neděle 3. ledna 2016

Vychováváme narcisty a egoisty?




K uveřejnění tohoto článku mně dal podnět p. Pjakin, kde ve svém videu hovoří o školství a výchově mladé generace ve vzdělávacím systému https://www.youtube.com/watch?v=n-LqRL23vCw  S výchovou naší nové generace je opravdu něco špatně, je to záměr zničit mladou generaci hned v zárodku, aby nebyla dobře připravena pro život? Prostudujte si článek od výborného dětského psychiatra Michaela Winterhoffa. 
Iv




Redaktorka - Bettina Weber: Pri nedávnej návšteve to prebiehalo nasledovne: Deti dominovali, rozhovor nebol možný a rodičia sa k nim nesprávali primerane, aportovali im hračky podľa  želania. Človeku napadalo: „Tu niečo nesedí.“ Je tak?
Áno, zdravý ľudský rozum tu človeka neklame. Avšak, stratí sa človeku, keď tak, ako takmer všetci rodičia, skĺzne do symbiózy, to znamená, že dieťa je súčasťou rodičov tak, ako nejaká časť tela, napr. ruka. Keď vás svrbí ruka, musíte si ju poškriabať, keď vás bolí, musíte si ju chytiť. Rodičia v symbióze nedokážu zniesť napätia, preto čítajú svojim deťom z očí každé prianie.

BW: Tým však, ako sa zdá, nerobia svojim deťom láskavosť. Následky tejto symbiózy, ktoré popisujete v knihe, sú fatálne.
To skutočne sú. Deti takýchto rodičov sú brzdené vo svojom vývoji, ich emocionálna a sociálna psyché sa nebuduje. Pričom práve ona je predpokladom pre to, aby ľudia navzájom jasne vychádzali. Namiesto toho sa stáva masovým fenoménom vývojový deficit: Žiaci základných škôl a mladiství, ktorí prichádzajú do mojej praxe, majú pohľad na svet na úrovni 16 mesačného dieťaťa.

BW: Ako sa to prejavuje?

Nemajú žiadnu toleranciu frustrácie, žiadne vedomie o nesprávnosti, empatiu. Alebo sa neustále vnímajú ako obeť. A predovšetkým si myslia, že sa všetko bude točiť okolo nich a utíšenia ich potrieb.

BW: Píšete, že to je dôvod, prečo tak mnoho detí má poruchy učenia.
Presne tak, ešte nedávno boli deti, ktoré prichádzali do prvej triedy, zrelé pre školu. Dokázali obsedieť štyri hodiny na stoličke, počúvať a akceptovať to, čo povedala učiteľka. Dnes žijú v momentálnom dianí, orientované na vlastné chúťky a vyhýbajúce sa akejkoľvek námahe. Ako by mali byť schopné nasledovať učebnú látku, keď sa nikdy nenaučili ticho sedieť, počúvať, alebo robiť niečo, na čo nemajú žiadnu chuť? Ich vývojový deficit znemožňuje, aby rozvinuli vlastnú inteligenciu.

BW: Je to naozaj také zlé? Nie je každá nasledujúca generácia pokladaná za beznádejný prípad?
Je to naozaj také zlé, verte mi. Pracujem 28 rokov ako psychiater pre deti a mládež. To, čo vidím denne v mojej praxi od roku 1995, to predtým nebývalo: v roku 1995 sme mali dve nápadné, problémové deti na triedu, dnes sú to dve, ktoré nie sú nápadné. To je viac, než znepokojujúce.

BW: Čo sa stalo v roku 1995?
Žiadne zvláštne udalosti, len spoločenské zmeny a technický pokrok. S Windows 95 napríklad vpadol počítač takmer do každej domácnosti. To zmenilo všetko. Nikdy by sme si nevedeli predstaviť, aká veľká bude táto zmena. Týmito zmenami došlo k preťaženiu mnohých dospelých. Už nevedia, čo by v živote chceli, nie sú v stave vnímať radosť, alebo spokojnosť. Ako rodičia si potom privlastňujú radosť a spokojnosť svojich detí. Myslia, cítia a vnímajú skrze svoje dieťa.

