Ahoj templáři III. díl, kapitola 32 - 35

32.  kapitola

Jo, tahle říjnová noc byla možná tím nejúžasnějším, co jsem zažil. A nevím proč jsem si najednou vybavil ten svůj už teď ne-paradoxní blábol o „Říjnovejch revolucích v listopadu“. My dva jsme prostě a přirozeně celou noc realizovali ono základní sociální počínání žen a mužů. Potažmo pak i všech lidskejch subjektů, který vytvářej nějaký společenství. A teď když už nějakej čásek pročítám texty lidí kolem KSB, tak mám zvláštní pocit a docela i lufta, aby se z těchto bezesporu moudrejch knih tahle intimní výše popisovaná část lidský reality nevytratila. Samotný uskutečňování programu, byť úžasnýho, ale bez nádherný slovanský obraznosti, jež má rovněž moc vytvářet a tříbit societu mi trochu tuhle doufejme čistou vodu kalí. Mám prostě vítr z toho, že se tam třeba nebudou, či spíš přestanou potkávat smysluplně živly, vůně, barvy, tóny, pocity, emoce s duší a vírem fantazie. A rovněž tak se syrovou realitou světa a selskýho rozumu. A kdyby to tak mělo bejt, tak co by pak vytvářelo onen výslednej informační celek s co nejpřehlednější sítí alespoň těch nejdůležitějších a myslícího člověka nakopávajících souvislostí. Teď ale nevím, jestli se na tohle mám zeptat ještě Amadey, nebo spíš už jí, Renet?

Matěji, ty fakt trpíš samomluvou.

Bodejď bych netrpěl, Renet. Dyť jsem furt sám. A člověk, kterej takhle žije se asi nemá montovat do sociálních záležitostí, kterejm z tohoto titulu ani příliš rozumět nemůže, nemyslíš? No, když už jsi mě poslouchala, co o tom soudíš, nebo co bys k tomu dodala.

Hm, nic. Ale vlastně jo, dodala bych k tomu spoustu blbůstek.

Hm, blbůstek? Tak povídej.

Já sama jsem přeci societa. Protože ve svejch inkarnacích představuju armádu žen,  mužů i dětí a doufám, že i zvířátek. Moje duše a dávná, přítomná i budoucí těla se budou vždy podílet na dějinách všeho živýho i neživýho inventáře vesmíru. Budu jeho spolu-tvůrcem, ale  někdy nejspíš i ničitelem.

Renet brzdi, nezacházíš přiliš daleko?

Ne, jen říkám, co si o sobě, jako o neustále a nepřetržitě zde přítomným vesmírným jsoucnu myslím.

Renet fakt brzdi. Je to moc nakažlivý. A co když si tohle začne myslet i Popleta? A mluv potichu, nebo se do toho nakonec zaplete a začne nám radit i Amadea.

No, k tomu vás oba chci vyprovokovat, Matěji!

A co tím míníš? 

Abychom se pokusili vytvořili něco, co by nám usnadnilo přiměřenost a rozumější chování v prostoru našich životů, než jak to doposud činíme.

No, Renet, ale to se nám přeci snaží říkat ty moudrý a tlustý knihy, ne?

Právě, Matěji! Ale nechybí tomu něco?

No, to co tomu chybí z mý strany jsem právě popisoval. Ale je možný, že mi už v tomhle věku chybí ona schopnost vyskočit z nevytříděnýho labyrintu, či zátěže zbytečnejch pojmů a schémat.

Hele, Matěji, já jsem mladá a zase si říkám, že pojmů a schémat se mi jaksi nedostává. Považuju je totiž za schůdky, možná žebříček, kterej mi poslouží něco objevit. A ať už se šplhám kamkoli, tak tam ty šprusle pode-mnou musí reálně bejt. A to ať ty dobrý a vyzkoušený mající  nějakej smysl, ale i ty vachrlatý jsoucí jen do počtu. To, že jsem se výše označila societou, tak nevylučuje, že v jednotlivejch sekvencích života jsem egoistka, šmejd a mrcha. Ale pořád jsem to já, chápeš? Teď zrovna jen pouho-pouhá ženská!

