pátek 18. října 2013

Ahoj, templáři! 2 část- kapitola 8 - 9


  
8.  kapitola



Amadeo, jsem smutnej a je to už dlouho, co jsi odjela. Chybí mi tvoje vůně, fóry a celistvej svět. Chybí mi všechno, co já nejsem a ty jo. Můžu se vydávat za strom? Když hodně zamhouřím oči, můžu se vydávat za strom. Zacpu-li si nos i uši, tak za moře, a dokonce i sluncem můžu bejt. A když sevřu pěsti, je ze mě hora. Když je otevřu, tak pole a hlína. Můžu úplně všechno, jenom ne bejt tebou.

Myslím, že tohle není to, čemu mudrci říkaj lpění. Chci se jen dotknou, přivonět a stulit jak malý hádě na tvým bříšku. Poslouchat srdce, dech a slova. Ponořit se do tmy tmoucí uprostřed škádlení jantarovejch ostrůvků tvejch očí. A ochutnat to, čemu já říkám lidství…

Matěji, nepřeháníš to?

Co co, co… co bych měl přehánět, ženská? A kde vlastně seš? A proč jako normální lidi nepoužíváš telefon?

Protože sis ho nejspíš zapomněl, či je asi vybitej, nebo dokonce vypnutej!

A jak to víš?

Já se z tebe pominu. Protože ho nebereš!

Aha, a kde tedy vězíš?

No, uprostřed tebe, člověče.

Necudo!

Tak to teda upřesním: vyjíždím právě z Vídně směr Znojmo. Je nad nulou a na silnicích sucho. Tak valím a za tři hodinky jsem v Rybný. Pa!

Pa, pa, pa… a je to!

Je to první ženská v mým docela už dlouhým životě, která vždycky říká pouze důležitý věci a dostaví se všude přesně včas. Telepat jeden popletenej. Ani jsem se nestačil leknout. No jo, dřív mě tohle fungovalo naštěstí jenom s tetou. A teď mě už i ona bude vodit na šňůrce.

Matěji!!!

Co prosím? Doufám, že máš dobrý zimní gumy, abys nerozmlátila Šakti ciferník.

Matěji?

Příjem prosím.

A na můj ciferníkem jsi nepomyslel?

Jo, taky. A máš fakt dobrý gumy?

Co to ty mrňavej tantriku furt meleš vo gumách?

Vo gumách, vo gumách melu, protože tady na Vysočině je letos furt ještě sníh a to už je konec března.

Víš, já mám na Šakti takový zimní gumy, že jsou dražší, než celý to tvý nový starý auto.

Nojo, MUDr., jen se pochlub chudýmu penzistovi. Kolipak jsi pohřbila za ty dva měsíce, co jsme se neviděli, pacientů?

Já je nepohřbívám, ale léčím. Víš, on mrtvej pacient je prostě mrtvej a nevymámíš z něj ani liru.

Neříkej, že ti v Itálii pořád platěj těma bachratejma kytarama. Dyť už tam máte euro, ne?

Hele, Matěji, mě euro netankuje, já si to furt a s gustem budu jako česko-italskej vlastenec přepočítávat na liry a basta fidli! A o jakejch tlustej kytarách jsi to vedl řeč?

No přeci o těch, co ještě nezhubly, ne?

Jóó, ty myslíš lyry, aha? Ale ty jsou s dvěma tvrdejma y. Já ovšem hovořím o lirách, který patřily a pro mě furt budou patřt k Itálii a tam je to první -i- měkký, víš?

Nevím a jak bych to mohl, ženská, vědět. Lira i lyra zní úplně stejně a navíc jsi mi nikdy v tý Itálii nedovolila koupit ani rohlík, tak jak bych to, ženská, mohl vědět?

Nedovolila, nedovolila, copak je tobě, ty poletenej muzikante, možný svěřit nějaký peníze?