BW: Predtým predsa boli rodičia tiež pod tlakom, napríklad finančným.
Ale predtým sme mali spoločnosť, ktorá ponúkala jasnú orientáciu. Dnes sa všetko stalo neistým. V dôsledku toho má dospelý potrebu po uznaní, istote. Keď mu to viac spoločnosť nedokáže dať, je veľké nebezpečenstvo, že to čo mu chýba, si vyrovná cez dieťa. Rodičia chcú pre svoje deti, v dobrej viere, len to najlepšie, pričom sa starajú bez prestávky o detské potreby – to sú nevedomé kompenzácie. To platí takmer pre všetkých, ktorí majú do činenia s dieťaťom, aj pre učiteľov a starých rodičov: chcú byť deťmi bezpodmienečne milovaní, to vedie k obratu moci. Dospelí sú núdzni a potrebujú dieťa, aby im túto núdzu utíšilo.

BW: Čo by teda deti potrebovali?
Dospelých, ktorí spočívajú v sebe. To sa prenáša na dieťa a naopak. Ľudí, ktorí dokážu spočinúť v sebe, je dnes možné spočítať na prstoch jednej ruky. Takmer všetci sú v trvalom strese. To je jedna vec.

BW: A tá druhá?
Že človek prestane zamieňať samostatnosť za sebaúčelnosť – to je vôbec to najväčšie nedorozumenie! Deti dnes nerastú k samostatnosti, ale k sebaúčelnosti, a to je povážlivé. Príklad: Pracujem celý deň samostatne, ale napriek tomu som zameraný na účel mimo mňa: ráno prostredníctvom svojej rodiny, potom prostredníctvom svojej praxe, večer opäť prostredníctvom rodiny. Ak sa dieťa nenaučí, že je zamerané na účel mimo seba, že sa musí vpraviť do niečoho alebo nejakej situácie, s ktorou sa stretáva, potom nebude jasne vychádzať s druhými ľuďmi. V Rakúsku majú byť v materských škôlkach s plnou vážnosťou zriadené kaviarne: to sa zdôvodňuje ako podpora individuality, keďže každé dieťa je hladné a smädné v inom čase. Absurdné!

BW: Nejde o to, že pojmy ako autorita a hierarchia sú dnes vnímané negatívne?
Prirodzene, problém je, že sa všetci vidia v dieťati. A k tomu majú mylnú predstavu, že musia dieťaťu, ako by to bol rovnocenný partner, len dostatočne dlho všetko vysvetľovať a potom už bude konečne spolupracovať. Ale to nefunguje, pretože tým človek požaduje od dieťaťa vlastnosti dospelého človeka. A práve tie, z pohľadu vývinovej psychológie, dieťa vôbec mať nemôže .

BW: Ako majú deti, ktoré vyrastali vo viere, že sa svet točí okolo nich, existovať vo svete, ktorý na nich nečaká?
Presne o to ide! Stávajú sa neschopnými života, neschopnými vzťahov, aj ako dospelí zostávajú sedieť mamičke a ockovi na lone. Už dnes nenachádzajú firmy pre určité vzdelania takmer žiadnych mladých, keďže tí sa nikdy nenaučili zaťať zuby a vyjsť s autoritou alebo kritikou. Tomu musíme nevyhnutne poskytnúť protiváhu. Ak to neurobíme, zaplatíme za to ako spoločnosť veľmi draho.

BW: Čo môžu rodičia urobiť, aby zachránili to, čo sa ešte zachrániť dá?
Rozpustiť tento symbiotický vzťah. Tým, že sa upokoja, že budú pár hodín len sami so sebou, bez zábavy, bez mobilného telefónu. Mnohí dospelí niečo také už vôbec nedokážu zniesť. A tým, že nebudú reflexívne reagovať na každé prianie dieťaťa, ale že sa stiahnu: najprv vnútorne narátajú do štyroch. Takto sa dieťa učí, že medzi ľuďmi a predmetmi je rozdiel: človek totiž nereaguje na stlačenie gombíka. To je spočiatku ťažké, ale funguje to.