A proč to Renet říkáš s vykřičníkem? Copak si ty občas societka myslíš, že v jevu ženská je něco blbě?

Samozřejmě. A to záleží na konkrétní...

Renet? Ty jako myslíš, že máš třeba malý prsa a křivý nohy? No, dost taky  šilháš po mladejch a oholenejch, hm? Musím tenhle okruh pojmů promyslet. A přesně tak, jak o tom mluvěj ty tlustý KOB knihy. Abys třeba nezačala toužit po nějakejch pro mne tedy fuj-tajbl a moc drahejch implantátech.

Ty pobudo již věkovitej. A ke všemu lakomej.

Hm? Lakomej, jo? Dyť jsem nedávno investoval do pro tebe tak vytouženýho bojleru. Copak si to už nepamatuješ?

Jo, pamatuju si jen to, že byl z druhý ruky!

No a co? Aspoň byl už vyzkoušenej.

Jo? A kolikrát už tady byl elektrikář, aby se ta vyzkoušenina zas pokusila ohřála vodu.

Na takovýhle otázky, Renet, zásadně neodpovídám.

Tak jo, ty Čech-lande. Už jsi se alespoň rozešel s tím tvým otravnýmWindsor-landem?

No, vidíš, societko. A dík za tu bojler-facku.

Miláčku, není zač.

Je zač, protože právě teď jsem se já, Matěj, definitivně rozloučil s mým amatérským pojmem Windsor-land. A proto mohu do okruhu svejch vědomostí zařadit naprosto novej pojem, Rus-land.

No, to ti to trvalo. Rusko a Putin budou mít děsnou radost...

 33.  kapitola

To je fakt moc zajímavý, jak Renet vnímala po žensku tu moji neustále opakovanou a pitomě formulovanou sociální pod-pásovku vůči Britům? Ona okamžitě zaregistrovala a pochopila tuhle mojí nespravedlnou hloupost. Protože já, blbej Matěj, se slovně navážel do Anglánů, aniž bych při tom o nich něco podstatnějšího věděl. To je skutečnej a pádnej argument ze strany týhle úžasný ženský, při kterým jsem si i já uvědomil, jak hloupě a nafoukaně tahle chlupatá, fousatá bytost, Matěj, vytváří prostor sociálního bezpečí a pohody pro ní a všechny živý bytosti v dohledu. Tady i sebe, osla Matěje.

No, konečně jsi to pochopil, člověče.

To seš zas ty, Amadeo?

Ano.

Slyšelas přeci jak uvažuje Renet?

Slyšela. A je to tak fajn, asistente, ne?

Tak čao, ex Taliánko, upálená kdysi v Neretu za mý chlupatý, fousatý,  nemotorný, katovský, sociál-asistence. Ale časy se mění a praktická i sociální technologie života i mordů se ovšem od tý doby závratně posunula, že?. A to někdy až k naprostý anonymitě. Tak třeba, na mnoha místech světa jsou zrovna teď u počítačů mladí, perfektně vyškolení odborníci, kteří naváděj anonymní a zabijácký drony na přesně zaměřený, nic netušící cíle. Možná si při tom povídaj o včerejší tancovačce a popíjej kafe. Ovšem tam někde daleko na druhým konci světa umíraj lidi. Umíraj děti! A s nimi po částech umírá lidský svědomí a taky Matička Země. A ti mladí lidé pak mrknou na hodinky a když je čas, tak rozesmátý zaklapnou počítač a řeknou, padla! A nikterak unavení vyjdou do ulic se bavit, dobře se najíst, smát se, tančit a milovat. A to, co před chvílí „možná“ s důvěrou v Systém dělali jako svou práci, bylo vlastně jenom nedostatečejma informacema ošetřený uskutečňování jejich sociální bezpečnosti. Tihle se šli bavit. Tamti na druhý straně planety pláčou a se zaťatejma pěstma zakopávaj svý mrtvý. Ti tam neví, co bude zejtra. A tihle druzí vysmátí půjdou ráno do růžova vyspinkaní v čisťounkejch oblečcích do svý obvyklý a velmi dobře placený práce u počítače. TEDY NIKOLI DO VÁLKY! Prostě jen do práce.