Nějaký peníze, nějaký peníze… A ten tvůj finanční zmatek emočních přepočtů lze snad považovat za platidlo? To by si nikdo, ani Italové s tou tvou metodou „doma“ nedokázali koupit ani knoflík.

Ty možná ne, ale oni jo!

Dyť prej kdysi do krámu vozili peníze v dodávce a nákup domu odnesli v kapse.

A komu to, Matěji, vadilo? Italům rozhodně ne. Vadilo to těm, co pletli světovej fiskální bič na neposlušný národy.

No vidíš, Amadeo, a každej z těch neposlušnejch Taliánů vlastně teď ušetřil za nákup dodávky, tak těm pánům z Bruselu buďte vděčný. A vůbec, poděkoval jim někdo za takovou úsporu?

Jo, italští mocipáni, jako třeba Berlusconi a tak. A prosil se je o to někdo? Neprosil! Víš, tady v Itálii můžou bejt do třiceti sekund mo-cní ne-mocnejma.

Hm, to by byla krása, MUDr.,žejo? Bohatá, potlučená a churavá klientela, to by se bachratý kytary jen hrnuly, co? A to slovo sekunda, cos použila a v Evropě používaj, je taky pěkně blbý, víš? My tady v Čechách furt říkáme vznešeně vteřina, a proto na protest proti tomu pitomýmu slovu „sekunda“ z tý unie vystoupíme jako první! Už jenom proto, že nás nějaký sekundy a blbý eura s nafoukanejma bruselskejma, krajkovejma límečkama nezajímaj!

No fajn, Popleto. O tom se domluvíš s každým normálním Taliánem. Ale je fakt, že už jich je “na tom jejich dlouhým rohu“ čím dál míň.

Voni snad Amadeo nějak moc prudce vymíraj? Čímpak to asi je MUDr.?

Vymíraj furt, naprosto běžně a téměř jako vždycky, člověče.

Já se z toho MUDr. pominu, co to je vymírat furt, naprosto běžně a téměř jako vždycky? Kdyby tohle jen zaslechla ta partička, co patří k Hórově lóži, jako Rada tří, tedy lady Windsor, Rockefeller a Rothschild … tak je tu rázem instalovaný NWO, chápeš?

Nechápu! Ale původně asi před hodinou ses ptal, kolikže pacientů jsem za ten měsíc pohřbila. A já ti teď konečně odpovídám, že je nepohřbívám, ale léčím.

Jo, to u nás doktoři taky říkaj, a lidi kapou jako švestkovej prát v destilátoru. Hlavně tedy v důsledku oněch geniálně vymyšlenejch patentních léčiv. Až to vypadá, jakoby měli nějakou exclusiv-dohodu s pohřebními ústavy, za kterou si pak nakupujou třeba ty předražený zimní gumy, kterejma se chlubíš chudýmu staříkovi z Podmoklan nad hrobem.



Podmoklany




Ale, Matěji, vždyť víš, že já patentní léčiva používám pouze v urgentních a neodkladnejch případech, kdy jsou fakt naprosto nezbytný.

Jasně, nezbytný a vůbec? Musím vytlačit tu mojí novou, starou, černou, šestiválcovou potvůrku z kůlny. Dát do ní baterii a rovněž vyrazit do Rybný. A nesmím jí zapomenout říct, ať se připraví, že zejtra dáme v Pustejch kopcích na sněhu závody s tradičně zadním bavoráckým pohonem. Aby ta česko-italská doktorka konečně pochopila, kdo je tady Němcem!

Kdo je tady co, Matěji?

No, těš se, MUDr. to něco uvidíš ...



