Sousedská magie - polarizace

Pokud se člověk touží naučit ovládat realitu, je přinejmenším nutné, aby pochopil mechanizmus jejího vytváření a odprostil se od naučených klišé ve většině esoteriky. Každý jedinec zcela bezprostředně modeluje vrstvu svého světa. Většinou ovšem netuší, jak se to děje a praktikuje staré dokola omílané, že kladné přitahuje kladné a záporné zase záporné. Už jsem o tom psal v článcích " Pravda o životě trochu jinak". Každý z nás usiluje o to, prosadit si svou. A tak se na svět většinou snažíme aplikovat nekomplikovaný princip: musím přece jet tam, kam právě mířím! Jenže svět se z nějakého důvodu odmítá přizpůsobit. Ba co víc, zatímco jdeme jedním směrem, cosi nás odnáší na úplně opačnou stranu.
Byl bych rád, aby jste se vážně zamyslili nad tím, jestliže se realita chová takto neadekvátně, zřejmě je něco špatně a nesouhlasí to z naukami. Život podléhá totiž opravdu docela jiným zákonům.
Ovšem člověk se nechce zastavovat a rozhlížet se a tak i nadále umíněně kráčí po své dráze, navíc když vyšlo tolik literatury. Výsledkem takové tvůrčí činnosti je vrstva světa, kde nic není tak, jak to dotyčný chtěl. Naopak spousta věcí se děje přesně tak, jak si to nepřeje. Ta realita je nějaká podivná, vrtošivá a nepřístupná, viďte.
Nezřídka pak lidé získávají pocit, že svět se tak chová schválně. Jako by nějaká nevysvětlitelná síla nepříjemnosti přitahovala. Nebezpečí se naplňují, nejhorší očekávání se uskutečňují. Záležitosti, k nimž právě nechováme náklonnost a jichž se chceme vyvarovat, nás neodbytně pronásledují a drží se nás jak klíště.
Proč?
Pokud něco z celého srdce nenávidíte, nebo se něčeho bojíte, buďte si jisti, že vám to vnější záměr vše v nadbytku nadělí. Energie myšlenek, které zplodila jednota duše a rozumu, potenciální možnosti ztělesňuje ve skutečnosti. Jinými slovy, sektor prostoru variant odpovídající parametrům myšlenkového vyzařování se materializuje, pokud se pocity duše shodují s myšlenkami rozumu. To však není jediná příčina realizace negativních očekávání. Normu obecně představuje život bez problémů. Vše plyne dobře a snadno, pokud se člověk pohybuje podle proudění variant a nenarušuje rovnováhu. Příroda vždy nerada plýtvá energií nadarmo a nemá zapotřebí strojit úklady a vždy se snaží vše vyrovnat.
Nežádoucí podmínky a události nastávají jako důsledek toho, že naše nadbytečné potenciály vnášejí zkreslení do energetického obrazu okolí a vztahy závislosti situaci ještě prohlubují. Nadbytečné potenciály vznikají, jestliže nějakým vlastnostem přisuzujeme příliš velký význam. Vztahy závislosti se mezi lidmi formují, jakmile se dotyční navzájem začínají srovnávat, staví se do opozice a kladou podmínky typu, pokud ty takhle, tak já taky. Nadbytečný potenciál sám o sobě ještě není tak hrozný, pokud zkreslené hodnocení existuje samo o sobě a nenabízí se mu možnost přirovnání. Jakmile se však uměle navýšené hodnocení jednoho objektu dostane ke srovnání s jiným objektem, dochází k polarizaci, a ta aktivuje rovnovážné síly, jež usilují o odstranění vzniklé polarizace a jejich působení bývá většinou namířeno proti jejímu původci.
Pro příklad uvedu několik neškodných potenciálů: miluji tě, mám se rád, nenávidím tě, nesnáším sám sebe, jsem dobrý, ty jsi špatný. Vzhledem k tomu, že uvedená hodnocení se nezakládají na srovnání, ani na opačném tvrzení, musí si vystačit sama.
