Národ český na přelomu nové doby.

Napřed trochu historie a pak závěr.

Po bitvě na Bílé hoře se dopustil císař Ferdinand II. zbytečné chyby, když neposlechl rady svých dvou jezuitských zpovědníků: být velkorysý k poraženým podle staré římské zásady! Uposlechl však naléhání krátkozraké dvorské kliky, která se těšila zejména na konfiskáty a rabování. Tato protičeská klika včele s Questenberkem (podrobně viz historik J.Pekař) mu radila přísný postup a odstranění kacířů jednou provždy. Svoji roli sehráli i čeští "katoličtí Hujeři", kteří využili příležitosti a mstili se poraženým protivníkům. Tak se stalo, že se původní protireformační sankce zčásti změnily v protičeské. Lidé s černou nitkou dobře cítili, že české pojetí křesťanství je stále ještě odlišné od katolického vyšším stupněm odciťování ducha evangelií, vyšším stupněm gnoze jako pravoslaví (stálý vliv Metodějova ducha Byzance) a silným důrazem na jednotu slova činů (Jan Hus), v rozlišování autority přirozené a formální. Tyto odlišnosti ducha české komunity od národních komunit ostatních dráždily trvale zkostnatělé a uctívající formu scholastiky, takže ti rozhořčeně šířili názor, že co Čech, to husita a kacíř!
V důsledku skrytého působení této aliance lidí s černou nitkou byl hrot sankcí po třicetileté válce obrácen proti zbytku české elity, tj. proti šlechtě, inteligenci, kvalifikovaným měšťanům. Záměrem temných bylo nahradit elitu za scholasticky poslušnou a lid přetvořit na nemyslící nádeníky žádoucího typu (nepřipomíná vám to dnešní dobu i s vlezlezením našich politiků do sedinky?). Tímto tlakem se do velké míry stalo, že český živel byl prakticky vypuzen z měst, škol a z funkcí v církvi.
ČEŠI SE STALI VÝHRADNĚ ZEMĚDĚLSKÝM NÁRODEM, bez vlastní šlechty, inteligence a měšťanstva! Jediní v této části Evropy!
JÁDREM NÁRODA SE V DOBĚ POBĚLOHORSKÉ STALI SEDLÁCI SAMOUCI - PÍSMÁCI!!!
Na třista let byli Češi jako národní komunita odděleni od vývoje vědy, umění, řemesel, průmyslového vývoje a vytěsněni z vlivu ve městech.
Kdo se chtěl v těchto oborech uplatnit, musel se více či méně poněmčit.
Takové postavení národní komunity měly v Evropě jen národy, které jsou v současné době již zaniklé (ten tlak je zde stále).
Materialisté a evangelíci vykládají takovýto následek stavovské vzpoury jako dílo katolíků a Habsburků, což je výklad jen částečně správný. Skutečným pachatelem těchto protičeských bezpráví byly temné, odedávna v Rakousku působící protičeské kruhy, řízené duchem temnoty. Ty působily prostřednictvím "svých lidí", proniklých do katolické církve a ke dvoru. Po pádu monarchie vytvořená celá mytologie třistaletého utrpení národa je opět jednostranná, vytvořená "zaměstnanci ducha temnot", tentokrát mezi Čechy( jak jinak, i dnes).
Jednostranným pohledem má odvrátit pozornost jádra českého národa od věcí duchovních k aspektům ekonomickým neboli materialistickým ( dnešní sdělovací média předvádí to stejné – však v jakých rukou jsou, v českých ne.).
Záměrně se opomíjí některé aspekty této situace. Např. skutečnost, že v důsledku rychlejšího růstu venkovského obyvatelstva se národ po třicetileté válce rychle početně zrestauroval, a nebo to, že v důsledku relativního mocenského klidu se u nás mohla plně rozvinout tzv. barokní zbožnost.
Tato situace měla i další důsledky pro utváření hlavních rysů naší národní povahy. Pokusme se je krátce zrekapitulovat, neb jsou součástí jeho "duše" dodnes. Co se vlastně vytlačením Čechů do zemědělství na 300 let stalo:
1. Byli vtlačeni do přírody, která vyučuje přirozenosti, nasloucháni řádu přírody, tj. Stvořitele.
2. Nemuseli se v takové míře jako měšťanstvo učit "móresům" neboli se přetvařovat.
3. Sedlák si musel poradit se vším na základě samostatného myšlení, které se tím více rozvíjelo.
4. Sedlák je na rozdíl od dělníka - nádeníka, úředníka či zaměstnaného inteligenta relativně svobodný, jeho myšlení není preformováno "žádoucími" názory.