9.  kapitola







Železné hory

Pokud pojede Znojmo, Jihlava, H. Brod, Hlinsko, tak můžu v klidu na její průjezd čekat ve Ždírci na křižovatce u Lázničků. A až s tou bílo-modrou bestií profrčí směrem na Kohoutov, tak už na kopci do ní můžu zezazadu strkat. Podobně jak to kdysi Frantovi Štastnýmu, kterej jel svým socialistickým auťákem devadesátkou do Brna na Velkou cenu, začali v nizoučkým supersporťáku provádět jeho slavnější, ne však rychlejší kolegové Mike Hollywood s Johnem Surteesem. A Šťastnej, celej vyděšenej si říkal, „co se to děje? Dyť ta popelnice dneska jede už přes kilo. Dokonce stočtyřicet, stopadesát, stošedesát… snad jsem si propánakrále v Praze nesedl do sousedovýho tuzex-auta?“ No a když tam byla už skoro dvoustovka, aniž by vůbec měl nohu na plynu, protože spíš ze zoufalství začínal brzdit, tak se konečně pořádně kouknul do zpětnýho zrcátka a těsně za zadkem škodovky uviděl vršek něčeho lesklýho, co se najednou odpojilo, a když už to bylo celý vidět, tak na předním vokně za ním jedoucího auta uviděl o přední sklo rozplácnutý dva uřechtaný ksichty svejch kapitalistickejch kolegů, Hollywooda a Surteese. Oba to pak s oblibou stejně jako Franta Šťastnej dávali všude k dobrýmu, jak si to českej auťák maže k Brnu dvoustovkou a navíc s téměř nulovou spotřebou.

Jenomže dneska tady mrzne a na autech už nejsou dávno bytelný železný a vysunutý nárazníky. Já taky nejsem Mike Hollywood a zkoušet teď tenhle manévr by mohlo bejt zrovna tak drahý, jako jsou dohromady obě naše už skoro archivní, i když furt super rychlý auta.

No, čekal jsem a čekal. Byl jsem už zmrzlej jako preclík a najednou fííííííííí, bílo-modrý Schnitzru Z3 profičel kolem hospody u Lázmičků aspoň stopade a byl na kopci, dřív než jsem nastartoval. A tyhle ušlechtilý šestiválcový BMW motory holt maj rádi správný přiměřený teplíčko, a já než to zabzdím, tak si ta potvora bude v Rybný u kachláčů už dávno hřát záda, škodolibě se šklebit a říkat, holt, co byste chtěli? Už je to pouze hm, starej ex-opelich závodník.

No a co? Přeci kvůli tomu nezničím ten nádhernej motor!

Ale že teda byla rozjetá! Nojo, bodejť by nebyla, dyť už jede z Itálie štreku dost přes tisíc kilometrů. A jestli si někde dala párhodinovýho šlofíka, tak teď je právě v rauši. A to už člověk v sobě má ten správnej drive a rytmus a určitě i chuť si zazávodit.

Ale třeba mě v tom fofru přehlídla? Hochu, nic si nenamlouvej, víš přeci, že ona není zrovna normální ženskou…!

Až do Hlinska nic, byla prostě v čudu. Viditelnost pod psa, silnice suchá i na brzdy a směrovou stopu. Ale asi kilometr za Čertovinou na mě zezadu dost tvrdě začalo najíždět nějaký světlý, možná snad i bílý auto s blikajícími světly. No, Hlinskem jsem nejel zrovna podle předpisů. Že by v tomhle rozplizlým, docela nanicovatým počasí policajti? Teď tam mám tak stošedesát, rači tedy zvolním. A oni za mnou rovněž? A proč, blbci, blikaj dálkovejma a rači nepustěj to přiblble modrý, točící se fízlsvětlo? Jedu už předpisovejch devadesát a oni, pitomci, začali dokonce troubit. Vyváděj, jako bych snad něco ztratil. Či dokonce ukradl! Ale auto funguje, takže nic neupadlo, drží stopu, brzdí, tak vyhodím pravej blinkr a pomalu přistávám u krajnice! Když už skoro stojím, oni za mnou šílenci roštujou jak pominutý a dávaj plnej! A kolem mě se jako blesk ve smyku přežene znovu ta bílo-modrá bestie, kterou nebylo možný v tom fofru ve zpětným zrcátku a mlíčným počasí rozpoznat! A když jsem uviděl, jak se ta mrcha do bočního okénka chechtá, tak jsem si fakt připadal jako tehdy Franta Šťastnej v tý příhodě se slavnejma Anglánama.

