Slovanská pohádka - živly

Uvádím pokus uveřejnit pohádku od Matěje na požádání čtenářů. Zde je k dispozici a prosím o komentáře. Po přečtení bych se přiklonil k tomu, aby uvedená pohádka byla více zkrášlena pohádkovými vlastnostmi i ději, ale podstata reality slovanství byla zachována. Mnoho příkladů slovanských pohádek najdeme v ruských pohádkách jako např. Krása nesmírná atd.

Pohádka o vodě.

Vzorek první části o živlu – Voda.

Děti, víte co to je voda? Nemyslím však tu, kterou znáte a točíte si do sklenice z kohoutků v kuchyni, jež páchne chlorem. Ale tu živou ještě nepokaženou z přírody. Z opravdové Matičky přírody, do které ještě neměl větší možnost zasáhnout její největší nepřítel. Možná trochu tušíte, kdo by mohl být tím nepřítelem. Ano, je jím bohužel, člověk!
Tedy jsme jimi do jisté míry my všichni lidé žijící na planetě Midgard. Tenhle zvláštní název jste asi ještě neslyšely, že? Je to jeden z nejstarších názvů Matičky země. Tak ji totiž nazvali naši dávní předkové, kteří na tuto planetu byli vysazeni z vesmíru. Tedy z centra naší galaxie.  A z těchto několika dávných vesmírných bytostí vznikla naše slovanská, bílá rasa. Stejně tak zde byli vysazeni v pro ně vhodných oblastech kolem rovníku naši černí, a jinde zas malinko nažloutlí a trošinku do ruda zbarvení předkové našich dnešních bratrů a setřiček, tedy například číňanů a indiánů.
Ale než na naši planetu mohly tyto rasy vstoupit, tak zde musela být přítomná voda, že? A zdá se, že tahle nejvzácnější tekutina, možná v celém vesmíru na Mitgardu vždy nebyla. Proto zde ani lidé nemohli žít. Pak se jednou v onom  našem velmi složitém vesmíru přihodilo, něco takového, co v pohádkách nazýváme, čáry máry fuk.
Podle našich slovanských bájí a pohádek za to mohla bytost, které naši předkové říkali Perun. A představte si, děti, že tato bytost byla stejná jako jsme my, lidé. Byla ovšem oproti nám dnešním nesmírně moudrá. A tímto svým činem chtěla nás, budoucí lidské rasy nasměrovat k tomu, abychom se rovněž pokusili státi se stejně jako on, moudrými.
A co myslíte, děti, když už tu ona vzácná voda byla, tak o čem byly pak vyprávěny první lidské pohádky? Ano, byly o bytosti-živlu jimi tehdy nazývaného vodou, voděnkou a vodičkou. Následně pak pramínekem, potůčkm, řekou, které napájejí rybníky, jezera, moře a oceány. Z nich se pak voda vypařuje, protože to umí, neboť je nesmírně šikovná. Z té páry pak ona ve spolupráci s celou přírodou vytváří ty nádherné a někdy i děsivé obrazy plující po nebi. Ty pak člověk nazval mračny, mraky a obláčky. Z nichž se potom zpět na zem zpouští tolik potřebný déšť. A někdy dokonce i nádherný oblouk barevné duhy. Děšť se vsakuje do půdy a opět se stává pramínkem, potůčkem, řekou, rybníkem, jezerem, mořem a oceánem. Tohle všechno, děti, a nejenom to, je projevem obrovské moudrost obsažené  nejenom v přírodě, ale i v některých lidech. A nejdůležitější na planetě Midgard, je tedy co?
Ano, voda, voděnka, vodička...

Ahoj, Iv.!
V debatě u Vás na blogu mi bylo nabídnuto, pokusit se napsat pohádku pro děti. Přikládám tedy první část „pohádky o vodě“ k … debatě. Ty úvozovky jsou tam proto, že to je pouze mé velmi krátké uvažování nad tématem „pohádka“. Rozvrhem by to byly čtyři opusy v duchu slovanské tradice o živlech. Tedy o vodě, ohni, vzduchu a půdě.  Ale třeba kdyby se to osvědčilo, tak by to mohlo být např. i o slovanské duši. Pokud by jste chtěl pokračovat v tomto zajímavém experimentu, prosím o zveřejnění celého tohoto průvodního textu i s částí pohádky. Matěj