(Interview s Michaelom Winterhoffom v rubrike „Život“ časopisu Tages Anseiger robila Bettina Weber, prekl. Slavomír Lichvár)  http://www.tagesanzeiger.ch/leben/gesellschaft/Es-kommt-zur-Machtumkehr/story/18911109

Michael Winterhoff (58):  Má vlastnú prax v Bonne. U svojich pacientov vo veľkej miere konštatuje emočný a sociálny vývojový deficit, konkrétne, že zotrvávajú na úrovni 16 mesačného dieťaťa. Vinu na tom podľa neho má symbióza rodičov a dieťaťa – úslužnou láskou nerobia svojim deťom láskavosť. Už v roku 2008 vyvolal svojou knihou „Prečo sa z našich detí stávajú tyrani?“ veľkú diskusiu o výchove. Odvtedy sa situácia podľa lekára ďalej zostruje. http://www.michael-winterhoff.com/







15 komentářů:

  1. Na dceru jsme se ženou uplatnovali ZÁSADNĚ TOTO https://www.youtube.com/watch?v=bGVXq4E2LNQ a dnes nám dcera v 31letech za to líbá ruce..Žádné NEOMARXISTICKÉ idiocie prostě NEŽEREME..

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám děti rozmazlený a to jsem i řezala.Sami neudělaj nic, jen když je donutím.Nejradši ze všeho paří na kompu, aby se učily musí být pod dohledem.
    Až dospějou do věku samostatnosti, tedy budou mít hotový vzdělání, k čemuž je samozřejmně musím donutit, tak odstřihnu internet, aby z nich nebyli domácí peciválové ještě ve 30 letech.
    Jinak je to smutný čtení, pařej všichni, děti, táta, máma někde jsem dokonce zahlídla i babičku.Ale co s tím, je to prostě tak i já teď čučím do kompu, sice hry nepařím ale...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to TerFry
      U vás je to jiné, používáte NET pro poučení, vědomosti a někdy film pro odreagování, to je diametrální rozdíl a jak psal ten psycholog, určitě když sedíte ve fotelu a věnujete se večer sama sobě, jste uvnitř, určitě vás začnou vyrušovat a brát vaši pozornost z vašeho soustředění, viďte.

      Vymazat
    2. Myslím, že to ani ne, je spíš začnu zajímat, až když tam sedím s někým jiným.Asi maji strach, abych na ně náhodou nezapomněla.Konkurence se musí potírat, to je jistý,haha.

      Vymazat
  3. Dobrý den. No, já bych to tak černě neviděla. Já byla dlouho jedináček, rozmazlovali mě babička, děda i naši, pak se narodila ségra, tak už to nebylo takové, ale babi mi to vynahrazovala. Rozmazlená nejsem a tak jsem děti také rozmazlovala a jsou z nich myslím slušný lidé. Děti vyrušují a zlobí, ale co si budem povídat. Jak říká OZZÁK . . . škola je převlečený kriminál:) Kdyby byly v 79 roce mobily, tak bych s tím zlobila ve škole taky. . . . Mám děti ráda a mám raději ty lumpíky, než putky. Babička říkávala, užij si dětství a mládí, naděláš a nadřeš se v životě ještě dost. A MĚLA PRAVDU. iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ivčo,
      taky jsem to tak brala a myslela si, že to bude fungovat, že pak budou hodný až budou veliký i tak,protože maminka je na ně hodná, ale to máš podle vyspělosti té které Duše.
      Když má děcko taťku vyčůranýho lenocha, tak se nedá předpokládat, že by něco z těch jeho genů neuvízlo i u dítěte.To se pak musí potírat, aby to nevzalo po něm, to je samozřejmě lepší a jednodušší být vypočítavý, na to dojde i malé dítě.
      Když mně učitelka na rodičáku říká, že některý děti jsou na ní naštvaný ještě druhej den, že dostaly kuli, tak to je moc.Moje děcko, mlátilo pěstičkama do lavice, že se na to vykašle, že zapomnělo něco dopsat do písemky.To je prosím 6.třída a je inteligentní má 1 a 2.Ale toto, koukala jsem jako péro(dostala co si zasloužila a je klid), to jsme si my nikdy nedovolily ve škole.Oni se ty děti chovaj opravdu jak zaostalý, ale duševně.Fyzicky to je jiná, vypadaji v 15 na 19, zvláště pak děvčátka.