Takhle lze v tý nejstručnější kostce vylíčit současnej svět a byosti, který se nazývaj lidma. Svět, kterej mohl bejt úplně jinej a šťastnej. Štastnej tady, tam i všude. Jenomže ti, co byť skoro nevědomky provedli tu hrůzu na druhým konci světa naprosto nechápou, že se jim i s úroky a jako bumerang jednou v reálný podobě vrátí něco takovýho, co jako součást zdánlivý-hry způsobili „tam někde“! To je Zákon. Zákon odplaty! Jak by asi Renet okomentovala počínání těch mladejch počítačovejch expertů virtuálně vodících drony?

Je to svinstvo, Matěji! Ty myslíš, že jsou tak pitomí, aby nechápali, cože to dělají?

No, já nevím, Amadeo, jestli to vůbec tuší? Třeba jim tu činnost, tedy jejich práci nadřízení vyložili jako test, či pouhý školní cvičení. Vždyť tyhle bytosti si tuto virtuální hru na počítači hráli, či vlastně trénovali už jako děti. Téma zabíjet zlý teroristy bylo pro ně přijatelný a svatý, neboť ho vyhlásil sám pan president USA. A  o této personě se tam doposud příliš ne-pochybovalo. Tak jim ani nemůže příjít tato činnost zvláštní a natož zrůdná. Je to přeci jenom rutina, ne? Oni netuší, že tenhle stát během svý dvěstě-letý existence nikdy nezažil agresivní, okupační válku na svým území. Tedy mimo asi čtrnácti-denního výsadku Britů na konci 18. st.. Tak se jim ani nemůžeme divit, že uplatňujou svý vytoužený a v tvrdým kapitalismu přímo ze země vydupaný sociální bezpečí a slušně honorovaný zaměstnání. Vždyť ani my jsme nebyli ve škole seznámeni s tím, že v SSSR po Stalinovi nevládli žádní bolševici, nýbrž dítka Bronsteina alias Trockýho. A ti měli jiný úkoly než spokojenost sovětskýho lidu. Neboť jejich zadáním a úkolem bylo vytvoření a pak zachování marxistickejch elit a jejich připravení SSSR dělit. Proč myslíš, že výše uvedenýho netvora Lejbu Davidoviče Stalin vyhnal? A taky proč mohl Lazar Kaganovič zorganisovat v zimě 1932-33 zřejmě jeden z nejefektivnější vyhlazovacích programů planety. Tehdy za půl roku umřelo hlady „možná“, nikdo to neví přesně, několik milionů Ukrajinců? Rovněž tak nám elitářským marxismem posedlí trockisti nesdělili, že 75% nejvyšších potentátů po Velkým Říjnu nebyli Rusové, ale Chazaři, kteří si dle doporučení svejch nejvyšších změnili svá židovská jména na ta přijatelnější pro služebnej dav. Jak z jejich strany byl a dodnes je titulován lid. A vůbec je to dlouhá, krvavá a vnitřní, historie střetu jednoho z mála skutečnejch bolševiků, Stalina s trockisty. Za což zaplatil životem. Ale pak od Chruščova a hlavně po příchodu Gorbačovova se parcelace a mnohanásobný snížení kurzu rublu vůči dolaru v SSSR rozjelo na plný pecky jenom proto, aby byla zachráněna ekonomika a balanc světovýho fízla! Tedy USA. Což se dojemně dařilo za Gorbačova a dovršil to neustále nalitej Jelcin. Obyčejní lidé v USA ví taky jenom to, co jim sdělili ve škole a v mediích. Tohle tam maká stejně jako u nás v rámci informační asymetrie. Kdy běžný směrující informace jsou pro dav. No a teprve pak následujou ty za informační bariérou. Ale i ony jsou odstupňovany, dle hierarchie pro vyšší, vyšší a nejvyšší elity. Takže?

