25. kapitola
No teda! Furt jako teoretik melu o tantře, a když konečně přijde na pořad milování s nádhernou ženskou, tak z toho vyplyne jen zbrklá nešikovnost, polykání na sucho s minutkou psího dechu, hm? Ale musím říct, že přesto pro mne to „úžasnej“ zážitek. Stejně jako to bylo tenkrát, kdysi dávno a chronologicky poprvé.
Víš, že trochu nedoslýchám, Renet? A jak bylo ve Windsor-landu?
Hele, Matěji, nezamlouvej to! Po přečtení dvou dílů templáře, kde bylo několik moc zajímavejch rozjímání o tantře jsem fakt čekala jízdu, a fuc-king, jak o tom furt mlely ty anglický holky.
Hele, Renet! Já nechci základní lekci z tohoto velmi mladýho a doposud nezralýho jazyka. Vždyť vládne pouhou desetinou výrazů, jimiž disponuje každá slovanská řeč. Což pro nás Čechy jsou spíše jen nářečí Slovanů v našem okolí. A navíc to dnešní milování bylo mezi náma po prvé, ne? A tys mě, děvenko podle tantry zapoměla hlídat!
Milování, jo? A proč do toho zrovna pleteš přednášku z jazykovědy, ty chybo tvůrče? Chtěla sem hlídat, ale?
Co ale, Renatko?
Nic, jen mladická a romantická to nerozvážnost. A Matička příroda mi takhle jasně prostřednictvím ne-dovedností tvýho těla sdělila, že musím - já živel - bejt trpělivá.
Chraň mě, Matičko přírodo před živly...
No, Matěji! Teď jsi se velmi kraťoučkou chvilinku snažil bejt „Tatíčkem přírodou“, ne?
A cos čekala? Že snad hned z čista jasna hrom a blesky Peruna rozčísnou nebe?
Čekala jsem lecos. Ale Perun, mě fakt nenapadnul!
A myslíš, že se toho někdy dočkáš?
No, když se tak na tebe koukám?
Copak?
A takhle nějak by do nekonečna pokračovala ona dávná člověčí forbína mezi ženou a mužem o teď zrovna nepříliš naplněný tělesný lásce. A velmi nadějným mi připadla vzpomínka na tu ve sklepě poslední a nejzaprášenější lahev rudo-fialovýho vína ze Škrypu. Jenomže, i po ní přišlo erotický Woterloo, a to už je na pováženou. Co, Renet?
No, dyť to přeci jenom bylo o pár vteřin nadějnější.
Jó? A dík za ty vteřiny! Ale jak by to, Renet vypadalo v těch připitomělejch, a nám Čechům nedávno vnucenejch cizáckejch sekundách?
V nich by to ovšem byla bomba. Ve Windsor-landu je česká vteřina pro jejich obyčejnej pracující multi-kulti-lid tak dlouhej časovej údaj, že to tam dodnes nedokázali ani na nejmodernějších počítačích na ty světový se-kundy přepočítat. Podle jejich matematiků a časoměrců se nejspíš jedná o normu, kterou lze u nich převádět pouze v řádu nejmíň jednoho tejdnu. Proto tam dnes svůj, ale hlavně cizokrajnej tmavší lid honěj s nejpřesnějšíma chronometrama samý na universitách studovaní, plně profesionální a velmi vytížení, rovněž pak s velkejma pravomocema pověření pohaněči. A oni tu sekundu šponujou na co nejdelší časový úseky. Aby ze zůčastněnejch multikultruních bytostí nadělali nanejvejš špunty, ale spíše makový semínka, víš? A tohle všechno pak do mrtě zužitkujou!
A na co, Renet?
No přeci na zbytečný technologie, zbraně, jedovatý jídla, pití, nebezpečný patentní léčiva a režírování multikultury. A představ si, když už jsem zmínila režírování, tak i na pitomý předscény, který pak uváděj filmy, jejichž jsou součástí. Ty pak vcucnuty internetem, automaticky vysávaj z tohoto současnýho prototypu lidí rozum, uvažování, šťávu i život a fungujou na principu Overtonových oken. A dělá se to takhle! Když si někdo pustí na netu jejich nejnovější „super-film“ a vydrží ho sledovat celejch sedm minut, tak už má producentskej tým právo inkasovat chechtáčky, jako by konzument ten kus dokoukal celej.