5. Sedlák si udržuje vitalitu a selský stav plodnosti.
6. Sedlák není náchylný k módním a nepřirozeným vlnám myšlení, umění a k ateizmu.
7. Katolicizmus stabilizuje základní prvky duchovnosti, takže nucená rekatolizace umožnila lepší přežití duchovního vyciťování českého národa, než by tomu bylo za silně racionálních evangelíků.
8. Katolický mariánský kult plně rezonoval s cítěním národa a upevňoval úctu k ženě a rodině jako součást duchovní atmosféry národa.
9. Katolická podpora umění a stavitelství udržela soustavu gotických tvarových zářičů (kostelů), vytvářejících "ducha" země a místa, a rozmnožila je o barokní pojetí.
10. Menší tlak "světovosti" uchovává specifičnost a charakter zvyků a charakterizující svéráznost. Pro srovnání, jen židovský zvykový "svéráz" jim umožnil přežití jako národa( současní modernizátoři rozpouštějí národ!).
Tím byly během desetkrát čtyřiceti let (dodnes) zformovány vlastnosti, jimiž se česká národní komunita povahově poněkud odlišuje od komunit okolních. Z jinde nepozorovaných vlastností jsou to zejména:
1. Vztah k přírodě, který je výrazně silnější než u okolních národů ve srovnatelných podmínkách. Nikde v okolí není tak rozvinuto trampování, chataření, chalupaření, chov zvířat (od psů po včely).
2. Menší tendence k pózám, není-li Čech pod tlakem.
3. Větší míra spoléhání na vlastní um než na rozkazy.
4. Nechuť k organizovanému "pochodování" a k uniformě.
5. Nadřazování zdraví nad módu.
6. Ideje bez praktických výsledků "na dřevo" jsou pro Čechy nepřitažlivé. Současný ateizmus je pouze zdánlivý a pramení z vysokých nároků na předkládané podání duchovnosti.
7. Národ i bez informace ihned vycítí, oč jde. (Viz rok 1918,38,68,89 atd. (Pouze v r. 1948 a 1989 se nechal z části obalamutit.)
8. České ženy jsou realizované a přitom si plně ponechávají ženskost.
9. Vyšší míra intuitivnosti než u národů okolních. (Viz zuřivost černých nad jevem, že "co Čech, to šaman nebo léčitel", jistě máme blíže k přírodě.)
10. Obecná touha po útulném, domáckém, příjemném prostředí, tj. po astrálně kladně vyzařujícím okolí.
Tyto všechny vlastnosti vyplynuly z porážky stavů na Bílé hoře a z jejích následků. Nyní je třeba si položit otázku, zda tyto důsledky jsou vlastně k prospěchu, či zda jsou českému národu ke škodě. Ke škodě jsou mu možná z hlediska uplatnění v technologické společnosti v současnosti. Důsledek historického vývoje se zde může jevit jako určité zaostávání dovedností průmyslového typu a ve schopnostech disciplinovaného vytváření hospodářských celků. Avšak pozor! Co když se tato civilizace zhroutí, protože se zatím evidentně vyvíjí nesprávným směrem? Jestliže ke katastrofickému zakončení dojde, pak se stane, že po civilizačním kolapsu jsou první posledními a poslední prvními, protože si podrželi nejvíce přirozenosti, adaptability a vztahu k přírodě. Nová civilizace musí být postavena právě na těchto hodnotách a vybavena poznáním duchovnosti na vyšší úrovni. A přijetí vyšší duchovnosti pravidelně brání stará ustrnulá břemena většinou nepochopených principů, tak typická pro duchovní život současných církví.
Z tohoto hlediska, tedy hlediska reálného civilizačního kolapsu, se zdánlivé české "civilizační, domněle demokratické a proti církevnické " nedostatky mění v přednosti. Výše uvedené vlastnosti spolu se schopností improvizace vytváří možnost nejrychlejšího a nejduchovnějšího zotavení z možného zhroucení euroatlantické civilizace. Pak teprve plně vyjde najevo, že náhody třicetileté války nebyly náhodami a že údajná prohra nebyla prohrou!

Už víte proč jsme trnem v oku a jsme pro ostatní nebezpeční, zůstali by úplně vzadu, snahy o likvidaci jsou i dnes za velkého snažení některých vlastních lidí, náš potenciál je nádherný a nikdo jiný v Evropě se s ním nemůže chlubit.

Podklad: Češi na prahu třetího tisíciletí - Josef Staněk

Doporučená literatura: Národ v lénu Bohů.