sobota 18. února 2012

Současná věda ve společnosti.

Většina převratných objevů, jejichž plody dnes konzumujeme v podobě fungujících věcí, nevznikla jako plánovaný výsledek námezně provozovaného výzkumu. K objevům často docházelo v rámci činností provozovaných z prosté touhy po poznání. Šlo o produkty spontánního myšlení při hledání pravdy. V mnoha případech šlo navíc o produkty vedlejší. Současná věda si luxus hledání pravdy nemůže dovolit. Ne, že by nedocházela k pravdivým závěrům, ale dnes je právě sporadické nalézání pravdy oním vedlejším produktem, který vzniká v procesu produkce měřitelných výkonů. Takto provozovaná věda je ovšem částečným invalidou, neboť je odříznuta od myšlenek, které v současném systému nelze uplatnit jako uznatelné výstupy. Jenže, co když se právě v tomto opuštěném prostoru skrývá řešení nějakého současného velice palčivého problému? Navíc takto invalidizovaná věda musí na hledání a prezentaci pravdy často rezignovat proto, aby bylo vůbec možné (ne) dosažené výsledky bádání ekonomizovat. Publikace prezentující jen tu růžovější část pravdy, nebo vyslovenou lež je mnohdy právě oním jediným výstupem (pozn. jako změna klimatu - oteplování vinou CO2, otevřené systémy atd.) který umožní získání dalšího grantu či vytoužený postup na žebříčku vědeckých hodností. V ideálním světě by proti prezentaci poloviční pravdy či nepravdy jako vědeckého výsledku měla zafungovat vědcova motivace a morálka. Bohužel, je-li motivací zisk (nikoli hledání pravdy) a morálka je pouhý neživotný myšlenkový konstrukt bez obecně uznávané hodnoty, tak tyto pojistky nefungují. Další pojistkou by samozřejmě mělo být, že nesoulad mezi výsledky a skutečností objeví jiný vědec. Bohužel, pokud si nadkritické množství vědců zvolí za cíl produkci měřitelných výsledků a nikoli hledání pravdy, nebudou schopni lež odhalit a pokud ji odhalí, budou často ochotni se na ni spolupodílet. Věda provozovaná jako námezní práce tak často není schopna nalézat pravdivé (a tedy funkční) odpovědi na otázky, které si na dobrovolně omezeném prostoru dovolí klást a stává se tak karikaturou sebe sama.
P.S. Velmi pěkně napsaný článek.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.