Takže hierarchicko patriarchální svinstvo nejvyššího řádu, že, Matěji?

Ano, Renatko. Kde ses tu vzala tak najednou? Povídal jsem si s Amadeou.

Ale ten rozhovor, Matěji nebyl dialogem, ale monologem, že?

Jo, my s Amadeou si neskáčem do řeči. Každej pijánko jedeme ten svůj monolg, víš?

Nevím, ale copak jsou šmahem všechny elity šmejd?

Nevím, Renet. A kdyby byli, tak co s tím hodláš dělat?

Jdou z počítače vymazat, Matěji?

Zkus to?

A, Matěji, myslíš, že ti současní Rusové to s tou jejich sociální bezpečnosti pod dominací svědomí, fakt myslí vážně?

Jak to mám vědět, Renet? Myslím, že po svejch životních zkušennostech mnozí jo. Ale když zvážím, že drtivá většina současnejch obyvatel Ruska byla stejně jako všude jinde na světě vychována v duchu svinstva informační asymetrie, tak tu může opět jít o ono nový rozděl a panuj. Ale možná je pravdou a reálnou skutečností, jak tvůrci koncepce tvrdí, že je to všechno pouze o svobodě a schopnostech jedince vymanit se z hrubosti a nepřesnosti mozaikovýho, či poněkud vyššího kaleidoskopickýho způsobu vnímání. Čímž je míněno pouhý skládání a nanejvejš zpřesňování obrazu jsoucna na daným místě bez jakýhokoli pochopení souvislostí, příčin a důsledků. Tedy nahradit ho vnímáním v podstatně širším smyslu konceptu. Mám pocit, že ono přidělování ne-kvalitních, kvalitních a vysoce kvalitních informací je občas nutný. Ale nesmí se to stát naprosto nesmlouvavým pravidlem, jako to funguje v současným světě. Pokud by bylo vědění opravdu rovnoměrně a ve stejný kvalitě dostupný všem a byl konečně instalován ideální informační stav, tak by to opravdu už byl pouze a jen jedinec, kdo by svým přístupem k osvojování a rozvoji vědomostí rozhodoval o tom, jak vysoko by chtěl ve svým poznání dojít. Ale takovej informační servis, a navíc přístupnej mýmu selskýmu rozumu zatím neexistuje! Proto říkám, nevím. A jsem mírně skeptickej.

Hm? A proto o něj, Matěji, požádejme.

A koho, Renet?

Universum.

A jak, Renet?

No takhle...

Matičko Otče Synu Dcero

a moji předkové do hloubi věků i vzdáleností.

Děkujeme za všechno co nám dáváte

a buďte milostiví a milosrdní

k nám všem i k celému světu.

Veďte nás a chraňte před vším

co nám brání vykonat to

co jsme si předsevzali

při vstupu do tohoto života.

Amen.

 Ale, Renet? V tý tvý žádosti nebylo lautr nic o nějakech informacích a konceptech, který by nás měli spasit?

Hele, Matěji, ne-panikař. Pokud Universum existuje a funguje, tak tohle všechno budeš mít zejtra v poště...

34.  kapitola

Jenomže čím je Renet to ONO, co máme vykonat, že? A proč to při vstupu do novýho života musíme zapomenout?