No a co?
No a co? Do těch prvních sedm minut ti velmi mravně se tvářící producentský a filmařský týmy natočej pár sekvencí hnusu, jako předkrm. Zrovna v tom, co jsem viděla, tam celejch sedm minut pobíhal různě odhalenej až naprosto nahatej, tučňák Depardieu.
No, paráda, moc dobrej herec. A odkud kam ten krasavec pobíhal?
No přeci mezi jednotlivejmi erotickejmi scénama? Bylo to dost nechutný, a vlastně srandovní!
Tak vidíš, přeci něco, dyť von je komik, ne?
Nech mě to domluvit!
Tak povídej.
Pak to ovšem plynule a velmi profesionálně přešlo v docela povedenej kus renomovanýho režiséra. A byl z toho nakonec hodně diskutovanej a i něčím ověnčnej film na festivalu v Cean.
A co proti tomu máš?
No jenom to, že dílo, jež možná fakt stálo za to vidět, většinou pak stahujou přesně pro těch sedm prologovejch minut úchylové, či nešťastní pubescenti. A nebo podobně, dlouhodobě celibátem postižení, jako jsi byl teď, alespoň doufám i ty.
No vidíš, Renet. Dyť to jsou skoro lidumilové. A jak si umíš s gustem uplivnout. Fuj! Prej celibátem postiženej? Ale jinak je to dobrej nápad, jak se dá fikaně, možná i „přijatelně ekonomicky“ vyřešit sledovanost význačnejch uměleckejch děl.
Matěji, a co etika?
Ahááá! Ty myslíš etiku tý furt protahovaný globál Windsor-sekundy?
Ne, v tomhle případě stačí tejden o kterým jsme výše mluvili, protože potom už onu erotickou sekvenci, ala Depardieu oni nahradí něčím ostřejším, třeba hodně krvavým mordem.
Proč, Renet, dyť erotika je fajn.
No, jen před malou chvilinkou jsem to „fajn“ zažila!
Ženská!
Pokračuju, nepřerušuj!
Hm?
Tohle, Matěji ovšem není jenom prostý řešení ekonomický záležitosti výroby a distribuce filmu. Ale je to zlodějna a nefér snaha, co nejdráž s pomocí sedmiminutovýho paskvilu ten kus prodat.
A co kdyby tam, Renatko, pendloval nějakej mladej krasavec?
Běž do Prčic, Matěji! Třeba ty, ne?
No, aspoň jednu trasu bych dal.
Jo? A čím bys jí zakončil, mladíku?
No, pootevřením Overtonova okna, ale ne do nějakejch hrůz a negací, ale do jevů lidskosti.
Hm, to je moc zajímavý, to tě napadlo právě teď? Fakt jsem ještě neslyšela, a ani nečetla, že by tenhle Overton-mustr někdo používal k prosazení spolupráce, dobra, lásky a záležitostí pozitivních. Ale to proberem jindy. Teď se vrátíme k původnímu tématu, víš o čem jsme hovořili, Matěji?
No, trochu jo. Dyť jsi tu metodu a pořadí výše uvedla. Na sociálnním žebříčku nás čeká č. 1. erotika, tedy spíš ta hrubější verze s názvem sex. Pak jsi navrhla číslo 2. hodně krvavej mord. A já doplním č. 3. homosexualitu, č. 4. pedofílii a č. 5. incest. Ale tohle vše je dnes v multi-kulti už bráno jako naprosto normální. A ve všech mediích je to předkládáno nejenom pro dospělý, ale už i pro všechny věkový kategorie včetně nemluvňat. A s přijatelností po celejch dvacet čtyři hodin. A co přihodíme dál, aby svoboda pokročila žádoucím směrem?
Co třeba, zvykání si na č. 6. euthanasii?
No to je, Renet bomba. Asistovaná smrt, že?
