Už se těším na vlaštovky

Zda úvaha, povídka, nebo úplně něco jiného, nechám na Vás.

Vlaštovky, mému srdci blízké.

Miluji tyto ptáky, s jejich nádherným tvarem, zbarvením, jejich nádhernou aerodynamikou letu. Jejich sklon se houfovat do skupin a předvádět letecké akrobacie, nejlépe na modré obloze, ke konci dne, s jejich veselým křikem na obloze a švitořením jednotlivých letců, usednuvších na některý vyvýšený objekt. Vždy na jaře netrpělivě vyhlížím tato nádherná stvoření, kdy můj sluch bude obdarován tímto veselým švitořením, provázející nás pak celé léto. Vždycky, když přiletí, říkám : tak letos do kadlátek (švestek) vydržíme!

 Přijde však jak každoročně doba, kdy obloha ztichne a jejich veselé švitoření je nahrazeno tichou a malebnou podzimní krajinou, připravující se na zimní odpočinek, aby na jaře mohla opět přivítat tyto nádherné tvory, plné životního elánu, hravosti a soudržnosti mezi sebou, tak jak je paní Příroda stvořila k tomuto účelu a potěchu lidí.

 Krajina nakonec odloží i tu barevnou krásu a pokryje se bílou, někdy i třpytivou pokrývkou sněhu, aby nás přinutila nostalgicky zavzpomínat na proběhlý uplynulý rok a aby to nebylo tak dlouhé, i někdy jako možnost se projít a nebo zasportovat v tomto bílém království.

Vše je tak jak má být, i v našich končinách, kdy je období probouzení, shonu a sklizně, až nakonec tato doba  odpočinku, kdy každý za dlouhých večerů, někdy při plápolajícím krbu zhodnocuje uplynulé hektické období.

Zvláště tento rok 2012 byl svým způsobem nějak jiný, byl velmi kontrastní, kdy lumpové byli ještě většími lumpy, arogantní ještě více namyšlení a ti hodnější byli vlastně pro okolí ještě většími „blbci“. Vše se nějak vyhraňovalo do maximálních možných poměrů. Z médií na nás nyní útočí stále číslovka 2012, na většině esoterických stránkách různé rady, vědci zase hlásají "pštrosa" s hlavou v písku, mám strach už otevřít i WC a Země jde stejně svou cestou, bez ohledu na názory jakékoliv skupiny. Tak to je i s lidmi, každý musí jít stejně svou cestou,jestli vývoje nebo úpadku je jedno, je to ale stejně jen cesta a jeho cesta. Je to cesta evoluce Vesmíru, na kterou nemá pranic žádný vliv nějaké člověčenstvo na nějaké planetě Zemi. Vesmír jde a půjde svou cestou a žádná lidská vychytralost, nebo mudrování jej nezmění, protože lidstvo nepochopilo zatím ještě ani přírodní principy zde na Zemi, natož ve Vesmíru.

Po hektických chvílích se i na tato období pošmourna  a  pak i chladu  dost těším. Je to takové období klidu, meditování, přemýšlení, studování a i vnitřní příprava na nové další období, které odstartují opět vrátící se vlaštovky se svým veselým švitořením.

Posoudím v tomto období co mně nazlobilo, co mně rozveselilo a co uvnitř mě zůstalo. Všechnu negaci pojmenuji a nechám ji vyplavat na povrch, přeci uvnitř nemá co dělat, nemohu ji ignorovat, zakrývat, to se stejně nepovede a musí jít ven. Uvnitř si pak ponechám hlavně vzpomínky pěkné a radostné. Každý člověk má svou cestu, dosáhl svého vývoje na takovém a takovém stupni a jde vždy svým směrem, který si sám a svobodně zvolil. 
Mám rád toto období i kdyby se venku jak říkaly naše babičky „Čerti venku ženili“. A přiznám se, že toto je nejlepší, nejde třeba i proud, všude klid, z obrazovky se na mně nešklíbí nápis „Exkluzívně“, neslyším lži a v komíně krbu se ozývá nádherná melodie meluzíny. No není to nádherné, být jednou opravdu jen a jen sám se sebou a prostě v ten moment jen být. Někdy se i přistihnu, že je mně líto, když opět jde proud, silnice jsou protaženy, z TV se na mně zase uměle pitvoří hlasatelé a sdělují věci, o které v podstatě ani  většinou nestojím. V ten moment už není vše jak má být a začnou opět útočit okolní většinou manipulované vjemy, za pomoci výdobytků civilizace, která je použita většinou  proti ní samé.

Už mírně plánuji svou zahrádku, co kde upravit, co zasadit, kam se příští rok podívat, ale netrápí mně, když to nebude, prostě to bude tak jak má být a svůj život tomu vždy přizpůsobím. Co však nejvíce očekávám? Ty naše veselé, plné životního elánu, hravosti a soudržnosti mezi sebou, ty krásné VLAŚTOVKY. To pak zase do kadlátek vydržíme.