Nevím, Matěji. Mám pocit, že to nějak souvisí s tm, abychom mohli v novým, lidským životě, v prostředí toho nejpřirozenějšího hledačství najít reálnej a co možná nejvíc bezpečnej flek uvnitř sebe. A  i ten ve vnějším světě. Pak si dobře zapamatovat referenční body cesty k nim. A rovněž i trasu svýho putování za vzděláním a nacházením souvislostí v tomhle zkušebním úseku pobytu naší duše v současným těle. Tyto body by nás podle mne měly dovíst k onomu ostrůvku procitnutí a pochopení důvodů proč naše duše vstoupila do tohoto vtělení. Ale teď budu oproti tobě k tý práci Rusů poněkud vstřícnější. Tohle, co oni uváděj a řeší ve svý sociální a bezpečnostní doktríně jsem totiž začala nacházet a vímat u mejch novejch přátel v Anglii. Kde mě velmi oslovila hlavně naprostá ne-účast didaktiky. Což mě samozřejmě bralo i u těch Rusů. Oni totiž říkaj, zde jsou informace, který ti pomůžou hledat ty doplňující ze kterejch pak budeš mít možnost uplíst tkanivo souvislostí. Tedy pochopit fungování konceptu. A to je vlastně v kostce ona metoda. Prostý, že? Žádný poučování, žádnej návod jak co, kdy a proč dělat. Při tom mi okamžitě došlo, jak cílenou zrůdnost páchaj všechny současný výchovný a vzdělávací programy. Tedy ty, co jsem měla možnost já v současným životě poznat. Zvláště pak když jsem srovnávala stav u nás s tím, co jsem za ty dva školní roky zažila v Anglii. A všimni si, že naprosto v tomhle srovnání budu oddělovat anglický školství od toho, co jsem se naučila od svejch tamních přátel. Teprve tam jsem pochopila, jak jdou ohledně vzdělání ti moji nový angličtí souputníci naprosto mimo jejich vzdělávací programy. A, že ta země je fakt skutečným blbstvím Windsor-landu, stejně jako my jsme ohledně oficiálního vzdělávání zahrnuti do kreténismu našehou současnýho Čech-landu. Chápeš?

Renet, v minulý kapitole jsi mi ty moje landy s malým „l“ ometla o hubu.

To nic, to tehdy bylo z kamarádství, ale tohle už je z lásky, Matěji. A mezi tím je velkej rozdíl, chápeš? A taky už podstatně větší pochopení pro to, jak jsi to tehdy myslel. A teď pokračuju. Když jsem tam s nadšením odjížděla a prvně slyšela tyhle tvoje formulace, tak mě ten Windsor-přílepek urazil.

A proč jsi mi to neřekla, Renet? Vysvětlil bych ti to.

Nóóó právě? To je vono. Vedení k pravdě je dobrá cesta k sociální bezpečnosti. Vysvětlování je špatností a dokonce je to zvrhlost a sračky nejsmradlavější kategorie! Já to nejprve chápala v tom smyslu, že si z tý země za mořem a potažmo i ze mne, která tam hodlám odjet studovat, děláš srandu. A z toho důvodu, že jí i mne považuješ za hloupou.

