Předložená smlouva Ruska pro USA a NATO

 Tady jsou návrhy Moskvy k dnešní situaci a věřte, že politici se budou spoléhat na to, že občané nebudou vědět, co to vlastně Rusové navrhli a že se na to zapomene. Berou to jako nějakou ruskou hru Bu Bu Bu, ale je to velký omyl. Blíží se datum prvního jednání 9.1.2022 a 12.1. o NATU  v Evropě. Toto je velmi důležité jednání, corona je jen na odpoutání pozornosti.

 

SMLOUVA MEZI RUSKOU FEDERACÍ A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O BEZPEČNOSTNÍCH ZÁRUKÁCH

Návrh

Ruská federace a Spojené státy americké (dále jen “strany”)

– řídící se zásadami obsaženými v Chartě Organizace spojených národů, Deklarací o zásadách mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Organizace spojených národů z roku 1970, Helsinským závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 a ustanoveními Manilské dohody o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Deklarací o mírovém řešení mezinárodních sporů (1982), Chartou evropské bezpečnosti (1999), Rámcovým aktem o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi Ruskem a Organizací Severoatlantické smlouvy (1997);

– připomínajíce, že ve vzájemných vztazích, stejně jako v mezinárodních vztazích obecně, je nepřípustné použití síly nebo hrozby silou jakýmkoli jiným způsobem, který je v rozporu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů:

– podporujíce úlohy Rady bezpečnosti OSN, která má hlavní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

– uznávajíce potřebu spojit úsilí k účinnému řešení současných bezpečnostních výzev a hrozeb v globalizovaném a vzájemně závislém světě.

– vycházejíce ze zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí, včetně zdržení se podpory organizací, skupin a jednotlivců prosazujících protiústavní změnu moci, jakož i jakýchkoli akcí směřujících ke změně politického nebo společenského režimu jedné ze smluvních stran.

– se záměrem zlepšit nebo zavést další účinné a operativní mechanismy spolupráce k řešení problematických otázek a rozdílů, které vznikají prostřednictvím konstruktivního dialogu založeného na vzájemném respektu a uznání bezpečnostních zájmů a obav druhé strany, jakož i k vypracování přiměřených reakcí na bezpečnostní výzvy a hrozby.

– přejíce si vyhnout se jakékoli vojenské konfrontaci a ozbrojenému konfliktu mezi smluvními stranami a vědomy si toho, že přímá vojenská konfrontace mezi nimi by mohla vést k použití jaderných zbraní, což by mělo dalekosáhlé důsledky.

– znovu potvrzujíce, že jaderná válka nemůže mít vítěze a že nesmí být nikdy rozdmýchávána, a zároveň uznávajíce, že je třeba vyvinout veškeré úsilí k odvrácení nebezpečí vypuknutí takové války mezi státy disponujícími jadernými zbraněmi.

– potvrzujíc své závazky vyplývající z Dohody o opatřeních ke snížení nebezpečí jaderné války mezi Svazem sovětských socialistických republik a Spojenými státy americkými ze dne 30. září 1971, která byla uzavřena mezi Svazem sovětských socialistických republik a USA.

– znovu potvrzujíc své závazky vyplývající z Dohody mezi vládou Svazu sovětských socialistických republik a Spojenými státy americkými o předcházení incidentům na volném moři a ve vzdušném prostoru nad volným mořem ze dne 25. května 1972, z Dohody mezi Svazem sovětských socialistických republik a Spojenými státy americkými o zřízení středisek pro zmírňování jaderného nebezpečí ze dne 15. září 1987 a Dohody mezi Svazem sovětských socialistických republik a Spojenými státy americkými o zabránění nebezpečným vojenským aktivitám ze dne 12. června 1989.

se dohodly takto:

Článek 1

Strany spolupracují na základě zásad nedělitelné a rovné bezpečnosti, aniž by byla dotčena bezpečnost druhé strany, a za tímto účelem

– Nepodniká žádné kroky nebo činnosti, které by měly vliv na bezpečnost druhé strany. Nepřijímat, neúčastnit se nebo nepodporovat bezpečnost druhé strany.

– Nepřijímá samostatně nebo v rámci mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice bezpečnostní opatření, která by narušila základní bezpečnostní zájmy druhé strany.

