Ztišme se, nahlédněme do sebe

Blíží se velmi významná doba, která může být pro leckoho příležitostí k jeho vzestupu. A přitom někdy stačí tak málo, malý impuls, dotek moudrosti, dobře míněná rada, jiskra, která může rozsvítit světlo,...  

Došlo mně velmi pěkné zamyšlení od našeho stálého přispěvovatele do rubriky  Zdraví a proto jej zde pro Vás rád otisknu.

11.12.2012

Nastala chvíle pro ztišení a malé zamyšlení.

Letos sněžilo už od počátku prosince, takže tu už máme poměrně slušnou sněhovou  nadílku a okolo domu hromady odházeného sněhu. Žijeme zde, v kopcích pod našimi drsnými a krásnými horami, jak se dá. Leckdy ze dne na den, ale vždy se železnou a neúprosnou pravidelností všedních dnů, ve kterých se utvářejí  naše životy, naše osudy. 

Každý den je jako kapka vody. Den za dnem, kapka za kapkou, …

Každý den je jako vlna na pobřeží moře. Den za dnem, vlna za vlnou, …

Každý z nás žije ty dny a moc dobře ví, jak snadno lze upadnout do stereotypu, do vyjetých kolejí zvyků, návyků, zlozvyků, zvyklostí, obvyklostí, rituálů, …  a jen člověk jemně vnímavý, přemýšlivý, činorodý, tvořivý je schopen odolat všem těm nástrahám všednodennosti, rizikům zevšednění, zešedivění, …

A přitom stačí tak málo:

Mít cíl a snažit se o jeho dosažení.

Mít sny a snažit se o jejich uskutečnění.

Mít plány a snažit se o jejich naplnění.

A čím jsou ty cíle vznešenější, sny kouzelnější a plány smělejší, tím jsou i cesty k jejich dosažení, uskutečnění, naplnění zajímavější, kouzelnější, pozoruhodnější, plné milých překvapení a malých radostí. Jsou lidé, kteří jen pasivně čekají, co přinese příboj dnů a co vlny vyplaví na břeh. Ale jsou i lidé, kteří jsou vitální, energičtí, aktivně tvořiví. Lidé, kteří neváhají vydat se nebojácně na moře, vlnám a příboji vstříc, jít životu naproti, vzít svůj osud do svých vlastních rukou.

Cíl není cílem. Cílem je Cesta. A je na každém z nás, aby si zvolil po jaké Cestě ve svém životě půjde a jaký směr ta jeho Cesta bude mít.

Dnem 12.12.2012 se datuje počátek duchovní transformace a 21.12.2012 očekáváme počátek přechodu na vyšší vibrační úroveň. V nás o kolem nás. V nás pozitivní změny nastanou pouze tehdy, přiložíme-li ruku k dílu. Samo od sebe se v nás nic nezmění.  Při této vzácné a mimořádné příležitosti by si měl každý z nás odvážně položit vážné otázky:

Jaké cíle mám ve svém životě? O čem sním? Jaké jsou mé skutečné představy a přání? Jaké mám vlastně plány? 

Čeho bych chtěl ve svém životě dokázat? Co všechno bych mohl uskutečnit? V čem bych mohl dosáhnout svého životního naplnění?

Smysl života hledá kdekdo. Ale ve skutečnosti záleží na tom, jaký smysl dáme svému životu my sami. Ano, vím, že to je těžké  a že to je věcí osobní odvahy. Osobní odvahy převzít osobní odpovědnost za svůj vlastní život. Projevit svou vlastní vůli k určení směru, kterým se člověk, každý z nás, chce vydat. Projevit svou vlastní pevnou vůli k určení cesty, po které každý z nás, chce jít.  A odvaha je jedním ze základních předpokladů. Osobní odvaha, vlastní vůle k převzetí osobní odpovědnosti za sebe sama a také touha po Poznání.