A představ si, Matěji, že jedna zvláštní se nejspíš přihodila samotnýmu Josephu Overtonovi, kterej zahynul v rozpuku svý vědecký kariéry v pouhejch 43 letech při leteckým neštěstí.
Renet, ale takhle dnes hynou spousty lidí, když furt a furt někam lítaj, ne?
Myslíš, Matěji? Tebe zrovna tahle forma násilný euthanasie, jež se mohla Overtonovi a mnoha jeho tehdejším spolucestujícím v letadle přihodit, neděsí? Zvláště když on, význačnej to psycholog byl autorem přesně týhle teorie, jež po jeho tragický smrti byla nazvána Overtonova okna!
No, pokud to tak bylo, tak mě to děsí, Renet. Ale nebyla to spíš náhoda?
Jasně, teroristo s bombou v triku! Ale, co když to byla ne-náhoda a na objednávku?
Tak jo, byl asi někomu nepohodlnej. Ale to už by pak nebyla euthanasie, ale vražda, že?
Jo, zvláště proto, že ty lidi v letadle s Overtonem těžko byli všichni dojednoho těžce nemocní a s velkejma bolestma. Což při obhajobě aktu euthanasie je vždy zdůrazněno a dáváno jako jeden z předpokladů.
No, to já, Renet nevím, jak to měli pasažéři před havárií s chorobama a bolestí. Naštěstí jsem tam nebyl. Ale „možná někdo kalkuloval“, aby to tedy fakt byla systémní a schválená euthanasie s tím, že sem tam někdo, na chvilku přeživší tu pecku, nějakou tu bolístku pocejti. Tedy, než se to éro roztříští o zem. Na to, aby to bylo přesně podle pravidel si holt systém potrpí.
Matěji, ty zrůdo! Co to blábolíš za nesmysly?
Ty, Renet nevíš, že ta stewardka byla převlečenej doktor, že? A tu medicínu měla ve vestě a ordinovala jí sakumprásk všem 150 lidem na palubě, včetně posádky? A nediv se! Zvláště pokud to měli takhle objednaný?
Já tě fakt zakousnu a pak sežeru.
A heleme, Renatko, jak jsme se slovně a bleskem dostali od euthanasie až k č. 7, tedy homofílii. A to bez zbytečnejch keců i schvalovacího procesu.
No, Matěji, když už „panstvo“ davu předložilo těch šest kousků, tak protáhnem Overtonovým oknem i homofilii, aby tu byla nadhozena situace, sondující postoj běžnýho diváka k legalizaci pojídání lidí. A já mám blbej pocit, že i toto téma předscény bude za nějakej čásek stravitelný nejenom producentům, ale i konzumentům jejich uměleckejch děl. Kdo ví, co by k takový forbíně řekli W a V? Ale já už vidím s jakým nadšením mocní a mravní VIP rozjížděj tohle zatím pro veřejnost ještě nepříliš stravitelný téma. A vsaď se, že brzo nějaká velmi nahatá zpěvačka natočí v Hollywoodu super klip o homofílii. Kde bude naznačeno, že pojídání lidí je velmi stará a dokonce i mnoha náboženstvími posvěcená praxe a dokonce obřad. A proč vlastně ne, že? Vždyť když v krizích, hladomorech a válkách není co jíst, tak by to mohla bejt otázka přežití, neníliž pravda? Je taky možný, že někoho z nich rafinovaně napadne využít varování potravinový komise OSN. Ta totiž světu sděluje, že do roku 2030 nedostatek vody nedovolí pokrejt současnej standart spotřeby živočišnejch bílkovin, jež dnes činí cca 20%, protože! Díky nedostatku vody bude v ten čas vyrobeno už jenom pouhejch cca 3% „těchto dobrot“. A další okýnečko se pomaličku a polehoučku začne otevírat. Hollywood-Metro-Goldwin-Maier-klapka č. 7. // Na scénu, vážení, přichází homofílie.
Já z tebe nebudu, Matěji! Nezeptáš se spíš proč se tyhle šílenosti pomaloučku a plíživě připravujou k legalizaci?