Tak jo, potvoro, řekla sis o to! Auto je akorát zahřátý, jen mi proti ní chybí tak 100 kw. Ale co, dyť je to jen ženská, ne?

Jo, je to ženská, ale se sílou pořádnýho ouřezka a navíc, když chce, tak s ďáblem v těle. Dělám fakt, co můžu a umím, auto taky. Točíme pro začátek režim 4000 otáček - a ona se vzdaluje. Točím v režimu 4500 otáček a sjíždím kopeček ke Krouný. Málinko zvolňuju před křižovatkou a nakládám. Za vsí prolítnu přes nechráněnej přejezd skoro dvoustovkou a teď nás tu čekaj dlouhý rovinky. Točím 5000ot. Při režimu už 5500 otáček se blížím na vrchol kopečku, kde je odbočka na Proseč, musím tedy zvolnit, kvůli křižovatce.



Cesta do Hudče



Je v čudu a je tu vidět přes dolík dost daleko. Divný… Blížím se k esíčku se stoupáním a přede mnou se objevujou zadní světla. Točím čtyřku na 6000 ot., vejš nepůjdu, začíná to trochu klouzat. Projedu esíčkem a na horizontu, čtyřku už jenom na necelejch 5000 ot.! Pak pětka jen 4500 ot. a přeženu se kolem nějakýho džípu.

Nebyla to Amadea. Kde ta šílená holka je? Sjíždím z kopce k dalšímu nechráněnýmu přejezdu těsně před Borovou. A ty jsou tady ponurý a pověstný! Je to v dolíku a nerad bych přes koleje skákal, nemám auto ještě v hrsti a zvlášť teď na náledí. Tak rychle a opatrně podřazuju. Pak 3.4. do kopce, nahoře už jenom 3500 ot., pak 5. 3000 ot. a přes to v dlouhý zatáčce těsně před Borovou auto plave. Opatrně podřazuju a jsem vděčnej za jemňounký brzdy a snad prvně v životě i za perfektně nastavený ABS. A samozřejmě dobrý zimní gumy, uf!

No a co to u kostela nevidím? Ách jóóóó, bílo-modrá krasavice v protisměru. Opatrně dobrzďuju a koukám jako blázen. Ta šílená holka tu přes ten led gumovala a asi se taky dost točila, ale jako vždycky má mrcha kliku a určitě velmi schopnou partu sehranejch andělů strážnejch, protože stojí krásně v prostředku, naštěstí úplně prázdný silnice. Stopnu u krajnice a rychle ven, než se přivalí ten vašnosta v džípu. Mávám na něj ať brzdí. Skoro něžně zastavil a ptá se, zdali nechcem pomoct. Ne a děkujem, pane, za ochotu. To už zvládnem sami. Tak jo (pak dlouhá pomlka), a když si dostatečně bedlivě prohlíd mý šedivý vlasy, tak s gustem dodal... m l á d e ž i ! Příště jeďte trochu voparnějc! Je to tady, jak už jistě chápete, docela nebezpečný!

 Zmůžu se pouze na ANO, pane. Teď už to dokonce i víme. A ještě jednou díky, pane, a šťastnou cestu.

Tak co, Amadeo?

No co? Byl tanec!

Tak to otoč a namiř do vsi, kouknem, zda je Šakti v pořádku.

A prvně, co ji znám, se plačtivě a jako holčička s krabičkou místo ksichtu, pokorně ptá a co já, Matěji?

Jo, tebe si, ženská, taky prohlídnu.