Článek 2

Strany zajistí, aby všechny mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice, jichž je některá ze stran členem, dodržovaly zásady obsažené v Chartě Organizace spojených národů.

Článek 3

Strany nevyužijí území jiných států k přípravě nebo provedení ozbrojeného útoku proti druhé straně nebo k jiným akcím, které se dotýkají základních bezpečnostních zájmů druhé strany.

Článek 4

Spojené státy americké se zavazují, že nebudou dále rozšiřovat Organizaci Severoatlantické smlouvy směrem na východ a nepřijmou do aliance žádné státy, které byly dříve členy Svazu sovětských socialistických republik.

Spojené státy nebudou zřizovat vojenské základny na území bývalých členských států Svazu sovětských socialistických republik, které nejsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, využívat jejich infrastrukturu k provádění jakýchkoli vojenských aktivit ani s nimi nebudou rozvíjet dvoustrannou vojenskou spolupráci s nimi.

Článek 5

Strany se zdrží rozmístění svých ozbrojených sil a výzbroje, včetně rozmístění v rámci mezinárodních organizací, vojenských aliancí nebo koalic, v oblastech, kde by takové rozmístění druhá strana vnímala jako ohrožení své národní bezpečnosti, s výjimkou takového rozmístění na území států stran.

Strany se zdrží letů těžkých bombardérů vybavených jadernými nebo nejadernými zbraněmi a hladinových bojových lodí všech tříd, včetně lodí aliancí, koalic a organizací, v oblastech mimo vnitrostátní vzdušný prostor a mimo vnitrostátní teritoriální vody, kde mohou zasáhnout cíle na území druhé strany.

Strany udržují dialog a spolupráci s cílem zlepšit mechanismy pro předcházení nebezpečným vojenským činnostem na volném moři a ve vzdušném prostoru nad ním, včetně dohody o maximální vzdálenosti pro přiblížení válečných lodí a letadel.

Článek 6

Smluvní strany se zavazují, že nebudou rozmísťovat pozemní rakety středního a kratšího doletu mimo své státní území, jakož i v oblastech svého státního území, z nichž jsou tyto zbraně schopny zasáhnout cíle na státním území druhé smluvní strany.

Článek 7

Smluvní strany vyloučí rozmístění jaderných zbraní mimo území státu a vrátí takové zbraně, které již byly rozmístěny mimo území státu v době vstupu této smlouvy v platnost, na území státu. Smluvní strany odstraní veškerou stávající infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo území státu.

Strany nebudou cvičit vojenský personál nebo civilní osoby ze států, které nemají jaderné zbraně, v používání těchto zbraní. Strany nebudou provádět cvičení sil obecného určení ani výcvik zahrnující nácvik scénářů zahrnujících použití jaderných zbraní.

Článek 8

Tato smlouva vstupuje v platnost dnem obdržení posledního písemného oznámení, že strany splnily nezbytné postupy k tomuto účelu.

Vyhotoveno ve dvou exemplářích, v ruském a anglickém jazyce, přičemž oba texty jsou stejně autentické.

Za Ruskou federaci                                                      Za Spojené státy americké

————

DOHODA O BEZPEČNOSTNÍCH OPATŘENÍCH MEZI RUSKOU FEDERACÍ A ČLENSKÝMI STÁTY ORGANIZACE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY

Návrh

Ruská federace a členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), dále jen “smluvní strany”, se dohodly na následujícím postupu

– potvrzujíce přání zlepšit vzájemné vztahy a posílit vzájemné porozumění.

– uznávajíce, že pro účinnou reakci na současné bezpečnostní výzvy a hrozby ve vzájemně závislém světě je nezbytné, aby všichni členové spojili své úsilí.

– přesvědčeny o nutnosti předcházet nebezpečným vojenským aktivitám, a tím snižovat možnost incidentů mezi svými ozbrojenými silami.

– konstatujíc, že bezpečnostní zájmy každé ze stran vyžadují účinnější mnohostrannou spolupráci, větší stabilitu, předvídatelnost a transparentnost v politicko-vojenské oblasti.

