Je společenská výchova buzerace?

Je společenská výchova buzerace?

Dost často se dnes setkáváme s pojmem BUZERACE, zejména, když někdo začne uplatňovat základy slušného společenského chování a to ať ve škole, kde učitel má žáky správně naučit látku, ale také zmíněné společenské vystupování. Někdy se stává i ve škole, kdy na učitele přiletí „maminka“  svého  potomka a zpustí hartus, že jeho dítě je buzerováno, protože se po něm vyžaduje slušné oslovení, poděkování, atd, prostě slušné a společenské vystupování. Někdy se stane, že „maminka“ uštědří v afektu učiteli, nebo i svému muži, který se pustil do výchovy, rychlý spodní úder. Většinou žena toto provede z těchto důvodů:

- potřebuje vyjádřit emoce

- vyžívá se v tom, když dostane někoho na kolena

- chce získat pozornost, které se jí nedostává

- potřebuje získat kontrolu nebo autoritu

- vrací úder za minulé ublížení

- má sama strach, a tak útočí

Potomek samozřejmě hovoří pak po všech příbuzných, jak je „buzerován“, jak se mu ubližuje a přitom si neuvědomuje, že dotyčný se snaží vštípit mu základní společenská pravidla inteligentního člověka a do toho patří i základy vazeb matky, otce, kdy ve větším věku by se mněl zapojovat iniciativně sám do chodu buňky. Výchovný element je pak nazván „buzerantem“, který tkzv. buzeruje a tím vlastně narušuje jeho výsostné a pohodlné soukromí. 

Dnes si řekneme pár bodů slušného a společenského chování, které se dnes stává pro mnohé přítěží. Ale pokud nechceme ztratit sama sebe a chceme mít z našich potomků inteligentní lidi a to i samy sebe, měli by jsme důsledně tyto aspekty uplatňovat v životě.

Proč by lidé měli dodržovat určitá pravidla? Když se řekne, že se bude hrát třeba fotbal, chcete taky vědět, kolik hráčů má hrát, kdo s kým bude hrát a jaký je časový limit. Prostě chcete znát pravidla, aby hra měla nějaký smysl. A stejně tak se lidé ve společnosti musí chovat podle pravidel, aspoň by měli, nebudeme se řídit přeci pravidly hulvátů, máme navíc, jinak by vznikl chaos a neexistoval by řád, který dnes chybí všude.

Společenskými pravidly se zabývá Etika, Estetika, nebo Etiketa.  No jasně že Etiketa. Pro název společenské chování existuje i jiný název, zkuste poskládat správné slovo NOBTNO. Kdo trochu má ponětí o společenských pravidlech, ví, že je to bonton, které je z francouštiny bon ton = dobré chování.

Seznamme se s pojmem společensky významnější osoba, kdy toto se dnes skoro nenosí, nebo je v hlavě úplně abstinováno. Máme dvě osoby, jedna starší a jedna mladší, oboje mužského pohlaví. Společensky významnější je vždy osoba starší. A

A nyní si vezměme ženu a muže, zde je vždy společensky významnější žena.  V zaměstnání jde rovněž o společenské rozdělení, kdy vždy společensky významnější je nadřízený, ikdyž dnes je to u mladé generace rovněž problém.

Rovněž k slušnému chování patří i pozdrav a ten se rozděluje na verbální a neverbální. Verbální je hlasitý pozdrav „Dobrý den“ a ne „Čau Vole“, stisk rukou patří do neverbální skupiny, ale zase netřepeme rukou tak, že zdravícímu vykloubíme ruku, ale jemně jen stiskneme, pokud Vám dotyčný ublížil a ponižuje Vás, pak jím nabízenou ruku stisknete tak silně, že příště již nebude před vámi hrát divadlo, bude vás pomlouvat v okolí, prostě se ukáže takovým, jaký opravdu je. Pozdrav je slušnost a odpověď povinnost. Stává se že Vám někdo ani na pozdrav neodpoví, jeho Ego bylo někdy Vámi poníženo aon se s tím nemůže vyrovnat, prostě si řeknete vnitřně „jeto dobytek“. Pozdrav může vyjádřit i naši současnou náladu, neutrální, veselou, povýšenou nebo nasratou, i to je Váš možný projev a nikdo Vám nemůže říci, že „neumíte ani zdravit a jste hulvát“. První zdraví muž ženu, mladší staršího a podřízený nadřízeného, „dobrý den“, nikdy ne „nazdar ty podrazáku“, ikdyž někdy by to třeba i zasloužil.

Když podáváme ruku při neverbálním pozdravu, vždy pravou, i kdybychom byli leváci. Pokud máme ruky špinavé zrovna z čištění jímky a nebo jsme vykonali zrovna potřebu na WC, ruku nepodáváme, ale raději zdravíme verbálně a to podle našeho současného pocitu, hlavně z WC. Levou rukou se zdraví jen Skauti.

Rovněž je správné oslovení, neoslovujeme, „heleďte osobo, nazdar vole, a jiné pikanterie, ale vždy „Dobrý den“. Osoby, které nám nebyly představeny oslovujeme paní, pane slečno, nikdy ne  „zdar kosťo, čau kotě, zdar debile“ atd. Pokud někoho známe, připojíme přijmení nebo křestní, když si s ním tykáme, nebo titul.

Dnešní nešvar je rovněž tykání. Tykání nabízí vždy jen žena, pak starší a nadřízený, společenský prohřešek svědčící o dobytku je, že se tyká všem bez souhlasu dotyčných oslovených.

Je toho ještě tolik, ale dal jsem jen základní aspekty společenského chování, které je dnes nazýváno jako „Buzerace“. Třeba jindy více.

Nic se ti nestane, pokud se ti stane faux pas (fó pá),  důležité je, abys byl vždy slušný, uměl pozdravit, poprosit a poděkovat.

Každý máme v životě nějaký fó pá, ale nemělo by to být pravidlem, jsou i životní vyjímky, nejsme svatí.