A nyní vyjmenuji příklady potenciálů, které jsou vystavěny na vztazích závislosti: mám tě rád za podmínky, že ty mě máš ráda; mám se ráda, protože jsem z vás nejvyšší; jsi
špatný, poněvadž já jsem lepší; jsem dobrý, protože ty jsi špatný; připadáš mi odporný, jelikož nejsi jako já. Rozdíl mezi první a druhou skupinou je propastný. Hodnocení založená na srovnání vždy produkují polarizaci, načež rovnovážné síly tuto nestejnorodost odstraňují cestou střetu protikladů. Přesně tak se navzájem přitahují opačné magnetické póly a nenadělá s tím nikdo nic, ani nynější esoterické nauky.
Účinek polarizace zvláště výstižně ilustruje příklad sousedů, kteří ostatní štvou. Bez ohledu na to, jak běžně se s tímto jevem setkáváme, se daná otázka bezprostředně váže k oblasti metafyziky. Problém představují někteří lidé, již ostatním brání v poklidném žití. Ale proč?!
Proč se vždy a všude najdou nějací zlí strýčkové a tety, kteří nedopřejí klid těm dobrým? Co to vlastně znamená? Že jsou lidé rozděleni do dvou táborů? Jenže pokud uspořádáte anketu - „Do jakého tábora patříte?" - jen málo odvážných přizná, že k těm špatným. Vaši sousedé jsou většinou normální lidé jako vy.
Onen dojem vzniká kvůli existenci rovnovážných sil, jež jsou nasměrovány k nepříjemnostem, přičemž jejich směr se řídí celkem darebáckým heslem: vše, co se vám nelíbí, bude s vámi. Mohli byste namítnout: „O jakých rovnovážných silách tu, prosím Vás, mluvíte? To lidé ztratili svědomí a o ničem jiném tu dále nemusíme filozofovat. Nyní vám však dokážu, že se nejedná o žádné plytké filozofování. Řekněme, že vám sousedé pijí krev. A vy je neštvete? Nejspíše ne. Proč? „Protože oni jsou takoví a makoví prostě špatní, zato my takoví nejsme," odpovíte. Jenže na světě zkrátka neexistují lidé, kteří by byli pouze dobří, nebo špatní. Každé hodnocení se k něčemu vztahuje, vzniká totiž na základě nějakého srovnání nebo porovnávání s něčím. Proč si myslíte, že sousedy neobtěžujete? Moji odpověď byste zřejmě nečekali: neštvete je, protože se na vás mohou vykašlat. „To a ono," odpovíte, „proto jsou špatní, protože vůbec nemají svědomí."
Jestliže jste si k sousedům vytvořili tento vztah, spustili jste polarizaci jako elektromagnet, jenž k vám budepřitahovat všechny nové úklady z jejich strany. Zato oni zůstávají v pohodě, protože je nezajímáte. Ani je nenapadne, aby se s vámi srovnávali, tedy aby se mezi nimi a vámi zformoval nějaký vztah závislosti. V tomto smyslu jim můžete být ukradení - nepřisuzují vám větší význam ani vás nezačleňují do vrstvy svého světa, a proto ani netrpí. Dokud se starají o sebe a vlastní záležitosti a nevěnují vám zvláštní pozornost, polarizace ve vztahu k vám nevzniká. Jenže postačí, aby vašemu sousedskému soužití přisoudili jistý význam a začali se s vámi srovnávat, a v tu ránu se ukáže, že nejste stejní jako oni. Jestliže je to popudí, vznikne mezi vámi vztah, kdy jeden bude obtěžovat druhého. Z dobrých sousedů se změníte v ty špatné.
