uvědomit, že nic v celém univerzu nevznikne jen tak, bez užitku. Je pouze jediná výjimka a tou je člověk, ten jediný vyrábí potraviny, které nezužitkované vyhodí, věci, které nikdo nikdy nekoupí, vysloví slova, která nikdo nikdy neuslyší. Zde jsou obrovské ztráty energií všeho druhu.
Proto, aby vznikla dobrá energie z dobročinného činu je potřeba nejenom darujícího, ale i toho, kdo tuto energii přijme. A pokud dojde k této rezonanci mezi oběma, univerzum tuto energii dříve či později znásobí. Čím více je tato energie vstřebávána a zároveň vytvářena, k tím většímu návýšení energie univerzem dojde.
Vidítě tu paralelu třebas s článkem získávání VE z nulového bodu? Iv psal, že nemusí jít pouze o el. proud, ale o tok jakékoliv energie a ta za splnění podmínek bude nejenom vrácena, ale znásobena. A myšlenky a naše chování jsou energie. Až duní v hlavě při pomyšlení, co to může znamenat. :-)