No, skoro tak to bylo. Já jsem Anglii za éry trockistů považoval rovněž jako ty ještě nedávno, než jsi tam odjela, za skoro ideální místo tvůrčí svobody. Ale když se tady na konci minulýho století začaly měnit poměry, tak jsem stále víc a víc zjišťoval, že se zde opět říká něco jinýho, než se dělá. A jak šel čas a zvláště pak po roce 2000, kdy se tohle počalo dít ve stále propracovanější podobě, tak jsem začal pomalounku chápat a pak už nabeton vědět, že jsme pouze a jen spadli z trockistický louže ne do bláta, ale rovnou do tý nejsurovější fašisticko-sociál-kapitalistický mašinerie, jež se neštítí naprosto ničeho. Navíc ještě toto vše bylo dosycený a fešně zabalený do fixl praporů, nevhodných a násilných multi-kulturních zrůdností. S nimiž se zároveň ovírala Overtonova okna pro sexuální úchylky, euthanasii, juvenilní jistici ala Norsko a dokonce pro pojídání lidskýho masa. A samozřejmě i pro mnohá jiná svinstva. No, a ty sem do Čech přifrčely z mnou kdysi obdivovanýho Západu. Na tom vídíš, Renet, že mně v to Čechách trvalo víc než deset let, abych onen stav pochopil. A tak jsem tě tím výrazem Winsor-land jenom špičkoval, prudil a čekal, co ty na to. Věděl jsem, že tam jedeš s přesně tou samou představou a nadějí,  jakou jsem měl kdysi o svobodě Anglie a západu i já. A vidíš, ty sis návštěvou skutečnýho Windsor-landu oproti mně zkrátila pochopení souvislostí a pravdy o téměř celý desetiletí. To je přeci, pro samozvanýho pedagoga Popletu Matěje úžasnej úspěch, ne? A dle mýho tohle představuje ono jádro tý sociální teorie Rusů v obyčejný, životní praxi. A samozřejmě na tý pro mě nejpochopitelněší úrovni, tedy konceptu selskýho rozumu. A představ si, že ta léta, která sis tímhle fíglem vyšetřila můžeš užít k něčemu, co tenhle náš svět posune od globalistickejch a socialisticko-fašistickejch zrůdností k něčemu podstatně  rozumnějšímu, ne? A to je podle mýho to, co nám tahle teorie Rusů, která samozřejmě nespadla z nebe, ale z dávný tradice Slovansko Árijskejch Véd. Toto pak dávkovano třeba Pjakinem a dnes už postupně praktikovano v plantárním formátu Putinem sděluje a nabízí něco za čímž stojí lidský SVĚDOMÍ!!! A ne nějakej už se hroutící světovej policajt.

Kecáš, Matěji! Něco podstatně lepšího existuje! A víš co to je?

Nevím, drahoušku. Ale očekávám nějakej z tvejch drsnejch fórů.

Já tě, Matěji, zmlátím!

Hele, Renet, tímhle mi často za svýho života někdy ve srandě, občas i skutečně vyhrožovala Amadea. Ale vyšetřit deset let svýho života je terno. A teď je jen na tobě, co s těma rokama uděláš?

No, budu ta léta, tento! Ha ha ha ha...

Renet, budu to moct dělat jako papoušek po tobě?

Matěji, my to nebudem spolu dělat najednou?

No, kdo ví?

Tantra je dobrá medicína, Matěji. Tantra je člunek, stav i výsledná tkanina. Tudíž je nutný vnímat sebe jako nerost i půdu. Cítit se opravdu rostlinou, bakterií, hmyzem, rybou, ptákem, zvířetem, člověkem, vesmírem i božstvem? Protože jen pak budeš spojen s komplet celou planetou a vesmírem. 

Chápeš to? Ty chlupatá societko. Oni ti Rusové asi v tom současným skoro válečnickým a chlapáckým fofru, opět trochu pozapoměli na nás, a na ty naše ženský priority a touhy, že?

No teda, Renet z Čech-landu do Windsor-landu. Pak zas zpátky Adámkovou cestou NIKAM! A to rovnou nejmíň do Československa.  To je teda nadělení. A já jen doufám, že z ní pro nás nevzejde něco takovýho, jako se stalo s dopuštěním panstva po první světový válce, když jsme my, Československo dostali od sv. Západu Danajskej dar ve formě Zakarpatský Ukrajiny...

Závěrečná část

35.  kapitola

Amadeo? Hm, nic.