Autu nebylo lautr nic, ale z Amadey byla najednou hromádka čistě krásnýho, naprosto nefalšovanýho, ženskýho neštěstí a navíc jsem ji prvně viděl se třema prstama strčenejma v puse!

Jo, to si musím bez jejích komentářů vychutnat. Ale přeci jenom jsem koutečkem ucha zaslechl její už zas typický bla bla bla! 



Železné hory




Pak jsme pěkně „dvoutisíckovali“ až na statek do Pustý Rybný. A já si na starý kolena říkal fuj, my jsme ale výstavní blbci! Ten pán v džípu měl vystoupit a oběma nám dát pěknejch pár po hubě. Měl na to plný právo. A to i kdyby byl puberťákem, navíc třeba v ukradeným to autě…







Matěj




15 komentářů:

  1. Za to, jak jednáte za zády, Vás opět smažu.
    SnE
    16. října 2013 16:29
    Na blogu EUP šarapatí šarapata .... to je výsledok. Pred rokom som sa tam zapojila, bolo krásne. V januári sa skončilo, neviem prečo, aj keď sa ma ktosi odtiaľ pýtal. Tak si vravím let it be...
    . B
    18. října 2013 15:43
    Ego je potvora :-) , šarapatí ostošestť... B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Iv, keby ste mi nemazali komenty, nepísala by som čo som na iný blog, ale rovno TU. Ak ľudia nerozprávajú facetoface stáva sa blind krok. Včera mi síce stúpol tlak, ale chápem Vás, nehnevám sa, stav hnevu nepoznám. Napísala som sem koment - ospravedlnenie, ktoré mi neprešlo. Tak skúsim znova. P. Iv ospravedlňujem sa Vám, ak som Vám ublížila.
      Dôležité je, že píšete zrozumiteľne, obsažne, to si vážim a za to ďakujem.
      B.

      Vymazat
    2. to Bogena
      Vážená, je mně líto, ale nepřeji si, aby jste přispívala do těchto soukromých stránek. Není třeba se omlouvat, prostě každý jdeme jiným směrem a byl bych velice rád, kdyby jste to respektovala.
      Děkuji a život ať Vám jde , tak jak si přejete.

      Vymazat
  2. Naprosto nerozumím vo co go? Ale cítím z toho po zádech mráz. Matěj

    OdpovědětVymazat
  3. to Matěj
    Jsem rád, že jste přihlášen Matěji a to mrazení není pro Vás, ale pro autora okopírovaných komentářů , čili B.

    OdpovědětVymazat
  4. Dík Iv,
    byl jsem z toho dost vyjevenej. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Matěj
      Když to teď okolo pozoruji Matěji, jsem úplně v "rauši", většina lidí se chová tak jak říkával můj děda.... praštění laťó.... a nebo začal "Duchovní bál" a hlavně, vstupný je zadarmo.

      Vymazat
  5. Iv,
    nedivte se plesová sezona je za rohem. A já si vzpomínám, že jako kluci jsme lezli na bály třeba sklepem, nebo i záchodovým okýnkem. Občas nás pořadatelé samozřejmě vyhodili, ale touha tam bejt byla holt nesmírná. A tak zas šup zpátky. A myslím, že tenhle ples nás všechny někam posune. A i kdyby nás dostrkal někam, kam jsme "zrovna" nechtěli, tak stejně budem jenom tam, kde se ocitnem, ne?. A taková to místa, oblasti, jevy, atd. budem muset řešit. A to je důvodem onoho Vašeho moc dobrýho přirovnání. Duchovní bál. Už se na něj těším, protože MY ho všichni dohromady zvládnem. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Matěj
      Moc fajne komentář, není co dodat, děkuji Matěji.

      Vymazat
    2. A Matěji to víš,že to zvládnem.Bude se to řezat hlava nehlava a se mně někdy zdá,že aj naše kočka Vanila,cosi požila.Vysoce energetický nápoj míchaný samotným Universem,to má grády,hihi.Ale zvířátka po něm nejsou agresivní a příroda jen kvete,ale ovlivňuje to zásadně přítomnost lidské bytosti,tedy její nátura,bych tak řekla ze svojich pozorování okolí.