– potvrzujíce svůj závazek k cílům a zásadám Charty Organizace spojených národů, Helsinského závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975, Zakládajícího aktu o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi Ruskou federací a Organizací Severoatlantické smlouvy z roku 1997, Kodexu chování o politicko-vojenských aspektech bezpečnosti z roku 1994 Charty evropské bezpečnosti (1999) a Římské deklarace “Vztahy NATO-Rusko: nová kvalita – hlavy států a vlád Ruské federace a členských států NATO” z roku 2002:

se dohodly takto:

Článek 1

Ve vzájemných vztazích se členové řídí zásadami spolupráce, rovné a nedělitelné bezpečnosti. Neposilují svou bezpečnost individuálně, v rámci mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice na úkor bezpečnosti ostatních.

Členové se mezi sebou zavazují řešit všechny mezinárodní spory mírovou cestou a zdržet se jakýchkoli hrozeb silou nebo použití síly způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.

Členové se zavazují, že nebudou vytvářet podmínky nebo situace, které by mohly představovat nebo být vnímány jako hrozba pro národní bezpečnost jiných členů.

Členové budou při vojenském plánování a cvičeních zachovávat zdrženlivost, aby snížili rizika možných nebezpečných situací dodržováním závazků podle mezinárodního práva, včetně závazků obsažených v mezivládních dohodách o předcházení incidentům na moři mimo teritoriální vody a ve vzdušném prostoru nad ním, jakož i mezivládních dohod o předcházení nebezpečným vojenským činnostem.

Článek 2

K řešení sporných otázek a situací využívají STRANY naléhavé dvoustranné a mnohostranné konzultační mechanismy, včetně Rady NATO-Rusko.

Členové si pravidelně a dobrovolně vyměňují hodnocení současných hrozeb a výzev pro bezpečnost, zajišťují vzájemnou informovanost o vojenských cvičeních a manévrech a o základních ustanoveních vojenské doktríny. V zájmu zajištění transparentnosti a předvídatelnosti vojenských aktivit se aktivují všechny příslušné mechanismy a nástroje pro budování důvěry.

Pro nouzové kontakty mezi účastníky jsou zřízeny horké linky mezi účastníky.

Článek 3

Členové znovu potvrzují, že se nebudou navzájem považovat za protivníky.

Strany vedou dialog a spolupracují s cílem zlepšit mechanismy pro předcházení incidentům na volném moři a ve vzdušném prostoru nad ním (zejména v oblasti Baltského a Černého moře).

Článek 4

Ruská federace a všechny smluvní strany, které byly ke dni 27. května 1997 členskými státy Organizace Severoatlantické smlouvy, nebudou umísťovat své ozbrojené síly a výzbroj na území žádného jiného evropského státu kromě těch, které byly na tomto území rozmístěny ke dni 27. května 1997. Ve výjimečných případech, pokud je to nezbytné k neutralizaci ohrožení bezpečnosti jedné nebo více smluvních stran, může být takové umístění provedeno se souhlasem všech smluvních stran.

Článek 5

Členové vylučují rozmístění pozemních raket středního a kratšího doletu v oblastech, z nichž jsou schopny zasáhnout cíle na území jiných členů.

Článek 6

Strany se jako členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy zavazují, že nedovolí další rozšiřování NATO, včetně přistoupení Ukrajiny a dalších států.

Článek 7

Členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy se zdrží jakýchkoli vojenských aktivit na území Ukrajiny, jakož i dalších států východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie.

Aby se vyloučil výskyt incidentů, Ruská federace a členské státy Organizace Severoatlantické smlouvy nebudou provádět vojenská cvičení nebo jiné vojenské činnosti přesahující úroveň brigády v zóně srovnatelné šířky a uspořádání na obou stranách hraniční linie mezi Ruskou federací a státy, které jsou s ní ve vojenské alianci, a mezi stranami, které jsou členskými státy Organizace Severoatlantické smlouvy.

Článek 8

Tato dohoda se nedotýká a nesmí být vykládána tak, že se dotýká primární odpovědnosti Rady bezpečnosti OSN za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ani práv a povinností členů vyplývajících z Charty OSN.

Článek 9

Tato dohoda vstupuje v platnost dnem uložení oznámení o souhlasu být vázán dohodou od více než poloviny signatářských států u depozitáře. Pro stát, který předá takové oznámení později, vstupuje tato dohoda v platnost dnem takového předání.

Kterákoli strana této dohody může od ní odstoupit příslušným oznámením depozitáři. Tato dohoda pro takového člena zaniká [30] dnů po obdržení takového oznámení depozitářem.

Tato dohoda byla sepsána v ruském, anglickém a francouzském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.