Situace se pak bude neuvěřitelně nebezpečně vyvíjet dále. Začnete sousedům působit nepříjemnosti a přitom by vás ani nenapadlo, že to, co děláte, by mohlo někomu vadit. Budete sousedy dopalovat, aniž byste si toho byli vědomi. Stejně jako by v tuto chvíli ani je nenapadlo, že zlobí oni vás. Na první místo mezi aspekty ovlivňující soužití bych zařadil například zvukové efekty. Čím více se vám nelíbí, tím urputněji vás pronásledují. Přitom optimální pro vás, ale i pro vaše sousedy je ticho a klid, neboť tak se energie rozcházejí nejméně. Narušení klidu vždy představuje anomálii, která nikdy nevzniká ve vzduchoprázdnu. Kde se tato energie bere?
Zvuky linoucí se od sousedů vás vyvádějí z rovnováhy, takže je začínáte potichu (nebo nahlas) nenávidět. Vaše rozčilení funguje jako zdroj energie a formují se vztahy
závislosti, jež vyvolávají polarizaci. Divoké pocity typu: „Nesnáším ty hlučné sousedy!" vytvářejí silný magnet, který k vám bude přitahovat veškeré nové dráždící podněty.
Zároveň začnete zjišťovat, že i další nájemníci tíhnou k hlučnému způsobu života a další sousedé si třeba pořídí motorovou sekačku, jako by speciálně zrovna vás mínili naštvat.
Dále je nutno vzít v potaz, že sousedé vašich sousedů také vnášejí do situace jistý příspěvek a pokud se všeobecně znaky vůči narušitelům klidu shodují, jejich efekt
se násobí.
Přátelské sousedské vztahy se přirozeně nerozházejí jen kvůli nějakému rámusu. Potom záleží na tom, k čemu všemu pociťujete odpor. Můžete být zavaleni jejich smetím, dusit se nepříjemnými pachy od nich, nebo mohou sousedé pomalovat stěny v průjezdu a tak dále. Ještě citelnější následky v podobě vytopení či požáru pak přináší hluboké nepřátelství k sousedům jakožto k lidskému pokolení obecně. Analogicky funguje ve všech ostatních případech jistý zákon nevědění. Předmět či vlastnost, kterým se přisuzuje zvláštní význam, k sobě přitahují objekty s protikladnými kvalitami. Jak dobře víte, jestliže srovnáváme, či věci stavíme do protikladu, zesilujeme jejich význam. Pokud tímto způsobem vytvoříme jeden pól, musí se k němu vždy najít i druhý. Vzápětí polarizace vytváří magnet pro nepříjemnosti, a tak přitahuje vše, co je vzbuzuje. Z toho důvodu nás pronásleduje vše, co nás rozčiluje, a děje se to, co je pro nás krajně nežádoucí. Nemá v tom prsty žádná mystika - vše je zákonité. Polarizace zkresluje energetický obraz a vyvolává na pomoc rovnovážné síly přírody, takže realita se odráží nesprávně, jakoby v pokřiveném zrcadle. Člověk nechápe, že tento patologický jev představuje následek narušení rovnováhy, a tak se snaží s okolním světem bojovat, namísto toho, aby odstranil polarizaci. Přitom pouze stačí si dopřát být sami sebou a totéž umožněte i ostatním. Začněte se na sousedy těšit, na jejich sekání trávy ve večerních hodinách, na jejich mjůzik párty a jednoho dne vám i zmizí z očí - není co vyrovnávat a egregory si taky nemohou přijít na své.
Je nutné, abyste svět ve všech ohledech uvolnili. Povolte stisk. Čím tvrdohlavěji budete trvat na svých přáních a požadavcích, tím silněji bude magnet přitahovat jejich pravý
opak. Doslova dochází k tomu, že držíte svět pod krkem a on odporuje, protože se snaží osvobodit. Vy vlastně utlačujete svět nebo na něj moc naléháte, to je pak marné - situace se pak ještě umocňuje. Naopak je naprosto žádoucí, abyste vědomě změnili svůj vztah k aktuální situaci. Například se byť jen na chvíli pokuste vyhnat sousedy z hlavy, přestaňte je soudit a tvařte se, jako by zkrátka neexistovali a nebo se na ně i jejich hluk vědomě těšte a že Vy by jste si toto nedovolili - srovnávací potenciál.