Teď mi zkus říct, copak je vůbec třeba, asistensky postrkovat tenhle rozvlněnej živel. Vždyť ona je oheň, voda, vítr i prach země, jež nabral v divokým víru tubus tornáda. Kde uvnitř je ticho jako v chrámu. A vně zuřej běsy! Copak si myslíš, že tohle lze směrovat? Vždyť venku není slyšet naprosto nic pro děsivej hluk. A uvnitř tupl nic, neboť se zvuky rozplynuly do měkký a hustý tkaniny hlubokýho ticha Tanter. Slyšelas přeci její výklad, Amadeo, ne? Tohle se přeci směruje samo. Myslíš, že já k tomuhle žhavýmu a vybuchujícímu tyglíku, jímž Renet je, jsem něčím schopnej přispět?

Ticho jako v chrámu!

Nebo dokonce k tomu patřit?

Ticho jako v chrámu!

No, to je dobrý, já nicka se ženu do průseru a mám při tom kočírovat někam a lautr netuším kam ... něco, o čem skoro nic nevím? Jo, akorát to, že se to jmenuje, Renet! S kterýmž to jevem jsem však za těch pár roků strávil pouhejch několik desítek hodin. A vím o něm jen to, že je mi s tím tornádem dobře. Že mě inspiruje, a že mě „možná“ má „trochu“ rádo. I když naprosto, Amadeo, nechápu proč?

Ticho jako v chrámu!

Nejspíš jako svýho dědu, protože ten její velmi brzo umřel, co myslíš?

Ticho jako v chrámu!

A se mnou věkovitým jí to čeká nejspíš taky, že?

Ticho jako v chrámu!

Amadeo?

Ticho jako v chrámu!

Možná, že v tomhle právě ztichlým kostelíku už mnozí jsou a dokonce snad i tuší, či ví proč...

Epilog.

Alojzío?

Kardinále?

Nojo, bodejď bych se dovolal blahoslaveného jezuity ze Sutivanu.

Alojzío, letos jsem ani u toho tvého nádherného moře nebyl. A nebyl taky žádný pokec na nádvoří tamního chrámu. Neochutnal jsem vaše úžasná vína, smokvoňky, olivový olej. A ani váš chléb. Víš, letos jsem byl kousek za rohem na skromném Drveniku Veli. Kde sice už díky nedstatku vody nemají vinice, ale je tam něco mnohem podstatnějšího. A představ si, že se to děje bez civilizačního humbuku a blbnutí. Žádná turistická infrastruktura. Dva obchůdky v přístavu. Prašný cesty. Ticho a mír. Toť vše...

Možná sis od někud „tam?“ všimnul toho, co se děje v Asii, Africe. A taky už zas kousek od vás i od nás na Ukrajině. Ale možná … kdo ví? Snad se za pár měsíců se objeví duha rozkročená z Podmoklan až do středomoří, která možná alespoň cípkem zahrne i tu zatím nešťastnou Ukrajinu, Afriku, Asii a všechny současný planetární hrůzy. A nechť jsou, kardinále, možnosti modrého Midgardu otevřeny dokořán všem slušným lidem. A vše ať se konečně začne dít dle svědomí a vůle OBYVATEL, nikoli elit této nádherné planety. To je přeci to, co jsme odjakživa, a bez zrůdných elit chtěli my, Slované. A na co naprosto taky zapoměla tvoje katolická církev. A sakum-prásk všechna velká náboženství. Všechny politický, sociální a kde jaký systémy. A hlavně na to zapoměl celej slavnej Západ. Ovšem nezapoměla na to naše Matka Slovanů.

Alojzío?

Ticho jako v chrámu!

Amadeo?

Ticho jako v chrámu!

Renet?

Ticho jako v chrámu!

Amen...

Lidi?

Ticho jako v chrámu!

Přihodilo se dne 21.8.2016 v 16:27

Duhý i třetí díl po prázdninách vyjdou v elektronické podobě u stejného nakladatele
, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861 , jako byl publikován díl první.

Tímto děkuji autorovi Matějovi za spolupráci a poskytnutí čtenářům svých povídek pro širokou veřejnost. Přeji do budoucna autorovi ještě hodně nápadů a hlavně mnoho a mnoho legrace ve své pouti zde na Teře. 

Iv