Znovu Osud

Toto téma je velmi diskutabilní a táhne se jako červená niť dějinami lidstva, zda Osud vládne člověku, tedy zda jeho Osud je naprogramován a my všichni jsme jen herci na jevišti, Prosím přítomné, že v tomto článku vše neobsáhnu, je to tak velice široké téma, ale aspoň trochu se pokusím. 

Víte, trochu brouzdám  v astrologii, tak snad do toho mohu i trochu těch pár písmenek. 

Ona dokonce i katolická církev kdysi hlásala, že člověk je předem naprogramovaný, ale i toto čas pokryl prachem. Moderní věda se dnes touto otázkou také tak docela nevypořádala. Věda vychází z toho, že člověk má svůj rozum a svobodnou vůli a tedy je pánem svého osudu, i když už i dnes přichází dle DNA na to, že dovedou například určit i dobu propuknutí nemoci, která je v nás zakódována. A v astrologii se dá vystopovat mnoho událostí, jež jsou u lidí jako energetické svazky Osudu. Jenže i v životě existuje výběr, jsou vždy dvě možnosti – alternativy, jak jsem  již dříve psal, je to jak jízda po silnici, lemovaná patníky. Špatně vybereš, narazíš na patník, bolí to a ztrácíš čas, zatím ti ostatní tě předjíždí, než se dáš zase dohromady a olížeš rány. Otázka je vždy, jak se rozhodneme a to je rozum, většinou rozumové rozhodnutí a podle toho se naplňuje jedna z možností. Pokud nám Osud někdy šanci nenabídne, nemáme pak ani možnost  druhého výběru, i to se stává.

Osud je třeba vždy vidět v souvislosti s karmou, odplatou za skutky z dřívějška. Ale to rozhodnutí v dřívějšku, které nyní máte splácet, bylo  však Vaše svobodné rozhodnutí. Každý člověk se do života rodí s jistými vrozenými vlohami a dispozicemi a ty pokud bude chtít, může dále rozvíjet a ovlivňovat, to je ta rozumová svoboda. Svobodnou vůli má k tomu, aby se správně vždy rozhodl jak bude daný problém řešit, jak zvládne ty lekce života. Osud člověka však velmi hodně ovlivňuje cit, než nějaké rozumové rozhodnutí. Například láska, obětavá láska k dětem, vlídnost, schopnost odpouštět, být milý a třeba půjčit sousedovi peníze, který vám je již nikdy nevrátí, i to se stává, ale vy jste se tak rozhodli, i když jste věděli, že ten dotyčný třeba chlastá, myslí jen na sebe a okolí nebere. Možnosti z nichž si vybíráme  jsou ale omezené. Naše rozhodnutí by měly ovlivnit i události, které se již staly a podívat se na ně zpětně, zda jsme zvolili dobře a nebo budeme stejnou chybu opakovat.

Egypťané znali tyto věci,  působení těles a Slunce nevyjímaje, ale dnešní vědou však zatracované vědění.

Víte, štěstí to nejsou jen peníze, ty si nakonec do hrobu  nevezmete a  pak jsou mezi potomky i  příčinou nenávisti. Řeknu vám nakonec malý příběh:

Vnučka chodila na návštěvu za babičkou a dědečkem a vždy říkala, že se celý život hádali jak italská rodina. Už  od rána to začalo – babička chtěla větrat, tak otevřela okno a děček už hartusil, že na něj táhne a že babička ho chce připravit o život. Celý den u nich bylo slyšet syčení hada a psí štěkání.

Když dědeček umřel, seděla babička vedle rakve a něco mumlala. Vnučka zbystřila sluch, myslela, že se modlí za odpuštění od dědečka.  Jenže babička mumlala: „To se ti to dědku leží a já abych na tebe tady  dřela“. Za několik dní zemřela i babička a vnučka napsala: Vsadila bych se, že u Petronelka při nebeské bráně  čekal na babičku dědeček a brblal: „ To ti to bábo ale trvalo, málem jsem zde usnul“. Víte, neposuzujte, nebo lépe, nesrovnávejte osudy druhých se svými, každému vyhovuje něco jiného a je při tom šťastný a je to jeho ten pravý úděl, kdybychom tu rodinku chtěli udobřovat dle našeho pohledu, byla by babička i dědeček nešťastní…….. Nemudrujme nad naším Osudem,  zvolme si vždy jen to, co je v nás silné a na co máme a Osud bude hned kamarád, i když s výmoly na cestě počítejme vždy.