      Vymazat
    2. to Terfry
      Jak jsem poznal někdy je to o vytrvalosti a trpělivosti rodičů a zároven i škoda každý facky co padne vedle - DOKUD JE ČAS, později už na ty splašený hormony jentak něco nezabere.
      Vlastně jo-důslednost.
      Jo a jak brzo na sebe patlaj ty mejkapy, to je taky humus (je to nepřirozené) vždyt pak už za pár let nemohou bez toho ani vylézt jak jim to mezitím poničí pleť. V jednoduchosti je krása, není kam spěchat.

      Vymazat
    3. Ol, haha, zrovna včera jsem musela upozornit bývalého, ať laskavě vysvětlí svojí manželce, že nemá malovat mojí dceru, že je to zbytečně brzo(jak nemůžu dohlížet, hned škodí).
      Jo ponožky ádidas si dovezla domů, bratr se jí pak smál, jestli bude zebra, že prý čím více pruhů, tím více adidas.

      Vymazat
  4. Na dnešní spratky je dobré toto,jejich satanský stín dostává zabrat https://www.youtube.com/watch?v=2lnxs_DMUDk&list=PL78CE78E4F05046CD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spratci potřebují, aby jim Ti, co jsou toho schopný lecos vysvětlili v každé příhodné chvíli.Hejčkat si jedno děťátko nestačí, čeká i ten zbytek.
      Tohle "mručení" teda doráží i mne a to nejsem satanista.

      Vymazat
    2. To jsou alikvotní,neboli částkové tony...Již před dvaceti lety těmito tony lečili v pařížském kostele rakovinu..No a vyspělí lidé je používají na usebrání do PŘÍTOMNOSTI...No a nevědomé lidi to odpuzuje.to raději hip hop,nebo jinou ulici...

      Vymazat
    3. nutná sebeobrana... tuto si jeden malý zas*an dovoľoval do starého pána, /na 1:04 smatri kámeň, vidíš/, dostal, čo si zaslúžil... http://www.mojevideo.sk/video/2292a/neser_koho_nepoznas_maly_hajzlik_%28rusko%29.html
      Leo

      Vymazat
  5. To jsem si tak sedl v tramvaji vedle pětiletky,která měla opřené špinavé boty o opěradlo.Maminka s kočarkem a dalším takovým nadějným seděla na dalším sedadle vepředu. Naklonil jsem se k ní,vlídně pravím TOTO SE NEDÉLÁ a ty boty jsem jí sundal z opěradla dolu..Ta na mě koukala VYTŘEŠTĚNĚ a mlčky překvapená,nebot V ŽIVOTĚ JÍ NIKDO nic takového neřekl...Při výstupu na mně bojácně zírala...a to byl zážitek na zbytek života...Dnešní dětičky si DIKTUJÍ snad od plenek,co chtějí a blbí rodiče se pak v pubertě dožíjí,že si je bud dětičky upečou k večeři,nebo pro dvacku zavraždí..Frankfurtská škola v praxi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem měla přesně na mysli, děkuji.

      Vymazat
  6. Je to mazec. Toto je aspon pro našu rodinu hlubší téma a asi zaslouží více pozornosti, podívejmež na současný mlaďase jak to chodí např na zastávce autobusu dle hesla "mládí vpřed", těhotnou ženu často nenechají sednout, ženu s spícím dítětem v náručí taky ne, člověk si zvykl....? teda pardon, nikdy si nezvyknu a vždy se ozvu a pak jen divně čumí a něco šuškají.
    Igor Hnízdo má velmi správný přístup, jinak to nejde. A asi by byla zde i velká polemika v tomto směru, všude to totiž chodí jinak ale nakonec bychom se všichni shodli, teda hlavně TI kterým není jedno co z dítek vyroste.
    Rodičovská odpovědnost pro mne velké téma.
    Díky za článek Iv.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Anonymní, tedy nepřihlášen, vždy se podepsat, je to základ slušného chování. Většinou nepustím do éteru.