Jde totiž o to - nebýt jen ve vleku každodenních událostí, ale určovat sám, co důležitého se bude v mém životě odehrávat,

co rozhodujícího se bude dít. A přitom nedovolit, aby někdo rozhodovat o nás  a za nás. Jde totiž o to – rozhodovat se každý sám za sebe.  Co život neustále přináší, všechny ty změny a proměny, tak jako vlny mořského příboje, jsou neustálá poselství. A jen lidé vnímaví jsou schopní tato poselství rozeznat, jen lidé přemýšliví jsou schopní těmto poselstvím porozumět, jen lidé odvážní jsou schopní tato poselství přijmout a pracovat s nimi.  Moudrému stačí slovo.

Jedním z nejdůležitějších poselství v životě člověka je TOUHA PO SVOBODĚ.

Být svobodný.  Být nezávislý. Na vnějším zdraví, na centrálních energetických zdrojích, na vnějších, společenských informačních zdrojích, na všem umělém, syntetickém, nepřirozeném.  Umět se bránit všeobecné snaze zotročovat a vykořisťovat nás, činit nás celkově závislými na penězích, na obchodech, na tržně organizovaném systému práce, poptávky a nabídky,  na fluoridované (ne)pitné vodě z veřejných vodovodů a PET lahví, na našich  chutích, na xenobiotikách (tzv. léčivech), na průmyslově a chemicky  zpracovaných popravinách a otravinách,  na tepelně upravované stravě, na mikrovlnných troubách, na plastových a hliníkových obalech, , , na chemických čistících a hygienických prostředcích, na moderních technologiích, mobilních telefonech, na digitální televizi na lživých a manipulativních informacích z masmédií, na našem strachu z bolesti, na neustále vyvolávaných a vnucovaných úzkostech, na centrálních dodávkách elektrické energie, teplé vody a tepla, na dopravních prostředcích, na zdrojích informacích na nových technologiích, na farmaceutických léčivech,  na alopatické lékařské „péči“, na drogách, na zdrojích zábavy, na masmédiích, na státním vzdělání,  titulech, na členstvích  ve státem zřízených organizacích, na důchodovém a jiném pojištění, na státních úřadech,  na státních  institucích,  na nesmyslných a zlovolných státních předpisech, nařízeních, vyhláškách, …

Je velmi těžké přiznat si, že člověk žije jako otrok.  A ještě těžší je jím nebýt. Být svobodný. Být nezávislý.

Ať se zdraví a láska světem šíří,

to všem přeje

Sv. Jiří a Iv

Malé P.S.

Někdy občas mně přijde příspěvek od takových, co si stále rozdělují život i lidi do přihrádek zavedených hodnot tímto systémem.  Systémem, založeným na hiearchii hmotných hodnot a získání světských postavení.

Příspěvek vždy obsahuje větu: …….aby jste vypadali jako seriózní stránky, tak by jste měli vymazat  xxxx   a napsát xxxx.

My nechceme být takzvané  seriózní stránky, ani nestojíme o to, aby nám někdo radil co máme vymazat a co psát.  My hlavně chceme, aby tyto stránky dali něco lidem a to všem těm co chtějí a aby se zde cítili dobře, bez strachu něco napsát a hlavně, aby se to týkalo i běžných věcí života a orientace i po duchovní stránce, protože s tím by měl být život hlavně spojen. Ne se honosit tím, že je to myšlenka nějakého potentáta s tituly vpředu a vzadu, nebo mediální hvězda, tady se už na to nehraje, všichni jsme totiž z jednoho „fládru“ (nahý se narodil, nahý umřel) a to by si tito radílkové, co stále rozdělují, měli hlavně uvědomit. Mnoho lidí si umí vybrat samo, podle svého vnitřního cítění a ne nějaké povrchní světské známky, udávané tímto systémem, špatným systémem, kterému od srdce přeji konečně odchod na smetiště dějin, protože on si nedovede vážit i život obyčejného člověka, jež se většinou více řídí zákony svědomí a je rovněž důležitou součástí života na Zemi a má mít rovnocenné podmínky. Jsme všichni svobodné bytosti a vyjímečné a nepotřebujeme čekat na někoho, kdo nám to milostivě řekne, my to nepotřebujeme, protože to již víme a tak ať se stane v dobách příštích.

Iv