Náhody - Synchronicita

Uvědomění úplného bytostného Já znamená znovunastolení člověka jako mikrokosmu, to jest lidské spřízněnosti s Vesmírem.

C.G. Jung

Na všech skutečných synchronistických (tkzv. náhodných) úkazech je nejzajímavější, že zdánlivě dokazují již existující znalost věcí a jevů, které teprve mají nastat a o nichž v danou chvíli ještě nikdo ani neví. Zdá se, že je zde jakési společné „něco“, které ví víc než my, které vidí do budoucnosti a má také přímo geniální schopnost nalézt nejrychlejší způsob jak nás navést na správnou cestu. Přijde brzy doba, kdy budeme muset připustit, že naše myšlení má i další dimenze, které jsou nekonečně moudřejší než „normální“ vědomí. Na vědomé myšlení bychom měli obzvláště pohlížet jako na špičku ledovce, jehož zbývající větší část je ponořena do vod nevědomí.

Měli b jsme si uvědomit, že nejsme sami, že někde jinde je celý „jiný svět“, o němž za normálních okolností nic nevíme, ale který se občas zjeví, aby nám pomohl nebo nás varoval.

Jung tento svět nazýval „ kolektivním nevědomím“ - zakodované zkušenosti společné nám všem. Archetypy Matky,Otce (kdy do budoucna nastane i útok na podstatu rodiny a její rozvrácení, díky lesbickému hnutí), Já, Dítěte, Lásky, Nenávisti atd. Jung tvrdí, že právě z této říše archetypálních sil jsme jakoby nějakou tajemnou mocí směrováni ke svým individuálním životním cestám. Světy ležící mimo nás pro většinu zůstávají záhadou. Zatím nejlepších výsledků jsme dosáhli v této oblasti díky kvantové fyzice.

Jsou různé způsoby, jak se připravit na to, co nám druhá strana nabízí. Zkusme si například představit, že se mezi oběma světy velice často vyskytují pukliny ( já říkám gravitační anomálie), které nám umožňují vrhnout letmý pohled „ na druhou stranu“, jimiž může zcela odlišné „něco“ proniknout do našeho většinou moc racionálního vnímání světa. Jestliže si začneme alespoň trochu pohrávat s myšlenkou, že ne vše v životě můžeme poznat nebo vědecky dokázat, pak jsme udělali dost velký krok k bohatšímu a plnějšímu životu, jenže toto udělalo opravdu jen velmi málo lidí a zůstávají jen u racionálního myšlení a opačnou stranu ihned okřikují a poučují, jenže ono je to opačně, ta racionální skupina by se měla okřikovat a poučovat. Většina dnešní populace potřebuje racionální zdůvodnění, jiné zase potká zkušenost, která jejich postoj změní přes noc.

K synchronicitám nedochází jen v krizových nebo jinak vyhraněných událostech, setkáváme se s ní i ve zdánlivě všedních situacích. Když budete o synchronicitách přemýšlet, uvažovat a všímat si okolního dění, začnou se synchronicity (náhody) množit ve vašem okolí, jen aby potvrdily, že se takové věci skutečně dějí.

Jestliže věříme, že všechny světy, vědomé i nevědomé, jsou ve skutečnosti světem jediným, řízeným stejnou Vesmírnou inteligencí, že jsou výrazem stejné energie, pak máme všechny důvody, abychom trénovali svou vnímavost k projevům synchronicity. Nejdůležitějším aspektem synchronicity je schopnost vyjevit nám něco z toho, jak funguje kolektivní nevědomí, případně nějaká vyšší inteligence. Při všech projevech synchronicity jsme v kontaktu s oběma světy, duševno i materiálno splývají.

Pokračování možná příště.