Náhody - Synchronicita II.

Všichni začínáme jako pošetilí blázni, jež musí pochopit běh života, pokud nepochopí, svůj život promarnili a zůstali jen na povrchu materiální mřížky a světy, jež tuto materiální mřížku tvoří, nikdy nepochopí ani v náznaku smysl Vesmíru, ba naopak jim tyto myšlenky budou směšné. Pokud se budeme řídit svými instinkty, odstrojíme svým „koním“ otěže a dáme se vést osudem, dostaneme se k cíli, i když ze začátku vám cesta bude připadat opačná. Je to hlavně o odvaze řídit se hláskem tam uvnitř, pozorovat nenápadná znamení a hlavně věřit, že existuje tam uvnitř Vás něco, co Vám pomáhá. Nejvýraznější je to u národa v české kotlině. Jeho stálé obavy materialistického Ega, já mám zaměstnání a když budu remcat ztratím ho a nebudu mít na živobytí pro rodinu. Věčný strach a obavy, jež právě využívá pár jedinců, u kterých jste už klesli až na samé dno, jelikož si necháte i kakat na hlavu, jen aby jste neztratili tu otrockou práci, kterou si ještě bláhově chválíte. To je cesta do pekel a nakonec až budete mít odejít z tohoto světa, zjistíte bez falše, že jste byl celý život jen otrokem. Jste děti Vesmíru a máte právo na všechno jeho bohatství, ne jen těch pár, co si jej přivlastnili. To je povětšinou dnešní národ v české kotlině a jak to byl hrdý národ, před kterým se třepala celá Evropa, povedlo se položit jej na kolena a udržovat ve strachu, až se musí všude dělat nové kanalizační vedení, jelikož se tento národ pokakává nadměrně a svými výkaly ze strachu by zaneřádil půl Evropy.  

Čím více si ono v nás uvědomujeme, tím větší pravděpodobnost, že se nám synchronicity projeví k našemu dobru a ne se spoléhat na druhé, politické a společenské zákony. Jen se jimi musíte řídit a vezmete si vše na co máte právo jako děti Vesmíru. Synchronicity mohou být i jako flirtování, třeba okolní přírody, prostoru, ale i naše tělo. Tělo má svůj jazyk a vysílá silné signály, aby nás upozornilo na vnější podněty, které naše vědomá mysl nedokáže zachytit. Nemám na mysli ty, co uvažují jen materialisticky, to jsou ztracené existence, tam když něco zabolí, letí k „lapiduchovi“ a ten v bílém plášti již dá impuls, aby je sežralo soukolí dnešní neetické medicíny s jistou letenkou na „krchov“ s největším vydáním peněz na léčbu pro farmaceutický průmysl. Mám na mysli ty, co tuší různé návaznosti života a vlivy, jež nenápadně formují jejich život. Tohle zná každý umělec, ve chvílích ticha a přemítání slyší své myšlenky a zachytává obrazy, které často i realizuje formou obrazu. Mám na mysli hodnotné obrazy, které vás potěší a dají vám fantazii a pěkný vnitřní pocit, ne ty, u kterých by stačilo dát cvičené opici barvy a štetce a ona maluje jak pan Knížák propaguje – studené umění, nebo jen pro ty, co se pohybují po povrchu materiální mřížky, ano, tyto pak postačují, hlavně se pochlubit přátelům jejich cenou, stupidita na entou.

Přílišné vědomé myšlení může být závažnou překážkou vzkazům přicházejícím z druhé strany. Běžné myšlení je limitováno tím, kam může proniknout a co je schopno pochopit a proto zaujímá subjektivní stanovisko. Takže se nedivte vašim oponentům, jež se vám posmívají když něco před nimi začnete blábolit o duchovnu. Máte to marné, jejich Ego je tak vysoko, že jejich myšlení je opravdu limitováno jen jím a Ego nikdy nepronikne a ani není schopno pochopit všechny souvislosti, jsou to vlastně duchovní mrzáci, nevyvinuté bytosti, jejichž větev je odsouzená k zániku z vývoje evoluce Vesmíru. Jestliže získáme pomalu přístup do jiných světů, naše pravda bude podmíněna získanými zkušenostmi z těchto jemných světů a už se nikdy nebudeme většinou chovat jak slon v porcelánu, budeme kombinovat a získáme jemnější pohled na vše kolem nás.

Synchronicita jako událost, vždy spustí řetězec nových událostí a směrů, jakou by jste si nikdy vědomě nezvolily. Rozšifrování vzkazu může trvat někdy dlouho, ale sledujeme-li pozorně, co nám život den co den přináší, máme šanci, že volání dříve či později uslyšíme. Budeme-li na tyto události reagovat spontánně, tak jak jsem popisoval v dílech „ Pravda o životě trochu jinak“, kdy si nic nesmíte nalhávat a nazvat věci pravými jmény, tedy i radost, kterou si jistě musíte vychutnat vnitřně nejlépe, budou vás tyto náhody postrkovat tam či onam, působit jako varování či povzbuzení, zavírat či otevírat příslušné dveře života. Naučíte se na první setkání odhadnout člověka dle vašeho již už známého pocitu(znamení) a může vám mazat svým vystupováním med kolem úst jak včelička medová, poznáte za pár setkání, že jste se nemýlili dle vašeho jemného vnímání – pocitu.

Je opravdu jen na nás, abychom nalezli cestu, která je jen naše a kráčeli po ní, neohlíželi se vlevo, vpravo, vy jste jedinečná bytost a vy jste si zvolili kdysi, s kým a jak se bude vaše cesta životem protínat, ne ten cizí, který vám dává najevo svou moc a využívá svého postavení aby vás udržel ve strachu a jako otroka, poznáte je vždy,  mají absenci citu, asociální myšlení pro druhé, tito lidé jsou jak jsem psal v článku „Vampirismus člověka“ chudo-potenciální, zbabělci, ale v osobní vychytralosti nepřekonatelní, Vy máte na víc, jste vývojově dále.