Tak tedy jo, ptám se tě, co tohle konání systému vlastně znamená, Renet?
No, tohle všechno včetně válek, terorismu a mnoha jinejch součástí onoho zrůdnýho plánu slouží k postupný ztrátě svědomí vedoucí až k tomu, že člověk už neví nic o svým člověčenství.
Hm? A co příjde po hrůzách homofílie?
Matěji, ono to tu už nějakej čásek, a to dokonce i v reálu je.
Neděs, Renet.
No, fakt! A je to asi to nejhorší, co lidstvo může potkat. Válka je proti tomu špunt. Tedy spíš makový semínko.
Nedáme si na to, Renet velmi prostornýho panáka?
Ne, tohle ani ten nejprostornější panák nespraví.
A co to tedy je?
Je to asi ten nejparadoxnější a zároveň nejhrůznější jev, kterej se právě z pod duchny evropskýho severu odkopal a začalo na něj bejt vidět. Je to proces č. 8., kterej znamená organizovaný rozložení a rozpad rodin, dle vzoru Norska. Kde je už nějakej čásek praktikován jeho sociální paradox-strukturou na „ochranu rodiny“. Tedy, na scénu přichází Barnevernet.
Svatá rodino, pomoz nám zničt všech těch osm stvůr. Tedy kromě sv. , velmi potřebný a ničím nenahraditelný erotiky.
A teď ti, Matěji dávám ještě jedno promile z promile jedný mini Windsor-sekundy navíc, abychom smysluplně pokračovali v tom, proč jsem neprodleně a ihned po nepříliš dobrovolným ukončení svý Widsor-land stáže přijela za tebou do Podmoklan.
A copak že se přihodilo, Renet?
Já tě fakt asi sežeru!
No tohle jsme přeci řešili už před chvílí, ne?
Hele, o tom přerušení, či spíše ukončení studií ti budu vyprávět až při dlouhejch zimních večerech.
No, ale ty budou zas až příští zimu, nemyslíš?
Vidíš, Matěji, jak mnoho je na to je času. Ale není už moc času na to proč jsem přijela.
A proč, Renet?
Protože zejtra odjíždím s přítelkyní na čtrnáctidenní trip. Promiň, výlet.
A Renet, proč najednou ten ne-tantrickej kalup? Doufám, že sis od tamtud taky „něco“ nepřivezla?
Co tím míníš žárlivče?
No, možná v tý Anglii k tomu trip taky někdy přidávaj významový „l“, čímž se tu objeví něco naprosto novýho!
Neboj-boy, tomuhle angláni říkají jinak. A já nejsem oslice toužící po gametkách navoněnýho chlápka v drahým oblečku. A především ne už z dávno geneticky naprosto rozbouranýho multikolturalistickýho Windsor-landu.
No, podívejme se! Hrom, blesky a déšť Peruna! Snad netoužíš po tomtéž v geneticky zcela jistě ještě nerozbouranejch Podmoklanech?
Co já vím, Matěji po čem vlastně toužím. Ale zejtra se tu staví kámoška a na beton jedem NIKAM! Inspiroval mne k tomu tvůj peruánskej přítel a šaman Adámek z Česko-Moravskejch Kameniček. Ten zajímavej chlápek, co tě v prvním templ dílu poslal na tu zvláštní cestu, aby ses jim nepletl do záchrany Maranón. A já s kámoškou se tady v tom našem bejvalým Československu budeme snažit putovat přesně TAM a poznávat ono „NIC“, jež vytvořilo svět a je nedílnou součástí naší osobnosti i universa. Což nám možná nakonec pomůže znovu to naše Česko-Moravsko-Slezko-Slovensko obnovit. A pak možná zvládnem vytvořit i novou velkou unii lidí, co se ještě teď považujou za Slovany. Co myslíš, Matěji?
Jásám, ale, co když ještě napadne sníh? A kór tam někde v horách na Slovensku. A co uděláte když náhodou cestou potkáte partičku nadrženejch běženců?
Nic. Ubijeme je použitejma vložkama...
Autor: Matěj
Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861
Žádné komentáře:
Okomentovat
Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.