      Vymazat
  6. Iv.
    A protože se taky těšíte, tak není zač. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Matěj
      Když tak prohlížím komenty i z jiných stránek, vystupuje na mně a kuká jeden aspekt. Že znalý nějakého poznání druhému radí a za pár let se ze žáka stává radílek, který vše zná, postavené na hlavu, nemluvě o nabytých zkušenostech roky. Vypadá to pak, jako kdyby Vám někdo přiřazoval stařeckou demenci.

      Vymazat
  7. Iv.
    Nemám tolik času, abych pravidelně sledoval jiný stránky, než Vaše, Michalovi a Petrův Astrál (kde bych tedy uvítal víc článků). Pak občas něco na doporučení. Takže můj přehled je dost omezen. V templáři i v mejch komentech je rovněž spousta citací a určitě i od Vás (protože obvykle citujem moudřejší) a to je z mý strany spíše poklona. Kdybych se pokoušel prezentovat pouze svoji úroveň, tak by to nejspíš nikdo ani nečetl, protože by tam byla informační chudoba. A opět musím říct, že jistá myšlenková bohatost, která se objevuje na stránkách těchto tří blogů je opět přejímána od těch, který pokládáme za vyšší úroveň než je třeba moje. Váš blog byl a myslím, že i pořád je našim rodinným a učňovským stupínkem a nic na tom nemůže změnit, že se to zrovna teď trochu zamotalo. Vás znám pouze z Vašich stránek a nechodil bych na ně, kdyby na mý straně byly nějaký pochybnosti. Michala znám osobně a vím, že to je kluk, kterej nikdy nedostal nic zadara. Atmosféra na Vašm blogu však byla hodně rodinná a řekl bych, že víc to vyjadřuje slůvko - klanová. A klan se na přijatejch a šířenejch informacích podílí. Představte si Iv., kdybych u každýho članku sděloval, kde je jeho duchovní původ, tak by ten koment byl nekonečnej. Myslím, že všichni na blogu ví, kdy a kde jsem já od Vás něco okoukl. Nikdy jste mi to nevytkl. A mnoho komentujících používalo Vaše myšlenky a nic se nedělo. Byl to trend existování klanu. Dokonce to schvalovalo a potvrzovalo Vaše tradiční "to". Nechápu příčinu tohoto rozkolu. Michal Vás za učitele měl a má. A ručím Vám za to, že nikdy by ho nenapadlo přiřaďovat a to zvláště Vás, k těm dvěma divnejm slovům. Vaše přirovnání DUCHOVNÍ BÁL to skvěle vyjadřuje. Oblíkaj se tam kostýmy, je to rej masek a škrabošek, přetvářky i moudrosti. Ale ráno, ráno trochu vrávoráme, zvedá se žaludek a chce se moc spát. Ale zejtra, nebo za pár dní ... Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to Matěj

      To přiřazení „vlastnosti“ jsem Matěji nemyslel na sebe, moc se sebou nezabývám, jen když se něco zvrtne a hrozí ohrožení. Ať žije „DUCHOVNÍ BÁL“.

      Vymazat
  8. Iv.
    já jsem za poslední roky, co jsem změnil pozici muzikanta a básníka na více méně "nesoudnýho magora a popletenýho buřiče". Jak mně nejspíš charakterizujou moji bejvalý známý, vyslechl už tolik různejch titulů na svojí adresu, že je mi naprosto a lautr fuk, co si o mně kdo myslí, nebo říká. A taky moc dobře vnímám rozdíl mezi upřimnou a neupřimnou pochvalou. To mi je dobře mířená i vulgár nadávka příjemnější. Ať žije DUCHOVNÍ BÁL, kostýmů, masek a škrabošek rej. Matěj

    OdpovědětVymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.